pátek 10. ledna 2020

Malý Snape - 3/5

...........................



První, o co se Harry pokusil, bylo projít za Severusem. Jenže se nic nestalo, vypotácel se kašlající a klopýtající zpátky v Doupěti, ten zatracený krb jenom pufnul a zahučel nějakým vyšším, zřetelně nespokojeným způsobem. Zřejmě ochrana před nevítanými návštěvníky, usoudil Harry. A Snape byl, navzdory věku, rozpoznán. Šel domů? Za nějakým svým kamarádem, sousedem, učitelkou, kam může jít takhle malé dítě?

Naštěstí uběhlo sotva pár minut, než krb zahučel znovu. Objevil se v něm Charlie a sotva viděl Harryho, hlásil: „Povedlo se mi předat vzkaz Brumbálovi!“

„Severus je pryč,“ vrhnul se k němu Harry okamžitě.

„Jak, pryč?“ zamračil se Charlie. „Ještě jsem zakouzlil ochrany na dům, abyste nemohli – počkej, letaxem? Na to je přece moc malý!“

Harry jen rozhodil rukama. „Asi to prostě okoukal. Co já vím, kdy se učí letaxovat malí kouzelníci?“

Charlie na nic nečekal. „Accio mapa!“ křikl a za okamžik už na podlaze rozkládal velikou papírovou mapu Londýna. „Tkalcovská, zapamatoval sis to dobře?“ ujišťoval se a rychle jel prstem po seznamu ulic. „Tady… tady je.“ Poklepal prstem a chvíli zíral do mapy. „To je dobré, znám to tady,“ ukázal jen o ulici dál. „Dokážu se tam přenést.“

„Půjdu s tebou,“ vyskočil Harry na nohy. „Prosím tě, je to moje vina, že jsem ho neuhlídal. Nemůžu tu prostě jenom čekat!“

„Špatný nápad,“ zavrčel Charlie, ale nevypadal zásadně proti. „Sice takhle náhodou těžko padneme na smrtijedy," uvažoval nahlas. "Ale... kdyby něco, poslechneš mě na slovo – jasné? Nebudeš se hádat, nebudeš nic vymýšlet.“

Harryho ještě dodatečně zamrazilo. S kým asi tak mohl kamarádit malý Severus? S malým Goylem, třeba? Vlastně o něm nic nevěděl. Jestli byl jako malý chudý nebo bohatý… chudý, odpověděl si vzápětí. Bylo pro něj důležité kupovat dům pro mámu. Ani nemrknul, když si udělal oblečení z dospělácké košile. Chudý kluk, co docela určitě neměl kamarády z bohatých čistokrevných rodin.

„Chtějí ho zabít,“ namítl chabě, zatímco poklusával za Charliem, který vyšel z Doupěte a rychlým krokem mířil do míst, odkud se mohl přemisťovat.

„Tebe víc,“ odsekl Charlie. „Jestli se chceš hádat, rovnou zůstaň doma. Snapeovi jeho smrtijedští kamarádíčci neublíží, neboj se.“

„Dost přesvědčivě dokázal, na čí je straně,“ řekl Harry. „Ale nebudu se hádat.“

Vzápětí se přemístili a Harry si bohužel znovu ověřil, že ani plný žaludek s nemalou praxí posledních dní nesnáší přemístění právě dobře. Ale Charlie nečekal. Rychle se vydal nějakým směrem, který asi nebyl úplně náhodný, protože sotva zabočili za roh, uviděl Harry na krajním domě ceduli s nápisem Tkalcovská.

„Myslíš, že šel domů? Tohle je ale mudlovská čtvrť,“ řekl konsternovaně.

„Snape je ze smíšené rodiny,“ odpověděl Charlie. „Tos nevěděl?“

„Vždyť byl ve Zmijozelu! A s Voldemortem je jedna ruka. Teda aspoň byl.“

Charlie na něj krátce pohlédl a zřejmě nad něčím uvažoval. „Ve Zmijozelu je spousta studentů se smíšených rodin,“ řekl nakonec nejspíš mnohem míň, než nad čím přemýšlel. „A my jsme čistokrevní a stejně nás neuznávají,“ zazubil se.

