Na dosah ruky III. - 11.

Děkuji všem za komentáře, jste úžasní. :-)
Dnes jsem mezi "trochu kratší" a "nic" zvolila kratší, ale o to delší to bude příště... aha, nebude, protože prázdniny! Tak uvidíme, jak a kdy se zadaří. Tak se alespoň pochlubím: mám nové super tričko - a obrázek vypadá takhle :-)

w w W w w

"Pane, agent Barton volá o pomoc a žádá o záchranu."

"Cože?!" vylétl Tony ve vteřině ze stavu blaženého pospávání u televize s plechovkou piva do silně excitovaného stavu na pokraji infarktu. "Podrobnosti!"

"Cituji: prosím o vysvobození, umírám tu nudou!"

"Jarvisi..." Tony se několikrát zhluboka nadechl a vydechl, "tohle volá o pár nových algoritmů do tvého programu. Nemít tohle," poklepal si na reaktor, "tak je po mně."

"To vy jste chtěl, abych je sledoval," řekl Jarvis dotčeně. "Tak jsem se aktivoval i v domě v Malibu. Neměl jsem?"

"Ale jo..."

Tony rychle došel k závěru, že by měl přepsat především Clintovy algoritmy, aby si dotyčný příště laskavě dvakrát rozmyslel, jaké vzkazy bude posílat, a vypnul televizi. Jeho odhodlání užít si nebývalého klidu, jaký ve vyprázdněném bytě vládl, rychle narazilo na skutečnost, že tu byla dost nuda.

"Kde je Thor?" zeptal se Jarvise.

"V Paříži, pane."

"Se kterou...? Ne, nechci to vědět. Jen ať si užívá života - vážně Paříž? To je ale kýč."

Rozhodl se, že se půjde podívat na Natashu. Bylo by docela příhodné tu poslední vzpomínku na ni - v půlce operace a polomrtvou - nahradit něčím lepším. Při pohledu do pokoje ale rychle zjistil, že není o co stát. Byla snad bělejší než prostěradlo, rysy ve tváři podivně ostré, kyslíková maska na obličeji jí neslušela a kapačky by dodaly na dramatičnosti i mnohem obyčejnější scéně. I jeho slaboučká naděje, že si zalaškuje s hezkou sestřičkou, vzala rychle za své, protože k němu od knížky zdvihla hlavu mohutná robustní ženská s knírem a čepcem řádové sestry na hlavě. Tonymu bylo okamžitě jasné, že tohle mu Bruce udělal schválně.

"Všechno v pořádku?" zeptal se a vrhl na ni jeden ze svých oslnivějších úsměvů.

"V této chvíli ano," odpověděla a Tony zjistil, že mu to doktorské podmiňování vlastně pěkně leze krkem. "Jsem přesvědčená, že bude v pořádku. Reaguje na léčbu velmi dobře. Modlím se za ni."

"Tak... to je fajn," nepokoušel se Tony vůbec o tenhle boj, i když měl jistý dojem, že by Natasha z takové intervence moc nadšená nebyla. "Kdyby něco... však víte."

"Samozřejmě," odvětila blahosklonně. "Budu se modlit i za vás," dodala náhle, "mám pocit, že to potřebujete."

Prchnul a zpomalil až o dvě chodby dál. Pocit obecné nespokojenosti sílil.

"Kde je Bruce?"

"Není ve Stark Tower."

"Ale nezměnil se zase v Hulka, že ne."

"Od chvíle, kdy vyšel hlavním vchodem, monitoruji policejní hlášení s maximální pečlivostí, pane. Zatím nic neobvyklého."

"Hmmm..." Tony se zastavil, měl pocit, že na chodbě před ním se něco mihlo. Měl by tu být sám... dlaň se mu mimoděk nastavila do stejné polohy, jakou by už už nabíjel repulsory, ale tričko s logem Avengers, které si dnes z rozvernosti natáhl na sebe, možná nepostrádalo vtipu, ale rozhodně postrádalo energetické obvody.

Pomalu vykročil kupředu, napjatý jako struna. Poprvé měl dojem, že by mu nějaký ten masivní květináč či elegantní paroží jako výzdoba chodby docela přišly vhod, klidně váza, možná i kobereček by byl fajn, cokoli lepšího než holé ruce.

"Mňau?"

"Pacičko," usmál se Tony uvolněně a přidřepl na zem. "Či či, pojď ke mně... copak tu běháš tak sama?"

Kotě, s ocáskem vytrčeným vzhůru a naježeným jako kominická štětka, se nedůvěřivě připlížilo blíž.

