Na dosah ruky - 13.

Přežijí naši hrdinové útok neznámého agresora? (Děsně se bojíte, že jo.) Má Loki v hlavě Starka nebo hlouposti? A mají v Asgardu vycpané medvědy? Dozvíte se v dnešní kapitole!

Loki znovu něco zakřičel. Tony ani tentokrát přes rachot střel nerozeznal slova, zato se projevily následky - Jarvis spustil bariéry. Nemohly vydržet dlouho, ti šílenci se vytasili s neuvěřitelným arzenálem, ale tady stačila chvíle. Loki Tonyho popadl a prohodil ho chodbou směrem k dílně. Stark v duchu proklínal svou neopatrnost. Kdyby měl náramek s ovládáním, přivolá své brnění k sobě. Takhle musí Mohamed k hoře... proletěl dveřmi, které Jarvis naštěstí stačil otevřít, a po několika kotrmelcích přistál přímo na aktivační zóně. Jediná dobrá věc na tom celém bylo, že po té době, kterou tu kvůli Lokimu strávili, byly všechny jeho obleky v perfektním stavu a připravené k použití.

"Jarvisi, pětku!" zakřičel Stark. Přes ozvěnu střelby sice nemohl slyšet typické zvuky aktivujícího se brnění, ale znal je tak důvěrně, že se mu v hlavě přehrávaly jako potisící hraná odrhovačka z rádia. Jednotlivé kusy se objevily rychle a přesně jak to mělo být, poskládaly se na jeho těle, které se zkušenou rutinou vyvažoval pod měnícím se těžištěm. Po dlouhé době se cítil dokonale komplexní. Vydechl. Byl to báječný pocit. V přilbě se hluk zvenčí stal snesitelnějším a lépe se dýchalo.

"Jarvisi, hlášení."

"Doporučuji opustit prostor, pane. Ačkoli mé senzory na severní straně utrpěly značné poškození, pravděpodobnost -"

Nápadně silný výbuch Starkovi napověděl, že se Jarvis plánoval dostat k popisu mimořádně velké ráže útočících zbraní. Vznesl se do vzduchu, prostřelil okno a prosvištěl jím ven; během pár vteřin obletěl hezký kus domu, aby se nemusel vracet proti letícím kulkám, a rozbil další, aby se dostal zpět do bytu a podíval se po Lokim. Ten zatím bludištěm ochranných plátů přeběhl do relativního bezpečí za nosnou zeď a přikrčený si rukama chránil hlavu, na kterou mu zrovna pršel obsah knihovny. Podle všeho bylo stejně těžké dostat ruské klasiky do hlavy, jako dostat jimi do hlavy. V helikoptéře museli mít něco, čím monitorovali jejich pohyb i mimo zorné pole, protože střelec mířil příliš dobře, než aby to mohla být náhoda.

Stark už málem pokračoval dál, když si uvědomil, že celá zeď ztratila stabilitu a zvolna se překlápí přímo na Lokiho. V rychlosti ji rozstřelil, aby mu na záda napadaly jenom menší trosky a ne celé betonové bloky. Loki zmizel pod hromadou suti, nicméně se dalo předpokládat, že to mu vrásky nenadělá.

"Tady v pořádku, Jarvisi. Jdeme si vyřídit účty."

Sám se rozletěl k útočníkovi. Nesnažil se skrývat, byl si jist, že má výrazně lepší manévrovací schopnosti než těžké hlavně helikoptéry, které ho jen ztěží mohou stíhat zaměřit. Ve chvíli, kdy se jako Iron man objevil na dohled a několikrát vystřelil - velmi opatrně, aby stroj jenom poškodil, protože sestřelit ho by znamenalo zabít dole na ulici velkou spoustu lidí - to ale okamžitě vzdali. Pilot s jistými obtížemi stroj otočil a rozletěl se pryč. Stark mu ještě ustřelil kus ocasu, aby ho zpomalil, a rozletěl se za ním - ale prudká vlna nevolnosti a přímo vražedná potřeba spatřit znovu Lokiho ho přiměla se brzy obrátit a plnou rychlostí vyrazit zpět.

Skoro nepříčetný a rozhodně neschopný souvislé myšlenky zamířil k terase, kde už Loki čekal s napjatou tváří obrácenou vzhůru. Stark přistál těsně u něj a prudce si strhnul přilbu. Loki jenom natáhl ruce a zabořil prsty do jeho vlasů, přitáhl si ho blíž. Přitiskli se čelo na čelo, oba se zavřenýma očima jenom pár chvil stáli u sebe a dech se jim pomalu klidnil.

