Na dosah ruky IV. - 12.

Ach ti muži. :-)








Lehnout jsem si šel brzy, vlastně ve chvíli, kdy se zapadajícím sluncem utichl zvonivý rachot pracujících strojů, ten příslib brzkého dokončení posledního křídla základny. Byl stejně optimisticky tvůrčí jako otravně hlučný, až dodatečně jsem si uvědomil, jak moc mě vyváděl z míry. Přesto jsem dokončil všechno, co jsem měl v úmyslu, opravu železného obleku i plán na přepadení Faradayovy základny. Byl jsem si dost jistý, že když připravím plán bez asgarďanů, oba se na poslední chvíli zjeví, už jen proto, aby zaručili dostatečnou porci zmatku a blesků - takhle vesmír prostě fungoval.

Usnul jsem rychle a spal tvrdě. Když mě proto nad ránem probudil Lokiho příchod, procitl jsem snadno a zvláštní mi na tom přišel snad jen ten jeho úsměv, nezvykle spokojený, podobný výrazu dobře nakrmeného kocoura.

"Vypadá to, že neseš dobré zprávy," řekl jsem a pozoroval, jak Loki širokým gestem odhazuje plášť.

"Zprávy... ne, to snad ani ne." Zahleděl se na mě trochu zpytavým, a snad že už mě ta podobnost s kočkou jednou napadla, i nepochybně mlsným způsobem.

"Zato já mám. Našli jsme Faradaye a zítra -" Trochu mi zaskočilo. Margaretina křídla měla být až bodem číslo dva. Jenže to bylo téma, které mi Loki doslova sebral z úst. Udělal totiž krok, lehkým, elegantným gestem trhnul rukama - a v té chvíli se roztáhla křídla na jeho zádech do impozantní šířky, pokoj se rázem zdál stísněný a strop nízký, světlo malé noční lampičky potemnělo. Udělal další krok a jen nepatrně jimi máchl. Snesl se ke mně na postel zvolna, jako by poskočil v nízké gravitaci, sedl si mi obkročmo kolem boků a oči mu nadšeně svítily, když je nechal poklesnout jako dva pruhy těžké látky.

"Zůstala mi," řekl ve chvíli, kdy jsem ze sebe vypravil: "Ono to nezmizelo?!"

Tiše se zasmál, naklonil se a s rozdychtěnou radostí mě začal líbat.

"Ode dneška spíš jenom na břiše?" zamumlal jsem s jeho jazykem v puse.

Napřímil se a roztáhl ruce. "Je to lepší," řekl a mírně škubl rameny. Křídla zmizela. "Dokonale je ovládám, dokonce i velikost a tvar. Když se poškodí, má magie je dokáže vyléčit. Budeš v letu rychlejší," no ještě aby ne! "ale já už na sebe nemusím brát to neohrabané brnění, abych tě dohnal mezi mraky."

Stáhl jsem ho k sobě a přejel mu rukama po zádech. Halena byla bez děr, na kůži nic zvláštního. Loki mi zabořil tvář do krku a pod mými zkoumavými dotyky se spokojeně zavrtěl. Pak se vrtěl dál, dokud se nedostal pod peřinu, která dosud překážela mezi námi. Potom se mu pro změnu znelíbilo moje tričko.

"Co Ódin?" nadhodil jsem a natáhl ruce, aby mi ho mohl stáhnout přes hlavu.

"Jen se chtěl vlastní magií ujistit, že jsem prost veškerého prokletí. Nebyl jsem to já, na koho se snesl jeho hněv."

Ha, tady byl původ té jeho náramné samolibosti a demonstrativně dobré nálady! Jestli to schytal Thor a Loki nic, musely to pro něj být druhé Vánoce.

"O co šlo?" pobídl jsem ho k hovoru, i když mě to pomalu přestávalo zajímat.

"Špatně vyhodnotil a katastrofálně podcenil situaci, abych tak citoval otce," řekl Loki. "Místo aby mě okamžitě dostal pryč ze Země, zavolal Strange a tím jeho osobně i celou Zemi vystavil značnému nebezpečí."

Určitě by se na tom dalo ještě ledacos horem dolem rozebírat, ale Loki byl příliš nedočkavý a jeho ruce příliš přesvědčivé a já spánkem rozehřátý a poslední dobou dosti zanedbávaný.

Takže vhodná chvilka pohádat se nastala až ráno. Já mu řekl o Margaret, on chvíli uvažoval, že prchne zpět na Asgard, protože řešit tohle vážně nemá náladu, pak jsme probírali způsoby využití Strange v boji a došlo na nevyhnutelné.

"Hulk. Vrať ho zpátky."

"To není potřeba," odtušil Loki líně. "Nic mu nezchází."

Byli jsme dosud zamotaní jeden do druhého a bylo snadné ucítit nepatrhné zatuhnutí svalů, když jsem to jméno vyslovil.

"A Natasha?"

