pátek 22. května 2015

Na dosah ruky III. - 15.

Jsou otázky, které je lepší nepoložit. A když, zacpat si uši před odpovědí...





Tony se probudil do známého, vlídného příšeří. Chvíli pozoroval strop a ohromilo ho zjištění, že tu věc s trochou přemýšlení dokáže pojmenovat. Též usoudil, že je mu sympatická. Ano, vlastní strop byla rozhodně skvělá věc, zvlášť když mu zrovna nepadal na hlavu. Potom přišly první skutečně zřetelné myšlenky: nejlepší z nich byl pocit příjemného zadostiučinění, že je stále ještě naživu. Byl si jistý, že najde pár lidí, kterým to velice rád otluče o hlavu.

"Co Clint, našli jste Clinta?" vypravil ze sebe ochraptěle. Nikdo mu neodpověděl, ale jako by si sám tak připomněl, co se dělo: to zázračné zjevení Rogerse a Thora, na kterém samozřejmě nic zázračného nebylo, a taky přišli později, než bylo žádoucí, ale stejně bylo zatraceně skvělé, že pořád ještě včas. Možná by nebylo špatné přidat je na výplatní listinu jen proto, aby jim mohl připsat nějaké prémie. Takže Fury přeci chytil tu telefonickou přihrávku, protože to musel být on, kdo je svolal; a Tony si nakonec vybavil i Clinta v pilotním křesle quinjetu, kratičký okamžik, kdy se po něm ohlížel přes rameno, v očích znepokojení a soustředěně stažené obočí, z nějakého důvodu se hrozně pospíchalo a pak ta praštěná debata, kdo mu vymění reaktor, jako by k tomu někdy někoho potřeboval... ale on vlastně potřeboval, že?

Drobné útržky vzpomínek naskakovaly jeden po druhém, jedno velké složité puzzle, u kterého neznal podobu výsledného obrazu, a které nemělo tu šikovnou berličku v podobě rovných okrajů.

Zdvihl ruku a přejel prsty po hrudi. Ať to bylo jakkoli, a nakonec se toho nevděčného úkolu chopil kdokoli, teď cítil, že je všechno v pořádku. Jen na zápěstí mu nepříjemně zaškubalo - zdvihl paži tak vysoko, aby na ni viděl, a mohl si tak na vlastní oči prohlédnout tlusté kolo jasně bílého obvazu. Pouta mu rozedřela ruce skoro na kost, připadal si s tím zafačovaným zápěstím jako neschopný mladistvý sebevrah. Nebyl si jistý, jestli chce dokazovat svou duševní svěžest zrovna tímhle způsobem.

Přejel si jazykem po vyprahlých rtech a zašátral po stolku. Skleničku samozřejmě shodil, třeskla nepříjemně hlasitě na kamenných dlaždicích, střepy se rozlétly všude okolo a vytoužená voda se bez užitku rozlila pod postelí. S povzdechem se opatrně posadil. Připadal si poněkud dotčeně, že se tu probudil sám, to byla nějaká péče o hrdinu, strčit ho do vlastní postele a nepřidat ani hezkou sestru? Pak si vybavil, koho vyfasovala Natasha, a mrzelo ho to rázem o pořádný kus míň. Pohled na tu štětinatou obludu by ho leda uvrhl do hlubšího bezvědomí.

Jenže možná někdo jiný... to nebyl sen, Loki tu byl, uvědomil si. Vzpomínka na to, jak se nad tím sklání, ty modré oči plné obav a výmluvně starostlivé, to nebylo z nějakých dřívějších dob, ten šrám na spánku by si jeho fantazie stěží přimyslela.

Po znejistělých nohou se odpotácel do koupelny, přidržoval se nábytku jako po pořádném flámu, pár detailů vážně mohlo zůstat navždycky zapomenutých, zjišťoval postupně; studená voda ho ale probrala k životu a i když padala do žaludku těžká jako kámen, chutnala skvěle.

Dalším velkým úkolem bylo dostat se do kalhot, bolel ho snad každý sval v těle, nikdy netušil, že jich má tolik. Až dostane Dimitrije, jmenoval se tak přeci? Tak... znovu si přejel prsty po reaktoru a zcitlivělé kůži v jeho okolí. Dimitrij byl vyřízená záležitost.

Chodba byla tichá, pomalu, ale už bez opory procházel podél zavřených dveří, skoro s rozkoší našlapoval bosýma nohama po hrubém koberci a uvažoval, jestli je šest ráno, nebo šest večer, a čím chce vlastně začít. Snad ujistit se... ano, rozhodně se potřeboval tak nějak obecně ujistit, že svět se točí správným směrem.

Na dveře ošetřovny zaklepal jen zlehka, aby případně neprobudil spící, a nahlédl dovnitř. Bylo tam prázdno: lůžko, kde měla být Natasha, bylo srovnané a dokonale ustlané, přístroje vypnuté a tiché. Místnost byla zcela prostá jakýchkoli náznaků toho, že tam ještě nedávno někdo byl.

Takže to nezvládla... Tupý, bolestný tlak na hrudi ho připravoval o dech. Nezvládla to.

"Možná byste chtěl vědět, kde se právě nachází agentka Natasha Romanová," řekl Jarvis tiše.

"Nechci to vědět," odsekl rychle, protože vážně netoužil pietně truchlit nad jejím mrtvým tělem. To už bylo... to už bylo k ničemu. Pozdě pro cokoli, pozdě pro úvahy nad tím, jestli jsou asgardští cvoci vhodní domácí mazlíčci. Udělal chybu - uvěřil v Lokiho soudnost - a zaplatili za to všichni, Natasha i cenu nejvyšší. Viník byl jasný, i když stěží podle práva.

"Kde je Clint?" zeptal se.

"V pokoji agentky Romanové," odpověděl Jarvis upjatě. Tony se tím směrem vydal bez jasnějšího záměru, jistý si snad jen tím, že nakonec tahle konfrontace proběhnout musí, a že raději dřív než později. Clint měl nepochybně nárok si to s ním vyříkat jakkoli bude chtít, i když Tony pochyboval, že by ho napadla horší slova a obvinění, než která si teď v duchu říkal sám. V šeru chodby se z pootevřených dveřích jejího pokoje rozlévalo světlo, měkký, teplý svit evokující odpočinek a klid, odhadem tak dva tisíce kelvinů; a také byl slyšet Clintův hlas.

"... dveře neotevřeš. A vůbec nezačínej o mechanických kličkách! Kdo je naposledy viděl? Leda v muzeu."

Přeskočilo mu, usoudil Tony, a odhodlaně vstoupil. Obrázek, který se před ním ukázal, byl však tak nečekaný, že zůstal strnulý v půlce kroku a jenom zíral. A také mu došlo, jaký byl pitomec.

"Musíš hned při pádu, to je jasné, i když se s tebou vsadím, že - Starku, rozsoudíš nás."

