...
Dnešní kapitola nebude dlouhá, to až příště na to budete potřebovat menší dovolenou - jo a Loki je chudák a Reině se dějí věci, o které nestojí. To je život.
Byla jsem právě v nejlepším, když se Lokiho výraz - dosud lehce zamyšlený, ale přístupný a naslouchající - náhle prudce změnil. Jako by
přede mnou zatáhl závěs, znovu byl někde daleko. V prvním okamžiku mě to zarazilo, ale to jsem přeci nemohla být já! Otočila jsem se ke dveřím, ke kterým odvrátil pohled, a trochu jsem se lekla. Frigga se sice usmívala, a kdysi mi
připadala milá, ale koneckonců byla královna. Od svého příchodu sem jsem
ji neviděla a už jsem se naučila respektu vůči její osobě, který dávali
najevo všichni kolem mě. Teď mi připadala vyšší než dřív a vzdálená, oči měla smutné - zaskočila mě svou přítomností i podivným dojmem a na okamžik jsem jenom bezmocně strnula.
„Neruším?“ zeptala se se slabým úsměvem.
„Jen jsem přinesla...“
„Správnou
reakcí by byla úklona a odchod,“ řekl Loki chladně. „Pro příště bych
uvítal, kdyby mi neposílali nezaškolené služebnictvo.“
„Promiňte,
pane,“ pípla jsem a prchala. Špatné, tak tohle bylo špatné! Stačila
jsem mu sice říct všechno podstatné – a hromadu nepodstatného, asi bych si neměla připadat tak šťastná, že mi naslouchal - ale pořád ještě jsem
nevěděla, co dělat s Gredlym. Jednu novou věc jsem se o něm dozvěděla: nebyli jsme si postavením zase tak vzdálení, býval nevolníkem, ale uprchl svým pánům a později zřejmě pomohl asgardským při potlačování nějakých nepokojů. Dovedla jsem si ho představit spíše jako práskače, než jako bojovníka, ale to už nebylo důležité. Jenom mi došlo, že nejspíš díky jeho původu jsme si tak dobře rozuměli. Ne,
to bylo špatně řečeno: nejspíš proto jsme tak dobře chápali, co chce
ten druhý.
Sklesle jsem se vrátila k sobě. Viděla jsem
to tak, že mám tři možnosti: poddat se mu, schovávat se tak, abychom se nikdy nepotkali o samotě, nebo ho zabít. Druhou možnost jsem zavrhla hned, to by střet leda
oddálilo, a možná by ho to naštvalo tak moc, že by rovnou splnil své výhružky.
A já se nechtěla stát prostředníkem Lokiho nepříjemností. Poddat se mu
by bylo asi rozumné a nejspíš nejméně pracné, i když se z toho mohla stát dlouhodobě otravná záležitost – protože v případě, že
ho zabiju, těžko říct, co bych dělala s mrtvolou. Na rozdíl od rudných dolů v pásu asteroidů královský palác skýtal málo skrytých zákoutí, a ještě míň možností předstírat vhodnou nehodu.
Bylo to svým způsobem zvláštní a vlastně povzbudivé. Byly časy, nijak vzdálené, kdy bych byla vděčná i za takovou společnost.
Ale bylo to pryč – teď už bych ho nechtěla, a byla to má volba, ano, skutečně jsem se ocitla v situaci, kdy jsem o sobě rozhodovala - a bylo to trochu zneklidňující, ale skvělé. Gredly byl ubohý a připadala bych
si, jako bych pošpinila samotného Lokiho, pokud by to samé tělo měl
využít i někdo další. Všechna má očekávání, touhy a přání mířila k
jedinému člověku; a věděla jsem, byla jsem si jistá, že i pro něj to cosi
znamená. Loki toužil vládnout. A já zbožňovala chvíle, kdy mi vládnul...
takže nakonec budu muset Gredlyho přeci jenom zabít.
