Na dosah ruky III. - 16.

Předposlední kapitola.
A to jsem myslela, že alespoň tentokrát vyjde nějaké úhledné číslo, a ono jich bude sedmnáct. Trochu jsem totiž ještě pozměnila plány, Bruce se objeví na scéně ještě v této sérii, ne až později v doprovodné povídce, a taky tohle a tamto, to je ale fuška něco naznačovat, když nemůžu ani naznačovat! Tak alespoň přeju pěkné počtení. :-)





"Tony...? Hej, Tony!"

Tony pomalu otočil hlavu ke Clintovi, který ho sledoval poněkud rozpačitě ochranitelským pohledem, a mával mu rukou před očima. Zřejmě už nějakou chvíli. "Ano?" řekl.

"Všechno v pohodě?"

"Jasně," řekl Tony hluše a vstal. Z toho, že Clint natáhl ruku a zlehka ho přidržel, pochopil, že se trochu kymácí. Sám by asi necítil, ani kdyby mu řezali nohu, fungoval a reagoval jenom z nějaké samovolné setrvačnosti a zvyku. Vzato kolem a kolem si připadal si jako sendvič z benzínky zatavený v průsvitné fólii: divná vysušená věc bez života, použitelná pouze ve stavu nejvyšší nouze. "Nalej mi panáka, prosím tě."

"To by asi nebyl dobrý nápad," řekl Clint. "Vymysli si něco, abych se nemusel chovat jako kvočna, buď tak laskav. Lehni si, pro začátek, a nedožaduj se panáků, když máš tu," zahrnul neurčitým gestem celou Tonyho osobu, "svěží jarní barvu."

"Jarní barvu?" zopakoval Tony.

"Sytě zelenou," upřesnil Clint. Ohlédl se ke dveřím. "Thore, viděl jsi někdy někoho tak úžasně zeleného?"

Thor přišel blíž a se zájmem si Tonyho prohlédl. "Stromové lidi z Vanaheimu," řekl. "Ale ti mají být zelení. Stalo se něco, příteli?" S náhlým pochopením ve tváři dodal: "Hovořil jsi s Lokim?"

"Loki odešel," řekl Tony a sám sebe krátce zaobdivoval nad tím, jak prostě tu větu dokázal říct. Prostě to... řekl. Nezakřičel, nezačal kopat do nábytku. "Vlastně jsem mu řekl, ať vypadne. Vzal to hodně doslova - odešel přes Bifrost."

Thor sebou trochu škubnul. "Pro tohle jsi musel mít hodně dobrý důvod," řekl zachmuřeně a veškerá dobrá nálada z něj rázem vyprchala.

"Měl," odpověděl Tony. Odkašlal si. "Asi bys měl vědět, že tu celou dobu zkoušel přijít na způsob, jak spoutat Thanose." Thor se zamračil a vypadalo to víc jako reflex, než jako úmysl, když se mu z ramenou svezl plášť a do natažené ruky jen o vteřinku později přistálo kladivo. "Jenže mu k tomu zdejší společnost nepřišla dost dobrá. To asi taťka nebude moc rád? Ne že by mi to nebylo jedno. Je mi to srdečně jedno..." Ale Thor už neposlouchal.

"Musím promluvit s otcem," prohodil zachmuřeně v půlce nějaké Tonyho bezobsažné věty a vzápětí zaznělo podruhé v krátké době totéž: "Heimdalle, otevři Bifrost!"

Tony se nějak dostal k baru - jestli došel, přepotácel nebo doplazil, netušil - a lokl si rovnou z lahve. Bohužel to byl nějaký sladký tlamolep, co tu měl pro ženské. Ale vlastně mu to bylo jedno. Clintův nesouhlasný pohled ignoroval.

"To nás tu moc nezůstalo," řekl. "Což mě přivádí zpět k myšlence - kde je sakra Bruce? Kdys ho viděl naposledy, Clinte?"

"Na mě nekoukej," ohradil se Clint, "já ho viděl naposledy jako Hulka."

"Co Natasha?"

"Teď usnula, raději bych ji nechal. Ale podle všeho odešel hned ten první den, co se proměnil zpátky. Zřejmě si myslí, teda Natasha si myslí, že si Bruce potřebuje srovnat myšlenky. Nechtěla o tom moc mluvit."

"Jarvisi!"

