Na dosah ruky - 14.

Každá ff, kde vystupuje záporák, se musí v nějaké chvíli postarat o jeho morální rehabilitaci. Klaďase z Lokiho dělat nebudeme, ale možná trošku? Natasha je ve formě! Chudák Loki. :-)

Loki se odmítl nechat přenést Iron manem a prohlásil, že by ho mohlo ofouknout.

Stark se odmítl kodrcat autem s tím, že na dva tisíce osm set mil v dopravní špičce nemá náladu.

Clint odmítl poskytnout svou stíhačku Quinjet s poukazem na to, že není žádný stěhovák, ačkoli byl blízko a neměl do čeho píchnout, což mu Stark vytkl mnoha výmluvnými větami a neváhal mu omlátit o hlavu, že nenašli tu helikoptéru, ačkoli byla postřelená a nemohla se dostat daleko.

Natasha se chvíli docela dobře bavila na účet všech zúčastněných, pak ale přesvědčila Clinta, že je to nejlepší řešení, protože se koneckonců neví, kdo je vlastně napadl a proč a jestli v tom bude chtít pokračovat a případně je dorazit. Možná to plánovala vykázat před Furym jako výzvědnou činnost, jenže od chvíle, kdy Loki vstoupil na palubu, Clint tak hlasitě skřípal zuby, že by z kabiny nic neslyšela.

Malý spor pak ještě vypukl ohledně množství obleků, které si chtěl vzít Stark sebou - protože kromě nich měli sotva jednu malou tašku dohromady, pár osobních věcí, které stálo za to tahat z trosek. Stark jich chtěl vzít šestnáct, Clint byl ochoten naložit dva. Dohodli se na šesti, což bylo o dva víc, jak Stark utrousil k Lokimu, než měl původně v plánu si prosadit. Obleky byly ostatně schopné přeletět i samostatně, o čemž se Stark nijak nešířil.

"Musíme být schopní manévrovat v plném rozsahu. Náklad co nejmenší a buďte připoutaní. Ten útok na Stark tower byl příliš razantní, než aby to nemysleli vážně. A ty tvoje krámy jsou pekelně těžké!"

"To bude v pohodě, Clinte," řekla Natasha a zastrčila ho do pilotní kabiny, "nikdo nečeká, že Stark poletí zrovna teď a takhle." Zavřela za ním průsvitné dveře a sama se k překvapení všech připoutala naproti Lokimu a mile se na něj usmála. (Natasha se ve skutečnosti neuměla usmívat, leda ústy, protože její úsměv nikdy nedoputoval až k očím. Ty zato byly velké a podivně zranitelné, plné citu, který úsměv docela dobře nahradil.) Loki odtrhl oči od siluety Clintových zad, na kterou zíral tak upřeně, jako by očekával, že každou chvíli Clint vyskočí a začne po něm střílet, a při pohledu na její nevinnou tvář mu zasvítily oči. Zjevně se na svůj výslech - a Stark si byl jistý, že nejde o nic jiného - těšil. Koneckonců, určitě chtěl srovnat skóre.

"Víte, proč jsem tady?"

"Je tolik věcí, na které byste se mohla ptát. A vy se budete ptát, že? Neumíte žít bez otázek."

Natasha se nenechala tak snadno odvést k hovoru o sobě. "Pochopím, když mi nebudete chtít odpovědět," řekla pak skoro omluvně. "Je to jen má soukromá záležitost, která mi nejde z hlavy..."

Loki se usmál. Samozřejmě jí nevěřil ani slovo.

"Čím vás Chitauri získali, abyste s nimi spolupracoval?"

Loki lehce ztuhl a Stark, který do té chvíle jen nervózně posedával vedle a děsil se, co všechno by mohla Natasha z Lokiho vytáhnout, se nastražil a div se mu uši nepřetočily jako netopýrovi. O to, aby v Shieldu probírali jeho intimní život - tedy ne že by s Lokim něco bylo, ale bylo toho rozhodně víc, než být mělo - opravdu nestál. Ale tahle věc ho zajímala velice. Vzpomněl si znovu na záznam kamer z Lokiho příchodu a na výraz jeho očí a temné stíny kolem nich... Jenže pokud Natasha vyslovila konkrétní otázku, bylo téměř jisté, že jí jde o něco jiného.

