Ten skvělý chlapík s lukem

Avengers si po vítězství nad Chitauri užívají zasloužené chvilky klidu a slávy... V hlavní roli náš milý, zcela nepostradatelný Clint :-)
(Co na tom, že je podzim nový rok půlka zimy skoro jaro? Lehké letní jednorázovky se dají chroupat po celý rok. Tak přeji příjemné počtení :-))

Vážený pane Hawkeyi,

mám něco, co vám patří a co možná budete chtít zpět!
Zaujala jsem Vás doufám dostatečně, abyste tento dopis neodhodil bez čtení? Dovedu si představit, že Vám po nedávných událostech zkouší psát úplně každý.
Ani tady díkům neuniknete, protože by bylo přinejmenším nezdvořilé to neudělat: a tak Vám děkuji skutečně upřímně a z celého srdce za to, že jste mi zachránil život. Možná si ten okamžik ani nevybavíte: jen náhodou jste se ohlédl, když jsme uvízli s několika dalšími lidmi mezi hromadami suti, ale pak se k nám vrhnul a ty mimozemské kreatury prostě zlikvidoval. Díky, díky moc!
A teď k tomu, co Vás asi více zajímá: v okamžiku, kdy jste odhazoval stranou tu postarší paní vedle mě – a zeď za ní vzápětí explodovala a všude bylo plno prachu a kouře – Vám vypadla nějaká věc. Popravdě jste mi nepřipadal jako typ na ozdobičky nebo dokonce talismany, a možná jde jen o nějakou technickou součástku a není to nic než můj trapný omyl, ale je to veliké tak akorát do dlaně: kulaté, placaté a zvláštně zdobené - a vypadá to prostě nezvykle.
Jestli jde jen o drobnost, na které Vám nezáleží, ráda si ji ponechám jako památku na jeden z nejpodivnějších dnů svého života. Pokud pro Vás má hodnotu a chcete ji zpět, adresa je dole.

S pozdravem

Asali Brentová



Clint složil dopis a zamyšleně ho protočil v prstech.

"Chci panáka," prohlásil Tony. "Cokoli, hlavně rychle. Věřili byste, že mi poslali obrázek mimina s mojí fotkou na tričku, a s dudlíkem s kapitánovým štítem, jak zrovna očůrává fotky Chitauri? To je ujetý. Musí se nutně lidem vypařit mozek, když si pořídí mimino?"

"Pochybuju, že ho měli už před tím," řekla Natasha. "Ne, neukazuj mi to! Byl to tvůj nápad, že si projedeme poštu, tak si teď nestěžuj."

"Vedu v počtu nabídek k sňatku," řekl Tony. "Tomu se nedalo odolat. A taky musím počkat, až mi nahoře doběhne experiment, Jarvisi, pořád nic?"

"Klidně se vsadím, že máš spoustu nabídek i bez Iron mana," odvětila. "Jinak by vyhrál Rogers."

"Ehm ehm," udělal významně Thor a pozvedl naditý pytel. "Opravdu chceš soupeřit o přízeň žen se synem Ódinovým?"

Tony se zamračil. "Jak to děláš?"

"To ty vlasy," pohodil hlavou Thor. "Vskutku, proč by kterákoli žena dávala přednost oškubanému kuřeti?"

"Že už by bradka nefrčela?" promnul si ji Tony zamyšleně. "Ale... moment, nepřehlédli jsme náhodou ještě tuhle krabici? Přehlédli! A čehopak že je plná? Podejte hasicí přístroj, jsou pěkně nažhavené!"

"Nahaté fotky a žádosti o postel se nepočítají," ukázala na něj Natasha rázně. "To bych beztak vyhrála já!"

"Píše ti tolik žen?" podivil se naoko Tony.

"Taky," připustila. "Ale... hele," zasmála se a ukázala na Clinta a Rogerse. Seděli vedle sebe na pohovce, každý před sebou krabici s poštou, oba si pohrávali v ruce s nějakým dopisem a velmi shodně zamyšlenými výrazy zírali před sebe.

"Hmm?" zvedl Clint hlavu. "Píše mi nějaká holka, prý mi něco při boji vypadlo. Ona to považuje za ozdobu, jenže je to jedna z mých mikro náloží. Nemělo by se nic stát, jestli do toho nezačne mlátit kladivem, ale nechat to u ní by nebylo dobrý."

"Pošli agenty," řekl Tony. "O nic nejde."

"Ti by tam předvedli hrozný cirkus," potřásl Clint hlavou a vstal. "Je od ní slušný, že dala vědět, tak z toho nechci dělat kovbojku. Budu za chvíli zpátky - bydlí docela blízko."

"Ve vlastním zájmu," dodal Tony. "Pizza už je na cestě."

"Půjčíš mi motorku?"

"Je rozebraná," pokrčila Natasha rameny.

"A s quinjetem bys byl moc nápadný - když tedy bylo tolik péče o nenápadnost. Vem si taxíka." Tony z další obálky vytáhl jakousi fotografii a jeho úsměv se znatelně rozšířil. "Asi taky budu mít dneska práci..."

"Taxíka?" vyslovil Clint, jako kdyby si musel potřást rukou s malomocným.

"Můžeš jet metrem," přisadil si Rogers.

"Ale ne, taxík zní jako... zajímavá zkušenost... Starku, nebuď labuť! Bylo to jen jednou!"

"Dvakrát. Dva mé krásné drahé sporťáky šli na šrotiště, protože pan Clint Barton nedává pozor při řízení. Dva! Napíšu tě výplatní listinu Stark Industry jenom proto, abych ti je mohl strhávat z platu."

"To bylo při akci, to se nepočítá - a kdyby něco, pořád ještě mě můžeš na tu výplatní listinu přidat dodatečně a strhnout mi prémie za tu poslední prácičku s Chitauri. Byla tam spousta přesčasů."

Tony s podezřením pohlédl na zubícího se Clinta a odevzdaně rozhodil rukama. "Jarvisi, dej mu něco nenápadného..."

"Zet čtyřku?" smlouval zrovna Clint, když se za ním už už zavíraly dveře od výtahu a Tony lehce zaúpěl.

"Taky jdeš na rande?" vyzvídala zatím Natasha na Rogersovi.