"Či či," udělal vemlouvavě. Konečně se to stvořeníčko přiblížilo natolik, aby ho mohl popadnout za kůži za krkem a zvednout ze země. "No vidíš, jak to pěkně šlo," řekl ještě ze setrvačnosti milým a málem rozněžnělým hlasem a s rukou nataženou tak, aby se od něj ta koule chlupů držela co nejdál, ji odnesl k Hulkově pokoji. Dveře jenom pootevřel, elegantním obloučkem ji vhodil dovnitř a bleskově zabouchl dřív, než doznělo rozhořčené zaprskání.

"Ale neumře tam hlady, že ne? Nerad bych to Hulkovi vysvětloval."

"Ne, pane. Doktor Banner ji zabezpečil s dostatečnou rezervou."

"Jen pak zapomněl zavřít dveře."

"Je poslední dobou poněkud rozrušený," konstatoval Jarvis očividné, jasné znamení, že přepnul do tlachacího módu a je nejvyšší čas debatu ukončit.

"No dobrá. Vyběhnu se trochu provětrat." O pár chvil později už Iron man uháněl nad městem s větrem o závod. Neexistovalo moc lepších způsobů, jak si vyčistit hlavu, než páchat dobro.



Aniž to tušil, tou dobou se i Clint rozhodl zahnat nudu pobytem na čerstvém vzduchu. Šplhání po útesu pod domem bez jištění se mu zalíbilo, i když Loki měl nějaké řeči o tom, že přizabít by se bylo značně nezodpovědné, protože by to patrně nevysvětlil.

Ale Clint se po dlouhé době cítil zcela ve své kůži, sebejistý a suverénní, luk na zádech měl znovu svůj smysl, dobře, možná ne zrovna teď, teď to bylo jen kvůli tréninku, ale věděl, že se rychle dostane na starou úroveň. Ačkoli na Lokiho léčení měl dost zmatené vzpomínky, očividně to zabralo a tak byl zdráhavě ochoten připustit, že starý dluh je tím asi definitivně splacen a není už tak těžké zbavit se toho pitomého pocitu kolem žaludku, který z jeho přítomnosti a vůbec samotné existence občas míval.

Vyšvihl se přes menší převis a na chvíli zastavil, aby si vydechl. Pobavila ho myšlenka, že mezi lidmi, se kterými momentálně spojil svůj život, není snad nikdo, kdo by zpočátku nebyl jeho nepřítelem. Bojoval proti Lokimu, bojoval proti Bannerovi, kterého chvíli v Shieldu dokonce věznili, samozřejmě v jeho lidské podobě, Stark byl odjakživa v kategorii nespolehlivých, vzhledem ke své excentričnosti, dokonce proti sobě chvíli stáli i s Natashou, když byla nasazená na nepřítele a předstírala svou zradu až příliš přesvědčivě...

Vyrazil znovu vzhůru. Natasha, skvělá, báječná, krásná Natasha, ženská, kterou by jeden vážně občas s chutí zabil. Byl si jistý, že ostatní jsou přesvědčení, že se o ní pokouší, ale on sám si tím tak jistý nebyl a už vůbec si nebyl jistý, jestli to chce o sobě vědět.

Vzepřel se vší zbývající silou na rukou, zahrabal nohama a převalil se přes ostroh na rovnou zem. Na kameny plynule navazovaly dlaždice, způsobem tak přirozeným a samozřejmým, že to muselo stát celé jmění. Rozvalil se na nich a zhluboka oddechoval. Televizní sedánky a hromady křupek si přávě vybíraly svou daň.

"Pokud jsi ten svah vyšplhal pouze jedinkrát, nemohu léčbu považovat za úspěšnou," řekl Loki a Clint trochu pootočil hlavu. Lokiho na terase dosud nepotkal, spíš se zdálo, že není schopen vypnout ze svého workholického záchvatu ani na chvíli, ale teď se usadil do pohodlného křesla s výhledem na moře, v poklidné zamyšlené póze, a zjevně nedělal vůbec nic.

"Třikrát," řekl a odpovědí mu bylo jen stručné: "Budiž."

"Stejně je to ptákovina," vytáhl se Clint do sedu. "Na nic mě tu nepotřebuješ a ani nedělám nic, co bych nemohl dělat v NY. Proč tedy ta cesta?"

"Třeba Anthony zatoužil po soukromí," odvětil Loki pokojně.

"To by nás poslal do háje, neorganizoval by tajný výlet."