Quinjet se vznesl do vzduchu a Loki měl tak legitimní důvod tiše uvažovat, co řekne a co ne, dokud se hukot motorů neustálil na běžné hladině.

"Byli přesvědčiví," řekl nakonec, když už si byl Tony jistý, že neodpoví.

"Museli být nadšení, když vás poznali," usmívala se Natasha mírně. "Doslova jste jim spadnul z nebe..."

"Byli rozhodně ohromení."

"Někdo, kdo je schopen získat a ovládat teserakt, k tomu schopný vojevůdce..."

Loki se zatvářil mírně samolibě. "Jistě."

"Dovedu si vás představit jako krále," řekla Natasha trochu zasněně a Tony měl co dělat, aby vydržel zticha - nechtěl jí kazit záměry, ať už jakékoli.

"Pro Zemi by to bylo štěstí," odvětil Loki. "Lidé potřebují pevné vedení. Jen málokteří unesou břímě nezbytnosti rozhodovat sami za sebe."

"Slabí si možná oddychnou. Jenže co pak s takovými, kteří svou svobodu potřebují, a jsou schopni ji unést?" pokrčila Natasha rameny, i když taková gesta už potřebovala dost odhodlání, vzhledem k ochranným pásům quinjetu.

"Ti moudří získají svůj díl odpovědnosti," řekl Loki, "vždyť král potřebuje své prodloužené paže, aby dosáhl do každého rohu svého království. Ti, kteří nejsou moudří, pak snadno najdou útěchu v užitečnosti svého života."

"A  všichni pokleknou před vámi..."

"Má cena za prosperitu a život v míru a zákoně. Jsem bůh. Úcta a oddanost králi samozřejmě náleží."

"Lze si úctu vynutit?"

"Každý má na výběr, agentno Romanovová. V tom tkví svoboda a její prokletí. Nezbytnost vybrat si svou cestu. Vytrvat na ní. Nést následky. Vidíte? Neberu lidem skutečnou svobodu, byť by to ode mě bylo laskavé. Vždycky si mohou vybrat. Byť budou nabádáni k moudrému rozhodnutí."

Natasha přimhouřila oči. "Ale Clint..."

"Ach, Clint." Loki se pousmál. "Byl báječná zbraň. Válce je občas nutné přinést její oběti."

"Všichni ti mrtví byli jen nezbytné oběti?"

"Prosím, nepředstírejte, že se vás to nějak osobně dotklo. Není to tak dlouho, co nosíte tuhle uniformu."

"Loki! Víte, že by vás lidé mnohem lépe snášeli, kdybyste alespoň předstíral nějaký soucit?"

"Předstírat soucit je snadné," hleděl na ni Loki s jasem v očích, "konat tak, aby zbyl někdo, kdo bude prolévat slzy a volat viníky k trestu, těžší."

Natasha náhle přenesla pohled na Starka. "Pokud jde o mě, já ti tvého kamaráda schvaluji," řekla.

"Ehm?" vypravil ze sebe inteligentně Stark a pohlédl na Lokiho, který hleděl na Natashu s očima široce rozevřenýma a s jasně nevěřícným úžasem.

"Chitauri ho mučili, aby spolupracoval," řekla, "a věřím, že si dali záležet. Vás není snadné zabít, že?"

"Nevím, jak jste přišla na takový nesmysl..." Loki začínal vypadat hodně vztekle.

"Nakonec by to ale dokázali," pokračovala Natasha. "Skutečně jste měl na výběr. Získat teserakt - nebo zemřít."

"Uzavřeli jsme platnou dohodu," zavrčel Loki, zřejmě neschopný v Tonyho přítomnosti výslovně lhát. Vzteky byl celý bílý.

"Jestli tomu za takových okolností chcete říkat dohoda..."

"Vy jste tu ta, co obhajuje svobodu, agentko." Do hlasu se mu vrátil sarkasmus, zřetelná známka, že se pokouší ovládnout. "Měl jsem na výběr. Svobodně jsem si zvolil svou cestu."

"Jistě vás ctí, že nechcete po svých poddaných víc, než jste sám ochoten dát," řekla, ty svoje veliké, mírné oči upřené na Lokiho. "Muselo vás stát hodně, než jste od nich získal Zemi. Musela pro ně být bezcenná - zničili by ji jinak? Víte, Loki, že tohle celé z vás dělá až nepříjemně kladného hrdinu? Kdybyste ještě navíc dokázal předstírat soucit a volil trochu méně drastické prostředky - "

Loki vyskočil na nohy. Tony jenom sykl, když si všiml přervaných bezpečnostních pásů. Natasha ani nemrkla, jen trochu zaklonila hlavu, aby se nadále dívala Lokimu do tváře.

