Na dosah ruky III. - 7.

Tahle povídka je jako laciný film. Samé interiéry a kdy konečně něco venku, napřed je to dopisem a teď zase nějaké bezejmenné staré letiště s pronájmem za pár kaček! Prostě šlendrián. ;-)





Vrata do hangáru byla zajištěná skutečně důkladně: masivní řetěz pro efekt a spousta nenápadných krabiček s elektronikou pro jistotu.

"Sázím deset ku jedné, že je to past," řekl Iron man. "Ty informace byly podezřele - jak jen to říci?"

"Úhledné, to je to slovo," řekla Natasha. "Příliš dobře naservírované."

"Přesně."

"Takže já se sázet nebudu."

"Hulk zničí."

"Jasně, zelenko, ale jestli je tam civilní sklad plyšových medvídků pro osiřelé děti, bude se to v novinách vyjímat dost špatně."

"Až odsud vidím senzory pohybu a dotyková čidla," podotkla Natasha. "To by ti medvídci museli být ze zlata, aby se jim vyplatil takový systém."

"Budeme se tu schovávat, nebo bojovat?" ozval se Thor netrpělivě. "Nijak mě netěší polehávat v trávě, když je nepřítel na dosah."

"Vydrž ještě," odsekl Tony. "Napřed musíme trochu prozkoumat terén. Jako by nestačilo, že Hulka musíme držet na řetězu."

"Tak ty si myslíš," nadzvedl se Hulk, "že jsem tvůj ochočený pejsek?"

"To jsem tím nechtěl říct -"

"Hulk poslouchá jenom sám sebe! A teď chce ničit!" Zelený pohár trpělivost očividně právě přetekl. Hulk vyskočil na nohy a vyřítil se z jejich provizorní skrýše v mlází jako zdivočelý buldozer. Vzdálenost mezi nimi a podezřelou halou zdolával dlouhými skoky, které jim nedávaly moc času na rozmýšlení. Thor ostatně žádný nepotřeboval.

"Vážně není na co čekat," prohlásil, protočil v ruce kladivo a s natěšeným zasupěním vyrazil za Hulkem.

"Utěšuj se tím," vstala Natasha a decentně si ometla z kombinézy listí a loňskou trávu, "že je to mimořádně dobré místo pro boj."

"Které jsi určitě vybrala náhodou," ušklíbl se.

Nevinně se usmála. "Jak jinak. Hoď mě na střechu."

"Jak je libo. Madam?" Hledí vklouzlo na místo a obyčejné lidské oči nahradil výstup kamer a senzorů. Měl tenhle způsob pohledu rád. Bylo to tak trochu, jako by byl rázem někým jiným, dokonalejším (pokud by to ještě bylo možné) a komplexnějším; obyčejné lidské oči byly prostě málo. Nabídl Natashe rámě, popadl ji a vyrazili. Ať už byl tenhle tip správný nebo ne, nebylo žádoucí nechat Hulka srovnat celý sklad se zemí.

I když měla Natasha samozřejmě pravdu: bylo to dobré místo pro boj, a přímo výtečné, pokud si měli nenápadně otestovat, jak bude Hulk fungovat v nových podmínkách. Nikdy ještě nebyl Tím Druhým tak dlouho, vždycky se měnil jen dočasně. A ačkoli dokázal být v boji skvělý, za jeho duševní stabilitu by nikdo ruku do ohně nedal. Co se probudil - vyspaný do růžova, hladový a celý natěšený na nějaké to ničení - nebyla s ním řeč. Nebo možná byla, ale nesmělo přijít na přetřes nic kolem Bannera.

Když proto přišla Natasha s tím, že by si mohli vzít do parády nějakou menší Faradayovu základnu, přišlo to víc než vhod. Tohle staré letiště, na kterém se už hezkých pár let nepřistávalo, ale haly a hangáry pronajímaly coby skladové prostory, mohl Hulk klidně srovnat se zemí celé a nejspíš by se to nedostalo ani do okresních novin. Pokud náhodou jeho běsnění nebude zahrnovat i trhání končetin pochytaných žoldáků, ale tuhle myšlenku Tony zatím zdárně vytěsňoval z hlavy.