"Pane, volá Fury."

"Myslíš," řekl Stark tiše, "že Fury si dal jméno podle fúrie?"

Loki se nehlasně zasmál. "Nemyslím, že by trpěl tak ohromující schopností sebereflexe."

Stark pomalu vydechl a otevřel oči. Loki spustil ruce a o krok ustoupil. "Zraněný?"

"Ne. Vůbec nezkoušeli bojovat."

"Zjistil jsi, kdo to byl?"

Zavrtěl hlavou. "Uvidíme, jestli se k tomu někdo přihlásí."

Loki se zatvářil zmateně. "Proč by to dělal?"

"Různé teroristické organizace si tak dělají reklamu. Jsem nesmírně bohatý - mám mnoho nepřátel."

Kolem Lokiho na okamžik zlatě probleskl vzduch a jeho asgardské oblečení zmizelo. "Tvůj domov je zničený."

Stark obrátil pozornost k hromadě trosek. "Tak nevím, jestli si nechám ty zábrany patentovat. Nevydržely ani dvě mimořádné události."

"Bez nich by se dávno propadl strop," konstatoval Loki.

"Hmmm."

"Pane, Fury je neodbytný."

"Ať si trhne. Měl být neodbytný před deseti minutami."

 "Mohu mu potvrdit, že jste naživu?"

"Jo, to udělej, ať si trochu zatruchlí."

"Není teď správný čas na odbourání napětí z boje?" nadhodil Loki vesele.

"To má být další pozvání do postele?" zastavil se Stark.

"Vlastně ano?"

"Zapomeň. A dej už s tím pokoj."

Loki pokrčil rameny. "V tom případě jdu zjistit, co zbylo z ledničky. Vyrušili mě od snídaně."

"Kobylko."

"To bude patrně nějaké midgardské přirovnání."

"Jo, to je." Stark se protáhl a podivně neochotný sundat brnění se ještě vznesl do vzduchu.

Nestačil se ani pořádně porozhlédnout, když se přihnal posel Shieldu osobně.

"Divokej mejdan, Starku," řekl Natashin hlas ve sluchátkách.

"Posílám souřadnice, kudy odletěli," odpověděl Tony. "Byli dost poškození, nemohli se dostat daleko. Jarvisi, jestli máš obrázky, pošli je taky."

"Potvrzuji příjem. Poletíš s námi?"

"Ne, jdu si poplakat nad zničenými záclonami."

"Užij si to." Quinjet se na místě otočil a rozletěl směrem, kam zmizeli útočníci.

Zmapovat škody, které dvě nejvyšší patra Stark tower utrpěla, netrvalo dlouho. Párkrát proletěl okruh, který byl schopný obsáhnout, a dírou ve stropě přistál ve zbytcích kuchyně. Ačkoli tam někde Loki musel být, nemohl ho najít... až po chvíli objevil jeho schoulenou postavu pod jídelním pultem.

"Loki, Loki, Loki... myslel jsem, že tohle už máme za sebou." V obleku Iron mana bylo snadné vytáhnout ho ven. Loki se nechal postavit, ale tentokrát jeho mimoňství nebylo úsměvné. Byl podivně obrácený do sebe a s tváří napjatou. "Pojď," postrčil ho Tony patřičným směrem, "pár zdí to vydrželo a Peppřina šatna je jak ze škatulky, více méně. Koho by rozhodilo pár prasklin?"

Loki moc nepomáhal, kráčel klopýtavě a křečovitě tiskl Starkovu ruku dosud oblečenou v brnění. Stark si všiml, že jeho prsty zanechávají v kovu menší prohlubně. Rychle si sundal rukavice a chytil Lokiho tak, aby se dotýkali holou kůží. Zřejmě to zabíralo - napětí se trochu uvolnilo a držel se teď docela normálně. I ten napjatý výraz ve tváři povolil.

"Z toho se už nevyvlečeš, kamaráde... hezky si o tom promluvíme," brblal nespokojeně, zatímco skládal Lokiho na pohovku v ´šatně´, za kterou mu onehdá Pepper hrozně vynadala (ale pak ji spokojeně využívala). "Tentokrát bez vytáček a obrazných vyjádření."

Chtěl vstát, ale Loki sebou trhnul tak vyděšeně, že ke svému úžasu zjistil, že si sedá vedle něj a objímá ho rukama. "Chci, abys věděl, že to je ta nejhorší taktika, jak někoho sbalit."

