Na dosah ruky III. - 8.

Tak nevím, jestli je to kapitola vhodná zrovna k pondělnímu ránu, ale holt to tak vyšlo... tak nadechnout, a... ;-)



To pro ten dotyk, pro tu jedinou chvíli složenou z tisíců jiných, kdy drsná bříška prstů přejíždí po jemné kůži zad. Tady pohladit, tady stisknout a tady stisknout víc. Vrátit se k polibku, líbat tak, až ruce zapomenou kam směřovaly a jen se prsty zaboří do vlasů a tisknou k sobě ta druhá ústa, nohy poklesávají v náhlé slabosti, hlas sténá a nabízí se a žadoní.

Kůže bledá a trochu snědší; dvojí tmavé vlasy, oči hnědé a modré. Přílišná dychtivost, která potřebuje usměrnit, a rezervovanost, kterou je třeba nechat roztát. Hlad po doteku je oběma společný, cítit víc, cítit spolu, cítit; nekonečné dávání. Zašeptané jméno, vetkané do ticha, vytesané pod kůži.

Vstřícnost až k nesnesení, skoro by se chtělo křičet bolestí, která nepřichází, jenom jsou věci stále více dobré; nevíra a úžas, pojď blíž, nejblíž, vezmi si všechno, co chceš, vezmi si mě, čím víc si bereš, tím víc mám, tím víc chci dát.

Slova? Někdy. Úsměv, ten spíš.

A taky vděčnost, snad osudu.

Ovšem i nevděk patří k věci, ten ošemetný pocit zaslouženého.

Všechno, a víc.

Tony každopádně naprosto a bezvýhradně miloval sex s Lokim.


Živoucí město pod nimi z noční tmy vytvářelo jen měkké příšeří. Lokiho štíhlá silueta proti oknu - zdvižená paže odhrnující závěsy, celé to prosté lidské gesto, tak elegantní a esteticky vydařené, že se Tony na té kompozici s potěšením na chvíli zastavil pohledem.

"Loki," řekl polohlasem, a protože to znělo víc jako pozvání k pokračujícím postelovým radovánkám, než k vážnému rozhovoru, odkašlal si a raději se posadil víc vzpříma. "Loki," řekl znovu a zřetelněji. "Na něco se tě zeptám."

"Naslouchám," odpověděl ten stín, závěs klesl dolů a šero zhoustlo. Skoro vzápětí se matrace prohnula - Loki se usadil na druhé straně postele, takže se teď dotýkali nohama a kdyby bylo jen trochu vidět, mohl snad z tváře odhadnout, co si myslí... ale Loki nečekal, až začne Tony štrachat po lampičce, což by docela určitě udělal, protože zpravidla nepřipomínal Jarvisovu přítomnost v takových chvílích. Teď ale Loki ze svých dlaní vypustil hrst drobných světlušek, slabých, ale oči se rychle přizpůsobily.

"Snadno se může stát, že mě špatně pochopíš," začal Tony lehkou oklikou.

"Za poslední dvě hodiny jsi dost účinně zapracoval na tom, aby se obvyklá míra vznětlivosti nás obou snížila na minimum," zasmál se Loki tiše.

"Tak to abych se dostal k věci dřív, než kouzlo vyprchá. Loki, ty štěnice. Je jasné, že jsi je tam musel dát ty."

"Co tě vedlo k takovému přesvědčení?" zeptal se Loki se mírně pobaveným zájmem; rozhodně se nezdálo, že by měl potřebu se začít ohnivě obhajovat.

"Banner ani Fury to být nemohli, jeden byl ještě na Asgardu, druhý v limbu. Thora, i když si dobře uvědomuji, že není zdaleka takové polotupé neohrabané štěně, jak rád předstírá..."

"Ne, to není."

"...si můj mozek naprosto odmítá představit se štěnicí v ruce. Možná na svou naivitu jednou dojedu, ale k němu to extrémně nesedí. Zbýváš ty, Clint a Natasha. Všichni tři máte dostatečné schopnosti i znalosti, abyste ty mrchy dokázali umístit nepozorovaně a aktivovat. Jenže..." Tony se krátce odmlčel. "Když pominu, že Fury má po těch událostech kolem rastakorikanů plné ruce práce sám se sebou a těžko se zabývá mou vlastní osobou, natož aby riskoval, že si to rozlije u vlastních agentů... Obě ty štěnice byly na místě, kde vlastně byly k ničemu. Z mojí pracovny neprošel signál a na existenci sauny jsem dávno zapomněl. Spíš než že by byly užitečné, byly na efekt."

"Clint Barton byl přesvědčen, že se jsou schopné se pohybovat bez pomoci," řekl Loki.

