(Obrázek: zdroj.)
"Třicet pět," vešel Fury a položil Natashe ruku na
rameno. Okamžitě jako by se stáhla do sebe - ztichla, narovnala se a z tváře jí
zmizely veškeré emoce. Zřejmě už svého výbuchu litovala a Starka zamrzelo, že
se neprobral o chvíli dřív, aby viděl, co k němu vedlo. "Pokud jsme už
našli všechny a správně složili jednotlivé kusy. Z toho deset žen a dvě
děti."
"Hloupost je dědičná po meči i po přeslici," řekl
Loki a trochu se ušklíbl. "Nezabil jsem nikoho, kdo by neudržel v ruce
zbraň. Ne že bych se vám musel zodpovídat, Fury."
"Někomu budete muset," zavrčel Fury vztekle,
"vybílil jste to tam dokonale - "
"Spěchal jsem."
" - nezůstal nikdo, koho bychom mohli vyslechnout -
"
"To není můj problém."
" - a jen těžko jste mohl předpokládat, že jsou viníky
všichni, kdo tam byli!"
Thor s Lokim na sebe pohlédli se shodným výrazem shovívavého
despektu ve tváři.
"Byli tam," řekl Loki. "Samozřejmě, že byli
vinní."
"Jste jak ženské," pronesl nečekaně Thor pohrdavě.
"Válečník nehledá omluvy pro chyby nepřítele."
"Vypadalo to tam jako na jatkách," zavrčela
Natasha. "Starku! Opět mezi námi? Chceme s tebou mluvit o samotě."
"Ne," zachraptěl Tony. "Oba... tady."
Natasha frustrovaně vydechla.
"Víte, co se stalo?" zeptal se Fury. Stark pracně
zaostřil na jeho tvář. Takhle se už na sebe kdysi dívali - a bylo to tu opět.
Ještě se neocitli na opačných stranách barikády, ale určitě nebyli s to bojovat
bok po boku a krýt si záda. Možná škoda pro slabé tohoto světa, ale Tony osobně
kvůli tomu truchlit nehodlal. Fury neměl rád solitéry a Stark byl přímo
prototyp někoho, kdo nerad spolupracoval. Nikdy to nemohlo skutečně fungovat.
"Začíná se mi to skládat,"odtušil. Nejvíc ze všeho
si teď přál, aby všichni sakra vypadli a dali mu pokoj. V puse měl mimořádně
odpornou pachuť po narkóze a žízeň jako trám. Jak přestávaly účinkovat léky
proti bolesti, bylo stále těžší udržet se bez pohnutí, protože ho bolely snad i
vlasy. Přímo jasnozřivě před sebou viděl pomyslnou rtuť teploměru stoupající
vzhůru. A vůbec, uteče mu snad něco, když se to dozví o pár hodin později?
Každé slovo dalo nesmyslně mnoho práce.
"Co mi k tomu můžeš říct?"
Tony užasle zamrkal. Co on k tomu může říct? Většinu času
strávil v poklusu labyrintem chodeb a otloukáním vlastní hlavy o strop.
"Měli byste... prověřit svoje zdroje." Opatrně se nadechl. "Byla
to past... na mě. Najděte ho a..." Nedokázal odolat. "...předejte
Lokimu."
Thor se pobaveně ušklíbl, Loki vypadal povzneseně, Furymu
probleskl tváří vztek a Natasha se dlouze nadechla a oči se jí zúžily.
"Řekl... pomsta pro všechny. Posilte... ochranku pro
Pepper... schovejte Bannera... ostatní tady?"
"Loki nám o tom vzkazu řekl," protáhl se další
účastník sešlosti do místnosti. "Jsme tu momentálně vlastně všichni,
kompletní Avengers. Ať už má ta sekta jakékoli plány, není nikdo, na koho by se
mohla fyzicky zaměřit." Banner se rozhlédl po přítomných. "Jako
ošetřující lékař vás musím požádat, abyste odešli. Na výslech bude čas
později."
Fury se pokoušel vrhat vražedné blesky pouhým pohledem, ale
konkurence tu byla příliš silná. Nakonec kapituloval a s Natashou za zády
odešli.
"Thore?" nadhodil Banner. Thor se ale
demonstrativně usadil v křesle v rohu pokoje a kladivo si položil na kolena.
"Nebudu rušit."
"Loki," stiskl slabě Tony Lokiho ruku,
"necháš doktora být?"
"Uzavřeli jsme příměří," odpověděl Loki tiše.
"Ve skutečnosti trval na tom, že to budu já, kdo si tě
vezme na starosti," sdělil Banner a se zkušenou rutinou vyměnil prázdnou
kapačku. "Kdybys cítil příliš silnou bolest, řekni, upravím dávkování.
