Spal já jsem s matkou alespoň jednoho z nich?

Tato zcela nesmyslná povídka (jak jen mě bavilo ji psát!) je pokračováním hned tří jiných: Život za život, Tři noci pro lásku a Nepřítel s výhodami, ačkoli spolu ony povídky nesouvisí a jen s největší krkolomností by bylo možné srovnat je do logického rámce (ale jde to, mám graf!). Jenže mě zaujala představa Starka, jak... ano. Že jsem to musela sepsat. Tak jsem si udělala radost. A je to slash. Cha. :-)

Když se Loki objevil uprostřed obýváku, Stark zrovna seděl na pohovce s nohama na stole a skleničkou v ruce.

"Ty!” vykřikl a vyskočil.

"Já,” pousmál se Loki mírně.

"Ty bastarde!”

"Stále je řeč o mně?” podivil se Loki. "Takové vášně jenom proto, že jsem vstoupil oknem a ne dveřmi?”

"Už na tebe delší dobu čekám,” pronesl Stark temně. "Čekám, kdy se konečně objevíš a já ti to budu moci spočítat. Pět let! Ksakru, když se zapleteš s lidmi, nemůžeš si najednou zmizet na pět let!”

Lokiho tvář potemněla. "Nebylo to tak, že bych měl na výběr,” řekl suše. "A to, že jsem teď tady, mě bude stát mnohé.”

Stark se trochu stáhl. "Radil bych ti mít sakra dobré důvody.”

"Napřed mi řekni...”

"Ne. Ty mi napřed řekni.”

"Snad mám právo - "

"Po těch letech? Absolutně na nic.”

Loki se zamračil. Chvíli na sebe hleděli; Stark neústupný a Loki... kapituloval před viditelně větším vztekem.

"Ódin nebyl potěšen představou, že chci zůstat po nějaký čas na Zemi se smrtelnou ženou,” začal vyrovnaně. "Bifrost dosud nebyl obnoven. Abych se sem mohl dostat, potřeboval jsem jeho svolení. Za to jsem byl nucen přislíbit, že se zhostím jistého úkolu.”

"Jen povídej,” řekl Stark s falešným úsměvem. "Musel jsi přebírat hrášek od fazolí?”

"Mým cílem bylo získat na stranu Asgardu bojovníky ze světa Malaviane. Moje první cesta k nim skončila ve chvíli, kdy jsem byl zajat Chitauri. Možná si je pamatuješ, takoví šediví šeredové.”

"Pamatuju,” přikývl. "A taky si pamatuju, že tě odtamtud dostali Thor s Brucem. I když se svěřili až o hodně později, hajzlíci.”

"Tak jest. Podmínka však trvala. Odebral jsem se s královským poselstvím na ten stokrát prokletý svět, jenom abych zjistil, že už tam byl přede mnou Thor ve stejné záležitosti. Neuspěl a ve své prudkosti rozhněval vládce Malavianů. Posledních tři roky jsem strávil na dně studny, Starku, aniž bych měl třeba jen možnost přednést svou žádost. Když se mi konečně podařilo uprchnout, Ódin ve své nekonečné laskavosti,” zaťal vztekle pěsti, "pak seznal, že mě možná mohl o této maličkosti informovat, ocenil snahu a dal mi možnost vrátit se na Zemi. Spokojen? Nebo to mám vzít se všemi detaily? Mám ti vyprávět o tvaru kamenů těch šedivých zdí, kam dosahovala voda, když přišly deště, kolikrát jsem alespoň zahlédl slunce tím nepatrným otvorem kdesi vysoko nad mou hlavou?”

"Důvody přijaty,” konstatoval Stark. "Neomluveny, ale přijaty. A teď ti něco řeknu já. Víš, neplánoval jsem si pořizovat děti. Jestli jsem si s tou myšlenkou někdy pohrával, pak jen velmi hypoteticky a leda jsem se kvůli ní budil v noci hrůzou ze spaní.”

"Tvůj soukromý život mě nezajímá, Starku.”

"Ale zajímá. A bude tě zajímat ještě víc. Pochopils, doufám, co ti tu říkám? Nesnáším děti! Dělají kravál, jsou náročné a čas žerou jako kyselina. Chramst chramst. Je jedno, kolik chův jim pořídíš, kolik mají pro sebe pokojů a jak moc dobře znají pravidla. Stejně zase znovu šlápneš do rozpatlané sušenky a něco ti vítězně skočí kolem krku v pět ráno s nadšeným halekáním, že chůvu svázali v komoře!”

