Na dosah ruky - 18.

Nezmiňujte před Lokim Létající špagetové monstrum. Možná už by to na něj bylo moc a začal by Zemi považovat za ZOO.

Stark vyhlédl z dílny. Loki opravdu seděl na schodech. Vypadal klidně, notebook na klíně a něco si četl. Na Starka jen krátce a poněkud chladně pohlédl.

"Výsledky vyšetřování útoku na Stark tower by tě mohly zajímat," prohodil Stark. Jak stoupal nahoru, Loki se zvedl a přešel před ním do kuchyně. Jako by se rozhodl udržovat mezi nimi co největší vzdálenost. Dobrá, o tom teď... na to teď není čas. "Naši přátelé Chitauri jsou opět na scéně."

Loki se opřel o parapet a zamračil se. "To není možné."

"Zprostředkovaně. Zřejmě byli tací, co usoudili, že jejich intervence na Zemi byla působivá, ale příliš krátká. Dáš si taky?" spustil kávovar. "Vznikl kult, štědře financovaný ze zdrojů, které se ještě nepodařilo odhalit. Pokouší se získat co nejvíce zbytků těl, technologie a zbraní. Jak už to tak bývá, říkají tomu artefakty a uctívají je během svých obřadů. Hierarchie obvyklá, míra zfanatizovanosti značná. Samozřejmě jsem nepřítel číslo jedna. Jestli vědí o tobě se ještě nepodařilo zjistit."

"Chceš říct, že po tom všem... se najdou lidé ochotní uctívat Chitauri?" přeptal se Loki hlasem plným nevíry.

"Jsme v Americe! Najdeš tu lidi schopné uctívat prakticky cokoli."

"Už předtím jsem neměl nijak přehnané představy, ale právě jsi mě připravil o poslední zbytky iluzí."

"Vzdáváš své dobyvačné choutky?" ušklíbl se Stark.

"Naopak," pronesl temně Loki, "očividně potřebujete pevnější ruku, než jsem předpokládal."

"Zfanatizovaní hlupáci jsou jedna věc, skutečnost, že existují významné zdroje financování v pozadí, druhá," poznamenal Stark.

"Jistě. Zbraně."

"Souhlasím. Zbraně, vznášedla, kusy zbroje. Už jenom ty materiály... z toho všeho mohou vzejít významné patenty. Nepochybně pokrok... hmmm. Založit na tom kult je spolehlivý způsob, jak si zařídit oddanou pracovní sílu, která ti ještě zaplatí za to, že může posloužit. A ten název! Chitauri company - přímo křičí do světa, že má s čím obchodovat. Zájemci se objeví sami."

"Velice nezbytně."

"Hmm?"

"Pevnou ruku. Pozemšťané. Potřebují."

"Útok na Stark tower v sobě neměl moc elegance," uvažoval Stark nahlas. "Brutální síla, to ano, ale..."

"Byli by úspěšnější, kdybych tam nebyl," poukázal Loki. "I kdybys byl jenom zraněný, vyřadili by tě a přitom odhalili minimum svých možností."

"Může být," přikývl Stark. "Jarvisi, dva měsíce zpátky - nějací noví zaměstnanci s přístupem do domu?"

"Žádné personální změny, pane."

"Dobře, tak od teď vyšší stupeň bezpečnosti. Změny ve vnitřním okruhu zaměstnanců budu řešit osobně. Informuj všechny, kterých se to týká."

"Jak si přejete."

"Tak to bychom měli," zamnul si Stark rukama. "Nějaké základní informace máme, stačí dva tři dny a pustíme se do toho sami."

"Nerozumím," pronesl Loki obezřetně.

"Dělám na tebe oblek," zazubil se Stark a oči mu vesele zasvítily. "Zelená se zlatou, vyhovuje?"

"Já do té konzervy nevlezu!"

"Musíš," odvětil nemilosrdně Stark. "Jinak se odsud nehneme dál než na procházku do parku. Technicky jsi zdatný dost, ovládání nebude problém. Podařilo se mi vyřešit skoro všechna tvá specifika, fyzickou silou počínaje a dlouhýma nohama konče."

