Thor demonstrativně širokým gestem upustil Lokiho, ale náhodou ho ještě pěkně šťouchl pod žebra. Loki, který bez opory Thorových rukou spadl na zem, okamžitě bratrovi podrazil nohy a oba se svalili na jednu hromadu.
"Řekla – jsem – dost!"
Protože se oba zároveň snažili předstírat, že se snaží vstát, ale přitom se pokoušeli získat ve rvačce poslední šťouch, vstát se jim samozřejmě nepodařilo. Loki Thora polechtal mezi žebry, ten hlasitě zavyl a s hlasitým chechotem se vrhl Lokimu po nohách. Strhnul mu botu a zapracoval na chodidle. Loki zavřískl jako myš, kterou stahují zaživa z kůže, a zakousl se Thorovi do zad. Ten zařval tak hlasitě, že přes to úplně zanikl matčin hlas.
Ale Frigga už ztratila poslední špetky trpělivosti. Luskla prsty a na oba chlapce se ze vzduchu vylil kbelík ledové vody. Dvojí nespokojeně zaprskání a oklepávání – ale bylo skoro ticho.
"Chováte se hůř než malí! Dnes už vás nechci vidět. Zmizte každý do svého pokoje a žádná večeře!"
"Ale né!" zavyl Thor. "Vždyť jsme nestihli oběd!"
"Oběd jste nestihli proto, že jste tou dobou ve stodole svazovali učitele šermu," řekla přísně. "Byla to jenom vaše chyba. Nechci už slyšet jediné slovo!"
"Ale...!"
"Ani – jediné!" Hlas jí zahřměl tak, jak to údajně uměl jenom sám Ódin, a vzduch zavoněl ozónem. Stačilo málo, aby začaly létat skutečné blesky.
Oba chlapci vystřelili směrem ke svým pokojům. Každý za sebou zavřel ty správné dveře, ale netrvalo ani celou minutu, než Thor yvlezl z okna a po široké římse obratně přešel k Lokimu.
"Stejně za to můžeš ty," řekl, zatímco seskakoval z parapetu na zem.
"Ty sis začal."
"Nezačal bych si, kdyby ty sis nezačal."
"Ále, dej už s tím pokoj," mávl Loki rukou. "Nemáš něco schovaného? Mám hlad."
"Ani kostičku," řekl Thor ponuře. "Ale hlad mám taky děsný. Možná bych ti mohl okousat nohy od křesla."
"Okousej si svoje," opáčil Loki a důstojně usedl. "Ale ještě raději něco vymysli."
"Já?" řekl Thor udiveně. "Od kdy já mám vymýšlet plány? Nikdy po mně nechceš plány. Ani když zrovna nějaký mám. No dobře - mohli bychom něco ukrást strážím. Možná bychom ani nemuseli nic krást. Když uděláme v kuchyni smutné oči... Loki?"
"Hmmm?"
"Ty už máš plán, že ano?"
"Měl bych nápad," připustil Loki a jeho tvář pomalu vzdávala snahu o vážný výraz. "Skvělý nápad," zdůraznil a široce se zakřenil.
"Hlavně ať je v tom maso," zatoužil Thor.
"Uvidíme. Midgarďané totiž mají takový skvělý zvyk, až přímo zákon – když u jejich dveří zaklepe poutník, musí ho přijmout pod svou střechu a pohostit."
"Netušil jsem, že už jsou tak civilizovaní," podivil se Thor.
"Mohli bychom si vybrat nějaké bohaté údolí, plné dobře udržovaných statků a dvorců. Tam budou mít určitě dost masa i pro nás."
Thor horlivě zakýval hlavou. "Zvládneš nás proměnit oba?" poukázal prakticky na jejich poněkud mladistvý vzhled.
"Samozřejmě," opáčil Loki přezíravě. Přímo před Thorovýma očima povyrostl, zmužněl a jeho tmavé vlasy prokvetly stříbrem. Vyhlížel důstojně a dosti velkolepě.
"Dobrý," ocenil Thor.
Postarší muž se zašklebil poněkud nepatřičně dětinským způsobem a v tajuplném gestu máchl rukou. I Thor povyrostl. Pohlédl pak na sebe, vytřeštil vyděšeně oči – a vzápětí zapištěl fistulí: "Já tě zabiju!"
Loki se s chechotem skácel k zemi.
"Klidně tě tím copem uškrtím," zavyhrožovala lepá děva s mocnými vnadami, "nebo tě udusím na vlastních... ééé, hrudi..."
"Příliš nedůstojné," uznal Loki. "Takhle lepší?"
Thor se podrbal v nově nabytých vousech a poplácal se po těle. "No, jsem si docela jistý, že jednou budu mít lepší svaly."
"To už by bylo nápadné," odmítl Loki. "Teď jsme midgarďané."
"Hladoví midgarďané."
"Pak tedy vzhůru, bratře!"