O několik hodin později, které strávil telefonováním, organizováním, hovory s Jarvisem ohledně stavu budovy a bohužel stručným hovorem s Clintem a Natashou, kterým se nepodařilo objevit útočící helikoptéru, a to všechno jednoruč, protože druhou ruku si přivlastnil Loki - což od Starka byla velká oběť, protože bez možnosti při hovoru pobíhat sem a tam a mocně gestikulovat mu jeho sdělení připadala nejasná - se Loki konečně pohnul.

"Jsi v pohodě?"

"Jsou stále blíž," zamumlal Loki nejasně a posadil se. Prohrábl si vlasy a trochu překvapeně se rozhlédl po místnosti. Pepper možná původně označovala takový budoárek za přehnaný, ale dlouhá řada kostýmků a vyrovnané šiky lodiček všech barev a výšek podpatků konec konců nějaké místo potřebovaly. Lahvičky na toaletním stolku plnily vzduch jemnou dívčí vůní make-upu a parfémů.

"Budeš zase... však víš... "

Loki se trochu otřásl. "Nebudu už panáčkovat, jestli se ptáš na tohle."

"Dobře," přikývl Tony s jistou úlevou. "Ale po pravdě jsem čekal, že už budeš v pohodě komplet."

Loki s podezřením pohlédl na květovanou pohovku. "Kde to jsme?"

"V jediném pokoji, který přežil bez úrazu. Nelíbí?"

"Je to velmi... růžové."

"Tak jsme to probrali a zpět k tématu. Co se s tebou děje?"

"Nic."

"Loki! Byl jsi totálně mimo. Co když se ti to stane uprostřed boje?"

"Neptej se."

"Kdo je stále blíž?"

Loki sebou viditelně trhnul. Zřejmě si neuvědomoval, v které chvíli mu ta věta vyklouzla. "Jen sny."

"Podívej." Stark byl stále oblečen v brnění, jenom si sundal hlavu a paže. Ty teď gestem přivolal a ukázal Lokimu promáčknuté části. "Neměl bys být schopný mi ublížit. Co děláš? Snažíš se dostat do stavu, kdy mě budeš moc zabít?"

"Ne! To ne. Nemohu to ovlivnit."

Tony frustrovaně vydechl. "Loki, ksakru, s tímhle jdi do háje. Prostě to vyklop. Nemám v úmyslu trávit celé dny k tobě přilepený, protože jinak vypadáš jako boží umučení."

"Až se dozvíš, o co jde..." Loki vyskočil na nohy a začal přecházet sem a tam. Stark si s trochou fascinace uvědomil, že za ním vlaje prakticky neviditelný plášť. Zřejmě se jeho oblečení aktivovalo ve stresu?

"Tak co?"

Loki stiskl rty. "Pravda, tak co... jsi stejným rukojmím jako já. Přesto bych nerad..."

Stark se začal rozhodovat, jestli by nepomohlo začít tlouct hlavou do zdi.

"Chitauri," řekl Loki. "Jsou to Chitauri. Snaží se ke mně dostat."

Tony strnul. To nečekal - nečekal, že náhle uslyší jméno své noční můry. Zřetelně cítil, jak mu zrychluje tep a klesá tělesná teplota. Ani za nic to nechtěl dát před Lokim znát a zapřel se rukama o zem, aby nebylo vidět, jak se mu chvějí. Stejně měl podezření, že se mu něco takového nepodaří utajit.

"Podrobnosti."

Loki se se zkříženýma nohama posadil naproti Starkovi. "Když na mne Ódin vrhl své prokletí, byl jsem mu vděčný, že mi dal na výběr. Byl jsem rozhodnutý podstoupit fyzické nepohodlí a vykoupit se tak z možného otroctví." Mluvil bezvýrazně, pohled upřený někam daleko skrz Starka. "Bohužel Chitauri stáli velice o svou pomstu. V Asgardu jsem zůstat nesměl a kdekoli jinde na mne dosáhnou. Znají mé myšlenkové vzorce a mohou se..." Chvíli pracně hledal slova. "Naladit. Nemohl jsem s nimi ve svém oslabení bojovat. Rozhodl jsem se podrobit nadvládě někoho z Avengers v naději, že naše..." Trochu se zamračil. "Spojení... ano, spojení. Předpokládal jsem, že změní vzorec natolik, abych se z jejich vlivu vymanil. Je to do značné míry účinné."