Hulk s Thorem se k vratům dostali v tu samou chvíli. Thor udeřil kladivem do řetězu a Hulk vrazil pěstí do panelu takovou silou, že mu zajela do zdi. Buď se nějakým zázrakem spoje zkratovaly přesně v té správné sekvenci, nebo někdo číhal za dveřmi, ale v okamžiku, kdy rozbité články řetězu dopadly na zem, se vrata doslova rozlétla a ven se vynořil celý zástup mechanických medúz. Vyhrnuly se ven jako by byly v hale napěchované až ke stropu, nejvíc ze všeho, zvlášť z Iron manovy perspektivy, připomínaly protržený pytlík cereálií. Jinou než medúzí přezdívku ani dostat nemohly: velikost statného telete, vypouklý vršek, spousta ohebných nohou. Pohybovaly se velice rychle a hbitě měnily směr - a novinkou byla bodavá žihadla zlatavých paprsků.

"Jeden by řekl, že se Faraday poučí," řekl Tony a vysadil Natashu přesně kam si přála. "Tyhle už jsme mu jednou na šroťák poslali, jestli mě paměť neklame?"

"Ještě uvidíme, jak moc je od té doby vylepšil," odvětila a rozběhla se po ploché střeše na druhou stranu hangáru. Tony už po ní ale nekoukal. Teď, kdy měl konečně volné ruce, se soustředil jenom na to, aby pořádně provětral repulsory. Docela litoval, že se Loki nechtěl přidat, určitě i jemu by udělalo dobře si trochu zastřílet. Připadalo mu, že nebyl v akci celé věky - a ten pocit, že je v centru dění a něco se skutečně děje, byl skvělý. Nepřátelé byli jasní a nezpochybnitelní, teď musel jen dobře mířit a využít všechen svůj um k tomu, aby ty zběsilé mnohonožky nezavalily Thora a Hulka už jen svým množstvím. Podle toho, jak nespokojeně Hulk zařval, zřejmě bolely ty výstřely i jeho. Thorovo kladivo se občas zablesklo ve slunci a jeho červený plášť vlál, kdykoli vyskočil do vzduchu, aby se vymanil z jejich sevření.

"Zkusím se dostat dovnitř," řekl Tony a pokusil se prolétnout vraty. Očividně to byl špatný nápad, protože tak tak uhnul, když mu těsně před očima vystřelily automatické zbraně. Nabízelo se zkusit to z druhé strany, nebo prorazit střechu, ale jednak nechtěl upozorňovat na Natashu, jednak nechtěl opouštět Thora s Hulkem - i když představa, že by potřebovali pomoct proti pár desítkám robotů, byla skoro směšná. Na druhou stranu: ty mrchy byly skutečně rychlé a bylo jich hodně. I když odsekli nebo urvali jejich končetiny od těla, chapadla sebou vlnila po zemi jako klubko hladových hadů a vrhala se po všem živém - vypadalo to na dlouhý a úmorný boj a i když zaslechl Thorovo vítězné zahalekání, zároveň bylo o chviličku později docela dobře vhod, když ho popadl za nohu, což byla jediná věc, která z něj ještě trochu koukala, a zvedl ho do vzduchu. Pevně se držící roboty z něj doslova ostřílel.

"To jsou protivníci!" zvolal Thor a navzdory své nedůstojné poloze zřejmě neztrácel dobrou náladu. Zatočil kladivem a slabě zahřmělo. Iron Man ho vyhodil vzhůru, Thor se ve vzduchu hladce přetočil a hodil bleskem. Hulk zřejmě taky schytal svůj díl výboje, protože zlostně zahulákal a začal roboty házet po Thorovi. Ten, soutěživý jako vždy, se pokud možno všechny snažil kladivem odpinknout zase zpátky.

