Na dosah ruky - 17.

Chudák Tony. Až po uši. Ale hodil se tam koneckonců sám.

Stark se ponořil do práce s urputností někoho, kdo je velmi odhodlaný nedovolit svým myšlenkám bloudit si nežádoucím směr. Pracoval na dalším obleku a vylepšení, která měl teoreticky na mysli, narážela v praxi na tolik potíží, že se mu jeho záměr vcelku dařil.

Nemyslet.

Nemyslet na to, jak nemá svoje vnitřní procesy pod kontrolou. Ty vnější držel na uzdě skoro fanaticky: usilovně cvičil a z optimálního jídelníčku neuhnul ani o sušenku. Omezil se na dvě kávy denně a nezapomínal na pravidelnou dávku vitamínů. Byl díky tomu všemu ve skvělé kondici - a naštvaný. Loki neustále zabíral veškerou volnou myšlenkovou kapacitu. Jeho gesta a způsob, jakým mu vlasy padaly do tváře, dokázaly Tonyho zabavit na celé hodiny. Kdykoli natáhl ruku jeho směrem, v Tonym se všechno zatetelilo nadějí, že se ho dotkne a přitáhne k sobě blíž. Ale Loki to neudělal a Tony k tomu nesebral odvahu po všech těch velkohubých prohlášeních, jak se musí držet od sebe. V noci sice spali na jedné posteli, ale Loki se dokázal náhle chovat tak sourozenecky, až to bylo s podivem. A k vzteku.

Blížil se okamžik, kdy Tony považoval za nevyhnutelné ztratit nervy a provést něco nepředloženého. Už jen míra, jakou sebou pohrdal, narůstala do neúnosných rozměrů. Byl přesvědčen, že bezmocného, magicky ovlivněného Lokiho vlastně zneužívá, že všechno podřizuje svým vlastním pocitům a stavům, a Loki se jen trpělivě (nebo hůř - blahosklonně) přizpůsobuje. Podle těch několika poznámek, které na to téma pronesl, se zdálo, že bere Tonyho stav jako něco samozřejmého, nevyhnutelného a nijak zvláštního, něco, co nestojí za mnoho řečí; bylo to vlastně trochu urážlivé. Pro něj to vůbec nebylo samozřejmé, nevyhnutelné a nikoli zvláštní. Žil Lokim a nepřiměřeně mnoho energie vydával jenom na to, aby to nebylo znát. Uvědomoval si samozřejmě, že by mu nejvíc prospěl stejně lhostejný přístup - situace byla příliš beznadějná - ale všechno bylo čerstvé a nové a nebyl to ten druh emocí, se kterým by byl zvyklý se vypořádávat.

Aby se alespoň trochu zamyslel nad tím, proč se Loki chová právě takhle, ho ani nenapadlo. Konec konců, jeho druhé jméno znělo Přebujelé Ego.

"Krucinál!" Vztekle odhodil ruku přes celou místnost. Zastavila až o zeď a spadla na zem mezi několik dalších součástek, které stihl podobný osud. Stark je házel vždycky na stejnou stranu a ve chvílích, kdy se mu po podobných neúspěších vracel humor, tvrdil, že se tam všechno nakonec zkříží a jednoho dne odtamtud vyleze hotový robot. Teď měl ale do smířlivé chvilky daleko.

Loki zdvihl hlavu a krátce se bez valného zájmu rozhlédl. Seděl zabořený v křesle, nohy hozené přes opěradlo, na klíně notebook. Používal ho poslední dobou raději než Jarvise a jeho virtuální šasi. Stark neměl jasnou představu, co tam může dělat, napůl předpokládal, že Loki brousí po netu, a neměl v úmyslu se mu do toho plést. Dokud se něčím zabavil, dobře tak.

"Nedaří se ti," prohodil Loki líně a Stark už ho chtěl seznámit s úslovím přilévat oleje do ohně a s nezbytnými následky, které takové přilévání provází. "Měl by sis vzít příklad ze mě," pokračoval ještě. "Poslední útok a stanu se králem Centurie. Absolutní vítězství. Ty lidské nicky nemají ponětí o strategii."

Stark na okamžik oněměl překvapením. "Ty hraješ onlinovky?" přeptal se nevěřícím hlasem.

Loki jen pozvedl obočí. "Trénink?" zkusil.

Stark potřásl hlavou. "Tohle mi nikdo neuvěří," zamumlal pro sebe. "Já tomu taky nevěřím." Rozhodil plány nešťastné ruky a rozložil je kolem sebe v jednotlivých vrstvách. V modrém světle obrazovek si připadal jako ryba ve vodě více než obrazně. Někde musela být chyba...

