Další tři dny proběhly v dokonalém poklidu a idyle, do
značné míry díky tomu, že se oba velice usilovně snažili nenačít žádné citlivé
téma, hovořit spolu co nejméně a vycházet si vstříc. Kroužili kolem sebe jako
dvě kočky na jednom dvoře a hlavně se oba dokázali dostatečně ponořit do vlastní
práce. Loki zřejmě uspokojivě ovládl tvorbu 3D modelů a teď vytvářel něco, co
na dálku Starkovi připomínalo modely uhlíkových nanotrubic. Nicméně se ho
nepokoušel kontrolovat a byl rozhodnutý se neptat, dokud Loki nepřijde sám.
Jarvis dostal podrobné instrukce a včas by ho varoval, pokud by si Loki začal
vytvářet něco, co by připomínalo zbraně, nebo kdyby začal operovat s příliš
velkým množstvím energie.
Od třetího dne už bylo patrné, že přibývá chvil, kdy je Loki
nápadně zdvořilý a úslužný, a Stark to sebevědomě přičítal působení své
charismatické osobnosti. Ne že by nad tím moc uvažoval. Podařil se mu průlom v
nějakém delší dobu nevyřešeném problémku a nevnímal kolem sebe prakticky nic.
Ani to, že kromě zdvořilých a úslužných chvilek přibývá takových, kdy Loki
propadá naprosté apatii a nezajímá se o nic kolem sebe.
Jenže přišel večer sedmý, drobný problémek se podařilo
uzavřít a na Starka přišla silná potřeba po nějaké akci. Ano, byl ochotný se
bít za tvrzení, že nesnáší lidi a nepotřebuje je. Jenže se stejnou urputností,
s jakou vyžadoval svou samotu, dožadoval se vzápětí i společnosti. Nejlépe
hlučné, obdivující a dívčí. Pepper ho nadále odbývala zcela neuspokojivě
stručnými telefonáty a aby přišla na kus řeči, a ideálně na kus noci, se
netvářila ani v nejmenším. Stark byl velice ochotný jí být věrný – ale už to na
něj bylo trochu moc a míra obecné i velice konkrétní frustrace překračovala
svou mez.
Loki jen tázavě pozdvihl obočí, když Tony zbytečně prudce práskl
sklenicí při večeři – to když si přečetl, že Pepper letí z New Yorku na další
čtyři dny pryč, ale určitě ve volné chvilce zavolá.
"Udělal jsem něco špatně?" ozval se nakonec, když zůstalo jeho gesto bez odpovědi, a Tony jen mávl rukou.
"Prostě nejsi Pepper," uvolil se nakonec k
vysvětlení.
"Jen bys chtěl, aby tu byla Pepper," ujistil se
Loki, že neudělal nic špatně.
"Jo, sakra! Chtěl bych, aby tu byla Pepper. Chceš to
zatancovat?"
Prudce vstal a odešel do svého pokoje. Lokiho snaha se
zavděčit byla deprimující. Tak se obával Starka nějak dotknout, až se s ním
skoro nedalo normálně mluvit. Tohle ale Tony nechtěl, jeho majetek přitahoval
patolízalů víc, než by si kdo přál. Nebylo nic špatného na troše obdivného
respektu, ale doma další rohožku nepotřeboval... Zastavil se u okna a chvíli
chmurně hleděl na šeřící se město.
"Tony!?"
Prudce se otočil. Pepper nejen zněla, ale i vypadala dost
překvapeně. Stála uprostřed ložnice, svetřík jen tak napůl přes ramena, jako by
se právě oblékala, když ji někdo popadl a přenesl sem. Vypadala nádherně.
"Jsem... překvapený."
"Ty jsi skutečně moc chtěl, abych tu byla," řekla
s povzdechem a ani to neznělo vyčítavě. Stark rychle obešel stolek (praštil se
o roh a vůbec si toho nevšiml) a přistoupil k ní. Prohrábl jí vlasy a nechal si
jejich prameny sklouznout přes hřbet ruky. Pepper se usmívala a v očích měla
veselé jiskřičky, které na ní tak zbožňoval. Voněla parfémem, který jí daroval
(přesněji, který si vybrala, když zrovna neměl čas). Položil jí ruce na ramena
a zlehka pohladil holou kůži, až sjel k dlaním a vzal je do svých. Hřály.
Nesmírně zatoužil ji obejmout a na chvíli se utopit ve vší té hebkosti. A hned
potom ji hodit na postel.
"Neuvěřitelné," vydechl. "Jsi dokonalá.
Halucinace? Projekce?"