Chceš, aby tu byli?"
"Loki musí a Thor... tím pádem taky musí," ušklíbl
se Stark. "Soukromí nade vše. Bohové ostatně... mají v popisu práce být...
všudypřítomní, ne?" I ve svém neutěšeném stavu byl sto ocenit Lokiho
šikovnost. Bruce byl jistě takovou žádostí polichocen (a nejspíš i dojat, to
by mu bylo podobné) a určitě by se nenechal vyšachovat. A Loki tak získal další
páku na Furyho. Nebylo pochyb, že by mohl probudit Hulka, kdykoli by si
vzpomněl.
"Dobře," nenechal se Banner vyvést z míry.
"Takže to máme: otevřená zlomenina nohy, velká tržná rána na ruce, hromada
oděrek a podlitin, slabý otřes mozku, pár stehů na bradě a značná ztráta krve.
Noha už je odoperovaná, čeká tě teď jen dlouhé otravné ležení a srůstání. Je
brzy říct, jestli to vypadá na nějaké komplikace, dostala se ti do toho
hromada špíny, ale měl jsi tělo v perfektní kondici, Tony. To vždycky při
léčení pomůže. Podrobnosti... až klesne teplota. Teď si to stejně nebudeš
pamatovat."
Stark nevěděl přesně co na to říci. Bylo to dobré nebo
špatné? Dobré ne, ale koneckonců čekal, že tam zemřou... takže dobré. K čertu.
"Dobře. Díky, doktore." Banner prostě přikývl,
sebral ze stolku hrnek s brčkem a přiložil mu ho ke rtům. Tony se žíznivě napil
slabého čaje, který byl nechutný přesně tak, jako ve všech nemocnicích na
světě, ačkoli tohle v pravém smyslu slova ani nebyla nemocnice. Loki se zájmem
přihlížel a když Banner hrnek vracel na místo, brčko mu vypadlo ven tak
nešikovně, že skropilo Lokiho několika kapkami čaje. Doktor se zatvářil omluvně
a nápadně nevinně. Loki mávl rukou, zbytek čaje se vznesl do vzduchu a v jednom
dlouhém prameni se srovnal do spirály.
"Nech toho," zabručel Thor z rohu. "Měl bys
dodržovat pozemské způsoby." Loki pokrčil rameny a mávl rukou. Zbytek čaje
neomylně zamířil nebohému Bannerovi za krk. Thor skryl uchechtnutí nejasným
zachrčením, Banner si zhluboka povzdechl a Tony jen protočil panenky. Tedy
protočil by, kdyby ho tak nebolela hlava, ale rozhodně měl protáčecí úmysly.
"To by bylo prozatím všechno," pronesl Banner a
otočil se k odchodu. Nepochybně za to mohla jeho zcela bezúhonná pověst, že
Loki zcela ztratil ostražitost, ale náhle se otočil a pokropil Lokiho vodou ze
stříkačky, kterou skrýval v dlani. "Zatím nashle," usmál se mírně,
zatímco Loki s prsknutím nadskočil na posteli a Tony podrážděně sykl bolestí,
protože s ním ten prudký pohyb nepříjemně pohnul.
"Sympatický muž," pronesl Thor spokojeně, sotva za
ním zapadly dveře. Loki se zatvářil jako by nic a znovu se opatrně usadil vedle
Starka. Tentokrát ho objal již zcela nepokrytě, tak moc, jak obvazy a kapačky
dovolily. V Tonym se ještě po jejich odloučení v jeskyni všechno klepalo. Bylo
to hodně úlevné gesto.
"Trochu... dětinské," neodpustil si.
"Jen je nech," zabručel Thor, "lepší tohle
než cokoli jiného. Je to tři tři."
Stark měl sice mnohé výhrady k takovému tvrzení, zejména v
tom smyslu, že hlouposti kalibru pětiletých dětí by si opravdu měli být schopní
odpustit, ale pak nad tím pomyslně mávl rukou. I kdyby těm dvěma dávalo smysl
přenést se přes staré nepřátelství zrovna infantilním kočkováním, opravdu to
bylo lepší.
"Co se stalo... v jeskyni?" Oči se mu zavíraly,
ale chtěl vydržet, dokud neuslyší alespoň to hlavní.
"Našel jsem ve stropě jeskyně malý průlez ven,"
začal Loki vyprávět. "Člověk by ho svými smysly objevit nemohl a ani by
jím nedokázal prolézt, snad proto zůstal skryt. Potřeboval jsem ho však
rozšířit a upravit, abych jím dostal ven i tebe. A také si donést nářadí, abych
tě mohl uvolnit. Lidé, které jsem potkal, nechtěli spolupracovat, tak jsem je
zabil."