„Támhle,“ ztratil náhle Harry veškerý zájem o genealogii. „Vsadíš se?“

„Souhlasím,“ řekl Charlie napjatým hlasem.

Domek, který je oba zaujal, byl zanedbaný a pochmurný, ale ne nějak výjimečně; jenom v téhle ulici by se našla stavení i v horším stavu. Tohle nebyla nikdy dobrá čtvrť a nebyly žádné lepší časy, které mohla mít za sebou. Ale z toho jednoho konkrétního domku oba cítili magii a prostě věděli, že až přijdou blíž, potkají se s ochrannými kouzly. Už teď cítili, jak něco odvádí jejich pozornost stranou. Ať tam žil kdokoli, netoužil pěstovat sousedské vztahy. 


Charlie jenom natáhl ruku ke klice a branka se sama otevřela. Harry, který napůl čekal, že je sežehne blesk, nebo se alespoň propadnou do země, ho opatrně následoval. Ploché kameny na cestičce byly prorostlé trávou a loňské listí naváté podél oprýskaných zdí budilo bezútěšný dojem domu, kterého dělí od ruiny první rozbité okno.

Otevřely se dveře a Harry trochu nadskočil. Ale stál v nich jenom Severus; drobný, vážný, s lesknoucíma se očima. Nevypadal překvapeně, že je vidí.

„Nikdo tu není,“ řekl. „Věci jsou na jiných místech. Všechno je špatně.“

„Mrzí mě, že…“ začal Harry, ale sám nevěděl pořádně, jak chce tu větu dokončit, a tak ho stačil chlapcův ostrý pohled zarazit.

„Možná jsem zakletý,“ dodal zvolna. 


„Ve skutečnosti ti prostě lhali,“ řekl hlas, ze kterého Harryho polil mráz od hlavy k patě, hlas, který byl zvyklý být slyšen a uměl promluvit přesně tím tónem, jakým promluvit chtěl. A teď mluvil na Severuse Snapea. „Lhali ti a je mi líto, že jsem tě nenašel dřív.“

Harry se hned při prvních slovech prudce otočil. Stejně tak i Charlie, a ten navíc rychle vkročil mezi Malfoye a Harryho, a s vytasenou hůlkou zíral na Luciuse, který prošel brankou a teď se k nim blížil samozřejmým krokem někoho, kdo tu byl už mnohokrát. Hůlku držel v ve svěšené ruce a ačkoli Harry vážně nechtěl zpochybňovat Charlieho schopnosti, měl jisté obavy, že v duelech bude Malfoy mnohem zkušenější. Ten si jich ale nevšímal – díval se jenom na malého Severuse.

„Správně jsi poznal, že jsi zakletý,“ řekl Lucius měkce. „Nemůžeš tu najít svou matku, protože už jsi jednou vyrostl a byl jsi dospělý muž. Veliký jako já.“

Do Severusových očí konečně vhrkly slzy. „Je to pravda?“ řekl a zhrzeně se zadíval na Harryho.

„Nelhali jsme ti,“ zkusil Harry, „jen jsem se bál, že toho na tebe bude moc,“ dodal a usilovně vzpomínal, co vlastně Severusovi řekl a neřekl. Nějak to – nechal plavat? Je tak malý! Nemohl z toho přeci mít rozum.

„Byli jsme přátelé, Severusi,“ pokračoval Lucius a Harry by mu to v té chvíli snad i věřil. „Postarám se o tebe, i když jsi teď malé dítě. Buď tě vysvobodíme, nebo vyrosteš,“ usmál se lehce, „ještě jednou.“

„Nech toho, Malfoyi,“ zavrčel Charlie. „Chceš ho vzít k němu. Měj srdce, u Merlina! Nic si nepamatuje, nebude vám k ničemu.“

„U nás doma jsou jenom samí kouzelníci,“ pokračoval Malfoy. „Nikdo se na tebe nebude zlobit proto, že kouzlíš. Naopak – naučím tě spoustu nových věcí. Byl jsi velice, velice chytrý a schopný muž, Severusi. Budeš jím znovu.“

Severus opatrně sešel těch pár rozbitých schůdků. Rychle si rukávem otřel slzy.