"Ano, pane?"

"Vynech řečnické otázky, víš dobře, o čem tu mluvíme. Kde je Bruce Banner?"

"To je neveřejná informace."

"Co je to za blbost?" vyjel Tony vztekle. Byl skoro rád, že se má na co upnout, že má problém k řešení - protože připustit si, že mu v hrudi zeje kráter velikosti Grand kaňonu a zlovolní trpaslíci kutají stále hlouběji, že to bolí a že Loki je... čert to vem. Konečně měl směr, kterým mohl všechny ty neblaze se střádající emoce ventilovat. "Copak já jsem nějaká veřejnost? Ok, jsou asi věci, o kterých nic vědět nechci, ale jinak to na mě fakt nezkoušej. Faraday šel po všech, pochybuju, že by nechal zrovna Bruce být." Ještě si trochu přihnul. "Tak jinak - jsi s ním ve spojení?"

"Ne, pane," řekl Jarvis. "Doktor Banner mě výslovně požádal, abych ho nesledoval. Potom hodil vysílačku do zálivu."

"Zatracený idiot!" zařval Tony, popadl flašku a mrsknul s ní směrem k oknu. Láhev byla z těžkého, tlustého skla a okna samozřejmě velmi odolná, po jistých událostech dokonce thoro-vzorná, alespoň pokud šlo o běžné nehody. Ve svém zesláblém stavu jí zdaleka nedokázal dát takovou razanci, aby se ozval ten vytoužený a v prvních pár vteřinách i uspokojivý rachot rozbíjeného skla. Okno ani nezadrnčelo a láhev tupě žuchla na koberec. Místo střepů tiše zakloktal vylévající se alkohol. Pomyslel si něco, co by se muselo vypípat i v nočních pořadech pro dospělé, a natáhl se po další lahvi.

Clint ho sledoval tichým, nesouhlasným pohledem. "Jarvisi," vložil se do té plodné debaty, "nějaké zprávy o tom, že by se objevil Hulk?"

"Ne, pane."

"Dobrá. Nejvyšší priorita: najdi doktora Bannera."

"Jeho výslovná žádost..."

"Pokud," přerušil ho Clint zvýšeným hlasem, "bude v naprostém pořádku, neřekneš nám, kde je ani co dělá. Pokud nebude v naprostém pořádku, vysekáme ho z toho a pak si zakrejeme oči a nebudeme koukat, kterým směrem odhopká, když tak začal stát o soukromí. Předpokládám, že bys měl být schopný ty dvě situace vyhodnotit. Bereš?"

"Spouštím vyhledávání."

Clint potřásl hlavou. "Tak jen doufejme, že je to planý poplach. Ehm, Tony..."

Tony, po tom malém a nesmyslném výbuchu vzteku, který ani trochu nepomohl, zatím rychle přepínal do jiného obranného módu: pracovního. S tabletem v ruce už rychle procházel Jarvisovy možnosti a optimalizoval vyhledávací algoritmy.

"Co je?" odsekl a ani nezdvihl hlavu od obrazovky.

"Takže Loki... ty a Loki..." Clint si odkašlal. "Jste se - rozešli?"

"To se tak v životě stává," odvětil Tony bez zájmu. "Rozdílné postoje a tak."

"Chceš si o tom promluvit?"

"Ne."

"Dobře." Clintovi se viditelně ulevilo.

"Když jsi ten agent," zdvihl Tony konečně hlavu, "podívej se Brucovi do pokoje. Třeba najdeš stopu toho, kam se chystal."

"Stvrzenky od letenek a hotelové letáky?" ušklíbl se Clint. "Moc koukáš na televizi."

"Uděláš to?"

"Jasně. Ale všechno napovídá tomu, že odešel dost impulzivně. A kdyby ho Faraday drapnul - řeknu ti to takhle, myslíš, že by dokázal zadržet Hulka?"

"Shield ho nějakou dobu držel v cele na samotce, co si pamatuju," odsekl Tony.

"Ale to se Banner sakra snažil, aby se nepřeměnil, a ještě mu podávali sedativa. Kdyby ho Faraday strčil pod zámek, držet zpátky se nebude."

"Clinte, a jsi si tím jist? Je to Bruce Banner. Rovná se hysterická obava, aby náhodou někomu nezkřivil vlásek."

