Agent bez minulosti

Avengers, sjednocení a hrdí, chrání svět proti zlu - a proč se najednou připojil Loki vlastně nikdo neví. Že by tím důvodem byl náš milý Clint? :-)
Čas neambiciózních letních jednohubek pominul, takže zde jedna podzimní; snad přiměřená útěcha, než se prochřipkuju k dalšímu dílu NDR2 (samozřejmě, že ten hrozný konec poslední kapitoly byl schválně ;-)). Vznikla díky jediné krátké větičce o Clintově minulosti, a vyvíjela se - jak to jen říci - zkrátka, nebylo to vůbec pěkné, pro nikoho ze zúčastněných, ani pro autorku, které se nechtělo pokračovat dál. Naštěstí Loki přeci jenom dostal rozum. Takže přeji pěkné počtení ;-)

"Kapitáne, za tebou!"

"Pozor... chyť ho, uhni!"

Thor vymrštil kladivo a jen jeho mocný úder zabránil tomu, aby se jedna ze šupinatých bestií zakousla do Kapitánovy létající motorky. Bohužel tu druhou to nezbrzdilo ani v nejmenším. Vítězné zařvání, do vzduchu vystřelila hromada šrotu – a Stark, který měl nejspíš oči i vzadu, a který neměl v plánu zjišťovat, co udělá s Kapitánovým vylepšeným tělem pád z více než dvou set metrů, naposledy napálil repulsory do svého protivníka a prudkým letem střemhlav se vrhl za Kapitánem.

"Hulku, jeden ti proklouzl k jihu," stačil ještě mimochodem poznamenat.

"Hulk chytí." O tom, že se jejich pozemní podpora dobře baví, nemohlo být pochyb. Z místa, kde Hulk drtil své nepřátele, se ozýval ryk, hluk, vítězné halekání a stoupalo cosi jako dým.

Loki vystřelil na dalšího z Chrughrů a stočil svůj vlastní létající stroj tak, aby Kapitán hladce dopadl za jeho záda – po té, co ho Stark zachytil v pádu a vymrštil směrem vzhůru.

"Clinte, střílej, otvírají portál! Clinte? Starku, nemůžu se spojit s Clintem!"

"Jeho šípy byly to poslední, co mohlo portály uzavřít, všechny ostatní dimenzionální disbalanční zářiče jsme už vystříleli. Hej, lidi, kdo viděl Clinta?"

"Jeho létající stroj byl zasažen," ozval se Thor a zasupěl námahou, když znovu a znovu vrhal své kladivo na nepřátele. "Ale měl jsem za to, že – ti bezectní ubožáci prchají!"

Chrughrové skutečně prchali. Už se nesnažili útočit, nebo jenom rozdávali poslední kopance, dávno pochopili, že narazili na nepřítele, který je nad jejich síly. Jejich množství a schopnost létat z nich dělalo nebezpečné protivníky, ale všichni Avengers dělali co mohli, aby je o tyto dvě zásadní výhody rychle připravili.

"Jsem si dost jistá, že se mu podařilo přistát," ozvala se Natasha. "Zkusím se tím směrem podívat." Na svém lehkém miniaturním létadle provedla obrat tak rychlý, až bylo s podivem, že se ve vzduchu nepřekotila, a zamířila dolů do města.

"Hulk zlobí," zapraskalo jim ve sluchátkách. "Červíci utíkají."

"Ti naši také, Hulku," odpověděl mu Stark. "Hlavně za nimi nelez do portálu. Jasné? Nebo Hulk – volat – domů! Kdo ví, co je to za dimenzi. A co všechno odtamtud vyleze."

"Ani já jsem tuhle havěť dosud nepotkal," pronesl Thor a menším bleskem obratně sejmul dalšího odvážlivce – nebo naivku, záleží na úhlu pohledu – který se mu snažil nadlétnout.

"Jsou to jenom vesmírní žoldáci," ozval se Loki pohrdavě. "Stáli o snadnou kořist a padli na odpor. Ti už se nevrátí."

"Tvoji kámoši?" prohodila Natasha, které fyzická nepřítomnost nijak nebránila v konverzaci.

"Nebyli jsme nikdy spojenci," odvětil Loki a svá slova stvrdil sťatou hlavou dalšího z nich. "Vesmír je obrovské místo, agentko Romanovová." Způsob, jakým to řekl: a ty, človíčku, jsi méně než nic – jí spolehlivě dokázal zvednout tlak. Takže bylo možná dobře, že se ozval Stark.

"Z žádné brány nevystupují další posily – jenom utíkají. Takže změna plánu, už se je nepokoušejte zavřít!"

"Jak jsi před chvílí pravil," řekl Thor a prosvištěl kolem jenom proto, aby mu od zad sestřelil jednoho z nepřátel, "beztak nemáme čím."

"Já jen pro jistotu, kdyby někdo něco našel na dně kapsy. Jarvisi, připomeň mi důvod, proč můj oblek nemá kapsy."

"Aerodynamika a drobky, pane."

"Ach tak."

"Hulk nemá s čím hrát," ozvalo se smutné zařvání.

"My jsme taky skoro na suchu," odvětil Stark a podnikl s Lokim menší závod o to, kdo uloví jednoho z posledních Chrughrů, který ještě nestačil proletět portálem. Loki vyhrál jenom díky tomu, že prudkým manévrem shodil z létadla Kapitána, a Stark měl rázem co dělat, aby ho stačil zachytit. Uťatá modrá hlava s rozšklebeným obličejem kolem nich proletěla vzápětí.

"Portál se uzavřel," řekl Thor.

"Tady taky," zahučel Hulk.

"Moje senzory hlásí... ano, všechny portály se uzavřely prakticky naráz," řekl Stark. "Zdá se, že nikdo živý nezůstal. Přátelé, Avengers opět zachránili New York."

"V pravý čas," zaburácel Thor. "Bojovat od slunce východu znamená nepromarnit den!"

"Ale v slunci západu jest hostiny čas," parodoval ho Loki a milostivě znovu nabral Kapitána na svou motorku. Ten se demonstrativně důkladným gestem připoutal.

