Díval se na muže, kteří vystupovali z houští – zřejmě si
nadjeli druhou silnicí a pak jen přeběhli suťovisko – a doširoka rozpřáhl ruce.
Možná to z jejich pohledu vypadalo, že se vzdává, ale nic nebylo vzdálenějšího
pravdě. Aniž by si to sám úplně uvědomoval, začal se široce usmívat. Zatímco se
blížili, a Sygin před nimi obezřetně couvala zpátky, jeho ironmanský oblek -
buď šestnáctka nebo osmnáctka, dosud si vzhledem k podobnému zbarvení nebyl
jistý - se ve vzduchu rozložil a každý kus zvlášť zamířil k jeho tělu.
Pozoroval, jak muži zvedají zbraně, domlouvají se rychlými gesty rukou a váhají
přesně o tu potřebnou vteřinku déle, kterou by byli potřebovali; nebylo těžké
vysledovat jejich strategii ze způsobu, jakým se rozestavovali, plně
spoléhající na přesilu. Sygin odněkud vytáhla svůj nůž, ale zřejmě netoužila po
boji a moudře se skrčila za balvan. Jeho tělo zatím navyklými pohyby přijímalo
své technicky dokonalé břímě; nastavil levou nohu a pravý loket zároveň,
protože tyhle dva kousky se opět předháněly, kdo bude rychlejší, a na zkoušku
nechal problesknout repulsory na dlaních.
Muži zřejmě usoudili, že by měli dodržet obvyklý postup zaběhlý pro
podobné situace od Aljašky po Johannesburg, a vyslali mluvčího. Tony trochu
nadskočil, když na svoje místo dopadla, ehm, zadní část nohou a konečně i
přilba. Mluvčí se nijak nenamáhal s bílým praporem. Ani s tak prostým přátelským
gestem, jakým by bylo sklopit hlaveň zbraně k zemi. Tony se rozhodl, že si bude
připadat dotčeně. Posledním kouskem brnění byla obličejová část a v té chvíli
se cítil kompletní a připavený na cokoli. Byl trošku, trošičku naštvaný, asi
tak na všechno, vlastně byl naštvaný docela dost, a tohle vypadalo jako
vhodné odreagování. Myšlenka, že není nezbytně nutné je nechávat je naživu,
získávala na přitažlivosti.
"Máte deset vteřin na to, abyste se vzdali!"
zahulákal ten chlap.
Tony měl nejasný dojem, že jeho výzbroj je poněkud jiná, než
těch maníků, se kterými bojoval před chvílí a které právě Shield shrabával na hromádku o kus dál, ale u
módních modelů skládajících se převážně z neprůstřelných vest a pouzder s náhradními zásobníky
se to občas špatně poznávalo. Že by jiná skupina, nezávislá na té první? To se musel Faraday pořádně
klepnout přes kapsu. Ne že by na tom záleželo.
Plynule se postavil do bojového postoje.
"Dnes vám to mimořádně sluší, pane," prohodil
Jarvis a Tonyho mozek na chvíli vypnul, protože na to, aby mu jen tak spadla
brada, měl příliš trénované čelisti.
"Určitě se budou cítit líp, že jim zadek nakopal Iron
Elegán," ucedil.
"Možná byste měl uvažovat o manikúře. Detekuji
neobvykle velké množství organických i anorganických prvků na vašich-"
"Jarvisi," pronesl Tony, zatímco zvolna vykročil
směrem k těm zatraceným chlapům. "Nedělej vědu z toho, že jsem si nestačil
umýt ruce, a raději rekalibruj sekundární komunikační okruhy. Že jste zase s
Undisou probírali zdvořilostní fráze? Nebylo účelem, že ty zreviduješ ty
její?"
"Promiňte, pane," pravil Jarvis skoro zahanbeně,
"měla velmi pádné argumenty."
"Doufám, že ti nemluvila taky do štítových
obvodů."
"Ne pane. Monitoruji neustále jejich stav."
Vzhledem k tomu, že čísílko měl Tony prakticky před očima, nedodal ani nic o
příjemných sto procentech.
"To vy máte deset vteřin na to, abyste se vzdali,"
zvolal Tony nahlas, aby bylo povinnosti učiněno zadost, a s chutí jim vrátil jejich
vlastní slova. Pozvolný svah zarostlý zakrslými, ale hustými jehličnany byl
nepřehledný a sliboval mnohá překvapení v podobě skrytých záloh. Tony byl zcela
ochotný nechat se překvapit.