"Nejen Hulkova příčetnost by nám měla dělat starosti," pravil Tony ponuře.

Natasha se ozvala obratem. "Je to tu úplně prázdné," řekla. "Jen skladiště plné robotů. Ty fotky musely být podvržené."

"Stejně je tu nemůžeme nechat pobíhat," odpověděl. "Sešrotujeme je a půjdem."

"Rozumím. Zkusím najít alespoň nějaké stopy."

Tony věnoval chvilku prostřílení nejhoršího houfu, ale pak usoudil, že ti dva dole už na zbytky robotů stačí sami; usadil se na střeše nad vchodem a pustil se do hledání. Že by je sem někdo nalákal jenom proto, aby jim dopřál malou rozcvičku - a ani se nepokochal výsledkem? Někde muselo být něco, co stálo za to najít: skrytý pozorovatel, kamery, vysílač.

"Poslyš," řekl zase k Natashe, "možná už jsem rozmazelný, ale ten chlap mě přece chce zabít, ne? Připadá mi, že se dost nesnaží."

Odpověděl mu tichý smích. "Dělá co umí, Starku. Když bude dost vytrvalý, nakonec se mu zadaří. Pravděpodobnost je na jeho straně. Máš pocit, že je tak neschopný? Do Alp se za tebou dostal stejně rychle jako Shield a moc ti tam nechybělo."

"Dobře, dobře," zabručel.

"Nepodceňuj ho, prosím tě. Jsi to ty, kdo drží Avengers pohromadě. A mě tenhle vedlejšák docela baví."

Ta poznámka ho překvapila - a jestli ho tím Natasha chtěla přesvědčit, že svá slova myslí vážně, povedlo se jí to.

"Ostatně na tvojí poštu musela ochranka už před několika týdny vyčlenit pyrotechnickou jednotku. Nečetls ty e-maily od nich, že ne."

"Nějak jsem měl dojem, že zase chtějí zvednout plat, tak jsem to ani neotvíral... a vida." Konečně našel, co hledal. Někteří z robotů neútočili tak bezhlavě jako jiní, chovali se inteligentněji a lépe své útoky plánovali - a rychlý sken ukázal, že v sobě skutečně mají složitější elektroniku. Objevit i kamery a najít frekvenci, na které vysílají signál, už dlouho netrvalo.

"Je to dost úzce modulované vysílání," řekl zaujatě. "A není moc silné. Podívám se..."

"Ne sám!" vyjela Natasha. "Teď jsme o tom mluvili!"

"Chraň Tonyho Starka a bude ti vděčný," odvětil. "Nebo minimálně jeho akcionáři. Ale věř, že Iron man se o sebe postará sám."

Vyletěl prudce vzhůru. Vzhledem k dosahu vysílání, terénním nerovnostem v okolí, všemu se vším... skladišť tu byla celá řada, nemohl prohlížet jedno po druhém, ale při bedlivějším pohledu rychle zjistil, že jeho přístroje dokáží většinu z nich obstojně proskenovat - slabé plechové střechy nebyly valnou překážkou. Skoro na jistotu se proto rozletěl k tomu jedinému, které prohlédnout nedokázal, i když navenek vypadalo úplně stejně potlučeně jako všechna ostatní.

"Ten je můj!" zahulákal Thor vzadu a Tonymu to dostatečně naznačilo, že nepřátelé začínají ubývat a měl by si proto pospíšit, než se signál ztratí úplně. I kdyby ho čekal další hangár nacpaný roboty až po střechu, trápit ho to nemusí, protože stačí prostě stačí poodletět...