"Přesně tak," nenechal se Thor nijak rozhodit. "Dal bych si ty dobré masové taštičky, co vozí ten chlapec na modrém kole."

"Kvůli našim porcím si pořídil přívěsný vozík," řekl Stark. "Jsme všichni? Hulku, vracíme se do věže. Natasho, je Clint v pořádku?"

"Našla jsem jen jeho skútr," řekla. "Poškozený, ale zvládl přistát. Ale Clint nikde není."

"Máme ti pomoct?"

"Zatím ne, porozhlédnu se tu..."

"Možná vstoupil do portálu," ozval se Loki.

"Tím směrem žádný nebyl... Natasho, vracíme se. Snad se Clint připojil k jednotce Shieldu, pár jich v té čtvrti operovalo - kdyby něco, ozvi se."

Za nedlouho byli zpět, špinaví, rozjaření a hladoví. Jedna z těch chvil, kdy bylo vážně štěstí, že měla Stark Tower tak silné zdi, jinak by je pro rušení nočního klidu žaloval snad celý New York.

Jen Loki se tiše vytratil. Zavřel se ve svém pokoji, dokud ho odtamtud za pár hodin nevytáhla Natasha, která mu neváhala párkrát důkladně kopnout do dveří.

"S tímhle pozemským zvykem ještě obeznámený nejsem," řekl Loki, když otevřel, a opřel se ve dveřích. S Natashou kolem sebe nikdy nepřestali kroužit se vší podezřívavostí a neskrývanou antipatií. Loki byl možná spojenec, ale Natasha ani v nejmenším nechápala důvody, které ho tu drží, a tak mu nikdy nezačala věřit. Pravda, byly tu ty řeči o tom, že bratři chtějí strávit nějaký čas spolu, a nedalo se popřít, že v boji je Loki užitečný spojenec. Ale ve skutečnosti nebyl na nikoho, Thora nevyjímaje, nijak zvlášť příjemný, i když většinu času zůstával chladně zdvořilý; a zdaleka nejhůř se choval právě ke Clintovi. Jejich slovní přestřelky plné jedu, urážek a shazování ostatní tolerovali do značné míry jenom proto, že jim nic moc jiného nezbývalo, ale hlavně se nikdo nechtěl stát jejich novým terčem. Proběhlo i krátké období fyzických útoků a zlomyslností, ale Kapitán zakročil tak razantně a účinně, že se ti dva nadále omezovali jenom na slova.

"Co jsi udělal s Clintem?" zasyčela Natasha vztekle. Loki pozvedl obočí.

"Já, agentko?"

"Na tohle nemám čas. Jestli je to nějaká pitomá sranda, která zašla moc daleko – "

Mírně se k ní naklonil, v nejmenším neváhal využít převahy svojí výšky. "Ta vaše věčná nedůvěra," řekl s předstíraným zármutkem, ale také notnou porcí posměchu. "V době, kdy Clint zmizel, mi seděl za zády sám velký Kapitán. I kdybych měl zájem na Clintově zmizení, neměl bych příležitost. Leda byste svého hrdinu chtěla zahrnout do mé konspirace."

"Dívala jsem se na záznamy."

"Já také."

Zamračila se.

"Překvapená? Jsem teď součástí týmu," jak upřímná slova a přitom ironický úsměv, "takže se přirozeně zajímám o zmizení jednoho z členů. Ačkoli ostatní se ještě cpou pizzou."

"Masovými taštičkami," stiskla nepatrně rty. "Noc raději strávím papírováním v Shieldu, než čekat, až si s tím klimatizace poradí."

"Oni důvěru v agenta Bartona mají, proč ne vy?"

"A proč ne vy?" opáčila. "Není mu vůbec podobné, aby se zdekoval beze slova, to víme oba. Dal by mi vědět."

"Nebylo by to poprvé, co se na pár dní ztratil. Ani podruhé."

"Ale ne takhle."

Na to Loki neodpověděl. Vykročil kupředu; pokud nechtěla, aby do ní vzápětí vrazil, musela uhnout. Dveře za jeho zády se s tichým zasvištěním zavřely. Možná přijal nějaké momentální velmi vlažné spojenectví, ale to neznamenalo, že ji pustí do vlastního pokoje.

"Dobrá tedy. Jarvisi," řekl, sotva se usadili v prvním vhodném prostoru, což byla nějaká malá jídelna poblíž kuchyně, kde samozřejmě nechyběly obrazovky na zdi. "Taktický záznam."

Jarvis ochotně spustil nahrávku z bitvy. Stark byl velmi důsledný v jejich pořizování, a dokázal strávit spoustu času analýzou všech chyb a úspěchů. Ostatně jeho prediktivní software, schopný doporučit vhodnou taktiku boje, již nějakou dobu úspěšně používali. Stark ho neustále vylepšoval, i když si ho ostatní dobírali, že se tím nakonec připraví o post sice samozvaného, ale přesto uznávaného vůdce.

Natasha se zamračila při pohledu na záznam, který vypadal, jako by se promítal na jednu obrazovku z několika kamer naráz.

"Úpravu pro nedokonalé lidské oči, Jarvisi," prohodil Loki líně.

Obrazovka se plynule rozložila na čtyři části, stejný čas a děj ze čtyř různých úhlů. Ano, teď už to dávalo větší smysl.

"Až sem Clint bojoval běžným způsobem," ukázal Loki. "Tady se mu dostali na tělo... ou, to muselo bolet... a zde zásah kopím jednoho z Chrughrů do zadní trysky. Míří k němu Thor, Clint odmítá a jednoznačně ukazuje, že pomoc nepotřebuje. Zůstává jedna tryska, se kterou by měl bez potíží přistát. Směrem, kterým odletěl, nemířili žádní nepřátelé, takže není ani pravděpodobné, že by ho někdo z nich zaskočil."

"Tohle jsem samozřejmě viděla," řekla Natasha. "Dole na ulici jsem pak našla skútr se stopami krve, ale nic, co by odpovídalo těžšímu zranění. Clint nikde. Prostě jako by se sebral – a odešel. Tak jsem se začala zajímat o to, co se stalo o chvíli dřív. Jarvisi, prosím."

