Drobná povídka z doby dávno před Avengers. :-)
"Nesnáším trpaslíky," zašeptal Loki velice potichu.
"Jsme na Vanaheimu," řekl Thor svým obvyklým dunivým hlasem. "Tady trpaslíci nerostou. Dáš si borůvku?"
Loki před tím hlukem jen bolestně přimhouřil oči. Jako by nestačilo to odporně jasné slunce, nevhodně zelená tráva, přehnaně ztepilé stromy a nechutně svěží větřík. Ještě k tomu bezbřehý Thorův optimismus! A skutečnost, že na něm včerejší hostina nezanechala prakticky žádné následky, což vážně nebylo fér.
"Jsi si jistý tím Vanaheimem?" přeptal se Loki. Předstírat, že je naprosto v pohodě, dalo neskutečně hodně práce. Rozhodně víc, než aby zvládnul ještě cokoli dalšího, třeba vnímat takové nedůležité detaily okolí, jako jsou odstíny trávy, barevné spektrum slunce nebo charakteristická květena.
"Určitě. Nedávno jsme tu s Fandralem honili lidožravého šavlozubce."
"To zní dramaticky."
"Takové přerostlé kotě. Byl to docela dobrý boj, ale nic, co by vstoupilo do písní."
"Ta náhlá skromnost mi k tobě nesedí," zašeptal Loki spíš ze zvyku, než že by k obvyklému pošťuchování přistupoval s dostatečnou vervou.
"Proč tak šeptáš?" ztišil konečně i Thor nepatrně hlas. "Tušíš tu snad nějaké nebezpečí?"
"Jen běžná opatrnost."
Thor na něj pozorně pohlédl. A zachechtal se. Loki zauvažoval nad výhodami vraždy beze svědků.
"Chybí ti praxe, bratře!" prohlásil bodře. "Sezením nad knihami se pít nenaučíš."
Což byla, bohužel, pravda do posledního písmene. Loki sám netušil, co ho včera ponouklo k tomu, že včas neodešel, jak míval ve zvyku. Snad že se v hodovní síni sešla mimořádně snesitelná sestava, snad že právě dokončil drobný projekt, na kterém pracoval řadu týdnů, snad že měl zase jednou chuť se trochu napít a snadno podlehl bratrovu pobízení.
"Můžeme se ještě trochu prospat, než půjdeme dál," navrhnul Thor a Loki, který v jeho slovech zřetelně četl nadřazenou blahosklonnost, vztekle pohodil (a to bolelo) hlavou.
"Nic mi není!"
"Jak je libo," pokrčil Thor rameny. "K vesnici se jde tudy."
"Domů můžeme i odsud."
"Doma nejsou vanaheimský holky."
"Nebudu je postrádat."
"Bez nich to ale nepůjde."
"No a?" odsekl Loki, který vůbec netušil, o čem je řeč.
"Jinak tu naši sázku nerozetneme!"
Proboha, jakou sázku? "Jen jsem tě chtěl ušetřit prohry," zastíral Loki urputně svou nevědomost.
"Jsem ochoten to risknout," ušklíbl se Thor vesele.
"Není radno dotahovat za střízliva opilecké nápady," bojoval Loki statečně.
"Připouštíš, že jsem lepší?"
"Když dojde na holky?" ušklíbl se Loki. A vzpomněl si. Trpaslíci v hlavě se zachechtali a zabušili hlasitěji. Jak moc musel být opilý, když přistoupil na něco takového? "Hlasitější, snad. Ale ne každý mává ulovenými skalpy nad hlavou! Svými schopnostmi mi nesaháš ani po kotníky, bratříčku." Tak. Teď už nebyla cesta zpět.
"Dobrá tedy," řekl Thor se širokým, potutelným úsměvem. "Sejdeme se znovu pod tímto stromem. Kdo první získá wakati, samozřejmě zcela dobrovolně od dívky, která mu ho sama vloží do ruky, ten vyhrál."
"Domluveno."
Thor vzápětí zmizel mezi stromy – a Loki se sesul na zem a zavřel oči. Co by jen dal za svou postel! Nejraději by hlasitě zavyl zoufalstvím. Na sytě zelený odstín pleti, kruhy pod očima a skřehotavý hlas neuloví ani zchromlou starou pannu. Navíc začínal tušit, že za tím vším je Thorův plán, rafinovaný přesně tím způsobem, jakým jen byl jeho povedený bratříček schopný. Loki se železnou pravidelností vyhrával všechny jejich sázky. Pokud se ho Thor rozhodl opít, aby ho zneschopnil – tak to byl, koneckonců, pokrok.
Loki si povzdechl. Wakati byl talisman. Dívky si je vyráběly tajně, zpravidla na místech, kam muži neměli přístup. Nosil se na těle, nikdy nedával z ruky, bylo vyloučeno si ho vypůjčit nebo koupit. Dal se získat jedině jako dar z mimořádné náklonnosti, nejčastěji se předával při zasnoubení. Zdejší dívky nebyly nepřístupné ani chvilkovým dobrodružstvím, ale milenec musel být velice zdatný, aby si mohl o wakati říct.