"Co... zrada! Mrzká, podlá zrada!" zvolal náhle Loki a po pokojné letargii posledních chvil nezbylo ani stopy. Naopak - vyskočil, notebook v ruce, a zůstal zírat na obrazovku, naježený jako dikobraz. Vzedmula se od něj vlna slabě opalizující energie. Nebyla ani zdaleka tak silná jako ta, kterou předvedl onehdá v Thorově přítomnosti, ale rozhodně znatelná. Její proud projel vším kolem nich jako nůž máslem a rozbil se až o silné betonové stěny. "Tohle... můj meč se proměnil v kuřecí stehno!" Starkovy přístroje se zběsile rozpípaly a ozvalo se cinkání rozechvělého skla. Veškeré obrazovky se zběsile rozklepaly a popadaly.

"Hej, brzdi!" vykřikl Tony. Právě zažil pocit, jako by mu morkem kostí prolétla vichřice.

"Pokud si přejete ovládnout Pramen pernaté hojnosti jako váš protivník," promluvil Jarvis nechutně veselým hlasem, "doporučoval bych vám tak zvané diamantové členství s plnými měsíčními příspěvky. Centurii nelze ovládnout z demo verze."

Tony jen zamrkal. "Jarvisi, o náplni tvého volného času si ještě promluvíme. Ehm, Loki, na to ti tvůj účet rozhodně stačit bude."

Loki zavrčel něco naštěstí nesrozumitelného, křeslo si demonstrativně otočil zády a znovu zapadl i se svým notebookem. Tony zjistil, že tohle mu nemálo zvedlo náladu. Představa Lokiho, pro kterého je pokušení ovládat svět, ať už jakýkoli, silnější než cokoli jiného...

Zároveň mu to ale znovu připomnělo věc, nad kterou už párkrát uvažoval, tedy že Loki občas reaguje víc jako kluk než jako muž se staletými zkušenostmi. A kluci bývají majetničtí, nemají rozum a když jim dáte silné auto, skoro určitě budou jezdit jako blázni. Loki má svou moc a jestli je v něm dost mladického nerozumu, možná je jeho působení na Starka mnohem cílenější, než tvrdil. Pro zábavu, připadá si tak bezpečněji, proč vlastně?

Zlost byla zpátky. Stark nechtěl být zamilovaný. A už vůbec ne do někoho, koho měl celý den na očích a nesměl na něj sáhnout, protože... argumenty časem ztrácely smysl. Prostě ne, tečka, nebyli kompatibilní živočišný druh. Stále se bránil myšlence, že by takhle dokázal zblbnout sám sebe. Nesnášel se za představu, že Lokiho kouzlu neodolá.

Loki rázně zaklapl notebook. "Jak mám ovládnout svět, když jsi naštvaný tak, až z toho jiskří vzduch?"

"Nejsem naštvaný," zavrčel Stark.

"Chováš se jako hlupák," oznámil Loki chladně.

"Mít tě neustále za zadkem je dost otravné."

"Ne, to ti nevadí."

Což byla vlastně pravda. "Ale vadí mi vědomí, že mě ovládáš!"

Loki si rezignovaně povzdechl, sklonil hlavu a promnul si čelo dlaní. Stark to gesto poznal - bylo jeho vlastní - a o to víc ho vytočilo. "O tom jsme už mluvili."

"Nevím proč mi to připadalo nedostatečné."

"Stále platí to, co jsem ti už řekl. Nebylo by možné, abych na tebe působil víc, než co bys sám připustil! Přišel jsem na Zemi s prázdnýma rukama, nemohu tě ovládat. Smiř se s tím konečně! Tvé pocity jsou jen a pouze tvoje." Ztěžka se nadechl. "Možná bys mi mohl konečně trochu věřit."

"Věřit ti," zopakoval Stark mechanicky. Věřit Lokimu? To byla... vážně divná představa. Nějak ho ta možnost ani nenapadla.

"Ty jsi vážně šílený," prskl Loki, "jak si můžeš myslet, že mě miluješ, a přitom mi vůbec nevěřit? Není divu, že jsi tak nepříčetný!"

Teď už Stark rozhodně byl nepříčetný. "Jak bych mohl věřit někomu, kdo se mě opakovaně pokusil zabít, ovládnout celou Zemi a je se mnou, protože musí - za trest?"

"Hlupák a ještě slepý hlupák." Na Lokim bylo vidět, že kdyby jen trochu mohl, už dávno za sebou práskne dveřmi. "Nemáš vůbec problémy se mnou. Ani s mou magií, jak chceš ji zatracuj."

"Pane, urgentní zpráva."

"S tím, že se nevyznáš ve vlastní hlavě a vlastním srdci, nenadělám nic," pokračoval Loki a v očích měl plamen. "I kdyby bylo naše zalíbení vzájemné... měl by sis konečně přiznat, že tu v této chvíli máš jediného nepřítele a tím jsi ty sám!"

"Pane, ta zpráva má nejvyšší prioritu."