„Malfoyi, tohle nedělej,“ řekl Charlie už skoro zoufale.

Lucius na něj upřel ostrý pohled. „Taky bych se možná mohl zajímat o dítě, které tu ty máš s sebou,“ řekl chladně. „Tomu bys dal přednost?“

Charlie do ruky, kterou držel Harryho za sebou, už málem dostával křeč. „Vždyť i ty máš syna,“ zkusil ještě. „Je to jenom malé dítě, krucinál! Nemůžeš ho nechat na pospas tomu šílenci! Když tahle kletba vznikala – myslíš, že si Brumbál nepojistil, aby nešla žádným normálním způsobem zvrátit?“

Lucius povytáhl obočí. „Mám syna a možná budu mít dva,“ řekl. „Možná jsi to ty, kdo nic nechápe, Weasleyi.“ Natáhl ruku a Severus k němu přišel tak blízko, jak se k Harrymu nikdy dobrovolně neodvážil. Důvěřivě zdvihl k Luciusovi hlavu. Ten, aniž spustil pohled z Charlieho, se sklonil a zdvihl Severuse tak, že mu seděl na ruce. Chlapec mu ovinul ruce kolem krku a ze své vyvýšené pozice se na Harryho přes slzy skoro usmál, mimoděk napodobil Luciusův pyšný pohled a Harrymu to přímo lámalo srdce.

Lucius jim pokývl na pozdrav. „Dejte si pozor,“ prohodil ještě posměšně, když se otáčel k odchodu. „Jakmile Severus opustí pozemek, nebude tu moc zdravé povětří.“

A během chvíle byl pryč. Něco na jeho slovech určitě bylo, protože jakmile prošel se Severusem brankou, dveře od domu se s prudkým bouchnutím uzavřely.

„Co tím sakra… ale ne!“ vykřikl Charlie, který už chvíli mával hůlkou, vztekle. „Proto po tobě nešel. Snape to tady má tak obšancovaný, že se tu skoro nedá kouzlit. Unesl Severuse, protože toho mohl umluvit… měl jsem mu prostě vrazit pár pěstí!“ Charlie vypadal, že vzteky snad vyletí z kůže. Prudce se otočil k Harrymu. „Mizíme, než sem pošle posily, a budeme tu za plotem dřepět do soudného dne,“ řekl prudce. „Už tak dostanu pěkné kapky, že jsem tě sem vzal.“

„On s ním prostě odešel,“ řekl Harry nešťastně. Charlieho následoval úplně bezmyšlenkovitě, to, že se náhle přemísťují, ho málem zaskočilo. Ani pěšina k Doupěti nevypadala tak útěšně jako ještě ráno, když se k němu tak upínal. „Stačily tři věty a on s ním prostě odešel!“

„Jo, asi se znají vážně dlouho,“ řekl Charlie kysele. „Věděl přesně jak na něj.“

Zatímco ty, ryl v Harrym hlásek ostrým hřebíkem, jak ses k němu choval ty? Úplně obyčejně, bránilo se Harryho sebevědomější já. „Co si myslíš, že s ním udělá?“

„Harry, po pravdě, já nevím,“ řekl Charlie. „Jestli ho vážně vezme k Ty-víš-komu…“ Potřásl hlavou. „Několikrát jsem je viděl pohromadě,“ pokračoval pak pevnějším hlasem. „Severuse a Malfoye. Svým způsobem opravdu byli přátelé, jestli toho byl jeden či druhý vůbec schopný. Možná, možná… no, u Malfoyů by se Severus neměl špatně, ne?“ dodal s falešným veselím. „Spousta knížek a vlastní laboratoř k osmým narozeninám nejpozději.“