Loki sebou trochu pohnul, snad jako by chtěl vstát a odejít, nebo alespoň vypnout to, co se mu Natasha chystala ukázat. Ale udržel se, a ona nedala najevo, že by ten pohled zaregistrovala. Zatím.

Obraz se změnil: ulice New Yorku zabírané shora se přepnuly do podoby chodby uvnitř věže Avengers, konkrétně jedné určité chodby vedoucí ke střešním hangárům. Loki a Clint kráčí proti sobě, pohledy se střetnou, Clintova ramena se viditelně napnou – je to dobře vidět, protože má své tričko bez rukávů - a zcela dle očekávání prohodí nějakou nevážnou poznámku. Loki odpovídá zřejmě jen jediným slovem, ale pak jsou těsně u sebe, ani jeden z nich nechce uhnout. Loki natáhne ruku a jen naznačí, že by ji mohl položit Clintovi na rameno, neagresivní gesto, ale plné despektu, trochu se k němu naklání, hovoří, bohužel tak, že stojí ke kameře v trochu nešťastném úhlu a nelze mu slova odezírat ze rtů. Zato je dobře vidět Clintova šokovaná tvář, jeho paže vystřelí vzhůru a popadne Lokiho za oděv pod krkem, jako by jím chtěl zacloumat.

"Dle mého ti říká, abys necpal nos do věcí, do kterých ti nic není," řekla Natasha. "Něco odmítá. Možná jsi ho očaroval."

Poněkud strnulý Loki se po ní užasle podíval. "Očaroval?" zopakoval. Tváří mu probleskl úsměv. "Zajímavé," zamumlal. "Ani nevím, co víc," dodal už opět normálním hlasem. "Jestli vaše dojemná důvěra ve vlastní schopnosti – však si jistě uvědomujete, že jsme tu sami? Nebo ten báječně naivní předpoklad, že k tomu, abych někoho, jak říkáte, očaroval, mu potřebuji pohlédnout do tváře a zašeptat abraka dabra."

Na obrazovce zatím Clint odskočil dozadu a rychlými kroky odešel pryč. Loki, mnohem pomaleji, a zřejmě pobavený a zamyšlený, si uhladil oděv a odešel též.

"Něco jsi mu řekl," trvala na svém Natasha. "Něco, kvůli čemu odešel."

"Pochybuji, že by ho vzájemné urážky našich příbuzných v ženské linii přesvědčily k čemukoli," pokrčil Loki rameny, ale Natasha by přísahala, že v něm vidí nejistotu. Maličkou, hluboko. Ale byla tam. Otočil se k odchodu. "Pokud jste si jistá, že neležel pár kroků od létadla zraněný..."

"Naprosto jistá."

"Pak nám nezbývá než počkat, až se ozve sám. Víte sama, že posledních pár dní byl duchem nepřítomný. Jeho další zmizení nepřekvapilo mezi ostatními Avengery vůbec nikoho."

Natasha jen tiše vydechla. Co vlastně čekala? Bylo těžké se dostat Lokimu na kobylku. Ale něco přeci: nebyla úplně mimo. Loki na Clinta nejspíš něco věděl, nejspíš ho vydíral, a Clint se zdekoval při první příležitosti, aby... něco. Loki to neřekne a pokud se Clint rozhodl ztratit z dohledu, bez jakékoli stopy měla i ona problém ho najít.

Což neznamenalo, že se o to nebude pokoušet.

Co chtěl Loki, se mohla jen dohadovat.

O nějaké tři čtyři týdny později – kdy už Avengers vzdali pátrání po Clintovi, živém nebo mrtvém, i když Jarvis stále hledal shodu tváří na kamerách a Natasha průběžně prověřovala každou drobnou stopu – Loki odešel z věže tiše a sám, aniž by dal komukoli vědět. Odletěl o několik států dál a v jenom nezajímavém městě si koupil lístek do cirkusu.

V civilním oděvu, očima pro tu chvíli zářícíma teple hnědou místo obvyklé chladné modři, a sepnutými vlasy, by v něm asgardského boha nepoznal nikdo, kdo ho důvěrně neznal. Pokud přeci, byl by ochoten do roztrhání těla tvrdit, že si pouze rozšiřuje představu o pozemských druzích zábavy; copak mu ostatní Avengerové průběžně netvrdili, že je to nezbytné pro jeho vlastní duševní zdraví a pochopení lidské rasy? Pokud se tak rozhodl učinit v soukromí a tajně, dá se to vzhledem k jeho povaze jistě pochopit...

Řeči, řeči, řeči. Byl si jist, že by dokázal vysvětlit svou přítomnost kdekoli, nejen v pestrém stanu plném pachu lidského potu a zvířat, ale minimálně Natasha by podezření pojala – a to Loki nechtěl. Měl v úmyslu si své dojmy a předpoklady prověřit sám. Pokud na rozdíl od ní zachytil Clintovu stopu, bylo to jen díky tomu, že stejně jako ona podnikl cestu do Clintovy minulosti, jenom mnohem dál; ale dosud neměl jistotu.

Na představení seděl tiše, občas zatleskal, aby lépe zapadl mezi ostatní diváky, ale čekal na jedno jediné číslo, drobné a nijak vypíchnuté mezi ostatními. Když se ho konečně dočkal, z malátné nudy se rázem probral k plné pozornosti.

Pojmenovali ho Vilém Tell, jak jinak (pokud to tedy nebyl Robin Hood). Loki by jim mohl říct, co přesně byl ten chlápek zač a jak se to mělo s jablkem sestřeleným z hlavy jeho syna, protože tou dobou se shodou okolností pohyboval na někdejším území Švýcarska, ale neměl důvod, a lidem beztak víc než drobnost s jablkem neutkvěla. Pozemšťané měli podivuhodně krátkou a špatnou paměť na svou historii, to věděl už dávno.