Loki podezřívavě přimhouřil oči. "Míříš tím...”

"Mířím tím k tomu, že jsem si nechtěl pořizovat vlastní děti. Tím spíš ne cizí děti. Co mám ze svého pevného přesvědčení? Mám na krku tři, slovy TŘI! A ještě ke všemu TVOJE! To je vtip přímo kosmických rozměrů. Kdybych z toho aspoň něco měl, ale spal já jsem s matkou alespoň jednoho z nich? Ne! Mám z toho jenom ty rozšlapané sušenky a ledničku zabranou džusíkama s dinosaurem.”

"Moje děti,” opakoval Loki poněkud omráčeně.

"Co jsem tak pochopil, i když musím přiznat, že se mi z toho mozek pokaždé znovu zavaří, je, že dvě ti říkají tati a jedno mami. Och, už je to tu zas. Přehřívají se mi závity ve snaze vypnout veškerou představivost.” Rychle do sebe kopnul skleničku.

Loki se posadil, kde zrovna stál. Na podlahu. Sklonil hlavu a zdálo se, že se to snaží rozdýchat.

"Co se s nimi... stalo?” řekl slabě.

"Koukají právě na animáky. Mají povolenou půlhodinku před spaním.”

"Starku!” Loki prudce zdvihl hlavu. "Co se s nimi stalo?”

"Bruce začal mít problémy. Tu svoji obludu sice jakž takž zvládal, ale zato se přeměňoval častěji a nemuselo to být zrovna vzteky. Začal tu kluka nechávat, napřed jen občas, ale má tu dobrou školu, navíc si všichni tři docela rozuměli...”

"Banner není na vrcholu mých zájmů,” přerušil ho Loki.

"Jasně,” odkašlal si Stark. "Ale měl bys vědět, že to došlo dost daleko... už je jenom Hulk. Drží se v určené oblasti, ale není s ním řeč.”

Loki na něj nehnutě hleděl. "Jak už jsem řekl...”

"Ano. Bruce není na vrcholu tvých zájmů. Jen to bylo snadnější...”

"Starku. Kde. Je. Dominika. Vím, že o ní víš - drželi jste při sobě.”

Tony se nadechl. "Loki, je mi to líto... je pryč.”

Trochu zavrtěl hlavou. "Nechápu. Nerozumím.”

"Nikdo neví, co se stalo. Večer dala kluky spát...”

"Kluky?”

"Jo, ty vlastně nevíš... nějakou dobu po tvém zmizení se objevila Natasha, že chce mít toho svého... a tvého... kluka někde poblíž, ale že se o něj nehodlá starat. Zřejmě to máš jako takovou tradici, nechávat po sobě těhotný ženský? No, každopádně... Dominika ho vzala k sobě. Jednou ráno ale byla pryč. Nic nezmizelo, žádné stopy po vloupání, ale ani vzkaz. Hledali jsme skutečně důkladně. Po nějakém čase pak byla prohlášená za mrtvou - už jsou to víc než dva roky... oficiální verze zní, že se šla večer projít a spadla ze skály, nejspíš do jezera. Víš, jak to kolem observatoře vypadalo, ty kameny a terén a všechno...”

Loki mlčel. Zíral před sebe a Stark skoro s jakousi lítostí viděl z jeho tváře mizet všechno to lidské, co ho dělalo tím, kým byl posledních pár let; uměl rozdávat i něco dobrého, vždyť Dominika s ním byla šťastná a Bruce toho svého kluka miloval celým srdcem a Natasha koneckonců taky změkla jak vosk...

"Chceš je vidět?”

Loki zavrtěl hlavou.

"Ale neblbni. Pojď.” Natáhl k Lokimu ruku a ten kupodivu přijal. Vstal a - ne že by se potácel, nešel rovně nebo se mu dokonce podlamovaly nohy. Nic z toho, ne skutečně. Ale vypadal tak. Vypadal jako někdo, kdo je na samé hranici svých sil, i když kráčí vzpřímeně a našlapuje zlehka.

Prošli chodbou do vzdálenější části bytu. Cestou začalo přibývat známek přítomnosti dětí - obrázek tužkou na zdi nebo odrážedlo zaparkované uprostřed chodby; až Stark otevřel jedny dveře a ozvaly se rychlé cupitavé kroky a několikeré hupnutí do postele.