Ujistil se ještě rychlým pohledem, že Sygin zůstala ve své
provizorní skrýši, kde by snad měla být obstojně krytá před kulkami, a vyrazil
kupředu.
"Jarvisi, máš nějaké zprávy ze Shieldu? Nebo od Lokiho?
Jakékoli odkudkoli?"
Jeho nejbližší budoucí oběť do něj vyprázdnila zásobník.
Obyčejné nudné kulky, které ho ani nezpomalily. Skoro doufal, že se mezi jejich
výzbrojí najde i něco zajímavějšího.
"Nikoli, pane. Ačkoli musím říci, že ze Shieldu jsem
průběžně kontaktován ohledně mnoha různých požadavků."
Tony dostihl střelce, sebral mu kulomet a hlaveň stočil do
úhledného obloučku. Chlapovi pak uštědřil jednu železnou pod bradu.
"Doufám, že tě neobtěžují příliš."
Elegantním saltem se vyhnul vržené síti, dopadl přímo mezi
další dva a břinknul jim hlavami o sebe. V dojemně kolegiální shodě oba v tu
ránu odpadli.
"Dovolil jsem si pustit záznamník."
Tělo jednoho z nich použil jako vrhací zbraň. Škoda, že ti
další tři nestáli blíž u sebe, mohlo to být jako na bowlingu.
"Schvaluji. Pořád se tě pokouší nabourat?"
Během dalšího skoku spočítal zúčastněné. Dvacet tři? Divný
počet. Skoro určitě jsou minimálně další dva dobře zalezlí.
"Neustále. Občas jim dám falešnou naději a pak pracují
i přes čas."
"Jsi čím dál lepší, Jarvisi." Vystřelil z obou
repulsorů současně.
"Vy také, pane."
Tony se uchechtl. Jeho dojem, že bitka by mohla být příliš
jednoznačná, se nepotvrdil – žoldáci vytáhli pár pušek s kalibrem, který by mu
pěkně dokázal pocuchat fasádu.
"Hlavně si nenech od Furyho vymluvit díru do
hlavy," prohodil, ovšem ryze řečnicky, protože Jarvis byl speciálně
naprogramován tak, aby se nemohl nechat ukecat jednookými strašidly. Snad jen
nad Undisinými metodami by se měl zamyslet a přidat pár algoritmů.
"Jsem si skoro jist, že jsem poslední dva jejich
počítačové experty rozplakal," řekl Jarvis skromně. Tony se zachechtal.
Vzápětí ho něco udeřilo do stehna tak silně, že kus odletěl, a lehkou
konverzaci odložil na tak dlouho, dokud ze žoldáka neudělal tři malé žoldáčky.
"Nuže, Jarvisi, trochu si to shrneme. Shield nevěděl, že Loki už je v pohodě.
Ti druzí špatní chlapi taky ne, vůbec s ním nepočítali. Takže nás nikdo z nich
nesledoval přímo, kameru v předsíni zaručně nemáme, ale mají společný zdroj informací. Fury si myslí, že zrádce
už odhalil – tady ho asi čeká překvápko."
Další salva, obrat a kratičký let střemhlav, výstřel; a
najednou nikdo neútočil. Tony, který si připadal zrovna v nejlepším, pro klid duše
rozstřelil nejbližší balvan a vzápětí i chlapa, který za ním byl schovaný.
A to už bylo asi vážně všechno.
"Co to pro nás znamená?" pokračoval. "Ano, že
Shieldu nesmíme věřit. Clint s Natashou mě podrží, ale jenom..." Trochu se
zamračil. "Lepší nespoléhat. Fury se mě snaží odklidit z dohledu, Natasha
se strašně snažila, aby přede mnou ani nenaznačila, o čem chce s Lokim
mluvit." Sklonil nad bezvědomým tělem jednoho ze žoldáků a lehce mu prošacoval kapsy ve snaze
najít nějaké doklady nebo cokoli, co by mu napovědělo, co je tahle partička
zač - nejlépe pověřovací dopis s notářsky ověřeným podpisem hlavního padoucha.
"Duhový most doduhoval, což by mohlo souviset se snahou taťky Ódina dostat
Lokiho domů. Nebo je to shoda okolností? Lokiho plány nezná vůbec nikdo, ale
můžeme se všichni vsadit, že jsou hodně komplikované. Fury si myslí, že něco
ví. Hmm. Nelíbí se mi to. Nevím něco důležitého. Otázka zní, jestli to ví
Loki?"