Natasha ležela na posteli, se vzorně natřepanými polštáři za zády a stojanem kapačky u hlavy, i když v téhle chvíli už v sobě žádné jehly zabodnuté neměla. Ještě pobledlá, ale se známou jiskrou v očích, trochu přeleželými vlasy, mírným úsměvem - byla to prostě ona, taková, jakou doufal znovu spatřit.

"Jaký je podle tebe optimální postup, když spadneš s autem do vody, ha?" vyjel Clint bojovně znějícím hlasem. Seděl na Natashině posteli, pohodlně opřený o pelest na protější straně, a poněkud nevhodně důvěrně s nohama nataženýma přes její přikrývku; i na něm se někdo vyřádil s množstvím obvazů, měl ruku na pásce a důkladně zafačovaný hrudník, ale oba vypadali v pohodě a Tonymu chvíli trvalo popadnout dech.

"Nebudete tomu věřit," řekl, "ale nikdy jsem nevjel autem do vody."

Údiv byl ve tvářích obou agentů stejně nelíčený. "Vážně nikdy?" přeptal se Clint a pak pohlédl na Natashu způsobem - a ona okamžitě přikývla! - který přiměl Tonyho vykřiknout: "Zapomeňte!"

"Měl bys mít představu, co tě čeká," řekla vlídně, "takové nepravděpodobné štěstí ti nevydrží věčně."

"Hlavní je nezpanikařit," přidal se Clint.

"Já obvykle  moc nepanikařím," řekl Tony a složil se do křesla vedle lůžka. Ta dálka z vlastní ložnice ho trochu zmohla. "Obecná poučka praví, pokud vím, nechat auto naplnit vodou, protože pak půjdou otevřít dveře."

"A to je právě chyba!" zvolal Clint. "Protože dokud auto klesá, tak i když ho máš plné vody až po střechu, tlak na dveře je příliš silný. Musíš v takovém případě vydržet než dosedne, ještě chviličku počkat, a pak to snad půjde. Pokud není ta voda vyloženě mělká, je to spousta času - a pořád ještě musíš vyplavat nahoru."

"Rozhodně je lepší se z auta dostat ještě na hladině," prohlásila Natasha. "I když jsi pod palbou."

"A pásy. Hlavně si nezapomeň rozepnout pásy. Nervy pracují a statisticky vzato se řada lidí utopila jenom proto, že jim to nedocvaklo. Teda neodcvaklo..."

"Nesmí tě zaskočit, že voda ženoucí se do kabiny je skutečně hlučná," dodala ještě.

"Taky že auto neklesá rovnoměrně. Často jde zadek dřív."

Tony se díval z jednoho na druhého jako při tenise. "Budu si to pamatovat," ujistil je ve vhodné pauze.

"Co tu mládež ve škole učí?" potřásl Clint hlavou.

"Já se musela dostat z potápějícího auta poprvé ve čtrnácti," řekla Natasha. "Byla jsem svázaná v kufru."

Oba muži se na ni zamyšleně zahleděli. "Dobře, vzdávám to," ozval se nakonec Clint. "V čem byla ta finta?"

"Věděli jsme to předem," pokrčila rameny. "Kdo si tam v noci tajně neschoval nůž a případně kyslíkový mikro packet, neměl nárok." Při pohledu na jejich zkoprnělé tváře ještě dodala uklidňujícím tónem: "Tou dobou už mezi námi moc takových vážně nebylo."

"Jasné. Přidat k povinné výbavě nůž do podlahy kufru a kyslíkový mikro packet."

"Chceš říct, že nemáš -" nadechla se Natasha, ale Tony v obraně zdvihl ruce.

"Můžu si, zatímco to auto klesá ke dnu, otevřít okýnko?"

"Nemůžeš, protože elektrika chytí psotník dávno před tím."

"Trhněte si. Obléknu si brnění."

"Které sebou běžně vozíš," ušklíbl se Clint. Tony se zamračil, tohle byla bohužel vzhledem k posledním událostem trefa do černého. Ale pak se sladce usmál. Ti dva mu právě po svém způsobu dali najevo, že jsou na jeho straně. Vlastně nic víc nepotřeboval; a byl jim zato vděčný. Neměl sílu ani chuť řešit teď víc než jednoho šílence a navíc to od nich byl projev zdravého rozumu, samozřejmě. Stále ještě byl Tony Stark, jen trochu pomuchlaný a z formy.

"Naštěstí vám vás, abyste mě odtamtud vysekali," řekl a vstal. "Kde jsou ostatní?"

"To je různý," řekl Clint. "Někteří pořádají mistrovství ve schovce a jiní..." Ztišil hlas. "Prochází peklem."



Důvod toho trochu tajemného a hrůzyplného prohlášení pochopil hned co vstoupil do obýváku. Thor seděl zabořený hluboko v pohovce, vypadal nezvykle drobný a trochu ztracený, a co si Tony z dřívějška vybavoval, obvykle nemíval tak skelný výraz v očích, ani tak strnule nehybný úsměv.

"... a tady drží chrastítko v druhé ručičce," rozplýval se právě Steve. "Na svůj věk je vážně pěkně odhodlaná, když si něco umane - hlas jako zvon! Vidíš jak tady," strčil ubohému asgarďanovi před oči další fotku, "zvedá hlavičku?"

Tony letmo zauvažoval, jestli už ho zahlédli, nebo se stačí zdekovat.

"A tady je neuvěřitelně podobná mamince. No nic," shrnul na hromádku ne zrovna tenký štos fotek, "nechci tě moc trápit, dobře vím, že vy bezdětní pro tohle nemáte vypěstovaný ten pravý smysl..."

Thorův úsměv při výhledu na konec jeho utrpení zvroucněl. "Máš krásnou dceru," pravil. "A..." Je moc šikovná, napověděl Tony pohybem úst.

"Je moc šikovná!"

"Aaaa, Tony," otočil se Steve po směru Thorova pohledu a výhružně si poklepal fotkami do dlaně, "skvělé, že už jsi vstal." Děsivý okamžik váhání. "Bohužel musím jít, slíbil jsem ženě, že ji dnes vezmu na procházku."

"Co se dá dělat, podívám se příště," zazubil se Tony a jeho úsměv se ještě rozšířil při pohledu na gesta, jaká za zády Kapitána Ameriky předváděl Thor.

"Kapitáne," zastavil ho, když se míjeli ve dveřích, protože něco málo říct musel: "Díky."

"Faraday nám bohužel unikl," přepnul Steve do agentského módu, "měl připravenou podzemní únikovou cestu a agenti Shieldu nebyli dost rychlí. Až to tady dořešíte, měli bychom ho konečně dostat - a dát té záležitosti tu nejvyšší prioritu."

"To není dobrá zpráva," zarazil se Tony. "Ne, vlastně mě to nepřekvapuje. Vyrostl nám, chlapec. Začíná z něj být skutečný problém. Na základnu jste se nemohli dostat přes nějaký štít, pochopil jsem to dobře?"

"Všechny informace i záznamy už jsem ti nahrál - stejně si musíte všichni dát pár dní pohov, než půjdeme do akce. Zatím jsem jen schopný říct, že to není tvoje technologie."