"My už spíme.”

"Vážně.”

"Narvi se bál - "

"Snad chceš říct, že ty ses bál - "

"Jen klídek, kluci,” řekl Tony, "jen jsem vám přišel dát dobrou noc.”

Loki se opřel o dveře a pozoroval Tonyho, jak obchází jednoho po druhém a dopřává jim drobné večerní rituály: zabalit do peřiny jednoho, druhému pusu, třetímu zabavit iPod a naznačit kroucení uší, což skončilo dotčeným syknutím a rychlým objetím.

"Mám návštěvu,” řekl Tony, "tak tu buďte hodní. Musíme něco vyřídit.” Původně chtěl Lokiho představit, i když zatím vynechat jeho rodičovské funkce, nebo ho s nimi nechat pohovořit, ale najednou už mu to nepřišlo jako tak dobrý nápad. Loki stál ve dveřích jako socha, tvář strnulou a oči vyhaslé. Muselo mu být zřejmé, kdo je kdo, s Narvim dokonce strávil nějaký čas, když byl ještě o hodně menší... neřekl nic.

"Dobrou, kosmonauti.”

"My nejsme kosmonauti, my jsme dneska ninjové!”

"Tak dobrou, ninjové.”

Zavřel dveře. Mlčky se vrátili do obýváku.

"Poměrně zdařile svůj odpor k mým dětem maskuješ,” řekl Loki a usedl do křesla. Zhroutil se do křesla.

"Těžko je můžu vykopnout,” odsekl Stark. "Byla to prostě nejlepší možnost. S Dominikou jsme si na sebe docela zvykli, po pravdě, vídali jsme se i potom, když jsi byl pryč. Našel jsi mi dobrou dceru.”

Lokimu to nestálo za odpověď.

"A Bruce, to už nějak vyplynulo samo ze sebe. O Natashe ani nemluvím, lítá si po světě, ukáže se jednou za sto let. Nemělo smysl je strkat někam jinam, už tak z toho všeho byli vyplašení a na mě byli zvyklí. Napřed to bylo na chvíli, než se vymyslí něco lepšího, až to tak nějak zůstalo... Víš, že jsme ani dlouho nevěděli, že ten Bruceův je taky tvůj? Ten tajnůstkář! Rozpovídal se, až když sebou Thor málem seknul, že tu běhá tvoje mrňavá kopie. Prý jsi taky nesnášel vyhrnuté rukávy? Dědičnost je vtipná.”

"Na Asgardu o ně bude postaráno,” řekl Loki hluše. "Budou mít všechno, co budou potřebovat. Každý z nich tam bude moci rozvinout své nadání a zájmy.”

"Chceš je tam odvést?” zeptal se Stark opatrně.

"Se mnou zůstat nemohou, i kdybych o to stál,” odsekl Loki. Stále hleděl přímo před sebe, stále tak nepřirozeně strnulý. "Ódin mne skoro určitě pošle do vyhnanství, a protože tuším kam, říkám ti, že lidé tam nepřežijí. Jako moji synové budou mít na Asgardu těžký život, ale naučí je moudrosti...” Hlas se mu vytratil do ztracena.

"Loki, já...”

"Projevilo se u některého z nich nějaké nelidské nadání nebo vlastnosti?”

"Ne, nic takového. Docela obyčejní kluci. Víceméně. Jeden jak druhý jsou teda příšerně chytří - "

"Což se dalo předpokládat, vzhledem k tomu, kdo jsou jejich rodiče.”

"No ano, k tomu jsem se dostával. Opravdu hodně chytří. Musel jsem je dát do programu pro nadané děti, kde systematicky ničí učitele... no, o to nejde... víš, nemusíš je brát na Asgard. Je jim tu dobře.”

Loki otočil hlavu a zabodl do něj ledový pohled. "Mnoha výmluvnými slovy jsi mi objasnil, že jsi nikdy netoužil po dětech, a už vůbec ne mých.”

"Jasně, ale stalo se, a jak říkám, docela jsme si na sebe zvykli. Těžko bych ti je mohl upírat, ale když s nimi stejně nebudeš...”

Loki si s povzdechem promnul čelo. "Posledních pět let jsem přežil jenom díky okamžiku, který měl nastat a nenastal..." Prudce se zamračil. Tohle nemělo být určené Starkovým uším.