"Nohama."

"Jo. Táhla už byla za tolerancí. Taky jsem nám oběma zabudoval udělátko, které nám bude hlídat vzájemnou vzdálenost a myslím, že už jsem vychytal to tvoje odpadání. Oblek si poradí, i když zrovna nebudu moci převzít ovládání, ovšem proměnných tam teda bylo..."

"Není to nic než kovová rakev."

"Taky tě ještě můžu nosit na zádech."

"Začínám chápat, proč se s takovou oblibou pravidelně intoxikuješ alkoholickými nápoji."

"Chm, ještě řekni, že v Asgardu jste samí abstinenti. Chceš nalít? Bude se ti to líbit, uvidíš."

"Pochybuji."

Stark si Lokiho pozorně prohlédl. Nevypadal vyděšeně nebo tak něco, když už, převažovalo znechucení a hluboký despekt. Nic, s čím by bylo třeba si dělat hlavu.

"Ber to pozitivně. Až je najdeme, budeš mít konečně někoho, kdo před tebou někdo ochotně padne na kolena."

Loki přimhouřil oči. "Tony Starku, ty jsi příšerný plebejec."

w w W w w

Navzdory Starkově dojmu, že napětí mezi nimi se vytratilo a po zbytek dne spolu mluvili běžným způsobem, Loki šel večer spát do vlastní postele. Dva metry daleko. Přes zeď... Nijak to nekomentoval a Stark sám k tomu nedokázal nic říct. Koneckonců, on potřeboval Lokiho méně než Loki jeho. Spal s ním lépe, ale špatné sny nebyla věc, která by byla nějak dramatická a kterou by bylo nutné nějak zvlášť řešit; ostatně posledních pár dní, zřejmě i díky Lokiho průběžné péči, od nich měl pokoj docela. A Loki sice říkal, že Starkův dotek a bezprostřední blízkost drží Chitaurské působení dál od těla, ale odstěhovat se byla jeho volba. Navíc i pro něj bylo posledních pár dní klidnějších, ať už byl důvod jakýkoli. Stark doufal, že to neznamená, že by Chitauri jenom sbírali síly.

"A přitom jsme spolu mluvili, přesně jak jsi mi poradil," postěžoval si Stark Jarvisovi pro jistotu jen polohlasem, i když dveře byly zavřené.

"Hovořili jste o sektě Chitauri, pane," řekl Jarvis vlídně. "Nejsem si jist, jestli se to dá počítat. Ani jste si k tomu nezapálili žádné svíčky."

"Jarvisi, na ta fóra už nechoď."

Dobře. Měl by se hluboce zamyslet nad strategií a veškerými plány, případně rozhodit sítě, projít internet, proklepnout svoje kontakty... a místo toho, samozřejmě, se musel mořit Lokiho odpoledním výlevem. Neznělo to tak úplně jako zlost nebo dokonce nenávist. Takže...? "Jak si můžeš myslet, že mě miluješ?" Stark pocítil slabou naději. Jestli má Loki pravdu a on si svou zamilovanost jenom namlouvá, tak to možná znamená, že to brzy přejde? Nebo co tím sakra myslel? Poprvé v životě se ocitl v situaci, kdy by nad ním měla navrch každá průměrná středoškolačka. "I kdyby bylo naše zalíbení vzájemné." Ty dvě věty, to byl rébus, který potřeboval vyřešit, tím si byl jist.

"Jarvisi," zašeptal, "co si o tom všem mám sakra myslet?"

"Po ovoci poznáte je," zacitoval Jarvis.

"Víš, poslední dobou mám pocit, že potřebuješ přeinstalovat."

Následné ticho bylo tak moc uražené, jak jen mohla umělá inteligence vyvinout. Stark si začal připadat skoro ukřivděně. Ve vlastním domě by očividně všem bylo líp bez něj. Jestli se na něj naštve ještě kávovar, měl by se sbalit a odstěhovat pod most. Už tak je sakra ubohé, že probírá svůj citový život s počítačem. O moc hlouběji se už klesnout nedalo.