Vrata rozrazil jediným úderem a pak doslova zkameněl překvapením, protože obrázek před ním byl jeden z těch posledních, které očekával. Dobře, houf eskymáků secvičujících balet se držel na žebříčku ještě níž, ale stejně. Skutečně tu byl tu velín, provizorní záležitost z krabic od banánů a několika počítačů. Ale v křesle před obrazovkami seděl Loki, oblečený ve svém zeleno-zlatém ironmanském obleku, a vypadal naprosto v pohodě, už chybělo jen nohu přes nohu a porcelánový šálek s odpoledním čajem.

"Anthony," pokývl mu na pozdrav.

"Tak tomu říkám překvapení," řekl Tony a vykročil kupředu. Až teď si všiml, že na traverze o pár kroků dál je přivázaný nějaký chlap, toho času v bezvědomí.

"Je jenom omráčený," odpověděl Loki Tonyho pohledu. "Když jsem ten Avenger..." dodal s netajeným sarkasmem.

"Kde ses tu vzal?"

"Neříkals, že mi trocha akce udělá dobře? Měl jsi pravdu."

 "Loki!"

"Neviděl jsem důvod plést se do boje, když se tam ti dva tak dobře bavili. Našel jsem to tu stejně jako ty - existence pozorovatele byla nevyhnutelná. Je libo záznam boje? Právě skončil. Už jsem ho stáhl - "

Zacvakání, podezřelé zahučení, ještě podezřelejší svist ze sotva slyšitelných hlubokých tónů stoupajících do protivného pískotu... to všechno jim napovědělo, že je něco špatně.

"Autodestrukce," štěkl jenom Tony, protože při jejich smůle to bylo nevyhnutelné - a ledacos napověděl i zánik štěnice, kterou onehdá našel doma, ten mizera si určitě držel styl. Ještě se nerozhodně pohnul směrem k tomu spoutanému chlapovi, jenže Loki ho popadl a vší silou doslova prohodil vraty ven; sám vystřelil za ním. Vzápětí je ohlušil výbuch. Nebyl nijak extrémně silný, i když je oba v kotrmelcích poslal o kus dál, ale k tomu, aby zničil veškeré důkazy, stačil bohatě. Ze skladiště zůstala hromada doutnajících rozvalin.

"Myslím, že mě to začíná trochu štvát," prohlásil Tony a rychle projížděl diagnostiku. Poskákat si po betonu oblekům nesvědčilo. "Jsem trochu vysazený na hajzly, kteří ochotně vyhodí do vzduchu vlastní lidi."

"Starku?!" ozvalo se mu ve sluchátkách od Natashy.

"Budiž ti útěchou, že to byl muž nelítostný a mnohými krutými zločiny poznamenaný," řekl Loki. Promluvil klidně, ale tvář měl hněvivě staženou. Zřejmě ho vytočilo, že si přítomnosti výbušnin nevšiml dřív.

"Jo, to jsme byli my," řekl Tony k Natashe. "Obávám se, že tady jsme skončili - jak je na tom Hulk s Thorem?"

"Neptej se. Ale řekněme, že mají hotovo. Jaké my?"

"Můj bratr dokáže být velmi dětinský," poznamenal Loki, když bok po boku vyletěli, a už z dálky bylo jasné, že tenisový duel pokračuje, i když už jenom s pouhými torzy. Spočíval v tom, že Hulk házel zbytky robotů po Thorovi tak rychle, jak jen dokázal, a Thor se oháněl kladivem jako divý, aby se mu žádný z nich nedostal na kůži. Průběžně po sobě pokřikovali přátelské urážky.

Tony si - raději jen v duchu - pomyslel, že události poslední doby musely i v Lokim zanechat pořádné stopy, když v běžné řeči nazývá Thora opět svým bratrem, a jen se pro sebe pobaveně ušklíbl. "Třeba to dělá pro Hulka," řekl nahlas. "Co si budeme namlouvat, když si trochu zařádí, mohl by pak být klidnější."

