A vůbec, jsem cudná romatická dívka. Jak ti dva na sebe šáhnou - peřina přitažená nejmíň ke klíční kosti! - spouští se hlasitá hudba, kamera cudně pozoruje zachvívající se pelargónii na okně, následuje zatmívačka a střih na snídani v kavárně druhý den ráno. :-))
Natasha konečně zmizela za obzorem. Ve snaze rozehnat nějak
ten pocit ve vzduchu, díky kterému hrozilo, že se na sebe vrhnou hned na
kuchyňském stole, se nápadně v klidu nasnídali (Loki si udělal steak se
samozřejmostí, která Starka, který nezvládal ani míchaná vejce, silně
iritovala) a mluvili o všem možném a nějak přišla řeč na Thora.
"Co jste vlastně spolu dělali jako kluci?"
vyptával se Stark. "Takové ty normální věci... překusovat žížaly ve
vzduchu, olizovat mravencům zadečky...?"
Loki lehce zezelenal a zdálo se, že ho právě přešla chuť k
jídlu. "Mravencům?"
"No jasně," zakřenil se Stark. "Praktické
ověření faktu, že kyselina mravenčí je fakt kyselá. Jeden z prvních vědeckých
experimetů."
"Z toho soudím, že zdejší mravenci nejsou takhle
velcí?" ukázal Loki mezi prsty asi patnáct čísel.
"Ne!" zhrozil se Stark. "To si odmítám
představovat a beru zpět pro jistotu i ty žížaly. Co teda dělají malí
asgarďané?"
"Už je to dávno," pokrčil Loki rameny, "od té
doby se událo příliš mnoho věcí. Mám dojem, že co dostal bratr první meč,
nepustil ho z ruky. Naše hry se staly spíše bojovým výcvikem. Ukážu ti ale
jednu věc, ve které jsem ho vždy porazil – bude se ti to líbit."
Natáhl se k zásuvce pro jeden z nožů, poměrně dlouhý a ostrý
expemplář, a několikrát nad jeho ostřím přejel prsty, jako by ho protahoval do
dálky. Potom vzal list papíru, podržel ho tak, aby Stark dobře viděl, a nožem
přejel shora dolů hezký kus od něj. Papír se hladce rozpadl na dvě poloviny.
"Jak jsi to udělal?" vyrazil ze sebe nadšeně
Stark, napůl si jistý, že je to kouzelnický trik, ale stejně tak přesvědčený,
že celou dobu viděl Lokimu na ruce.
"Magie," zazněla blahosklonná odpověď.
"Jednoduchá magie – ostří je vlastností nože. Kdyby šlo o vypůjčenou
vlastnost, bylo by to náročnější a v řídké midgardské realitě vyžadovalo
přípravy."
Stark si podal obě půlky papíru a zavrtěl nad nimi hlavou.
"Úžasné... poslyš, můžu hádat? Thor to zkusil, nešlo mu to, naštval se a
nůž někam hodil."
"Většinou někam, kam jsem nedosáhl," pousmál se
Loki a jediným gestem útržky zase spojil dohromady. Starkovo nejniternější
vědecké já upadlo do hluboké deprese, ale zbytek docela vesele zkoumal papír,
jestli je na něm něco vidět.
"Moc pěkný trik."
"Může být i praktický," řekl Loki a namířil nožem
na Starka. Ten strnul. Nevěřil doopravdy, že mu Loki ublíží, a už vůbec ne, že
by na to použil kuchyňský nůž, ale mířil mu přímo na srdce a v úsměvu
prosvítalo něco zlověstného. "Dokonce i na jemnou práci."
Dobře. Tohle už bylo děsivé.
Loki lehce pohnul rukou, se zjevnou opatrností. Stark ucítil
na hrudi jemné šimraní a o kruh na hrudi něco zachrastilo. Potom pár rychlých
pohybů – a tričko spadlo na zem, rozřezané na několik pruhů.
"Hej! Líbilo se mi!" zaprotestoval Stark. "Ta
skupina už dávno neexistuje a měl jsem ho z koncertu a... "
Ale Loki zatím odložil nůž, třemi kroky překonal tu
nekonečnou vzdálenost mezi nimi, a s viditelnou chutí začal pevnými dlaněmi
přejíždět po odhalené kůži. Nic přehnaně jemného, šel si rozhodně po svém. Tony
se sotva stačil nadechnout, když se Loki sklonil a se samozřejmou rutinou
dlouholeté známosti ho začal líbat. Neoblomně ho zatlačil pár kroků dozadu a
pak vysadil na kuchyňskou linku. Jestli snad měl Tony v plánu protestovat, že
je to příliš nedůstojné, že není ženská nebo cokoli, rychle to pustil z hlavy.
Dorovnala se takhle jejich vzájemná výška, což dodalo líbání novou a příjemnou
dynamiku, a navíc bylo prostě zatraceně skvělé mít Lokiho tak blízko – což byla
asi jediná věc, na kterou dokázal Tonyho mozek myslet - zvlášť když ho nohama
objal kolem pasu a různá citlivá místa se tak dostala vzájemně na dosah.
V nějakých krátkých záblescích konkrétnějších myšlenek si
stačil ještě pomyslet, že Loki v tom celém taky musí mít pěkný guláš, protože
jeho odhodlání začínat si či nezačínat spolu bylo asi tak stejně stálé jako to
jeho. Asi bylo jen otázkou času, než se sejdou na stejné vlně... což se stalo
právě teď... takže...
"Pane, naléhavá zpráva ze Shieldu," ozval se
Jarvis. Když nikdo nedal najevo, že by jeho slova slyšel, ozval se důrazněji:
"Pane Starku! Nejvyšší priorita!" Loki někdy tou dobou přitisknul
dlaň do míst, která z Tonyho vyloudila tlumené zaúpění a pohled na jeho
rozvášněnou tvář poslal šíp přímo do jeho vlastních velmi citlivých míst a
rozhodně ani jednoho z nich nezajímalo nic, co by jim mohl Jarvis sdělit.
Dobrá, něco proniklo: červená blikající světla a vřískavý
zvuk poplašné sirény. "POPLACH! POPLACH!"
Stark vyletěl jako vystřelený z praku.
"Co se děje?" vykřikl a vrhnul se pro náramek
lokalizující ironmanská brnění. Na Lokim se aktivovalo jeho asgardské oblečení
a vypadal v kuchyni jednak zcela nepatřičně, jednak se tam rázem trochu špatně
vešel.
"Agenti Shieldu objevili centrální sklad Chitauri
company. Musíte tam být do dvaceti minut," oznámil Jarvis a měl tolik
slušnosti, aby zněl trochu omluvně. Stark zabořil hlavu do dlaní.
"Tolik sexuální frustrace musí zanechat následky na
zdraví," prohlásil útrpným hlasem, byť poněkud tlumeně. Loki vydal nějaký zvuk,
který mohl být stejně zasmáním jako souhlasem. Přistoupil ale zezadu ke
Starkovi a položil mu dlaně na ramena. Napjaté svaly ochotně pod jeho teplýma
rukama povolily.
"Není všem dnům konec," zašeptal mu do ucha tím
svým vzrušujícím, vemlouvavým způsobem, ze kterého Starkovi naskakovala husí
kůže a který ho přiměl zauvažovat, jestli ve skutečnosti nemají spoustu času,
ve kterém se toho dá tolik stihnout... Loki, jako by mu četl myšlenky, přejel
dlaněmi z ramenou na hruď a na břicho. Tony roztřeseně vydechl a pevně zavřel
oči. Vlastně to udělal proto, aby se ovládl, ale okolní svět rázem zmizel a
přestal být důležitý, zůstaly jen nejasné barvy pod očními víčky, Lokiho ruce,
které mu rozepínaly kalhoty a s hladovou nedočkavostí se dobývaly pod ně, rty,
které mu s ušním lalůčkem dělaly věci, na které by měl být zbrojní pas. Tony
málem poklesl v kolenou, ale Loki ho jednou rukou objal a nebyla to váha, která
by ho mohla jakkoli obtěžovat. Své vlastní vzrušení přitiskl mezi Tonyho půlky
a ten tlak a dlaň, která ho objala a stiskla, horko a příliš dlouho gradované
napětí způsobilo, že reagoval jako kdyby mu bylo šestnáct. Snad zašeptal Lokiho
jméno; možná ho vykřikl. Rozhodně vzdychal a vycházel mu vstříct, té ochotné
ruce, která mu přinášela tolik vítanou úlevu, teplu, které mu sálalo do zad,
rtům. Explodoval až příliš brzy, prudce a nezadržitelně, dokonale ponořený do
vlny rozkoše. Když pak konečně otevřel oči, uslyšel svůj prudký, zrychlený dech
a uvědomil si, kde jsou, ucítil úžas a cítil, jak se mu rty samovolně roztahují
do širokého úsměvu.
"Tak tohle ti rozhodně musím oplatit," vypravil ze
sebe malátně i nadšeně, protože tohle byla vlna, která mu přinesla rozklepaná
kolena i spoustu energie.
"Nemusíš," tiše se zasmál Loki. "Byl jsi
příliš vzrušující a příliš blízko." Lehce mu přejel rty po tváři. "A
mé tělo zbožňuje tvůj hlas," zašeptal ještě a Tony se poněkud nepříčetně
zakřenil. Otočil se v Lokiho náručí a na okamžik ho objal. Kruh na jeho hrudi
cinknul o nějakou kovovou součástku napůl aktivované zbroje.
"To ale vážně není fér," postěžoval si a napůl
rezignovaně dodal: "A to spíme v jedné posteli." Přestat se usmívat
by teď nedokázal ani kdyby šlo o život.
"Mmmm... Centrála?"
"Jo! Centrála! Jarvisi, souřadnice. Loki, dlužíš mi
tričko - "
"Vlastně jsi vypadal, že ti za to stálo."
" - a ruce pryč, nebo budu muset restartovat
mozek."
Za pár chvil už Iron man a Iron god vyletěli směrem na sever
a na nadcházející události se dokázali soustředit s mnohem větším zájmem, než
by tomu bylo, kdyby nic nebylo, takže ještě že. Že.
"Starku, konečně," vrčel Fury a jeho hlas ve
sluchátkách praskal atmosférickými poruchami, "musíme zkoordinovat akci.
Máme technické problémy, nabíráme zpoždění. Ne že se budete do něčeho pouštět
na vlastní pěst!"
"To by mě ani ve snu," ujistil ho Stark, příjemně
potěšený tím, že to tam bude moci vybílit bez dohledu Shieldu za zadkem.
Skutečně velmi stál o to, aby získal některé zbraně Chitauri k vlastnímu
prozkoumání.
"Budeme tam za třicet pět minut, čas do spojení plus dvacet,"
dodal Fury a přerušil spojení.
"Jarvisi?"
"Dvě minuty, pane."
"Výborně. Detaily, prosím. Loki, pravá šest."
"Úkryt je vybudován ve skalním masívu, dříve sídlišti
malesitských indiánů, opuštěno v polovině osmnáctého století. Celková rozloha
chodeb se udává přes pět kilometrů a táhnou se hluboko pod kopce, podle
starších zpráv navazují na původní jeskynní systém. Mapy nejsou k
dispozici."
"Kolik to má vchodů?"
"Tři. Podle údajů Shieldu jeden z nich zůstal uzavřený,
další dva jsou používané." Starkovi i Lokimu se před očima objevilo schéma
terénu s vyznačenými vchody a několika
málo chodbami, které byl Jarvis schopen z té dálky oskenovat nebo měl k
dispozici spolehlivou mapu. Jako malá rudá slunce na mapě zářila technická
zařízení: podle všeho generátory na výrobu elektřiny. U obou vchodů stálo
několik nákladních vozů.
"Začal bych jižním," řekl Stark. "Lepší terén
a použitelnější mapa."
"Rozumím," ozval se Loki. "Jdeme dolů,
přiblížení těsně nad zemí."
Oba muži prosvištěli mezi dvěma vysokými kamennými bloky a
bleskem se propletli podél táhlého úbočí mezi balvany až na dohled vchodu. V
dobách, kdy bylo v údolí více vody, to muselo být hezké místo: kopce tu tvořily
úhlednou proláklinu a vstup do sídliště byl částečně dostavěný, zdobený a
podepřený sloupy. Kdyby tu bylo pár stromů a kolem si hrály děti... ale to už
bylo dávno; prameny vyschly a zůstaly jen závěje načervenalého písku.
"Vidíš někoho?"
"Ne."
To bylo přinejmenším zvláštní: mohlo to znamenat, že jsou
ChC buď velmi lehkomyslní a sebejistí, či že nemají dost lidí; a nebo přesně
naopak a hlídky byly pečlivě ukryté a zajištěné před běžnými sledovacími
metodami. Jenže Stark neměl chuť na nějakou jemnou diplomatickou práci, na
Furyho čekat nechtěl a rozdělit se, aby zajistili oba vchody, nemohli. Jeho
hlavní zbraň byla proto rychlost a překvapení. Nenechat je utéct. Dostat se do
jejich centra. Bleskově zajistit všechno a všechny.
Přistáli přímo před vchodem a jak byli domluvení, Loki vešel
první, Stark ho kryl. Vstupní hala byla prázdná, jen podél stěn stála vyrovnaná
řada beden, které působily, že jsou tu celé věky. Gesto: všechno v pořádku.
Tentokrát šel první Tony. I další místnost se zdála být úplně prázdná. Loki.
Stále nic. Proplétali se v opatrném tanci vzájemného jištění stále kupředu
bludištěm chodeb a místností. Denní světlo z velkých oken kolem vstupu se dávno
ztratilo někde vzadu a pohybovali se v naprosté tmě, odkázaní na přístroje a
monitory.
"Tohle už je podezřelé," řekl Stark tlumeně,
"Shield nemívá tak špatné informace. A jsou tu přece ty energetické
zdroje. K jednomu z nich se blížíme."
"Možná jsou zalezlí hlouběji, nebo obývají jen malou
část na jiném kraji," řekl Loki, ale na hlase bylo znát, že se mu něco
nezdá.
"Možná."
"Ale spíš je to celé past."
"Proč mys-"
Přerušený byl jakousi hromovou ranou, explozí, která se
podzemím rozlehla mnohokrát zesílená stísněnými prostory a ozvěnou. Ještě než
dozněla, přidal se k ní další rachot. Znělo to přesně jako obrovská hromada
kamení, která se sype do prázdných chodeb a místností. Jako celé tuny kamení.
Žádné komentáře:
Okomentovat