„Jak jsi to myslel s tím Brumbálem?“ vzpomněl si Harry náhle. „Jak jsi prve Malfoyovi říkal, že si to pojistil…“

„Trochu náhlý nápad, tak nevím, jestli to klaplo,“ řekl Charlie. „Totiž – podle toho, co jsi mi vyprávěl, jste byli se Severusem sami, když tě našel v Zobí ulici.“ Harry přikývl. „Oni neví, co se stalo, jenom že je ze Snapea dítě a oba jste zmizeli. Chtěl bych, aby si mysleli, že tu kletbu na něj vložil Brumbál – že se proměnil ve chvíli, kdy tě napadl,“ vysvětloval trpělivě.

„Ahá!“ napřímil se Harry trochu. „Už mi to došlo. To bylo hodně chytrý,“ uznal.

„Jestli se Ty-víš-kdo rozhodne zlomit tu kletbu silou, na příčinách mu záležet nebude,“ ušklíbl se Charlie hořce. „Ale každý bod k dobru pro Severuse se počítá. Snad. Nic lepšího mě nenapadlo.“

Už jim zbývalo sotva pár kroků, když se dveře otevřely a stanul v nich Brumbál. „Napřed velký poplach a pak tu nikdo není,“ řekl. „Musel jsem opustit důležité jednání – ale zatraceně rád vidím, že jsi v pořádku, Harry. Zdravím tě, Charlie.“

„Malfoy má Severuse,“ vypravil ze sebe Harry nešťastně, ani nepozdravil. Brumbál sebou trhnul.

„Pojďte mi to všechno říct,“ vyzval je a společně vešli do Doupěte.




Harry si připadal jako v nějakém hrozném snu. Brumbál během jeho vyprávění zestárl snad o sto let; vypadal doopravdy unavený a bezmocný, a to Harryho upřímně děsilo. Brumbál měl vždycky odpovědi a plány, věděl všechno, vždyť to byl Brumbál – ale teď tu seděl za Weasleyovic do čista vydrhnutým stolem s rukama sepnutýma, a s hlubokým smutkem v očích hleděl do hrnečku vychladlého čaje.

Zato Charlie už pil třetí, nebo možná pátý, těžko říct, Harry mu je nepočítal. Jenom měl dojem, že si Charlie pořád dolévá a pořád pije, a suché černé kousky sypaného čaje na stole smetal do malé hromádky.

„Já to nechápu s tím lektvarem,“ ozval se Harry po delší chvíli. „Myslel jsem, že omladit člověka může jen kámen mudrců.“

„Kámen mudrců ti může prodloužit život, ale není nic, co by tě mohlo omladit,“ odpověděl Brumbál. „Ano, Severus se proměnil v chlapce, ale kdo ví, kolik máme ve skutečnosti času.“ Vyšel z něj těžký povzdech. „Vypadal zdravě?“

„Snape,“ pokrčil Charlie rameny. „Vždycky byl moc hubený. Když tu byl, dost pospával, ale měl za sebou divoké zážitky a několik přemístění. V tom věku je normální, že to nezvládají dobře.“

„Snad to bylo tím,“ zabručel Brumbál pro sebe. Krátce pohlédl na Harryho. „Lektvar ho omladil, ale jen na chvíli – v řádu dnů, ale maximálně dvou tří týdnů, se musí vrátit do vlastního času. Jinak jeho životní síla vyprchá a on zkrátka zemře…“ Charlie se nepohodlně ošil. „Jinak dojde k degradaci nervových spojů a postupnému snižování objemu mozkové kůry,“ dodal se smutným pousmáním.

„Takže mu Malfoy lhal,“ konstatoval Harry rozčarovaně. Slaboučká naděje, že i když třeba Snapea od Malfoye nedostanou, nemusel by skončit úplně špatně, tím vzala za své.