"Nechtěl bych být ve vaší kůži, pane."
"Ani ťuk, ti chlapi u sebe nemají ani papír od žvejkaček...
Jarvisi, naskenuj mi jejich otisky prstů, třeba se podle toho něco dozvíme. Někde v nějaké databázi určitě budou." Tony si
obešel tři čtyři chlapy, aby měl dost údajů, ale pak už vykročil za Sygin.
Fury už sem nepochybně posílá svoje lidi. Bude lepší se s nimi nesetkat.
w W w W w
O pár hodin a pár stovek kilometrů dál se stala podivná věc: Tony se potřebal rozhodnout a vůbec se mu to nedařilo, ačkoli už před nějakou chvíli vyměnil výhled do kopců za měkký koberec, a sedačku v autě za dobře čalouněné křeslo.
Měl na výběr hned několik atraktivních způsobů trávení
volného času, například: hledat Lokiho a pokoušet se ho udržet nohama na zemi,
případně doslovně na Zemi. Modifikovaná možnost zahrnovala vybíjení přebytečné
energie v příjemném soukromí hotelového pokoje, i když se bohužel dalo
předpokládat, že nečlověka s pramalou potřebou spánku jen tak neutahá. Nebo:
pokusit se odhalit, kdo mohl nabourat Shield a o co všechno jim šlo. Dále:
chytit Faradaye a strčit ho zpátky do chládku. Možná i v nějakém krajním
případě: poslechnout Furyho a projít zabezpečení věznice, jestli nehrozí úprk
dalšího psychopata. Ale také: sedět na zdejší hotelové terase a opíjet se, nejlépe s
něčím krásným a přítulným po boku.
Nejlépe všechno naráz, i když bohužel ne všechny možnosti byly
vzájemně kompatibilní.
Měl dojem, že by bylo možná nejlepší vrátit se do New Yorku,
tedy jen co si ověří, že na něj ještě Furyho Rada za údajnou spoluvinu
na Lokiho útěku nevydala zatykač, ale Sygin nemohl prostě vzít do náručí a odnést ji tam. Letět
normálním letadlem bez dokladů nemohli a vůbec nepochyboval, že cokoli
patřícího Stark Industry si Fury hlídá jako ostříž. Zřejmě bude muset koupit
letadlo, ale do toho se mu moc nechtělo, to už stálo za víc vyjednávání, než
byl ve svém současném rozpoložení ochotný.
Ne že by Tony neměl nárok cestovat si kam se mu zachce. Ale
pokud předpokládal, že má Fury mezi lidmi zrádce, musel počítat i s možností,
že kamkoli přijde, může tam čekat pár chlápků se samopalem.
Stále si nebyl jist, jak teď přesně reagovat. Každá z
možností byla nejasně neuspokojivá, kousek z něj kdesi uvnitř byl neklidný a
nespokojený, ale vůbec to nebyla ta praktická a tvůrčí nespokojenost, která
sršela nápady, ale jenom únavný a úmorný vnitřní nepokoj. Snad by řekl i
předtucha, kdyby věřil na něco tak nesmyslného. Náladu mu dokázalo zvednout
pouze vědomí, že jeho kovový oblek, jen trochu očouzený od kulek, čeká už ne
desítky minut, ale pouhých pár vteřin od něj.
Dolil si další skleničku - už by s tím pitím vážně měl končit, tím
si byl jist - a z výšky dopadl vedle Sygin. Ta ležela natažená na pohovce, paži
přehozenou přes obličej, a jen po něm loupla jedním okem. "Dokáže nás Loki
najít?"
"O tom vůbec nepochybuju," řekl Tony. "A když
selže všechno ostatní, třeba jeho obvyklá jasnovidnost, vždycky ještě může
prostě zatelefonovat." Poněkud otupený následkem horké sprchy, únavy a alkoholu
se pohodlně rozvalil, a poválel whisky z pokojového baru v puse. Ušla.
"Měl bych tě naučit, jak se můžeš odkudkoli spojit s Jarvisem. Kdyby něco.
Taky to u vás říkáte? Kdyby – něco." Rozhlédl se po uspokojivě moderním a
strohém interiéru pokoje a v duchu se poplácal po rameni za kvalitní výběr.
Kůže, chrom, sklo – vítaná změna proti tomu příšerně kýčovitému penzionu o
slabých pár stovek kilometrů dál, kde byli i zdi obložené medovým dřevem s vypalovanými vzory.
"Vskutku netuším, jak velké jasnovidné schopnosti by
kdokoli z našich přátel či nepřátel musel mít, aby nás našel tady,"
pousmála se.