"Možná," zamumlal a ani nezdvihl oči od fotky plavovlasé dívky. 'Potkali jsme se mnohokrát náhodou', bylo tam připsáno. 'Potkejme se pro jednou úmyslně!' A dole telefonní číslo. Nakonec vstal a trochu náměsíčně odkráčel pryč.

"Že bych zrovna já zůstal sedět doma, když se i Kapitán Suchar jde bavit?" zabrblal Tony, ale Natasha si hlasitě odkašlala a znělo to úplně jako by říkala Pepper.

"Nejsou úžasní?" roztáhl Thor obrázek vyvedený tlustými pastelkami, na kterém se svým kladivem letěl nad mrakodrapem. "Miluju děti."

"Fakt?"

"Takhle na dálku docela jo..."




Clint zatím za volantem černého Audi pokojně bráznil ulicemi. Byl oblečený skoro v civilu, auto výjimečně nebylo plné trhavin a supermoderní špiónské techniky - letmo nahlédl do přihrádky pro spolujezdce a skoro ho ohromilo, že ani tam se neskrývá příruční sada granátů - a dokonce i svůj luk měl složený v tubusu, který zdařile předstíral, že jde o extravagantní batoh.

Dovolená, usoudil Clint. Právě si vybírám dovolenou.

Kolem Stark tower se na ulici stále válelo plno trosek, ale o kus města dál nebylo k vidění nic zvláštního. Nikdo v dohledu nevybíral banku, dokonce ani nekradl kabelku, a Clint tak dorazil na udanou adresu bez jakýchkoli rušivých příhod. Byl to trochu nezvyk, ale možná i lumpové věděli, že má dovolenou, a dovolovali si někde jinde.

Dálkové ovládání zapípalo a Clint vyběhl pár schodů ke vchodu. Dům vypadal rozhodně lépe než ten, kde bydlel on sám, když zrovna nepobýval ve Stark tower, no dobře, doma nebyl už celé týdny, lednici bude lepší rovnou vyhodit z okna... Letmo pohlédl na schránky, aby našel správné číslo bytu; za okamžik už stál za dveřmi.

Zdvihl ruku, aby zaklepal, ale uvědomil si vzápětí, že dveře nejsou zabouchnuté, jenom přivřené. Zlehka do nich strčil, otevřely se úplně neslyšně. Mimoděk mu skočila pistole do ruky, když obezřetně vstupoval dovnitř a rozhlížel se po obývacím pokoji.

Zaslechl za sebou jakýsi pohyb. Prudce se otočil a pistole zamířila patřičným směrem. Zjistil, že se dívá na jakousi mladou ženu - hezkou, tmavovlasou, s tmavýma očima, teď v úleku doširoka rozevřenýma - ale ta vzápětí vydechla a řekla: "To jste vy! Co to tu vyvádíte? Já jsem vám to přeci chtěla dát! Proč bych vám jinak psala?"

"Vy jste Asali," řekl Clint a pistole trochu poklesla.

"A vy vypadáte úplně jako v televizi," řekla a trochu kousavě dodala: "Tak tedy pojďte dál! Aha, vlastně vy už jste šel dál. V pořádku, jako doma."

"Dveře byly pootevřené," odvětil. "Měla byste být opatrnější."

"Zamykala jsem, když jsem odcházela," řekla a odložila kabelku na skříňku u dveří. Pak, s pohledem stále upřeným do jeho očí, nechala přes ramena a záda sklouznout lehký kabát, urovnala si šaty - dlouze si přejela dlaněmi po bocích, zvolna a důkladně - a Clint už věděl, že tohle celé je jen divadýlko, které ho má zaujmout a postrčit dalšími příhodnými dveřmi, tentokrát směrem do ložnice. Vzhledem k debatě, jakou opouštěl ve Stark tower, by bylo svým způsobem vtipné, kdyby byl na rozdíl od těch pindalů první, kdo si vybere svou odměnu u vskutku pěkně rostlé obdivovatelky, a rychle začal docházet k názoru, že to vůbec není špatný program na večer - ale byla patrně chyba na ně vůbec vzpomenout, protože v té chvíli mu v uchu s komunikátorem vykřikly dva hlasy naráz.

"Sakra, cožese?" naznačil gestem příjemně se vlnící Asali, ať má vteřinku strpení, a pokusil se soustředit, co se mu Kapitán i Stark snažili říct oba v jedinou chvíli.

'Děje se něco?' naznačila Asali bezhlesně, ale Clint už v duchu odbíhal z dívčího budoárku o pár ulic dál a jen ji odmávl.

"Cože udělal? Jak může někdo omylem otevřít transdimenzionální okno?"

"Snadno, když se jmenuje Tony Stark," zavrčel v komunikátoru Kapitán ve chvíli, kdy Tony pravil: "To se holt může stát i někomu, kdo se jmenuje Tony Stark!" Tonyho slova bohužel skončila podivně uťatým výkřikem a následným Kapitánovým oznámením, že se vrací do věže. Plynule navázala Natasha, že kdo prý nechce přijít o všechnu zábavu, ten by si měl pospíšit, protože z toho portálu vylézá něco chlupatého a každá ruka dobrá.

"Určitě to má chapadla," zasténal Clint. "Vždycky to má chapadla!" Pohlédl na Asali a nadechl se, aby stačil vychrlit pár omluvných slov, než poběží dál - bohužel směrem k parkovišti, nikoli do ložnice - ale té bohatě stačilo to, co slyšela z jeho strany konverzace, aby na původních plánech na večer nijak netrvala.

"Půjdu s vámi!" oznámila rázně a poněkud v rozporu s tím prohlášením si jediným pohybem přetáhla šaty přes hlavu. S trochou lítosti zaznamenal, že je opravdu přesně tak pěkně rostlá, jak se zdálo, když byla oblečená, a že má dobrý vkus na spodní prádlo. Rychle kmitnul očima stranou a v duchu proklel Starka i jeho nepovedené experimenty.

"Na tohle nemám -"

"A on taky."

Z pokoje vyběhl chlapík, který vypadal jako tak dokonalý newyorský zlodějíček, že to bylo až nepravděpodobné, dokonce i kšiltovku s obřím stínítkem měl trochu na stranu. "Změna plánu?" zeptal se a z přikrčeného postoje a těkavých oček kriminálního živla se rázem proměnil ve vzpřímeného a odhodlaně zachmuřeného chlapa.