Takže? Po ovoci poznáte je? Všechno, co Loki dělal, z toho, jak se choval, jak mluvil, z jeho nesmírně ochranitelského přístupu, z jeho nekonečné vstřícnosti, stokrát nastavované trpělivosti, tepla jeho pohledů... vyplývalo jediné...

...a to že prokletí bylo zřejmě ještě o něco hlubší, než si myslel. Stark se upřímně zastyděl. Znovu se vrátil provinilý pocit, že Lokiho jenom zneužívá a tomu nezbývá než to strpět. Usínal s mnoha předsevzetími, zejména těmi, že se Lokiho pokusí vyvarovat své náladovosti. Loki se skutečně a nefalšovaně snažil, aby to spolu zvládli. Bylo na čase, aby Stark odvedl svůj díl práce.

Náhle jím projelo chvění, slabé, ale po dnešním odpoledni již povědomé - Lokiho magie. Okamžitě vylétl z postele a potichu otevřel dveře do sousední ložnice. Loki spal - a už ten pohled byl nezvyklý, jak si Stark uvědomil, protože Loki se vždy budil s ním. A to podivné bezvědomí, do kterého upadal z léčebných důvodů, se těžko dalo počítat. Teď ale spal docela obyčejně, jeho tvář byla mírná a jako by mladší, rozjasněná sny, které musely být příjemné. Stark zaváhal. Kolem Lokiho slabě opalizoval vzduch a slaboučké vlny magie prolétaly pokojem. V rohu v květináči rozkvetla rostlina, u které si byl Stark dosti jistý, že mu ji označili za nekvetoucí, a strop připomínal hvězdné nebe. Nad Lokiho hlavou jako by se objevovaly stíny obrazů, jenom lehce načrtnuté, které zase rychle mizely. Bylo to podivně intimní, pozorovat ho takhle, skoro jako by mu četl myšlenky - vždyť spal.

Stark váhal. To, co se teď zdálo neškodné a pozitivní, se mohlo rychle proměnit v pořádný průšvih, kdyby se sny změnily v něco ošklivého. Vzbudit ho, nevzbudit? Stejně znovu usne, ale... tohle by se mu asi stávat nemělo?

Celá věc se vyřešila sama, když Loki náhle otevřel oči a zadíval se přímo na Starka, jako by jeho upřený pohled sám stačil, aby někoho probudil. "Stalo se něco?" zeptal se hlasem zastřeným spánkem a posadil se. Stark si fascinovaně všiml, že se jeho vlasy okamžitě srovnaly do patřičného úhledného tvaru.

"Nic, jen... tvoje magie." Loki se zarazil a Stark dodal: "Byla všude okolo."

Ještě nezvyklejší než vidět Lokiho spát, bylo spatřit ho v rozpacích. Nezrudnul, spíše pobledl, ale zřetelně ho to vykolejilo. "Já – nebylo to úmyslné," zakoktal se trochu. Takhle nějak si Stark představoval puberťáka přistiženého s nemravným časopisem.

"V pořádku," odpověděl Stark chvatně, "nebylo to nic nepříjemného..."

Loki se už docela probudil. "Příliš dlouho jsem zahálel," zamračil se.

"Je něco, co bych pro tebe mohl - "

"Ne."

"Oukej. Tak... dobrou noc." Loki na to už nic neřekl, jen nehnutě hleděl; tak se Stark vrátil do své postele, o pár námětů k přemýšlení bohatší. Bohužel dokázal myslet hlavně na to, že Lokiho nepřítomnost v jeho posteli je mnohem rušivější, než bývala jeho přítomnost.

w w W w w

Ráno Loki sám nevstal a Stark zase jednou chodil po bytě se zombíkem v zádech. V něčem to bylo praktické - mohl na něm vyzkoušet jeho oblek a Loki nebyl ve stavu, kdy by mohl odporovat, protože jako vždy se jen trpně podvoloval. Dobře tak mohl vychytat poslední technické problémy, něž Lokiho usadil u svého křesla a pustil se kontroly softwaru. Loki se probral až odpoledne, jako vždy trochu dezorientovaný a hladový jako vlčák. Stark, dosud plný nezlomného odhodlání nezabřednout do žádného nebezpečného tématu a překonat rekordy ve vstřícnosti, s ním ochotně zašel vyluxovat lednici, ačkoli měl zrovna něco rozdělaného.