Tony se ušklíbl. "Byl to tak neplánovaný a náhodný
výběr, že s odhalením opravdu nepočítám. Víš, že tu mají i bazén? Využij toho.
Budu ještě pracovat."
Seděl jí u nohou; mimoděk nechal ruku sklouznout z opěradla
a úplně bezmyšlenkovitě si podal jedno z jejích bosých chodidel.
"Pochopila jsem – nechceš být rušen," řekla a se
zájmem se zahleděla na jeho příjemně masírující prsty. Druhá Tonyho ruka se
stejnou bezmyšlenkovitostí sklouzla po lýtku a s jedním lehkým pohlazením po
druhém se propracovala až ke kolenu.
"Anthony, ty mě svádíš?" zeptala se Sygin s
poněkud nemístně nadšeným zájmem.
"Hmm?" zaostřil na ni pohled. Pak na své ruce. A
na to, kde přesně cestují. "Alespoň že mám dobrý vkus," řekl
nevzrušeně, ale tak hbitě, aby to ještě nevypadalo vyděšně, rychle poskládal
její nohy i svoje ruce kam patří, a ještě jí pro jistotu stáhnul lem sukně od
kolen o kousek níž.
"Bylo to příjemné," pravila Sygin a oči jí
pobaveně zasvítily. "Myslím, že jsem naštvaná na Lokiho, že mě tam nechal možným nepřátelům na pospas,
a hluboce vděčná tobě za záchranu." S jistou nadějí v hlase dodala:
"Nechtěl bys toho zneužít?"
"Nejsi náhodou ještě pod zákonem?" opáčil a dopil
svou whisky. Sygin se vyhoupla na nohy a sebrala mu sklenku.
"Bez ledu," řekl, protože už to skoro vypadalo, že
mu půjde dolít. Ale jenom ji odložila.
"Nejsem," odpověděla a v další chvíli zjistil, že
mu sedí obkročmo na klíně, naštěstí na kolenou, ne že by se vyloženě začala
vrtět na ještě o něco méně nevhodnějších místech; ale i tak cítit všechno to
dívčí teplo a pohyb a vědomí, že ty její šaty nejsou nijak dlouhé, pro něj byla
záležitost, při které se musel skutečně soustředit, aby nereagoval zcela
impulzivně podle nejtradičnějšího zavedeného programu. Předklonila se a opřela
rukama o opěradlo pohovky vedle jeho hlavy, takže měli tváře opravdu jen kousek
od sebe.
"Abych tě nevzal za slovo." Zvedl ruce a zabořil
jí je do vlasů. Trochu se pousmál. Byla to přesně tak měkká a příjemná záplava,
jak čekal.
"Třeba chci, abys mě vzal za slovo." I když si byl
naprosto jistý, že tohle je ta nejhloupější věc, jakou by mohl udělat, byl
zároveň velice zvědavý, kam až by v tomhle provokování byla schopná zajít.
Protože ano, možná byla starší na počet let. Ale vážně – vážně si myslela, že
tohle je disciplína, ve které by mohla mít navrch?
S rukama v jejích vlasech bylo snadné přitáhnout si její
hlavu blíž. Políbil ji na rty, jen zlehka ochutnal jazykem. Chutnala skvěle a
měla v sobě cosi, co mu vzdáleně připomnělo Lokiho. Odpovídala ale přesně tak
nezkušeně a smutně, jak čekal.
"Ty vůbec nechceš, abych tě vzal za slovo," řekl,
a postrčil ji tak, aby seděla zpříma. S potěšením estéta jí přejel dlaněmi po
pažích. Kdyby byla jeho, nedokázal by se té hebké kůže nabažit celé týdny.
"Jsi jenom naštvaná a smutná a myslíš si, že když provedeš něco takového,
bude ti líp. Můžeš mi říkat pane psychologu. Ceny mírné, diagnóza rychlá."
"Vypadám naštvaně?" naklonila trochu hlavu.
Tentokrát už té medové záplavě vlasů odolal.
Pozorně na ni pohlédl. "Ne," řekl zvolna.
"Nevypadáš."
Teď měla být ta chvíle, kdy se jí v očích měly zatřpytit
slzy; kdy měla zvadnout, sklouznout mu z klína a v klubíčku na pohovce si
zabrečet, jaký je jen Loki mizera; možná se skleslým hlasem vypovídat. S
pramalým nadšením, rozhodně s menším, než s jakým by zkoumal křivky jejího
těla, byl připraven se s tím nějak popasovat.