Tento Vilém měl masku přes obličej a širokou halenu v rádoby historizujícím stylu, vlasy zakryté ledabyle nasazenou kápí. Nicméně výška postavy odpovídala, i celkové proporce. Loki se naklonil kupředu. Tohle byla jeho šestá návštěva cirkusu. Dosud s jistotou vyloučil každého, koho spatřil. Teď poprvé si nebyl jistý.

Střelec se uklonil, širokými gesty ukazoval na své budoucí terče, beze slov lákal děti z prvních řad, aby se mu šly před nějaký postavit. Jako vždy se našly takové, které by hned běžely, ale, jako vždy, je rodiče zadrželi. K nadšení dětí mu tedy klaun přivedl kozu, která ale nechtěla postát a... ne, to Lokiho nezajímalo. Víc pozoroval způsob, jakým se střelec pohybuje, přímo hltal každý detail. Byl si skoro jistý, i když scházela obvyklá Clintova pružnost; nepatrně, ale pro Lokiho oči přesto znatelně napadal na jednu nohu a celkově se pohyboval trochu ztuhle, jako někdo, kdo se musel vypořádat s dosud nedoléčeným tělesným zraněním. Když však zdvihl luk, Loki okamžitě mohl přísahat, že je to on. To gesto, ten náklon hlavy, postavení prstů! Vše důvěrně známé a blízké.

Když po sérii bezchybných výstřelů střelec zmizel za oponou a místo něj zaplnily manéž pružné, spoře oděné akrobatky, tiše se vytratil; na své místo se už nevrátil. Byl si tak moc jistý, že svého muže našel, jak jen mohl být bez toho, aby mu Clint pohlédl do očí.

Měl teď několik možností. Od těch prostých a nudných, jako proniknout tajně do cirkusáckého městečka, Clinta prostě popadnout a odvléct k ostatním Avengers, posbírat pár vřelých díků, na Natashu udělat dlouhý nos a dál se nestarat; nebo nějaké trochu zábavnější. Koneckonců, za svou dosavadní námahu si to jistě zasloužil. Skutečnost, že byl docela zvědavý, jak si Clint stojí, si přiznal jen napůl a bral ji jako drobný bonus.

Když proto o chvíli později, v obleku o řád lepším, než v jakém se promenoval na představení, požádal o schůzku s majitelem, byl dobře naložený a přesvědčený, že večer se může vyvíjet jen dobře.

Až do poslední chvíle neměl nijak podrobný plán. Cirkus nesl mnohé známky toho, že svá nejlepší léta už má za sebou, doba zábavě bez počítačové techniky nepřála. Zvířat nebylo mnoho, a i když představení držel v rukou dramaturg, který se zkušeně snažil vytřískat z mála maximum, celková vyčpělost a neodbytný dojem oblýskaného semiše se nedaly zakrýt.

"Co pro vás mohu udělat?"

Už první pohled Lokimu řekl, že tady není důvod být jakkoli ohleduplný. Ten chlap byl chladný a vypočítavý, bezohledný; i když jeho tučná tvář a žoviální úsměv dělaly co mohly, aby budil dojem přátelského stýce od vedle. Na pozemšťany nepochybně působil bodře a srdečně, ale Lokiho jeho maska ošálit nemohla. Nebyl již mladý a vyžile pokleslé tváře a přetékající břicho mu na sympatiích nepřidávaly.

"Jsem zde s nabídkou, která by vám mohla připadat zajímavá," řekl Loki. "Obchodní nabídkou."

"Pak tedy vstupte a pohovořme si," pravil úslužně muž a gestem ho pozval do vozu, který zjevně sloužil jako kancelář. Nechyběla ani pohodlná křesla a bar. Místo, kde se sjednávaly obchody.

Loki usrkl nabízeného pití, které bylo kvality spíše podprůměrné a dojem nijak nevylepšilo, a obrátil se na muže s okouzlujícím úsměvem.

"Navštívil jsem dnes vaše představení," začal, "abych se přesvědčil o kvalitách lidí, které zaměstnáváte. Zastupuji jistou korporaci, která by měla zájem angažovat část vašich svěřenců..." Loki hovořil, v pravé chvíli nechával pohovořit svůj protějšek, předložil plnou moc, kterou vytvořil ve chvíli, kdy pro ni sáhl do náprsní kapsy kabátu, a nejspíš by ani nebyla potřeba, protože ten chlap s vidinou zisku před očima tál jako máslo na slunci. Nijak se nepozastavoval nad tím, že požadavky, které mu Loki s úsměvem předkládá, jsou – mírně řečeno – nekorektní. Vůbec neváhal svá děvčata pronajmout pro jakékoli účely. Bylo to tak snadné, až to přestávalo být zábavné; byl to prostě bezskrupulózní hajzlík, u kterého mohl Clint vydržet leda z nouze, a víc Loki vědět nepotřeboval.

Snad by to tu měl celé uzavřít, Clinta popadnout a vypařit se; ale i tentokrát se rozhodl pokračovat dál.

"Od neokoukaných, avšak profesionálních cirkusových čísel si slibuji mnohé. Myslíte, že mě dokážete nezklamat?"

"V tom mi můžete věřit!"

"Pošlu pro patřičné smlouvy."

Teď přišla ta chvíle, kdy chtěl Loki šéfa nenápadně navést k možnosti, která by mu –

"Rád bych vás seznámil s vedením cirkusu," zamrkal šéf. "Hodinka či dvě, než skončí představení a oni se dají do kupy. Pospícháte snad?" Zamrkal ještě jednou a výrazněji. "Mohu vás ujistit, že byste se zatím nenudil!"

Loki byl málem překvapen, vážně nečekal, že mu takhle nahraje na smeč. Zatvářil se, že váhá. "Poznat další zástupce vaší firmy by jistě bylo přínosné..."

"Snad některou ze sestřiček Abramsových?" zavlnil Zaměstnavatel Roku rukama před svým hrudním košem.

Loki udělal odmítavé gesto. O kteroukoli ze sestřiček měl snad ještě menší zájem než jejich majitel. "Ve skutečnosti je tu někdo konkrétní, kdo mě zaujal," řekl.

"Jen mluvte."