Třicet pět. Stark nevěděl, co si o tom myslet. Bylo to...
strašně moc... ale oni tam byli proto, aby ho mohli zabít. Noha ho příliš
bolela a byl příliš otupělý léky, než aby dokázal cítit lítost. Vlastně... noha
nebolela. Jak mohla nebolet? Bolelo všechno, proč by zrovna ona dostávala
výjimku?
"Kde mám nohu?" vyjekl a začal zesláblýma rukama
hmatat po přkrývce. "Necítím ji!" Proč mu sakra neřekli, že se muselo
amputovat?
"Tady," natáhl Loki ruku a jemně ho klepl do
kolene. Stark zařval. "Vidím, že to raději vezmu stručně." Lehce si
odkašlal. "Stříleli po mně," pokračoval důrazně směrem ke kameře,
"a bezpochyb šlo o nutnou sebeobranu." Zatvářil se zamyšleně.
"Máte tu v zákoně něco o nutné sebeobraně?" Nezdálo se, že by mu to
skutečně dělalo starosti. Bezpochyby nemuselo. On a Thor v tandemu, to nebyl
spolek, který by se musel obávat třeba jen pokusů o postih. "Skutečně tam
původně byla základna Chitauri Company," pokračoval Loki, zatímco Tony
zhluboka dýchal a myslel na vraždu, "neznám vše do detailů. Zřejmě byli
prozrazeni, i když ne dosud Shieldu. Vyklidili pozice a nechali jen tolik, aby
tě tam mohli nalákat. Kudy a jak vypustili patřičné informace netuším."
Krátce se odmlčel. "Byl to dobrý boj," dodal. "Nemusíš truchlit
nad jejich životy. Byli připravení bojovat a zabíjet bez váhání."
"Loki prorazil nový vchod do hory buldozerem,"
uchechtl se Thor. Loki samolibě přikývl.
"A trochou výbušnin. Bylo to působivé."
"Mohl ses ode mě vzdálit," řekl Stark.
"Ano."
"Zbavil ses toho prokletí."
"Možná."
"Možná?"
Lokiho tvář zvážněla. "Nebyl to okamžitý nápad,"
řekl. "Promýšlel jsem tuhle možnost s krví už dávno a byl si jist, že bude
fungovat. Jestli ale ten efekt bude trvalý, to netuším. Dosud působí."
Tony cítil, jako by mu váznul dech. Jak dlouho bude Lokiho
bavit posedávat po jeho boku? Vzpomínka na prázdnotu jeho nepřítomnosti byla
dosud velmi živá. Nechtěl to už nikdy zažít. Půjde to i obráceně? A bude k tomu
Loki ochoten?
"Možná bys měl Tonyho Starka ujistit, že se nechystáš
odejít," zabručel Thor. Usadil se ve svém křesle pohodlně, s očima
zavřenýma natáhl nohy před sebe.
"To by bylo zbytečné," odtušil Loki hlasem, který
ochladil vzduch o několik stupňů. Thor pootevřel jedno oko a zadíval se tázavě
na Lokiho. Ten ale, s rukama složenýma na hrudi, viditelně neměl v plánu
pokračovat v hovoru. Stark tam ale to nedořečené 'stejně mi nevěří' slyšel
zřetelně. Nebylo co víc na to říct.
"Takže vy dva," přejel pohledem jednoho po druhém,
"jste uzavřeli příměří? Přátelé?"
"Nikdy jsme nebyli nepřátelé," řekl Thor ve stejné
chvíli, kdy Loki řekl: "Nikdy nemůžeme být přátelé." Výraz, který na
sebe vrhli, byl tak stejný, navzdory rozdílným tvářím, že se Tony pokusil
uchechtnout.
"Spojenci, to je také dobré." Odpověď už neslyšel.
Usnul, probudil se; za oknem byla tma, Loki ležel vedle něj
schoulený a zjevně mimo, motory vznášedla hučely. Thor přecházel po pokoji sem
a tam s kladivem v ruce, očividně připravený na cokoli; přesně kvůli téhle
situaci s ním byl Loki nucen uzavřít své nedobrovolné spojenectví. Ve tváři měl
podivnou směs ostražitosti, smutku a zamyšlení a Stark zjistil, že s ním skoro
soucítí. Potřeba chránit bratra ho postavila proti jeho pozemským přátelům a
ani Thor nemohl být tak naivní, aby si neuvědomoval, že ho Fury a spol začali
považovat za nespolehlivého spojence pod Lokiho vlivem. Stejně jako Starka...
kdyby si Fury myslel, že mu to projde, nejspíš už je všechny zatkne. Pro Thora
to muselo být zdrcující; ale Tonyho ani nenapadla možnost, že by svůj postoj
změnil.