"Jak je v Centurii?" zeptal se nevinně.

Loki krátce pohlédl na hodiny. "Moji vazalové již obsadili hranice. Večer se zúčastním velké bitvy."

"Takže to členství... v pohodě?"

"Mám za to."

"Víš, Loki..." Stark si odkašlal. "Když byla řeč o tom, že si máš zakoupit plnou verzi, neznamenalo to, že si máš koupit celou firmu, která tu hru provozuje."

Loki se zatvářil trochu zmateně. "Vskutku?"

"Zřejmě jsi vydal poněkud nespecifické pokyny. Co s nimi teď budeš dělat?"

"Vládnout?" nadhodil Loki a náhle se široce usmál. "Pevnou rukou!"

"Mohu ti doporučit, ehm.. nějakou... literaturu o ekonomice a podnikání," řekl Stark, ale měl dojem, že by bylo snadnější přesvědčit Lokiho, aby se naučil háčkovat pejsky z bavlněných nití. "Ale možná bys byl lepší... ve vývoji? Někdo ty hry vymýšlet musí."

Loki se nad jeho slovy kupodivu vážně zamyslel. "Podívám se na to," prohlásil povzneseně, "abych zjistil, co vlastně mám. Podle toho se rozhodnu o jejich dalším osudu a svém možném zapojení."

Stark jenom přikývl. Znělo to docela odpovědně - rozhodně víc, než čekal - a těžko mohl chtít víc. "Kdyby ses rozhodl, že se tím nechceš zabývat, můžeme je připojit k SI, ať zbytečně nezanikne funkční společnost. Zaměstnávají docela dost lidí."

"Beru na vědomí," odpověděl Loki. "A teď mě omluv, musím obhlédnout své državy."

"Tolik se nudíš?" zeptal se Stark opatrně, když Loki se samolibým výrazem otevřel notebook.

"Je to poměrně pohodlný způsob, jak studovat lidskou psychologii," zazněla blahosklonná odpověď.

Stark si omylem hodil do kafe o cukr navíc.

Zbytek večera - po té, co Loki ovládl Centurii a Stark dovedl Lokiho oblek do finální podoby - hodlali strávit plánováním strategie.

O Chitauri company - Stark se přes ten název stále nebyl schopen přenést - se vědělo jen málo. Sami sebe propagovali velice opatrně, oficiální sídlo bylo k dohledání, ale ne snadno, sbírali nové ovečky spíše na základě osobních doporučení. Stark dostal od Shieldu seznam míst, která bylo potřeba prověřit, pár jmen a hrst velice nedostatečných teorií.

Pěkně ho to žralo - on měl být tím, kdo se bude probírat novými technologiemi, ne nějací anonymní nýmandi! Místo aby měl krabice s chitaurskými zbraněmi naskládané v dílně a probíral se jednou po druhé nejméně do přespříštích Vánoc, zabavil všechno Shield, CIA, každý kdo šel okolo a měl hezky vytištěnou průkazku. Jen on to prošvihl, což byl neodpustitelný amatérismus... Trochu doufal, že ze Shieldu ještě něco vytluče. Nebo si najde svoje.

"Začneme od těch méně nadějných lokalit, aby ses sžil s oblekem," rozhodl Stark.

"Nejsem zcela srozuměn s naší osobní angažovaností. Venku tě nemohu tak dobře chránit."

"Jak moc jsou takové řeči upřímné?" ušklíbl se Stark.

"Vlastně vůbec." Loki se zasněně usmál. "Už dlouho jsem nedržel v ruce tepající srdce nepřítele."

Civilizovaný pozemšťan se raději neptal, jak moc obrazně to myslí.

- Pokračování -