"Chtěla jít za ním. Tak šla."

"Loki, sakra. Nemůžeš je nechat na cizí planetě!"

"Máš dojem, že Hulk je typický pozemšťan, kterému chybí cvrkot velkoměsta a večírky desítek jeho přátel?" zeptal se Loki a ten trochu posměšný nádech jeho tónu mě popudil.

"Bruce Banner rozhodně je pozemšťan! A Natasha nemohla předpokládat, že to není na Zemi." Prudce jsem se odtáhl. "Vím, o co ti jde," řekl jsem ostře. "Už dřív jsi chtěl Hulka využít pro vlastní účely. Teď sis ho prostě odklidil na místo, kam na něj snadno dosáhneš."

"Možná," připustil Loki a absurdní neurčitost jeho prohlášení byla tou poslední kapkou. Jenže než jsem mohl začít soptit, Loki mě stáhl zpátky k sobě a objal mě pevně, tím velmi korupčním způsobem, o kterém věděl, že mám rád. "Anthony," zabroukal, "nech to až po boji. Ty chvíle, kdy tě zas a znovu překvapí, že jsme naživu, jsou ideální pro váhání nad námi dvěma a osudová prohlášení."

Nezakousl jsem ho, protože to objetí bylo vážně náramně příjemné. "Nechtěl jsem -" začal jsem, ale Loki se tiše zasmál.

"Vždycky to tak dopadne, když usoudíš, že jsem duchem příliš daleko pozemským představám o tom, co je správné," řekl.

"Jsem sice skvělé téma k hovoru, ale neodváděj řeč. Bruce. Natasha. Měli by dostat možnost se vrátit. A přijdou vhod v boji."

Loki si slabě povzdechl. "Děláš všechno proto, abych si zkazil pověst padoucha," zamumlal mi do kůže na rameni. "Tak poslyš, ty malověrný. Podivoval ses, že se Hulk poslední dobou tak ochotně mění zpět do doktora Bannera. Nebylo třeba ho složitě přesvědčovat, stačilo říct - že?"

"Tím spíš," zavrčel jsem. "Tím spíš by byl v pohodě i na Zemi."

"Vůbec ne," řekl Loki a zdvihl hlavu, aby mi pohlédl do tváře. "Hulk to dělal schválně. Doktor Banner byl stále zoufalejší a blížil se okamžik, kdy by se dobrovolně vzdal vlády nad svým tělem a plně se odevzdal Hulkovi. Hulk to věděl. Už by nebyl vnitřní boj, vzdor jednoho proti druhému. Hulk cítil to vzrůstající napětí a vytušil, že stačí jen počkat. Není zvlášť chytrý a plánování není jeho silná stránka, ale na tohle stačil. Už by mu nehrozilo od doktora Bannera nebezpečí, blížil se okamžik, kdy by jeho proměna a neochota vrátit se zpět byl ryzí kalkul."

"To už jsme jednou zvládli," namítl jsem, ale Loki odpověděl tak, jak jsem čekal: "Ne. To bylo jiné." Zamračil jsem se. "No dobře. A dál? Tím spíš by měl být tady."

"Pokud se rozhodně být Hulkem, zůstane kde je - a ano, Anthony, já tam na něj dosáhnu. Hulkovi by se pouť vesmírem líbila a získal by spoustu příležitostí ničit."

"Nezapoměls na Natashu?"

"Vůbec ne. Mít v osobní stráži monstrum a krásnou ženu je výtečná kombinace."

"Ty se mi zdáš," řekl jsem a Loki se zatvářil samolibě. "Jenže když se rozhodne zůstat Brucem Bannerem?"

"Pak je dost chytrý, aby se z té planety dokázal dostat sám."

"Cože?!" vykřikl jsem skoro. "To si myslíš, že ho tam osvítí shůry a on najednou vynalezne teleport? Vynalezne, postaví, zaměří - Loki, to je absurdní."

"To zařízení už tam je," zazněla pokojná odpověď. "Ta planeta je opuštěná - tedy v zásadě - ale poslal jsem ho poblíž nouzové stanice Strážců. Natasha na ni nestačí, ale doktor Banner ano."

Začínal jsem si být jistý, že dnešní porci nevíry vyčerpám ještě před snídaní. "Co když ho Hulk zničí dřív, než se promění v Bannera?"

"To by byla vážně smůla," pokrčil Loki trochu rameny.

"Loki. Je to překombinovaný a šílený plán, který se může zvrtnout na deset různých způsobů!"

"Dovol, abych ti připomněl, že Hulk zuřil v domě plném lidí."

"I tak by se určitě našly jiné způsoby..."

"Možná," řekl znovu stejným tónem jako před chvílí. "Ale tohle mělo své kouzlo."

"Tohle ze mě udělá alkoholika," zavrčel jsem a definitivně se vymotal z postele, protože příroda zavolala, a taky jsem dostával hlad. "Touha začít pořádným panákem whisky je nesmírná." Jak asi pracuje mozek, který, když potřebuje uklidit Hulka, vymyslí něco tak obskurního?

