Na dosah ruky III. - 9.

Dneska trochu srdceryvněji...






"Takže - Loki. Hej, neutíkej mi."

"Já nikam neodcházím." Popošel skutečně jen ke kávovaru: ostatně to bylo místo, kde bylo možné dřív či později potkat úplně každého.

"Tohle pro mě vážně není lehké..." Tony nespokojeně poklepal prsty na mramorovou desku pracovního pultu. Vůbec se mu nelíbil dojem, že on by měl být ten provinilý. Odkud se to vůbec vzalo?

"Tak se nepřemáhej. Či jestli snad plánuješ mi zde básnit planými slovy o tom, jak lehké či složité je pro tebe říct mi pár slov -"

"Sakra chlape! Nech toho, nezamlouvej to, a tak dál. Nemohl bys mi výjimečně prostě a jednoduše říct o co šlo?"

"Věř mi." První kávu podal Loki Tonymu a přidal i podmanivý úsměv.

"Je to asi divný, ale já ti věřím." Hrnek příjemně hřál do rukou a dáva voněla útěšně domáckou vůni. Představa, že by měli vůbec vést podobný rozhovor, se zdála absurdní.

"Já si toho vážím," řekl Loki a jen maličko kazilo dojem, že nedokázal promluvit úplně vážně.

"A taky nad tím mohu jen žasnout. Nad svou naivitou, samozřejmě myšleno! To si správně považuješ, považuj si dál." Loki obvykle rád střídal příchutě a Tony už si všiml, že únavu bez skrupulí dohání cukrem. Podle množství, které si do ní nasypal tentokrát, musel být Clint středně náročná záležitost bez většího dopadu.

"Nejsi naivní," řekl Loki. "Tvé přesvědčení vychází ze zkušenosti - nikdy jsem tě nezradil."

"Bezva. Přesto bych rád věděl..."

"Pane, vyhodnocena událost - "

"Jarvisi, teď ne."

"- vhodná pro zásah Iron mana."

"No tak - dobrá, mluv!" Rychle se napil a samozřejmě si spálil pusu. Ale už tušil, že tenhle hrnek si nedopije.

"Dopravní letadlo v nesnázích, pane."

"Co se stalo?" přeptal se a za řeči se už rozběhl chodbou směrem k dílně, ve které skladoval obleky.

"Je to trochu trapné, pane, ale pilot si zabouchl dveře a nemůže se dostat do kabiny."

"To je nějaký vtip?"

"Ne, pane, odposlouchávám celou jejich konverzaci. Nepodařilo se jim vykopnout je a na palubě letadla nejsou prostředky k jejich proražení. Soudím, že jedna rána repulsorem bude stačit."

"A co takhle nějaké kotě, co se nemůže dostat ze stromu?"

"Moment, monitoruji hlášení... v parku na třiatřicáté, pane."

"Za chvíli budu čistit ucpané dřezy," zabrblal Tony a rozrazil dveře. "Osmička, nástup!" zvolal a patřičný oblek doslova ožil. O pár vteřin později už Iron man vylétal vzhůru k nebi.

"A teď mi ještě řekni, jak jsi to vymyslel, abych se dostal dovnitř bez dekomprese."

"Už jsou dost nízko. Vlastně bych řekl, pane, že byste si měl pospíšit, autopilot tohoto typu letadla přistání patrně nezvládne."

Tak na to Tony šlápl.

w w W w w

Už před nějakou dobou Jarvis spočítal, že dveře na terasu se používají mnohonásobně více než hlavní vchod, a že kdyby naučili lítat i donášku z pizzerie, mohli by ho s klidem zazdít úplně. Takže když Tony přistál na terase a vstoupil dovnitř, nikdo by se nad tím nepozastavil.

"Tak už jsem ve zprávách?" zahalekal. "Doufám, že mě zabírali z té lepší strany!" Bohužel v obýváku nikdo nebyl a televize byla vypnutá. Vzhledem k časné ranní hodině možná nebylo divu - slunce před chvílí vyšlo a po městě se teprve začaly tvořit první dopravní zácpy. Nejbližším živým tvorem byl Hulk, usazený na strategickém místě pod ledničkou.

"Nekřič," napomenul ho místo gratulací. "Pacička se bojí."

"Ale ne... kdes to vzal?" Tony se opatrně přiblížil s nosem mimoděk  poněkud nakrčeným a na chlupatou kouli v jeho náručí snažil dívat s nepříliš intenzivní nechutí. Moc se mu to nedařilo.

"Nemohla dolů," pravil Hulk a podrbal kotě jedním prstem za ušima. "Hulk slyšel, co Jarvis povídá. Maličká Pacička nemohla dolů."

"Tak jsi se tam rozběhl, vylezl po tom stromě - co to povídám, buďme realisti. Vyvrátil jsi ho i s kořeny, co? A nejspíš vyděsil všechny okolo."