"Tak ti nevím, jestli se mi zrovna ulevilo. Nevadí, podívám se na to."

"A Tony..." Steve ztišil hlas. "Dej vědět, jak... no, jak to tu dopadne." Poklepal ho po rameni skoro s jakousi účastí a nastoupil do výtahu. Tony zjišťoval, že se začíná skutečně děsit toho, co se tady děje.

"Takže Thore, kde máš bráchu?"

"Někde," pokrčil rameny Thor. Protáhl si paže, až mu v ramenou zakřupalo, jako po těžké práci. "Je ve Stark tower, ale zásadně jinde, než všichni ostatní. Toto umění dotáhl do naprosté dokonalosti, pravím ti."

"Dobře. Proč se všichni chovají, jako bych byl chodící časovaná bomba?"

Thor se trochu zamračil. A zvážněl - ta jeho věčná bezstarostná ležérnost se kamsi vytratila a na mnohokrát vyspravené pohovce obýváku Stark tower seděl asgarďan plný netajené vnitřní moci. "Byl jsi mrtev, Anthony," řekl slavnostně. "Byl jsi mrtev a byl to Loki, kdo tě navrátil zpět do života, protože já bych nedokázal tvou sílu," dotkl se vlastní hrudi, "včas oživit. Bylo štěstí, že jsi ho naučil, jak vyměnit tvůj reaktor, a že se vrátil v pravou chvíli."

"Nic jsem ho neučil," řekl Tony. "Ani u toho nikdy nebyl."

Thor bez překvapení pokývl hlavou. "Pak mu budiž ke cti připsána moudrá předvídavost. Věděl přesně, co dělá - musel si to zjistit už dřív. Říkám ti to jenom proto, abys vzal v úvahu i jeho světlé stránky."

"Já byl vážně mrtvý?" přeptal se Tony trochu ohromeně. "A co nějaká světla na konci tunelu? Ani se mi nepromítl život před očima. Dá se to reklamovat?"

"Prý až příliš dlouho, na lidské poměry," řekl Thor. "Však stále vypadáš jako někdo, kdo je na prahu říše Hel."

"Děkuji, Thore, kompliment po ránu mi vždycky projasní den."

"Tím ti říkám, že každý pochopí, pokud si ještě půjdeš odpočinout."

"Nepotřebuji odpočívat," zavrčel Tony popuzeně, i když už dávno seděl zabořený v křesle a jen stěží schopný vstát. "Chci vědět, co se tady děje."

"Řekl bych, že všichni čekají na tvé rozhodnutí," řekl Thor velice neochotně. "Neboť ho nemůže učinit nikdo další, sebejasnější by měl představu."

"Moje rozhodnutí?" přeptal se nechápavě. Stále měl pocit, že mu něco nedochází - dobře, nemyslelo mu to pořádně, ale až tak?

"Osud Avengers je ve tvých rukou," pravil Thor nesnesitelně patetickým hlasem. "Neboť jen na tobě záleží, zůstanou-li jednotní, či získají nového nepřítele, či snad jen rozejdou se jejich cesty. Já jsem přesvědčen, že svět potřebuje spolek hrdinů, který půjde prostému lidu svou statečností příkladem, a mocnou silou sveřepých paží ubrání spravedlnost - a tak doufám, že tvé rozhodnutí bude správné." V očích mu zaplanulo. "Rozhodneš-li špatně, jsem zde od toho, abych tvůj omyl napravil."

"Čím dál lepší. Takže jakéže to mám předepsané řešení?" zabrblal Tony.

"Ale já ti věřím, Anthony. Nevím, jaká rozhodnutí bys měl učinit, ale věřím, že budou správná."

"A když náhodou nebudou..."

Thor netrpělivě mávnul rukou. "Nenechám ublížit svému bratrovi, neboť věřím, že jednal z nerozumu, ne ze zlé vůle. To je to, co jsem chtěl říci. Ale nevěřím, že se hněv tvůj nebo našich druhů odestane takovým způsobem."

"Jo tohle," řekl Tony, stále zmatenější. "Je to celé o Lokim." Přesto mu to začínalo pomalu docházet. Samozřejmě, že to bylo o Lokim. Na nikoho jiného nedá, ani ho nikdo jiný nedokáže - snad kromě Thora, který se tomu ale bránil - chytit pod krkem, takže se čekalo na Tonyho Starka, až se laskavě vyspí a promluví své drahé polovičce do duše. Lokiho je třeba srovnat do latě, ale bylo to vůbec technicky možné? Ódinovým rozhodnutím byl připoután k Zemi, takže bylo stěží možné poslat ho domů, ať už samotného, nebo s Tonym po boku. Ani Shield, ani ostatní Avengers, se docela určitě nechtěli postavit proti němu: ne dokud byl alespoň nějakým způsobem ochotný spolupracovat. Byl by to příliš silný protivník, stěží přemožitelný. Ale zároveň bylo jasné, že jako Avenger Loki fungovat nedokázal, ani tohle křehké spojenectví nemohlo pokračovat dosavadním způsobem.

Tony pomalu začal chápat, že situace je značně patová a že všichni čekají, na čí stranu se přikloní on sám, protože od toho se bude odvíjet všechno ostatní.

"Ale já si nechci vybírat strany," řekl skoro ohromeně. 'Vítej v mém světě', odpověděl mu Thorův pohled.

Loki byl tak trochu jako přírodní živel, ten příměr byl až nepříjemně přesný. Prostě tu byl, nepředvídatelný, neovlivnitelný. Ale těžko chtít po někom, komu bouře sebrala střechu nad hlavou a hodila na hlavu strom, aby obdivoval barvitost počasí.

Loki je všechny ohrozil, všechny. Natasha málem zemřela, Clint, i on sám - přičinil se o to svou nesdílností, nejasnými plány, důsledným solitérstvím. Tony o něj strašně moc nechtěl přijít, takovou představu si nedokázal zatím ani připustit; ale ten okamžik, kdy si myslel, že je Natasha mrtvá, kdy viděl Clinta poklesat pod ranami Faradayových mužů, kdy visel v poutech vydaný na milost jeho katům, to všechno bylo příliš čerstvé a těžko nad tím mohl mávnout rukou.

Thor k němu přistoupil, kdo ví proč přes něj zlehka přehodil přikrývku, ještě si uvědomil jeho ruce, které ho skládají na pohovku, proč vlastně, nespí snad, nebo ano? Únava byla dosud silnější než vůle, tak snad jen na okamžik zavřít oči; a pak tam náhle nebyl Thor, proměnil se v Lokiho, světlo za okny bylo jasnější, tělo trochu ztuhlé, a Lokiho oči zářily svou jemnou výmluvností.




"Vypij to," řekl Loki tiše, jednou rukou ho trochu nadzvedl a druhou mu přidržel u úst sklenici s něčím, co nebylo moc dobré, takže to bylo docela určitě velice zdravé, ale měl takovou žízeň, že by asi vypil naprosto cokoli.

"Ještě," zachraptěl.

"Za chvíli," řekl Loki, "nebo se ti udělá zle."