Loki, zřejmě aby se předvedl, a nebo pocvičil, vysočil na nohy pomocí křídel a znovu je nechal zmizet. Bylo to trochu znepokojivé; dál od reality, blíž k bájím. "Co Margaret," zeptal jsem se už s kartáčkem na zuby v puse, "taky je bude takhle ovládat?"

Loki pokrčil rameny. "Je to jiné. Mně nerostla postupně jako jí. Uvidíme." Potřásl hlavou a vlasy se mu složily do úhledné hřívy. Vůbec mi nepřišlo fér, jak málo asgarďanům stačilo k tomu, aby si odbyli ranní hygienu. Už tak měli život dost dlouhý na to, aby nemuseli zrovna na tomhle šetřit časem.

Clint se netvářil nijak překvapeně, když jsme se u snídaně zjevili oba.

"Thor taky dorazí?" zeptal se jenom a když Loki zavrtěl hlavou, uchechtl se. "To jako přijde o další boj?"

"Stejně ho dodnes podezřívám, že mi zničil veškerou raskorikanskou technologii jenom proto," řekl jsem. "Začíná si to brát osobně."

Vešel Kapitán Amerika, sošný a vyfiknutý jako vždy, jen s mírnými kruhy pod očima. Div netancoval netrpělivostí. Otcovská dovolená už se mu zajídala a potřeboval trochu pořádné práce jako sůl.

Nastalo hromadné vítání a o chvíli později i představování, když se ke snídani dostavil také Strange. Ve vhodné chvilce jsem Clintovi tiše objasnil, jak se to má s Hulkem a Natashou. Přijal to lépe, než jsem čekal, s překvapivě pevnou důvěrou v Bruce Bannera.

"Jestli je Loki chce pro sebe," objasnil, "pohlídá si, aby byli v bezpečí. Stejně se vsadím, že mu Bruce vypálí rybník. Má pevnější jádro, než by člověk řekl."

"Možná míval," ukradl jsem z toustovače čísi topinku, "jenže ty drogy... zamávaly s ním."

"Jenže já byl v Shieldu v době, kdy ho tam drželi pod zámkem," namítl Clint. "Nechovali se k němu právě v rukavičkách. Cpali ho sedativy, aby se neproměnil - i když aby z něj udělali závisláka, k tomu ani Shield nepřistoupil... no každopádně to zvládnul způsobem, před kterým můžeš jenom smeknout. Hele Starku, on se ovládá na úrovni, o který se nám může jenom zdát. Byl bys ty ochotný spolupracovat se Shieldem, kdybyste za sebou měli takovouhle minulost? Bruce to bere jak to je, dokonce ani není uvnitř naštvaný, jakože vůbec. Co se v sobě rozhodne zpracovat, to zpracuje."

"Už jsem zapomněl, že si tu člověk musí topinky hlídat," řekl Roger. Štít si položil vedle sebe na zem a opřel si ho o židli. Musel už být po akci opravdu hodně, hodně žhavý, obvykle si výbavu až ke stolu nenosil. "Na co vůbec čekáme?" dodal s plnou pusou a vypadal docela spokojeně. Topinku jsem mu možná sebral, ale na oblíbenou marmeládu bych nesáhl.

"Čekáme na informace," řekl jsem dost nahlas pro všechny. "Abychom se vyhnuli krveprolití, bude to chtít hodně obratnou akci. Už víme, kde se Faraday schovává. Pár mých šikovnějších hraček právě šmejdí po jeho základně a hledá nejlepší cestu. Má tam docela dost lidí a obvyklá kvanta robotů. Naštěstí vypadá dost centralizovaná. Jen co se mu dostaneme do kanclu a sbalíme ho, bude po boji."

"V Shieldu jsem se přeci něco dozvěděl," řekl Clint. "Úroveň zabezpečení je sice neobvykle vysoká, ale nedávno měl nějaké vnitřní problémy. Jeden kápo chtěl převzít velení a pokusil se o ozbrojený převrat. To by nám mohlo pomoct, jestli proběhla větší personální čistka, ještě mu to tam nepoběží úplně hladce."

"Výborně," přikývl jsem. "Vy dva," pohlédl jsem na Lokiho a Strange, "nebudou se vaše magie vzájemně rušit, nebo tak něco?"

"Ne," řekl Strange.

"Možná," řekl Loki.

"To si pak vyjasněte mezi sebou," řekl jsem zbaběle.

"Proč tu není Thor?" zeptal se Rogers a výmluvně poklepal prsty na štít. "Jestli jsou tam roboti, ty jeho blesky by se hodily."

Než se mu dostalo patřičného vysvětlení, ukradl jsem si další topinku. Být Avenger mě - vzato kolem a kolem - bavilo na mnoho způsobů.

- Pokračování -