Clint neměl čas ani chuť se hádat, zvlášť když Asali viditelně přepla z prosté dívky do agentského módu. Do přiléhavé, a pro boj mnohem vhodnější kombinézy, kterou vytáhla kdo ví odkud, se převlékla tak rychle, že málem nestačil ani zamrkat, a sklonila se ještě ke spodní zásuvce botníku, odkud začala vytahovat vskutku působivý arzenál palných zbraní. Některé si nechala, další hodila chlápkovi, Clintovi nabídla taky jednu - zajímavý kousek s dlouhým dostřelem, ano, rozhodně o něm věděli dost - kterou přijal, zběžně zkontroloval a zastrčil za opasek. Dovolená skončila. Trvala, jestli dobře počítal, zhruba dvacet minut.

Vychutnal si ještě kratičkou sebelítostivou chvilku nad tím, že ho nemůže balit normální ženská, ale pak to hodil za hlavu. Za dalších pár vteřin už seděli v autě - on za volantem, Asali na místě spolujezdce a ten chlápek v kufru, protože víc než dvě sedačky tenhle sporťák nevedl - a uháněli ke Stark tower.

"Máte tři minuty na vysvětlení," řekl Clint, a i když půlka věty zanikla v zahvízdání gum, Asali jen přikývla. Taky bylo možné, že si nedobrovolně protáhla krční páteř, když auto přeskočilo retardér.

"Chtěla jsem vás zaujmout," přiznala bez odporu. "Fingovali jsme vloupání, abyste se chvíli zdržel a měli jsme tak příležitost si... promluvit..."

"Vážně promluvit?"

"Ale no tak! Ano, chtěla jsem vás svést. Takhle polopatě jste to chtěl?"

Střelil po ní rychlým oceňujícím pohledem. "Myslíte, že jste můj typ?" zasmál se.

"Já bych řekla, že ano," pousmála se na oplátku. "Co myslíte vy?"

"Že je vážně hrozná škoda, že z toho je zase jenom práce."

"Tak doufejme, že ve dvou ji zvládneme o to rychleji," pousmála se mnohoslibně.

"Jenže," udělal s vozem málem přemet, jak důkladně zatočil volantem a pár metrů vzal po chodníku, "já jsem hrozná fajnovka a jak se z hezký kočky vyklube agentka, už v tom čichám nějakou zradu."

"Jsme na vaší straně. Co kde leze z portálu, pane Hawkeyi? Budete nejspíš potřebovat každého, kdo udrží pistoli."

Clint se zatím obratně vyhnul několika vozům jízdou po dvou kolech, aby opět nechal auto dopadnout na všechny čtyři a dupnul na plyn. Z kufru se ozvalo slabé zaúpění. "Máte ještě minutu. Pořád ještě si to vysvětlování můžeme odbýt rovnou a pak si pěkně zvesela zastřílet bok po boku, abych tak řekl. Co když mě něco sežere, hmm? Z vaší akce nebude nic."

"Mám své rozkazy," nadechla se, "a ty prostě..."

Prudce dupl na brzdu, smykem zastavil u chodníku, jediným plynulým pohybem se přes ni natáhl, aby mohl otevřít dveře, a pak ji vystrčil ven. Ještě se ani nestihla dokutálet, když znovu vyrazil kupředu.

"Promiň, kotě," řekl prázdnému místu vedle sebe. "Na flirtování nemám náladu. Mělas jít rovnou na věc..." To už se ale před ním otevřel výhled na Stark tower. Jeho cesta skončila - silnici i chodník blokovala řada aut a hromada lidí, kteří si ukazovali vzhůru, fotili, natáčeli, ti rozumější se pokoušeli prodrat pryč, a všichni cítili potřebu podělit se o názor se širým okolím, takže sotva otevřel dveře od auta, málem mu zalehlo v uších od všeobecných komentářů a udivených výkřiků.

Samozřejmě i Clint zvedl oči vzhůru. Nezačal sice natáčet ani fotit, ale stejně jako všichni ostatní pojal touhu si o tom promluvit.

"Tony, sakra," zahulákal do vysílačky, "co to má být?"

Odpovědělo mu jenom neurčité zapraskání, takže místo dalších slov jen zavrtěl hlavou, realisticky zhodnotil prostupnost davu před sebou, snadno vyskočil na střechu auta, Tonymu v duchu vysvětlil, že už se stejně cestou krapet odřelo, takže promáčklá střecha se v tom ztratí - a dlouhými skoky z jednoho vozu na druhý se rozběhl kupředu k věži Avengers.

Obrázek před ním byl tak nepravděpodobný, že se lidem ani nedivil, že neutíkají. Z oken dvou či tří nejvyšších pater věže na všechny strany trčela ven dlouhá, ohebná chapadla, silnější než lidské tělo; mohlo jich být přinejmenším pět nebo šest. Nedivil by se, kdyby třeba byla nafukovací, nějaká jedna velká promo show propagující Stark Industry, vždyť představa rozměrů toho tvora byla děsivá - a přesně v tom smyslu o tom mluvili lidé okolo - ale tak příjemné vysvětlení by samotného Clinta ani nenapadlo. Co tak mohl posoudit, epicentrum událostí se skutečně nacházelo v oblasti s Tonyho laborkou. Takže transdimenzionální okno... a omylem? To určitě. Na druhou stranu, když už mu něco zkazilo rande, bylo jenom fér, že to nebyla nějaká úplně obyčejná bestie, jakých bylo na každém rohu deset.

Nad věží se začala obloha s trochou mraků formovat do podoby širokého víru, obvyklé to rekvizity Thorovy práce s kladivem. "To jste jako začali beze mě?" řekl ukřivděně. "Jarvisi," oslovil někoho, o kom se dalo předpokládat, že se bude ochotný vybavovat i uprostřed bitvy, "jak jsi na tom?"

"Docela dobře," odpověděl Jarvis. "Nad některými systémy v horních patrech ztrácím kontrolu, ale operační centra dosud nebyla zasažena."

"Tak fajn. Můžu použít výtah?"

"Nedoporučuji."

"Haló, všichni! Kdo chce svézt vašeho oblíbeného Clinta nahoru?"

"Jsem skoro u věže," zazněl hlas Steva Rogerse, toho bratra v neštěstí, vyhnaného zpět do boje v samém počátku rande. "Naberu tě. Udej polohu!"

