Skrímsli I. - 1/2

Abych nic neprozradila předem, tak abecedně: Clint, Loki, Natasha, Skrímsli, Strange a Tony Stark. Někdy v neurčité, obyčejné hrdinské přítomnosti, kdy Avengers ochraňují, Strange kouzlí, Loki se občas mihne a něco provede, nebezpečí přicházejí a zase jsou zažehnána. Tentokrát je tu ale pár pořádných - ALE. Zatraceně prekérních! Protože kde se objeví Loki...




Natasha se zastavila a zdvihla ruku. Někdo tam je, ukázala. Obejdu ho zleva. Během okamžiku se ztratila ve stínech kamenných sloupů a skleněných vitrín. Clint dokonale nehlučně vytáhl zbraň a na Tonyho Starka jenom pokývl. Pomalu a potichu. Natasha měla plánek podlaží nepochybně pečlivě nastudovaný - bude tam nejspíš rychleji než oni dva.

Tony Stark měl tak dost času uvažovat nad tím, jestli je dobré, že nemá brnění, a tedy se může tichým muzeem plížit jako kočka, nebo špatné, protože se nějak dokáží dostat do problému i během té nejbanálnější akce, na které se naprosto nemělo co pokazit. Ale možná si dělal starosti zbytečně. Těžko před nimi bude kdokoli jiný než zatoulaný noční hlídač, nebo, byť by to bylo krajně nepravděpodobné, nějaký zlodějíček z ulice... v půl čtvrté ráno skutečně neměl nárok nikdo další.

Prošli sálem věnovaným laponským krojům, kterému se usilovně pokoušel dodat na atraktivitě pochmurně se tvářící vycpaný sob, a přiblížili se konečně k expozici věnované Vikingům a seveřanům obecně. Právě sem od začátku mířili a bylo asi nevyhnutelné, že právě tady měli narazit na potíže. Teď už to slyšel i Tony - občasné skřípnutí, ťuknutí, pošoupnutí a zacinkání - někdo se probíral přecpanými policemi a snažil se být potichu, ale buď se nesnažil dost, nebo příliš pospíchal.

Clint zdvihl zbraň a postupoval teď vpřed rychleji. Tony se za ním držel jako stín. Na slabé světlo nouzového osvětlení si jejich oči dávno přivykly, ale když dorazili na místo, stejně chvíli trvalo pochopit, koho před sebou vidí.

Natasha, dokonale sehraná s Clintem, se vynořila na protější straně. "Loki! Ruce vzhůru - o nic se nepokoušejte."

Asgarďan, dosud shrbený u spodních polic vitríny, se prudce postavil. "Avengers - tady?" vykřikl. Ruce zdvihl jenom napůl, spíše nerozhodný. Byl teď k Tonymu a Clintovi zády, ale mohli si být jistí, že se Natasha nezmýlila. Vlasy, gesta, výška i hlas, široký asgardský plášť - bylo neuvěřitelné a šílené, že na něj narazili zrovna teď a tady, nepravděpodobná náhoda... která patrně vůbec nebyla náhodou.

"Jsi obklíčený," dodal Clint temně. "Ruce sepnout za hlavou - hned."

Natasha se zatím přiblížila o pár kroků k Lokimu blíž, a protože se dostala do jasnějšího pruhu světla, Tony zřetelně viděl, že jí náhle ve tváři probleskl zmatený úžas.

"Promluvíme si," řekl Loki. Ruce svěsil a napůl se pootočil - dost možná skutečně nechtěl nic víc, ale Clint to zřejmě vyhodnotil jako gesto, které ho mělo dostat blíž k Natashe, a zdvihl pistoli.

"Ne!" vykřikla Natasha a skočila kupředu, Lokiho strhla stranou a částečně za sebe, Clint přesto už stiskl spoušť, ale ruku ještě stačil strhnout vzhůru... na hlavu se jim sesypalo trochu omítky ze stropu a výstřel se z rozlehlých sálů vrátil tisícerou ozvěnou.

Tony ohlušeně potřásl hlavou. "Tak se všichni uklidníme, ano?" řekl, aby se také nějak zapojil. Clint zatím, o hodně vytočenější a znejistělý Natashiným zásahem, pokročil kupředu, s hlavní namířenou Lokimu na hlavu.