Možná bych vymyslela i
lepší plán, kdyby bylo kdy a kdybych byla méně neklidná. Snad jsem si
na něj měla někde počkat, třeba i v jeho pokoji. Nakonec to dopadlo tak,
že jsem seděla ve svém vlastním křesle naproti dveřím, a čekala. Nůž, tajně propašovaný z kuchyně,
jsem držela tak, aby nebyl na první pohled vidět, a jen pořád dokola
uvažovala, jak blízko ho budu muset nechat přiblížit, abych bodla na
jistotu. I když zdaleka nedosahoval mohutnosti asgardských mužů, na mě
stačil bohatě, neměla jsem šanci porazit dospělého muže v poctivém boji.
Do pokoje se vkrádala tma, rozeznávala jsem sotva obrysy věcí. Čas ubíhal
pomaličku, jako by se i on stal mým nepřítelem. Dýchala jsem příliš
lehce, přes všechno přesvědčení o správnosti svého konání jsem cítila
jakési obavy. Snad že jsem měla pocit, že musí být i lepší způsoby, jak
si poradit s takovou věcí, když už jsem teď žila na správném místě, kde
vládl zákon. Jen jsem prostě nevěděla jaké.
Konečně
dveře tichounce cvakly, skoro uhranutě jsem sledovala pruh světla z
pochodní na chodbě, který sklouznul po podlaze a přejel mi po noze, na okamžik se rozvinul v širokém vějíři, vzápětí potemněl.
„Doufala jsem, že nepřijdeš,“ řekla jsem tiše stínu, který tu po něm zbyl. „Bylo by to lepší pro nás pro oba.“
„Já
vím velmi dobře, co chci,“ odvětil on, v hlase mu vibrovala stěží
skrývaná žádostivost, stačila ta jedna věta a věděla jsem, že slovy
nezmohu nic.
Dobře, nevadí. To zvládnu. Sevřela jsem pevněji rukojeť nože. Neurčitá nechuť a odpor vystoupaly mi do krku s příchutí žluči, bylo divné, skutečně a bezvýhradně divné, že bych měla zabít; teď, kdy došlo na věc, jako by mi teprve docházelo, že je to nesprávné a že tím ublížím i sobě. Jen postupně a s jistým úžasem jsem se propracovávala ke zjištění, že nikoho zabíjet nechci. Dřív to možná patřilo k životu, jaký jsem vedla, i když jsem stála stranou bojů o moc a pouze přihlížela - teď, kdy jsem se stala součástí procesu odklízení nepohodlných, už mi to tak samozřejmé nepřišlo. Přesto nebylo cesty ven. Nechtěla jsem si ho pustit k tělu, obrazně i doslova. Pokud dřív mi byla jeho přítomnost pouze nepříjemná, teď už se mi zdál odporný, představa, že na mne sáhne, byla nepřijatelná. Už jsem nechtěla být jenom oběť! Zvolila jsem si sama, co chci a koho chci, a jsem pro to ochotná něco udělat. Ten pocit, že si vybírám, byl pro mě nový, omamný a veskrze správný, a já si vybrala svého prince. Prince nebo nic - pramálo mám zřejmě pokory! Teď ještě zapomenout, jak šikovný byl Gredly se svým sekáčkem.
Ať už tohle střetnutí dopadne jakkoli, odejdu z něj jako jiný člověk.
"Gredly," řekla jsem, "nejsi tu vítán. Nestojím o tebe."
"Nemáš na vybranou," uchechtl se trochu. "A radil bych ti předstírat trochu nadšení."
Uvědomila jsem si, že zadržuju dech, a pomalu jsem vydechla. Předpokládala jsem, že přistoupí až ke mně a skloní se níž, že po mně natáhne ruce. Pak jsem chtěla švihnout nožem tak, aby mu pod pažemi zajel mezi žebra přímo do srdce. Takový byl plán. Nevěděla jsem, kolik je třeba síly pro takovou ránu, a jestli jí budu mít dost, ani jsem neměla rozmyšlené, co udělám, když nůž jenom sklouzne po žebrech. Prostě to muselo vyjít, má budoucnost patřila jenom mně, ne nějakému ubohému vyděrači.