"Vždyť kdybyste požádal o pomoc svého bratra nebo nás, mohlo to proběhnout mnohem - "

"Dost už."

"Nemusíte být na všechno sám!"

"Ta vaše jistota!" vykřikl Loki. Ještě neřval, ale neměl k tomu daleko. "Jste si tak jistá, že všechno víte. Mé motivy a touhy. Stále hledáte kus člověka někde uvnitř mě, jste tak přesvědčená, že jsme si podobní. Ale my nejsme! Jste tak slabí! Přetékající pocity a obavami, neustále upření na mínění druhých. Sami před sebe stavíte překážky a pak nad nimi brečíte. Hodni svobody? Třeba vy, agentko? Pro kterou je tak důležité dobrat se okamžiku mé slabosti. Tak využíváte své schopnosti? Tím mě chcete přesvědčit, že jsme hodni pozornosti jeden druhého, že jste hodna pozornosti mojí - protože jste mi vyrvala okamžik, kdy jsem byl bezmocný?"

"Mýlíte se v mých motivech," hlesla Natasha. Od okamžiku, kdy Loki vyskočil, se ani nepohnula, zřetelně strnulá hrůzou.

"Ne, nemýlím. Ženy jsou stejné ve všech světech. Klevetivé, sentimentální. Chmatající po každém kousku slabosti druhých, abyste s ním pak bojovaly jako s kopím i štítem. Vzdejte to! Nejsem jako vy. Nikdy nepoklesnu do takové ubohosti."

Tony se ošil. Měl neodbytný dojem, že se kolem nápadně ochladilo.

"Jsem Loki! Přicházím ze středu vesmíru a jen vaše tupost brání pochopit - " Náhle zavrávoral, sklonil hlavu a přitiskl si ruce na hruď. Tony se bleskově odepnul a přiskočil k němu. Quinjet právě letěl velice klidně, nebyl důvod, aby měl problémy s rovnováhou. Přesto ho stačil jen tak tak podepřít, když se začal hroutit k zemi, oči pevně zavřené a tvář zkřivenou bolestí.

"K infarktu jsem ho přivést nechtěla," řekla Natasha trochu zaskočeně.

"Za tohle nemůžeš," řekl Tony a opatrně Lokiho posadil. Asi neexistoval způsob, jak ho držet tak, aby to vypadalo přirozeně, tak se na to vykašlal a prostě ho držel. "To jsou následky toho prokletí. Však víš." Lokiho tvář se zatím uklidnila do obvyklé bezvýraznosti jeho nepřítomných chvil. "Občas je prostě chvíli mimo," dodal víceméně podle pravdy, když Natasha jen zírala.

"V pravý čas," řekla nakonec. "Už jsem myslela, že po mně skočí. Slyší nás?"

Zavrtěl hlavou. "Dobře, dovedu pochopit, proč nechtěl, abychom věděli o tom mučení," řekl, "představa, že si Chitauri dovolili vystoupit proti princi z Asgardu a tak dále... ale proč se tak brání být za hrdinu? Bylo by pro něj výhodné rozhlásit, že jeho podmínka by Zemi zachránila."

"Možná ze stejného důvodu," řekla Natasha. "Mohl dohodu založenou na tom, že visel natažený na skřipci, vnímat jako ponižující. Možná mu úplně jednoduše vadí, že zkrátka - prohrál. Možná Země nemá tak velkou cenu jako teserakt a je rozzlobený, že ho buď cit nebo nedostatek síly přiměl k nevýhodnému obchodu. A možná by Země byla zničená armádou Chitauri tak jako tak - třeba sám nečekal, že budou tak divocí. A samozřejmě pořád je tu fakt, že Loki je jiný než my, Starku. Je jiný a navíc trochu cvok. To už dává hrozný soubor možných důvodů."

"Tobě ale nešlo o to zjistit, proč se začal kamarádíčkovat s Chitauri."