"Jdi od ní!" štěkl, i když se nedalo popřít, že to byla Natasha, kdo se sám dostal do tak nevýhodné pozice. Ale ona se o nic nepokoušela a Loki se zase nepokoušel toho zneužít. Oba lehce přikrčení teď stáli naproti sobě a soustředěně na sebe zírali.

"Dobrá, možná si skutečně musíme promluvit," řekla Natasha a uvolnila se. "Mír?"

"Mír," řekl Loki. Pohodil hlavou, aby dostal vlasy z tváře, a plášť si přitáhl blíž k tělu. Na Clinta a jeho pistoli se otočil s divokým zábleskem v očích, známým způsobem zelených a podivně, horečnatě jasných. "Takže jste mě našli -"

"Nehledali jsme tebe," zavrčel Clint. "To ty nám chceš vyfouknout -"

"Za chvíli tu bude policie," vložil se Tony. "Ten výstřel určitě spustil poplach. Rozplakal bych všechny svoje právníky, kdybychom to museli začít žehlit. Neoprávněné vniknutí a tak dál."

Než stačil kdokoli z nich navrhnout nějaké všeobecně přijatelné řešení, stala se ještě další věc. Ve vzduchu se objevily zlatavé jiskry, napřed jen jednotlivé, ale rychle se formující do tvaru kruhu - a Loki se skutečně vyděsil. "Heimdalle!" vykřikl, div mu nepřeskočil hlas. Ve chvíli, kdy z kruhu vyskočil Strange, od pohledu rozpálený do běla, se z nebe snesl duhový sloup a bez potíží ignoroval všechny stropy.

"Loki, stůj!" zařval rozzuřený čaroděj, ale to už Loki i tři Avengerové zmizeli pryč.

"Tak tohle bylo vážně divné," byl Tony Stark první, kdo našel řeč. Stál ještě nehybně a troufnul si jen zamrkat. "Mohl by mi někdo posledních pár minut přehrát zpomaleně?"

Ocitli se v zahradě - bylo tam všechno, skvěle zelená tráva, fontánka, samozřejmě zurčící a s křišťálovou vodou, trsy barevných květin, elegantní besídka s posezením a zcela patřičně porostlá popínavými rostlinami - a o pár kroků dál se přes tepané zábradlí mohli rozhlédnout po městě, které docela určitě nebylo na Zemi.

"Asgard," vydechla Natasha.

"Ano," řekl Loki. "Omlouvám se. Heimdall vás vrátí zpět."

"Přesně takhle jsem si ho představovala," dodala ještě a popošla pár kroků ke kraji vyhlídky. "My jsme na střeše?"

"Na střeše paláce," upřesnil Loki. Nevypadal vůbec šťastně.

"K čertu s tebou, Loki," řekl Clint. "Co má tohle všechno znamenat? Co to bylo s tím Strangem?"

"Starý spor," řekl Loki a nikomu to nepřišlo nepravděpodobné. "Nic, co bychom museli právě teď řešit."

"Natasho... hej, ty bastarde, tos ji nějak - očaroval?"

"Ale ne," otočila se k nim Natasha. "Jenom..." Loki do ní zabodl vzteklý pohled. Odkašlala si. "Jenom jsem si uvědomila, že máme společný cíl. Nesešli jsme se v tom muzeu náhodou."

"A proto jsi málem skočila Clintovi před pistoli?" řekl Tony se sílícím podezřením. "Jsi to vůbec ty? O čem jsme mluvili při snídani?"

"O tom, že jsi blbec, když jsi nechal Pepper, aby ti dala košem?" přeptala se Natasha laskavým hlasem.

"To jsem zrovna nemyslel -"

"Ruce vzhůru oba," řekl Clint.

"Nemůžeš je zatknout na Asgardu," řekl Tony. "Obávám se, že bychom narazili na nepřekonatelné překážky v oblasti pravomocí..."

"Dost už," řekla Natasha a zamračila se. "Nechtěla jsem, abys do něj střelil, protože Loki..." Na okamžik se jí trochu zadrhnul hlas. "Protože jsem v té chvíli byla přesvědčená, že je Loki těhotný."

Clint ze sebe vydal zvuk ne nepodobný zakvičení, Tonymu spadla brada, Loki si vzteklým gestem přitáhl plášť k tělu a Natasha s jistými rozpaky pokrčila rameny. "Ale mezitím už jsme se shodli, že máme společné cíle, takže nějaké podivné hry světel a stínů můžeme odkázat do kategorie humorných přehlédnutí, které nicméně posloužily dobré věci. Nikdo není zastřelený. Mluvíme spolu."