"Nebo bylo účelem svést tvé myšlenky od agentky Romanové."

"To je ještě větší nesmysl."

Lokimu ve tváři probleskl pobavený úsměv. "Skutečně mu ji přenecháš bez boje?"

Clinta vůbec nepřekvapilo, že Loki ví, jak se věci mají, ačkoli nebyl poblíž těch nejpodstatnějších momentů. Byl na tyhle věci až nepříjemně vnímavý, s totálně slepým mimoněm Starkem dohromady tvořili jeden průměrně všímavý pár.

"Kdyby to byl někdo jiný..." Pokrčil rameny. Možná kdyby to byl kdokoli jiný, ale zrovna Bruce... copak mohl brát vážně jako soka Bruce? Navíc byl z nich asi jediný, před kým cítil jakýsi respekt. Tak třetinku díky skutečnosti, že ten chlap byl vážně úžasně chytrý. Ze zbylých dvou proto, že dokázal přeměny v Hulka ustát asi tím nejlepším možným způsobem. Ani se z toho nezbláznil, nebo alespoň ne moc, ani se v tom nezačal vyžívat. Clint si vůbec nebyl jistý, jak by to zvládl na jeho místě on sám.

"Kdyby to byl někdo jiný," zopakoval Loki. "Jak velkorysé a ušlechtilé."

"Jestli jede Natasha zrovna po něm," ušklíbl se Clint, "tak zcela očividně nejsem její typ. Jsem na to příliš krásný a - a vůbec, zrovna s tebou se fakt nechci bavit o ženských! Vlastně o ničem, teda nechápej to špatně, z mého soukromí."

"Které prakticky neexistuje," dodal Loki a Clint zjistil, že ho tenhle chlap ale vážně neskutečně vytáčí.

"Dělám co dělat chci a ještě to má smysl," odsekl. "To je víc, než o svém životě může říct většina lidí. Jsou věci, ve kterých jsem vážně dobrej." Trochu vychladl. "Už zase jsem, abych tak řekl. Díky. Máš to u mě."

Loki vážně přikývl a Clint získal ne úplně příjemný pocit, jestli se právě k něčemu nezavázal.

"To do mě rejpeš z nějakých ušlechtilých důvodů, poznej své nitro a tak, nebo je ani nebudeš předstírat a jenom ti to dělá dobře?"

"Nejlépe mou auru tajemna ochrání odpověď 'samozřejmě z obou'." Loki dokázal vypadat úžasně potměšile a spokojeně zároveň jenom tím, jak mu blýskaly oči.

"Chm. Ale ty neděláš věci jen tak," dodal proto Clint s malým otazníkem na konci.

"Chci, aby byl Anthony v bezpečí," řekl Loki prostě. "Ty jsi toho součástí."

"Aha? Tak fajn, to beru. Snad se brzy protáhnu naostro..."

"I proto jsme tady."

Clint zpozorněl. "Jdeme do akce?"

Loki přikývl a přejel si rukou před obličejem - a Clint s úžasem zjistil, že hledí na Tonyho Starka. "Tak to je pecka." Vyskočil na nohy a obešel ho ze všech stran. Dokonale přesvědčivé do posledního vlásku. Lepší než jakýkoli možný převlek, protože Tony, kromě toho, že byl o kus menší, měl i dost odlišnou stavbu těla. "Vážně jste se právě nějak nevyměnili? To je úžasný."

Loki se přeměnil zpět do své obvyklé podoby.

"Nebylo by rozumné vystavovat Anthonyho nebezpečí," oznámil.

"Já tobě budu dělat ochranku?" uchechtl se Clint. "Stark samozřejmě nic neví."

"Samozřejmě."

"Bude prskat. Jako Iron man chůvu fakt nepotřebuje."

"Tam, kam půjdeme, však jako Iron man přijít nemůže," řekl Loki. "Povím ti, jaká bude tvá role."

"Jsem jedno velké ucho."

"Nechtěl jsem být tak netaktní, abych upozorňoval na tvé nedostatky v oblasti uší, ale budiž."

"Moje uši jsou naprosto v pořádku! Souměrné a optimálně rostlé! A vůbec, vraťme se k plánu."

Loki se odmlčel a Clint přímo jasnozřivě viděl, jak si v hlavě rovná slova, aby řekl co nejméně. Nakonec to vměstnal do velice krátké věty. "Vyměníš mě."

"He?" udělal Clint.

"Tu osobu potom musíš dostat do bezpečí. Nic, co by pro tebe bylo novinkou."