„Třeba ano, třeba to nevěděl, třeba je mu to jedno,“ řekl Charlie. „Možná už teď je to jedno,“ dodal hořce. „Malfoy je naprostý parchant. Klidně obětuje dítě, aby vylepšil vlastní pozici.“

„Ale i jemu musí být jasné, že vzít Severuse k Voldemortovi je zbytečné gesto,“ uvažoval Brumbál nahlas. „Ne, my musíme doufat, že mu bude chtít předložit Severuse dospělého, aby si mohl Pán zla trest za zradu patřičně vychutnat.“

„Nezapomínáte na něco?“ řekl Harry a hlas se mu chvěl. „Jakmile bude Snape zase starý, pořád je tu neporušitelný slib.“

„Jestli ho skládal Vy-víte-komu, může Malfoy spoléhat na to, že ho z toho slibu vyváže,“ řekl Charlie nejistě.

„To se málokdy povede,“ zavrtěl Brumbál hlavou. „Navíc Severus by byl blázen, kdyby s vyvázáním souhlasil. Rychlá smrt na jedné straně – a velmi rozzlobený Voldemort se spoustou volného času na straně druhé? Vím, co bych si vybral já.“

„Nevidím východisko,“ opřel se Charlie do židle a ruce složil za hlavou. „Nerad to říkám, ale teď je na tahu zatracený Malfoy.“

„Charlie, kdy se vracíš do Rumunska?“ zeptal se Brumbál a vstal.

„Měl jsem odjíždět dneska večer,“ řekl Charlie. „Skončila mi dovolená. Ale nedělejte si starosti, Albusi. Zůstanu tu s Harrym, dokud to bude potřeba. Nějak už si to zařídím.“

„Děkuji ti. Harry, neopouštěj Doupě. Situace je velice vážná.“

„Ano, pane,“ zamumlal Harry k podlaze. Doupě bylo zdaleka nejlepší místo, kde být zavřený. Ale pořád tu byl zavřený.

„Možná byste mi mohli zítra pomoci prohledat Severusovu laboratoř,“ pousmál se Brumbál, jako by mu četl myšlenky. „Jak přesně tu větu formuloval, Harry?“

„Bylo mu špatně rozumět,“ řekl Harry a přivřel oči, si tu vzpomínku lépe vybavil. „Řekl: Brzy ztratím paměť – musíte vyřídit Brumbálovi – v mojí laboratoři.“ Zaváhal. „Ne,“ opravil se, „přesně to bylo 'u mě doma, v mojí laboratoři'.“

„Ke Snapeovi domů už trefíme,“ řekl Charlie. Brumbál ale potřásl hlavou.

„Tam se Severus v průběhu školního roku vůbec nevracel. Vyloučit to samozřejmě nemohu, ale začal bych v jeho soukromé laboratoři v Bradavicích. Je to jediné místo,“ pousmál se slabě, „které si přizpůsobil skutečně po svém.“

Druhý den ráno Harry pochopil, co těmi slovy Brumbál myslel. Prošli Snapeovým bytem; v několik týdnů nevytápěných pokojích bylo nepříjemně chladno, byly dokonale uklizené a osobní asi jako hotelový pokoj. V laboratoři bylo kupodivu o dost příjemněji.

„Přísadám dělá dobře stálá teplota,“ řekl Charlie, když viděl, jak si Harry prohlíží složitý kahan, který stál uprostřed stolu. „Tahle věc,“ cinknul prstem do kovového cylindru, „ji tu automaticky hlídá a topí víc nebo míň podle potřeby. Jen počkej, až to tu trochu zadýcháme, plamen se zmenší.“

„Hustý,“ okomentoval to Harry zaujatě. „Myslel jsem, že termostaty mají jenom mudlové. Proč máme na kolejích takovou zimu?“

„Snad to nebude tak zlé,“ pousmál se Brumbál. Usadil se ke stolu a rychle se probíral papíry, které tam byly srovnané v několika různě velkých hromádkách.

„Co hledáme?“ zeptal se Charlie.