"V manéži byl jeden muž, střelec. Tvář jsem sice neviděl, ale..."

"Ten zadek, co?" povzdychl si muž. "Chápu vás. Ani nevíte, jak vás chápu." Krátce se zamyslel. Loki přímo viděl, jak mu to v hlavě šrotuje. Očividně se u Clinta sám o něco pokoušel – a Loki měl co dělat, aby mu v potřebě svou kořist majetnicky chránit neskočil po krku – ale Clint zatím zřejmě odolával.

"Dělá dost fóry," řekl muž nakonec. "Nemůžu nic slíbit."

"Přiveďte mi ho," nadhodil Loki. "Uvidíme."

Nic víc tenhle drobný cirkusový vydřiduch nepotřeboval. Seskákal po schodech přívěsu jako kamzík, ani tlusté břicho mu nepřekáželo, a skoro vyběhl do zadní části karavanového městečka. Loki ponechal iluzi svého těla na místě a neviděn se vydal za ním.

"Franku," zabušil na jedny dveře, "pojď ven!"

Lokimu v první chvíli zatrnulo, jako by snad bylo možné, aby se mýlil, ale vzápětí byla jeho obava plně rozptýlena. Dveře otevřely a po několika schůdcích sešel skutečný Clint, i když oči měl matné a vyhaslé a ta jiskra, kterou v něm Loki vídal, se kamsi ztratila.

"Pojď se mnou, Franku," vyzval ho šéf přátelsky a Clint s ním vykročil do podvečerního šera, stranou od otevřených oken obytných vozů. "Promluvíme si."

"Poslouchám," řekl Clint tiše.

"Ty víš, že jsem ti pomohl z bryndy, co, chlapče? Byl jsi rozsekanej na hadry a hladovej jak vlčák."

Loki nechal svou magii ovinout kolem Clinta a pátravě pronikl do jeho těla. Boj s Chrughy na něm zanechal o něco horší následky, než se podle záznamu zdálo. Lokimu bylo jasné, že jako jeden z mála nevylepšených lidí v týmu Avengers se musel potýkat se zraněními vcelku pravidelně, a jistě je i dovedně skrývat. Tentokrát to byla nalomená žebra, uspokojivě srůstající, kolenní kloub, na který se budou muset ještě příležitostně podívat, a subdurální hematom, což by možná později mohl přeložit Hulkovi a svému bratrovi jako bouli na mozku, který bude potřebovat nejlepší Starkovo vybavení – samozřejmě, přesně jak podle záznamu předpokládal. Přesněji, jedna z variant, kterou předpokládal. Pro jeho účely ta lepší.

"Snažím se všechno si odpracovat," řekl Clint ploše. "Číslo má úspěch. Nezůstanu nic dlužen."

"Je tu někdo, kdo by o tebe měl zájem."

"Nebudu dělat takové věci."

"Chlapče, víš sám, že na tom cirkus není nejlépe..."

Loki neměl zájem naslouchat kombinaci citového vydírání a výhružek, kterými ten předobrý muž, myslící jen na dobro svých lidí, Clinta zahrne. Uspokojen zjištěním, že měl ve všem pravdu, se stáhl zpět do svého těla a usadil se do křesla. Byl si jist, že nebude muset čekat dlouho.

Clint skutečně přišel o pouhých několik minut později. Vypadal klidně, i když Loki by dal Thorovu levou nohu za to, že to byl klid jenom předstíraný vším umem zkušeného agenta; byť ten agent teď před sebou své vlastní schopnosti skryl hluboko a důsledně. Na Lokiho pohlédl beze stopy poznání. Dveře za sebou zavřel s jakýmsi chmurným odhodláním.

"Pane?" řekl prostě a zahleděl se na muže v křesle před sebou pohledem, ve kterém se splétala jistá nevíra nad situací, ve které se ocitl, odevzdanost, jakási tvrdost, dosud nezaměřená na nikoho konkrétního, ale běda, jestli ji Clint zaměří proti sobě... hleděl i trochu pátravě, stopa starého já.

"Víš, proč jsi tady?" řekl Loki hebce.

"Požádal jste..." Clint si odkašlal. "Vyžádal jste si mou přítomnost."

"To ano. Zaujal jsi mě," řekl Loki a vstal. Clint strnul. Loki si byl jist, že kdyby se teď dotkl jeho zad, narazil by na žulu. "Možná by naše zalíbení mohlo být vzájemné," dodal, zatímco nehybného střelce zvolna obcházel dokola.

Clint už už vypadal, že chce něco říct, ale jen pevněji stiskl rty.

Loki byl svým způsobem okouzlen. Mohl cokoli. Mohl se ho zmocnit přímo zde, na stole, který byl dost široký, v křesle či na podlaze – ne, stůl byl rozhodně ideální varianta – a přinutit Clinta skučet blahem i trpět, jak se mu zachce. Jestli ne hned, tak o pár vhodně zvolených vět později. Clint byl zahnaný do kouta, měl o své momentální útočiště takový strach, že byl ochoten se zaprodat. Nejspíš poprvé, podle naprosté neschopnosti, s jakou k potenciálnímu zákazníkovi přistupoval. To dělalo celou situaci ještě zábavnější.

Loki mohl cokoli... A chtěl všechno.

Jen se ještě nerozhodl, co všechno bude po Clintovi chtít, nebo zda s ním nekomplikovaně hodí na nejbližší kus nábytku a prostě si ho vezme, oddaloval to rozhodnutí, vychutnával svou moc nad někým, kdo ho tak dlouho provokoval. Protože přesně tak tomu bylo - kroužili kolem sebe, přibližovali se a zase vzdalovali, vytáčeli jeden druhého, oba zuřiví ze svéhlavosti toho druhého, oba dychtiví a zároveň odmítající. Nejspíš jen náhodou, nebo obrovskou smůlou, se nikdy nesešli ve správnou chvíli na správném místě, kde by napětí mezi sebou uvolnili nějakým oboustranně přijatelným způsobem. Nebýt téhle jejich hry na přitažlivost, byl dal Loki Zemi dávno sbohem; a teď, kdy Clint ztratil nárok na to, aby mohl být rovnoprávným partnerem, si Loki rázem připadal, jako by stál jednou nohou ve dveřích. Neviděl důvod, proč nevyřídit část svého nedávného zájmu hned teď a tady, když mu dává Clint tak skvělou příležitost, a zmizet definitivně.