Protože to byli poslušní synové, odplížili se tak, aby je Frigga neviděla, a brzy už je sloup bílého světla poslal vstříc svěže zelené trávě překrásného midgardského údolí. Leželo před nimi jako na dlani, úhledné statky, stromy obsypané ovocem a vypasené krávy. Slunce se pomalu chýlilo k západu a žaludky jim svorně zakručely při představě chystaných večeří.
"Tak kde začneme?" zamnul si Thor ruce. "Neprotahoval bych to – nejlíp hned u prvních dveří!"
Ale nebylo to tak snadné. Navzdory všem zákonům o pohostinství nenašli jediné dveře, které by jim jejich majitelé ochotně otevřeli. Každý měl nějakou výmluvu, nebo dokonce jenom slyšeli špitání a nikdo se neukázal. S každým dalším pokusem byli oba bratři otrávenější, zasmušilejší a hladovější.
"Mám pocit, že už jsme byli úplně všude," řekl Thor nevrle. "Vraťme se domů! Ještě chvíli se tu budeme potloukat a bude čas na snídani. Čert aby je spral!"
"Ještě támhle jsme nebyli," ukázal Loki k chudému domku u jezera. "Zkusme to, když už jsme tady."
"Ti nemají ani pro sebe," ušklíbl se Thor.
Ale Loki byl najednou celý umíněný. "Jen pojďme. Mám sto chutí jim tu provést něco hodně nepěkného, ale nebylo by fér, kdyby nedostali šanci i ti poslední."
Thor nakonec souhlasil.
A čekalo je příjemné překvapení. V domku bydleli dva staří manželé, rybář Baukón a jeho žena Filémis. Přivítali je s úsměvem a nelíčenou radostí, a hned začali snášet všechno, co v domku měli, slíbili nocleh, nalévali víno. Přípravy k večeři plynuly v družném hovoru a veskrze příjemně. Loki se na okamžik omluvil, že si skočí opláchnout tvář, a když se po chvíli vrátil, nesl hojné zásoby jídla. Thorovi bylo jasné, že to musel ukrást v některém statku, ale ani ho nenapadlo protestovat. Nechtěl vyjíst těm dobrým lidem zásoby na měsíc, a když nechal Loki jídlo na stole objevit jakoby kouzlem, jenom se spokojeně zasmál.
Zato chudák Baukón se vyděsil.
"Bohové!" zvolal, popadl dlouhý nůž a vyběhl ven. Thor se vyděsil, jestli si snad nechce ublížit, a rozběhl se za ním. Našel starého rybáře v oblaku peří, v zuřivém zápase s husou.
"Bohům je potřeba předložit to nejlepší!" vysvětlil udýchaně. Thorovi se naštěstí povedlo ho přesvědčit, aby se vrátil zpět, a o věcech božských že bude pomlčeno. Koneckonců, i bez nebohé husy se všichni se dosyta najedli, večer byl příjemný a oba mladíci se nečekaně dobře bavili.
Snad jenom to... víno. Frigga jim občas dopřála trochu vína ředěného vodou, ale tentokrát ho bylo mnohem víc než jindy, a silnějšího. Baukón jim samozřejmě doléval bez zábran, vždyť před sebou viděl dva dospělé muže, kteří zažili již mnoho zim. Ale duše v těch tělech byly mladé a pramálo odolné.
"Jsou to lakomci nepřející," prohlásil náhle Loki sveřepě, když padla nějaká zmínka o místních obyvatelích. "Zasloužili by všichni utopit jako koťata!"
Thor se uchechtl. I jemu víno stouplo do hlavy, i když zdaleka ne tolik, a vůbec si nevšiml, že Loki mluví úplně vážně. Ani na něj moc nedával pozor, sledoval z okna své hostitele, kteří zrovna vyrazili pro další soudek.
"Raději hejno kobylek," nadhodil dobrácky.
"S kobylkami je potíž," zamyslel se Loki. "Mnoho hloupých myslí. Co kdybys je zdrtil bleskem?"
"Nechal jsem doma kladivo," zašeptal Thor divadelním šepotem a znovu se zasmál. Ódin mu dosud kladivo nepůjčil jinak než na pár lekcí pod dohledem. Na drcení blesky si ještě musel počkat. "Poslyš, co kdybys tu nechal zapršet žáby?"
"Udělaly ti něco?"
"Tak hejno much!"
"Prosím tě, dej už pokoj s tou zvířenou!" rozzlobil se Loki. Vstal od stolu a trochu se zapotácel. "Nemohu nechat bez trestu porušení svatých zákonů!" prohlásil. "Smetu je jedinou mocnou vlnou božího hněvu."
Thor se podrbal ve vlasech. "Ale oni na nás byli hodní," upozornil poněkud pletoucím se jazykem. "Tihleti. Baukón a Filémis."
"Tak ty nesmetu," uvolil se Loki a v poněkud podroušené logice mu radostně zazářily oči. "Voda jim udělá dobře!" Vyskočil od stolu tak prudce, až jeho židle s hlasitým zarachocením upadla na zem, a vyběhl ven. Thor slyšel, jak něco volá na ty dva, a začal se ho zmocňovat nepěkný pocit, že to možná bratr přeci jenom začíná přehánět.