Clint neodpověděl - to až za chvíli, Tony si nebyl jistý, jestli uběhlo pět minut nebo hodina, ale rušilo to tak jako tak.

"Starku?"

"Co zas?"

"Půjdeš se vyspat dobrovolně?"

"Až to dodělám."

"Takže za tři dny, jasný." Clint si pohodil v ruce s nějakou krabičkou. "Sedni si, prosím tě něco ti ukážu."

"Clinte, já to potřebuju..."

"Sedni si," trval na svém Clint a postrčil Tonyho k pohovce. "Bude to jen chvilka."

Tony se s netrpělivým zamračením posadil a promnul si tvář. "Tak co je?" zavrčel. Clint se postavil před něj.

"Chci, abys věděl, že je mi to trapný, ale odhlasovali jsme, že momentálně nejsi svéprávný." Než Tony stačil vyskočit, Clint si předloktím jedné ruky zakryl ústa a nos a druhou k němu natáhl. Z drobné nenápadné krabičky to jenom slabě zasyčelo a Tony ucítil povědomou vůni. Zatajit dech už nestihl, ale ono by to stejně nepomohlo, tenhle aerosol snadno pronikal i kůží. Svaly mu změkly jako na povel a hlava se zabořila do polštáře.

"Potřebujeme tě příčetnýho, Starku, ne takovouhle trosku. Takže doufám, že ses usadil pohodlně, protože s těma žebrama tě vážně neunesu... hele, nechceš deku?"

Odpovědět už nedokázal.



O dva dny později stále ještě neměli žádnou stopu a Clint si stále ještě nevyžehlil způsob, jakým poslal Tonyho do hajan.

"Bannerovi to pálí," mínil Clint. "Jestli se nám chtěl ztratit, ví, jak na to."

"Nelíbí se mi to," řekl Tony. "Na tuhle stranu stolu nechoď."

"Však mě taky ne a klidně si tomu říkej předtucha... Hele je ti jasný, že kdybych chtěl, uspím tě šípem na půl míle? Já jen, že se teď možná někde opaluje na sluníčku a my se tu můžeme strhnout."

"Pokud by se opaloval na sluníčku, dávno ho máme. Hledá ho každý satelit, jaký jsem byl schopný zaměřit. Stejně se nepřibližuj, s každým decimetrem ve mně narůstá obrovská touha si do tebe kopnout. Tomuhle říkáš se strhnout?"

"Každý satelit?" přeptal se Clint a trochu se ušklíbl. Začínal tušit, jaké scénky se brzy dočká, a hodlal si ji vychutnat. Pohodlně si ve svém křesle hodil nohu přes nohu. "A přestaň si stěžovat, potřeboval jsi to. Nemáš popcorn?"

"Každý satelit," potvrdil Tony, a jako by to byla ta správná narážka, ozvalo se vzteklé zařvání: "Anthony Starku!"

Tony líně natáhl ruku a jedna z obrazovek se přepnula do komunikačního módu. Rozběsněné oko Nicka Furyho je málem spálilo na prach, ačkoli se k nim prodralo pouze bezdrátovým spojením. "Proč jsi mi sakra hacknul systém?" štěkl zlostně. "Máš deset vteřin na hodně dobré důvody, nebo z lochu do smrti nevylezeš, a místo nýtů na brnění budeš lepit pytlíky."

"Hledáme Bruce Bannera," vysvětlil Tony stručně. "Potřeboval jsem rozšířit kapacitu. Do večera máš všechno zpátky. V pohodě?"

Fury zaskřípal zuby. "Jestli má Hulk průšvih..."

"K tomu, abych našel Hulka, nepotřebuju kdovíjakou technologii," přerušil ho Tony. "Na to by si stačilo pustit televizi."

Fury se napřímil. "Jeden den ti zachráním zadek a druhý mi provedeš tohle?" řekl chladně. "Měl by sis srovnat priority. Myslíš snad, že bychom zmizení někoho jako je Banner nebrali vážně?"

"Tohle bylo prostě rychlejší a efektivnější," pokrčil Tony rameny.

"Copak mi to jen připomíná," uchechtl se Clint zezadu. Tony po něm bez ohlédnutí hodil první věc, která mu padla pod ruku, což byl naštěstí pouze prázdný hrnek od kafe. Clint ho samozřejmě odrazil, třesklo to a Fury nasupeně přimhouřil oko. Nebo už do něj možná dostával tik.