Dobře, to se dalo pochopit. Nechal si položit hlavu zpět na polštář a díval se na Lokiho, který seděl na patách vedle jeho pohovky, ve tváři zvláštně trpělivý výraz, jako by byl připravený na spoustu výčitek a byl předem odhodlán je prostě odestát. Tonymu bylo jasné, že by po něm stekly jako voda po skle; Loki se ani v nejmenším necítil provinile. Jak má v takovém případě smysl cokoli z toho, co by mu mohl říct? Nechal by se Loki odstěhovat na pustý ostrov? Bude ochotný odpřísáhnout, že bude konzultovat své další plány? Že stráví dalších pár let výhradně četbou a procházkami po čerstvém vzduchu? Odpovědi byly předem jasné.

"Jak jsi pokročil ve svém výzkumu?" zeptal se Tony. Jedna z Lokiho rukou mu sklouzla po paži a lehce mu sevřela prsty. Bylo těžké se pokoušet zlobit na někoho, kdo vás drží za ruku, a celé vaše já chce rozechvěle víc, chce obejmout, zabořit tvář, cítit dech a tlukoucí srdce; v takových chvílích bylo vždycky všechno v pořádku a jeho tělo si to pamatovalo, ten pocit klidu a bezpečí a pokojné sebedůvěry. Teď ale muselo stačit tohle - a už to bylo příliš.

"Bohužel nepokročil," řekl tiše. "Od toho, co hledám, jsem příliš daleko, než abych tu vzdálenost dokázal sám překlenout."

Tím dokonale nahrál na smeč. "Ale ty nejsi sám," řekl Tony. "Každý den u snídaně sedíš se dvěma nejchytřejšími lidmi na planetě. Stačilo říct - spolu bychom to mohli dokázat. Stále můžeme." Kde je vlastně Bruce? blesklo mu hlavou, ale odsunul tu myšlenku na později. "Myslel jsi snad, že bychom řekli ne? Nebyl to přeci tvůj rozmar. Thanos je náš společný nepřítel."

"Třeba jsem si chtěl zachovat tvář," řekl Loki, "nevkládat svůj strach na oltář odsudků krátkověkých tvorů, kteří si své vlastní malé strachy plýtvají na hlouposti."

"Takže ty jsi nechtěl, abychom věděli, že se bojíš Thanose?" přeložil si to Tony. "To je ale pitomost! Možná kdybych tě znal první den... ne, ani tehdy ne. Tohle za kulturní rozdíly neschováš. Je to vážně mizerná výmluva a jenom spoléháš na to, že do podobných emočních motivací se každý bojí hrábnout."

"Budiž," propletl Loki své prsty s jeho, palcem mu zvolna přejížděl po hřbetu ruky. Volnou rukou si odhrnul prameny vlasů za ucho. Nedalo se nevšimnout, že rána na jeho tváři je dosud patrná, i když jen málo. "Přesto věz, že bylo zbytečné po tobě žádat, abys upřel své síly na potíže, se kterými se zkouším popasovat. I pro mě je to technologie velice vzdálená a nepodobná svým principem ničemu z toho, co znám, či s čím jsem kdy dřív pracoval." Tony se nadechl a Loki lehce pozdvihl ruku, aby ho nechal domluvit. "Uvědom si, jak vzdálená je pro tebe asgardská magie. Přesto je bližší než to, do čeho se teď pokouším proniknout."

Tony zavrtěl hlavou. "Takže jsi to se mnou myslel dobře? Jsem dojat. Víš, mohl jsi to risknout. Trochu frustrace z neznáma bych vydržel."

Ale Loki se na vějičku nechytil, na tuhle řečnickou berličku už nic neřekl. Jenom svými prsty zajel Tonymu do vlasů, vlastně to nebylo pohlazení, no dobře, bylo, korupce nejtěžšího kalibru, zvlášť když se lehce snivě pousmál a jemně přejel po šedivějících vlasech na Tonyho skráních.

"Clint mi trochu řekl, o co šlo," pokračoval proto Tony a vcelku úspěšně zahnal pocit, jak je Lokiho nezvyklé opečovávání příjemné. Jenže tohle bylo příliš důležité, než aby se dal tak snadno uchlácholit. "Šel jsi po nějaké vědkyni. Takže předpokládáš, že by to člověk mohl vyřešit - a já jsem docela určitě chytřejší než ona, víme?"

"Náhodou snad, tu možnost jsem se neodvážil vyloučit," řekl Loki. "Jakkoli mizivá byla to byla naděje. Nebyl jsem vůbec překvapen, když se ukázalo, že je to podvod - nedostala se moc daleko za obzor lidské představivosti, i když vytušila potenciál."

"Znevažuješ to teď, ale ohrozil jsi kvůli tomu všechny," odsekl Tony a uvědomil si, že je přesně v těch výčitkách, do kterých nechtěl vklouznout. "Dobře, neřeknu ty pitomý štěnice, škodu nadělat nemohly a neměl jsem na ně sahat. Ale prásknout Natashu? To je těžkej kalibr. Málem zemřela."

"Agentka Natasha se stala obětí svých vlastních schopností," řekl Loki. "Vím přesně, co se stalo. Byl jsem tam."

"Cože!?"

"Muž, který si říká Faraday, o ni velice stál. Když jste ho zatkli poprvé, vyslýchala ho, a on na ni nezapomněl a dlouho spřádal své sny o pomstě. Ale já tobě slíbil, že budu o životy Avengers dbát. Zvěděl jsi správně - řekl jsem mu o ní."

"Asi bych si připadal mnohem líp, kdybys na mě zkusil nějakou milosrdnou lež."

"A jen nerad připouštím, že jsem podcenil její schopnosti. Mým úmyslem bylo v skrytu a neviděn chránit její život a umožnit jí uprchnout. Neúspěch by šel plně na vrub Faradayových lidí. Ona ale vytušila mou přítomnost, považovala mě za dalšího z nepřátel a záhy se jí podařilo zmizet tak dokonale, že mi dobrou polovinu noci trvalo ji znovu objevit! To už byla zraněná. Zabil jsem ty, kteří ji pronásledovali, ale zdrželo mě to. Ona se zatím sama dokázala vrátit do quinjetu a do Stark tower se dostala dřív než já."

"Výborně. Vyřídím jí, aby ti přišla poděkovat."

"Příčina byla adekvátní," řekl Loki.

"K tomu, abys nechal Clinta v zajetí, jsi měl také dobré důvody? Tohle mi totiž vážně hlava nebere. To je tak šílený, že si ani nedovedu představit dostatečně neprůstřelné vysvětlení."

"Neřekli ti, co se stalo?"

"Nechali to na tobě."