"Žlutý porsche! Ne, moment, to není Porsche..." naklonil se Clint ze střechy, na kterou právě dopadl - něco mu pod nohama zaječelo a pak začalo nadávat - a pokusil se zahlédnout znak na kapotě. Plechy pod ním povážlivě zasténaly. "Ale je to žlutý. Má Tony havarijní pojistku, doufám?"

"Vidím tě," řekl Kapitán.

Létající skútr se ani nesnažil příliš zpomalit, ale Clint naskočil s obvyklou bravurou a lehce se mu ulevilo, že bude ušetřen debaty s majitelem toho auta. Kdo by to byl řekl, že jsou ty kraksny tak měkký?

"Takže omylem otevřený portál, jo?" zakřičel do větru na Kapitána, zatímco svištěli podél stěny mrakodrapu kolmo vzhůru. "Na to mu snad někdo skočí? Normálně nám záviděl, podpantoflák jeden!"

"Kdyby nebyla řeč zrovna o Tonym..." Kapitán zřejmě pokrčil rameny. "Kam chceš hodit?"

"Na heliport. To by mi mělo... pozor!"

Ošidně nevyzpytatelný pohyb jednoho z chapadel je oba málem shodil ze skútru dolů. Byla tak velká, že se zdála pomalá, ale ve skutečnosti i s motorem na plný výkon měli co dělat, aby se vyhnuli.

"Proč jsem se vracel?" řekl Clint žalostně.

"Protože ctíš svou povinnost," odvětil Kapitán.

"Taková já jsem naivka? Pozor!"

Okno přímo vedle nich prorazilo další chapadlo. Tentokrát si Clint mohl plně vychutnat skutečnost, že je vážně chlupaté, i když do hebké kotěcí srsti mělo hodně daleko. Spíš to byly řídce rostlé a trochu mastně působící štětiny. Chapadla naštěstí neútočila cíleně na ně a Kapitán se trochu krkolomným, ale účinným způsobem vyhnul beze škod na skútru i pasažérech.

"A to byla fakt hezká," nepřestával brblat Clint. "Jako by se kvůli jednomu večeru zbořil... a sakra." Málem se v něm hnulo špatné svědomí. "Já zapomněl toho jejího chlapa vyndat z kufru!"

"Myslím, že nechci nic vědět o tvém rande," pravil Kapitán.

"Všichni sem!" zvolal Thor. "Čeká nás velká bitva. To stvoření se pokouší rozdrtit naše sídlo, všechny síly napíná k tomu, aby ho roztrhalo na kusy. Musíme ho zastavit - moje blesky ta chapadla jenom zpomalují. Kapitáne, mám práci pro tvůj štít!"

"Zkus najít Tonyho, já pomohu Thorovi."

"Jak pravíte, Kapitáne, můj Kapitáne!" Konečně vyletěli dost vysoko. Clint se zkušeným saltem přesunul z létadla na heliport a rozběhl se do nitra budovy. Když slyšel skřípavé zvuky praskajících zdí a uvědomil si neúprosnou průbojnost obřích chapadel, jen doufal, že někoho napadne vyklidit přilehlé ulice dřív, než začnou padat kusy zdí. Touhle denní dobou bylo lidí v ulicích opravdu hodně.

"Slyšíme se? S někým? Kýmkoli?" Opověděl mu nesrozumitelný útržek Natashina hlasu, souhlasná Kapitánova odpověď, zařvání, které možná ani nebylo z vysílačky, protože Hulk byl zřejmě blízko, a Jarvisovo poněkud nejasné prohlášení ohledně požárních předpisů. Thorovo vítězné zahalekání se také splést nedalo, zvášť když zaburácel hrom a po chapadlech se rozběhly jasné odlesky elektrických výbojů. Opravdu je to trochu zpomalilo.

"Jdu do laborky," oznámil Clint všem, kteří ho možná slyšeli. Rušení vysílaček a Jarvisova spojení zřejmě souviselo víc s existencí portálu samého, než s cíleným nepřátelským útokem. V brýlích, které se v takto bezprostřední blízkosti konečně dokázaly připojit k systému věže, se Clintovi objevila poloha ostatních Avengerů. Rychle usoudil, že bude zase jednou na něm, aby zachránil situaci, protože to byla vážně bída. Tonyho signál se nehýbal, Natasha kdo ví proč tvrdnula v kuchyni o patro níž, Hulk pobíhal sem a tam, patrně se přetahoval s chapadly, a Kapitán s Thorem létali kolem věže jako dvě vrány a i oni klovali do chapadel. Clintovi bylo zřejmé, že na něm zbyl úkol zaběhnout rovnou ke zdroji.

Vzápětí se pod ním probořila podlaha. Sice ho to přiblížilo k cíli, ale padnout tvrdě na záda nebylo vůbedc příjemné. Rychle se odkulil dřív, než mu na hlavu popadaly kusy betonu, a jen doufal, že to divné křupnutí bylo nějaké zbytečné žebro a ne jeho nejoblíbenější luk.

"Natasho?" zahulákal poněkud ochraptěle ve snaze popadnout dech, protože teď už musela být někde hodně blízko.

"Lednička!" zaslechl ve všeobecném praskotu zdí, rachotu výstřelů a třesku Thorových blesků.

"Já ti ten sýr nesnědl," opáčil Clint pro jistotu, prosmýkl se kolem zapomenuté krabice pošty pod masivním stolem, který dosud statečně držel tvar, a vynořil se u kuchyňské linky. Natasha skutečně ležela pod ledničkou. A taky pod kusem stropního panelu, ještě větším kusem zdi, spižní skříní a mikrovlnkou, to vše volně proloženo střepy z nádobí. Moc z ní vidět nebylo. Clint se nadechl, ale předběhla ho: "Neopovažuj se. Zkoušet. Vtipkovat."

Dotčeně spolkl poznámku o svačinkách v nevhodnou chvíli i všechny další poznámky, které ho napadly, a bleskově začal odhazovat trosky. Bohužel lednice, ta mocná masa kovu a chladících agregátů, do které se vešel celý Hulkův oběd a ještě zbylo trochu místa, byla se zdí zaklíněná v tak špatném úhlu, že s nimi nedokázal hnout. "Pořád to nejde?"