Hulk se k němu otočil zády.

Tony si odkašlal. "Hele, já vím, je to roztomilý, ale určitě by si ráději hrála s dětma, co ty na to." Děs z představy hromad chlupů, všudypřítomných produktů zažívání, otravného kňourání a potrhaného nábytku propůjčovala jeho hlasu nebývalou vroucnost. "Děti a koťata, to jde skvěle dohromady. Růžové mašličky, dovádění na sluníčku..."

"Hulk taky chce dovádět na sluníčku," ozvalo se trucovitě.

"Bude s tebou chtít spát v posteli. V noci se otočíš a zbude z ní placka."

"Hulk smutný bez Pacičky."

"Bohové," zamumlal Tony. Ale veliká touha nemít doma zvíře ho pobízela k nebývalým výkonům. Popošel k Hulkovi a nasadil úsměv číslo tři. "Ty máš rád Kapitána, co? Našeho starého dobrého Steva."

"Kapitán je v pořádku," odvětil Hulk opatrně a jak se Tony blížil, ochranitelsky si sbalil kotě do náručí.

"To jsi slyšel, že se mu narodilo mimino, že jo. Nebyl by to skvělý dárek? Báječný dárek! Mohl by sis tam s ním chodit hrát." Zkusil si představit, jak nebohá manželka skáče nadšením nad představou, že se jí Hulk motá kolem dítěte, ale to už bude Rogersův problém, ne jeho. "Velmi sluníčkovaté chvilky, mimčo, ty, kotě... líp se o něj postarají, když zrovna budeš někde ničit."

"To by se mohlo Pacičce líbit," připustil Hulk opatrně a Tony si v duchu oddechl. Navenek neopouštěl povzbudivý úsměv.

"Můžeš jí tam skvěle rozmazlovat kousky jater, nebo co ty potvůrky rády..."

"Dobře. Půjdu pro Pacičku najít hezkou krabici."

Tony si pustil televizi, aby se pokochal záběry na sebe sama, jak létá kolem letadla, které pro jistotu doprovodil až k letišti, a zatímco z něj opadával oblek - a jednotlivé kusy pak v jednotné formaci vyrazily ke svému stanovišti v dílně - a ve skleničce zacinkal led pod zaslouženého panáka whisky, poslouchal oslavný komentář na svou maličkost. Komentátor byl docela ve formě, Tony usoudil, že být někdo cizí, okamžitě se do sebe zamiluje.

Na terase byl provoz: ještě než ve studiu přepli z Iron mana na obvyklé stesky nad zimním počasím, přistál pro změnu Natashin quinjet. Bylo to tvrdší přistání než jindy, to si Tony uvědomil okamžitě. Tím rozverná chvilka skončila; celý se napjal a ačkoli už byl v civilu, mimoděk reagoval gesty, která na obleku aktivovala obranný systém. Ani si to pořádně neuvědomil. Jen popošel k proskleným dveřím a vyhlížel ven.

Natashu spatřil skoro vzápětí. Vystoupila pomalu, trochu se hrbila, hlavu skloněnou. Tony se zamračil. Tohle nevypadalo moc růžově, nějak měl dojem, že se asi poprala a je příliš potlučená, proti ostrému světlu vycházejícího slunce nerozeznával detaily. To bude chtít hodně pohodlné křeslo, panáka... Otevřel jí dveře a chystal se prohodit něco nevážného, ale opřela se do nich a bolestným vydechnutím k němu konečně zdvihla hlavu.

Poslední zbytky naděje, že je víceméně všechno v pořádku, se okamžitě vytratily. Doslova ho polila ledová vlna úleku, když viděl, jak strašlivě je bledá, jak vzdálený výraz má v očích, jak se chvěje v narůstajícím šoku - tohle bylo ještě o několik řádů horší, než čekal, než by si u ní jen dokázal představit  - a kolik krve vytéká z rány v boku, ke které si tiskla ruku, na černé kombinéze to nebylo dřív vidět, ale látka jí byla silně nasáklá a mezi prsty se prodírala stále další.

"Mělas letět rovnou do nemocnice," řekl, slyšel sám sebe a skoro nepoznal svůj hlas, zněl podivně klidně, úplně jinak, než jak se cítil. "Jarvisi, zavolej záchranku a ať sem přijde Loki. Obojí s nejvyšší prioritou."

"Ne," vydechla a udělala další krok. Opřela se o něj a skoro upadla. "Musíš..."

"Aaaa, vydrž, holka," zaprosil skoro a rychle uvažoval, jaký by byl nejlepší postup. Nějakou první pomoc zvládal, ale tohle bylo daleko za jeho schopnostmi. "Dostaneme tě... na marodku, víš co, ten kamrlík u dílny, jak sis z něj dělala srandu, je tam kyslík, hele vydrž, zůstaň tu se mnou..."