"Řekl to, to je pravda. Byl o tom přesvědčen? Pochybuju. Jako vážně - kdo z nás je takový mimoň, aby s ním mohla dveřmi proklouznout štěnice takové velikosti? Nejspíš by ji zaregistroval i Jarvis. Byly tak vyrobené a možná si někde popoběhly, ale nevěřím, že samy prošly celou cestu po Stark tower. Určitě je někdo přinesl."

"Clint či Natasha mohou mít i jiné zájmy, než jsou Fury a Avengers," promluvil zase Loki. Naprostá absence jakýchkoli živějších emocí v jeho hlase - snad kromě mírného zaujetí a pobavení, jako by to pro něj byla jen akademická debata - Tonyho trochu znepokojovala. Loki byl na tenhle rozhovor už nejspíš připravený a těžko říct, o kolik kroků napřed byl.

"Clint se teď stará jenom o sebe. Dost pochybuju, že by rozjížděl nějaké větší akce."

"A Natasha?"

"Ta výbušnina uvnitř. Natasha mě spíš podceňuje - nedala by tam tak silnou výbušninu, aby mi to urazilo hlavu, pokud budu tu štěnici držet v ruce a tupě zírat. Ne, tohle tam dal někdo, kdo věřil, že si poradím."

"Nebo někdo, kdo nepředpokládal, že se ji pokusíš servat holou rukou."

"Loki, byls to ty?"

Chvíli bylo ticho a Tony zjistil, že tají dech.

"Ano."

"A dál?"

"Dál nic. Byl jsem to já."

"Jaký 'dál nic'!?" Tony zjistil, že je docela těžké nevyskočit z postele, nezačít křičet a nepobíhat okolo - zkrátka nepopustit uzdu všemožným emocím, které převážně měly své vlastní emoce a hrozil proto slušný emocionální výbuch. "Málem mě to zabilo," vyrazil ze sebe. "Tak nějak bych očekával, že z tebe vypadně víc, než že 'dál nic'. Ten design byl Faradayův. Ty ses vážně spřáhnul s tím pitomcem?"

"Ano. Jestli stojíš o drobnou perličku - ty štěnice jsou přesně tam, kam je chtěl dle svých nejlepších zkušeností sám umístit. Vzhledem k jejich mizivé účinnosti jsem neviděl důvod mu to rozmlouvat."

"Tak to jsem vážně hned klidnější." Prý pomáhalo počítat do deseti. Tony se spíš ztotožňoval s verzí 'počítejte do deseti a u osmičky, kdy už to nebude čekat, mu jednu vražte', ale tohle bohužel nebyl ten případ. "To ses tak nudil?"

"Ne."

"Budu z tebe páčit každé slovo?"

"Má něco, co chci. Dohodli jsme se na ceně, která nebyla příliš vysoká. Slíbil jsem mu, že tě dovedu do toho skladiště..."

"Tak proto ses tam tak náhle zjevil!"

"Ovšem. Řídil jsem tu operaci."

"Tys nás prostě zaprodal?! A co ten chlap, co tam exnul?"

"O těch výbušninách jsem skutečně nevěděl."

"Tys nás tam prostě -"

"Anthony, byl jsi snad v nebezpečí? Hulk s Thorem na ně stačili prakticky sami - a nijak tím bojem neutrpěli."

"Se mi snad jen zdá. Co dál?"

"Nic."

"Loki." Tony sklonil hlavu a prsty si promnul čelo. Docela se divil, že ho z toho ještě nebolí hlava, i když nějaký vzdálený tupý tlak napovídal, že k tomu nemá daleko. "S tebou vážně člověk z překvapení nevyjde. Proč to všechno?"

"To je má starost." Poprvé mu v hlase zazněl ostřejší tón.

"Ne, to tedy není, a na zádech mám napsané proč!"

Loki na okamžik pevně stiskl rty. "Potřebuji od Faradaye jméno a adresu jistého člověka," řekl neochotně.

"Tím jsi ale moc jasno do případu nevznesl."

"Neohrozím tvůj život."

"Loki, to už se stalo!"

"Pane," promluvil Jarvis, "heslo topinkovač. Clint a Natasha."

"Cože?" vyjevil se Tony, ale už vstával, zpod postele vyhrábl tričko a o pouhou vteřinku později se snažil dostat do kalhot i druhou nohu. "Nespletl ses?"

"Topinkovač," řekl Loki s despektem a oblékl se tím jednodušším způsobem, i když vynechal rohy a plášť.

"Jo. Protože opéká chleba asi jako Hulk moje nervy, nebo něco takového to mělo být... Jarvis mi má za úkol nahlásit, když někdo začne ničit zařízení v hodnotě přesahující roční obrat zdejší pizzerie - Jarvisi, byla to pizzerie nebo květinářství? Už honem nevím. Ale myslel jsem přitom na Hulka, po pravdě. No, občas něco zničí Thor, když zapomene, jakou má sílu, ale víš jak."

