"Těší mě, že se ti líbím," řekla Valia, celá rozzářená.
"Opravdu moc. Jsi... vážně úžasně působivá bytost,
celá, ehm. Takže tě naléhavě žádám, abys teď šla někam na procházku, třeba,
protože takhle bych se těžko mohl soustředit na práci. Ano?" Když už ji
tak pěkně držel kolem pasu, bylo snadné ji otočit správným směrem a postrčit ke
dveřím. Zatvářila se zklamaně. "Věř mi, že nic těžšího jsem tu ještě
vykonat nemusel," dodal, zatímco ji skoro silou vystrkoval z dílny a
zavíral za ní dveře. Nechtěla. Zklamání a velmi lidská dívčí zhrzenost z ní
přímo prýštily. Čarodějka byla možná slabá, ale i z ní Tony pocítil vlnu magie
- Thor věděl, co říká, když zmiňoval, že se to teď děje všem.
"Ale..." hlesla ještě skoro zoufale, než dveře
definitivně zaklaply.
Pro jistotu se o ně ještě opřel. Ale ani Valia nebyla tak
neodbytná, aby pokoušela štěstí dál.
"Undiso, ten kámen - "
"Ona by to nikde nepovídala," nadhodila Undisa.
"To by se neslušelo."
"Neříkej. Takže k tomu kameni - "
"Byla skutečně krásná."
"Undiso!"
"No co? Trocha diskrétního rozptýlení by ti udělala
dobře."
"Udělá mi dobře dozvědět se něco o té čelence."
"Chm. Vyměnit jeden z uzlů zvládneš snadno, je to jen
zesilovač, i když mám dojem, že je momentálně k dispozici jenom ve
stříbrné..."
"Vzhledem k blížícímu se útoku dá Valia jistě přednost
praktické stránce věci. Dobře..." Najít správnou krabičku mu nedalo mnoho
práce. ´Jenom zesilovač´ byl uložený v hedvábí a bylo jich jen pár, ale Tony
skutečně neměl potíž s pouhou mechanickou výměnou, i když nerad pracoval se
zdejšími zvětšovacími skly, co vůbec nebyla skla. Jen neměl možnost poznat,
jestli ta věcička funguje, protože v Otavanově dílně neobjevil nic, co by
detekovalo magii.
"Však ona si to holka vyzkouší... Undiso, ty kameny.
Kde bych mohl nějaký vzít?"
"Co bys s ním dělal?"
S povzdechem si promnul čelo. "Přestaň se chovat jako
moje manželka..."
"To bych tě nepřesvědčovala k onomu malému
rozptýlení!"
"Poslyš. Nechci ztrácet čas tím, že si budu vytvářet
nového Jarvise, když jsi tu ty a dokážeš být užitečná."
"Ty bys mě hodil přes palubu? Zbavil se mě? Odstavil mě
na vedlejší kolej?"
"Ano, tvůj pozemský slovník je působivý, ale ten zrovna
nepotřebuju. Zbavím se tě klidně, pokud nebudeš fungovat, jak máš."
"Tolik jsem toho pro tebe udělala!"
"Undiso! Ten kámen! Tvé osobní problémy necháme, až na
ně budu mít čas a náladu. Ne že bych si dovedl představit takovou situaci v
příštích sto letech."
"Ach."
"..."
"Jsou vzácné. Pro koho ho chceš?"
"Už jsem ti řekl..."
"To je otázka k věci. Čím silnější mág, tím silnější
potřebuje kámen. Tím složitější ho získat."
"Pro Lokiho."
"Co by s ním Loki dělal?"
"Sakra, ženská!"
"Anthony, synu Starkův, ta otázka JE relevantní!"
Tony odpadl do křesla a frustrovaně vydechl. Byl odhodlaný,
jestli se kdy vrátí na Zemi, pozlatit cokoli, co Jarvis označí za své.
"Loki si prostě umí dělat nepřátele," řekl vyrovnaně. "Jedni z
těch nedávných na něj v nepravidelných intervalech útočí přes jeho mysl. Na
Asgardu na něj nemohou, ale shodli jsme se, že už na Asgardu dlouho nepobude. I
kdyby mu ten kámen mohl pomoci jen částečně..."
"Myslíš, že kdyby to fungovalo, Loki by tu možnost
nevyužil?"
"Loki si tu neměl možnost nic vyrobit a těžko mohl
předpokládat, že bych to udělal já - což bych ostatně neudělal, pokud bych
neměl vzor. A začínám mít dojem, že odmítá kohokoli jiného na Asgardu požádat
třeba jen o skleničku vody. Občas je to s ním vážně..."
"Ódin a Frigga."
"Špatná sestava. Kdokoli další?"
"Podle mých informací nikoli. Palác je skutečně
prakticky prázdný. Mágů je málo, silných mágů málo z mála."
"Takže si to mám začít žehlit s Friggou? Ou. Za Ódinem
se mi nechce, to by nemuselo dopadnout... Frigga... hmm. Ví, kam se Loki
chystá?"
"Co já vím?"
"Undiso!"
"Netuším, pane."
"Oukej. Chci vidět Friggu."
"To má být žádost na mě?"
"Je nějaká možnost tě restartovat? Přeinstalovat?"
"Domluvím ti audienci. Ano... ano. Má práci, chce tě
vidět hned."
"Hned jako hned?"
"Hned jako hned. Znovu nahoře na zahradě."
Tony odhodil nástroje a vyběhl na chodbu. Valia naštěstí
nebyla nikde v dohledu. Za okamžik už stoupal posledních pár schodů k zahradě s
fontánkou, kde se již s Friggou setkal. Vidět ji tak krátce po Valie byl
podivuhodný kontrast. Mladičká čarodějka vedle ní vypadala jako mělká louže
vedle hlubokého moře.
"Anthony," pokynula mu. "Můj čas je nyní
vzácný."
"Pak díky dvojnásob, že jste přišla. Potřebuji co
nejsilnější aktivní kámen."
"Jaký druh moci má obsahovat?"
"Chci vytvořit mentální štít."
Mírně pokývla hlavou. Přejela dlaní po svém plášti, až prsty
obemkla jednu z jeho ozdob. Trhla, zamračila se, když kámen nepovolil, a trhla
znovu. Plášť už v oblasti ramenou nevypadal tak krásně. Frigga kámen stiskla v
dlaních a zavřela oči. Dva tři údery srdce jenom tak stála - pak se její tělo
uvolnilo a tiše si povzdechla. Ruka se jí lehce chvěla, když natáhla dlaň s
kamenem k Tonymu.
"To je nejlepší, co svedu," řekla.
"Nezeptáte se, proč ho potřebuji?" řekl trochu
zaskočeně.
"Jistě pro Lokiho." V hlase jí zazněl smutek.
"To ano."
"Pak je ho potřeba a nedostává se nám času. Ještě bude
příležitost... běžte, Anthony. Něco mi říká, že Lokiho čas na Asgardu se krátí.
Více sil teď nemám - snad bude stačit."
Nebylo co dodat: o pět minut později už seděl u stolu a
snažil se přijít na způsob, jak udělat čelenku do vlasů tak, aby nebudila moc
pozornost a nevypadala příliš dívčí.
"Byl jsi úspěšný, můj pane?" ozval se za jeho zády
melodický hlas.
"Vyzkoušej ji," mávl Stark rukou k hromádce
provázků, "já nemám jak ověřit funkčnost." Po Valie se ani neohlédl.
"Ach, děkuji! Je úplně v pořádku. Čím se jen
odvděčím?"
"Přestaneš rušit."
Odpovědí mu bylo hluboce uražené ticho následované klapnutím
dveří.
"Něco mi říká, že jsi právě svou šanci na rozptýlení
ztratil."
"Bude mít Loki svou zbroj?"
"To těžko."
"Sakra..."
