Na dosah ruky - 6.

Příměří. Přijatelné...?

Ráno kolem sebe kroužili s obezřetností lidí, kteří se pohybují minovým polem. Tony netoužil po ničem víc, než si vyčistit hlavu prací a Loki zřejmě přijal odchod do dílny s nemenší úlevou. Jediné slovo nepadlo až do odpoledne, kdy Jarvis pronesl svou obvyklou litanii na téma příliš mnoha zmeškaných jídel (vzpomínka na Pepper, která tohle jeho nastavení měla na svědomí). Stark se neochotně zvedl a vzdáleně ho pobavilo, když na Lokim byla vidět stejně malé nadšení nad přerušením.

"Ty už si po té svojí dietě v pohodě?" prohodil Stark a Loki sebou trochu trhl, když náhle uslyšel jeho hlas.

"Naprosto."

"Jo, vypadáš na to. Kluk jako buk." Loki se zatvářil trochu vyděšeně a Starkovi to zvedlo náladu, jako každá připomínka, že se mu dokáže dostat na kůži. Ale byla to pravda – ta vyčerpaná průsvitnost se z jeho tváře ztratila a bledý byl jen svým obvyklým způsobem. "Pochop, dokud si nebudu jistý, že se ozveš, když budeš něco potřebovat..." Pokrčil rameny.

Loki vypadal konsternovaně. "Nepotřebuji, aby ses..." Tak zjevně nemohl najít správná slova, až se nad ním Stark slitoval a pokračoval sám.

"Víš, chtěl jsem se tě zeptat, jak to funguje s tou naší blízkostí. Co jsem tak stačil vypozorovat, dvacet, pět a dvacet metrů je v pohodě. Pak už začnu koukat, kde jsi."

"Jsme na tom stejně." Loki byl viditelně napjatý, ale zřejmě dosud klidný.

"Dá se to nějak naučit? Abychom zvládali delší vzdálenosti?"

"Ne," popřel to okamžitě ke Starkově zklamání Loki. "Ale dá se to..." Netrpělivě poklepal prsty. "Lidský jazyk," zamumlal si pro sebe. "Jako ty věci ve strojích. Baterie. Můžeme se nabít."

"Cože?" vyjevil se Stark. "Elektřinou?"

"Ne. Ale když nějakou dobu budeme výrazně blízko sebe, zvládneme pak větší vzdálenosti."

"Takže když spolu budeme spát v jedný posteli, můžu si pak skočit ráno pro čerstvý rohlíky až do pekárny na rohu? To jsi chtěl říct?"

"Něco takového," připustil opatrně Loki.

"Ne že bych s tebou chtěl spát v jedné posteli. Neber si to osobně, ale nejsi můj typ."

Loki se zamračil. "Říkal jsem ti, že se předpokládá, že vazalové budou spát u nohou svého pána."

"Jo, jasně. Jen jsem si to přebral tak, že jde o akt... porobení, ne věc praktického významu. Pořád si myslím, že nám bude líp každému ve svém pokoji."

"Rozhodně. Proč tohle děláš?"

"Které ´tohle´ máš zrovna na mysli?"

Modré oči se průzračně třpytily. "Nechováš se ke mě jako žalářník, ale jako hostitel."

"Jo tohle." Stark si odkašlal. V tomhle si dělal jasno včera večer docela dlouho a tak mohl odpovědět zdánlivě bez váhání a zakrýt tak svou bezradnost. "Když už není na pořadu dne se vzájemně zabít, nemáme vězení, které by tě udrželo uvnitř a mučit tě nemám v úmyslu... dokonce ani převychovávat tě nemám v úmyslu..." Loki tiše hleděl. "Tak tě mohu leda tak přežít."

Lokiho obočí vyletělo vzhůru.

"To nejlepší v co doufám je, že by ses mohl k Zemi chovat trochu... osobněji. Takže," podrbal se ve vlasech, "v současném uspořádání musím spoléhat na to, že tě Asgard drží na uzdě. Tady a teď jsem motivován vlastním zájmem - naše uspořádání pro mě musí být přijatelné."

Loki přikývl, jako by to byla uspokojivá varianta odpovědi, kterou očekával. Stark nechtěl v téhle chvíli pokračovat dál, přesto tu byly otázky možná ještě palčivější. Proč Loki přišel do Shieldu s takovým zpožděním? Stalo se něco, co změnilo jeho očividně poměrně pevné rozhodnutí ten rok raději vydržet veškerá fyzická strádání? Jaké byly Ódinovy motivy? A Starkovy...? Teď měl dojem, že chce mít Lokiho na očích. To ale nebyla věc, na kterou bys pomyslel ve chvíli, kdy se nechal odvléct Thorem k Lokimu do cely.

Už spolu mluvili pět minut a nelítalo nádobí. "Chci vyzkoušet, co to udělá, když od sebe budeme trochu dál."

"Jak si přeješ."

"Fajn. Běž do knihovny a já půjdu do dílny. To jsou tu dvě nejvzdálenější místa... chci to mít vyzkoušené, než se pustíme do nějakých větších akcí."

Loki bezvýrazně přikývl a odešel. Stark se vydal do dílny, ale moc příjemně po těle mu nebylo. Ne snad vyloženě fyzicky zle, ale bylo jasné, že by nic neudělal. Fajn, dá si pět minut, během kterých se pokusí zabrat do práce... ne, bylo to k ničemu. Postupně se přidala neurčitá drobná nevolnost, začala stoupat ze žaludku do zbytku těla. Byl rád, když těch pět minut prošlo a on se tak rychlým krokem, aby si zachoval zbytky sebeúcty, vydal za Lokim. Našel ho stát uprostřed knihovny s rukama založenýma za zády.

"Nic moc," řekl Stark.

"Nic moc," potvrdil Loki a slabě se pousmál.

"Pro rohlíky budeme muset chodit spolu."

"Možná bych mohl midgarďany seznámit s další novou věcí... u nás se jí říká služebná."

Tohle byl záblesk Lokiho, jakého Stark znal. Ušklíbl se. "Jasně, tenhle vynález už dorazil i do našich zaostalých končin. Myslels, že nám vařím sám? Ale nemám rád, když se kolem mě motají. Navíc, člověk nesmí zakrnět. Ani multimilionář by neměl zapomínat, kolik stojí rohlíky."

"Kolik stojí rohlíky?" zeptal se Loki se zaujetím.

"Hmm, teď si zrovna... hele hele hele. Původně nás Jarvis vyhnal na oběd... koukám, že už to bude večeře."

Jídlo si připravovali každý sám a jedna věc se Lokimu musela přiznat – jeho apetit byl rozhodně nepozemský. Žádný člověk by toho nemohl spořádat tolik jako on a zůstat štíhlý, nejspíš ani kdyby měl tasemnici. Okamžitě přejal Starkův zlozvyk číst si při jídle a Stark se mohl jen dohadovat, že je stejně jako on rád, že příležitost je nepobízí ke snahám o nenucenou konverzaci. Občas jen nevěřícně hodil okem po tom, co do sebe Loki metodicky nakládá.

"Ví Thor, jaký je skutečný charakter tvého prokletí?"

Loki sebou trochu trhnul a kus brokolice mu z vidličky spadl zpátky na talíř. Zdvihl hlavu od displaye a vypadal obezřetně. "Thor je hlupák."

"Jasně, já vím, že je hlupák. A zná skutečný charakter tvého prokletí?"

"Ne."

"Mám mu to říct?"

"Ty ho také neznáš."

To Starka zarazilo. Pravda byla, že to byly jen jeho dohady, ale stejně si byl jist, že by Thor měl vědět, že tohle není jen výchovný pohlavek. Že nejsou ovlivněny jen Lokiho možnosti, ale i myšlení.

"Tak mi řekni... ne, stop. Chceš mi o tom říct víc?"

"Ne."

"Ty Thora chráníš?"

Nevěřícný pohled. "Nesnáším ho. Proč bych ho měl chránit?"

"Víš, že má o tebe starost. Nechceš, aby trpěl tím, co ti váš otec udělal. Ha!"

Loki lehce pozdvihl obočí. "Možná bych tím způsobil rozmíšku mezi nimi," řekl povzneseně, "to však v této chvíli zcela není v mém zájmu."

"Kdo jste a co jste provedl s naším Lokim?" vybafl Stark a Loki jen zamrkal. Chviličku byl tiše, jako vždycky, když si překládal význam některých lidských přirovnání.

"Jako budoucí král Asgardu - "

Starkovi lehce zaskočilo a rozkašlal se. "To jako fakt?" zasípal. "Po tomhle všem?"

"Drobné zdržení. Mám před sebou ještě dlouhý život." Trochu se předklonil dopředu a ušklíbl se. "Velmi dlouhý život, pozemšťane."