"Ne," hlesla. "Hele, nech mě tu a běž za Starkem. Musíte uzavřít ten portál!"

"Co se vůbec stalo?"

Vypadala, jako když přesně ví, co všechno by se k tomu dalo říct, ale zbytky slušného chování zvítězily. "Příliš úspěšný experiment," ucedila nakonec a trochu sebou trhla, když zkusila vytáhnout nohy a po těle jí vystřelila bolest. "Prý měla to být jenom škvírka, jen sondičku na průzkum prostrčíme, hned zase půjdeme... a místo toho díra jako vrata. Sakra, běž už!"

"Počkej tu na mě," položil jí ruku na rameno - napůl útěšné gesto, napůl aby se ujistil, že její pokožka má přiměřenou teplotu a tep přiměřené tempo a tedy je opravdu jenom zaklíněná a ne zraněná - a zase rychle ucuknul, protože hrozilo, že by mu ji mohla vzteky ukousnout.

Zároveň už poslouchal, jak je na tom Hulk, ale díky všem těm dírám ve zdech a stropech si nebyl úplně jistý. Popoběhl k oknu a doufal, že se tím zase dostane do signálu těch venku.

"Thore, slyšíš mě? Odpověz! Avenger v nebezpečí!"

"...ším," zapraskalo ve sluchátkách. "...ole...in!"

"Thore, musíš vyprostit Natashu. Je v kuchyni. Rozumíš?" zopakoval Clint trpělivě několikrát dokola. Hulka by možná přeci jen našel snadněji, ale těžko říct, jak moc by ta zelená bestie dokázala být opatrná. Nerad by přišel o parťačku tak neskutečně pitomým způsobem, ani nemluvě o tom, jak špatně by se příčina smrti - umačkání lednicí - vyjímala v jejích materiálech.

"Čert aby to spral," zavrčel pro sebe, když se nedočkal žádné zřetelné odpovědi. Chapadla byla viditelně delší než před chvílí a už se vůbec nedalo pochybovat o tom, že se rozhodla zdemolovat Stark tower; zatím se provlékala chodbami a prorážela jen okna a nenosné zdi, ale trhliny se díky jejich pohybu začínaly šířit i v konstrukci. Zvenčí se pak snažila zachytit dalších oken a výklenků a silou je rozervat. Opravdu se teď nemohl zdržovat.

Rozběhl se přes jídelnu a dál chodbou k požárnímu schodišti. Věděl, že je blízko Tonyho dílny, že támhlety dveře vedou do místnosti s jeho ironmanskými obleky a zase další ke zvláštnímu výtahu k reaktoru, ale byl si skoro jistý, že laboratoř, kterou měla Natasha na mysli a ve které nejspíš probíhal experiment, je ta s tím velkým kulatým... asi urychlovačem... kdo ví, co byl ten krám zač, jenže když ona byla taková nuda ty Tonyho monology poslouchat...

Takže ještě o patro níž. Clint zaváhal - podlaha se pod ním podivně chvěla. Na okamžik jeho pozornost strhla Thorova tečka, která se připojila k Natashině tečce, než to vnitřní okruh konečně vzdal a z univerzálně užitečných brýlí se staly zase jenom brýle. Ale i tak byl docela fajn pocit vědět, že ji může pustit z hlavy. Vysílačka to taky vzdala, už nezněla ani tím podivně neslyšným tónem, který naznačoval snahu o spojení. Zjevně nebyla energie z portálu tak úplně kompatibilní s pozemským prostředím.

Podlaha se zatřásla důrazněji a vzápětí se jí prodralo další chapadlo. Vypadalo to, jako by z náhle rozervaného koberce bleskově vyrůstal obří stvol trávy, neoblomně se prodírající kamsi vzhůru za sluncem. Chtělo to buď hodně odvahy, nebo vůbec nepřemýšlet - Clint zvolil to druhé a vrhnul se kupředu přes bortící se podlahu, zachytil se té kroutící se masy a sjel po chapadle dolů. Bylo přesně tak odporné na dotek, jak vypadalo. Jenom doufal, že se stačí pustit dřív, než proběhne další Thorův výboj.

"A ani si nemám komu postěžovat," řekl, zatímco pádil chodbou podél chapadla, které ho teď šikovně vedlo, rovnou do laboratoře. Čekal, že bude muset projít několikerými dveřmi, a jen bůh, Jarvis a Tony věděli, jestli má pro všechny oprávnění, ani netušil, co bude dělat, když ho nebudou chtít pustit dál, ale návštěvník už většinu z nich úplně zdemoloval a zbytky pokrouceného kovu a kusů zdí se válely rozhozené po široké ploše. Clintovi až teď plně došlo, že pokud horní patra neumí levitovat, mají všichni vážný problém hned, opravdu hned, ne až někdy později po boji. Tohle prostě statika nemohla zvládnout.

"Tony," zakřičel, "Tony, jsi tu?"

Odpověď žádná. Ale konečně spatřil - něco. Tonyho laboratoř zabírala prostor dvou pater; ten urychlovač, co měl skoro určitě v názvu 'plazmový', ale možná taky 'kvantový' a kdo ví, jestli ne obojí naráz a spoustu dalších věcí k tomu, za normálních okolností zabíral široký prostor podél stěn ve tvaru dokonale kulatého prstence. Teď ale přitahovala pozornost hlavně obrovská koule modrého světla, třpytivá, blýskavá a oslnivá, vznášející se uprostřed místnosti. Sršela drobnými výboji, její okraje se vlnily jako tělo obří améby a vypadala velmi nepozemsky. Z ní pak na různé strany, jako ostny z obří ježovky, trčela chapadla a ztrácela se v chodbách.

"Tony!" zakřičel Clint znovu. Ze svého místa mohl přehlédnout jen velmi malou část místnosti a nebyl si honem jistý, kde je hlavní ovládací panel. Znovu se rozběhl kupředu.

Konečně ho spatřil: zhroucené tělo mezi troskami vybavení, napůl pohřbené pod sutí. Zřejmě ho zachránilo, že sklouzl dolů z vyvýšeného stupínku u hlavního počítače a upadl podél něj; jedno z chapadel se prodralo těsně nad ním, ale nerozmačkalo ho. Clint rychle přeskákal trosky a chtěl proklouznout pod chapadlem. To se zrovna lehce zavlnilo a málem ho protlačilo podlahou. Napjal všechny své síly, aby neskončil jako položka do herbáře, ale bylo to svým způsobem horší než se pošťuchovat s Hulkem - tohle byla nevědomá, lhostejná síla, které nijak nezáleželo na tom, jestli ho jenom trochu pomačká, nebo z něj nadělá sekanou, nejspíš o něm ani nevěděla - skoro slyšel, jak mu praští kosti. "No sakra," vyrazil ze sebe jenom, protože na tohle se vážně nedalo nic říct, zvlášť když měl obličej zmuchlaný jako kus alobalu. Ale se stejnou náhlostí, s jakou byl uchvácen do vleku, byl i propuštěn, a dalším náhodným pohybem skoro odkopnut. Naštěstí tím správným směrem. Mnohem potlučenější a odřenější se konečně sklonil k Tonymu.

"Hej, Starku," otočil ho na záda a rychle si ověřil, že srdce tomu zatracenému géniovi tluče silně a pravidelně, že dýchá a že je zelený jen tak přiměřeně situaci. "Hej!" zatřepal s ním trochu, ale odezva žádná. Clint se na okamžik narovnal a v rychlosti rozhlédl, ale nezdálo se, že by poblíž bylo k mání nějaké pěkné červené tlačítko, které by stačilo zmáčknout, aby se celá věc zase urovnala. Ani lísteček s manuálem. Klávesnice s nápadně odřenou klávesou Delete. Cokoli.

"Tony, budíček, jestli ten barák spadne, nikdo tě nebude mít rád!"

Odpovědělo mu tiché zamumlání, které Clint rozluštil jenom díky vytrénovanému špiónskému sluchu: "Vždyť víš, že tě mám rád, Pepper, jsi pro mě všechno..." Tony Stark očividně i ve svých snech trávil čas v laboratoři na úkor své těžce zkoušené přítelkyně.

"A já že si nezasloužím tu a tam rozflákat auto?" zeptal se Clint nejbližšího chapadla. Za tu chvíli, co se zabýval Tonym, se stačilo o další kus povysunout z portálu ven. Clint byl méně a méně zvědavý, komu ta chapadla ve skutečnosti patří. Hlavně ale byla příliš blízko a snadno je mohl smést další náhodný pohyb, a to si Clint opravdu, opravdu netoužil zopakovat. Sklonil se proto k Tonymu, s nespokojeným heknutím si jeho tělo přehodil přes záda, poděkoval v duchu Jarvisovi, že alespoň na sobě Tony nemá brnění, protože v tom ho možná unesl Hulk, ale určitě ne ubohý a zcela lidský agent, a odpotácel se s ním na trochu skrytější místo za nejbližší něco. Nějaký agregát z hromady poctivého železa. Rozhodně byl dostatečně masivní, aby chapadla klouzala okolo. Ověřil si při té příležitosti, že to křupnutí onehdá skutečně bylo nějaké zbytečné žebro, a luk tedy bude úplně v pořádku.

"Jarvisi," zkusil do vysílačky, ale marně. "Tony!" křikl mu do tváře, také marně. Na spánku měl Stark působivně vybarvenou podlitinu, z roztržené kůže slabě vytékal pramínek krve. "Tony, to vypadá na otřes mozku," napodobil Clint Bannerův hlas. A ušklíbl se. "Tony, pomoc!" zkusil fistulí, kterou považoval za zdařilou imitaci Peppřina hlasu. "Pomoz mi, Tony!"

Tony trochu pootevřel oči a pokusil se zaostřit na tvář nad sebou. "Noční můra," zamumlal.

"Tony, civilisté v nebezpečí!" zkusil Clint rázně pro změnu Kapitánovou dikcí. To kupodivu konečně zabralo.

"Humpf...?"

"Ten portál. Jak ho uzavřeme? Jarvis neodpovídá. Hej, Tony, neusínej. Ten portál! No tak! Uzavřít - portál! Jak?"

"Stačí..."

"Hej!"

"Uhm... výboj... energie..."

"Tos mohl říct hned," ulevil si Clint a hbitě vyskočil na nohy. Jediný pohybem složil luk a vybral vhodný šíp. "Možná by se New York mohl na mou počest přejmenovat na New Clinton," uvažoval, zatímco vysílal svůj nejsilnější šíp, v naprostém soukromí přezdívaný jako 'hulkostopka', směrem k portálu. Ještě než doletěl, rychle se sklonil nad Tonyho a připravil se na rázovou vlnu výbuchu, všechny svaly napnuté.

Jenže - se nestalo vůbec nic. Pro jistotu počítal do deseti a pak opatrně vykouknul. Modravé bublině jeho šíp zachutnal. O kousek, ne úplně zásadní, ale rozhodně viditelný, se zvětšila, a chapadla sebou zavlnila po celé své délce, což se snadno poznalo podle rozklepané podlahy a rachotu padajících zdí.

"Tony!" pokusil se to Clint překřičet.

"Kvintesenční," pokoušel se Stark vyslovit.

"Kvite- co?"

Tony prudce otevřel oči. S viditelným vypětím vůle se pokusil zvednout. "Moje rukavice... někde tu leží..."

"Nehýbej se a jenom mi řekni, co mám dělat. Hulkostopka to pěkně přikrmila."

"Kvintesenční energii!" pokusil se Tony formulovat zřetelně. "Potřebuju... asi budu zvracet... rukavici..."

"Já teda dávám přednost kbelíku," zavrčel Clint, pečlivě si naplánoval patřičnou akrobatickou sestavu a pak po troskách a přes chapadla a za pomocí jednoho určitě velmi elegantního zhoupnutí po kabelech přeskákal o kus laborky dál, kde míval Tony rozložená brnění, která právě vyráběl nebo opravoval. Na stole stál mimo jiné hrnek s kafem, který se nějakým zázrakem nerozlil. Clint ho do sebe s chutí kopnul, trochu se zašklebil nad nedostatkem cukru a slabou příchutí malty, do požadované rukavice nahrnul hrst nářadí, které se válelo okolo, a o něco veselejší se rozběhl zpátky.

Tony Stark se zatím zmátořil tak moc, že sám seděl, i když se u toho trochu kymácel; ale bez váhání se chopil rukavice, vyklopil na jejím hřbetě malý panýlek, a zdaleka ne tak rychle, jak by si Clint představoval, začal něco nastavovat.