"Starku, uvolni systém, nehodlám ztrácet čas tím, že budeme proti sobě bojovat. Vyhledávání necháme běžet. Očekávám hlášení ohledně stavu Bruce Bannera dnes do dvaceti jedna nula nula. Až bude po všem, vážně si o tvých zlozvycích promluvíme." Obrazovka zhasla a Tony se zatvářil otráveně.

"A to je přesně důvod, proč je lepší dělat si věci po svém," zaprotestoval vlažně. "Prý vážně si promluvíme... lituju, kotě, bylas jen na jednu noc. Jarvisi, odkóduj jim přístupy, ať se dostanou aspoň do mejlu. Nějaké stopy?"

"Zatím nejnadějnější se ukazují relikty z dopravních kamer z okolí Central parku, kde byl doktor Banner spatřen naposledy," řekl Jarvis. "Bohužel záznamy se uchovávají jenom krátce. Žádám o povolení skenování mobilních telefonů. Možná se náhodně objeví na pozadí něčí fotografie nebo video nahrávky."

"Jen do toho. Žádné porušení zákonů nám není cizí." Trochu se uchechtl a Clint se po něm trochu znepokojeně ohlédl. Jako za poslední dva dny mnohokrát. Tony na první pohled vypadal v pohodě, pokud to byl velmi letmý pohled a ignoroval tu nápadnou bledost a kruhy pod očima, jistě ne nečekanou po tom, co měl za sebou; jenže Clint ho znal už dlouho a na druhý pohled v něm viděl někoho, koho stojí předstírání příčetnosti nesmyslně velkou spoustu sil. Ani nemluvě o tom, že kromě toho nedobrovolného odpočinku před dvěma dny trávil čas přilepený ke svým obrazovkám a místo jídla do sebe občas hodil dalšího panáka. Ne že by nebylo třeba Bruce najít, ale Clint si byl jistý, že Jarvis je mnohem samostatnější, než by se podle Tonyho nasazení zdálo.

Ale jasně, nejspíš to bylo nevyhnutelné: nějakou dobu se bude Stark chovat jako blbec, to se musí prostě přečkat a nějak to s ním vydržet; potom zapracuje čas a jeho zdravý pud sebezáchovy a všecho bude jako dřív... víceméně. Clinta vůbec netěšilo vědomí, že je momentálně jediným nárazníkem mezi Tonym a realitou. Alespoň že Natasha už dokázala vstát a občas je přišla povzbudit svými poněkud kousavými poznámkami.

"Pane, po vyhodnocení všech dostupných dat jsem si jist, že byl doktor Banner sledován," vyhodil Jarvis několik různorodě rozmazaných fotografií jediné tváře.

"Jak jsem předpokládal. Clinte, je možné, že by to byl někdo ze Shieldu?"

"Pochybuju," řekl Clint a pozorně si prohlížel neznámého muže. "To by nám Fury řekl, i naštvaný. Ne, nikoho mi nepřipomíná."

"Vyhledávám," řekl Jarvis.

"Dobře. Veškeré kacity převeď na pátrání po tomto muži. Jestli někdo bude vědět, kde Bannera hledat, tak on."

"Chuck Dickenson, třicet pět let," četl zatím Clint ze záznamu, jaký mu Jarvis s hbitostí sobě vlastní předložil. "Dlouhatánský seznam deliktů, pašování drog, vidím tu nějaký únos, loupež... většinou propuštěn pro nedostatek důkazů, má za sebou silnou organizaci. Podtrženo sečteno, člen gangu na střední pozici. To by mohl být náš člověk."

"Zdá se, že jsme se definitivně shodli, že Bruce unesli," řekl Tony.

"Pořád tomu nemůžu uvěřit," potřásl Clint hlavou. "Bruce přeci není blázen, nenechá si ubližovat. Ani kdyby sebe riskovat chtěl, Hulk by si to líbit nenechal."

"Uvidíme," řekl Tony. "Prostě uvidíme. Věřím, že do večera ho máme, nezdá se, že by se skrýval."

"Dám vědět Furymu..."

"Ne! Vyřídíme to sami."