Přistoupil těsně za něj a položil mu dlaň za krk. Trochu se uchechtl, když cítil, jak svaly pod jeho prsty okamžitě ztuhly. Jinak se ale muž ani nepohnul. Strpěl Lokiho dlaň pozvolna se sunoucí po páteři dolů, s jistotou se dotýkající citlivých svalů, pas, zadek... ruka se ovíjí kolem boků a míří dopředu... vyhýbá se těm skutečně citlivým partiím a zamíří ke sponě opasku.

"Můžeš si vybrat," řekl Loki tiše, ale s nepřehlédnutelným úsměškem. "Můžeš spolupracovat a tak si užít své. Nebo mi prostě podržíš."

"Kdybych si mohl vybrat..." vypravil ze sebe Clint chraptivě, "podržel bys ty mně."

Loki se uchechtl. Clintovo pravé já bylo v téhle chvíli sice daleko, ale pořád to byl on. "Na to nemáš," zašeptal mu zblízka do ucha a pobaveně zaregistroval, jak mu jeho dech zježil kůži na krku. "Možná jednou, když se budeš hodně snažit."

Clint se chtěl rychle otočit, ale Loki ho zachytil dřív, než se stačil skutečně pohnout. "Buď hodný," řekl, protože bylo zábavné vidět, jak banalita takových větiček Clinta vytáčí a jak moc se snaží ovládat.

Bylo to tak prosté – ano, stůl vítězil, se svou optimální výškou a dřevěnou robustností –

Obrázek zde
(Loki potřásl hlavou. Jako by mu náhle zajiskřilo před očima. Vzduch zavoněl chladem vesmírných dálek a zatřpytil svitem vzdálených hvězd. Někde na samém okraji zorného pole zahlédl zvíře, snad mravenečníka, který na něj dlouze pohlédl, než na svém modravém obláčku Těch Lepších Rozhodnutí prolétl stěnou přívěsu pryč. 
Ale to nebylo možné; to zvíře byla jenom legenda. 
Loki usoudil, že to bylo hrou světel a stínů, a pustil ho z hlavy.)

Ruka mu z Clintova pasu skoro bezvládně sklouzla.

"Vůbec si na mě nevzpomínáš?" řekl a proklínal se za ta slova ještě dřív, než je vypustil z úst. Ale někde hluboko v nitru už věděl, že tohle Clintovi, zrovna Clintovi... udělat nedokáže.

"Známe se?" vypadlo z Clinta dřív, než si to nejspíš stačil rozmyslet. Úleva nad tím, že se zřejmě mění plány, v něm byla jasně patrná. Nebyl si sám jistý, kam až by byl ochoten zajít, a nechtěl to zjišťovat.

"Možná."

V Clintovi se rozhořel vnitřní boj tak urputný, že se mu skoro odrazil i ve tváři.

"Tak to dokaž," trhnul přezíravě koutkem úst. "Pod jakým jsi mě znal jménem?"

Loki se zasmál. "To bylo hodně slabé," řekl shovívavě. "I když uznávám, že nemáš prakticky žádné možnosti."

Clint se náhle uvolnil – ne, to nebylo uvolnění, spíše odevzdanost – ramena mu poklesla a sklonil hlavu, jako by mu na podobné hrátky už nezbývalo sil.

"Byli jsme...?" hlesl.

Loki mlčel. Měl teď nejspíš poslední příležitost udělat věci zcela po svém, to, co chtěl, způsobem, který mu byl vlastní.

"Ne," řekl po pravdě. "Jenom jsme se k té možnosti... blížili."

Clint zdvihl těžké ruce a promnul si tvář.

"Do jaké minulosti ses to vrátil, Clinte?" nadhodil Loki.

Clint na něj ostře pohlédl. "Takže to víš."

"Že jsi ztratil paměť? Ovšem. Co nevím – jak moc."

"Nejsem tu proto, že bych si takovou možnost vybral dobrovolně!" odsekl střelec ostře. "Nevěděl jsem, kdo jsem, ani kam mám jít. Cirkus mi byl známý, věděl jsem, co mám dělat... ale nevzpomínám si, že bych... přijali mě i bez dokladů a zraněného, kéž by mi nevyvstal ten dluh..." V náhlém neklidu začal přecházet sem a tam. "Zůstaly mi znalosti a schopnosti, zdá se. Napůl doufám, že se mě někdo zeptá na jméno ve chvíli, kdy o něm vlastně ani nebudu přemýšlet, a já ho bez rozmyslu vyslovím. Ale zatím?" Hořce se ušklíbl. "Aspoň ty se dobře bavíš."

"Doufám, že mám poněkud vytříbenější smysl pro humor," opáčil Loki. "I když nepopírám, že jisté prvky veselí v této situaci nacházím, a stejně tak budeš i ty, až se ti paměť vrátí. Nejsem tu však pro své pobavení. Hledal jsem tě, ale nechtěl bych tě odvést proti tvé vůli. Někdy i podvědomá a zapomenutá přání mohou řídit naše kroky."

"Utíkal jsem od něčeho?" řekl Clint trochu ohromeně.

"Možná ano."

Clint to chvíli tiše zpracovával. "Nedovedu si představit –"

"To je pouhý nedostatek fantazie," přerušil ho Loki ostře. "Nebo přemíra sebevědomí."

"Jak jsi mě našel?" přeřadil Clint náhle na jinou kolej.

"Po tvém náhlém zmizení jsem přišel přesně na čtyři možné důvody, proč se tak stalo," řekl Loki. "Z toho pouze jeden z nich poskytoval prostor pro pátrání. Věděl jsem, jakým způsobem jsi byl nepřítelem zasažen, že máš poraněnou hlavu. Pokud bys zapomněl, kdo jsi – kde by ses pokoušel uchytit?" Pod Clintovým nevěřícím pohledem dodal: "Plus intuice a inteligence přesahující lidskou. Brzy si vzpomeneš, že nejsem člověk."