Nakonec vyrobil něco, co by se mohlo vydávat za jednoduchou
korunu vhodnou pro prince. Pokoušel se o dostatečně atraktivní vzhled, aby
vypadala věrohodně, ale ne příliš, aby nelákala ke stržení při prvním záchvěvu
nepřátelství, až se Loki ocitne mezi Zhoubníky. Mimořádně detailní práce v
oboru, který mu nebyl nijak zvlášť blízký. Copak je sakra nějaký zatracený
zlatník?
"Zdvořilá žádost o vyklizení prostoru. Když budeš do
dvou minut na střeše, uvidíš Lokiho."
Stark sebou prudce trhnul a narovnal se. Podle ztuhlých zad
spolehlivě usoudil, že se tu s tím piplá už řadu hodin. "Cože?"
zamračil se, vytržený ze soustředění chvíli nevěděl, co se děje; ztráta dobrých
deseti vteřin. "Aha. Můžu tam být do dvou minut?" Poslední ťuknutí.
Bylo hotovo.
Jak se ukázalo, mohl. Nevěděl sice, co je to za střechu, v
které části zámku se nachází ani co se pořádně děje, zato jedna věc byla jistá:
ta vzpřímená postavička s vlajícím pláštěm, kráčející v doprovodu čtyř
strážných po kamenné cestě několik pater pod ním, byl skutečně Loki. Zdvořilá
žádost o vyklizení prostoru zřejmě znamenala, že se všichni bez odporu
nenápadně ztratili z dohledu; dobré pro bezpečnost i pro slušnost, protože
okukovat králova syna v takové situaci se vskutku neslušelo.
Tony už byl dostatečně obeznámený se zdejšími zákonitostmi,
že věděl, že když bude Lokiho chvíli upřeně pozorovat, uvidí lépe; a skutečně,
za chvíli se průhled mezi nimi zaostřil a rozeznal ten jeho mírný, povznesený
úsměv, poletující vlasy, zářící oči v bledé tváři. Na rukou měl pouta. Tony
zjistil, že svírá pěsti tak pevně, že si bolestivě vrývá nehty do dlaní.
"On odchází," řekl.
"Oficiálně mu Ódin uložil domácí vězení v loveckém
zámečku kus cesty odsud," řekla Undisa. "Můj osobní odhad říká, že
poodjede z dohledu, skočí do lodi a vyrazí Zhoubníkům naproti."
"Odchází. Jak mám sakra k němu dostat ten kámen?"
Loki, jako by ucítil Tonyho pohled, se na okamžik zastavil,
otočil se a s mírně tázavě pozvednutým obočím se zahleděl jeho směrem. Našel ho
rychle; okamžik si hleděli do očí. V Lokiho úsměvu se mihla málokdy vídaná
vřelost...
Tony se rozhodl, že bude věřit asgardským kouzlům i nadále.
Sevřel pevně obroučku v ruce, rozpřáhl se... a hodil. Roztočená letěla
vzduchem, mnohem dál, než by při své malé váze měla, zaleskla se ve slunci.
Loki natáhl ruce a snadno ji zachytil. Jediným plynulým pohybem si ji posadil
do vlasů a zvihl na okamžik prázdné ruce, když strážci pokročili vpřed. Vyměnil
si s nimi pár vět... nechali to být. S kamenem na čele a vlajícím pláštěm
vypadal tak trochu jako elf z pohádek.
Vzápětí už pokračoval v cestě a Tony zjistil, že se mu
výhled na otevírající se bránu nějak začíná mlžit.
"Měl bych pokračovat v práci," řekl, otočil se a
šel.
w w W w w
Tony nikdy zcela nepochopil, jak je to s viditelností věcí,
kdo všechno je schopen je vnímat a kdo naopak vůbec a za jakých podmínek; a tak
zvolil ten jednodušší způsob a svůj nový oblek skryl očím návštěvníků za
postel. Ne že by se tu trhly dveře. Vlastně následujících několik dní neviděl
vůbec nikoho. Aby někoho potkal na chodbě, to už byla naprostá výjimka. Palác se
skutečně vyprázdnil.
"Já to nechápu. Určitě nejsou všichni bojeschopní. Proč
je tu nenechají, když je to tak bezpečné místo?"