To bylo nějak moc slov na Natashu. A Loki její podezření vůbec nepopřel, spíš vypadal, že ztratil řeč. A než se stačil zahalit pláštěm, Tony už mu samozřejmě úplně automaticky kouknul na břicho. Nikdy by ho to samotného nenapadlo, nanejvýš možná ve smyslu, že není tak hubený jako býval, ale když věděl co hledat, musel si připustit, že to mírné, i když ještě ne vyloženě jednoznačné vyklenutí...

"Je to sakra chlap," vyrazil ze sebe Clint, "kde jsi přišla na takovou pitomost?"

"Ale je to tak, že?" otočila se k Lokimu. Svůj pokus být diskrétní zřejmě radikálně přehodnotila. "Ten tvar se prostě nesplete," pousmála se, "a dejte si pozor na to gesto," položila si ochranitelsky ruku na břicho, "jestli nechcete, aby to věděl úplně každý."

Loki se sesypal na lavičku a ztěžka si podepřel hlavu dlaní. "Natasha Romanovová," zamumlal. "Radost se potkat."

I Clint se dopotácel k nejbližší lavičce, pro jistotu k té, která byla od Lokiho úplně nejdál, i když byla mezi nimi jen chabá hradba kulatého stolku. "Já jsem to vlastně nechtěl vědět," zanaříkal. "Jak se může stát něco takového?"

"O tom zrovna něco vím," přihlásil se Tony a nonšalantně se opřel o vyřezávaný sloupek besídky. "Když se dva mají rádi..."

"Jenže mě vždycky učili, že to funguje, když se mají rádi chlapeček a holčička," oponoval Clint.

"A mě učili, že se Loki umí měnit," pousmála se Natasha, zřejmě už opět zcela ve své kůži a náramně spokojená, že byl její odhad správný. "I když tohle je skutečně zvláštní," dodala upřímně.

"Není to vaše věc a v naší společné záležitosti to nehraje roli," vzchopil se Loki konečně. "Ocením, když si to necháte pro sebe, je to skutečně důležité," a v hlase mu zazněla nebývalá opravdovost, skoro úpěnlivá, která na ně dokázala zapůsobit, "nejde to teď jinak..." Pohlédl na ně a počkal si na neochotná kývnutí. "A tím bych to uzavřel." Hlas se mu zachvěl. Trochu si odkašlal, narovnal se a prohrábl si vlasy. Malá chvilka slabosti, která možná byla skutečnější, než by sám rád, byla pryč.

"To se ti snadno řekne," řekl Clint. "Nesmiřuje se mi snadno s představou, že už ti nemůžu dát přes hubu."

Loki se přezíravě ušklíbl. "Tvé přelaskavé ohledy tě ušetří trapného ponížení."

"Nechat se zbouchnout, když jsi chlap," zavrtěl Tony hlavou. "Tohle mi hlava nebere."

"Nebyl to omyl," ohradil se Loki a předvedl přesně to gesto, před kterým ho Natasha varovala... a příliš pozdě ho změnil na pokus odsunout cíp pláště. Ve tváři mu probleskl podivný jas, který Tonymu doslova sebral slova z úst, když dodal: "Chtěl jsem to tak..."

Clint zaúpěl a nebyl dalek tomu, aby začal do kamenného stolku tlouct hlavou.

Loki se pousmál - a pak se ten úsměv změnil tak rychle, jako by k sobě někdo slepil políčka filmu s dvěma různými herci. Všechno dobré bylo pryč a zůstala jen podivně strnulá maska ironického úsměšku. Tony se prudce otočil. Pískem vysypanou cestičkou k nim rázoval Ódin a div mu nad hlavou nesršely blesky.

"Loki!" zaburácel.

Loki prudce vstal - s pláštěm přitaženým k tělu a podivně vzdorovitým výrazem ve tváři - a pohodil hlavou. "Co chceš?" vyrazil ze sebe. "Řekl jsem ti přeci, že..."

"Dostal jsi úkol!" hřměl dál Ódinův hlas.

"Tak mě nech ho -"

"Nijak náročný, řekl bych. Přesto místo abys mi přišel oznámit, že jsi ho zdárně dokončil," až teď ke zkoprnělým pozemšťanům upřel svou pozornost, "nacházím tě ve značně pochybné společnosti."

První se vzchopil Tony Stark. "Už jsme se potkali," řekl vstřícně. "Tenkrát, když Thor bojoval na Zemi s tou příšerou z dimenze - "

"Já vím, kdo jste," řekl Ódin a hlas mu přeci jenom zazněl mírněji. "Také vím, že jste s mým mladším synem dosud jen sváděli nepřátelské půtky."

"Pane," řekla Natasha jasným hlasem. "Předpokládám správně, že jste Lokiho vyslal pro Engelbertův pohár?"

"Tak jest," odvětil.

"Ten byl i naším cílem." Nedostala šanci domluvit.

"Je to Lokiho zodpovědnost," zesílil znovu Ódin hlas. "Je zbytečné, aby se pozemšťané pletli do věcí Asgardu."

"To jsme si právě chtěli vyjasnit, když jsi sem tak nakráčel," zaprskal Loki. Vřelo to v něm vzteky i odporem, ale ovládal se - praxe mnoha hádek byla velice patrná.

"To naši lidé jsou v nebezpečí," upozornil Tony. Tohle byl přesně ten styl jednání, který vážně nesnášel a který ho rychle vracel do mladých let - div ve svém hlase nezaslechl přesně ten málem pubertálně klackovitý podtón, který tam zazněl Lokimu.

"Všem nám jde o zdar věci," řekla Natasha o něco důrazněji. Zdálo se jí, že k ženě se Ódin chová přeci jenom nepatrně vstřícněji, a neviděla důvod toho nevyužít. "Nechtěli jsme začít bojovat, a tak jsme tady. Domluvíme se na dalším postupu, ať už ve vzájemné spolupráci - nebo že se nebudeme Lokimu plést pod nohy."

"Dobrá tedy," řekl Ódin nepříjemně a zabodl pohled do Lokiho. "Zdá se, že máš v midgarďanech zastání. Doufejme, že nebudou tak vlídní ke všem tvým neúspěchům."

Loki přivřel oči a dokázal nepromluvit tak hlasitě, až to málem třesklo.

"Na Asgardu ovšem pozemšťané nemají co pohledávat," dodal Ódin velmi nepohostinně. "Heimdalle, otevři Bifrost!"

Clint, který do té chvíle seděl na lavičce, se rozplácl na zemi. Tony jen rozhodil rukama, ale snadno našel rovnováhu. Natasha stála pevně předtím i nyní a jenom se pousmála. "Škoda," řekla, "docela ráda bych z Asgardu viděla víc." Loki vypadal, že posledních pár minut potřebuje napřed rozdýchat.

Stáli na heliportu Stark tower, což bylo po všech stránkách praktické a od Heimdalla velmi jasnozřivé. Tony si nebyl jistý, jestli se s tímhle způsobem přepravy někdy dokáže smířit, ale teď měli koneckonců neodkladnější záležitosti k řešení.

Na rozdíl od jasného dne Asgardu, tady je přivítal první náznak svítání. "Čas na snídani," řekl Tony nenadšeně. "A ještě bude pršet. Pojďte dovnitř."

Rozsvítil všechna světla, aby je to trochu probralo, a na kávovaru nastavil dvojitou dávku kofeinu; Clint zatím přemístil obsah lednice na stůl a Natasha dala rozpéct pečivo. Loki se ve vcelku legitimní pozici hosta usadil u stolu a zachmuřeně zíral před sebe, aniž by příliš vnímal, co se kolem něj děje. Nyní, když seděl opřený a nesnažil se zakrývat, bylo jeho břicho zřetelně patrné a vážně se nedalo splést. Bylo dost těžké nezírat na něj; a Tony nechápal, jak si ho mohl nevšimnout.

"Tvůj otec to neví, co?" prohodila Natasha a posadila se.

"Měli byste ho poslechnout," zdvihl Loki hlavu. "Myslí to s vámi tak dobře." Upřímný odpor v jeho hlase byl dostatečně výmluvný. Snad si to sám uvědomil - natáhl se pro hrnek s čajem a pevně ho sevřel v rukou - protože jen pomalu vydechl a promluvil už docela klidně. "Co víte o Engelbertově poháru?"

"Co ty víš o Engelbertově poháru?" ušklíbl se Tony a podal si nůž na máslo. Loki jen protočil panenky vzhůru.

"Vím, co víme všichni," řekl, "totiž že se v oceánu severozápadně od Bermud objevilo stvoření nepozemského původu. Skrímsli."