Ještě krok. Znovu jsem vydechla. Kéž by byla nějaká jiná možnost...
Ležela jsem v posteli a do tváře mi svítilo slunce.
Prudce jsem sebou trhla a posadila se, odhodila přikrývku, bosé nohy zastudily na podlaze. Přechod ze spánku do bdění byl ostrý a srdce mi teď silně bušilo, celá jsem se chvěla. Všechno bylo od pohledu v pořádku, byla jsem ve svém pokoji, věci byly na svých místech, já na sobě měla noční úbor, boty... boty stály jinde, než jsem je zpravidla dávala, ale to bylo to poslední, z čeho bych si dělala hlavu. Vyskočila jsem na nohy a rychle nahlédla pod postel, za křeslo, do koupelny. Nikde žádné tělo, ani stopy krve či zápasu. Skoro to vypadalo jako dobrá příležitost propadnout panice. Zabila jsem ho, mrtvolu někde pohodila a pak má duše z čiré hrůzy zapomněla na všechno, co se odehrálo? Oblečení také bylo jinak položené, než jak jsem ho dávala.
Gredly mě přemohl a očaroval, to byla jedna možnost. Ani nevím, proč jsem ji vůbec brala v úvahu, snad aby Loki nebyl první volba, i když to bylo - vlastně jasné. To on tady byl čaroděj, jeho dobré jméno by utrpělo hloupými řečmi. Snad jen že na Lokiho jsem myslela skoro pořád a tak jsem si mohla jen namlouvat, že by za tímhle mohl mít prsty on. Zabil Gredlyho? Místo mě? Po zádech mi přejel mráz. Nebyla jsem si jistá, jak zvládnu mít vůči němu další dluh, i když mi zároveň při té myšlence sladce trnulo u srdce - dlužím mu o to víc, složit se mu k nohám a dýchat jenom pro něj, smím? Ale přeci: nebylo to vůči němu fér, tohle byl můj problém, měla jsem si s ním nějak dobře poradit...
Vyběhla jsem ze dveří, zase se vrátila, bleskově na sebe naházela vhodné oblečení, a uháněla jsem do kuchyně. Chvíli trvalo, než jsem se dostatečně nenápadně dostala k výpisu služeb a našla si, že Gredly by měl nastoupit až na polední směnu. Nevěděla jsem kde bydlí a kde ho hledat, a ptát se po něm mi připadalo nemoudré.
Tak jsem jen čekala, až se objeví. Jestli se objeví. Je něco, co bych měla dělat? A proč jsem si připadala tak strašně provinile, když jsem nic neudělala? Všechno mi padalo z rukou tak důsledně, že mě málem poslali pryč, rychle jsem se snažila vzpamatovat, abych nakonec nemusela odejít a číhala pak na něj někde za sloupem. Byla jsem si jistá, že na sebe nesmím upoutat pozornost, dokud nebudu vědět, co se stalo; ale byl to těžký úkol. Čas klopýtal kupředu v neklidných škobrtnutích, hned podivně poskočil dopředu, hned mě natahoval na skřipec nekonečných chvil. Konečně nastalo poledne, ale Gredly nepřišel.
Co jsem vlastně čekala, že se stane - a co teď mám dělat? Snad kdybych měla jistotu, že je mrtvý, možná bych si dovolila i komfort provinilé úlevy. Ale nejistota byla strašná, nechtěla jsem, aby trpěl, měla jsem strach, že se náhle někde vynoří přede mnou, mohlo se stát cokoli a já nebyla připravená být stále ve střehu vůči všem možnostem. Až jsem to nevydržela, nechala všechnu práci stát a rozběhla se k Lokiho pokoji. Nechtěla jsem ho rušit a doufala jsem, že ho nerozzlobím, vždyť mi stačila jen chvilička, jediná otázka a rychlá odpověď, byla jsem si jistá, že mám jistý nárok na tu odpověď, vždyť to byly události, které se mě bezprostředně týkaly.