"Většina Asgarďanů, pokud nejsou velice mladí nebo
velice staří, samozřejmě je bojeschopná," opáčila Undisa hrdě. "Tohle
je Asgard!"
"Stejně."
"Dětí je obecně málo, klidně tu někde mohou být. Co já
vím? Já nic nevím. Nejsi jediný, kdo je z toho nervózní."
"Nejsem nervózní!"
"A to já zase ano."
Od informací byli odříznutí dokonale. Nepřišel na to, jestli
tu existuje nějaký ekvivalent novin nebo televize, netušil, jak si předávají
zprávy Asgarďané mezi sebou. Klidně už se mohlo někde bojovat a on by to
nezjistil. Undisa odvozovala stav věcí z hromadně vydávaných pokynů, kterých
ale nebylo mnoho. Měl jedinou věc, na kterou se mohl upnout: hromadu práce a
přijímač. Vysílač, který se k Lokimu opravdu dostal, ať už jakkoli, byl
naprogramovaný tak, aby dokázal svůj signál skrýt do vysílacích frekvencí
kosmické lodi a kromě polohy měl monitorovat i životní funkce. To se podařilo,
a tak Tony slyšel přenos tlukotu Lokiho srdce. Tlouklo pravidelně, občas
zrychlilo, několikrát se stalo, že se rozbušilo jako šílené. Tony se pokoušel
vytěsnit všechny myšlenky na to, co se mohlo dít. Bojoval, mučili ho? To neměl
jak poznat. Když ležel v posteli a pokoušel se usnout, nechával se ukolébat tím
zvukem do spánku a děsil se, že se ráno probudí do ticha.
V úkolech, které si vytyčil, pokračoval neúnavně: vyrobil si
brnění a vybavil ho tak, jako by měl sám porazit celou armádu. Ve volných
chvílích se pokoušel přijít na to, jak fungují ty zatracené portály. Připadal
si jako neandrtálec, který zkoumá tablet. Na onom plátně / rýsovacím prkně /
počítači pokročil ve vytvoření simulace dílny v Malibu a díky tomu přišel na
to, že i tohle může fungovat jako malá brána, určitým omezeným způsobem. Zřejmě
mu něco unikalo... bylo to vážně k vzteku.
A pomalu mu docházela veškerá trpělivost. Nevěděl úplně
přesně, co udělá, až mu dojde definitivně, ale ta chvíle se blížila.
"Undiso, jak budeš fungovat mimo Asgard?"
"Hůř."
"Chápu to tak, že budeš snesitelnější?"
Ticho. Bylo tak snadné ji urazit, až to přestávala být
zábava.
"Už jsou blízko," řekla Undisa náhle. "Cítím,
že Ódinova vůle ukryla palác. Formuje se stínové město, zdání Asgardu,
zakrývající armádu bojovníků. Zhoubníci jsou blízko. Prostor se chvěje, jejich
lodě brzy vystoupí na povrch. Možná je tohle naše chvíle."
"Jak vypadají ty lodě?" prohodil Stark, zatímco si
oblékal brnění.
"Jako ithully."
"Dobře. Stejně nečekám, že bych se spletl." Pár
zásadních kousků z Lokiho přijímače přendal do brnění, aby se mohl navádět
správným směrem. Zatímco kontroloval, jestli je brnění komplet - zkoušel ho
mnohokrát, ale bylo příliš nové - zjistil, že se mu chvějí ruce. Chvějí ruce?
Jemu?
Nejsou to Chitauri, přesvědčoval sám sebe, nejsou.
Jenže... co to bylo platné? Stejně ho čekaly nelidské zrůdy
a znovu se bude muset podívat do hlubin vesmíru dál, než kdy chtěl. Spousta
kvalitního materiálu na noční můry do konce života. Tentokrát bez nikoho, kdo
by je s lehkostí odkázal do patřičných mezí.
"Sakra, nenech se zabít..."
"To bylo na mě, pane?"
"Víš co? Mohlo by. A ber to jako rozkaz."
Žádné komentáře:
Okomentovat