"Třeba," souhlasil Loki bez odporu. "Thor si s divokými zvířaty rozuměl vždy dobře. Konečně, nemá k nim moc daleko."

"Neodolal jsi boji, bratře?" zavolal Thor vesele, když po Tonyho boku přistál i zeleno-zlatý Loki.

"Já hledal toho, kdo z něj měl užitek," řekl Loki. "Bohužel s posledním zabitým nepřítelem explodovala i jeho..." Ani se nenamáhal dokončit větu, protože Thor už měl opět plné kladivo práce.

Objevila se Natasha, obratně překračovala trosky a rudé vlasy se jí zaleskly na slunci. Chviličku počkala, než si Hulk ve vítězném gestu zabušil pěstmi do hrudi a spokojeně zařval. Pak přistoupila až k němu, položila mu dlaň na paži a s úsměvem se mu zahleděla do tváře. "Hodně jsi ničil, můžeš být spokojen," řekla mírně. "Co se takhle vrátit, Bruci?"

"Jsem Hulk," zazněla nevrlá odpověď.

"Alespoň na chvíli," zkoušela se vemluvit Natasha. Tony si uvědomil, že skoro nedýchá a podle toho, že stejně tak Loki i Thor přihlíželi bez pohnutí, zřejmě nebyl sám. Vážně doufal, že se jí to povede. Jak se dnes opět ukázalo, když se Hulk vrhl do boje hlava nehlava, byl zvladatelný jen s největšími výhradami.

Hulk se prudce sklonil a přiblížil svou tvář k Natashině. Tony měl co dělat, aby neskočil vpřed a nestrhnul ji stranou. Natasha ale neuhnula - zírali na sebe, nosy skoro u sebe, ona s mírným úsměvem, tak zřídkavým v její tváři, Hulk pak zamračeně, i když i u něj to bylo jen takové zamyšlené zamračení, ne vzteklé.

Ale pak sebou trhnul, uskočil a zabušil do země. "Hulk je nejlepší!" zahulákal spokojeně. "Hej, zlatovlásko, chceš odvetu?"

Natasha zklamaně vydechla a sklopila hlavu. Podle těch několika hlubokých nádechů, ve kterých se jí zdvihala ramena, ani pro ni nebyla ta chvilka snadná.

"Je čas vrátit se domů, můj zelený příteli," řekl Thor s úsměvem. "Ale věř, že jsme spolu neskončili!"

"A s ním taky ne," obhlédl Iron man hromadu trosek. "Začínám si to brát osobně."

"Bylo načase," podotkla Natasha.

Thor zatočil kladivem. "Kdo bude první ve Stark tower?" Loki jen pokrčil rameny a vystřelil vzhůru, nejspíš ve stejnou vteřinu jako Iron man. Ze všech tří záhy zbyly tři malé tečky mířící směrem, kde za několika kopci a dolinami ležel New York.

"Ty ne," řekla Natasha honem, když se Hulk už už rozběhl kupředu ve snaze dohnat po zemi to, co oni dokázali naletět. "Ty mi budeš dělat zátěž ve quinjetu."

"Hulk smutný," zatvářil se Hulk zhrzeně, asi jako nakopnuté štěně.

"Mohl bys mě tam třeba odnést na rameni," navrhla Natasha, protože velmi dobře věděla, co na něj platí. Netušila sice, jestli má obecně rád ženské pasažéry, nebo jenom ji, ale  patřičně zazářil a to bylo hlavní. "A když si pospíšíš, můžu na to pak pěkně šlápnout a možná tam budeme ještě -"

Do pilotního křesla byla usazená skoro dřív, než se stačila nadechnout, a jen si pomyslela něco o tom, jak pravdivá se mohou ukazovat klišé o mužské soutěživosti, kterou ona sama samozřejmě v nejmenším netrpí, takže teď právě letí jak blázen opravdu jen proto, aby... prostě byla brzy doma, rozhodně.

- Pokračování -