Na dosah ruky - 37.

Loki a Stark proti armádě mimozemšťanů. Jak si stojí sázky? ;-)

"Jestli jsem ti pokazil pokus o sebevraždu, pak se omlouvám," odsekl Stark.

"Ten poplach jsi způsobil ty," štěkl Loki. "Nebýt toho, sedím si v klidu ve své cele. Nemáš tu být! Byla to má jediná podmínka... u Croma!" Udeřil pěstí do zdi. Musela být z materiálu skutečně kosmických kvalit, protože to na ní nezanechalo nejmenší stopu. Z toho kdyby se daly vytvořit bariéry v jeho newyorském bytě, to by byla paráda, rvačky mezi Thorem a Lokim by už nikdy nenadělaly takovou škodu -

"Fajn, probereme to později," uťal tu debatu Tony. "Teď mizíme. První loď už jde na přistání, každou chvíli zjistí, že jsi je zavedl do pasti. Co si myslíš, že by s tebou potom bylo?"

"To neměla být tvoje starost!"

Tony jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Začínalo mu docházet, že celá ta zlost má svůj původ v nějakých Lokiho zarputilých ochranitelských snahách.

Loki zatím krátce vyhlédl z cely a bleskově hodil hlavou zpět. Ozvaly se výstřely a kolem dveří prolétlo několik jasných záblesků paprskometů.

"Jediný východ ven je obsazený celou jednotkou. Jaký je přesně plán?"

Tony si trochu odkašlal. "Vlastně jsem plánoval improvizovat."

"Do toho. Osvoboditeli."

Tony si lehl na zem a vyhlédl těsně nad podlahou. Za tu chviličku, než začali mířit dolů, se stačil alespoň trochu rozhlédnout. "Skutečně to vypadá na menší regiment," řekl. "A další čekají ve frontě. Možná se budeš cítit líp s tímhle... Undisa tvrdila, že je tvůj. Jestli teda nechceš zalehnout na postel a počkat na děkovací výbor."

V pouzdru na zádech měl mimo jiné meč a nějaké vrhací hvězdice. Meč neznal, ale že Loki umí zatraceně dobře házet, to si pamatoval ještě ze Země. Po hvězdicích Loki sáhl rychle a bez váhání a ukryl je kdesi na svém těle. Meče se chopil zřetelně neochotněji, a kdyby to nebylo tak nepravděpodobné, skoro by Tony řekl, že s jakýmsi zděšením. Trochu podivné nad tak obyčejně působícím kusem kovu, na asgardské poměry nezdobeným a ušetřeným parádiček z drahých kamenů.

"Kdo je Undisa?" zeptal se nesoustředěně, zatímco si prohlížel čepel.

"Jarvis v sukních."

Loki odtrhl pohled od meče a zamračeně se zahleděl na Tonyho. "Umělá inteligence na Asgardu?"

"Hele, necháme poutavý příběh mé mimozemské dovolené na později, jo? Je s tím mečem něco špatně?"

"Je zatížený sudbou. I tento poutavý příběh bych raději nechal na později."

"Undisa tvrdila, že s ním dokážeš odrazit i ty jejich paprskomety."

"To ano. Sám jsem ho ukoval ve výhni Utheru."

"Bezva. Teď bychom měli vymyslet..."

Přerušila ho další série výstřelů. Zdálo se, že se zkouší přiblížit. Vystrčil ruku a bez míření poslal chodbou menší salvu. To by je mělo na chvíli odradit.

"Nějaké návrhy?"

"Pod námi je strojovna."

"Undiso?"

"Na podlahu tvé baterie nestačí."

"Podlahu neproříznu, Loki."

Oba se svorně otočili k zadní stěně vězeňské cely. Venku začínalo být tak živo, až stálo za to ulevit si další hrstí střel.

"Nevím. Co můžeme ztratit? Do toho," ustoupil Loki od stěny. Stark se po něm krátce ohlédl. Loki nevypadal moc dobře, ale držel se zpříma. Zlatou obroučku s bílým kamenem měl dosud na čele, obepínala pocuchané vlasy. Oči mu žhnuly víc horečkou než touhou po boji. Ale nezdálo se, že by se chystal hroutit. To zatím muselo stačit.

"Tak tedy do toho..."