Jenže pokoj byl prázdný; nestály před ním žádné stráže, dveře byly otevřené, uvnitř úhledně uklizeno, nic, co by napovídalo chvatnému odchodu uprchlíka.
Jestli to bylo divné před tím, tak teď dvojnásob. Zabil Loki Gredlyho, někam ho odvedl, jsou snad ještě teď někde spolu? Mohl snad dokonce Gredly nějakým způsobem Lokiho - já nevím, zajmout, ublížit mu? Ne, taková myšlenka byla absurdní.
"Alcazare," odhodlala jsem se, protože jsem si byla jistá, že jestli se brzy alespoň něco nedozvím, nejspíš mi pukne srdce, tak rychle a zběsile mi tlouklo... "Nevíš, kde je Loki?"
Pohlédl na mě pátravě. "To se skutečně ptáš na prince?" zeptal se.
"Udělal pro mě nějakou maličkost," řekla jsem, "chtěla jsem mu poděkovat." I to mi přišlo strašně nápadné, ale snad dostatečně nic neříkající, než aby mohl pojmout podezření - jestli bylo vůbec možné, aby ho nepojal už ve chvíli, kdy jsem vyslovila Lokiho jméno.
"Lokiho laskavosti nebývají nezištné a zpravidla končí něčí újmou," řekl Alcazar poněkud neuctivě, měla jsem ten dojem. "Dej si na něj pozor."
"Byla to opravdu jenom maličkost," trvala jsem na svém, "tak to chci mít..." Trochu jsem si odkašlala. "Prostě uzavřené. Ty určitě něco víš?"
"Vím, že jdou zvěsti o jeho neshodách se Všeotcem," řekl Alcazar. "Vsadil bych se, že už Loki sedí dole v díře. Když se něco dozvím, dám ti vědět. Až budou chlapi ve stráži střídat směny." Trochu na mě mrknul. No jistě, až se vojáci přijdou najíst, vždycky se rozlije nová vlna zpráv od královské rodiny. Ne že by neuměli být diskrétní, vynášeli vlastně jen obecné zprávy - ale nakonec věděli všichni všechno, jak jinak. Muselo být vlastně docela peklo žít pod drobnohledem celého paláce...
Poděkovala jsem mu, víc jsem asi chtít nemohla. Má mysl mi malovala scénáře, ve kterých se Loki vydal zahnat Gredlyho, ale Ódin přišel na jeho noční potulku a rozhněván porušením domácího vězení, vsadil ho do skutečného žaláře. Malovala jsem si obraz vězeňské díry tak, jak jsem ji znala - existující za tím jediným účelem, aby budila hrůzu. Tma, samota, špína a místa jen tak málo, aby se nedalo ležet na zemi. Nedovedla jsem si představit, že by jakýkoli otec přiměl svého syna, aby musel zažít něco podobného. Ale byli to bohové. Možná stejně jako jejich moc a schopnosti, i tresty byly přehnané.
Ani jsem nepotřebovala čekat na Alcazarovy zprávy. Bylo mi úplně jasné, že za Lokiho uvěznění mohu já, protože to kvůli mě se vydal v noci ven a Gredly... Bylo to jako točit se v kruhu. Musela jsem něco udělat, to nutkání bylo skoro nesnesitelné, měla jsem přeci tak dobře vymyšlené, jak bude můj život tady na Asgardu vypadat a teď mi zmizela jedna nesmírně důležitá součást. Protože jak vzhlížet k Lokimu, když ani nevím, kde je a co se s ním děje? Zavřela jsem oči. I pouhé představy a myšlenky na něj byly svý způsobem opojné. Chtěla jsem ho. Potřebovala jsem ho. Asi bych byla ochotná se pustit i do samotného Ódina, kdyby to dávalo smysl a kdybych proti němu měla naději.