"Máš pravdu," řekla místo toho všeho klidně.
"I když to není hněv ani žal. Snad jen jakási..." Pokrčila rameny.
"A nebo možná jsou."
"Po tom všem – máš na takové pocity rozhodně
nárok," ujistil ji. Vlastně by se mu dost ulevilo, kdyby je konečně dala
důrazněji najevo, vyřídili to a hotovo. Takhle příliš připomínala Lokiho, nejen
chutí rtů, ale i schopností se náhle proměnit v kámen a chovat se i k sobě s
jakýmsi až příliš krutým odstupem. U Lokiho to zpravidla nekončilo dobře. Neměl
moc potřebu zjišťovat, jaké skopičiny by mohla provádět ona.
Ti se hledali, až se našli, napadlo ho, a ta myšlenka vůbec
nebyla příjemná, protože to byl zase on, kdo v tom celém byl navíc.
"Sygin," začal, ale ona jen potřásla hlavou.
"Možná jenom žárlím," pousmála se. "A to
vskutku není nic, na co bych mohla být hrdá. Jsi rozumný muž, Anthony."
Sklouzla mu z klína a to teplo trochu chybělo. Z náhlého závanu chladu mu
naskočila husí kůže.
"Poslechnu i další tvoji radu, a půjdu si
zaplavat," sdělila. "Voda ztupí každé ostří."
Až když za ní o minutku později zaklaply dveře, uvědomil si,
že jak mnohoznačná ta její poznámka o žárlení byla.
Usnul v křesle, s notebookem na klíně a telefonem v ruce; a
probuzení bylo velmi výmluvné.
"Ale no tak," zamumlal v polospánku ke rtům, které
mu zlehka klouzaly po tváři, "tohle už jsme si snad vyjasnili..."
"Připomeň mi, o čem mluvíš," řekl ze tmy Lokiho
pobavený hlas. Tony byl rázem naprosto bdělý a srdce mu zabušilo tak, že jen
zalapal po dechu. Na takové šoky by vážně potřeboval být o dvacet let mladší.
"Jak jsi se sem –" začal, ale s něčím jazykem v
puse se mluví dost špatně. "Nemohls přeci," začal znovu, a tentokrát
si dal záležet, aby ve stejné větě pokračoval i o chvíli později, "vědět,
kam..."
"Zeptal jsem se Jarvise, samozřejmě," broukl Loki.
"Mluvili jsme o tom, pane," prohodil Jarvis
dotčeně, tedy bylo by to dotčeně, pokud by ovládal dotčenost, i když poslední
dobou bylo možné snad i to.
"Zmizni," zavrčel na něj Tony hlasem poněkud
tlumeným mikinou, kterou mu Loki právě stahoval přes hlavu, i když to
samozřejmě bylo zbytečné – Jarvis byl na doslech stále. Tony si dokonce
vybavoval nějakou jeho pár hodin starou poznámku o Lokim, kterou ale v té
chvíli pochopil zcela teoreticky a vůbec ne ve smyslu, že už jsou v kontaktu.
Čert aby ho...
"Měl bych pár otázek," prohlásil rozhodně, když
zrovna mohl mluvit, i když lehká fascinace, s jakou se Loki zabýval jeho tělem,
byla poněkud rozrušující a sváděla jeho myšlenky směrem velmi nepraktickým.
"Tohle je lepší," odvětil Loki s jistotou a aby
dokázal, že ví, o čem mluví, využil jejich čerstvě nabyté nahoty a přitiskl se
holou kůží na holou kůži, což byl pocit naprosto omamující a na souvislost
myšlenek stejně destruktivní jako lesní požár na papírový kapesníček.
"Myslíš, že se nedokážu ovládat, sotva – no
dobře..."
"Mmm?"
"...hlavně nepřestávej..." Tony skutečně neměl
problém vysvětlit sám sobě, že jsou chvíle pro vážné hovory zcela nevhodné.
To až ráno: když otevřel oči a matném světle počínajícího
dne uviděl Lokiho vedle sebe na posteli; zabaleného v přikrývce a opřeného o
stěnu, skrčená kolena přitažená k tělu. Díval se z okna, nebo spíš směrem, kde
bylo okno, protože se nezdálo, že by byl duchem přítomný a vůbec vnímal nějaký
výhled, což byla škoda, protože byl působivý a za příplatek. Ve tváři měl
výraz, který by Tony, kdyby šlo o kohokoli jiného, dovedl snadno pojmenovat.
Ale Loki - a strach...?
Ale Loki - a strach...?
Jako vždy ho Tonyho pohled přiměl se ohlédnout a věnovat mu
jeden ze svých nespočetných malých úsměvů.
"Dobré jitro," řekl Tony tiše a odpovědí mu bylo
mírné pokývnutí. "Spal jsi vůbec?"
"Nepotřebuji tolik spát."
"Hmm, to je změna. Bude mi trvat si zvyknout."
V té chvíli Loki něco chtěl říct, ale neřekl – nebo snad ani
nechtěl, jen kolem prolétla odpověď, která by byla odpovídala na mnohé z toho,
co se dělo, a on se pod jejím náporem jen zachvěl a jako by si přitáhl kolena
blíž k tělu. Nebudeš mít kdy si zvyknout, nevyslovil Loki tak hlasitě, že to Tony nemusel nijak složitě luštit.
"Všichni v pohodě?" prohodil zlehka.
Lokimu bylo okamžitě jasné, na koho se ptá. "Ale
jistě," odvětil přezíravě, ale s pramalou vervou. "Tvým oblíbencům
jsem nezkřivil ani vlásek. Vlastně nikomu nebylo třeba křivit vlásky, byly
neschopní. Jen jsem je povodil po kopcích a pak se ztratil z dohledu."
Tony ještě okamžik čekal, jestli Loki nebude pokračovat, ale
ten byl zřejmě plně připraven upadnout opět do svého zamyšlení a hledění do
nikam. Tak jen natáhl ruku a přejel mu dlaní po paži.
"Co kdybys na chvíli přestal řešit záležitosti světů a
vesmírů a prostě žil? Zkoušels to někdy? Je to docela psina," nadhodil.
Loki na něj pohlédl skoro užasle, jaksi nevěřícně, jako by ta slova vůbec
nebyla slučitelná s jakoukoli možnou realitou. Potřásl hlavou.
"Jistě by bylo zajímavé zjišťovat, co přesně si pod tím
pojmem představuješ," řekl. "Ale to už je pasé. Vesmír začal řešit
nás." Odmlčel se a Tonyho to tentokrát nejasně popudilo. Nechtěl z něj páčit každé
slovo, vyptávat se a dohadovat, co znamenají jednotlivé náznaky. Chtěl stručné
a přehledné hlášení o stavu, na základě kterého by mohl vymyslet optimální
řešení.
"Duhový most je uzavřený," řekl Tony. Podle toho,
s jakým výrazem na něj Loki pohlédl, ani nedodal – Víš to?
"Uzavřený?" zopakoval a hlas se mu zachvěl.
Nepatrně, sotva znatelně. Ale Tony ho znal už příliš dlouho.
"Sygin se pokusila vrátit na Asgard, ale nic se
nestalo. Thor se měl už před několika dny naopak vrátit z Asgardu na Zemi, ale
nikdo o něm neslyšel. Ale třeba šel jen Heimdall na pivo, co já vím."
"Tak přeci..." Loki vydechl. Měl strach, skutečně
měl strach, teď to viděl Tony zřetelně. Hruď se mu zdvihala v pravidelných a
hlubokých nadechnutích, neslyšných a neokázalých, v usilovné snaze najít svou
vnitřní rovnováhu.
"Proboha, Loki, tak mi přece řekni, co se děje!"
Výdech. Jak se začínal ovládat, v očích jako by probleskla
stopa cynismu a na rtech drobný úsměšek. Výdech.
"Tolik světů," řekl Loki zvolna, "tolik
podivuhodných možností. Přesto s politováníhodnou důsledností opět stojím ve
špatný čas na špatném místě." Pohlédl na Tonyho, soustředěně, intenzivně.
"Máš pravdu. Chvíli prostě žít byla... psina." Tony se mimoděk pousmál
jeho nechuti k plebejskému výrazu, ale veselí v něm bylo pramálo.
"Vážně by bylo dobré mi říct, co se děje. Opravdu,
opravdu by to bylo dobré."
"Ale já nic nevím," odmítl Loki hlasem, ve kterém
nebyl prostor pro vyjednávání. "Jen tušení, nejasné příznaky, vůně
vzduchu, odpovědi, které nepřišly."
Tony vstal. "Hrát si na pana tajemného se ti nikdy
nevyplatilo," řekl ostřeji, než vlastně chtěl. "Nejsi hlupák, Loki,
tak se nedrž postupů, které stále dokola selhávají."
Loki přimhouřil oči. "Uděláš snad ty někdy, oč tě
žádám?" odsekl. "Máš méně náznaků než já, přesto jsi připraven mne
obvinit -"
Tonymu zazvonil mobil. Vrhl po něm rychlý, vzteklý pohled,
Furyho obličej nebyla věc vhodná k vidění hned po ránu, ale v té chvíli se něco
mihlo před okny - hezkých pár pater nad zemí a docela určitě tam neměl nikdo co
dělat - a v kratičkém tichu mezi dvěma zazvoněními, která měla s trapnou
průhledností jen odvést pozornost, zaslechli tlumené klapnutí z vedlejšího
pokoje. Dobře, mohla to být Sygin, tuhle místnost měla jejich apartmá
společnou. Ale oba si byli i bez nějakého dohadování jistí, že s tím nemá nic
společného.
"Shield," řekl Tony s jistotou, když vrhl rychlý
pohled na display. "Mohli tě sledovat?"
"Ne," odmítl Loki okamžitě.
"Sakra, já přece sebou bral jen kreditku..." Která
sice ležela v nehlídaném autě dost dlouho na to, aby na ni nějaký chytrolín
mohl píchnout štěnici, ale Tony si byl vcelku jist, že ani on není takový
mimoň, aby si ničeho na malé hladké kartičce nevšiml. "No nic, teď je to
stejně jedno." Stejně jako Loki se nezdržoval oblékáním civilního oblečení
a aktivoval asgardské. Zaslechli Syginin hlas, na někoho křičela, slova
rozeznat nemohli, ale zněla v něm zlost.
"Kostýmová komedie Asgard proti Shieldu začíná,"
zadeklamoval Tony. Jako by šlo o divadelní narážku, rozlétly se dveře a stanul
v nich Clint. Nedržel v ruce žádnou zbraň, luk úhledně složený na zádech, na
tváři úsměv, který měl patrně působit přátelsky a vstřícně, ale vůbec se mu to
nedařilo.
"Loki," řekl okamžitě a na Tonyho ani nepohlédl.
"Samozřejmě před námi můžeš utíkat nejspíš až do konce světa, ale musí ti
být jasné, že Tonyho nakonec dostaneme."
"Měli byste ho přestat používat jako rukojmí,"
podotkl Loki a vykročil ke dveřím. "Musí vám být jasné, že jeho pohodlí za
svůj život nevyměním." Clint mu uhnul a Tony, který vykročil za nimi, měl
nepříjemný pocit, že mu něco uniká. Opět. Stále ještě.
"Já pevně věřím, že logicky vyhodnotíš současnou
situaci -"
"Midgarďané by neměli používat taková slova, protože
jejich myšlení není logického konceptu vůbec schopno."
"Přesto věřím, že se domluvíme," řekla lehce
udýchaná Natasha. Stála na jedné straně překocené pohovky, přímo naproti Sygin,
která stála na druhé straně, též lehce udýchaná. Tonymu bylo rázem jasné, že
agentka neodolala příležitosti si trochu oťukat protivníka z řad běžné
asgardské populace. Docela by ho zajímalo, jak moc naplno do toho jedna či
druhá šly.
"Ovšem, že se domluvíme," řekl Loki. Ruce založil za zády a shlížel
ze své výšky na celou situaci pohledem takřka shovívavým. Ačkoli bylo Tonymu
nějak jasné, že došlo přesně k tomu, o co nestál, po strachu už v něm nebylo
ani stopy. Skoro byl ochoten připustit představu, že se ráno musel zmýlit...
ne, nezmýlil. Ale před Shieldem nebyl Loki nic takového ochoten dávat najedno.
"Musíte dobře uklidit Starka," pokračoval Loki.
"Já špatně slyším," řekl Tony. "To je z toho,
jak se každou chvíli někde střílí. Mé ubohé ušní bubínky."
"Ty běž s ním," pohlédl Loki na Sygin. Ta beze
stopy odporu popošla těch pár kroků, které je dělily, a postavila se vedle
Tonyho. Jednou známkou nervozity, kterou dávala najevo, byly ruce, do sebe
zaťaté prsty. "Nemyslím, že bychom museli ohledně jeho osoby dohadovat
přesné podmínky," otočil se zpět na Natashu.
"Ohledně Starka máme stejný zájem," odvětila.
"Jsem tady?" otočil se Tony na Sygin. "Nejsem
třeba neviditelný?"
"To se neptáš toho pravého," řekla bezvýrazně.
"Ok, Tony, pojď, venku máme quinjet," řekl Clint.
Tony zaváhal. Mohl si zavolat oblek. Mohl utéct, mohl bojovat, mohl trvat na
tom, že se odsud nehne - ale kam a proč a s kým a jaký byl sakra žádoucí
výsledek, když se ve svém tajnůstkářství spikli úplně všichni? Takhle aspoň odpadá starost
co se Sygin... ale k návratu rozhodně nemělo dojít za podmínky, že nechá Lokiho
a Natashu jeden druhému na pospas.
"A to jsem měl objednanou tak skvělou hotelovou
snídani."
Clint sáhl do kapsy a hodil po něm energetickou tyčinku.
Tony ji snadno zachytil, ale pohlédl na ni nespokojeně. "Už chápu, proč
většinu času vypadáš tak zapškle. Už se před tebou někdo zmínil o kvalitní
vyvážené stravě?"
"Pohni, parkuju na zákazu stání."
Mohl zadupat, že nikam nepůjde, ale vypadalo to jako
jednoznačná ztráta času. Věděl, že ve Stark tower má ideální technické
prostředky k tomu, aby zjistil, co se děje, navíc tam mohl Sygin snadno ukrýt -
ona to ve skutečnosti byla, kým ho vydírali, ne Loki - a o to snadněji se
pak přemístit kam by bylo potřeba; a tak i se svým ocáskem poslušně vyrazil s
Clintem ven, pokora sama. Na Lokiho už nepohlédl a byl si jist, že
ani on se neohlížel. Víc divná už celá situace ani být nemohla.
Za chvíli už byli ve vzduchu; Clint vážně pospíchal a tenhle
další náznak, že se kolem dějí věci, o kterých nemá ani zdání, ho rozčiloval.
"Jak jste nás vůbec našli?" prohodil, když už byli
nad mořem a plnou rychlostí uháněli k západu.
"Někdo hodil její fotku na net," ukázal Clint
hlavou k Sygin. "Až si příště půjdeš dát pár koleček do bazénu, včas si
zjisti, jak dlouho vydrží průměrná pozemšťanka pod vodou."
Sygin se zatvářila provinile.
"Mimochodem, v plavkách jsi docela kus," uchechtl
se Clint. Sygin se okamžitě na lavici posunula blíž k Tonymu, vlastně se k němu
přitiskla a kolem paže se mu omotala oběma rukama. Clint k němu střelil
pohledem. "Koleduješ si."
"Ale houby," řekl Tony unaveně. "Jen mi na
stará kolena adoptovali ségru. Jestli starší nebo mladší je průběžným předmětem
dohadů."
"Hmm. Škoda, dlužím Nat pětku. Hele, co kdybys mi
slíbil, že budeš sedět ve Stark Tower jako pecka, a já bych nemusel posílat
hromadu agentů, aby tě hlídali před Faradayem? Potěšil bys tím hromadu lidí,
namátkou mě a ty agenty."
"Ale jo."
"Jako fakt? Proč ti to nevěřím?"
"Tobě je dost těžký se zavděčit, víš to? Co kdybys
raději vybalil, co chcete od Lokiho?"
"A taky bychom potřebovali, aby ses podíval na to
vězeňské zabezpečovací zařízení. Jsou tam i větší myslivny, než byl Faraday, a
nebezpečnější. Pamatuješ, jak dlouho nám trvalo chytit Radioaktivního
Harryho?"
"Nemám tě rád."
Clint se zašklebil. "A já zatím mám tvůj plakát rovnou
nad postelí!"
"Házíš do něj šipky, na to vsadím půlku vlastního
konta."
"Shurikeny, ale počítat ti to budu, abys neřekl."
Clint se otočil zpět k řízení, nad NY autopilota nepoužíval. Za okamžik už šli
na přistání.
"Domove, sladký domove. Sygin, seznam se s mým
oblíbeným mrakodrapem." Vystoupil na heliport a pohodil hlavou ve větru,
který tady, vysoko nad městem, ustával jen zřídka. Sygin nespokojeně pokrčila
nos. Na vzduch plný městského smogu si ještě neměla kdy zvyknout.
"Tony," naklonil se k němu Clint ze dveří pilotní kabiny a hlas
měl nezvykle vážný. "Prosím tě, opravdu tě prosím, nech to všechno
plavat. Však mi ti ho zase vrátíme. Jenom to teď... prostě nech být."
Co se na tohle dalo říct?
Žádné komentáře:
Okomentovat