Tahle ťafka šla hodně hluboko. Tony samozřejmě věděl, že má pravdu - ale teď nebyl ve stavu, kdy by byl schopen cokoli uznat. "Drž zobák, Jarvisi," štěkl. "Loki, ty jsi..." Napůl strnul uprostřed rozmáchlého gesta. Ksakru, neměl naprosto nic, co by mu vytknul. Loki svůj praktický i citový život zcela podřídil Tonyho potřebám a představám a to uvědomění Tonyho zasáhlo jako rána beranidlem. Ani Ódinova magie nemohla Lokiho přimět k tak naprosté slušnosti, jakou obvykle projevoval. Měl tisíc příležitostí mu v tom pořádně vyráchat nos a setřít ho desetkrát denně, udělat z něj hadr na podlahu - a Tony si dobře uvědomoval, že by měl v takovém případě proti Lokimu pramálo šancí... ale nedělal to. Toleroval mu všechny úlety, trpělivě postával poblíž, když se Tony zběsile komíhal na houpačce emocí a dojmů, a vždycky mu vyšel vstříct dál než na půl cesty.

Tony si náhle připadal velmi zmateně, ale nedokázal tyhle nové dojmy pojmout všechny naráz. "I kdyby bylo naše zalíbení vzájemné." Ta věta mohla mít víc než jeden význam a on se odmítal smířit s tím nejzřejmějším a už vůbec nechtěl přemýšlet nad tím, proč se mu ta představa nelíbí.

"Počítačové hry nejsou zdravé na sebeovládání," ucedil. "Neměl jsi sklon tak vybuchovat."

Loki zavřel oči a podruhé v nedlouhé chvíli od něj prolétla vlna magie. Tony jen zamrkal a došel k nebývalému zjištění, a to že nastal okamžik, kdyby by měl zmlknout. Loki jediným pohybem sebral svůj počítač a odešel z dílny. Stark věděl, že bude nejspíš sedět nahoře na schodech, protože dál už nemohl, ale...

"Ta urgentní zpráva, Jarvisi. O co jde?" Potřeboval se na něco upnout za každou cenu.

"Vyšetřování útoku na Stark tower ukázalo, že...

...pane, slyšel jste jediné slovo z mého hlášení?"

Stark se probral ze sna a uvědomil si, že Jarvis o čemsi dlouze hovořil. "Cože?"

Jarvis si zcela lidským způsobem povzdechl. "Doporučoval bych vám konzultaci s odborníkem."

"Odborníkem na co?" zeptal se Stark, zcela ztracený.

"V citových záležitostech."

Banner, Natasha, Thor - první jména, která ho napadla. Banner byl lékař a měl nebeskou trpělivost, Natasha měla vždycky pravdu a Thor znal Lokiho a byla tam šance, že se nebude moc smát. Ideální by byla ve skutečnosti Pepper, kdyby byly okolnosti jiné... Milá Pepper, né že bych ti byl nevěrný, i když to párkrát bylo s chlupem, a to že spíme v jedné posteli nic neznamená, a neber si osobně, že po tobě ani nevzdechnu... Léčba by byla nejspíš rychlá a razantní, protože Pepper byla sice velice milá, ale většinou měla po ruce nějaký těžký šanon.

"Jarvisi, co mám dělat?"

"Pane, já nejsem odborníkem na tuto problematiku."

"Tak s tím něco udělej."

"Ve skutečnosti jsem si dovolil navštívit jistá internetová fóra..."

"Přeskoč k věci."

"Navzdory specifické situaci, ve které se nacházíte, společným jmenovatelem všech odpovědí na partnerské problémy - "

"Nejsme partneři!"

"- je doporučení promluvit si spolu, nejlépe v nějaké pozitivní situaci. Bývá doporučována zejména večeře při svíčkách, možná kvůli specifické vlnové délce - "

"Grrrr."

"Promluvit, pane. Rozhodně promluvit."

"Jarvisi, jsi tu celou dobu. Možná už i ty jsi zaznamenal, že všechny katastrofy se přihodí právě tehdy, když spolu mluvíme. Jinak totiž vycházíme výborně. Bodejď by ne, když nemáme na výběr..."

"Z toho, co říkal Loki, jsem pochopil," vložil se Jarvis iniciativně, "že jenom on nemá na výběr."

Tony zabořil hlavu do dlaní. Připadal si vážně jako hlupák - slepý hlupák - ale zároveň mu všechno, co se tady dělo, prokluzovalo mezi prsty, nedokázal to celé podchytit ani pojmenovat, natož si s tím poradit.

"Omluva by nic nezkazila," nadhodil Jarvis po delší chvíli ticha.

"Nemám proč se omlouvat!" vzplanul Tony okamžitě. Na tohle už Jarvis neměl slov. "A vůbec, zopakuj mi tu zprávu. Chci vědět, kdo mi zničil Stark tower."

"Chitauri company, pane."

Tony si byl definitivně jistý, že tohle byl jeden z těch dnů, kdy nebylo moudré ráno vstávat z postele.

- Pokračování -