"Víš, nás si přímo nevšímají, ale budovu se snaží roztrhat na kusy," naznačil nenápadně.

"Hmm."

"Já a moje sbírka komixů jsme ještě plánovali pár pěkných chvil..."

"Hmm."

"Možná bys mohl maličko, maličko rychleji -"

"Neruš, vynalézám. Teoreticky by to v pozemských podmínkách fungovat nemělo, ale jsem na to tuhle ve sprše asi přišel..."

Clint přestal rušit a začal počítat do desíti postupně ve všech jazycích, které si dokázal vybavit.

"Hotovo," ohlásil Tony konečně. To už Clinta stačil definitivně přejít humor a z koule se probojovalo další chapadélko. "Zvedni mě."

"Hele, mířím líp než ty, rukavici unesu snadněji než tebe i s rukavicí, prostě ukaž, kde to má spoušť, a já to tam napálím!"

"Já to začal, já to skončím," pokusil se Tony zvednout sám. Clint ho rychle podepřel.

"Stejně by se to dalo počítat," utrousil. "Pořád si myslím, že New Clinton zní hodně dobře."

Tony nevypadal, že by si by dvakrát chápal, co slyší, ale naštěstí to neřešil. "Musím já - přidám sílu reaktoru," vypravil ze sebe. "Při výstřelu se mě nedotýkej."

"Když tě pustím, spadneš," řekl Clint prakticky a zvednul mu ruku s rukavicí, protože i to bylo na Tonyho moc tělocviku naráz. "To je vážně trapný tohleto... hele, budeme počítat. Tři - dva - "

Tony vystřelil.

Směrem ke kouli vyrazil zelenavý snop energie, oslňující, nezastavitelný a celkově prazvláštně vypadající svazek pokroucených vláken. Clint, který měl pocit, že ho kopnul kůň, odletěl na opačnou stranu, narazil do stěny a sklouzl po ní dolů. Tony, stojící v průsečíku protichůdných sil, tiše upadl na místě, kde právě stál. Modrá koule prudce zbělela a pak s nepříjemně hlasitým třesknutím zmizela; vzduch zavoněl ozónem a taky spálenou gumou a ještě něčím velmi mimozemským.

A chapadla...

Chapadla sebou začala zuřivě házet. Klubko rozzuřených hadů! Bylo malou útěchou, že se většinou hbitě plazila z laborky pryč.

"Hulk zničí!"

"Kapitáne, za tebou!"

"Natasho, vezmi to shora... pozor, uhni, uhni!"

Clint, kterému se nad obnovenou komunikací náramně ulevilo, vykřikl: "Musíte Starka dostat ven! Strop brzy povolí."

"Ty to nezvládneš?" ucedila Natasha přezíravě.

"Já už se s ním natahal dost," odvětil Clint důstojně. "Jo a portál je zavřený. Není zač."

"Chapadla fungují samostatně - Rogersi střílej, střílej, střílej! Clinte, přišli jste na něco? Nedají se zastavit..."

"Pro mě za mě ať je Hulk třeba sežere," ucedil Clint a zběžně si přepočítal ruce a nohy. Měl dojem, že mu vychází dost podivné výsledky.

"Ale fuj," ozvala se zase Natasha. "On do nich vážně kouše!"

"Zabírá to, tak mu to nerozmlouvej," řekl Kapitán a Clint si možná tak úplně nezatoužil vědět, co se tam děje.

"Ok. Porcujeme chapadla na jednohubky."

"Hulk rád kalamáry," zahuhlal Hulk.

"Ale no tak, s plnou pusou se nemluví," řekl Clint a zkusil se posadit. Chapadla, která ještě zůstala v dohledu, se jedno po druhém přestávala mrskat. Ať už to měl na svědomí Thor a jeho blesky, nebo Hulkův apetýt, Clint usoudil, že má padla.

Thor se objevil osobně jen o malou chvíli později, široce se zakřenil na pozdrav, a když se ujistil, že Clintovi nic moc není a jenom se rozvaluje v suti, popadl Tonyho Starka a odfrčel s ním pryč. Clint si dokázal vcelku živě představit, že až tomu ubohému raněnému géniovi Natasha vysvětlí, co si myslí o jeho drobných experimentech, sakra rychle vyskočí na nohy, jenom aby mohl utéct co nejdál.

"Jarvisi," řekl zmoženě, "jak to vypadá venku?"

"Vaše přítelkyně Asali Brentová schopně zorganizovala evakualci civilistů z okolí Stark tower, pane," řekl Jarvis.

"Moje přítelkyně?!"

"Ano, do příjezdu policie a složek Shieldu se postarala o situaci. Mnoho zachráněných životů, a tak dále. Čeká na vás dole, pane."

"Aha... už funguje výtah? Hele a odpoj to tady zatím celý, jo? O druhý kolo nikdo nestojí."

Oprášil se z nejhoršího, nasadil mužný výraz a sjel dolů. Když pak vyšel ze vstupních dveří, přesně tak rychle, aby nebylo poznat, na kterou nohu pajdá, Asali spatřil okamžitě. Čekala u chodníku, stála tam opřená o pochroumané, ale dosud zjevně pojízdné Tonyho Audi, a navzdory způsobu, jakým se rozloučili, se tvářila docela vlídně. Její pobavený úsměv ho trochu překvapil, asi stejně jako skutečnost, že se venku najednou stmívá, a taky že je okolí podivně vylidněné; do šera probleskovala jen vzdálená světla policejních zátarasů. A tu a tam se ozvala hlasitější rána, když něco spadlo z mrakodrapu dolů, ať už s posledními záškuby chapadel, nebo únavou materiálu.

Nadechl se, že něco řekne, jenže cestu mu zastoupil sveřepě se tvářící mladík s hromadou placatých krabic v ruce. "Vaše pizza, pane," vypískl neoblomně a v uhrovité tváři mu nápadně tepalo víčko levého oka.

"Určitě už bude studená," zkusil Clint. "To by jedl jenom Hulk a ten je teď pěkně nacpaný."

"To ale není moje vina!" Mládenci se zachvěl hlas, ale vidina průšvihu se šéfem byla zřejmě silnější, než obavy ze špinavého a oškubaného Avengera.