"Pochází z Asgardu?" zeptal se Clint. Podle toho, co si naložil na talíř, zřejmě pojal jídlo jako terapii - a citová újma byla značná.

"Ano," přikývl Loki bez odporu. "A ne, agente, není to následek žádného z mých plánů na dobytí světa," řekl ironicky, "ani omylu, záměru či čehokoli podobného. Pouze to můj otec vyhodnotil jako práci vhodnou pro nezdárného syna."

"Způsob, jakým umíš vyslovit slova 'otec' a 'syn', by si můj psychoterapeut zamiloval," řekl Tony Stark. "Když tak ti dám kontakt."

"Není to ani opravdové zvíře," pokračoval Loki.

"Myslela jsem si to," přikývla Natasha.

"I když je nadán podobnými instinkty a jistou mírou rozumu - ne, není inteligentní," zarazil námitku dřív, než ji Tony stačil vyslovit. "Ne v lidském smyslu slova. Je to docela chytré zvíře stvořené magií ku ochraně hranic Asgardu. Jen nešťastnou náhodou a souhrou velmi nepravděpodobných okolností se ocitlo zde na Midgardu." Upil čaj a s podezřením se zadíval do hrnku. "Bohužel zde schází - a nemohu je v dostatečném rozsahu včas vytvořit - zábrany, které by ho udržely v bezpečné oblasti."

"Napadl dvě lodě," řekl Clint. "Posádky se zachránily jen náhodou."

"Nenapadl," řekl Loki. "To by vypadalo jinak. Spíš se mu připletly do cesty. Ale až se lépe zorientuje a přizpůsobí, jeho agresivita vzroste - a nedá se předvídat, co v cizím prostředí vyhodnotí jako nebezpečí."

"Pohybuje se směrem na západ," řekla Natasha. "Pomalu, ale jistě se blíží k pobřeží. Možná mu ani nebudeme muset chodit naproti a najdeme ho jednoho rána na prahu. Ještě čaj?"

Přistrčil k ní hrnek. "Rád bych ho zkusil zastavit a vrátit na Asgard, jestli to půjde," řekl Loki a se vzdorem v očích se po nich rozhlédl. "Není jeho vinou, že se ocitl zde."

"Loki," ošil se Tony, "to tě jistě ctí, ale jestli se přiblíží k pobřeží..."

"Není to tvůj domácí mazlík?" zakřenil se Clint. "To by mi k tobě docela sedělo."

Loki mu věnoval pohled plný despektu. "Stejně nemám mnoho šancí," řekl, "je příliš velký. Přesto to zkusím."

"No dobře," ozvala se Natasha, "vždyť my se také nevyžíváme v zabíjení příšer na potkání. Když půjde poslat, kam patří, můžete počítat s naší plnou podporou. Předpokládám," rozhlédla se po přítomných avengerech.

"Však jo," zabrblal Clint.

"Jen bych rád, abychom si včas definovali hranici, od které se snahy ochránit zvířátko jednoznačně předefinují na snahu ochránit lidi," řekl Tony.

"Ale jistě," ušklíbl se Loki. "Jen opatrně s těmi požadavky. Beze mě těžko přijdete na to, jak ho přemoct."

"Už to, že jsi teď, tady a s námi," vyjel Tony možná ostřeji, než bylo záhodno, "mi lehce napovídá, že potřebuješ ty nás."

"Můj úkol se tím usnadní," souhlasil Loki. "A také," natáhl se demonstrativně pro sušenku a zpříma s úsměvem pohlédl Tonymu do očí, "mi tato spolupráce přináší jistý komfort, kterému nevidím důvod se bránit."

"Engelbertův pohár," řekla Natasha rychle a dost nahlas, aby utla poznámky Tonyho i Clinta dřív, než budou vysloveny. "Jak ten s tím souvisí?"

"To stvoření je magický konstrukt," řekl Loki a zahleděl se na hologram, který Tony gestem ruky vyhodil nad stůl. "Vaše obrazová rekonstrukce je poměrně přesná," ocenil, "i když vězte, že zubů má víc a na prvním páru nohou vytahovací drápy. A ty ostny na ocase," ukázal, "jsou jedovaté. Když je na souši -"

"On může z moře?" vyjevil se Clint.

"Samozřejmě. Zjistili byste, že navzdory své velikosti dokáže předběhnout závodního koně."

"Ale tak daleko se nedostane," skočil mu Tony do řeči.