„Koukej, to jsem nikdy…“ Harry se provinile ohlédl od několika diplomů, které visely na zdi v jednoduchých, nezdobených rámečcích. Ovšem diplomy samé rozhodně nenudily: na jednom z jakéhosi lektvarového institutu, jehož název Harry nemohl pro samé ozdobné kudrlinky přečíst, míchala vařečka ve velkém kotlíku mohutně bublající lektvar, který přetékal přes okraje, sršel jiskrami a rozpíjel se podél rámečku, na druhém čísi ruce obratně krájely přísady a rozdělovaly je do tyglíků, na třetím z nějaké soutěže se pomalu otáčel flakon a postupně měnil barvy i tvary. „Na nic nesahám,“ dodal rychle, když viděl, jak se na něj oba kouzelníci dívají.

„Možná by si měl Harry skočit do kuchyně pro něco na zub,“ navrhl Charlie. „Snape tu má docela,“ zavřel velmi opatrně skleněnou vitrínu s několika lahvičkami, které se vzájemně nedotýkaly, nebyly popsané a všechny měly bezpečnostní uzávěry, „docela divočinu.“

„Harry, chovej se tak, jako by ti mohlo pod rukama cokoli z toho vybuchnout.“

„Jasné,“ řekl Harry a pro jistotu strčil ruce do kapes.

„Dobře mě poslouchejte, chlapci. Hledáme lektvar, který bude mít v názvu slovo s kořenem ‚viva‘- cokoli co neznáte, mi položte stranou.“ Krátce se zamyslel. „A zapamatujte si, kde jste to našli, jinak budu mít nepořádek v laboratoři na talíři ještě celé týdny.“

Harry i Charlie přikývli. Charlie o moc nešťastněji. „Je to hodně časté slovo,“ řekl.

„Velmi pravděpodobné je vivantis, vivalis… ano, ovšem, musí to být vivantis, vzpomínám si… mluvili jsme kdysi o něčem podobném a sháněl se po překladových kouzlech z francouzštiny…“ Brumbál se zatahal za vousy. „Vzpomenout si,“ zabručel. „Ale vivantis, vivantis. Je mi to povědomé.“ Mávnul rukou k policím pokrývajícím tři stěny ze čtyř. „Hledejte! Podezřelé věci hlaste.“

„Budeme tu týden,“ řekl Harry nenadšeně.

„Já myslím, že ne,“ mínil Charlie. „Koukej, jenom tahle celá police… a tahle taky… panejo, celá tahle sekce jsou lektvary pro ošetřovnu. A tahle stěna je celá na přísady, tam hledat nemusíme.“

„Tak jo,“ řekl Harry, sedl si do tureckého sedu a pustil se do nejspodnější police. „Vilegris?“

„To znám, to bude pro Prýtovou.“

Ticho rušilo jen cinkání skla. Harry si připadal jako na trní. Byl si úplně jistý, že přes veškerou snahu nedovede poskládat lahvičky přesně tak, jak byly. Snape to samozřejmě pozná už ode dveří, včetně pachatele, to bylo nevyhnutelné. A dá mu to sežrat.

„Vitavit?“

„Ten jste ještě nebrali?“

„A jo vlastně…“

Brumbál zatím šustil knihami ve Snapeově obývacím pokoji. V nějaké chvíli se Harrymu zdálo, že s někým mluví, a snad i slyšel skřítčí hlas. O pár chvil později se Brumbál objevil s pergamenem v ruce a tvářil se vážně.

„Lucius Malfoy se mnou chce mluvit,“ řekl zachmuřeně.

„Přeci nepůjdete za ním?“ vyděsil se Harry. Brumbál se slabě pousmál.

„Nic by mi nehrozilo,“ řekl laskavě. „Lucius se neodváží proti mně vystoupit tak nepokrytě.“

„Možná by byl podezřelý, ale vy byste byl pryč,“ řeklo Charlie. „A mohl to dostat rozkazem.“

„Rád bych se ujistil, že je Severus v pořádku… ale máš samozřejmě pravdu, Charlie. Musíme počítat s tím, že poslední události mohly pohnout Voldemorta k různým aktivitám, o kterých,“ povzdechl si neradostně, „teď nemáme vůbec žádné zprávy. Proto jsem ho pozval sem.“

Rozhodně pokýval hlavou a odešel.