Thor pootevřel dveře, prohodil s někým pár slov a vpustil
dovnitř Bruce Bannera. Ten obešel všechny ty přístroje, na které byl Tony
připojený a ten se ještě stačil v duchu podivit proč vlastně, když je mu docela
dobře...
Při dalším probuzení bylo všechno obráceně. Venku svítilo
slunce, obojživelník se zrovna houpal na mořských vlnách, Thor spal ve svém
křesle u dveří a Loki přecházel sem a tam. Tonyho pohled pocítil okamžitě a
otočil se k němu se slabým úsměvem.
"Vyměnili jsme si role," řekl tiše, "teď jsem
se já stal strážcem tvých snů."
"Všechno v pohodě?" vypravil ze sebe Tony.
Loki neurčitě trhl rameny. "Nic neočekávatelného.
Ředitel Fury je nevrlý, agentka Romanovová se pokusila být milá - "
"Je...?"
"Och, jen jsme si povídali, bude v pořádku. Drahý Clint
vyhrožuje otrávenými šípy, zástupkyně Hillová chce být ta racionální, kapitán
Rogers útočí na Thorovy vlastenecké city. Thor propadá chmurám, protože po něm
chtějí, aby mě vydal, ale použít sílu se proti nám neodváží, zvlášť když máme
rukojmí. Zapomněl jsem na někoho?"
"Bruce...?"
"Ten jediný smí dovnitř, brzy ho uvidíš. Péči o tebe
bere velice vážně."
"Hech... čekal bych, že mi bude líp."
Loki zaváhal.
"Tak to vyklop..."
"Nevyznám se v pozemské medicíně," vyklouzl Loki
hladce z odpovědnosti posla špatných zpráv, "ale pochopil jsem, že se ti
úlomky kosti ze zlomeniny dostaly na špatná místa. Možná. Nelepšíš se a doktor
dosud hledá příčiny."
Tony se také nevyznal v medicíně, pozemské ani jiné, takže
moc nevěděl, co si o tom myslet, ale bylo mu tak mizerně, že si beztak myslet
nic ani nechtěl.
"Stále jsme v Shieldu," řekl Tony. Silně
pochyboval, že by byl Fury z pohostinnosti, ke které byl donucen, nějak
nadšený.
"Je to nejlepší řešení," odbyl to Loki. "Pro
nás i pro Shield. Mám dojem, že Hillová říkala něco ve smyslu, že co utratí na
stravě, to ušetří na odposlechu."
Stark se pokusil uchechtnout, ale za tu práci to nestálo.
"Stále Bannera... vodou?"
"Doktor Banner vede pět čtyři," připustil Loki.
"Je skutečně podivuhodné, že se tak inteligentí člověk nechá strhnout k
takovým věcem..." Neznělo to jako stížnost. Tony si ostatně už dřív nemohl
nevšimnout, že Lokiho vkus na zlomyslnosti vůbec nerozlišuje jejich přiměřenost
- hlavně, že se něco dělo.
Razantní zaklepání na dveře probralo Thora v jediném mžiku k
naprosté bdělosti a s podezřelou sehraností zaštítili Tonyho postel. Brzy se
ale ukázalo, že návštěva je zcela neškodná. Do pokoje se protáhlo něco
štíhlého, se širokým úsměvem a spoustou rusých vlasů.
"Tony," zvolala Pepper, jen trochu se zarazila při
pohledu na oba asgarďany, ale vzápětí už seděla u lůžka a opatrně zkoumala, jak
chytit Tonyho za ruku tak, aby mu neublížila. "Vypadáš hrozně," řekla
láskyplně a pohladila ho po čele. "A máš horečku."
"Pepper," řekl se skutečným překvapením, protože
její existence se v posledních týdnech stala záležitostí zcela abstraktní a
velice vzdálenou. Loki se na ně ohlédl se zcela nečitelným výrazem ve tváři, do
jehož luštění by se Tony neodvážil pouštět ani ve svých nejlepších chvílích, a
spolku s bratrem přešli na opačný konec místnosti, aby jim nechali jakési
soukromí.
"Moc rád tě vidím," řekl a byla to pravda. Její
ryzí radost, soucit, úsměv... krystalicky čisté, průzračné, bez vedlejších
úmyslů, bez skrytých bolestí. Jo, rozhodně to mělo své kouzlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat