Stark měl pocit, že mu na chvíli přestalo bít srdce. Velmi
živě si pamatoval tu dobu, kdy byl šílený ze vzdálenosti mezi nimi. Nepřál by
to ani největšímu nepříteli. No dobře, možná Furymu, na chvíli, jenom než mu
spadne hřebínek.
"Pustí mě za ním?"
"Ne," zavrtěl Thor hlavou, "máš výslovně
zakázaný vstup. Ani já s tím nic neudělám."
"Budeš schopen mu donést pohár s další krví?"
zeptal se Tony věcně a skoro se rozběhl ke stolu najít vhodný kus nádobí.
"Byl bys ochoten?" zatvářil se Thor přehnaně
vděčně.
"Ano, Thore, představ si, že bych byl ochoten... máš
nůž?" Sám u sebe nic vhodného neměl, ale Thor naštěstí přikývl a vytasil
se s dýkou, která za sebou nepochybně měla slavnou minulost. Tonymu se nechtělo
přemýšlet, proč lidé nosí takové věci u sebe i doma. Teď se to hodilo. Zaťal
ruku v pěst a natáhl ji nad pohár. "Tak dělej."
Thor se napřáhl a řízl.
"Thore, ty pitomče!" zařval Stark. "Já
nesrůstám tak snadno jako ty!" Z hluboké rány v zápěstí mu crčela krev
jako z mladistvého sebevraha, který měl intimní dostaveníčko se sadou žiletek.
Dal si pozor, aby alespoň stékala do poháru.
"Odpusť," hlesl Thor. "Ošetřím tě - "
"Ne, ty se ode mě drž dál. Popadni to a uháněj za
Lokim. Věř mi, že tentokrát tě rád uvidí." Thor neodporoval. S
nesnesitelně patetickým výrazem ve tváři uchopil pohár oběma rukama a pak
naštěstí opravdu hbitě vypadl. Stark se díval, jak mu mezi prsty, kterými se
pokoušel stisknout ránu, protéká krev.
"To snad není možné. Undiso, nevede se v asgardských
ložnicích něco jako lékárnička?"
"Ověřuji... ano, pane. Na stolku vedle lůžka."
Stark jen nerad, vzhledem k tomu, že se mu nechtělo krvácet
na podlahu, přešel k posteli. Na stolku skutečně ležel nějaký šutr. Určitě tam
nikdy dřív nebyl. Způsob, jakým se věci prostě objevovaly, byl nesmírně
iritující.
"Co je to?"
"Jaspis, pane."
"Co s ním mám dělat? Sníst ho? Tancovat kolem něj?
Slušně poprosit?"
"Je to aktivní kámen nabitý mocí. Přiložte na ránu a
pomalými krouživými pohyby pohybujte v jejím těsném okolí."
Čert to vem. Jasně že poslechl, co mu také zbývalo. A jen
užasle zíral, jak krvácení ustává a řez se doslova před očima uzavírá, až zbyla
jen napůl zhojená jizva. "Úžasné. Díky, Undiso. K čemu ho tu Loki má?
Vždycky se léčil sám od sebe."
"Většina mladých mužů má podobné vybavení. Při
loveckých výpravách na koních se zvířata často zraní."
Když domácí zvířátko, tak se vším všudy.
"Když už jsme v těch intimnostech, zlato... docela rád
bych se zase jednou vyspal svlečený. Jak na to?"
Zbytek odpoledne spolu strávili plodně a užitečně a Stark se
díky tomu konečně zorientoval v některých běžných záležitostech. Skvěle se mu
tak dařilo nemyslet na Lokiho a na to, že Thor se už neukázal, což určitě
znamenalo, že předaná krev zabrala, jak má. Určitě. Ani Thor nemohl být takové
pako, aby mu nedal vědět, kdyby se něco pokazilo.
Náladu mu pokroky, které udělal, zvedly nesmírně. Už tomu
bylo dlouho, co byl bez Jarvise, a tady navíc přišel o Jarvise i Lokiho naráz;
nutně potřeboval soukromí, ale nesnesl být úplně sám. Undisa dělala skvělé
pokroky a rychle si přizpůsobovala slovník - nebýt ženského hlasu, chvílemi
zapomínal, že nemluví s Jarvisem. Tvrdila o sobě sice, že je jen mluvící
encyklopedie a že bez magie má do vnitřního systému Asgardu jen velmi omezený a
okrajový přístup, ale i to pro něj znamenalo mnoho. Večer potom, když už se byl
sám schopen obléknout a svléknout, obstarat si jídlo, kdy chtěl, a ne když se
samo objevilo na stole, najít pod polštářem nůž a zvládnout tucet dalších věcí,
si připadal značně sebejistě.
Mimo jiné zjistil, že zdánlivě prázdné místnosti jsou ve
skutečnosti plné věcí. Řadu z nich mu Undisa odmítla zpřístupnit s tím, že jsou
buď příliš dobře chráněné nebo soukromé - a Tony neměl tak přehnanou potřebu
přehrabovat se Lokimu v ponožkách, aby ji začal přemlouvat - a u některých
nezjistil, k čemu slouží, ale něco ho i skutečně zaujalo. Zejména jakési
malířské plátno. Představa poklidného odpoledne s paletou a štětcem mu sice k
Lokimu neseděla, a už vůbec ne nad poklidnou horskou scenérií, když ale
zjistil, že je to spíše rýsovací prkno a ještě nejspíš jakýsi druh počítače, na
kterém má Loki rozdělaný další průhled ke svému oknu, vydržel si hrát několik
hodin, než přišel jakž takž na ovládání a také na to, že to zdaleka nejsou jen
obrazy. Zasahovat do rozdělaného díla mu sice dovoleno nebylo, ale začal
vytvářet nové. Snad z nostalgie, snad proto, že program vyžadoval co
nejpřesnější detaily, se pustil do místa, které znal důvěrně do poslední šmouhy
na zdi: své vlatní dílny v Malibu. Jednu věc si během té doby ujasnil dokonale.
Nevydrží jen tak čekat s rukama v kapsách. Nutně potřebuje zaměstnat mozek.
"Drahá Undiso, teď spolu vytvoříme plán. Byl bych rád,
kdybys o tom nikomu neříkala."
"Jsem vůči vám zcela diskrétní," opáčila Undisa.
"Nemůže se mnou komunikovat ani můj stvořitel."
Stark jen přikývl. Nevěřil tomu, ale tohle bylo riziko,
které musel podstoupit. "Chci vidět Lokiho."
"Už jsem řekla, že nemohu. Vězení je chráněné. Nemá tam
přístup každý."
"Nemyslím odsud. Chci ho vidět vlastníma očima. Dostat
se k němu."
Undisa chvíli mlčela. "Je tu někdo, kdo by byl ochoten
pomoci a má dostatečná oprávnění?"
Tony si v duchu přehrál všechny, se kterými tu mluvil. Moc
jich nebylo. "Co Frigga? Zdálo se, že je ochotná Lokimu pomoci."
"Mám sjednat audienci?"
"Do toho."
Nebyl schopen odhadnout, jestli je dobré znamení, nebo
špatné, že byl přijat ještě ten samý večer. Undisa ho navigovala na jednu z
malých střešních zahrad - zelený klenot s nezbytnou fontánkou a příjemným
výhledem - a Frigga už tam stála, na samém okraji, po kotníky zabořená v trávě.
Stejně jako při jejich prvním setkání vypadala krásně, důstojně, tajemně a mile
a rozhlížela se do daleka.
"Madam," řekl Stark, a když se k němu otočila,
mírně se poklonil.
"Anthony," řekla s úsměvem. "Těší mne, že
jste našel cestu. Musí to tu pro vás být matoucí."
"Asgarďané jsou přátelští," odpověděl neutrálně a
zadoufal, že Undisu nenapadne se ozývat. Měl jí to říct! Vlastně vůbec nestál o
to, aby se vědělo, že ji má.
"Chtěl jste o něco požádat," šla přímo k věci.
Špatné znamení.
"Ano," přikývl. "Rád bych viděl Lokiho.
Doufal jsem, že byste mi mohla dopomoci k návštěvě u něj."