Zkrátka, situace nevypadala nejlépe. Vanaheimové byli přírodní národ lovců a válečníků, kterým svalnatý Thor bude imponovat spíše než štíhlý Loki. I tak by za obvyklých okolností věřil tomu, že obratnou řečí dožene chybějící svalovinu. Nyní by však potřeboval den a noc spát, ne oslňovat šarmem a podávat milenecké výkony! Pokud by se vůbec na něco vzmohl, wakati si tím nevyzíská.
Pak tedy plán B. Zatímco Thor spoléhal na přednosti (vlastní), Lokimu připadalo spolehlivější využít slabosti (cizí).
Chvíli přesvědčoval trpaslíky ve své hlavě, ať si dají konečně pokoj, s vynaložením jisté nemalé námahy a přemýšlení si k nepoznání upravil tělo i oděv, a vydal se do vesnice.
Snad jenom skutečnost, že většina obydlí byla postavená ze dřeva a kůží, opodstatňovala to pojmenování. Podzimní tah zvěře údolím přilákal na tohle místo většinu kmenů z okolí, což byla situace, která plánu obou asgarďanů dokonale nahrávala, vlastně to byla jediná doba, kdy ho mohli provést – neznámá tvář by jinak v kterékoli vesnici vyvolala pozdvižení. Teď tu však byli všichni: nalovit si maso na zimu, obchodovat, směňovat – a seznamovat. Nemálo mladých dívek odešlo s jiným rodem, když se Vanaheimové vraceli do obvyklých lovišť.
Loki neměl v úmyslu budit pozornost, a tak nebudil. U jednoho stanu pro jistotu popadl štůsek králičích kožek, aby vypadal jako někdo, kdo má co na práci a nutně musí projít zrovna tudy či onde z místa á do místa bé, ale všichni měli svých starostí dost a nikdo si neznámé osoby nevšímal. Stačilo jen naslouchat, položit pár vhodných otázek – a Loki rychle zjistil, že si tu ženy pro svůj soukromý prostor, kam muži neměli přístup, zabraly příjemné údolíčko u potoka. Stačilo jen zaujmout strategicky výhodnou polohu poblíž cesty a čekat.
Nečekal dlouho.
"Proč pláčeš?" zeptala se hned první dívka, která šla okolo. Měla ten příjemně snědý a hedvábný odstín kůže, jak už mladé Vanaheimky mívají, byla ztepilá a moc hezká a Loki skoro zalitoval, že nemá dost elánu vyplnit sázku tak, jak Thor předpokládal, že je nezbytné.
"Stalo se ti něco?" starala se dívka. "No tak... pověz mi to."
"Měla bych se vdávat," vzlykla Loki.
"Ale to je přeci skvělé?" nadhodila dívka opatrně. "Nebo tě snad rodiče pobízejí do někoho, kdo není tvému srdci blízký?"
"Ale ne," vzlykla Loki a poposedla. Sukně byla nezvyklá a ne příliš pohodlná. "Naopak, je to skvělý muž a dobrý lovec. Je moc hodný, a..." Znovu se rozplakala. "A upřímný a hezký..."
"Už vím! Musíš odejít s jeho kmenem a bojíš se, že se ti bude stýskat, viď?"
Dívka ji soucitně objala kolem ramen. "Zvykneš si, neboj. A každý rok se s rodiči potkáte tady na lovištích. Bude to všechno mnohem lepší, než si teď myslíš."
Loki zavrtěla hlavou. "Udělala jsem hroznou hloupost," vzlykla. "Nevěřila jsem, že mě bude chtít, a ze zoufalství jsem skočila na lep podvodníkovi. Dala jsem mu i své wakati, ale on už se pak ke mně neznal. A můj drahý trvá na tom, že se vezmeme dnes večer! Pochop, je ochoten si mě vzít, i když mi šavlozubec udělal tohle!" odhrnula si Loki vlasy, aby byla vidět efektní, šikovně vedená jizva.
"Ach," udělala dívka soucitně, "to je ale opravdu nepříjemné! Nenechal by se přesvědčit, aby odložil svatbu alespoň o den? Sice se to nemá, ale kdybych ti pomohla vyrobit nové wakati, stačily bychom to."
"Zítra přijede jeho otec," vymýšlela si Loki rychle. "A můj milý se obává, že by ho zrazoval od zohavené nevěsty..."
"To je ale situace!" zvolala dívka.
"Další takovou šanci stěží získám," zaslzela znovu Loki.
"Ale no tak, něco vymyslíme," utěšovala ji dívka. "Co bys říkala tomu... sice se to nemá, ale bohové jistě odpustí, vždyť jde o dobrou věc, o tu nejdůležitější! Co kdybych ti dala své wakati? Jsi z jiného kmene, nikdo to nepozná. Já si vyrobím nové a ty se vdáš za skvělého muže."
"To po tobě přeci nemůžu chtít," bránila se Loki.