Ten vstal, došel k baru, vzal další skleničku a plnou láhev. Položil ji před Lokiho beze slova a nalil plnou až po okraj.

"To věci nezmění,” řekl Loki.

"Ne. Ale máš něco lepšího?”

"Nevím. Starou dobrou pomstu?”

"Komu se za tohle chceš mstít?”

"Zabiju Ódina. Nebýt jeho, nic z toho by se nestalo. Byl bych tady. S ní.”

"Snad se raději vážně napij.”

Loki se natáhl pro skleničku a vypil ji sice odhodlaně, ale s nevalnou chutí.

"Ne, tohle věci vážně nevylepší,” zahleděl se na ni chmurně. "Dolej."

Stark byl pro ten večer slušně načatý už před tím a pokračovat mu připadalo jako dobrý nápad. Dolil sobě i jemu.

"Nakonec zabere. Věř zkušenému.”

Dlouho pili mlčky.

Pak alkohol zapůsobil a dokázali spolu začít mluvit. O všem co bylo, nebylo, mohlo být; o lidech.

A pili dál.

Až přišlo ráno a někde blízko bouchly dveře.

Loki se probudil první, trhnul sebou, a když se napůl zvedl, probudil tím pohybem i Starka. Zazírali na sebe. Z velmi malé vzdálenosti.

"Nemám šaty," zachraptěl Loki. Znělo to trochu překvapeně.

Stark mírně pootočil hlavu. "Jsou všude okolo, řekl bych. Jarvisi, zamknul jsi, doufám?"

"Ano, pane."

Pár okamžiků bylo ticho. Loki se vypletl ze Starkova náručí a mírně se odtáhl.

"Neuvěřitelné," řekl nakonec a znělo to docela klidně. "Měl jsem brát vážně tvou nespokojenost se skutečností, že jsi nespal s matkami svých dětí."

"Hej, nevzpomínám si, že by ses bránil," opáčil Stark. "Vlastně si nevzpomínám vůbec na nic... Hele, nehrozí, že by z toho bylo nějaký další, že ne?!"

"Nebuď idiot, Starku. Připomíná tu někdo ze zúčastněných ženskou?" Loki se opřel o pelest a prohrábl si vlasy. Měl dojem, že toho vypili dost na slušnou otravu alkoholem, ale na to měl Loki příliš tuhý kořínek a Stark dostatečnou praxi.

"U tebe člověk nikdy neví," zabrblal Stark.

"Vzpomínám si, že... ach. Napřed jsi se mě snažil utěšovat a pak jsi pravil, že jsem, cituji, přefiknul víc avengers než ty a že by se mělo vyrovnat skóre."

"To jsem vážně řekl?" zasípal Tony slabě.

"Doslova," přikývl vážně Loki. "Doufám, že už si uvědomuješ, jak byla tvá opilecká logika pomýlená. Já nejsem avenger, ale ty ano, takže jsi právě můj náskok zvýšil."

" ... vážně ses nechal sbalit na něco takového?"

"Je to trochu divné," zamračil se Loki. "Netvrdím, že má paměť nemá mezery."

"Ksakru. Bylo to hodně kvalitní pití. Nepředpokládá se, že když dáš za flašku jmění, bude to takovej dryák!"

"Možná byl problém až v té druhé. Nebo třetí."

Loki nejevil přehnanou potřebu vstávat; sesul se v posteli zase do lehu a položil si paži přes tvář.

Stark se na něj nerozhodně zadíval. "Jsi v pohodě?"

"Hmm."

"Ne, vážně..."

Zpod paže vykouklo nespokojené modré oko. "Tvé milenecké schopnosti mi trauma nezpůsobily. Žel, v žilách mi dosud koluje víc ginu než krve. Prostě mě nech chvíli v klidu."

"Dobře, v pohodě, jako doma, co by ne? A vůbec, proč se tu předpokládá, že já jsem si začal?"

"Protože to tak bylo."

"Neříkal jsi, že si to taky nepamatuješ?"

"Na tvé chabé počáteční pokusy o svádění si pamatuji. I na ty pozdější. Že si čirou náhodou nevybavuji metodu, která nakonec slavila úspěch, nic neznamená."

" ... "

"Starku, dýchej."

"Já..."

"Nezmocnil jsi se mě proti mé vůli."