Tony se zapřel o podlahu a vyslal ke zdi silný impuls. Mimoděk přivřel oči, ačkoli měl stále masku a průzor automaticky tlumil přílišný jas paprsku. Zdi byly naštěstí jen přiměřeně silné a vyříznout okrouhlý otvor, kterým by se dokázali protáhnout, trvalo jen chvíli. Tony tam možná trochu neopatrně strčil hlavu, aby se rozhlédl.

"Prázdná díra, kde fičí hurikán," sdělil trochu otřeseně.

"Hlavní větrací šachta," přikývl Loki. "To je pro nás dobré, nebudou vědět, kde jsme skončili. Pohání ventilaci v celé lodi. Vyhoď trosky ven, vytvořím iluzi celistvé zdi. Nevydrží dlouho, ale zdrží je."

Podle zvuků, které se zvenčí ozývaly, se někteří zhoubníci odvážili obsadit krajní cely. Tony si opět odskočil zastřílet, už ho to začínalo trochu obtěžovat. Rychle pak odklidil smetí, zatímco Loki jen zíral před sebe - a stěna se přímo před očima uzavírala, a kdyby Tony nevěděl, že tam ta díra musí být, nikdy by tomu nevěřil.

"Musíme se držet jeden druhého," oznámil Loki a upevňoval si zatím meč na zádech. "Do větrného tunelu určitě vedou z různých míst technické šachty. Nejspíš..." Poprvé se mu mihlo tváří něco jako úsměv. "Nemáme provaz, abychom se k sobě připoutali, takže se musíme udržet, a ty se svýma kovovýma rukama pokus zachytit čehokoli, kolem čeho proletíme. Když se ti to nepodaří, budeme tam kroužit navěky."

Těžko říci, nakolik vážně to myslel. Rozhodně se to zdálo docela pravděpodobné, když Tony vystrčil hlavu ven a snad i přes kov svého obleku cítil vichr na kůži. Prolézt otvorem tak, aby se tam oba vešli a přitom se dokázali držet jeden druhého za předloktí, byl trochu oříšek, ale s vypětím všech sil to zvládli; až se oba naráz pustili a vítr je strhnul s sebou a hnal jako pápěří. Několik metrů široká šachta podle míry svého zaoblení vedla kolem celé lodi a Tony se snažil udržet orientaci; nebylo to snadné, zvlášť když se snažil udržet Lokiho, který to bez ochrany kovového obleku a s nutností držet se holými prsty Starkovy kovové ruky, měl výrazně náročnější. Vítr byl naštěstí stejnosměrný a bez poryvů, dokázal se proto po chvíli trochu srovnat. Loki očivině vadnul, možná neměl možnost se pořádně nadechnout; jeho stisk slábnul.

Tony se snažil jednat rychle. Bylo mu jasné, že pokud se teď někde zachytí, Loki náraz neustojí a pustí se a Tony sám by mu nejspíš urval ruku, pokud by se ho pokoušel udržet. Spustil proto motory obleku a nechal se natočit tak, aby Lokiho chytil do náručí a objímal ho jednou rukou kolem těla. Muselo být krajně nepříjemné být svírán kovovým tělem, ale pár podlitin teď bylo to poslední, co bylo důležité. Potom se pokusil zbrzdit jejich let natolik, aby dosáhl na některou z údržbářských šachet.

Na první si málem urval vlastní prsty.

Zpomalit víc.

Druhou o pár milimetrů minul.

Měl dojem, že krouží minimálně druhé kolo. Nebo desáté.

Znovu.

Tentokrát měli štěstí: pečlivě vypočítanou sérií pohybů a šikovným odrazem od zaobleného okraje je dokázal z větrného tobogánu odhodit do krátké chodby a hlavně do závětří. Upustil Lokiho na zem a vrhl se ke dveřím, které z této strany měly úžasnou, báječnou věc: dokonale lidsky pochopitelnou hřídel, kterou stačilo párkrát zatočit dokola, aby se dveře otevřely. Vrátil se pro Lokiho, postavil ho na nohy a odtáhl dovnitř. Když zabouchl dveře, konečně utichl ten protivný hukot vzduchu. Rázem bylo ticho, až z něj zvonilo v uších. Nadhodil si své malátné břemeno a až teď se lépe rozhlédl kolem sebe. Skladiště údržbářských strojů, nepochybně, i když by nedokázal odhadnout funkci poloviny z nich.