„Charlie,“ zkusil Harry za chvilku, kdy se velmi nesoustředěně probíral další policí, „ty nemáš o Snapea starost?“

„Mám,“ odpověděl Charlie, který přesně věděl, kam Harry míří. „A proto budu pokračovat v hledání toho lektvaru, který potřebuje.“

Harry to vydržel ještě celou půlhodinku, ale když si uvědomil, že jednu řadu popisků pročítá už potřetí, protože vůbec nevnímá, pravil, že si přeci jen skočí do té kuchyně – a prchnul dřív, než se Charlie vzmohl na námitky. Místo do kuchyně samozřejmě uháněl přímo ke Vstupní síni. Nevěděl přesně, co vlastně hledá, jestli se chce jenom ujistit, že Malfoy skutečně přijde, nebo naopak že v klidu odejde – a jestli třeba nevezme Severuse sebou, ale to by byla vážně příšerná drzost, ne? 






7 komentářů:

  1. No dobře, tady jsem si představila Harryho jako tvého staršího syna a najednou je o moc sympatičtější :-D A Brumbál! Ty umíš sympatického Brumbála!
    To setkání s Luciusem v Tkalcovské bylo skvěle napsané, trnula jsem hrůzou, co se stane. Harry unesený, Charlie mrtvý, Severus traumatizovaný a Lucius slabý úsměv na rtech... uf, díky za ty ochrany.
    Měla bys "při opravování omylem vydávat" častěji, víš. Zítra bys třeba měla zkontrolovat další díl, si myslím. Notebook ti na to klidně půjčím :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi, když tak nad tím přemýšlím, jsem měla jednu ze svých slabších chvilek a jsou tu sympatičtí úplně všichni. :-D Včetně toho Luciuse, koneckonců. Mám ho tu čím dál raději - a jo, ta scéna ve Tkalcovské je z mých nejoblíbenějších. Sfouknul to tam excelentně. :-D
      Když ono mi to bylo blbý stahovat, když jsou tu nějaké naobjednané odběry :-D Ať tu pak není zase dlouho mrtvo :-)) (Ale když ono to mačkaní tlačítka "publikovat" mě tak baví! :-D)

      Vymazat
  2. Takze ted Malfoy prozre, obrati, pomuze zvetsit Snapea a pak pujdou vsichni na zmrzlinu?
    Ten lektvar je ve Tkalcovsky a Snape Harrymu nepochybne omlati o hlavu, ze prece jasne rekl u me doma, achjo.
    Ten Malfoy je ale zmetek, takhle ho sbalit a zmizet.
    Nebylo by nacase dat Harrymu nejakou nahradni hulku? Jinou nez Snapeovku? Co si jako mysli, ze u ty brany udela s hulkou, ktera akorat podpaluje?
    Ano ano, klikej publikovat jak diva! Nas to taky moc bavi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malfoy by si musel dát citronovou, aby mu to ladilo. Charlie pomerančovou, Brumbál šmloulovou a Harry pistáciovou. 8-)
      Třeba není zmetek, třeba měl noční můry z představy, jak mu nebelvíři vychovávají pravověrného zmijozela :-D Nebo je to ryzí zlomyslnost vůči Brumbálovi. Nebo na jistotu kvůli Voldíkovi, aby mohl vykázat činnost :-D
      Na hůlku ještě nějak nebyl čas, ono ho ve skutečnosti moc neuběhlo... a navíc o prázdninách nemá co čarovat! 8-)
      Čtvrtý díl budiž, ale na pětku se fakt těším. :-D

      Vymazat
  3. Termostat :DD
    Malfoy chce stejně Brumbála vidět proto, aby mu prozradil, jak Snapea zbavit zakletí. Aneb Charlieho plán uspěl. Teď jenom, zda to Brumla uhraje :D

    OdpovědětVymazat