Frigga přikývla. Vypadala zamyšleně. "Ódin se mi
nesvěřil se svými plány ohledně mého syna," řekla. "A já ho nechtěla
moc pokoušet, protože jsou i horší tresty, na které by si mohl vzpomenout. Ale
možná to ještě udělá, kdo ví. Dosud čeká - nejsem si jistá na co."
Tony si trochu odkašlal. "Zaslechl jsem... cosi,"
připustil a nakonec do toho skočil po hlavě. "Mohu vás však ujistit, že
počít potomka jsme se rozhodně nepokoušeli."
Frigga se rozesmála. "Ach, proto bylo mezi
služebnictvem tak veselo! Občas si Lokiho trochu démonizují. Naštěstí vážně
není tak neodpovědný... úžasná představa." Frigga se celá rozzářila,
očividně ji to nadchlo. "Škoda, že se o tohle nemohu podělit s manželem.
Byl by schopen se nad tím vážně zamýšlet."
"Takže..."
"Určitě byste měli moc hezké děti," pokračovala
Frigga skoro zasněně. Starkovi poněkud ztuhl úsměv na rtech. Babičkovské
nutkání? S tím on rozhodně nechtěl mít nic společného. A tato jeho skoro-tchýně
nevypadala, že by hlídala vnoučata o víkendech, kdyby si chtěli s Lokim někam
vyrazit.
"Asi se jen tak nedočkám," dodala. "Ne, podle
mého král čeká, jestli se ve vás probudí magie. Nemusíte se obávat, Anthony, to
by Loki neudělal. Byl by to bláhový pokus a skoro určitě by vás to zabilo. Ódin
však chce mít jistotu, než vás vrátí zpět na Zemi. Pocítil ve vás stopy Lokiho
kouzel, ale předpokládám, že mohla pocházet z chvil, kdy se neovládal?"
Tony neurčitě přikývl. Tolik k Ódinovým otázkám, jestli ho Loki něco nenaučil.
"Nehrají význam. Ale nedovedu vám říct, kdy to rozhodnutí padne."
Tony si hlavně nedovedl představit, že by se vrátil na Zemi
dřív, než se vyřeší ta záležitost s prokletím. Těžko by mu mohl posílat pytlíky
s krví poštou.
"Jsem skutečně rád, že jsme si tohle vyjasnili,"
řekl hladce. "Zdá se, že tu obecně vládne velká ochota přičíst Lokimu
každou nepravost, které je teoreticky schopen."
"Rád testuje hranice, svoje i jiných," odvětila s
úsměvem. "Asgarďané obecně milují řád. Loki hledá nové vzory v chaosu.
Ovšem nemyslím, že by jim trochu vzruchu uškodilo, jen tak mezi námi."
"Pomůžete mi tedy?"
"Ale já souhlasím s Ódinem, Anthony. Neměli byste se
vídat, není to pro vás zdravé. Zkuste na něj zapomenout!"
"Určitě se náš osud nezmění, když nás spolu necháte
promluvit."
"Nevím, jestli si uvědomujete, že Loki je velmi
majetnický. Víte, že na sobě máte šaty, jaké nosil jako mladý chlapec? Zvolil
je pro vás dobře, a zároveň tak spojil své se svým. Dokud něco bere za vlastní,
udělá cokoli, aby to takovým zůstalo. Ale se stejnou rozhodností zahodí to, na
čem mu záleží nejvíc, aby dokázal svou nezávislost. Je samozřejmě dobré nelpět
na věcech, ale... nezbytně nastane okamžik, kdy vy budete ta věc,
Anthony."
Tak nepříjemně nahlas vyslovila jeho vlastní myšlenky, až
měl co dělat, aby udržel tvář bez pohnutí. "Já... oceňuji ta varování.
Ale..."
"Nepřeceňujte to, co se mezi vámi stalo. Znali jste se
kratičce a lépe než rýt hřebem v otevřené ráně je otočit se k iluzím zády a žít
svůj život. Užívejte krás Asgardu, Anthony, pro tu chvíli, která vám byla
dána."
Frigga až příliš ráda mluvila a Tony pomalu ztrácel
trpělivost. Dalo by se u ní udeřit na romantickou strunu, když je žena? Jenže
ho nic nenapadalo. Zalkat, že se nestačili ani rozloučit, to by přišlo příliš
melodramatické i jemu.