"Hej, Loki, jsi tu s námi?"

"Samozřejmě," pravil Loki nezřetelně a pokusil se odtáhnout. Tony ho váhavě pustil. Loki jen dodal: "Ale ty se nějak motáš." A šel k zemi. Tony ho zachytil, bez okolků popadl do náručí a odnesl do chabého úkrytu za nějakou žluto-zelenou věc s kartáči, kde na ně nebylo vidět ode dveří.

"Undiso, je zraněný?"

"Vidím nějaká vnitřní zranění... velká ztráta krve... nevím. Až se přiblížíme k Asgardu, oklepe se z toho. Koukáš teď hodně nechápavě?"

"Řekněme, že tázavě."

"Sem síla jádra nedosahuje, jsme o vesmír dál. Až se i tahle loď dostane do trhliny mezi dimenzemi, do Lokiho začne proudit energie a bude schopný regenerace. Bylo to dost srozumitelné i pro opičku?"

"Neměl Otavan dostat spíš metál, že zbavil svět - "

"Ne ne ne ne ne. Neříkej nic a zůstaneme přátelé. Dej mu ty posilující injekce."

"To nejsou injekce."

"Pro opi... pro pozemšťana můžou být."

Tony zatím uložil Lokiho jakž takž pohodlně, jak se jen dalo na tvrdé podlaze a s mečem, který nešel snadno sundat, na zádech - další konstantou vesmíru byly nepochybně údržbářské kutlochy s matracemi, ale i tak bylo ve vzduchu dost zhoubnického smradu, než aby stál o to dotýkat se takových věcí - a vytáhl dvojici jako dětská pěst velkých polokoulí, které by měly skutečně být ekvivalentem nějakých posilujících injekcí. Aby je správně umístil, musel Lokimu rozšněrovat halenu na prsou. Padla na něj jakási tíha - dovedl si představit mnohem lepší příležitost k takové činnosti než v nepřátelské lodi, s Lokim napůl v bezvědomí a bez možnosti sundat si kovovou masku z obličeje. Bylo to iracionální, ale chtěl vidět Lokiho vlastníma očima a dotknout se ho vlastníma rukama...

"Nech si je," řekla Undisa tiše, když si už už stahoval rukavice. "Tvoje imunita by nemusela koncentraci zdejších houbových spór unést. Máš v nich dostatečný cit." To samozřejmě měl - rukavice zvládly jakkoli jemnou práci. Odhodil tu náhlou přecitlivělost skoro vyděšeně stranou. Na tohle není čas ani prostor. A už ani nebude.

Umístil pečlivě obě ty věci na jejich místa na hrudi; a čekal. Neměli mnoho času, ale ani vyloženě nespěchali. Na Asgard loď mířila i bez jejich přispění.

Loki začal skoro okamžitě dýchat zřetelně lépe a dokonce získal trochu zdravější barvu do tváře. Po chvíli i otevřel oči - díval se na Tonyho pohledem, který ho vracel z veliké dálky do přítomnosti.

"Anthony," řekl skoro překvapeně.

"No jasně. Kdo jiný by tady na sebe navlékl tohle?" poklepal si na kovovou hlavu. "Dezorientovaný?"

"Trochu." Loki se posadil a opřel se o stěnu. "Už je to dobré." Sundal si polokoule, které mezitím zcela zčernaly, a odhodil je stranou. "Už v nich nic není," dodal, když viděl, jak se po nich Tony ohlédl. "Co ještě plánuješ vytáhnout z rukávu?"

Tony se ušklíbl, i když to mohl Loki těžko přes masku docenit. "Bohužel už pomalu končím. Blížíme se k Asgardu."

"Ano, cítím to. Jak jsi mě našel?" Znovu si upravil oděv a prohrábl vlasy. Kouzla zřejmě nebyla co dřív, protože vypadal jako někdo, komu by hodně dlouhá a důkladná sprcha rozhodně neuškodila. I tak si začal být znovu podobný - byla docela úleva ho tak vidět.

Tony si trochu odkašlal. "Požádal jsem Thora, aby ti v lékařské kapsli propašoval lokalizátor."

