Loki spal tři dny a za tu dobu si stačil Tony projít
hlubokou nechutí k sobě, k Lokimu, několika závany zavilé nenávisti, krátkými
chvílemi pokojné smířlivosti (většinou pozdě v noci po značném množství
alkoholu) a mnoha různými druhy odhodlání ohledně plánů na následujících
několik měsíců, které vytrvale troskotaly na tom, že netušil, v jakém stavu se
Loki probudí. Neudělal za tu dobu vůbec nic užitečného, nezvedal telefony a
několikrát se pohádal s Jarvisem, který byl naštěstí naprogramován k nadlidské
trpělivosti a nepřiléval tak oleje do ohně.
Jeden celý den strávil se všemi videozáznamy, které se mu ze
Shieldu podařilo dostat. Zejména ho zaujal kusý relikt ze základny, kde se
testoval teserakt a kde se Loki poprvé objevil. Stark se stále vracel k záběru
Lokiho tváře. Ten uštvaný pohled, tmavé stíny kolem očí, stěží skrývaná slabost...
ať už byla spolupráce mezi ním a Chitauri založená na jakémkoli základu, nebyla
to žádná radostná pohoda.
"Pane, u Lokiho byla zaznamenána pohybová
aktivita."
Na Starka padla unavená otupělost a nechuť se zabývat
čímkoli jiným než koukáním na televizi. Dávali nějaký příšerný seriál, který si
maně vybavoval ze svého mládí, a nostalgii se rozhodl považovat za legitimní
důvod u něj strávit celé odpoledne. Přesto se zvedl a dovlekl do ložnice. Opřel
se o dveře a zachmuřeně zíral na Lokiho. ´Pohybová aktivita´ byla trochu silná
slova, ale nějak dokázal nevypadat jako mrtvý.
Stark zavrtěl hlavou. Ne nad Lokim, ale nad sebou. Uvědomoval si, že nedokáže Lokiho skutečně nesnášet, protože ho...
chápal? Ne, to nebylo to pravé slovo. Loki byl výjimečný, jedinečný. A stejně
jako byl Stark ochoten uznávat svou výlučnost a z ní plynoucí vlastní měřítka
chování a postojů, Loki byl dostatečně specifický, aby dokázal přijmout i tu
jeho. Jenže ta Lokiho bohužel zahrnovala poměrně dost obětí...
´A jsme opět u niterné potřeby člověka zkoušet přivést na
svou stranu kohokoli, i boha´, pomyslel si Stark. ´Nepřijal jsem ho pod svou
střechu proto, že bych byl pro takový úkol nejlepší. Ale
nesnesl jsem představu, že by ho získal někdo, kdo je od Lokiho
výjimečnosti ještě vzdálenější...´ Zařadil to na seznam pravd o svých
motivacích, a odsunul někam pryč. Už ho unavilo nad tím přemýšlet, bylo to k
ničemu.
Loki otevřel oči a zhluboka se nadechl, jako někdo, kdo si
snaží vybavit, jak se to dělá. Vzepřel se na rukou a posadil se, ještě
viditelně omámený spánkem. Až teď si všiml Starka a s pohledem upřeným do jeho
tváře znehybněl. Prohlížel si ho soustředěně, než řekl tichým, chraplavým
hlasem: "Nevyužil jsi příležitosti."
"Věř, že jsem k tomu měl blízko."
Loki lehce přikývl, jako by se to rozumělo samo sebou.
"Dlužím ti díky. I když nevím, jestli o ně
stojíš."
"Že jsem tě nezabil?"
"Ne. Za to, že jsi akceptoval můj... předchozí
stav."
"Za to mi nedlužíš díky, ale omluvu."
Loki se zarazil. "Nerozumím."
"Nevěřím, že to bylo z mé strany dobrovolné."
"Myslíš, že jsi byl očarovaný? Takhle magie
nefunguje..."
"Jak to Thor nazval? Sugestibilní charisma?"
Loki se pousmál. "Skutečně zná i takhle dlouhá slova?
Thor je hlupák."
"To už jsme se shodli dřív."
Tony si v duchu povzdechl. Tušil, že z Lokiho nedostane
způsob, jakým ho ovlivnil, a navíc měl pocit, že mu opět do určité míry
podléhá. To, jak Loki dokázal působit - jeho zdánlivá podřízenost a nepochybně
stejně tak předstíraný respekt, za tím vším ale nezdolné sebevědomí, jeho úsměv
a měkký svit modrých očí, jemné vrásky úsměvu - zbavovalo ostražitosti i
napětí. Copak takhle málo stačilo? Řeč těla, tón hlasu...
"Zvláštní," řekl Loki zamyšleně, "očekával
jsem, že když tě konečně budu moci nenávidět, bude ten pocit silnější."
Starkovo obočí odcestovalo někam vysoko nad jeho hlavu.
"Máš starosti, že mě málo nenávidíš?"
"Zdá se, že tuhle starost sdílíme oba."
To byla bohužel pravda.
"Je samozřejmě pochopitelné, proč se to děje
tobě," pokračoval Loki, "přitahuji tě."
Stark udržel kamennou tvář spíše díky lehce ochromujícímu
překvapení než vlastnímu sebeovládání.
"Méně pochopitelné je, proč se to děje mně..."
Loki odhrnul přikrývky a sklouznul nohama na zem. Opatrně, ale bez zřejmých
problémů, se pomalu postavil. "Možná ze stejných důvodů. Vzájemná
přitažlivost takové věci dokáže. Sice člověk..." Kráce ho přejel pohledem.
"Ale možná dostatečně výjimečný člověk."
"Sebevědomí ti nechybí," odsekl Stark.
Lokimu stačilo udělat tři kroky. Stark v domění, že chce
vyjít z ložnice, se odlepil od futer a chtěl ustoupit ze dveří, jenže Loki se
nevyhnul, naopak. Přistoupil až příliš blízko, položil mu dlaně na ramena,
sklonil hlavu a přitiskl své rty na jeho. Tony překvapeně vydechl a ucítil
Lokiho dobývající se jazyk. Navzdory tomu, že strávil tři dny v posteli, jeho
kůže voněla stejně opojně jako před tím a chutnal úžasně... Sotva zjistil, že polibek bez rozmýšlení oplácí, chtěl couvnout, aby nabral trochu sebevlády.
Lokiho ruce mu však sklouzly na záda, bylo to pohlazení, ale i dychtivé gesto,
držel pevně. Přitiskl jejich těla k sobě a vlastně až díky tomu si Tony
uvědomil, že reagoval okamžitým vzrušením; ostatně stejně tak Loki. Tony nebyl
právě zvyklý líbat se se zakloněnou hlavou, ale Lokiho prsty se zabořily do
jeho vlasů, podepřel si ho tak v nejlepší pozici a jako bonus vyhmátl neomylně
ta nejcitlivější místa. Tony cítil proti svému tělu jeho pohybující se svaly a
bylo trochu děsivé vědět, že i značně zesláblý by si mohl udělat, cokoli si
zamane. Stark byl jednoznačně dominantní osobnost a Loki byl až příliš nápadně
vyšší a silnější, než aby se za normálních okolností cítil
pohodlně, ale dlouhé vlasy, které sklouzly podél jejich tváří, hladká kůže a
štíhlost, mu dodávaly jakési upokojující jemnosti. A Lokiho ruce, způsob, jakým
se dotýkal...
"Tohle nemůžeme," vydechl Tony do polibku.
"Slíbils mi to," pousmál se Loki.
"Že si o tom promluvíme!"
"Mluvíme," zašeptal Loki a prohloubil polibek,
jako by se ho nemohl nabažit.
"Ale až budeš v pořádku."
"Jsem." Lehké pohlazení, látka košile, která sklouzla po
těle. Lokiho nejtěsnější blízkost.
"To je... otázka."
Opanovat se byl skoro nadlidský úkol. Stark zapnul všechno
své sebeovládání, i to záložní, aby dokázal sklonit hlavu; jen na okamžik
přitiskl tvář k Lokiho hrudi. Cítil jeho srdce, silné, pravidelné údery,
pomalejší než lidské, ale na své obvyklé poměry znatelně rychlejší. Kůže už
dávno nebyla ledová... Odsunul se na délku paží, ale pořád ještě se držel a
stačilo málo, aby... Lokiho dlaně s posledním pohlazením opustily jeho tělo a
ta ztráta byla bolestná.
"Z nějakých záhadných důvodů jsem přesvědčen, že se mě
takhle jenom snažíš ovládnout." Sám si nebyl jist, jestli to myslí nebo
nemyslí vážně. Jestli to chce myslet vážně. Jestli by to vůbec vadilo.
Loki se zatvářil lehce překvapeně. "To bych mohl i
jednoduššími způsoby. Co ti brání, abys mohl přijmout potěšení?"
Stark se uchechtl. Měl pocit, že mu z kůže musí stoupat
pára. "Loki, ještě před půl hodinou jsem byl přesvědčen, že tě nenávidím
až za hrob, a že jediný způsob, jak spolu budeme moci vycházet, bude tlustá zeď
mezi námi."
"A teď?"
"Nejsem si jist, jestli je rozumné přesunout náš vztah
do takovéhle roviny. Neměl bys náhodou nenávidět ty mě? Těšil ses na to."
Loki pokrčil rameny. "Akceptoval jsem nevyhnutelné.
Nevidím důvod, proč si nezpříjemnit společně strávený čas, pokud je zalíbení
vzájemné." Odpustil si, aby významným pohledem sklouzl na jejich viditelné
problémy, jenom po kratičké pauze konstatoval: "A to je."
"Možná potřebuju víc času, abych nevyhnutelné dokázal
akceptovat já." Stark skoro nevěřil, že to říká. Sám sobě zněl jak nějaká
upejpavá panna, probůh! Jenže tohle byl Loki... nepřítel... úchvatná bytost s
planoucí kůží, dychtivýma rukama a fantastickými polibky...
"Myslím, že
potřebuji hodně studenou sprchu," ucedil nenaloženě. "Jestli mě
omluvíš..." Když o dvě minuty později vydýchával rychlou úlevu pod proudem
vody, jenom nevěřícně zavrtěl hlavou nad sebou samým. Loki si ho dokázal
udobřit během pár minut a ani mu to nedalo moc práce. I když, udobřit... ale
ano. Stark si dobře uvědomoval, jak byl totálně rozhozený ještě chvíli před
tím, než se Loki probudil. A teď? Dokonale srovnaný do latě. Rozhozený zcela
novým a neskonale příjemnějším způsobem.
Lokiho našel, nikoli překvapivě, v kuchyni nad horou jídla.
"Miláčku, když se budeš tak cpát, budeš jako bečka."
Lokimu na okamžik zesklovatěl pohled, ale pak si to zřejmě
přebral a vesele se ušklíbl. "Potřebuji hodně energie, abych tě
zvládl."
"Vidím, že ses rozhodl ty tři dny dohnat naráz..."
Stark se natáhl pro banán, pak ho napadlo, že by neměl provokovat ničím tak
dvojsmyslným a přehmátl pro jablko, v dalším duševním veletoči usoudil, že by
se rozhodně neměl nechat jakkoli omezovat a že Loki je příliš přímý než aby se
vyžíval v pubertálních narážkách, a skončil zase u banánu. Loki se jeho váhání
pousmál, ale neřekl nic. Vypadal klidný a dobře naložený. Stark se raději
uklidnil zády k němu u kávovaru. Dvojitá dávka kofeinu byla přesně to, co po
prošlých třech dnech potřeboval. Loki by s ním rozhodně neměl tak mávat. Nebo
alespoň ne tak snadno.
"Jsi neklidný."
Stark se zamračil. "Nechci, abys ovlivňoval mé
myšlení."
"Kdybych to dělal, jsme ještě v ložnici."
"Možná tě podezřívám proto, že moje emoční odezva není
adekvátní situaci."
"Toužíš mě nenávidět?"
"Měl bych."
"Jsi tak dychtivý po nenávisti. Napřed chceš, abych
nenáviděl já tebe, teď ty mě..."
"Bylo by to pochopitelnější."
Lokiho oči se zpytavě zatřpytily. Odložil hrnek, jako by se
chtěl soustředit jenom na Starka. "Nejsem tak mocný," pronesl zvolna.
"Přesněji řečeno, jsem nesmírně mocný... víc, než si myslíš. Ale zároveň
jinak než si myslíš. Jsou způsoby, jakým bych mohl ovlivnit tvé myšlení, ale
byl jsem na Zemi poslán s prázdnýma rukama. Jsem bůh - to je moc, kterou ze mě
cítíš. Ale nebylo by tomu tak, pokud bys tomu nebyl příznivě nakloněný." Což bylo koneckonců v souladu s tím, co tvrdit Thor.
"Proč tak nejsem ovlivněn i Thorem?"
"Pochyboval jsi snad někdy o tom, že je tím, za koho se
prohlašuje? I on má svou moc. Jenom omezenou, protože ji nestudoval."
"Neexistuje způsob, jakým bych si mohl ověřit..."
Stark neurčitě zamával rukama a nespokojeně se zamračil na šplíchanec kávy. "Že to skutečně neděláš ty."
"To skutečně ne," potvrdil Loki s úsměvem,
"důkaz lásky neumí podat ani v Asgardu."
Tahle debata šla úplně špatným směrem. "Přeháníš. Nemám
o tobě... žádné romantické představy."
"Pak je to možná agapé," pokrčil Loki rameny
posměšně.
"Nejsem si jist, jestli jsi na tohle ten správný druh
boha."
"Naštěstí jsem dost hmotný, abychom nemuseli vyloučit
ani erós... Starku, pokud se v sobě snažíš zadusit zájem o tuhle situaci, možná
by ti pomohlo přestat si namlouvat, jak úžasně morální bytost jsi. Máš v sobě
silné ochranitelské instinkty, jsi odpovědný, ano, neváháš nasadit život pro
cizího člověka - ale nejsi Rogers. To on je tu ten čistý a bezelstný a
naivní... a hloupý se svými představami o jednoznačných hranicích mezi dobrem a
zlem, se vší svojí jistotou o tom, co je správné. Pro tebe jsou lidé do značné
míry abstrakce, úkoly, které je nutno splnit, stádo, kolem kterého běháš jako
ovčácký pes. Jen nesmírně málo jednotlivců proniklo tak blízko, abys je začal
vnímat jako skutečné a reálné, z masa a kostí, přiznal jim inteligenci... a
nikomu z nich jsem neublížil. Proč bys mě měl nenávidět? Dělal jsem jenom to,
co bohové dělávají. Bojují ve jménu světů a nechtějí nic
menšího..." Loki se odmlčel.
"Skončil jsi?"
Odpovědí byl jen úsměv.
"Tak fajn."
Tony poslední tři dny prakticky propil a měl dojem, že
panáků už bylo dost. Jenže teď by naléhavě potřeboval další. Panáka - nebo
problém, který by mohl začít řešit. Byl si naprosto jist, že zdánlivá bezelstná
přátelská upřímnost, kterou Loki tak srší, není nic než hra a skutečné
upřímnosti v sobě nemá ani za nehet. Loki se určitě snaží získat navrch - a co
hůř, daří se mu to. Zaplést Starka, který byl v podobných věcech až podivuhodně
neohrabaný, do přediva emocí a dojmů, přimět ho, aby je bral vážně a hlavně mu
to všechno předložit jako to nejlepší pro jeho vlastní dobro, něco, nad čím by
se měl zamyslet a pak to přijmout, to byla účinná taktika, jak ho vyvést z
rovnováhy a odvádět pozornost od věcí, které chtěl řešit původně.
Vhodná maličkost k řešení se naštěstí objevila sama od sebe.
Náhle se zšeřilo a když Stark zvedl hlavu, přímo za okny obývacího pokoje
spatřil helikoptéru. Žádný lehký vzdušný taxík, jakých létali po NY desítky,
ale masivní létající zbrojnici. Reagoval skoro okamžitě, ale Loki byl přesto
ještě o chlup rychlejší: přeskočil stůl, vrhnul se na Starka a setrvačností
svého letu ho dostal za nejbližší podpěrný sloup, který částečně odděloval
kuchyni od obýváku a je oba od okna.
Zarachotil samopal a z traventinové podlahy kolem nich
začaly vylétat ostré kamenné štěpy. Tony
cítil Lokiho ruce a tělo, které se k němu přimklo ve snaze co možná ho ochránit
před troskami a odraženými kulkami, když ho v mžiku sbalil do náručí - po rozdychtěnosti předchozích chvil už v
tom nebylo nic, jen snaha minimalizovat škody. Nebránil se, dobře si uvědomoval,
kdo z nich dvou je tady ten zranitelný. Mimoděk zaregistroval, že se netiskne k
civilnímu tričku s obrázkem Brooklynského mostu, ale že Loki stačil aktivovat
své asgardské oblečení. Zaslechl i Lokiho hlas - ale nerozuměl slovům. Zato už
bylo jasné, že z takovéhle blízkosti jsou střely dostatečně průrazné, aby
za pár okamžiků sloup rozstřílely na kousky.
Žádné komentáře:
Okomentovat