Ale teď jsem se především musela uklidnit. Čekat na nové zprávy. Zjistit, co se stalo Gredlymu. Neupozorňovat na sebe a vyčkávat. To bylo přeci to, co jsem uměla nejlíp... Stokrát raději bych utíkala a křičela a tloukla kolem sebe - to napětí bylo skoro nesnesitelné.
Nadechnout. Vydechnout. Čekat...
Celý jeden den mi trvalo přesvědčit sebe samu, že v téhle chvíli ničemu neprospěju. Celý další další jsem se dokázala chovat jakoby nic. Pak se stalo něco, co mou představu o vesmíru a o Asgardu znovu poněkud otřáslo.
Loki skutečně byl ve vězení, ale to nebyl ten důvod.
Ani Gredly se neukázal, a nikdo ho nenašel, ale to už vůbec nebyl pravý důvod.
Několikrát jsem na podivných místech potkala královnu Friggu a zdálo se mi, že se po mně dívá poněkud znepokojivým způsobem, ale ani to nebyl ten důvod, i když na klidu mi to nepřidalo.
Zato se na pláži kousek od města, skoro na dohled vysokým věžím královského paláce, mezi širokými místními dunami světle zlatavého písku, objevil drak.
Drak? Jako vážně? Ukončit to zrovna tímhle? Aniž bychom věděli, jestli je to Lokiho nejnovější zvířátko, Thorův uprchlý dopravní prostředek nebo Ódinův starý nepřítel? Styď se!
OdpovědětVymazatA co se stalo s Gredlym? Osobně doufám, že hnije někde ve škarpě (škarpy musí být i na Asgardu), ale kdo to byl? Že by Loki neměl rád, když mu někdo leze do zelí, nebo má naše hrdinka nějaké schopnosti? Nebo se snad Frygga chce postarat, aby měl synáček hodnou ženušku?
A jen tak mimochodem, proč je na něj Ódin vlastně naštvanej. Zkoušel snad zase ovládnout Zemi?
Já to snad nevydržím do dalšího dílu, a co Gredly co je sním a Loki a k tomu drak :-)
OdpovědětVymazatuž se těším na další díl
Tak tomu říkám závěr kapitoly! Teď jsem napnutá jak kšandy :)
OdpovědětVymazatGredly zmizel, Loki zmizel, Objevil se drak. Chudák holka, pevně věřím že by gredlyho kuchla, ale draka asi nedá. A hlavně jí zmizel Loki :D Co se to tam zase sakra děje :D
OdpovědětVymazatWow, popravdě jsem už ani nedoufala, že to zakončíš jinak než takhle nervy drásajícně :D Proč je Loki ve vězení? Co má Frigga za lubem? Kde je Gredly a co se s ním stalo? A co tam do prd*le dělá drak? Asi mi pukne hlava, jsem jeden z lidí, které nevědomost strašně vytáčí :D Super kapitola, myslím si, že když si tu vraždu takhle hezky naplánovala, tak že by ho i zabila a pak by mohla tvrdit, že ho zabila v sebeobraně (což by byla do jisté míry pravda) a nikdo by nemohl popřít její tvrzení, protože Gredly by byl mrtvý a jeho mrtvola by někde chládla, svaly odumíraly, tělo se pomalu začalo rozkládat.... Jo dobrý, stačí, máme tu představu. Mám takový dojem, že za to gredlyho zmizení nemůže Loki, ale ona. Zabila ho, maso nechala připravit na oběd a kosti s orgány někam schovala, ale jelikož to byl velmi traumatický zážitek, tak si nic nepamatuje, nebo spíš pamatuje, ale zatlačila to tak daleko do hlavy, že si myslí, že ne..... Jenomže to nevysvětluje, proč je Loki ve vězení.... Taky to s ní nemusí mít nic společného, že ano, Loki dokáže dělat bordel i sám. Nebo už Odinovi totálně ruplo v bedně a prostě si řekl, že ve vězení bude jeho nevlastní syn v bezpečí :D každopádne piš piš, nebo mi rupnou nervy :D
OdpovědětVymazatOpět krásná kapitolka! Díky. Celou dobu se mi honí hlavou myšlenka, tak kde je sakra ten Gredly!? Co je s Lokim a co má za lubem Frigga? A nakonec to přebije poslední věta :-) To jako vážně?! Drak?