Clint se nerozhodně podrbal v obvazech. "Když budu počítat i Natashu, dáme tu všichni dohromady jednoho bojeschopnýho chlapa," řekl. "Thor se ještě nevrátil, já si sám pomalu nezavážu tkaničky u bot a jestli si myslíš, že jsem si nevšimnul, že všechno diktuješ, protože ruce se ti na klávesnici klepou - nebo je to chlastem, Starku? - tak jen hlásím, že všimnul."

"Přeháníš," odsekl Tony. "Jestli chceš, seď doma a hlídej, už to máš natrénovaný..."

"Příliš spoléháš na to, že ti to brnění kompenzuje," konstatoval Clint. "Řeknu alespoň Rogersovi. Nebo je taky v nemilosti?"

"Steve je v pořádku," připustil Tony. "Prostě je to práce pro Avengers." Jediným pohybem ruky smetl virtuální obrazovky a zahleděl se zachmuřeně na Clinta, snad aby tím přímým pohledem z očí do očí zdůraznil svoje důvody. "Nechápej to špatně," prohlásil, "ale Fury se mi zdá poslední dobou na Hulka dost vysazenej. A já nedopustím, chápeš, nedopustím... aby ho zase někam zavřeli."

"Oukej," pozdvihl Clint ruce. "To nechceme nikdo. Byl bys pro - až z Jarvise vypadne nějaká adresa - že to půjdeme napřed v klidu omrknout? Žádná divoká akce, jenom průzkum. Mohli bychom třeba nezbořit žádný barák a v nějakém krajním případě ani nezničit žádné auto."

"Bývala s tebou větší sranda," ušklíbl se Tony.

"To jsem tu ještě nemusel být za toho rozumnýho," postěžoval si Clint. "Nebaví mě to a nejde mi to od srdce, jestli chápeš, co myslím."

"Myslím, že dokonale... Jarvisi, jsi úžasný! Řekni, co bys chtěl?"

"Vyčistit čočky objektivu na satelitu Sarah Jane, pane," odpověděl bryskně Jarvis. "Už mi to slibujete několik týdnů."

"Jako by se už leskly."

"Máme adresu?" nastražil se Clint.

"Máme," otočil k němu Tony obrazovku s mapou New Yorku a výmluvně blikajícím červeným bodem. "Tady je náš chlapík poslední dobou pečený vařený. Skřípneme ho tak, že bude zpívat jako slavíček."

"To je parodie na zločinecký žargon?"

Tony přimhouřil oči. "To už kromě Natashy přebíráš i Kapitánovy móresy?"

"Je to polorozpadlá opuštěná barabizna na odstřel," zjišťoval zatím raději Clint. "Rozrůstají se tam nová skladiště na úkor staré výstavby. Docela dobré místo pro rukojmí a snad nebude ani problém s civilama, kdyby se něco strhlo. Takový výběr bych počítal našemu milému Chuckovi za polehčující okolnost."

"Nemám náladu na polehčující okolnosti," utrousil Tony.

"Píšu si na seznam potenciálních problémů," zamumlal Clint napůl pro sebe; ale Tony už ho neslyšel, nebo možná raději slyšet nechtěl. Byl čas vyskočit z vytahaného trika do něčeho šitého na míru.


w w W w w

Tony se rozhlédl po Iron manech vyrovnaných v boxech podél stěn, snad možná i trochu pokynul na pozdrav jejich nehybným kovovým pohledům. Byla to svým způsobem úžasná přehlídka jeho schopností, všechny ty fantastické technologie napěchované do zatraceně dobré ukázky inženýrského řemesla, se životopisy plnými úspěšných zásahů. Jeden z nich bohužel přitahoval pohled zcela výjimečným způsobem a místo hrdosti vzbuzoval depresi: Lokiho zelený.

Tony ztěžka dopadl na stoličku u pracovního stolu a opřel si hlavu, prsty si promnul čelo. Svým způsobem stále ještě nevěřil tomu, že Loki prostě odešel. Ani tomu, co jeho odchodu předcházelo. Ani nad tím přemýšlet nechtěl, neplánoval to do budoucna a v noci se chystal usínat výlučně zpitý do bezvědomí.

"Jarvisi, vezmu si šestku. Projeď s ní kompletní diagnostiku."