"Nějakých výměn jsem se už účastnil," připustil Clint. "Skoro vždycky v tom byl podraz, nejčastěji z obou stran současně."

"A tak tomu bude i tentokrát, i když dosud své sliby plnili a já získal, co bylo domluveno - to je však minulost. Předstou doufám, že ji získáme. Tvá úloha bude o to lehčí, že mně žádné nebezpečí samozřejmě nehrozí."

Clint měl sice jisté pochybnosti o Lokiho nezničitelnosti, ale zároveň neměl v plánu si dělat hlavu zrovna s ním. "Podrobnosti, prosím! Kdybych tu měl židli, sedím na krajíčku a napětím ani nedutám."

Loki náhle vstal, nečekaným, plynulým pohybem, jako by snad dosud uvolněně neodpočíval; sepjal ruce za zády a skoro to už vypadalo, že ani nechce hovořit ke Clintovi, ale že si to vyřídí s dalekým obzorem. Nakonec se ale přeci otočil, hlavu nepatrně na stranu v jakési dětinské zvědavosti a úsměv na příliš pevně semknutých rtech.

"Dovedeš si snadno představit, že mám strach?" zeptal se.

Clint zaváhal. Zřetelně cítil, že tahle otázka může sklouznout někam, kde by s Lokim rychle přestali být kamarádi. "Každý má někdy strach," řekl nakonec.

"Já nejsem každý," odvětil Loki povzneseně.

"Ale před Thanosem jsi se klepal jak ratlík!" Tolik k opatrnickým předsevzetím.

Ale Loki kupodivu souhlasně přikývl. "Thanos není mrtvý, Clinte Bartone. Důvody k obavám nepominuly a měl bys cítit větší než já, protože to bude tvůj svět, ke kterému se upře jeho zuřivost. Vyrazíme ráno."

w w W w w

Někdy tou dobou, kdy se první sluneční paprsky prodíraly přes smogovou peřinu, si Tony Stark kritickým okem prohlédl vystavenou paletu kravat a nakonec sáhl po jednom mírně konzervativnějším kousku, s vědomím toho, že jeho obecenstvo bude vesměs starší než on sám. S hodinkami to bylo snadnější, dávaly prostor pro trochu neokázalého, ale netajeného luxusu. Dobrý oblek, dokonalé boty, úhledně oholen. Věděl, že na fotkách bude vypadat perfektně, a tak to také mělo být. Tahle zakázka byla pro Stark Industry důležitá a on byl první, kdo si bezvýhradně uvědomoval, že mít dobrý produkt zdaleka nestačí.

Další drobné rozhodování ho čekalo v garáži. Sobě pro radost, nebo ukázat trochu vlastenectví? Pro radost, usoudil rychle a vykročil k černo-rudému Koenigseggovi, kterého od doby, kdy ho získal, ještě nestačil pořádně projet. Což byla vážně škoda, když už ho nastříkali podle jednoho z jeho ironmanských brnění, ano, zrovna podle toho, díky kterému zůstal tenkrát Bern poměrně lidnatým městem... Ne že by měl na ucpaných silnicích kolem NY šanci jet čtyřstovkou, to jen vědomí takové možnosti mu dělalo sakra dobře, o elegantních tvarech úžasně aerodynamického sporťáku nemluvě. Usadil se a zatímco nastavoval podvozek pro běžnou silnici, uvažoval nad tou malou show, které se měl dnes účastnit. Nebylo tam mnoho prostoru pro nestandardní události: klasická předváděčka pro vojenské hlavouny s předvídatelným výsledkem, protože specifikace už znali a byli samozřejmě nadšení. Trochu sranda, trochu nuda, malé připomenutí časů, kdy pro něj takovéhle věci byly denním chlebem.

Sáhl pro brýle - "Loki, oblek dobrý, ale přidej brýle, Tony je nosí mezi lidi skoro pořád." - nastartoval a šlápl na plyn. Motor zavrněl spokojeně jako dobře najedený tygr. Tony vůbec netušil, že o kus kontinentu dál právě Clint usedá na místo řidiče jiného jeho sporťáku, pro změnu sametově černého Pagani, které by mu rozhodně nechtěl půjčit, a tak bylo to zadostiučinění pro Clinta docela příjemné. Ostatně, to dobou byl ještě přesvědčen, že ho Tonymu do garáže vrátí v pořádku a bez jediného škrábanečku; stejně jako Tony o tom, že bude zpátky nejpozději na odpolední svačinu.

Mýlili se oba.





- Pokračování -