"Já ale skutečně nepotřebuji, abyste mě chránila."
"Já chráním hlavně Lokiho," řekla jemně a skoro
smutně. "To on z vás dvou miluje víc."
Tony znehybněl. Zavřel oči; byl si jist, že jenom na
okamžik. Přesto, když se znovu rozhlédl, Frigga byla pryč.
Ztěžka dosedl do trávy a sklonil hlavu. Některé věci,
vyslovené nahlas, zněly příliš definitivně. Připadal si tak strašně...
provinile...
"Mám nápad," řekla Undisa.
"Hej, říkám, že mám nápad. Díky královně,
mimochodem."
"Pozemšťane, odlož tu sebelítost na později. Na něco
jsem přišla."
"Na co jsi přišla?" zeptal se beze stop zájmu.
"Až mě budeš vnímat. Nerada se opakuji."
"Jsi umělá inteligence. Nepředpokládá se u tebe, že se
budeš nerada opakovat."
"Jsem umělá až v druhém řádu. Především jsem
inteligence."
"Máš mou plnou pozornost." Vstal a sešel po
točitém schodišti zpět do labyrintu chodeb zámku.
"Podařilo se mi infiltrovat hlavní systém Asgardu.
Myslím, že mu bylo trochu líto mého postižení -"
"Undiso, ty personifikace jsou poněkud
znepokojující."
"Odpusť. Systém mne začlenil do hlavní struktury,
ačkoli jsem znevýhodněná absencí m-výstupů. To jako magii-využívajících."
"Pochopil jsem."
"Tvářila jsem se hloupější než jsem - chci
říci..."
"Už mi došlo, že jsem definitivně zkazil tvůj slovník.
Mluv si jak chceš."
"...a tak jsem byla připojena jako předmět."
"Ano...?"
"Minimum filtrů. Samozřejmě se na to brzy přijde,
protože datový tok bude příliš silný, ale i tak máme alespoň pár hodin."
"Předpokládám, že mluvíš v samých metaforách. Asgard
není jeden velký počítač."
"Samozřejmě, že není! Fuj, to je ohavná představa.
Mluvím tak, abys mi rozuměl. Asgard je Ódinova vůle."
"Oukej, klidně v tom pokračuj... Počkej, na co pár
hodin, chceš říct, že mě můžeš dostat do vězení?"
"Možná. Nemohu vědět, jestli mi nechybí nějaké zásadní
informace. Podle všeho jsou vězni hlídaní velice dobře, ale přístup k nim jen
běžnými protokoly."
"Undiso, tvá ochota a schopnosti mě děsí."
"Jsem tu pro tebe," konstatoval dívčí hlas vesele.
"Přizpůsobuji se tvým potřebám."
"Ví Otavan, že stvořil démona?"
"Otavan dělá užitečnou a potřebnou práci a dělá ji
dobře," řekla Undisa. "Ale nevěří skutečně, že i nemagické věci mohou
být velice silné. Trochu předimenzoval moje..." Ztichla. Poblíž Tonyho se
otevřely dveře, vyšel jakýsi muž, po zdejším zvyku s úsměvem zdvořile pokývl a
odešel kamsi na druhou stranu.
"A já jsem ráda, že mě předal tobě. Mám tak možnost se
učit. Je to větší zábava. Připojit se k hlavnímu systému, předstírat, že jsem
podlaha, a přitom se pokusit propašovat pozemšťana do nejelitnější věznice na
Asgardu - není to nádhera?"
"Tak to mě těší, že se dobře bavíš," řekl Tony
chabě. Kdo má vlastní názor, ten se nakonec nezbytně začne stavět na zadní.
Bude se muset k Undise chovat tak, jako by byla skutečná... trochu to
postrádalo to skutečné kouzlo umělé inteligence, ale zato byla zjevně
kreativní. Něco za něco.
"Tak tedy... pod rouškou špinavé podlahy vyžadující
speciální prostředky..."
"Nemusím vědět všechno."
"Jestli chceš vidět Lokiho, pojď hned."