Loki byl vždycky ten mladší - jasně, ne skutečným věkem, ale vzhledem, chováním, nezodpovědností a jakousi nevyzrálostí a emoční labilitou. Způsob, jakým tak nečekaně projevil svou převahu, by se dal považovat na nadřazený - a přitom samozřejmě zcela pomýlený - a rozhodně více odpovídal přístupu rodiče k dítěti, než mladšího partnera ke staršímu. To byla vražedná kombinace, kterou Tony nebyl ani ochoten a ani schopen akceptovat. A co hůř, Loki zřejmě tušil, kam ta jejich poslední debata povede... protože něha, jakou mu projevoval, tak nezvyklá pro jeho obvyklou rezervovanost, nevídaná při vážném rozhovoru, kdy se ho za běžných okolností bránil třeba jen letmo dotknout - to bylo rozloučení.

"A ještě si nejspíš připadal úžasně odpovědný," řekl Tony.

"Ano, pane?"

"To nebylo na tebe, Jarvisi. Jen žasnu nahlas."

"Mohu pro vás něco udělat?"

"Leda bys mi dovedl přivést Lokiho."

"Loki je mimo můj momentální dosah."

Tony se uchechtl. "Na to taky spoléhám." Protože k tomu, co si řekli, ke způsobu, jakým byly rozdané karty, k jejich neústupnosti - prostě nebylo co dodat a Tony byl poslední, kdo by se chtěl pasovat do role ubožáka padajícího někomu k nohám a žadonícího o přízeň.

I když - a to si přiznával skutečně nerad - k tomu nikdy v životě neměl blíž a ve skutečnosti by docela určitě nechtěl být vystavený takové příležitosti. Mimo jiné proto, že už by se nikdy sám neoholil, protože by si v zrcadle nedokázal pohlédnout do očí.

Prudce sevřel pěsti. Vztek byl lepší, rozhodně byl mnohem lepší než lítost, ale protože měl kolem sebe samé drahé přístroje, které by nemohl snadno nahradit, výjimečně se rozhodl ničím neházet.

"Kdyby tě náhodou napadlo, co bych mohl podniknout se zbytkem života, jsem přístupný všem návrhům," řekl, napřímil se a zhluboka se nadechl. Nesnášel ten pocit, že všechno v něm, každý nerv a každá buňka, sebou rozechvěle vibrují v jakémsi setrvalém šoku. "Jarvisi, vážně jsem taková troska?" Jsem, připustil si v duchu. "Nikdy bych nevěřil, že bych mohl někoho potřebovat... tak strašně moc." A ještě to přiznat nahlas.

"Jiní potřebují vás," řekl Jarvis. "Buďte Iron man."

"Život ve znamení povinnosti..." Jedno zmuchlané triko hodil do kouta a přetáhl si přes hlavu jiné, z funkčního materiálu a s dlouhým rukávem, jakému dával do obleku přednost, pokud měl náhodou čas na převlékání. "Jo, v životopisu se to bude vyjímat dobře. Nebo už je to moc patetické?" Pečlivě uhladil záhyby.

"Nevím, jestli vám to někdo uvěří, pane," mínil Jarvis. "K povinnostem jste měl vždy velmi bohémský vztah."

"Nekaž mi to! Brodím se po kolena ve střepech svého bývalého života -"

"To už bylo patetické, dovolte mi upozornit."

"A potřebuji nějaký světlý výhled do budoucna."

Jarvis rozsvítil silnější stropní světla. Tony k nim zdvihl hlavu a trochu před jejich jasem přihmouřil oči. "To od tebe bylo velice filosofické, Jarvisi," řekl. "Možná se nad tou symbolikou zamyslím."

"Steve Rogers dorazil do Stark tower."

Tony luskl prsty a rozpřáhl ruce. Brnění, dosud v celistvém stavu zdánlivě nečinně vystavené na své pozici, se rázem rozpadlo, během pádu k zemi vytočily jednotlivé kusy úhledné obloučky a sehraně dolétly a poskládaly se na jeho těle. Vždycky bylo všechno lepší, když byl Iron man. Dokonce i teď to bylo rázem o něco lepší. Možná by mohl zůstat Iron manem do konce života. Vzato kolem a kolem, v brnění toho vždycky zkazil mnohem míň.

Do pracovního se zatím převlékli i všichni ostatní. Natasha se ve své upnuté kombinéze ležérně opírala o bar a vypadala naprosto v pohodě, z Kapitána jako by ještě byla cítit leštěnka a cídidlo na kov a jenom Clint vyhlížel poněkud humorně, protože z okrajů kožené vesty mu vykukovaly obvazy, kterými měl dosud stažená pochroumaná žebra.