Za řeči už stačil vyběhnout z ložnice a dlouhým obloukem chodby se rozběhl k obýváku, s Lokim v závěsu. Fantazie mu vykreslovala ty nejčernější scénáře, ale skutečnost byla mnohem prostší. Podle toho, jak ti dva stáli proti sobě, jak jiskřil vzduch a jak opatrně se Clint schovával za gaučem, se nestalo nic horšího, než že se Natasha pořádně naštvala.

"Už jsi se tu válel dost dlouho," horlila právě. "Jak vůbec můžeš..." Spatřila je a zarazila se. Zjevně ale jen na tak dlouho, aby se stačila zhluboka nadechnout. "To už si stačil postěžovat? Ještě ty ho v tom podporuj!"

"Já nic," opáčil Tony. "Ani nevím o co jde. Jarvis jen hlásil nějaké rostoucí škody na majetku."

"Vyhodila mi nintendo z okna," postěžoval si Clint.

"To prosím tě příště nedělej," řekl Tony mírně, "už mi jednou starosta posílal stížnost, že je Stark tower nebezpečná pro chodce na ulici."

"Asi jsem ti omylem bouchla o stůl dobrou lahví koňaku," řekla Natasha. "Proto naskákaly cifry tomu tvému práskači. Máš jí u mě."

"V pohodě," řekl raději.

"Ty to taky máš u mě!" houkla na Clinta ostře. Přes ramena si přehodila bundu a zřejmě se chystala vystoupit na terasu, kde na ni čekal quijet. Přesně tu chvilku si ne zcela případně vybral ke vstupu Hulk. Odstrčil Tonyho i Lokiho a nakráčel přímo k Natashe.

"Hulk pomůže!" prohlásil hrdě.

"A ty taky," píchla ho v nazlobeném gestu prstem do prsou, "ty jsi to samé. Jednoduché pohodlné řešení, hlavně žádné riziko. Jsi takový hlupák, Bannere!"

Hulk se pod jejím hněvem celý zmenšil. "Hulk nechce, aby ses zlobila."

"Tak se přeměň zpátky!"

"Lepší zelený," zahuhlal Hulk skoro nesrozumitelně se sklopenou hlavou.

"Bože," praštila ho pěstí do ramene, což mělo asi tak stejný efekt jako by si bouchla do zdi. A vzápětí práskly dvěře na terasu a kdyby mohl quinjet startovat prásknutím, určitě by to přesně tak udělal.

"Omlouvám se, Starku," prohrábl si Clint vlasy a vypadal hodně přešle, když dopadl na pohovku. "Asi jsem ji hrozně vytočil. Vlastně jsem ji takhle naštvanou snad ještě neviděl..."

"Protože jsi blbec," sdělil mu Tony. Počkal ještě těch pár vteřin, než se zkroušený Hulk odplížil ven, a dodal: "Měls jí to říct."

Clint se zamračil. "To nejde. Už by... už by mi nikdy nevěřila."

"Zatímco teď je z tebe celá unešená."

"Lepší blbej než neschopnej," zabrblal Clint.

Tony jen zamrkal. "Tak tomu říkám mít srovnané priority. Chlape, kdy sis naposled udělal volno?"

"Tuhle jsem si udělal prima výlet do hor," odsekl Clint a vstal, zjevně se chystal odejít. Loki mu ale zastoupil cestu.

„Jestli nemáš zrovna na práci nic důležitého,“ řekl lehce kousavě a sjel pohledem po nyní již zbytečných ovladačích na herní konzoli, „můžeme se do toho pustit.“

„Myslíme oba to samý?“ vyděsil se Clint zcela nepokrytě a očima zatěkal po pokoji ve snaze najít nejlepší únikovou cestu.

„Budu od tebe potřebovat pomoci, Anthony,“ řekl Loki.

„Počkej, neříkals, že to není tvoje parketa?“ vzmohl se Clint na protest.

„Ano, neprozřetelně jsem ti přislíbil skutečnou léčitelku. Bohužel Sygin její otec nepovolil přicestovat znovu na Midgard. Byl v tomto ohledu velice jednoznačný, až přehnaně, řekl bych.“

„Jenom proto, že se jí tu a tam pokusil někdo zabít?“ řekl Tony dotčeně. „Alespoň doufám, že to bylo kvůli tomu. Nemyslím, že by se na Asgardu doslechli o tom, že nemám na holky dobrý vliv – tedy chci říct, rozhodně jsem na Sygin nemohl mít špatný vliv, naznačuji právě, že se jí vůbec žádné vlivy netýkaly –„

„Raději už nic neříkej,“ pravil Loki a obrátil se znovu na Clinta. „Sygin mi podrobně popsala, co je třeba udělat. Není důvod ponechávat tě v další nejistotě.“

„Ale já potřebuju víc připravovacího času!“

„Nejlepší by bylo začít hned – Natasha, před kterou se tak ostýcháš, se jen tak nevrátí, a Anthony výjimečně vypadá duchem přítomný.“

"Já nechci, aby ses mi hrabal v hlavě!"