"Ne," souhlasil Loki, "musíme ho nějak - jakkoli - zvládnout ještě na moři. Což byste se svými zbraněmi nedokázali. Ale to už víte."

"Zatím jsme to doopravdy nezkusili," řekl Tony.

"Ale vaše armáda ano," odvětil Loki skoro posměšně. "Mýlím se snad?"

"Nemýlíš," odpověděl Clint. "Ale taky ještě nevyzkoušeli všechno, co mají."

"Škoda munice," řekl blahosklonně. "Napřed je potřeba narušit jeho magickou integritu."

"A potom?" nadhodila Natasha a ťukla prstem do pozvolna se otáčejícího hologramu. Zatřepal se, ale zase rychle se poskládal do původního tvaru. Stále to bylo něco mezi godzilou, stegosaurem, mrakodrapem a dlouho a pečlivě střádanou sbírkou zubů.

"Potom bude potřeba narušit jeho fyzickou integritu," pokrčil Loki rameny.

"Takže ti přeci budeme k něčemu dobří," uchechtl se Tony. "Na špinavou práci." Loki k němu pozdvihl hrnek, jako by mu chtěl připít na zdraví.

"Narušení jeho magie nějak souvisí s tím pohárem," nedala si pokoj Natasha. "Nepotkali jsme se v muzeu náhodou."

"Souvisí. I když mi není jasné, jak jste na něj dokázali přijít."

"Že je ta bestie z Asgardu, a že má magickou podstatu, jsme vytušili už dřív," řekl Tony. "Hledali jsme cokoli, co by s ní mohlo souviset, povídačky, obrázky, pověsti, staré listiny... vím všechno o lochnesce, snad se mi to někdy zase povede zapomenout. Zapojili jsme neskutečné množství lidí a výpočetního výkonu. Pak někdo vyhrabal náčrty toho poháru. Zespodu je rytina, která se té potvoře dost podobá. Tři páry nohou, tlama jak vrata do hangáru, ocas, ostny porůznu po těle, všechno to sedí. To bylo včera v noci. Nechtěli jsme se zdržovat sháněním povolení a rozběhli se pro ten pohár rovnou - bez poznámek, laskavě, nepřišli by zkrátka. A kápli jsme tam na tebe."

Loki přikývl. "Měli jste úžasné štěstí," řekl. "Pochybuji, že je na Midgardu víc než jeden. Sám o sobě ten pohár není důležitý, jde o kámen, který je v něm zasazený."

"Asi to nebude jenom kámen."

Loki potřásl hlavou. "Když někdo vytvoří tak mocnou bytost, většinou stvoří i..." Vypadalo to, že hledá slova. "Jakousi pojistku, pro všechny případy. Mezi mágy se to považuje za slušnost a pevnou součást procesu tvoření. Skrímsli je ale velice starý a většina se jich poztrácela."

"To zní dost nezodpovědně," podotkl Clint.

"Vážně? Kolik věcí jste vy schopní pozdržet několik stovek let?" Pohodil vzdorně hlavou. "Věděli jsme, kde pohár hledat - trvalo mi pouhé dva dny najít konkrétní místo. Jen to dosud nikomu nestálo za to."

"Dobrá, máme kámen," vložil se Tony. "A dál?"

"Je potřeba ho použít jediným specifickým způsobem."

"Jakým?"

Loki na něj s úsměvem pohlédl. "To si zatím nechám pro sebe."

"Loki!"

"Jak už jsem řekl - chci se pokusit dostat to zvíře zpět na Asgard. Pokud byste dospěli k názoru, že víte vše potřebné... nerad bych se ve vašich očích stal nadbytečným."

"Můžeme se přeci domluvit," řekl Clint, ale úplně upřímně to neznělo nikomu.

Tony do sebe hodil poslední kousek sýra a vstal. "Jdu pro ten pohár," oznámil ponuře. "Co nešlo rychle a v tichosti, to půjde pomalu a bude se hodně křičet."

"Chceš někoho s sebou?" zeptala se Natasha, ale Tony zavrtěl hlavou. "V nejhorším brnknu Nickovi, ať ten krám zabaví jménem jakékoli bezpečnostní služby, od které zrovna bude mít průkazku v kapse. Buďte tu zatím hodné, děti." Dopil zbytek kafe. "Na tohle už začínám být starý... Jarvisi, nemám tam někde sporťák s lůžkovou úpravou?"

- Pokračování -