Loki se zatvářil... všelijak. "Ten jsem samozřejmě objevil," řekl nakonec. "Ach, nechal jsem se přelstít Thorem. To je peklo."

"Ano?" pokoušel se Tony udržet alespoň vážný tón, když už ne tvář.

"Celý zkourmoucený mi řekl, že i když mě zabijí, moje tělo zůstane na místě a on by si přál monitorovat pohyb lodí. Skoro to dávalo smysl! Mělo mi být podezřelé, jak se u toho kroutí. Mám ho tady," poklepal si na paži, "pod kůží."

"To je dobře. Ještě si ho nech, kdyby nás rozdělili."

"Anthony, kde jsi vzal vybavení? Jsem si jist, že na tohle moje příruční nástroje nemohly stačit."

"Nevím, jestli je tohle vhodné místo a čas na historky - "

"Nezbývá než čekat. Když nás tu najdou, je to stejně dobré místo pro boj jako kterékoli jiné."

A tak Tony stručně pohovořil o tom, jak objevil dílnu a získal Undisu; a na Lokiho speciální žádost i historii bílého kamene. Loki poslouchal tiše, položil jen pár otázek. Tony se nešířil o svých teoriích, že Otavan byl dost možná Ódin osobně, a Loki sám nic takového nezmínil, i když těžko říct, jestli ho to mohlo nenapadnout. Jeho tvář rozhodně potemněla a v očích měl něco, co nevypadalo moc dobře. Tony naprosto nebyl schopen odhadnout, kudy se jeho myšlenky ubírají.

"To ty bys měl vyprávět," řekl Lokimu. "Vojenská mise do nepřátelského tábora musela být mnohem zajímavější než mé vysedávání u pracovního stolu."

"Dny plynuly jeden jako druhý a pointa mých snah nás teprve čeká," odmítl to Loki. "Uvěřili, že chci spatřit Asgard v plamenech, a šli cestou, kterou jsem jim prozradil. Nepřijali mě však jako spojence..."

Musel to být ostatně úžasný obrázek: Iron man a trochu pocuchaný bůh spolu sedí na podlaze špinavé dílny v mimozemské lodi, která je dokonale cizí pro ně pro oba, na hranici dvou vesmírů a jen pár chvil od největší bitvy za posledních tisíc let. A vyprávějí si, jak se měli. Tony k tomu vytáhl pro každého plechovku něčeho údajně úžasně výživného. S modrým proužkem lidskou verzi a s červeným božskou.

"Jotuni zblednou závistí, až uslyší, kolik tu proti sobě stálo mužů," pronesl Loki trochu zasněně. "Budou se zpívat nové písně o největší bitvě a v těch už nebudou modří muži z ledových plání, ale plesnivé muchomůrky plížící se temnotou."

"Mají vůbec zhoubníci nějakou šanci?"

"Bez momentu překvapení ani tu nejmenší. I tak to bude stát řadu životů... slavná smrt v bitvě, co víc si může Asgarďan přát."

"Copak je Ódin nemůže zastavit, ještě než zaútočí?"

"Jeho moc je dost silná, aby provedl něco takového. Zničit je jediným rázem." Lokimu se začaly zřetelně zavírat oči. "Ale to on nikdy neudělá, protože, jak říká, ctí řád věcí. Dokud je tu možnost, že oni své úmysly změní, že se zaleknou... že se vzdají... ach, oni tak rádi bojují..." Ztichl. Ani se nepohnul, napjatý i ve spánku, opřený o zeď, spící.

Tony odložil svůj seznam otázek na později a uložil se tak, aby si trochu odpočinul, ale neusnul. Byl si jistý, že budou brzy objeveni: nebylo úplně moudré zůstávat v místnosti, která bezprostředně navazovala na údržbářskou šachtu z větrného tunelu, protože ani zhoubníci nemohli být úplně hloupí. Ale Loki si viditelně potřeboval alespoň trochu odpočinout a pořád tu byla naděje, že dřív dorazí na Asgard a všichni budou mít jiné starosti.

Jenže nakonec opravdu usnul. Probudilo ho Undisino vyplašené: "Anthony, prober se!"; kolem jejich nevalného útočiště se právě formoval kruh bílých postav s namířenými paprskomety.

Tak to byl krátký výlet z vězeňské cely.

- Pokračování -