"No ovšem," ozvala se polohlasná odpověď. "Jak mě to jen mohlo nenapadnout." V duchu nad tím zjevně mávl rukou a vůbec to nebral vážně. "Jaké... jaké jsem mohl mít důvody ke svému – svému zmizení?"

"Možná jsem to byl já," řekl Loki a v očích mu problesklo veselí.

Clint se slabě zachvěl. "Ne," selhal mu napůl hlas, "nebylo to kvůli nám dvěma."

"Tak to rád slyším," řekl Loki sarkasticky a rychle ustoupil. Ruce si založil na hrudi. Vědomí, že i v této neutěšené situaci nepostrádá pro Clinta jisté přitažlivosti, ho přivádělo k nezdravým pokušením. "Ostatně bych jen stěží dokázal uvěřit, že bys byl tak zbabělý. Chtěl jsem si být jist – nenutil bych tě k návratu násilím. Teď zřetelně vidím, že ani tvé vnitřní já nechtělo opustit svůj současný život. Chceš zamávat principálovi na rozloučenou, nebo prostě jdeme?"

"Nejsem si jistý, jestli to půjde tak snadno..."

"Jmenuješ se Clint Barton," řekl Loki. "Kdysi jsi skutečně pracoval u cirkusu, vyrostl jsi u něj – díky tomu jsem tě i našel. I když tehdy ta práce byla jen zástěrka pro zločineckou organizaci."

Clint jenom zamrkal. "Nezdá se, že bych si moc polepšil."

"Později jsi své působiště změnil. Bojovník za právo a pořádek..." Loki to dokázal říct s tak upřímným odporem, že Clint chvíli uvažoval, jestli dobře slyší. "Ochránce nevinných a slabých a zachránce celých světů." Ne, po Lokim nikdo nemohl chtít, aby něco takového vyslovil vážným hlasem. "Věř, že ty se nemusíš ptát toho ubožáka, jestli tě propustí ze svých služeb. Měl by bít čelem o zem, že měl tu čest."

Clint jenom zamrkal.

"Můžeš mi vrátit paměť, ó bože?" Sarkasmu se učil docela rychle.

"Nejspíš mohu," řekl Loki.

"Udělej to!"

"Ne."

"To ti mám vážně podržet? Stálo by mi to za to, tomu věř."

Loki se jen ušklíbl ."Ne tady," upřesnil. "Lidské tělo je křehké. Vím o lepším místě."

"Doufám, že teď mluvíš o té paměti."

Loki se pousmál velmi znepokojivým způsobem. "Pojďme. Jestli nestojíš o konfrontaci, odejdeme neviděni."

"Kam?"

"Na místo, které nazýváš svým domovem."

Clint si neklidně prohrábl vlasy. Loki na něm zřetelně viděl sílící zmatek. Zřejmě ho celá situace a přemíra emocí vykolejily tak moc, že jeho nemocná hlava přestávala zvládat.

"Ano," vydechl. "Udělej to tak, prosím."

Loki jen nespokojeně potřásl hlavou. Tenhle bezmocný a pramálo vtipný Clint nebyl vůbec podle jeho gusta. Ale to byla koneckonců věc, kterou mohl snadno napravit.



"Kde je Kapitán?"

"Nefláká se, jestli ti jde o to."

"Já jen – houstne to tu!"

Clint plavně uskočil stranou, aby se nedostal do dráhy Starkovým repulsorům, a v rychlém sledu vyslal několik šípů.

"Jsem na cestě. Blížíme se s Thorem starou stokou od jihu."

Chodba se na pár chvil naplnila dýmem. Když se rozptýlil, zjistili, že výhled se nijak nevylepšil. Přes padlá těla nepřátel se už hrnuli další.

"Pozor na ty jejich hřebínky na hlavě," zazněl ve sluchátkách Natashin klidný hlas. "Nejspíš v tom mají jed."

"Hulk víc zelený než dřív!"

"Jak může být Hulk víc zelený?"

"Asi aby mu ladili k pleti."

"Hulk víc zelený po jejich jedu. Lechtá to."

Hulkově zelení padouši nepřestávali útočit a Natasha při svých hlášeních začínala znít trochu udýchaně. Naháněli tuhle smečku nemyslících, ale odhodlaně zuřivých biodronů už od noci, než se jim je konečně podařilo stáhnout z ulic do labyrintu podzemních stok, a pak do několika málo chodeb, kde už se ale bohužel nedalo vyhnout boji tělo na tělo.

"Řeknu Clintovi, aby uzavřel vstup v sektoru cé," řekla Natasha. "Tím bychom měli z krku metro."

"To neklapne, Clint je tady dole se mnou," odvětil Stark a vypálil kupředu tak silnou salvu z repulsorů, jak si jen mohl dovolit, aby se celá chodba nezhroutila. Nespokojeně zavrčel. Čvachtavé zvuky špinavé vody pod nohama jeho kovového brnění byly neuvěřitelně protivné, a špatně nesl nemožnost používat své zbraně naplno.

"Podle mých senzorů je s tebou Loki," řekla Natasha zmateně. Jenže Loki se jí vzápětí objevil za zády.

"Uzavřu ten vstup," řekl, "odstupte." Po letmém pohledu na rozbitý ovládací panel popadl mohutný železný plát, užívaný při povodních, vlastníma rukama; zabral tak silně, až se mu nohy bořily do hliněné podlahy.

"Proboha," zamumlala Natasha.

"To přeci víte už dávno," zasupěl Loki. Jednou rozhýbaná zábrana se už posouvala ochotněji.

"Ee?"

"Že jsem bůh!"

"Ale ne," vystřelila Natasha těsně podél Lokiho hlavy do chodby, kudy se snažili prodrat ti zelení hajzlíci, "jen mi právě došlo, proč mám zmatený signál. Jarvisi, prohoď jim značení, ať to nedělá zmatek. Až si pánové vymění trička s lokátorem zase zpátky, jistě ti to tentokrát nezapomenou nahlásit." Skvělým parakotoulem proskočila mezi zeleňáky a bezskrupulózně je střelila do zad.