"Nejsem žádná halucinace," naklonila Pepper hlavu
a zasmála se. "Chceš to dokázat?" Začala se k němu naklánět.
"Snad raději ani ne," ustoupil o krok a jen velmi
nerad pustil její ruce. "Loki! Vím, že jsi za tím ty. Tohle by mi Pepper
pěkně spočítala. No? Kam jsi zalezl, ty asgardský lumpe?"
Pepper se pousmála – a před jeho očima trochu povyrostla,
zmužněla jí ramena a ztmavly vlasy... Loki byl zpět. Usmíval se a oči mu
pobaveně svítily. "Můžu se zase proměnit, když budeš chtít," řekl.
Stark se chytil za hlavu. "No fuj! Málem jsem jí dal
pusu. Co tě to napadlo?!"
"Chtěl jsi, aby tu byla," řekl Loki prostě.
"A já jsem tu proto, abych plnil tvá přání."
"Nemůžu uvěřit, že sis myslel... ne. Dost. O tomhle
odmítám přemýšlet a odmítám si cokoli představovat. Ať už tě ani nenapadne se
měnit na Pepper. Jasné?"
"Rozumím."
"A nejsi tu proto, abys plnil má přání. Jsi tu proto,
že tvůj otec má pitomé nápady. Bože, potřebuju panáka. Stůj! To bylo
řečnicky."
Stark demonstrativním obloukem obešel Lokiho, aby se dostal
k baru, ale pak se v půlce kroku zastavil a zamyslel. "Ty umíš měnit
podobu," řekl zvolna.
"Jistě," řekl Loki. "Umím spoustu věcí."
"Ty umíš měnit podobu!" Starkovi se zablesklo v
očích. "Takže to není tak, že by tě na ulici poznal úplně každý, ačkoli je
tě čirou náhodou pořád ještě plná televize."
Loki to vyhodnotil jako pouhou řečnickou tirádu a čekal, co
z toho bude.
"Právě jsem se rozhodl, že když nám to spolu tak pěkně
klape, můžeme zkusit vyrazit ven. Už týden jsme se nezabili, tak to
oslavíme! Jdeme na mejdan! Změň se, trochu. Něco jako..." Neurčitě si
zamával rukama před obličejem. Loki na okamžik zavřel oči. Trochu se zmenšil,
takže jeho výška teď nebyla tak nápadná a zapadala do slušného průměru. Vlasy
se zkrátily a zesvětlaly do neurčitě hnědo-zrzavého odstínu. Nos zjemněl, pleť
pozbyla přehnané bledosti, zář očí zmatněla, přibyla bradka. Vlastně byl stále
trochu k poznání, ale dojem z něj byl naprosto jiný. S tváří si změnil i oděv,
na nos si posadil brýle a ta nová tvář spolu s černým rolákem a jednoduchými
kalhotami vytvořila působivý obraz elegantního intelektuála.
Stark jen zamrkal. "To by šlo. Navíc přízeň dívek a dam
mi tímhle neohrozíš." Nahodil na sebe vhodný oblek skoro stejně rychle
jako Loki a na rozloučenou si ukázal v zrcadle vítězně vztyčený palec. Vypadal
dobře, noc byla ještě mladá, připadal si přímo přeplněný energií, kterou bylo
potřeba někde vybít. O chvíli později už svištěli v jednom z jeho otevřených
sporťáků nočním New Yorkem. A za další chvíli procházeli nenápadným vchodem pro
VIP do klubu Deep White Hole v suterénu rozlehlého, tak trochu viktoriánsky
působícího domu. Uvnitř však místo pro nic starého nebylo; tady se ctila móda
stará leda pár dní, styl a originalita; a peníze. V blikajících světlech,
podlahou vibrující pod náporem basů a vzduchem naplněným vůní bláznivě oděných
dívek, Stark viditelně pookřál.
"Tony!" zajásalo pár dívčích hlasů. "Už jsi
tu tak dlouho nebyl!"
"Pijte a tancujte, holky moje, jako by to mělo být
naposledy!"
Sám se zařídil podle vlastních slov a začal do sebe klopit
panáky takovým tempem, jako by měl přijít konec světa. Stále ještě byl odhodlán
zůstat Pepper věrný, ale tím mu jaksi kromě alkoholu docházely způsoby, jakými
by mohl upustit páru. Hezkou chvíli strávil na
parketu, užíval si tancem maskovaných objetí, jakými jeho fanynky nijak
nešetřily, a jejich obdiv dýchal se stejnou potřebou jako vzduch. O Lokim věděl, občas ho i
zahlédl. Většinou stál opřený o bar s nějakou dívkou, která mu cosi vyprávěla.
Vypadal, že hrát si na zpovědnici ho docela baví, a Tony neměl v plánu kazit
mu zábavu. Když už byl konečně tak opilý, že jenom napůl seděl, napůl ležel v
pohodlném boxu, v jedné ruce sklenici a ve druhé cokoli s dlouhými vlasy, co
strpělo jeho již lehce nesrozumitelné špičkování, vzpomněl si, že chtěl na něco
zapomenout, a po chvíli usilovného vzpomínání se široce usmál. Ať šlo o cokoli,
povedlo se mu to.
"Víš, není snadné být já," vysvětlil kypré
černovlásce, která mu dala přátelskou pusu na čelo a odtancovala s kamarádkou.
Její místo málem zabral barman, který se ale ke Starkovi tělo na tělo přilepil
z docela jiných důvodů.
"Vaše klíčky od auta, prosím," řekl a snažil se mu
sáhnout do kapsy.
"Ale no tak," plácl ho Stark přes ruku.
"Ještě jsi mě neseznámil s maminkou, nemravo."
"Pane, klíčky od auta. Dejte mi je, prosím."
"To bys musela být sakra dobrá, kotě, aby došlo hned na
auto. Nejsem charita. Na to, abych byl dobrák, mám lidi." Temně se
zachechtal a dopil sklenici. "Dones mi další. Ať už jsem chtěl zapomenout
na cokoli, vzpomínám si, že si nechci znovu vzpomenout."
"Ale já vás opravdu nemohu v tomto stavu - "
"Postarám se o to."
Stark okamžitě zapomněl na barmana. Vysoká blondýnka s těma
nejúžasnějšíma nohama, jaké by si jen dokázal vymyslet, a ze kterých bylo vidět
skoro všechno, a co vidět nebylo, to se výmluvně rýsovalo pod šikovně střiženými
šaty - a vrcholem všeho byla nádherná smyslná ústa, ze kterých nedokázal
odtrhnout oči. "Slečno, vy jste můj typ! Jak to, že jsem vás ještě
nesbalil?"
"Tak ty už si na mě nepamatuješ, Tony?" pohrozila
blondýnka prstem a mrkla na barmana. "Odvezu ho domů," řekla mu
polohlasem a barman s menším zaváháním, ale mnohem větší úlevou, vyklidil pole.
"My se známe?" podivil se Stark. "Tak to jsem
zapo... zapomněl na špatné věci. Tím myslím ty dobré. Jste
nezapomenutelelná." Uchopil ji za špičky prstů a cudně políbil na hřbet
ruky. Dívka se zasmála.
"Tony, máš dost. Máš dost tak moc, že tě odvezu rovnou,
jinak by se tvému autu mohly stát nějaké ošklivé věci, o které určitě
nestojíš."
"Ha! Já a dost? Barmámo, nalej mi dvojitou! Amnestie se
musí pojistit."
"Amnestie...?" znejistěla dívka. "Prosím,
Tony," sklouzla vedle něj a přitiskla se tak blízko, jak jen pohovka
dovolovala, a Stark se dozvěděl všechno o jejím spodním prádle, "odvez mě
domů, já se tu bojím." Ani nepředstírala zkroušený hlas. Na to, aby to v
opilé Starkově hlavě spustilo ten správný čudlík, to stačilo i bez toho.
"Samozřejmě, dámo!" zvolal a okamžitě vyskočil.
Vstát ovšem nebyl dobrý nápad. Naopak, byla to ta poslední kapka do jeho
naprosté a absolutní opilosti, kdy sice pokřikoval pozdravy na všechny strany,
dokonce v několika světových jazycích, ale s mozkem a vůlí to již nemělo nic
společného. Blondýnka kývla na jednoho z vyhazovačů, ten jí pomohl Starka
odvést do auta, a už se ani nebránil, když byl usazen na místo spolujezdce.
"Už jsi někdy řídila takovéhle fáro?" zamumlal
Stark.
"Ještě neřídila," usmála se dívka a pohodila
hlavou.
"Je úžasný a mám ho rád..." Stark se zasněně zahleděl na kontrast jejích
vlasů a tmavých kožených potahů auta. "Jednou mi na něj spadla ruka, když
se v ní rozbylo gyro... Schválně, kdo tam bude dřív?"
"Ale dávala jsem pozor, když jsi mě vezl. Opravdu si
nepamatuješ?" Motor zaburácel. "Všechno je jednou poprvé!" A
světla města se jim rozletěla nad hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat