Skrímsli II. - 2/9

Tak popojedem :-)





Bylo opravdu velice těžké nebrat si to osobně. Možná dokonce nemožné. Úplně všechno vypadalo jako jasné spiknutí proti těžce zkoušené Lokiho osobě a potřeboval by se nejspíš párkrát nadechnout čerstvého vzduchu, nejlépe někde hodně daleko, než by to vůbec dokázal vstřebat.

Napřed za dveřmi prošla Pepper. Loki sebou mrskla a stále obalená dekou zajela do polštářů vedle Thora. „Je to složitější,“ sykla na překvapeného Asgarďana. „Prostě se tvař, že jsme tu spolu!“

Thor se jen pobaveně uchechtl a ochotně nastavil paži tak, aby si mohla vklouznout pod ni, což byla výtečná poloha, kdy skoro nemohl zahlédnout oči. Byla tu určitá naděje, že když Pepper uvidí tak blízko Thora něco dívčího, taktně se bude držet dál a třeba starou známou ani nepozná. A když pozná, nepokusí se ji chytit pod krkem.

Jenže vzápětí se objevil Stark s Viktorem Doomem a vší srandě byl konec. Teď už nehrozila jen rozběsněná žárlivá sekretářka, ale silný mág s mizivými skrupulemi a vysokou hladinou pomstychtivosti.

Loki tedy z ryzí bezradnosti nasadila výraz mírně rozpačitý, maličko vyděšený a celkově roztomilý, což byla směs, se kterou by mladičké dívčí tváři mělo projít skoro všechno. Jistě není společenské se tu jen tak povalovat, ale byli to oni, kdo přišel bez ohlášení, že? Než ale stačila definitivně propadnout panice, zjišťovala pomalu, že situace možná není úplně beznadějná.

Tak zaprvé: Tony Stark měl v očích příliš mnoho paniky, než aby přivedl Dooma proto, aby se oni dva setkali. Určitě je nebude zkoušet dávat dohromady, či dokonce usmiřovat. Za druhé: Doom ho v téhle podobě nepozná a pokud Loki zvládne neudělat nic nápadného, zůstane to tak. Každé jejich setkání skončilo parádním průšvihem a Loki neměl odvahu zkoušet s tímhle šíleným čarodějem porovnávat síly, a už vůbec ne teď. Za třetí: Thor ho v téhle podobě také nepozná, a i v jeho případě je nejlepší obranou neudělat nic. (Nemůže být tak těžké nedělat nic!) Za čtvrté: v případě Pepper by naopak bylo dobré udělat něco. Nejlépe ji nějak uklidnit, nebo se všemi usmiřovačkami bude konec a azyl u naštvaného Tonyho Starka skončí stejně rychle, jako začal. Protože Pepper tuhle tvář samozřejmě pozná, a vůbec nepomůže, že přitom bude úplně mimo.

Co se třeba proměnit ve zlatou mušku a dobrovolně se vrhnout pod nejbližší plácačku...?

„... a jestli nemáš rád ovesné sušenky, můžu poslat pro pizzu,“ tlachal Tony statečně, zcela na volnoběh bez zapojení mozku.

„To nebude potřeba,“ pravil Viktor. „Thore,“ dodal zaujatě, „jak šťastná náhoda potkat tě zde. Víš o svém bratrovi?“ Loki se zachvěla. Úplně zapomněla, jak působivý hlas tenhle chlap má.

„Zdravím tě, Viktore Doome,“ pokynul mu Thor s úsměvem, „však jsem se právě vrátil z Jotunheimu. Loki je někde na Midgardu, potkali jste se snad?“ Ti dva, jak si Tony vybavoval, se v boji nikdy nestřetli – Thor přibyl k Avengers až v době, kdy s Latverií panovalo křehké příměří, a všichni se velmi snažili ho udržet. Stejně jako teď. Pořád ještě.

„Možná ano,“ řekl Viktor. „Vlastně jsem o tom přesvědčen. Stále se nevyléčil ze svých... špatných nápadů.“

„Copak Loki,“ mávl Thor rukou. „Ten je schopný všeho.“

„Obrazně řečeno,“ povedlo se konečně Tonymu vložit do hovoru zcela zbytečnou poznámkou, kterou nikdo neposlouchal. Vstoupila Pepper, představili se s Doomem, Tony v té chviličce stačil jen udělat několik zběsilých gest směrem k Loki, které nikdo nepochopil, ale hned se zase obrátil k latverijské delegaci. „Posaďte se. Naliju všem pití.“

Cestou kolem Pepper se k ní ještě chvatně naklonil. „Je to celé složitější,“ zasykl zběsile, „dostaň ji pryč!“ Pepper okamžitě cukla hlavou k pohovce, a mírně zcepeněla. Skutečnost, že ta holka si sedí tady, v Thorově objetí, tak dokonale nedávala smysl, až bylo snadné splnit Tonyho přání. Alespoň zatím. V duchu si začínala chystat tolik reakcí, až mu z toho půjde hlava kolem.

Nicméně teď nastala fáze neurčitého hemžení, kdy ještě všichni neseděli, Tony předváděl svůj nejlepší obraz roztržitého mimoně: „Viktore, chceš do toho koktejlu brčko? Přes tu masku se přece nedá pít!“ a Pepper, která byla v Tonyho službách i při soužití s ním všechno, jenom ne nepohotová, se sklonila k dívce.

„Pojď, má milá,“ řekla s úsměvem, „necháme je v klidu povídat si o politice.“

Loki sice potřebovala pryč, ale bylo v podstatě nemožné v této chvíli vstát tak, aby to bylo společensky přijatelné. Ale nedalo se nic dělat – dostat se z dosahu Viktora Dooma mělo poměrně vysokou prioritu. Vyšší, než společenské faux pas, kdy tu nějaká holka, skoro určitě Thorova milenka, pobíhá zabalená do přikrývky.

„Dobře,“ pípla Loki a s cudně klopenými zraky se hrabala zpod Thorovy paže.

„Víš, Starku, že tu máš přeměněnce?“ zaduněl Viktorův hlas a rázem tlouklo v místnosti o dvě srdce míň, protože se zastavila Tonymu i Loki zároveň. Doom na ni nepohnutě zíral a jeho železná maska nevypovídala vůbec nic.

„V mém domě,“ zdůraznil Tony Stark jen o chloupek, ale aby bylo jasno, „najdeš spoustu podivných věcí, Viktore.“

„Odpusť mou netaktnost,“ couvl Doom hladce. „Vím, že lidé je zpravidla nerozpoznají.“

Thor pohlédl na Loki trochu vyjeveně. Ta si jen povzdechla. Byla vděčná za tu chvíli tepla a pocitu bezpečí, nechtěla si to s ním rozházet. Jenže teď byly důležité jiné věci. Když už se to ví...? Tak maličká změna, jenom taková, aby neprasklo jedno velké tajemství – malá sprška magie, na kterou už nebudou mít důvod ani Doom, ani Thor reagovat, protože už to vlastně ví a všichni se právě shodli, že to nechají být, že? Že to určitě přesně tak bylo? V duchu poděkovala, že jsou Avengers spolek s tak vysokou hladinou vzájemné důvěry. Tváří v tvář Viktorovi táhli spolehlivě za jeden provaz.

Doladila rychle postavu a vyskočila na nohy. „Máš pravdu, Pepper,“ hlesla a pokusila se poskládat obličej do úsměvu, „tohle není nic pro nás.“ Pryč, pryč! Doom ji přímo propaloval pohledem.

„Možná bych se mohla přidat, jestli chystáte nějaké dámské separé?“ vyšla s nimi na chodbu i Doomova asistentka. V rukou kdo ví proč stále držela tlustý šanon a její úsměv byl jak led.

„Není mi dobře, půjdu si hned lehnout,“ pípla Loki a ani nemusela nic předstírat. Vtom ucítila, že na ni ta ženská zcela nepochybně působí magicky. Chce vědět, kdo jsem, došlo jí okamžitě. Naštěstí to byl jen ubohý amatérský pokus a Loki se proti němu ani nemusela začít bránit. „Jestli mě omluvíte...“

„Ale vy za sebou přeci máte ošklivou bitku,“ otočila se Pepper na blondýnku kolegiálně, „pojďte, ukážu vám, kde se budete moci umýt... napadli vás?“

„Ach ano, ta recepce... změnila se ve skutečné bojiště. Napadl nás Loki,“ odpovídala ještě ta ženská a Loki div nezakopla. A pak už prostě utekla.





