Catch them all!

Je mi jasné, že následující pidihříčka (omlouvám se za narážky, které zachytí jen zasvěcenci :-)) mé hříchy nesmyje, ale snad postupně všechny své resty napravím. Poslední Thor rozhodně uměl vlít nový elán do žil - kéž by ještě uměl o pár hodin natáhnout den! :-)




Bylo to ve čtvrtek, kolem půl druhé v noci, ve výšce zhruba třiceti pater nad zemí, konkrétně na střeše jednoho z newyorských věžáků. Foukal ne úplně příjemný vítr, hlídka byla příšerně nudná a Clint se, v zoufalé snaze vyvést Kapitána Ameriku z jeho standardní blahosklonné pohody, pustil do trochu ošemetné činnosti zvané 'rýpání', případně 'popichování', či méně laskavě 'šťourání'. Rogers byl samozřejmě vděčný cíl. A protože se neprozíravě začal obhajovat, místo aby znuděného lukostřelce včas poslal do háje, došlo na nevyhnutelné - praktické ukázky.
"Nemůžeš tvrdit, že je ti chytrý mobil k ničemu, když jsi ho ještě pořádně nevyzkoušel," nedal se Clint odbýt a vytáhl vlastní placku. Rychlým pohledem ověřil, že poslední potyčku se zločinem přežila v pořádku, a přejel palcem po displayi. "Hudba."
"Mám em pé trojku," odvětil kapitán a doufal, že to vyslovil správně.
"Čtení."
"Raději na papíře."
"Hry."
"Ve volném čase dávám přednost tréninku."
"Banka."
"Nemám ani vindru."
"Sociální sítě."
"Clinte, já tu věc nepotřebuju. Nepotřebuju ji na nic z toho, co jsi vyjmenoval, ani na nic dalšího, co ještě vyjmenovat můžeš."
"Říkals, že se chceš přizpůsobit dnešnímu světu!"
"Na to nepotřebuju mobil! Tonyho techniku umím ovládat dobře a to mi stačí."
"To sice jo, ale... tady jde o ducha věci, chápeš."
"Právě že ano."
"O duchovní spříznění se současností. Obecně sdílené kulturní vzorce."
"Jak přesně mi hraní her a utrácení peněz online pomůže pochopit dnešní svět?"
Clint se zatvářil patřičně povzneseně. "To nezjistíš, dokud to sám nevyzkoušíš."
Kapitán, imunní vůči větru i nepohodlí, se postavil na okraj střechy a zahleděl se do ulic. "Nechceš mi jít příkladem a pořídit si piercing, Clinte? Budeš rázem duchovně spřízněný s polovinou mladých."
"To já už jsem," pravil Clint. "Ani jsem si nemusel propichovat kůži. Koukej..." Hbitě zaťukal prsty po obrazovce. Rozezněla se povědomá znělka, kterou rychle, trochu provinile, a rozhodně zcela nedostatečně ztlumil. "Hm hm hm... A hele! Sedí tu mezi námi pikaču! Sice ho úplně nepotřebuju, ale candy dobrý. Tumáš... ale no tak... tumáš..."
Rogersovi ty pinkavé zvuky očividně nedělaly dobře. Znechuceně se zašklebil. "Ty taky hraješ tuhle pakárnu?"
"Ale no tak! Nebuď suchar, je to sranda. Běháš po městě a chytáš příšerky."
"To už dělám! Pořád."
"Ty taky chytáš pokémony?" vyjevil se Clint a dokonce na okamžik zdvihl hlavu od obrazovky.
"Ne! Běhám po městě a chytám příšery. Jenom nejsou tak... ech. Roztomilý."
"Občas vypadají dost divně," připustil nesoustředěně Clint.
"Je to hodně zlý?" dotkl se Rogers vysílačky v uchu.
"Vždyť jsou jenom namalovaní..."
Kapitán si špičkou nohy nadhodil kousek spadlé omítky, až mu vyskočila do dlaně, a mrsknul jí po Clintovi. Ten jen nadskočil a ublíženě si třel čelo. "Kvůli tobě jsem přišel o pokébal!"
"Zapomněls dávat pozor na okolí," ušklíbl se Rogers a podal si štít. Už mnohem poklidnějším a rozvážnějším gestem si ho připnul na zádech. "Víš co? Mám vlastní hru - a ty se zvedej, taky v ní máš co na práci. Jarvisi? Zopakuj mi souřadnice."
"Málem jsem ho chytil," zabrblal Clint a sklonil se pro luk.
Kapitán jen pohodil hlavou a v očích mu zablesklo. "Já je chytím všechny!"

- Konec -