"Ne," řekla Natasha skoro překvapeně. "To přece nehraje roli - jak sám řekl, zvolil si. Já chtěla vědět, jestli je na Zemi něco tak cenného, aby mu to za ten obchod stálo. Ale podle všeho ne. Zřejmě v tom nebylo opravdu nic víc, než Lokiho tolik zatracovaný sentiment."

"Nezapomeň, že světů je jenom devět," pousmál se Tony trochu nuceně. "To není tolik možností, kde si zajistit dostatečné množství lidí ochotných se klanět k zemi."

"A tobě to nevadí," konstatovala Natasha.

"Je jaký je," pokrčil Stark rameny. Skutečnost, že neskočil Chitauri kolem krku jen co je potkal, mu těžko mohla přitížit.

"Na to, jakou hromadu problémů sis nabral," kývla na Lokiho, "vypadáš docela vesele. Myslíš si totiž, že je pro tebe dobré, když vidíš, že Loki není takový parchant, jak vypadal. Ale ono je to horší. Před tím to alespoň dávalo smysl i podle naší logiky. Teď tam není logika žádná, jen změť zcela nepředvídatelných a z našeho hlediska nesmyslných rozhodnutí a motivů. A parchant je to pořád."

"Zatím jsme se nezabili a stejně nám nezbude než to vydržet."

"Starku," ztlumila hlas, "jak to, že tě dostal? Teď, zrovna teď, ti nic nebrání se ho zbavit navždycky. Je to hrozba! Jestli máš zábrany, zařídím to."

"Ne!" vyslovil jasně a objal Lokiho kolem ramen. To, že si přitom přejel prsty po náramku na ruce, si Natasha nemohla uvědomit. "To by nebylo správné."

"Ale Země by byla v bezpečí!"

"Neukázalo se právě, že se - byť uznávám, že trochu pomýleným způsobem - pokoušel Zemi ochránit?"

"Ty jsi zešílel!" Vytáhla pistoli. "Ustup od něj. Přes tvojí mrtvolu - zatím - jít nechci."

"Jarvisi, prosím."

Oblek Iron mana - číslo čtyři, mimochodem - který se zatím složil Natashe za zády, dostatečně nehlučně ve zvuku motorů stíhačky, ji popadl za paže a hlaveň pistole odklonil stranou. Pokoušela se vyškubnout, ale skoro hned toho nechala, na tuhle váhu nemohla stačit. Stark na okamžik vstal, opatrně jí vymanil pistoli z ruky, zajistil a strčil pod padák na vedlejším sedadle mimo její dosah.

"Předpokládám, že tohle je tvoje soukromá akce," spíše oznámil, než aby se zeptal.

"Fury vyletí vzteky z kůže, jestli se ptáš na tohle," ušklíbla se.

"A vyletí vzteky proto, že se ti to nepovedlo, nebo proto, že to není v souladu s jeho plány?" usmál se Tony sladce. Na dvojsmyslné odpovědi si v téhle společnosti rozhodně dával pozor.

"Byla to jen má improvizace. Nejspíš přijdu o prémie? Smůla." Natasha se nechala Iron manem posadit zpět do sedadla.

"Jdeme na přistání," ozvalo se v reproduktoru. Za pár chvil už dosedli hladce na heliport u Starkova domu a Clint otevřel dveře z kabiny. Strnul a ruka mu sjela k pistoli.

"Co se stalo?" řekl a přejížděl očima z jedné strany, kde Stark držel kolem ramen duchem nepřítomného Lokiho, na druhou, kde modře lakované brnění drželo v šachu lehce nasupenou Natashu. "A proč je tu taková zima?" dodal do rozpačitého ticha.

"Natasha ti to jistě všechno ráda podrobně vypoví," řekl Stark a zvedl se. "Pojď," postrčil Lokiho, který se poslušně zvedl. Clint jenom zamrkal.

"Starku," řekla Natasha, když už byli skoro venku. "Omlouvám se." Otočil se k ní. "Byla to chyba. Nic ti z mé strany nehrozí." Přikývl na znamení, že bere na vědomí. "A Starku... dej na sebe pozor. Neudělej tu chybu, aby sis myslel, že ho znáš."

Okamžik na ni hleděl. Jak se na tohle dalo odpovědět? "Přijď někdy na kafe," řekl, "jestli ti to půjde tak dobře jako dneska, za chvíli ho máme prokouknutého skrz naskrz."

- Pokračování -