"Bože, díky. Ale neříkáš to jenom proto, abys..."

"Necítím nejmenší potřebu chránit tvé city. Brzy ale budu cítit touhu je zranit, jestli mi vážně nedáš pokoj."

Stark se vrávoravě zvedl z postele. Za sprchu by vraždil a za cokoli k jídlu i vlastní babičku. Naštěstí bylo to pití vážně kvalitní a nebylo mu zle zdaleka tolik, kolik by zasloužil; jen hlas zůstával poněkud skřehotavý, oči měl určitě kdysi méně červené a chodíval i bez opory nejbližších zdí.

Chvíli si na hlavu pouštěl vlažnou vodu, pak se odplížil do kuchyně - byt byl naštěstí touhle denní dobou prázdný - a když se vrátil, Loki spal. Vlasy měl vlhké, takže se asi nechal inspirovat návštěvou koupelny, jinak ale vypadal, že si nehodlá činit násilí. Stark zaváhal, ale pak s vědomím, že je to koneckonců jeho postel, položil Lokimu po ruce trochu vhodné vyprošťovací stravy a zhroutil se vedle něj.

Když se o něco později probudil, Loki, stále ještě se rozvalující v jeho posteli, si četl noviny.

"Něco zajímavého?"

"Máte nového preizdenta."

"Jo, už pár let. Vlastně mám pocit, že jsi jednoho propásnul úplně."

Loki se po Starkovi ani neohlédl, jen natáhl ruku ke stolku a podal mu krnek s kávou.

"Díky," řekl Stark. Teplé kafe do žaludku a ta trocha spánku navíc ho přivedla do vlídného rozpoložení. "Nějak se ti tu zalíbilo."

Loki složil noviny, odložil je a konečně na Starka zpříma pohlédl. "Slíbil jsem přeci, že dnes zůstanu."

"Jo?"

"Nevzpomněl sis," konstatoval Loki. "Takový vymámený slib a ještě si ho nepamatuješ."

Stark na něj chvíli zíral. Slíbil? Co, probůh? Až mu to najednou zaplo. Vzpomněl si - ne snad na všechno, ale na mnohé. Rozhodně to začalo dávat větší smysl. "Tak vymámený?" Při vzpomínce na dychtivost, s jakou Loki přijímal jeho doteky... na tu zoufalou potřebu jakéhokoli citu... na hlad po jemnosti i jeho nečekanou divokost... tělem se mu rozlilo teplo a potěšeně se zakřenil. "Nenazval bych ho vymámeným."

"Rozhodně velmi neodbytným."

"To nepopírám. Bavilo mě, jak - "

"Važ slova."

"Hmm. Bavilo mě to s tebou."

"Budiž."

Stark natáhl ruku a přejel mu dlaní po tváři, po krku, přes odhalená ramena, po paži až ke špičkám prstů. Sevřel Lokiho dlaň ve své a cítil, jak mu jeho prsty odpovídají.

"To není slib, který bys musel plnit," řekl Stark, nejspíš nemusel, ale pro jistotu.

"Já vím," dostalo se mu ujištění. "Výchozí myšlenka se mi ale zamlouvala."

"Že jsou ti mrňaví prevíti tři?"

"Ano."

"Takže, aby byl nastolen pravý řád věcí a já spal s matkou - "

"Nebudu se proměňovat na ženskou, Starku."

"A já spal s rodičem... hele, to zní divně."

"Říkej tomu ´užil si za každého z nich´."

"Dobře. Prostě se ještě zdržíš."

"Vypadá to tak."

"Nespěcháš vyloženě nějak, že bys musel hned pryč."

"Ne."

Stark si přitáhl Lokiho blíž a zamotal se do něj stejným způsobem, do jakého se probudili ráno. "To je fajn," zamumlal do vůně jeho kůže, "protože teď bych se moc nepředvedl."

Loki se mu v rukou postupně uvolnil a zavřel oči.

Až příliš brzy někde blízko zadupaly kroky a klika u dveří zarachtala. "Tony, otevři, musím ti ukázat, co jsme dneska dělali!"

"Já mám oblázek Ilon mana na laketě!"

"Hej, dostal jsem áčko za ten projekt! Ve dne se nespí!"

Loki si povzdechl a Stark se pohnul a tiše zasténal.

"Prosím tě, Loki... i kdybych tě měl taky hodit do studny... už se nemnož."

- Konec -