"Je to jenom průzkum," řekl Tony, když přehlédl ten pochybný spolek. "Zvládneme to se Stevem."

"Já budu řídit," prohlásila Natasha. "Dneska dávají díly Vražd v Midsomeru, které už jsem viděla."

"Já budu záloha," ozval se Clint hlasem, který nepřipouštěl debatu. "Bylo by mi tu samotnému smutno."

Steve pohlédl na Tonyho. Ten mu oplatil prázdným výrazem kovové masky. "Nechci abys umřel, Tony," řekl Kapitán a než Iron man stačil zvednout ruce k obraně, přehodil si ho přes rameno, praštil s ním o zem a štítem mu pěkně pod krkem přidržel hlavu u země.

"Je mi jasné, že nebudeš chtít zůstat stranou," řekl mírně. "Jen chci, abys bral v úvahu, jak jsi na tom."

Tony se nadechl a během toho nádechu shrnul celou tu litanii, která se mu drala na jazyk, do dvou slov: "Trhni si."

"Tak domluveno," přikývl Steve, narovnal se, a natáhl ruku, aby pomohl Tonymu vstát.

w w W w w

Barabizna, kterou jim Jarvis udal coby místo častého výskytu průměrného lumpa Chucka, vypadala olezle a opuštěně, třípatrová zbořenina vodná leda pro bezdomovce. Zatímco Kapitán vykládal do vysílačky nějaké podrobnosti o tom, jak budou postupovat jednotně, jak Clint odvede pozornost a kde bude čekat Natasha s autem, Iron man už stál za komínem a skenoval objekt. Po té Stevově demonstraci v něm touha po spolupráci nijak nevzrostla. Navíc se nedokázal zbavit dojmu, že by měli pospíchat, že všechno trvalo příliš dlouho a možná už jdou pozdě - i když bát se zrovna o Bruce bylo trochu nesmyslné.

"Říkejte si tomu třeba intuice," utrousil napůl pro sebe Clitovými slovy a hlasitěji řekl: "Vážení, tohle bude zadarmo. V přízemí pět osob v místnosti vlevo od hlavního vchodu. První patro prázdné, ve druhém jedna osoba, ve třetím dvě osoby a nějaký ten šum - budou tu krysy, Natasho, vážně se nepřidáš?"

"Opravdu toho z hloubi duše lituji," zazněla kyselá odpověď. Od jisté akce, kdy strávila svázaná dva dny ve sklepě v zubaté společnosti několika jako tele - jak tvrdila - velkých hlodavců, si vypěstovala averzi skoro na hranice fobie. Tony právě Kapitánovi mimoděk pojistil, že alespoň jeden avenger se bude držet kde má.

"Jdu dovnitř, beru druhé patro," oznámil Iron man a odpověděl mu jen Kapitánův povzdech. "Nebo nezvládneš pět chlapů?" ušklíbl se.

"Já zvládnu pět chlapů, Tony," odpověděl Steve.

"Otázkou je, Starku, jestli ty mu zvládneš nehodit ten barák na hlavu," uchechtl se Clint.

"Je pod mou důstojnost odpovídat na takové bezobsažné narážky," odsekl Tony. "A vida, co tu máme... spoustu plesnivých koberců a počmáraných zdí!" Navzdory všem řečem se opravdu snažil proklouznout domem co možná potichu: už proto, že tady možná bylo jenom osm lidí, ale o barabiznu dál jich bylo mnohem víc, a nebyli si jistí, jestli té samé skupince náhodou nepatří i blízké skladiště. Potřebovali jenom Chucka a čistě pro jistotu prohlédnout tenhle konkrétní dům. V případném zmatku by mohl zmizet - a to nechtěl riskovat ani jeden z nich.

Chodba plná zavřených dveří Tonyho přístroje napřed mírně zmátla, zřejmě tu bývala ubytovna se spoustou malých bytů a garsonek a nebylo úplně jasné, za kolika tenkými zdmi se ta osoba skutečně nachází. Ale trefil se hned na druhý pokus - a čekalo ho skutečné překvapení. Nedokázal by asi říct, co předpokládal, že najde. Ale docela určitě to neměla být mladá holka ve školní uniformě, přivázaná dlouhým řetězem k radiátoru. Jediným vybavením místnosti byla olezlá matrace, na které ležela, a kbelík či dva s vodou.