Asali vykročila. "Postarám se o to," zašeptala Clintovi s úsměvem do ucha a objala ho kolem ramen. "O všechno se postavám."

"Dobře, to se mi líbí," usoudil a povolně se nechal nasměrovat k autu. "Asi si tě nechám. Děvče pro všechno."

Nechal ty dva, ať si poradí jak umí, usadil se na místě spolujezdce a zavřel oči. Brzy klaply dveře a zahučel motor, a Asali se rozjela směrem, který i poslepu byl schopen dobře odhadnout. Zpět do toho příjemného úhledného bytu, který musel kdysi dávno, asi tak před půl dnem, tak předčasně opustit. No dobře, asi bylo jedno, kde si spolu pohovoří. Ochotně využíval čas k odpočinku. Jednou měl mít sakra rande, tak bude mít rande! I když pracovní.

"Kámoše máš pořád v kufru?"

"Ne, pomohl mi s civilisty a pak jsem ho poslala pryč," zasmála se. "Byl jenom záloha."

"Záloha?" Clint měl silný dojem, že mu něco uniká.

"Ano, záloha. Kdybych náhodou nebyla tvůj typ."

"Ech..."

"Ale jestli chceš, mohu ho zavolat. Může se k nám přidat."

Clint nijak netoužil po tom, aby se k nim někdo přidával. Netoužil vlastně po ničem, jen chtěl tuhle záležitost dotáhnout do konce. Jenže trochu se přecenil - do schodů ještě vyšel sám, ale s vestou už mu Asali pomáhala a najednou zjistil, že leží na posteli, dívka mu zkušeně ošetřuje bolístky, tiše si u toho brouká nějakou písničku, a vypadá vlastně docela spokojeně. "Teď mi jen tak neutečeš."

"Tohle není špatný," usoudil. "Už jsem zmiňoval, že si tě chci nechat?"

"Jsi hlavně potlučený a pár škrábanců k tomu," řekla. "Vyspíš se z toho, řekla bych. Pár dní vynech při rozcvičce kliky."

"No jo. Hele tak k věci. Snažila ses mě sbalit, potom zapůsobit tím, jaký jsi dobrák, že ses postarala o ty civilisty, teď si hraješ na sestřičku - proč to všechno?"

S nápadnou pečlivostí začala balit zbytky obvazů a náplastí zpátky do krabice. Ale zřejmě už se rozhodla.

"Kvůli raketám," řekla po chvíli.

"No a? Nebaví mě z tebe lámat každý slovo."

"Kolem hranic naší země se stále bojuje."

"Asali je africký jméno, že jo."

"Nezpomeň dodat - jak to, že nejsi černoška?"

"Ty jsi černoška?" zeptal se zmateně, protože unavené myšlenky mu začínaly zadrhávat.

"Poslední dobou náš nepřítel získává navrch - začal používat přesné a velmi explozivní minomety a my proti nim nemáme obranu. Podařilo se nám odchytit jednu zásilku a vnitřní naváděcí a také výbušný mechanismus pochází ze Stark Industry."

"A tak chcete vědět, jestli s tím má Tony Stark něco společného," došlo Clintovi. "To jste se prostě nemohli přijít zeptat?"

"A kdyby s tím měl něco společného - co by asi odpověděl?" zablýskla nepřátelsky očima.

Clint zívl. "Ale houby. To ti garantuju, že bude pěkně naštvaný, až to uslyší. Postaráme se - " Znovu zívl. "Postaráme se o to. Fakt snáší hodně špatně, když mu někdo krade techniku."

"Opravdu?" přeptala se. "U nás... totiž, nemá dobrou pověst. Víme, že je Avenger, ale..."

"Chápu," pokusil se ji uklidnit. "Je to..." O Tonym se dala říct velká spousta věcí a ne všechny byly povzbudivé. Navíc Clint se netoužil bavit o Tony Starkovi. "Je to dobrej chlap."

"Tak tím lépe," vrátila se ke svému usmívání a rozvázala si župan.

"Vážně nemusíš..." začal neupřímně, ale rozpustilá světla v jejích očích, a výhled přes cípy látky, mu vzaly slova.

"Přihlásila jsem se na tenhle úkol dobrovolně," řekla tiše. "Vlastně jsem si ho tak trochu naplánovala... agente Hawkeyi." Pleť hebkostí přímo zářila, oči se usmívaly, ruce slibovaly přiměřenou porci něhy.

"Nejsem si moc jistý, jestli se ti zrovna teď nějak extra předvedu," ušklíbl se trochu, protože si připadal jako by ho někdo zmlátil, a to několikrát za sebou - aha, počkat?

"Já už se o tebe postarám," přislíbila s úsměvem a župan konečně spadl na zem. Clint se okamžitě zamilovat do představy, že tohle báječné tělo svírá v náručí.

Víc už si z té noci nevybavoval; jen ten poslední záchvěv touhy. Usnul nezadržitelně a spal tvrdě. Neprobudilo by ho nic, natož peřina, kterou ho Asali přikryla - a bohužel ani tiché zvuky nad ránem, kdy si balila věci a psala mu vzkaz. A bylo sakra těžké připadat si mužně ve chvíli, kdy se probudil v tichém, prázdném bytě.

"Ale stejně jsem dopadl nejlíp," usoudil; koneckonců, na stole čekala snídaně a nikdo široko daleko nekřičel o pomoc. "Tonymu určitě dala Pepper pěkný kapky, Hulkovi bylo v noci špatně od žaludku, protože se přežral, Kapitán si mohl ošetřit modřiny leda s Thorem - jo, vlastně jsem hvězda..." Opatrně se protáhl a chvíli vážně uvažoval, že si dá budíka nejdřív na zítřejší odpoledne.

"Clinte," probudila se k životu vysílačka Natashiným hlasem, který i v tuhle nekřesťansky časnou, ani ne polední hodinu, zněl až příliš bděle. "Jedno chapadlo nám uteklo a teď dělá neplechu v kanalizaci -"

"No jasně," odpověděl Clint, vyhoupl se z postele a začal si z té bezvadné snídaně rychle skládat sendvič do ruky. "Pošli souřadnice, za pár minut jsem tam. Jako vždycky, beze mě byste byli ztracený. Hele, co myslíš, jak dobře zní - New Clinton?"





- Konec -