"Ale ano," rozhorlila se dívka a s vervou si začala rozvazovat šaty. Byla skutečně pěkná. Loki byl rád, že změnil své tělo komplet, a teď ho nemohly žádné jeho části zradit. "Však naše vědma vždycky říká, že musíme rozeznávat to, co je skutečně důležité, od toho, co jsme zvyklí za důležité považovat... nebo tak nějak to bylo..."
"Jsi opravdu moc hodná," řekla Loki procítěně, zatímco si dívka rozvazovala tenký kožený pásek, kterým měla wakati přivázaný k tělu. "Vezmi si ode mě na památku alespoň tento náramek, jako výraz mých díků. Prý pochází z daleké země..."
Protože i Loki, zejména pokud se zrovna nikdo nedíval, měl raději obchody, ve kterých vítězili všichni.
"Hlavně to nikomu neříkej!" zapřisáhly se vzájemně.
Stejný dialog se odehrál ještě jednou, protože než Loki stačil zmizet, šla kolem další dívka a také se podivila, proč vypadá cizinka tak ztrápeně. Pak už to jednak začala být nuda, jednak Loki usoudil, že větší množství získaných wakati by bylo nápadné – zkrátka, nejvyšší čas se nenápadně ztratit.
Ostatně i tak byl na místě srazu zcela nepřekvapivě první.
Thor dorazil až se soumrakem. Vypadal velice spokojeně a poněkud utahaně.
"Snad jsi to nevzdal, bratře?" prohodil a rozvalil se do trávy vedle klimbajícího Lokiho. Zeširoka zívl. "To by byla škoda. Zdejší dívky jsou ještě roztomilejší, než říkají pověsti. Ach, Vanaheimky! Tady jsem nebyl naposledy."
"Pak doufám, že ty jsi pověst asgarďanů nepokazil," odvětil Loki. "Protože já za sebou nechal dívky spokojené a s pocitem dobře vykonané práce."
"Dívky?" zeptal se Thor podezřívavě. "Pořád ještě vypadáš jako něco, co přinesla kočka. Že by si potrpěly na takové chudáky?"
"Své wakati jsem získal od každé z nich zcela dobrovolně, z její vlastní ruky – samy mi je nabídly a ani jsem si nemusel říkat," pravil Loki přezíravě. "Ukaž svůj úlovek!"
Thor vytáhl pěkně zdobený pásek a zálibně přejel prsty po drobných korálcích. Pak poněkud strnul, když vedle nich Loki položil své dva.
"A byl jsem tu dřív," neopomněl zdůraznit Loki.
Na hezkou chvíli se rozhostilo poněkud dusné ticho.
"Vypadá to, že jsem prohrál," řekl Thor nakonec vyrovnaně, byť tak trochu temně. "Budiž mi ke cti řečeno, že mám ještě tohle," dodal a vytáhl povědomý náramek. "Zřejmě se tu asgarďané občas objevují, protože čert mě vem, jestli tohle není asgardská práce... wakati nechtěla dát, potvůrka."
Loki si jen pomyslel, že v ní zřejmě jeden dobrý čin podnítil touhu k dalšímu.
"Nic si z toho nedělej, bratře," řekl. "Nemůžeš čekat, že když tolik času věnuješ hýření, že budeš mít kdy dokonale poznat ženská srdce!"
"Naznačuješ, že bych si měl nechat ukázat cestu ke knihovně?" řekl Thor poněkud bolestně.
"Dobrý nápad," souhlasil Loki. "A když budeš hodný, naučím tě číst." Uhnul poněkud důraznějšímu přátelskému šťouchnutí Thorovým kladivem a vyhrabal se na nohy. Touhou po vlastní posteli byl skoro nemocný. Trpaslíci v jeho hlavě se s vervou pustili do další směny. "A teď domů. Než se po nás otec začne shánět," přidal svým slovům váhu.
"Mohli bychom třeba říct, že jsme byli na lovu," nadhodil Thor opatrně.
"Že jsi to ty," souhlasil Loki blahosklonně. "Nikomu o té sázce přeci nemusíme vykládat. Dovedu pochopit, že to není nic, o čem by ses chtěl šířit." Silně pochyboval, že by Ódin – kdyby se to doneslo až k němu, a ono by se určitě doneslo - nerozpoznal nějakou Lokiho kulišárnu. Do Thorovy naivity měl daleko... ale hlavně už proboha ta postel! Loki by teď odkýval naprosto cokoli.
"Jsi skutečný bratr!" zazářil Thor radostně. "Máš to u mě!"
Což se bude hodit, až Thor konečně zjistí, co mu Loki tuhle provedl se šípy... ale každý má přeci rád ohňostroje.
"A třeba konečně pochopíš, že sázet se mnou se ti nevyplatí. Heimdale, přenes nás domů!"
Nenápadné narážky na dnešní fiasko vystačí na celé roky.
Čert vem bolavou hlavu – vlastně to byl docela vydařený den.
- Konec -
Žádné komentáře:
Okomentovat