Loki lehce sklopil hlavu, chvíli tiše přemýšlel. Tenhle výslech se mu nelíbil, to bylo znát. Ale byl s ním předem smířen, to jediné na tom bylo dobré. "Poslal jsem ho ven včas, měl proklouznout bez většího boje dřív, než se sjednotí síly nepřítele. Já pak už mohl snadno projít neviděn. Podle všeho se však pustil do průzkumu a byl při něm zajat. Když jsem ho nepotkal na smluveném místě a nedokázal se s ním spojit, snadno jsem vytušil, co ho potkalo." Zamračil se. "Zpočátku se nezdálo být těžké vrátit se pro něj. Pak jsem však ucítil podivné síly sbírající se kolem toho podzemního sídla a věděl jsem, že můj čas se krátí. U Ódinových havranů, nikdy v životě jsem tak rychle neběžel! Jsem si jist, že bych za sebou nechal i Álfheimského étera. Přesto ne dost rychle, i když chybělo jen velice, velice málo." Letmo se dotkl svého šrámu. "Narazil jsem tvrdě, snad i zem pod horou se pode mnou otřásla. Sídlo se uzavřelo za štítem a já se nedokázal ani všemi svými silami dostat dovnitř."

"Dojemná historka," utrousil Tony.

"Už se chýlí ke konci," zdvihl Loki Tonyho ruku a přejel si hřbety jeho prstů po tváři a po rtech. "Když jsem se s tebou pokoušel spojit, sdělil mi Jarvis, že po tobě začíná pátrat Shield. Nick Fury mi pak řekl, co se stalo, a že sledují vůz, ve kterém jsi byl unesen. Domluvili jsme se na společné akci a rozdělili své síly. Jak se později ukázalo, pátrači Shieldu se mýlili, či snad byl Faraday lépe připraven, než jsme očekávali, a stopa byla falešná. Mohl bych ti vyprávět o boji, jaký jsme svedli, a množství nepřátel, které jsme pobili. Nepotrpím si však na takové historky - jen věz, že to nebyl snadný protivník. Zbytek už víš."

"Víš, normální postup není, že vymyslíš šílený plán bez ohledu na bezpečí všech okolo, a na konci, když ti zbude trocha času, si vzpomeneš, že bys jim mohl trochu píchnout. Člověk snad v sobě sakra má mechanismy, které zahrnou míru přiměřeného rizika..."

"Asi to bude tím, že nejsem člověk," ušklíbl se Loki trochu.

"Co vím je, že jsem tam málem umřel," řekl Tony. "Hele já beru, že ti všechno to co děláš, mohlo připadat tak hrozně důležitý, že to za riziko stálo. Možný to je. Vlastně i oceňuju, že se snažíš, svým způsobem, chránit ostatní. Očividně je pro tebe náročný soustředit se na něco tak banálního." Sám si najednou nebyl jistý, nakolik jsou jeho slova ještě sarkastická. A Loki je rovnou vzal jako konstatování faktů.

"Získal jsi přeci můj slib," řekl a Tonymu bylo bez většího přemýšlení jasné, že v tomhle by moc šťourat neměl. A už vůbec by se neměl ptát, jestli by se Loki tak angažoval pro lidi, kteří mu vcelku byli ukradení - ubozí, pomíjiví smrtelníci - kdyby toho slibu nebylo. Nejspíš ne. Trochu mu zatrnulo v zádech. Čím si dokázal získat tuhle bytost na svou stranu... pro sebe? Co to vypovídalo o něm samém, co o Lokim, jak křehké ve skutečnosti mohlo být tohle spojenectví?

"Jenže, Loki..." Bylo dost těžké mluvit naléhavě, když ležel na pohovce, přikrytý pruhovanou dekou, občas mu z vyčerpání vázl hlas, dopadalo na něj vědomí jejich odlišností a toho, jak strašně se v téhle debatě míjí a jak moc mluví každý o něčem jiném; a k tomu Loki seděl vedle něj a tvářil se velice lidským způsobem trpělivě, ani nemluvě o tom, že se přivinul blíž nezvykle důvěrným způsobem. Bylo skoro nemožné se takhle něčeho dobrat - ale stejně tak nemožné bylo mávnout rukou a nechat to celé na později. "Avengers nejsou věci, které bys mohl prostě použít pro své cíle. Nejsme vojáčci, kteří by byli připravení se na rozkaz rozběhnout kupředu - a kdyby alespoň na rozkaz! Ani s tím jsi se nenamáhal, prostě jsi nás využíval. Vůbec jsi nebral v úvahu, že jsme jenom lidi, totálně nemáš odhad co dokážeme, co vydržíme! Jak tvoje přeceňování, tak podceňování nadělalo dost škod. Měls nám to všechno včas říct, vysvětlit, co se děje... ne jít prostě za svým a tak nějak předpokládat, že to ustojíme."

Loki měl v očích tak upřímný výraz nepochopení, až z toho mrazilo v zádech.

"Copak ti takhle mohou věřit, když nikdo netuší, co zase vymyslíš?" řekl Tony už v ryzím zoufalství.

"Kdykoli se kdokoli z Avengers může spolehnout na mou podporu," řekl Loki. "Důvěra? Nepotřebuji jejich důvěru. Nepotřebuji nic víc, než aby byli tím, kým jsou. Co tvá ambivalence, Anthony? Měls nám říct, co se děje, stále samé my, ale když dojde na otázky důvěry, jsou to oni? Ty mi věříš. Oni ne? Jsou snad slova, která by je přesvědčila? Stěží. Jen činy, stejně jako tebe. V hloubi srdce víš, že dělám jenom to, co musím."

"Jenže, Loki, tvým posledním činem je, že většina z nás potřebovala transfúzi a kilometr obvazů! Kdyby mi neexplodoval reaktor, jsem mrtvý a Clint taky." Stisk trochu zesílil. "Taky bys pak řekl, že příčina byla adekvátní?"

Loki se k němu trochu naklonil a promluvil náhle velice chladně. "Opustil jsi Stark tower bez jakékoli ochrany, ačkoli víš, že se Faraday pokouší o tvůj život." Oči mu zaplanuly potlačovaným hněvem. "To byl neodpustitelný hazard. Opakovaně dokazuješ, že jsi impulzivní a tvá soudnost je nepřiměřeně nízká tvé moudrosti."

"Fajn, udělal jsem botu," zavrčel Tony. "Ale ty dřív a víc." Špatně, všechno špatně. "Loki, tohle je celé na hlavu. Kdybych neznal Thora, možná bych to mohl svádět na asgardskou náturu, ale jsi mu podobnější, než si možná myslíš..."

"Nesrovnávej nás!" zasyčel Loki zlostně.

"... takže vím dobře, že je sice svéhlavý až na půdu, ale tady je za tím vším něco... Loki, ten výzkum, čeho se týká? Skrýváš ho pečlivěji než puberťačka heslo od facebooku, od začátku se všechno točí kolem toho. Proč tak odmítáš mou pomoc? Mohl jsem se naučit, co by bylo třeba, spolu bychom nejspíš pokročili dál. V čem je ten háček?"

Loki ho pustil a vstal. Tony, zbavený své opory a zdroje tepla, se vysoukal do sedu a přitáhl si deku. Sledoval Lokiho, jak popochází k oknu a dívá se na New York, celé to působivé panorama střech a vzdáleného odlesku moře.

"V jaké jsem to podivné situaci," řekl Loki polohlasně, napůl pro sebe. "Vyřešit to musím, za jakoukoli cenu, když ne tímhle způsobem, pak mě čeká hledání jiných. Thanos je obrovským nebezpečím pro všechny mé světy." Otočil se k Tonymu. "Nyní jsem připoután k místu, kde žije někdo, kdo by mi byl skutečně schopen i ochoten pomoci. Přesto je to zároveň to jediné místo, kde musím vše držet v tajnosti. Já si opravdu myslím, že bys neporozuměl tomu, s čím pracuji, Anthony. Ale jsi to ty. Takže na to nemohu spoléhat."

"Já asi špatně slyším, nebo rozumím, nebo obojí," řekl Tony a mimoděk se zamračil. "Ty nechceš, abych pochopil, o co jde?"

Loki, ruce založené na prsou, s jakousi beznadějí potřásl hlavou. Jako by nastávalo něco nevyhnutelného, kolem čeho dosud kroužil v naději, že to nebude řečeno a pojmenováno; výraz jeho tváře zodtažitěl, změnil se v ledovou sochu s mrtvýma očima. Ale to si Tony neuvědomoval, neviděl Lokiho vnitřní zápas a zoufalství a nerozhodnost - lapený v jakémsi překvapení a možná snad šoku ze zjištění, kam tahle debata směřuje, vnímal jenom jeho zradu, ostří zabodnuté do svého nejcitlivějšího místa.

"Ne, Anthony," řekl, "já nechci, abys pochopil, o co jde. Ta technologie je... příliš pokročilá."

Tony vyskočil. Ještě před chvílí zesláblý tak, že sotva dokázal sedět, teď stál vzpřímený, ruce zaťaté v pěst a sršící zlostí. "Jsi na místě, kde najdeš tu nejpokročilejší technologii na Zemi!" vykřikl. "Máš mě za dítě, kterému je třeba kontrolovat hračky?"

"Ano, už teď máš kolem sebe tu nejpokročilejší technologii na Zemi," přikývl Loki bez odporu. "To, s čím pracuji, by byl další příliš velký skok. Přinesl by jen chaos a zmar."

"Myslíš, že jsem blázen?" zavrčel Tony. "Já nezneužiju..."

"Ne vědomě. Já věřím tvým úmyslům, Anthony, i ryzosti srdce. Víc než jednou jsem ti svěřil svůj život a bez váhání bych za tebe položil svůj. Ale nevěřím tvé soudnosti."

Tony ztěžka dopadl zpět na pohovku. V uších jako by mu vibroval nějaký nesnesitelně vysoký tón. Ve vzduchu scházel kyslík. Půda pod nohama se změnila v tekuté bahno. Všechno, kým byl, všechno nezpochybnitelně dobré, co na něm bylo, to nejcennější a ryzí, jeho role ve světě i v sobě samém, to jediné, o čem si byl absolutně jistý, že je v něm správné a dokonalé, skutečnost, že byl tvůrce, inženýr s božskou jiskrou, geniální vynálezce - to vše bylo právě pohrdlivě skopnuto do prachu, zesměšněno, popliváno a zavrženo; co víc, někým, pro koho by dýchal, pro koho by zemřel, pro koho by... nikdy nezapřel sám sebe.

"Vypadni," zavrčel. "Zmiz mi z očí!"

Loki, nepřekvapený, jen přikývl. Tony už neměl co říct, polapený v nekonečném úžasu z toho, kam dospěla tahle chvíle. A Lokimu stačilo mu udělat pouhé tři kroky dveřmi na terasu a zdvihnout oči k nebi.

"Heimdalle, otevři Bifrost!" zvolal. Vzduch zavoněl ozónem a jeho tělo zahalilo bílé světlo.

Tony se ho nepokoušel zastavit. Stál na rozcestí a jedinou volbou byla propast.




- Pokračování -










22 komentářů:

  1. Jé, paráda, sotva jsem okomentovala předchozí kapitolu, zjistila jsem, že tu je tato. Hodně jsem si oddychla, že jsou všichni v jakž takž v pořádku, uff.
    Clint a Natasha - hihi, nejdřív jsem myslela, že je Tony přistihne in flagranti a oni se místo toho dohadují o tom, jak se dostat z potápějícího se auta. :-)
    Chudáček Thor, ale vydržel to :-D
    Ještě, že nám to tu všechno Loki vysvětlil, ale zase na druhou stranu stále nevíme o moc víc. Ale jak je vidět, ani Loki nechápe, bože, to je hlava dubová. Snad se mu rozsvítí a vrátí se, protože mobilem se mu Tony nedovolá na takovou dálku :-)
    Btw. kde je Banner?

    OdpovědětVymazat
  2. Ja vim, ze jsi rikala, ze si mam davat pozor na to co si preju, ale tohle!! Asi to musim napred rozdychat. (Uzasna kapitola.)

    OdpovědětVymazat
  3. Ha! Já to říkala! Kruťácký skorokonec! (ty mi pak vykládej něco o koťátkách! :-D ) Chceš mě rozbrečet, to je jasný. Taková rána. Jako čtenář z téhle situace nevidím východisko do optimistického konce, ale doufám, že ty - coby autorka - máš nějaké vymyšlené, co doufám, pche, já ti věřím, že je sešikuješ zase nějak dohromady ;-) Prosíííííííííííím!
    Jinak kapitola byla úžasná *spokojený povzdech* Tonyho závěry o Nataše, Natino a Clintovo poučování, co dělat, když skončí s autem ve vodě :-D, zaražený Thor a nadšený Steve... a pak TAMTA scéna *nešťastný povzdech* Chudák Loki. Chudák Tony (možná by si potřeboval odskočit nahlédnout do vesmíru Avengers II, a pak by... co?). Ach jo. Kapitola vážně úžasná, ale neuvěřitelně skličující (buď ráda, že nevidíš můj sklíčenej výraz, srdce by se ti ustrnulo a honem bys šupajdila napsat něco povzbudivějšího ;-D ) Děkuju ti!

    OdpovědětVymazat
  4. Propast? Prečo to zase temnie? A ja že už bude len šťastné zvítanie. Som sa zlakľa že Nat je mŕtva! Ale riešiť čo spraviť ak spadnete z autom do vody? Zase píšem nesúvisle, no. Ale aspoň sa tým dajú vyjadriť moje pocity z dnešnej kapitoly.Ale ako vždy - super!