OdpovědětVymazatGredly je mi absolutně volný, takže jestli je pod drnem, jsem ráda, že se ho zbavila a je mi jedno kdo a jak to udělal. Ale nutně potřebuji vědět co se tam děje - Loki, královna a proč přišel ten drak. V pohádkách chce drak vždycky princeznu za ženu. No nevím, jak na Asgardu, jestli je stejný, tak by mohl chtít princeznu taky, ale je problém, že tam mají dva prince. Thora nevydají, takže by vydali Lokiho? Místo zeleného kabátce mu dají zelený šat, na vlasy závojíček a díky své magii draka přesvědčí, že je princezna Loki. Tak šup, šup, další kapitolku, jsem nedočkavá, co se bude dít dál :-D
Takže podle tvé teorie se Reina (pokud mě paměť neklame a ta holka se tak vážně jmenuje) vydá na draka aby zachránila tu svou krásnou princeznu, nebo z toho vyleze ThorKi...nechci nic říkat, ale to mi tam nějak nesedí :D
VymazatPS: promiň že ti šťourám do teorií, ale já prostě musela O:) :D
Ne, ta se za drakem zachraňovat Lokiho nevydá, na to je moc submisivní. Na draka vlítne Thor s pomocí z Midgardu, protože kdo jiný by mohl draka zastřelit než Hawkeye s jeho kuší (autorka promine, že svého oblíbeného Clinta nacpu všude :-D). I když, jak chlapce znám, tak oni by si spíš draka ochočili (pokud už teď není ochočený a je to pouze nový domácí mazlíček) a pořádali závody, kdo tam bude dřív, jestli Thor nebo drak.
VymazatPokud do závodů přidáme Pietra, příjdu se podívat :D
VymazatVůbec, Loki se zase změní, jako to udělal u Sleipnira. Nepotřebujou nic maskovat a Odin získá dráčata, Loki si ho tím usmíří a Asgard bude neporazitelný! Volejme halelujaaaa :D
VymazatDrak. Jeden z potencialne nejsilenejsich dejovych obratu, co te ctu. Ono to tak nebude, ale pusobi to jako kdyz se obvykla blizka budoucnost a asgaardsky stredovek-starovek smichaji jeste s Erbenem a Nemcovou. Tak jen tvor, tvor. Nebo Te polibi tchor. :o)
OdpovědětVymazatJá v tom mám jasno, Loki měl jít sedět po té poslední hádce s Ódinem, tak jí sebral Gredlyho, změnil ho na svou podobu a v díře teď sedí on. A Loki si šel natajňačku najít nějakou pořádnou holku, když se stejně nemůže doma ukazovat, takže si přivedl Daenerys Targaryen. I s jedním z jejích draků. Vždyť to je úplně jako facka!
OdpovědětVymazatDíky za všechny komentáře, i když jsem teď na chvíli odpadla, oceňuji je neméně. Odpovědi budou záhy, část jich právě vyšla - i když nepochybuji, že nebudou dostatečně uspokojivé. :-D
OdpovědětVymazatDrak. DRAK. Za humny je drak. Málo potvor má severská mytologie, co? :D Draka se ti zachtělo, mám infarkt! Rozumíš? INFARKT!!A nemůžu jít spát a štve mě, že je tam už jenom jedna kapitola. Co mi to děláš?!
OdpovědětVymazatJinak:
- gredly ať si hnije kde chce, je mi jedno, hlavně ať nechá Rainu být.
- přikláním se k teorii o superschopnostech, Raina něco udělala a basta
- co jako chce Frigga? Ve filmu to byla taková miloučká paní, tak co je? :D
- Loki, lásko, kde jsiii??? *bloudí palácem*