"Musíš," artikulovala pečlivě, i když byla už skoro v bezvědomí a oči se jí zavíraly, "zavolat Hulka."

"Krucinál, kde je ten Loki?" procedil Tony mezi zuby.

"Není ve Stark tower, pane," pronesl Jarvis klidně.

"Zavolej Hulka, Jarvisi, hned!" vypravila ze sebe Natasha.

"To bude dobrý, sanitka tu bude coby dup," odpověděl. Měla podivně ledové ruce.

"Ty pitomče," ucedila. "Hulka!"

Jarvis se nejspíš na rozdíl od Tonyho skutečně řídil tím, co mu bylo řečeno: Hulk se vřítil do dveří tak prudce, až je vyvrátil z pantů, a před Natashou se na místě zarazil s vyděšeným zafuněním.

"Bruci," sebrala Natasha všechny svoje síly, aby dokázala promluvit. "Jenom ty mi můžeš zachránit život." Ten prosebný naléhavý pohled nejspíš ani nemusela moc přehrávat.

"Hulk zelený!" zaúpěl Hulk. Prudce uskočil, udeřil pěstmi do podlahy, popoběhl sem a tam, nejspíš vůbec nevnímal, že vráží do nábytku a ten kolem něj padá stejně snadno jako kostky domina. Byl úplně bezradný, bylo vidět, jak rád by utekl pryč a dal si někde hodně stranou polštář přes hlavu; ale tolik v něm zůstalo rozumu, aby věděl, že teď prostě nemůže.

Tonymu už samozřejmě došlo, o co se Natasha snaží, ale na rozdíl od ní to považoval za naprosto stupidní nápad a naprosto nesmyslný risk a měl co dělat, aby na ní nezačal křičet.

"Bruci, prosím tě, zachraň jí," řekl a ani se nemusel snažit, aby zněl zoufale.

"Hulk zelený!" Pohovka se stala historií a zachrastily skleněné střepy.

"Bruci," zašeptala Natasha a konečně, nejspíš k vlastní nemalé úlevě, se mu v rukou bezvládně zhroutila.

Hulk zoufale zařval. Vrhnul se k ní, velice opatrně ji zdvihl do náručí a rozběhl se na chodbu. Tony samozřejmě uháněl za ním. Nevěděl, za jak dlouho dorazí sanitka, ale měl jisté obavy, že jestli v sobě Hulk nevykřeše nějaké Bruceovy lékařské schopnosti, možná už bude pro Natashu pozdě.

Hulk to měl ale naplánované ještě trochu jinak. Položil Natashu na lůžko v jejich provizorní ošetřovně, a pak se k Tonyho nesmírnému úžasu začal proměňovat zpět na Bruce Bannera. Nebyl to úplně pěkný obrázek, a asi to nebyl zrovna příjemný proces, ale sebelítostí teď Bruce čas neztrácel. Jenom se oklepal a sotva se vyhrabal na nohy, ještě rozechvělý se vrhl k ní.

"Odpusť mi to, prosím tě, odpusť," zašeptal a s tváří staženou podivnou bolestí ji na okamžik uchopil za ruku, přitiskl si ji k tváři, ke rtům... "Natasho..."

Natasha otevřela oči, úsměv, který mu věnovala, byl plný jasu a vstřícnosti, a Tony si uvědomil, jaký byl hlupák, když si myslel - ten den, kdy ji s tím samým úsměvem přistihl poprvé - že byl určený Thorovi. Jenže Natasha - a Bruce? To byla skutečně podivná představa, možná ještě podivnější. Vůbec nedokázal pochopit, proč by ten zelený trouba neskočil po tak úžasné ženské při první příležitosti a místo toho se držel své zelené kůže jako veš psího kožichu.

Ale na plané úvahy mu Bruce moc času nenechal. Nezdržoval se dalšími sentimentálními gesty, kromě toho prvotního impulzu, který byl kratičký a rychle odezněl. Hbitými pohyby zkušeného lékaře se pustil do ošetřování, Tonymu strčil kyslíkovou masku i s několika stručnými pokyny, a pak už se Tony soustředil jen na to, aby se mu neudělalo špatně a dělal co má, protože jedna věc byla nějaká ta krev v bitvě, a docela jiná tahle cílená doktorská řezničina. Ani si pořádně neuvědomil, za jak dlouho se k nim přidala dvojice doktorů ze záchranky, které naštěstí Jarvis pustil dovnitř; možná k tomu sám vydal pokyn, nevzpomínal si; záhy ho odstrčili stranou. Pořádně se vzpamatoval až ve chvíli, kdy zjistil, že stojí u umyvadla a myje si ruce od krve.