    OdpovědětVymazat
  5. Sun: vidíš, to se mi taky stává, jenom maličko jinak: sotva dopíšu jednu kapitolu, zjistím, že mám psát další :-D Kdyby Natasha a Clint byli k přistižení, Tony by tak nevadil. Hulk by mohl být horší :-)) Thor je kus chlapa, nemůže se složit tváří v tvář nemluvněti! :-D
    Loki má svou pravdu, Tony má svou pravdu, moc kompatibilní nejsou a uhýbat nehodlá ani jeden (a ani jeden by neměl) - vážně obdivuju čtenářky, že stále ještě předpokládají, že to dotáhnu k dobrému konci O:-)
    Banner se má "dobře". :-D

    Lochneska: tak pěkně rozdýchej a dej vědět, kam jsi dodýchala :-))

    Sitara: že jo, že je kruťácký. Mé sadistické já se tu spokojeně chechtá a to racionální si říká, že je možná načase si změnit jméno, odstěhovat se někam daleko a nosit neprůstřelnou vestu, kdyby třeba nějaká fanynka měla dojem, že ten konec měl být jiný O:-) Jako vážně - copak z tohoto se dá vybruslit? Ale třeba dá...? :-D
    Ještě že má Tony svůj reaktor, jinak by měl patrně světové prvenství v počtu infarktů. Takhle se to rozloží mezi fanynky a ty to nějak ustojí :-)) Hlavu vzhůru, určitě alespoň něco dobře dopadne! :-D

    Natie: jsou autoři, co cítí neodolatelnou potřebu poučovat čtenáře. Tak já si ji odbyla tím, že jsem vám objasila, co dělat při pádu s autem do vody. Jeden nikdy neví, že jo, tak ne že se pak budete vymlouvat, že jste třeba nevěděly. :-D Tony si musí připadat, že už do té propasti letí, Loki mu už připravil příliš mnoho šoků, ať už úmyslně nebo ne... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Opatrně s tím uklidňováním, abys to nepřehnala :-D Ještě si budu fakt jistá, že ten dobrý konec podle mých představ mít budou :-D Potlač své sadistické já, přece jsme s nima nemohli prožít tři příběhy, abychom na konci takhle dopadli... a pak, minimálně dvakrát jsem tu někde četla, kterak o sobě píšeš jako o máslíčku (nebo tak nějak), tak doufám, že se to projeví i tady :-D

      Vymazat
  6. Ty sadisto jeden! Úplně tě vidím sedět na židli, mnout si ruce a ďábelsky se smát. Znám tě moc dobře na to, abych věděla, že bys chudáčka Natashu jen tal nezabila...... Dostalo mě, když Clintasha dostala chuť shodit Tonyho v autě do vody a neuvěřila bych, jaký se z Kapitána stal rozněžněný a možná i celkem otravný tatíček...... Čekala bych, že bude mít čtyři obrovská alba a co jeden den života malé princezny, to minimálně jedna fotka. Hezky seřazené podle data...... A tady končí ta příjemná část........"Rozhodnout, jestli budou Avengers stále spolu nebo půjde každý svou cestou?" To myslíš vážně? A co má jako znamenat ta hádka? Bože, proč si to každý musí překládat po svém? Já v tom nevidím problém. Hele, Tony pomůže Lokimu vyřešit ten problém a jelikož Loki a tony jsou spřízněné duše, tak Loki zůstane s Tonym až do jeho (Tonyho, samozřejmě) smrti a pak se postará,aby se otétechnologii nikdo nedozvěděl. Prostě si budou stát vzájemně za zadkem! Beztak už to dělají teď a nejen v ložnici! Proč to musí dělat tak složitě? Chudáčci, jak jsou inteligentní, tak jsou nehorázně blbí....... Pochybuji, že po výměně takových škaredých slov všechno spraví jedna ložnicová scéna :* No, ale já nejsem autor, že....... (Teda jako jsem, ale ne téhle povídky) A co vím, tak autor je bůh, který smí vše...... ÚPLNĚ VŠE.... O:P

    OdpovědětVymazat
  7. Sitara: je pěkné, že si slova "něco dopadne dobře" přebíráš tak optimisticky. Třeba to NĚCO bude Thanos? Nebo Tony natáhne brka a Fury zdědí SI? Nebo se ukáže, že se Natasha dobře vdala a pověsila agentování na hřebík? :-D Máslo jsem, to je pravda, ale třeba u Nekromantky jsem byla přesvědčená, že jsem napsala hrozně dobrý konec (prostě ten nejlepší, jaký Lokiho povaha dovolovala), a tolik žádostí o uvedení věcí na lepší míru - to už je pomalu petice :-D Třeba to, co popisuje Miss Baka jako dobrý konec, bych za něj osobně nepovažovala. Něco takového by ti dva prostě nezvládli, k tomu nemají vůbec žádné předpoklady a bylo by to k oběma dost kruté: stařeček Tony by musel sledoval neměnného Lokiho a z Lokiho by se stala na pár let pečovatelka... zatímco on chce být král!

    Miss Baka: viz komentář Sitaře. Není dobrý konec jako dobrý konec :-)) Ale koukám, že budu muset konečně někoho zabít, abych vás taky trochu udržela napnutý :-D Že bych si hodila kostkou? Ale aby mi nevyšel Loki, to bych asi trochu kvíkala... :-) Že by si stáli za zadkem... to by bylo podivné partnerství, s vědomím, že musím toho druhého hlídat, aby něco neprovedl (i když jde o takové banality, jako vydání avengerů nepříteli, nebo omylem-ovládnutí světa pomocí kosmické technologie :-D).
    Totiž, aby bylo jasno, já samozřejmě vím, jak to skončí, ale vlastně nevím. Vím, co všechno se ještě stane, ale úplné následky se vyvíjí tak nějak samy. Takže jsem taky docela napnutá, kam až se to vyvrbí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak je to nejlepší :) Pak z toho má radost i sám autor :D

      Vymazat
  8. tak to si viem živo predstaviť ako Steve hrozivo pozerá na Starka ha veď si to odbiješ, veď to ťa neminie a fotky si pozrieš :DDDDDD
    tak a Tonymu si na začiatku poriadne zavarila a že bol mŕtvy ?????? :OOOOOOO tak to si tam ani nemala dávať :DDD ale je v pohode keď sa to dá tak povedať a ešte ten problémik s Lokim :(
    už už už to bolo v kľude ale bolo jasné, že to dlho nevydrží keď sa oni dvaja porozprávajú a bolo mi z toho aj trochu smutno, lebo obaja mali pravdu Loki spravil chybu, že riskoval ich životy ale zase Loki mal pravdu s Tonym a prípomina mi to trochu Avengers 2, neinšpirovala si sa tým ? :DDDD Myslím to načo narážal Loki o tom, že by toho nevedomky rozpútal niečo zlé
    ale zase ta chvíľka na gauči tak tá bola skvelá a užila som si to a aj to keď Loki povedal, že by za Tonyho položil život to bolo skvelé :))))
    ale teda už vieme prečo mu to Loki nechcel povedať, poradne nakopal jeho ego a dôveru, a Tonyho reakcia uf prekvapila aj mňa
    jop chcela by rom vedieť či niečo prebehne medzi Nathaliou a Bannerom alebo ?