„Moment, to je moc hopem i na mě,“ řekl Tony. „Možná taky potřebuju víc připravovacího času. Jakou mou pomoc?“

"Nemohu ti uškodit Clinte Bartone. Nestane se ti nic horšího, než že se nic nezmění."

"Hned jsem klidnější," řekl Clint hlasem, který jednoznačně vypovídal, co si o tom myslí. Loki se mírně pousmál, tvář jako by mu prozářila vlídnost a klid a oči se mu zatřpytily. Tony zjistil, že se začíná usmívat a Clint povolil svůj napjatý postoj tak viditelně, že málem upadl.

"Všechno bude v pořádku," zarecitoval Loki melodicky. "V tom nejlepším pořádku. Lehni si, Clinte Bartone, odpočiň si. Zavři oči, chceš-li..." Clint se začal pomalu skládat na pohovku, ze které už napůl prchnul. Tony jen tiše zíral. Loki mu víc než jednou tvrdil, že žádnou mocí na lidi kolem sebe nepůsobí – ale co teda bylo sakra tohle? Clint měknul jak vosk.

Loki, aniž spustil oči z Clinta, pokynul Tonymu a ukázal mu, kam se má postavit. Do rukou mu vložil několik menších léčitelských polokoulí, Tonymu už dobře známých. „Přilož mu ji na kůži,“ řekl tiše a ukázal na sobě místo kousek nad hrudní kostí, „a když se vyčerpá, přilož okamžitě další.“

Tony Clintovi, který vypadal jako zhypnotizovaný a bez odporu se nechal porovnávat jak bylo potřeba, vrazil polštář pod hlavu a s poněkud nepatřičným pocitem mu rozepnul košili, což bylo po pravdě trochu trapné, když tu tak ležel a tvářil se jako zfetovaný králík. Nechtě si tak znovu ověřil, co vlastně věděl - že když došlo na množství jizev, Clint je strčil do kapsy všechny. Což bohužel dávalo smysl, byl jen člověk, nenosil železný oblek...  Na Lokiho pokyn přiložil první z polokoulí. Loki mu zatím položil dlaň na čelo a znehybněl. „Odpočívej,“ zašeptal vemlouvavě, „síla, jež do tebe vstoupí, je sama léčivá, jenom ji usměrním svou mocí. Vyprázdni svou mysl...“

Tony tomu sugestivnímu hlasu naslouchal tak bedlivě, až i jemu málem spadla hlava a skoro si nevšiml, že nastala vhodná chvíle pro jeho intelektuelně náročný part. Odložil polokouli lehoučkou jako pírko stranou a hbitě položil na Clintovu pomalu se zdvihající hruď další. Minuty ubíhaly. A začínala to být nuda, Loki už ani nic neříkal a jenom tam dřepěl se zavřenýma očima.

Tony poposedl. Kontrast mezi Lokim, takovým, jakým byl, když se ho povedlo dostat do peřin, a který se skutečnou radostí přijímal potěšení, jaké si dávali, a tím, který dokázal suše a zcela odmítavě konstatovat, že se spřáhnul s nepřítelem, ale prý do toho nikomu nic není, a tímhle Lokim, který v sobě najednou měl dost pochopení pro lidskou slabost a dost soucitu, aby zapojil svůj um, i když čert ví, proč to vlastně dělal - bylo toho dost na celou hromadu lidí a Tony prostě nevěděl co s tím. Jen se nemohl zbavit jistého dojmu, že tohle celé Loki naplánoval, i když stěží říct jak... ale... je vážně těžké vymýšlet, jak z někoho vypáčíte detaily o jeho věrolomnosti, když vám právě zachraňuje přítele.

Shlédl na Clinta, který v podstatě spal s pootevřenýma očima a jen občas pohnul rty, jako by určité myšlenky prostě musely ven. Měl pocit, že rozeznává Natashino jméno. Bohužel Clint nebyl zrovna ve stavu, kdy by mělo smysl mu takovou bláhovost rozmlouvat, tak si alespoň přitáhl mobil. Zpráva od dealera, že pro něj má nabídku z limitované edice Lincolnu Continental, ho poměrně spolehlivě přivedla na nové a mnohem veselejší myšlenky.



- Pokračování -