Tony k ní přiskočil. "Hej, co ty jsi zač?" sklonil se k ní. Svým způsobem se ani nemusel ptát. Ta její uniforma byla z drahé soukromé školy a dívka byla sice strašně vyděšená a měla po sobě pár šrámů, ale potlučená byla jen tak přiměřeně. Kdo by si taky chtěl poškodit cenné zboží? Tohle byla dcera někoho, komu možná právě dorazila pošta se žádostí o výkupné. "Jarvisi?" zdvihl jí lehce hlavu, aby měl Jarvis optimální náhled.

"Dorothea Stonewoodová," ozvalo se skoro vzápětí. To jméno bylo Tonymu matně povědomé.

"Neobchoduje její otec s realitami?"

"Únos nebyl policii ohlášen," pokračoval Jarvis. "Před třemi dny ve škole omluvena pro nemoc."

"Lidi se nepoučí... hlavně tiše, holka," dodal, zatímco jí odmotával dlouhý pás roubíku z úst a decentními dávkami z repulsorů rozbíjel pouta. Zírala na něj ne moc příčetně, rozmazaná zaschlá krev, zřejmě z krvácejícího nosu, jí ještě přidávala na celkově zuboželém vzevření.

"Já chci pryč," zachraptěla.

"Však tě právě zachraňujeme. Hlavně tiše," řekl důrazně.

"Já chci pryč!" zavřískala jako siréna. Tony bolestně zamrkal. Bleskově jí rukou zacpal pusu.

"Tiše, říkám..." Ale oči měla úplně šílené a už už se nadechovala, velmi zhluboka, k dalšímu výkřiku. Tony neváhal - a roubík vrátil na místo. "Můžeš mě pak žalovat," ujistil ji, "ale je tu ještě někdo a toho nechceme ohrozit, jasné?" Nic nebylo jasné, byla úplně mimo.

Ozvalo se několik tlumených výstřelů. A pár tupých ran, které si ale Tony možná jenom namlouval, přeci jen, byl o dvě patra výš.

"Přízemí zajištěno," oznámil Kapitánův neudýchaný hlas. "Chuck mezi nimi nebyl."

"Kapitáne, přijď za mnou. Tohle chce tvoji poctivou a upřímnou tvář." Dorotu nechal, ať se zatím pokouší stáhnout si roubík vlastními silami - moc jí to nešlo, byla vysílená a ještě ztrácela čas propadáním hysterii a snahou zahrabat se do matrace - a vyhlédl na chodbu. Kapitán právě vybíhal schody. Tony mu ukázal, čeho se má ujmout, a sám se rozběhl o patro výš. Kde bylo jedno rukojmí, mohlo být i další, i když by to byla nehorázná drzost. Rozhodně tu ještě někdo byl, tím si byly jeho přístroje jisté.

Dveře vyrazil z pantů jediným rázem a rovnou skočil dovnitř. Od brnění se mu odrazily dvě v rychlém sledu vystřelené kulky - jejich starý známý, určitě ho za něj mohl považovat, když se tak důvěrně seznámili s jeho životopisem a tak usilovně ho hledali - se zřejmě nechal vyplašit hlukem v domě a teď tu stál připravený s pistolí v ruce. Když si uvědomil, jak málo účinná je jeho zbraň, rychle ji odhodil a ruce zdvihl tak vysoko nad hlavu, až to mohlo působit směšně, nechtě si pažemi skřípnul ohnuté uši a po vzduchu lapal s pusou dokořán...

Ale k smíchu tu nebylo nic - protože Tony právě našel Bruce Bannera a snad jen to, že šokem a nevírou a prudkou vlnou nevolnosti zalapal po dechu, nepatrně oddálilo okamžik, kdy natáhl ruku a nabíjecí se repulsor zahučel svým charakteristickým zvukem blížící se zkázy. Chuck v jediném okamžiku příšerně zbledl, ale v Iron manovi nebylo žádné slitování, ne teď, ne tady.

"Úkol splněn," pronesl Jarvis a v té samé chvíli, kdy Tony vystřelil, mu někdo strhl ruku dolů.

"Nečekal jsem, že mě zavoláš zpět tak brzy," řekl Loki.

- Pokračování -