    OdpovědětVymazat
  9. Proč mám pocit, že Loki chtěl, aby to takhle dopadlo? Hlavně se kluci musejí usmířit. Na světě by byla hrozná nuda, kdyby se tak osudem souzení partneři rozešli. :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Tenhle díl jsem si obzvlášť užila - ale usnula jsem dřív, než jsem se odhodlala napsat komentář :-D Chudák Tony, úplně vidím všechny jeho vnitřní démony: má pocit, že za Lokiho svým způsobem ručí, když jsou milenci, přitom ale nerozumí tomu, co dělá, je dotčený nedůvěrou, což pro někoho s tak sebejistou osobností musí být skutečné peklo, jenže ho nechce ztratit, jenže mu ani nechce odpustit... ach, ti dva by si měli najít k sobě nějaké semetriky, spolu přece nemůžou vyjít! Nějaké, které je srovnají pěkně do latě... :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Au. Au! Je těžké dávat najevo, jak se chytám za srdce, když se zásadně domlouvám pouhými gesty. :D Prostě: au! Tak já nevím; dala jsem si druhé kolo téhle série (u té předchozí to bylo kolo třetí) a nadšení neopadává. Jako... nechceš napsat knihu? Špatná otázka - už jsi ji napsala? Protože já bych si ji koupila. Za vlastní. A větší důkaz lásky, oddanosti (až na to zanedbané komentování) a naprosté extáze při každém dalším písmenku po mně nemůžeš chtít!

    Loki je děvka, říkám to pořád. :D Ale takhle ho zbožňuju nejvíc, ať už se ho snažíš ukázat jakkoli. :D Bestie s tak nějak dobrými úmysly, drama queen s nádhernými výstupy ze scén i do scén, Clint je tady absolutně k zulíbání a lituju Steva, protože si nejsem jistá, jestli přežije moment, kdy u oltáře pustí (spíš nepustí) ruku své dcerky a dá ji nějakému gaunerovi. Hehehehe. :D

    *another!*

    OdpovědětVymazat
  12. Škoda, že to nemůžeš vydat knižně. Chtěla bych to mít doma na poličce. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Steeeva: novopečené otce nelze brát jako svéprávné osoby. Hormony jsou prevít :-D A Tony už má v mrtvýchvstání praxi, jedno sem či tam... :-)) Dvojkou jsem se skutečně inspirovala: původně měly být jeho důvody abstraktnější a posunuté do trochu jiné roviny. Ale takhle se mi to nakonec zalíbilo víc a navíc je tam pěkně zdůrazněné to, jak nekompromisní umí být Loki, když se mu to zrovna hodí... a jak není, když může věci zařizovat někdo jiný :-))
    Tony je asi naštvaný v kombinaci: kromě zpochybnění jeho schopností je tam určitě trochu i ta skutečnost, že Loki má ve všem navrch, božský původ, magie, dlouhověkost... ale Tony je nepochybně přesvědčen, že jemu to pálí ještě o chlup líp. A to je najednou špatně? Co na něm tedy Loki vidí, jak ho může brát vážně; a lze snad být s někým, kdo nebere inteligenci Tonyho Starka vážně? :-))
    Natashu a Bruce... budou, ale podrobněji asi až později. :-)


    Catrina: nevím jestli chtěl, možná mu jen bylo jasné, že je to nevyhnutelné, a šel s Heimdallem na pivo, než Tony vychladne :-D Svět by byl bez nich mnohem nudnější místo, to je fakt. Ale zase by lidem padalo na hlavu míň mrakodrapů :-D


    Eithné: shrnula jsi to dokonale, lépe bych to nenapsala :-D Jen nevím s těmi semetrikami. Srovnat TOHLE do latě? To aby byla paterčata a jela na směny. :-)) (Máš pravdu, nemůžou spolu vyjít. Ach, proč jsem jen takový realista... :-D)

    OdpovědětVymazat
  14. Takže on je Loki vlastně dobrák! Všechno myslel dobře, všechno to sám chudák šikovně zařídil, samé dobré a nezištné úmysly. Doslova neprůstřelné, vše pro dobro všech. Jejich chyba, že nespolupracovali :-D Božské záměry jsou zkrátka velmi konkrétní, ale prostým smrtelníkům někdy nejasné. :-D :-D
    Konec doufám vyžehlíš. :-P Stejně Loki Tonyho ovládá, tak jen trochu přitvrdí. :-)))

    OdpovědětVymazat
  15. Alice: úplně to vidím! Tedy to chytání za osrdí. Trochu morbidní, ale to je holt ta dnešní mládež. Skutečnost, že tě vede soucit a žal, jest ti mírnou omluvou ;-) Důkazu nejvyšší přízně si velice považuju! Ale jako fakt, opravdu! Navíc se mi líbí, že až budu psát do nakladatelství, budu moct připsat do průvodního dopisu, že mám čtenářky jisté, že jsme si to všechno řekly v komentících na blogísku :-D (Do knihy se mi nechce, vy jste na mě hodné, nad literárními prohřešky mávnete rukou, ale to už by pak nebylo. :-))
    Loki je... ehm, potvora (to jsou teda výrazy! :-D), ale co bys chtěla, jednou je KRÁL, tak to musí mít styl :-)) I když se chová poněkud... pubertálně... ty králíkovské úmysly tam jsou, nebo by aspoň chtěly být, nebo možná jednou budou... ;-) Clint je Clint, ten nemůže nebýt k zulíbání, a Steve - je ti jasné, že jsi dokonale nahrála pro situaci "až ona doroste do věku na vdávání, z Tonyho už bude pěkná vykopávka a Loki bude v nejlepším věku"? :-D


    Aludneva: ale můžu, a nebyla by to první ff, kterou si autorka v součinnosti se čtenářkami vydala. (A moc si tvého zájmu považuji :-)) Docela mě to láká, musím přiznat. Jenže to by znamenalo si nad to sednout a důkladně zapracovat, a k tomu nemám odhodlání. Jednak kvůli rozepsaným věcem, jednak protože se znám: jsem schopná přepisovat do nekonečného nekonečna. :-)) Taky nemám korektora, jenže vlastní chyby nevidím, ty by vynikly až na tom papíře :-D


    Mandelinka: samozřejmě, že všechno myslel dobře a je Nejvyšší Kosmický Dobrák, pochybovala jsi snad? :-D Na konci jim bude horko, ale jestli zrovna od žehličky, to se teprve uvidí ;-) A nespoileruj. :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na absenci korektora to nesváděj, obě víme, že bych do toho šla :-P

      Vymazat
    2. Víš, neulehčuješ mi to! :-D

      Vymazat
  16. Já to věděla, proč si mám počkat na další kapitolu. Jdu na ni.

    OdpovědětVymazat
  17. Umírám! Teda, sakra! To poučování, jak se dostat z auta, to bylo skvělé, doufám, že až se někdy do té prekérní situace dostanu, vzpomenu si, jak na to, takové cenné rady člověk nedostává denně, že.
    Ale ten konec? Ach! Tedy, asi bych mu taky jenom tak neodpustila, navíc dvě ega plná testosteronu... ale tohle... :/

    OdpovědětVymazat
  18. Kitikara: :-P

    Elwin: Jsem ráda, že ty správné dobré rady taky někdo ocení! :-D
    A doufám, že tento konec si konci několika následujících kapitol vynahradím, ale slíbit to nemohu, zatím jsem z toho, co mi vzniká v té poslední, dost překvapená i já. :-D

    OdpovědětVymazat