Ve chvíli, kdy i on sám vystrčil nos z domu, se pocit změnil v jistotu. Rázem vystřízlivěl, což byl velice ohavný pocit, a žaludek se mu stáhl předzvěstí blížícího se průšvihu.
"Za tohle budeme bez večeře nejmíň měsíc," hlesl.
Na místě, kde měli stát oba stařečkové, se pnuly k nebi dva krásné, ztepilé stromy. Loki stál mezi nimi, už ve svojí obvyklé podobě, protože udržovat takovou iluzi a ještě využívat magii dalšími způsoby na něj bylo moc; ruce měl pozvednuté, oči zavřené a rty se mu bezhlesně pohybovaly. A odkudsi z druhé strany údolí se ozýval hukot blížící se vodní spousty.
Thorův mozek zcela proti vůli svého majitele provedl výpočet možných ztrát na životech a vyděsil se ještě o další kousek víc. Loki byl na svůj věk dost silný mág, a ne poprvé se mu něco vymklo z rukou. Nejčastěji si byl sám sobě obětí, i Thor už si odnesl pár šrámů, ale tohle zavánělo opravdovou katastrofou. Možná ti smrtelníci nebyli vzor ctností, ale nemohli je přeci prostě zabít, byly tu děti, byla tu zvířata...
"Loki," zvolal Thor a rozběhl se k němu, "Loki, zadrž!"
Věděl, že není moudré se dotýkat mága, který právě provádí kouzlo, ale když bratr na jeho slova nereagoval, přiskočil k němu a strhl mu ruce dolů. Loki vyjekl, z jeho dlaní sklouzly dlouhé, spletité prameny zlatavých světel, beze škod zajely do země a zůstalo po nich jen trochu zhnědlé trávy.
"Loki, vzpamatuj se!" vyrazil ze sebe Thor chvějícím se hlasem, protože Loki byl stále tak podivně mimo sebe, až o něj začal dostávat strach. Napůl bezvládné tělo se v jeho rukou bolestně vzepjalo v krátké křeči a oba upadli na zem.
Thor dopadl na záda, takže se mu dostalo krásného výhledu kolmo vzhůru, přímo na Baukóna a Filémis, každého z nich usazeného ve větvích jednoho stromu, jak se křečovitě drží kmene a dost překvapeně na ně shlížejí. Nejasně mu odlehlo. Vůbec netušil, co by si s lidmi proměněnými ve stromy počal.
"Au," řekl Loki, a vyhrabal se na všechny čtyři. Zřejmě chtěl k tématu dodat víc. "Au," dodal proto ještě a chytil se za hlavu.
"No jo, já vím, nesahat," napůl se omlouval Thor, a rychle ho tahal na nohy. "Jenže to byl opravdu příšerný nápad..."
Voda konečně dolehla až k nim, vlhce šplouchla a olízla jim sotva kotníky. Thorovi náhle jeho vlastní strach přišel trochu přehnaný. Loki samozřejmě ještě nebyl zdaleka tak silný, aby stvořil vlnu, která by smetla celou vesnici. Byla to spíš taková menší... no... Určitě místní nepotěšila a nadělala dost nepořádku. Možná vytopila nějaký sklep. Nanesla na cesty bláto a zaneřádila záhonky u domů. Do tragické katastrofy to mělo dost daleko, ale i tak měl Thor pocit, že by bylo nejlepší se hodně rychle ztratit.
"Moc vína dovnitř, moc magie ven," poznamenal s přezíravostí staršího bratra, když viděl, jak se Loki motá. "Měl by sis dávat lepší pozor na obojí."
"Neříkej," ucedil Loki. "Na tohle mohu odpovědět jen nějakou trefnou a přiléhavou poznámkou, která tě úplně uzemní."
"Do toho."
"Později. Ale máš to u mě, nemysli, že zapomenu."
Thor si raději hodil jeho ruku přes rameno a napůl ho tak vedl, napůl táhl, až na místo, odkud se mohli přenést zpět na Asgard. Čím dřív budou pryč odsud, tím líp.
"Kde jsme to vůbec byli?" nadhodil, když už se po Duhovém mostě vraceli domů.
"V Řecku," odvětil Loki zasmušile.
"Ale tam mají hromadu vlastních bohů," nadchl se Thor. "Budou to svádět na ně a na nás si nikdo ani nevzpomene."
"To je pravda," rozveselil se Loki trochu nad představou. "Navíc znáš lidi. Pořádně si to přibásní, notně zveličí, nakonec ta historka bude k nepoznání. Jsme za vodou!"
"Takhle bych tomu raději neříkal," zavrčel Thor. "Navíc... honem něco vymysli! Možná jsme za vodou, ale docela určitě v kaši."
U brány do paláce stála Frigga, ruce založené na prsou, a významně jim hleděla vstříc.
- Konec -
Žádné komentáře:
Okomentovat