"Oukej. Budoucí král Asgardu. Proto se nemůžou rafnout bráška a tatík?"

"Protože Asgard bude napaden a je v mém zájmu, aby byl bez větších škod ubráněn. Nehodlám se ujímat vlády nad troskami."

Stark zjistil, že zírá na Lokiho s otevřenou pusou. "Kdo by se mohl odvážit napadnout Asgard?"

"Možná sis všiml, že nejsme ve vesmíru sami."

"Ale Thor? Proč je tady? Proč se nechystá na obranu?"

"Protože ještě nic neví," odvětil lakonicky Loki.

"Neměl bys - "

"Prosím, já tě prosím, aby ses do těchto věcí nevkládal."

Stark si byl naprosto jist, že by měl on pracovat na tom, aby si ochočil Lokiho, ne obráceně. Přesto stačilo jedno takové prosím – trochu zoufalé a viditelně pracně vyslovené – aby se byl ochotný stáhnout. Nebyl si jist, jestli mu tahle věc stojí za to, aby přitlačil Lokiho ke zdi; jednak nechtěl zažít Lokiho přitlačeného ke zdi, a hlavně velmi nechtěl nabourat jejich pracně budované příměří.

Vysvobodil je mobil. Stark vyskočil jako zajíc. "Pepper!"

"Ahoj Tony," usmívala se, "nechtěl by sis někdy přečíst zprávy? Fury mi nedá chvilku pokoj."

"Fury mi může být ukradený."

"Bojí se, že jste se tam pozabíjeli. Co mu mám říct?"

"Máme se fajn. Idylka, pohoda. Kdy přijdeš domů?"

"Mám tu práci, Tony."

"Ale já tě potřebuju, Pepper!"

"Dvojnásob práce, když jsi teď mimo."

"Podepsal jsem tu hromadu, cos mi tu nechala."

"Ale no tak, Anthony. Myslím, že by to vážně teď nedělalo dobrotu. Snad až se zaběhnete, co myslíš? Vážně to šlo dobře?"

"Vždyť mě znáš. Vtělený takt a diplomacie."

"Tvého taktu a diplomacie se právě bojím. Dej na sebe pozor." Něžně se usmála a byla pryč. Stark mobil nerozkousal, protože byl civilizovaná a dospělá bytost, pouze s ním bouchnul do stolu a utrousil pár nevhodných poznámek o ženách. Loki si, buď z přirozeného taktu, nebo proto, že mu nerozuměl ani slovo, hleděl raději svého.

Později pak ležel Stark v posteli a přemýšlel, proč byl Loki tak sdílný. Byl ochotný uvěřit, že šlo o ryzí zlomyslnost, aby došlo přesně k tomuhle – že tu bude ležet beze spánku a mořit se myšlenkami. Všechny tři možnosti, které z jeho řečí vyplývaly, byly na pytel. Buď chtěl od něčeho odvést pozornost, nebo chtěl, aby se to Thor dozvěděl, ale ne od něj - to už vůbec nedávalo smysl - nebo byl tak nevyrovnaný, že si nedával pozor na jazyk - ale to bylo u boha klamu velice nepravděpodobné. Odvést pozornost... mluvili o podstatě toho prokletí. Stálo by mu za to vypustit tak hodnotnou informaci, jakou zpráva o hrozícím napadení Asgardu nepochybně byla, jen aby zakryl tohle?

K ničemu nedošel, tak nakonec přidal ještě čtvrtou eventualitu: totiž že Loki chtěl, aby o tom Stark věděl. Možná ne aby věděl o nebezpečí, ale aby věděl, že Loki má nějakou hodnotnou informaci, která by - ano, to bylo ono. Loki mu dal najevo, že má v ruce trumf, kterým v případě potřeby může zamávat Ódinovi před nosem a nejspíš tak vykoupit své hříchy. Spolubydlení ve Stark tower zřejmě nebylo tak hrozné, aby ho uháněl honem využít. Nebo se obával, co dalšího ho od Ódina čeká po vypršení exilu na Zemi. Každopádně to znamenalo, že nebezpečí není akutní a Stark mohl s klidným svědomím celou záležitost nechat lehce uležet.

Mohl - ale zabránit své fantazii představovat si, nakolik by dokázala odolávat Země, kdyby Asgard padl, nedokázal.

 - Pokračování -