Rovnou si našplíchal trochu studené vody i za krk. Na tohle se prostě nedalo zvyknout, i když to zdaleka nebyla nejhorší chvíle z těch, které zažil. Ale Natasha, zrovna Natasha... uvědomoval si v té chvíli nesmírně intenzivně, že i v ní je někde kus člověka, který chybuje a podléhá vlastním přáním, protože skutečně riskovala, když místo na heliport nejbližší nemocnice přiletěla sem, odhodlaná, že Bruce dostane ven. A Bruce? Tony naprosto nevěděl, co si o tom celém má myslet. Byl si skoro jistý, že to mezi nimi musí být velmi čerstvá záležitost, možná to nebyla vůbec žádná záležitost, krucinál -

"Nějak tě to sebralo," vzaly ho známé ruce kolem ramen a na kůži ucítil teplý dech. "Jarvis mě volal zpět, ale mám za to, že mého přispění už nebude třeba." Tony cítil, že ho Loki dostrkal do ložnice a usadil do křesla, ale myšlenky se mu z nějakého důvodu neustále vracely k té první chvíli, kdy Natasha poklesávala mezi dveřmi; přímo jasnozřivě viděl, jak tam nepochybně právě malí mechaničtí zametáci likvidují zbytky stop po její krvi, nevědomí si toho, jaké obrovské úsilí tam v té chvíli ze sebe vydala. Skleničku, jakou mu Loki vzápětí podal, do sebe obrátil dřív, než si ověřil, co je uvnitř. Očekával by whisky, byla to whisky. Potřásl hlavou.

"Vzalo," řekl. "Asistovat asgardskému medicimanovi bylo mnohem příjemnější než pozemskému. Jarvisi, co se tam děje?"

"Doktor Banner se rozhodl, že operaci provedou na místě," řekl Jarvis. "Ještě nějakou dobu to bude trvat. Ošetřovna je vybavená dostatečně i pro následnou péči, ale možná potom bude třeba vaší intervence, aby agentka Romanová mohla zůstat zde."

"Je to rozumné?" zamračil se Tony.

"To já nejsem schopen odhadnout," pravil Jarvis.

"Dobře, zařiď to..." Trochu zaváhal. "Zařiď to, jak bude Bruce chtít. Kdybych tam mohl pomoct osobně, nebo někam zavolat, dej vědět kdykoli."

"Vidím, že se tvá nekritická důvěra nevztahuje jen na mou osobu," prohodil Loki pobaveně.

"Fajn," nadechl se Tony zhluboka. "Přesně k tomu se vrátíme. Kde jsme to prve skončili? Bože, vůbec nemám náladu na podobné debaty. Takže jsi se spřáhnul s Faradayem. Takovým ubožákem! Vždyť ten chlap vůbec nemá styl. Pořád ještě nosí kovbojské boty?"

"Nejprve Clint Barton," řekl Loki a Tony se na něj zmateně zahleděl. Po jediné noci beze spánku by se mu vážně nemělo stávat, že bude mít výpadky pozornosti, ale teď měl dojem, že někde přeskočili kus rozhovoru.

"Co s ním?"

"Pokud má práce neměla být zbytečná, je třeba ho udržet stranou všeho rozruchu ještě alespoň den nebo dva. Můžeme s jistotou říci, že si bude stav agentky Romanové klást osobně za vinu. To by pro jeho hlavu mohla být definitiní konečná, jak bys možná řekl."

"Čím to je, že se dokážeš tak skvěle vyvlíknout, kdykoli se ti to hodí?" zvedl se Tony z křesla. "Fajn, beru. Jak mu zabráníme, aby si nevšiml quinjetu, zdemolovaného obýváku, napůl šíleného Bruce a několika doktorů, kteří mi pobíhají po baráku?"

"Řeknu mu, aby mě odvezl do domu v Malibu," navrhl Loki zamyšleně. "Jistě není nemožné, že si tam chci vyzvednout nějaké věci. Vrátíme se, jakmile se zranění v jeho hlavě stabilizuje."

"Ale pak už mi neutečeš."

"Před tebou nikdy neutíkám," pousmál se Loki a Tonymu přeběhlo po těle příjemné zachvění.

"Jak laciné triky! Na střeše je vrtulník."

Loki jen přikývl a bez dalších slov vyrazil vytáhnout Clinta z postele. Tony ještě slyšel, jak dává pokyny Jarvisovi, zřejmě ohledně toho, aby cestou nikoho nepotkali... vstal a nalil si dalšího panáka. Gentlemani možná nepili před snídaní, ale dokud se nešlo spát, byl večer bez ohledu na skutečnou hodinu, to bylo hlavní pravidlo všech špatných večírků.

Alespoň že Bruce byl zpět, jinak stálo posledních dvacet čtyři hodin za starou bačkoru.

- Pokračování -