"Asi si sedím na vedení," řekl Stark. "Kapitáne, pozor!" V poslední chvíli rozstřelil velký kamenný blok, který padal přibíhajícímu Kapitánovi na hlavu. Strukturální integrita chodeb byla vážně narušena a podobných nehod přibývalo.

"Podzemí v sektoru cé uzavřeno," řekl Loki. "Jen mám dojem, že jsme na té špatné straně dveří." Blesky z jeho rukou nicméně kosily nepřátele spolehlivě, a když došlo na dýku, na kůži se mu nedostali ani ti nejlepší.

"Připadalo vám romantické prohodit si trička? Pro štěstí před bojem?" zajímala se Natasha. "Starku, už jsme skoro u vás, dávejte pozor, kam míříte."

"Sakra dej už s tím pokoj," utrhl se na ni Clint. "Prostě poplach ve tři ráno, člověk popadne co má po ruce, natáhne to na sebe, no..."

Stark lehce zasténal.

"To Hulkovi nestane," zabručel obr spokojeně. "Hulk nemá tričko."

"Jak si mohli prohodit trička?" pronesl Kapitán užasle.

"Přestaňte si dobírat mého bratra," řekl Thor ochranitelsky.

Cosi zlostně zasupělo, Natasha vylučovací metodou usoudila, že Loki, někdo další se pokusil nezačít chechtat, to vypadalo na Clinta, ale pak se ocitla v kruhu nepřátel tak hustém, že na chvíli musela přestat rýpat a trochu se snažit. Ostatně jmenovaný Loki se činil na dohled a pro tu chvíli usoudila, že by mu neměla brát motivaci je odtamtud vysekat oba.

"Vidíme vás!" ozval se Stark. "Hulku, kde jsi?"

"Hulk blízko!" Těsně u Kapitánovy hlavy se rozlétla zeď a velká tlapa popadla naráz hned dva biodrony, kteří se mu dostali do zad a už už se napřahovali k úderu. "Vy tudy!"

Všichni Avengers proskákali do vedlejšího tunelu.

"Jsme všichni? Tak strategický ústup! Vezmeme to z boku."

"Měl by ses naučit říkat útěk," prohodil Clint, "je to rychlejší."

"Já se teď naučím říkat ‚sakra, někdo si tu včas nevzal čerstvý baterky‘." Všichni svorně vrhli rychlý pohled na viditelně zmatnělé světlo jeho hrudního reaktoru.

"To snadno vyřešíme, příteli, však to není poprvé," řekl Thor a zatočil kladivem.

"Ne tady v podzemí!" stačil ještě vykřiknout Stark, ale to už Thor hodil bleskem. Natasha tak tak stačila uskočit, doslova skončila Hulkovi v náručí, a Clint vztekle zavrčel, když mu blesk ožehl obočí.

"Energie na dvě stě třinácti procentech, pane," řekl Jarvis vesele.

Stark se odlepil ode zdi, kam ho náraz na okamžik přišpendlil, a potřásl hlavou.

"Utíkejte!" vykřikl Loki. "Chodba se hroutí. Příště, bratře, dřív mysli!"

"Jen jsem chtěl..." Thorův dunivý hlas zanikl v rachotu padajících kamenů. Bez váhání se rozběhli kupředu. Zastavit se odvážili až o hezkou chvíli později, kdy vlna závalu odezněla a začal se pomalu usazovat prach. "Jarvisi, hlášení."

"Nedetekuji žádné známky života, pane. Čtyři nebo pět biodroidů proklouzlo zátarasem číslo pět, ale jinak má čidla hlásí nulovou aktivitu."

"Tím máme zodpovězenou otázku – co s nimi?" řekl Stark. "Taky řešení."

"Skočím za těmi uprchlíky," řekl Kapitán.

"Půjdu s tebou," přidal se Thor. "Drž se." Dřív, než Kapitán stačil něco namítnout, ho Thor popadl a rozletěl se chodbou kupředu.

"Ještě že jsem se nenabídla," otřásla se Natasha. "Jestli někde ťukne do zdi, zbude z nich mastný flek. Takže teď," otočila se náhle ke Clintovi, "abychom se vrátili k tomu podstatnému - to už teď nemůžeme Lokiho odevzdat Shieldu na pokusy, prodat ho do otroctví, ani si dobírat jeho předpotopní sestřih?"

"Moc to prožíváš," zatvářil se Clint přezíravě. Trochu se k ní naklonil. "Ne, nemůžeme."

Natasha si smutně povzdechla.

Jedno bylo jisté: nějaký nepatrný posun v postoji všech Avengerů skutečně nastal. Loki se stal opravdovou součástí týmu.

Až cestou domů, když už největší zájem o drby odezněl a začali se hádat, jestli se k večeři objedná pizza, nebo thajská zelenina, se Clint přitočil k Lokimu a šťouchl do něj loktem.

"Vidíš? Zabralo to."

"Nechápu, jak někdo mohl uvěřit, že se nedokážu obléct," řekl Loki trochu nespokojeně.

"Protože je vůbec nenapadlo, že by si někdo něco tak absurdního vymýšlel."

"Ale ještě míň chápu tvou potřebu jim všem dát na vědomí, že trávíme noci spolu."

Clint se zasmál. Loki byl tak nesmírně chytrý – ale ze všech těch individualit, z jakých se Avengers skládali, byl on tou nejpřesvědčenější. Solitér do morku kostí.

"To poznáš ve chvíli, kdy Natasha skutečně získá šanci tě prodat do otroctví, nebo Shield zatouží po tvojí kůži," ujistil ho s úsměvem.

A měl naprostou pravdu, ale to už je jiný příběh. Tenhle končí tím, že Loki postrčil Clinta před sebe do průlezu, a Clint mu nahoře podal ruku, aby mu pomohl ven, a obojí jenom proto, aby se mohli dotknout jeden druhého.

- Konec -