"Ale ne dost."

"Ne dost."

"Takže když jsem blízko - "

"Změny mého vzorce jsou výraznější. Tvá blízkost je jako štít, který propustí méně... jejich vlivu." Loki slova prakticky cedil přes neochotné rty. Přiznávat se ke slabosti a ke skutečnosti, že je v něčem závislý na člověku, pro něj bylo viditelnou tragédií. Stark měl ostatně podezření, že to, čemu Loki říkal ´boj´, bylo spíše snahou odolat jejich mučení. Thor pravil, že podle Ódina mělo jít o ochranu i trest zároveň. Nejspíš ten všivák vážně věděl, co dělá - zjevně ještě dřív než sám Loki.

"Mohou se přes tebe dostat na mě?"

"Ne."

"Pomohlo by přesunout se jinam? Do Asie, do ponorky, existuje možnost nějakých štítů?"

Loki jako by celý poklesl. Jenom zavrtěl hlavou.

"Není nic, co bychom mohli udělat?"

Loki zdvihl hlavu a tváří se mu mihl slabý úsměv. "Jaké naděje plné my," řekl.

"Vážně mě nebaví trávit čas omotaný kolem tvé maličkosti, když s tebou ani není sranda." Loki natolik nebyl ve formě, že ani nevyužil nahrávku.

"Není nic, co bychom mohli udělat."

"Pokud by ses neprobral..."

"Já to zvládnu." Po krátkém okamžiku významného ticha Loki neochotně dodal: "Pak by mě musel Thor včas dostat na Asgard."

"Dobře." Tony vstal. "Víš, mohls mi to říct."

"Vím, jaké pocity v tobě vyvolává připomínka Chitauri."

Tony se ušklíbl. "Čekals, že se zdekuju a nechám tě samotného, abych byl co nejdál? No, je to lákavé, hned bych měl čistší hlavu a klidnější spaní, vážně by to mělo své kouzlo. Ale to bych neudělal snad ani nejhoršímu nepříteli... jo počkej, nebyls ty nejhorší nepřítel, ještě docela nedávno? Na tuhle čestnou fuknci se postav do řady, Fury mě vytáčí víc a Chitauri jsou ošklivější, ne že by ses nesnažil, ale přeci jen..." Tony si bohužel dobře uvědomoval, že mele pitomosti, ale nedokázal přestat. Loki vyskočil a natáhl se k němu, sevřel jeho ruce ve svých. Ač tomu bylo většinou naopak, tentokrát oproti Starkovým ledovým hřál.

"Jsou daleko, nekonečně daleko," řekl polohlasem.

"To jsem si ještě před chvílí myslel taky." Lokiho gesto bylo tak podivně důvěrné, že Tony dost dobře nemohl zároveň propadat panice a zároveň zjišťovat, co si o tom myslí. Odkašlal si. "Abych tak dokončil pár minut starou myšlenku: sbal si saky paky, stěhujeme se. Dole je sice ještě asi tak stovka pater, ale trvám na bytě s terasou. Navíc volal starosta a prosil mě, jestli bych si problémy neřešil někde, kde na kolemjdoucí nepoprší střepy. Osm zraněných."

"Dobře."

"V Malibu se ti bude líbit. Úžasný výhled na moře."

"To bude příhodné," pravil Loki důstojně. "Tady je všechno příliš stísněné."

"Hej! Víš o tom, že mám druhý největší obývák v NY?"

"Přesto je to jen kůlnička oproti zlatým síním Asgardu."

"Zlatá je strašný kýč..."

"Ke královskému majestátu se hodí jedinečně."

"Co drahé kameny?"

"Samozřejmě. Spousty."

"Perly?"

"Ovšem."

"Slonovina?"

"Něco podobného, ano."

"Vzácné kožešiny?"

"Bez nich by to nešlo."

"Mramor?"

"Dokonale vyleštěný."

"Artefakty z porobených světů?"

"Plné sály."

"Vycpaní medvědi?"

"V žádném případě!"

"Proč ne? Pasovalo by to k tomu... všemu, co jsi vyjmenoval."

"Je to barbarské. Žádní vycpaní medvědi."

 "Ani jeden?"

"Ne."

"Jsem zklamán."

"Tebe bych tam snesl."

"?"

"Vycpaného."

 "Jsem poctěn."

"To bys měl být. Je to ode mě oběť."

"Loki?"

"Hmm?"

"Už mě můžeš pustit."

Šli balit.

- Pokračování -