Tony neváhal. Postavil se do nejbližšího výklenku, nemyslel
chvíli na to, že existují nějaké fyzikální zákony, a vzápětí již procházel
hluboko pod zemí chodbou pečlivě vypočítanou na pochmurný efekt. Tlumené světlo
podlahových panelů, žádná okna, tmavé kovové zdi lehce nakloněné do chodby a
neodvratně tak vyvolávající klaustrofobní pocit.
"Ve věznici se neudála žádná zvláštní událost už celé
věky," vysvětlovala tiše Undisa. "Vězni samozřejmě občas vyvádějí,
ale stráže u brány žádnou práci nemají. Nebývají vydávány zákazy k návštěvám,
ale je to obecně považováno za neslušné a nepatřičné."
"Copak tam může přijít kdokoli?"
"Jenom místní. A do zámku se nikdo cizí nedostane - věř
mi, nedostane. Jsi anomálie. Musíme toho využít."
"Ale budou mne kontrolovat."
"Ano, ale královna říkala, že máš na sobě šaty prince
Lokiho. Je to jediná aktivní věc na tobě, a proto budeš identifikován podle
nich. Pustí tě dovnitř, protože nikde v systému není zaznamenáno, že by Loki
nesměl vstoupit do věznice."
"Nebude strážím nápadné, že..."
"Oni tvou identitu kontrolovat nebudou, je to
automatický proces."
"Ale nedostanu se ven."
"Prohlásíš se pravým jménem. Nikde není zaznamenáno, že
bys nemohl věznici opustit. Máš pouze zakázaný vstup."
"Undiso, víš, jak šíleně to zní?"
"Logika rutinních protokolů je někdy ošidná,"
řekla Undisa spokojeně. "Dosud se o tebe nikdo nestaral. Nyní by ale
královně mohlo dojít, jaké máš zájmy, a mohla by na tebe upozornit. Pak
samozřejmě veškeré tyto možnosti přijdou vniveč."
"Vždyť by takhle kdokoli mohl..."
"Už jsem ti řekla, že ne kdokoli... běž a nezastavuj
se."
"Kdokoli by si mohl vzít cizí šaty."
"To nejde."
"Já je mám."
"Loki je mocný mág."
"Ale..."
Tony zabočil do další chodby a tentokrát viděl na jejím
konci dva zachmuřené muže s kopími, které drželi překřížené před vchodem.
Snažil se jít, jako by nic, ale nepříjemně si uvědomoval, jak málo vypadá jako
Asgarďan. Připadal si tak nápadný, až se skoro divil, že se po něm ještě
nevrhli. Když však byl jen několik kroků daleko, dveře za jejich zády se
otevřely a oni zcela bez zájmu ustoupili stranou. Tony prošel dovnitř. Byl to
mimořádně ohavný pocit, i když objektivně vzato, nic hrozného by s ním
neprovedli. To jen ta vzpomínka na jeskyně v Afgánistánu...
Navzdory snadnosti, s jakou proklouzl, dobře tušil, že to
nemohlo být tak samozřejmé. Jenom díky tomu, že byl, jak řekla Undisa,
anomálie, věc, která do Asgardu nepatřila a která se tu pohybovala zcela
specifickým způsobem, mohl využít i nebývalé škvíry v obraně. A to zcela
nepochybně jen jednou.
"Doprava," zašeptala Undisa. "Nevím, kde je
jeho cela, ale ti nejnebezpečnější vězňové jsou tam."
Tady už strážní nebyli. Jenom široká, tmavá chodba a
střídavě po levé a pravé ruce cely, obdélníky světla zasazené do tmavé skály.
Nikde žádné mříže; ale nebylo těžké uhnout, že to, co vypadá jako lehce
opalizující sklo, bude něco docela jiného. Většina cel byla prázdná, asi ze
dvou se po něm ohlédli jacísi lidé. Tony však věděl, kde je jeho cíl. Jedna z
cel se zdála zářit výrazněji než všechny ostatní a bylo mu jasné, kdo je tady
ten, kdo potřebuje nejsilnější zábrany.
Poprvé zapochyboval. Loki možná vůbec nebude rád, že je
viděn v takové situaci... ale byla by hloupost se teď obrátit zpět.
Žádné komentáře:
Okomentovat