Tony Stark zatím stačil posbírat všechnu poztrácenou rovnováhu. Sotva zmizelo za dveřmi všechno, co připomínalo ženskou, viditelně se uvolnil. „Tak, Viktore,“ usadil se konečně naproti němu se štědrou porcí whisky v ruce a s uklidňující hmotou Thora poblíž, „co tě přimělo opustit Latverii?“

„Nevěříš na mezinárodní smlouvy a ujednání?“ přeptal se Viktor a upil z vlastní sklenice, čímž dostatečně přesvědčivě dokázal, že jeho maska není jen tak obyčejný kus železa. „Ovšem že ne,“ odpověděl si okamžitě sám, „Avengers jsou doslova pověstní tím, že na takové věci nedbají.“

Tony se zazubil. „Jen nech být,“ řekl, „víš dobře, jak to chodí. Jsou hrozby, které přesahují hranice – a my jsme tu proto, abychom na ně dokázali odpovědět.“

„Hranice světů, jistě...“ Viktor přenesl svou pozornost na Thora. „Víš o tom, že mě tvůj bratr opakovaně napadl?“

„To jsem nevěděl,“ řekl Thor jen mírně znepokojeně. „Je jisté, že to byl on? Moc to na něj nevypadá – není to jeho styl.“

Doomův tajemník položil na stolek mezi ně mobil a kmitl nad ním prsty. Objevil se hologram povědomé mořské obludy, i když Tony neopomněl zaregistrovat, že ten jeho byl mnohem lepší. „Jeden příklad za všechny. Zaútočil na naši nákladní loď.“

„Skrímsli!“ zvolal Thor překvapeně. „Zde na Midgardu?“

„Není dobrou vizitkou Asgardu, když ani jeho budoucí panovník neví, že jeho magické stvoření napadlo Zemi!“

„Jsem na Midgardu sotva hodinu,“ opáčil Thor. „Tohle ale bude oříšek...“ podrbal se ve vlasech, „je hrozně velký.“

„Už je zpátky na Asgardu,“ vložil se jim Tony do řeči. „Postarali jsme se o to s pomocí doktora Strange.“

Doom sebou samozřejmě neškubnul, naopak, jen znehybněl. Možná. Zatracené masky! Tony začínal mít dojem, že to vážně není fér. Měl by si taky přivolat oblek.

„Opravdu?“ přeptal se Thor nedůvěřivě.

„Strangova moc stále sílí,“ pronesl Tony Stark pateticky, protože určitě neškodilo, když bude jejich hlavní magický spojenec před konkurencí vypadat patřičně nebezpečně.

„Tušil jsem, že to byla vaše práce,“ řekl Viktor. „Jistě jste pátrali po příčinách.“

„Dostal se sem omylem,“ řekl Tony.

„A vy tomu věříte?“

„Nikde se neobjevil nejmenší důkaz, že by tomu mohlo být jinak.“

Viktor se se založenýma rukama opřel do pohovky.

„Proč mám pocit,“ zamračil se Thor, „že jste se zkrátka rozhodl dostat Lokiho?“

„Princi,“ zabodl do něj Viktor ostrý pohled, „za posledních několik měsíců jsem musel čelit nezvyklému množství incidentů, vedených jak přímo proti mé osobě, tak působících značné materiální škody. Nemohu vyloučit, že skrímsli, jak ho nazýváte, byl pouze náhodný jev a jen shodou okolností vhodně zapadal do schématu. Možná se skutečně dostal na Zemi náhodou. Jiné útoky však byly čitelnější a Lokiho rukopis zřetelně patrný.“

„A tak jste se vydal do New Yorku,“ konstatoval Tony. „Protože...?“

„Protože s tím chci skoncovat,“ odvětil. „Můj pobyt zde ho vyprovokuje, nejsem chráněný tak dobře jako na domácí půdě. A jak se ukázalo dnes večer, ten předpoklad byl správný.“

„Já věděl, že tu nejste kvůli těm smlouvám,“ ušklíbl se Tony. „Ale už ten dnešní útok... Raut jsme domluvili včera. Přesto nás tam čekaly rušičky signálu, falešná reportérka, porůznu rozmístěné nálože, se kterými se pyrotechnici budou prát ještě za týden. A nic magického! Navíc Loki operuje většinou sám.“

„Pokud si rovnou nepozve mimozemskou armádu.“

„Nevím, proč mu pořád předhazujete chitauri,“ zabrblal Thor nespokojeně.

„Nechci vám brát nepřítele, Viktore, ale může se snadno stát, že při honbě za Lokim ztratíte stopy skutečného pachatele.“

„Když všichni ví, že ho ovládali kamenem mysli.“

„Teď ne, Thore.“

„Máme důkazy,“ řekl Viktor, aniž si všímal Thorova monologu. „A ti opolidé rozhodně vznikli za podpory magie.“

Tony si nespokojeně poklepal na skleničku. „Jste daleko od domova. Mohu vám zařídit ochranku.“ Viktor pohnul rameny ve zřetelném despektu.

„Vzhledem k průběhu dnešní recepce... Nemám dost lidí, abych mohl chránit i ty vaše,“ řekl a Tony jen zaskřípal zuby.





Loki samozřejmě věděl, že je v bezpečí. Viktor by si ve Stark Tower nic nedovolil prostě proto, že by mu to neprošlo. Tohle nebyl jen mrakodrap, ale jedno velké Iron Manovo brnění specializované na ochranu svých obyvatel. Věděl to – a stejně panikařil. Vědomí, že jsou pod jednou střechou, že je tak blízko, že jeho magie je blízko, mu zrychlovala tep a působila skoro neodolatelné nutkání... utéct, bojovat? Nejlépe jen zatnout drápek, udělat něco zlomyslného jako důkaz vlastní moci, a pak se v úkrytu popadat za břicho. Nemoudré – vždyť právě takhle to celé začalo. Jenže to už bylo pár let... muselo se stát něco nového, co Viktora přimělo jít mu po krku, a veškerá Lokiho intuice křičela, že tohle dobře neskončí.

„Jarvisi, kde je Natasha?“ zeptal se Loki.

„Na operačním sále,“ řekl Jarvis.

Dobrá, odtud pomoc nepřijde. „Je v pořádku?“

„Doktor Verdis si nechal poslat pro třetí špulku nití. Soudím, že pokud by její zranění bylo fatální, za tolik vyšívání by mu nestála.“

Přesto to bylo něco, k čemu se daly upnout myšlenky. Loki seběhla dvě patra a zcela bez zájmu okolí – anonymní tělo mělo své výhody - prošla k operačnímu sálu. Opřela se čelem o sklo průzoru a pozorovala chvíli lékaře a sestru, kteří se činili nad potrhanou nohou. Natasha sama byla bílá stejně jako prostěradlo pod ní, a při vědomí. U hlavy jí seděl Clint, držel ji za ruku a tiše hovořil, soustředěný na ni tak hluboce, až bylo skoro neslušné je pozorovat.

Loki se odvrátila. Někdo se mihnul poblíž, prošel další chodbou – na okamžik měla dojem, že zahlédla plavé vlasy Doomovy asistentky a vlna paniky se vrátila. Schovat se, dokud neodejdou? Zalézt pod postel, skrčit se v koutě... Mimoděk si položila ruku na břicho a zhluboka se nadechla. Jen klid...

Cestou zpět do horních pater věže se v náhlém impulzu posadila na schody a objala rukama kolena. Příšeří a chlad nevyužívaných prostor – protože frekventované cesty vedly jinudy – přinášely útěchu. Byla hloupost doufat, že by Stark tower mohlo být útočiště. Je příliš ve středu dění, je tu příliš mnoho lidí. Proč tu vlastně chci zůstat? zkoušela se Loki ptát sama sebe, napůl zvědavá, jestli jí perspektiva ženského těla dá odpověď. Přeci ne kvůli – Starkovi? To by bylo zatraceně ubohé.

Zdvihla ruku a přejela si prsty po tváři. Vážně, byly to slzy. Trochu znechuceně nad sebou potřásla hlavou. Musí se vzpamatovat. A rychle. Situaci při Doomově příchodu řešila úplně nesmyslně a bylo nepřípustné v sérii hloupých rozhodnutí pokračovat.

Vstala. Teď půjde, rozhodla se odhodlaně, do svého pokoje. Nic nehrozí. Nikdo tam nepřijde. Je naprosto v pořádku jít do svého pokoje. Přesto, než tam došla a zavřela za sebou dveře, nervy měla dočista nadranc.

Jenže pak se stal ten správný zázrak – přímo před ní se začal točit kruh zlatého světla a objevila se Strangova soustředěná tvář a vztažená ruka. Což bylo skutečně zvláštní, protože Strange si zpravidla dával velký pozor, aby nikomu nevstupoval do soukromí. „Pojď!“ řekl jenom a Loki, vděčná pro tuhle chvíli za to, že má ženské tělo, a tedy dokonalou omluvu k tomu, aby se mu vzlykající vrhla do náručí, přesně to udělala. Portál se uzavřel; a o kus věže dál Doom zatím vršil slova, důvody a důkazy, proč se zbavit Lokiho navždy.

- Pokračování -