"Oukej, zpět do práce," zavelel Tony. "Kdepak
tě mám, můj věrný stíne?"
Loki se objevil tak tiše, jako by opravdu nebyl ničím víc.
Podle toho, že na sobě měl (stejně jako ráno) jen texasky od Pepper, Stark
usoudil, že jeho předchozí oděv byla pouze iluze pro Furyho. Mohl to být důkaz, že i mimoňský Loki si je dobře vědom, co se sluší a patří. Ale
nemusel. Stejně nebylo Starkovi vůbec jasné, proč a podle jakého klíče si
vybírá civilní šaty, ani proč se občas vrací k asgardským. Ne že by to nebylo
fuk. Nebyli na módní přehlídce.
"Slyšel jsi, o čem jsme mluvili?"
"Je to hlučný muž."
"Víš o těch poruchách něco?"
Loki neurčitě pokrčil rameny. "Jsem tu jako
slepý."
"Dobře. Obleč si něco společensky přijatelnějšího a
půjdeme do dílny. Loki, musíš se trochu vzpamatovat. Přeji si, abys pokračoval
v práci."
"Samozřejmě," zatvářil se Loki skoro překvapeně,
jako by ani nestrávil předchozí den posedáváním u Tonyho nohou. "Už jsem
skoro hotov."
"Tak... to rád slyším."
Tentokrát se snažil Stark si víc všímat toho, co Loki dělá.
Ne snad přímo konkrétně jeho práce, ale způsobu, jakým funguje. Zřejmě to bylo
pro poslední dny typické, co si tak maně vybavoval. Krátké chvíle, kdy působil
úplně normálně – a pak cvak a byl duchem nepřítomný - další cvak a začal
panáčkovat.
Pak ale zabral na několik hodin v kuse ve svém nejlepším já
a náhle od něj přišla Starkovi zpráva a několik složek s daty. Když se po něm Tony překvapeně otočil, Loki stál u svého stolu nápadně vzpřímený a vypadal
spokojeně.
"Tuším jsi zmínil, že je mě lepší šatit než
živit," pronesl. "Také jsme během šarvátky s mým bratrem poničili
tvůj domov."
Stark jen povytáhl obočí a na znamení nejvyšší pozornosti
odložil všechno, co držel v ruce.
"Nelze pominout, že ti má přítomnost působí potíže při
řízení tvého impéria," pokračoval skoro slavnostně. "Jsou dluhy,
které nelze splatit, a jsou takové, které lze. Toto je tvé." Mávl rukou a
kolem Starka vyrostl prales modelů a grafů. Nemýlil se, Loki se opravdu zabýval
uhlíkovými nanotechnologiemi.
"Vaše počítače dosud pracují s křemíkovými čipy."
Z jeho úst to znělo podivně nepatřičně. Netajil se nikdy despektem k pozemské
technologii a ještě před pár dny počítač ani neuměl pustit. "Vědci, kteří
se ho pokouší nahradit uhlíkovými nanotrubicemi, se však ocitli ve slepé
uličce. Brzy to zjistí. Když si mezitím dáš patentovat tento postup,"
ukázal vznešeným gestem kolem sebe, "bude budoucnost patřit tobě."
"Zpět k rybářské síti," polkl Stark. "Tos
vymyslel za pár dní?!"
"Byl mi znám výsledek, kterého chci dosáhnout. Mou
zásluhou je skutečnost, že jsem to dokázal se značně omezenou pozemskou
technologií a bez magie." Loki se vůbec netvářil skromně.
Stark ze sebe vydal jen nějaký neurčitý zvuk a pustil se do
studia předmětu, o jehož existenci sice věděl, ale kterým se dosud nezabýval.
Někdy ve tři ráno se na danou problematiku stal skutečným odborníkem a o další
hodinu později mu nezbývalo než zkonstatovat, že od Lokiho dostal vskutku
královský dar.
Ne že by Lokiho nějaká chvála zajímala. Byl zase mimo, čas
trávil usazený na zemi vedle Starkova křesla a jediné, o co mu šlo bylo, aby se
Stark nechal v posteli obejmout - když se do ní konečně dostali. Ten měl plnou
hlavu nanotechnologií a tak byla noc tentokrát méně mučivá; zato se báječně vyspal.
Asgardský bůh, nejlepší polštář pro váš klidný spánek!
Následujících několik dní bylo ve znamení uhlíku. Protože
Loki odpadl na mimořádně dlouhou dobu a neměl mnoho světlých chvil, Stark se
ani nepokoušel s ním vyjít ven a podnikl tiskovku přes kameru. Patentové řízení
spustil obvyklým způsobem přes své právníky a nechal zřídit nějakou nadaci,
která by spravovala část zisků patřících Lokimu, i když netušil, jestli by o to
měl zájem a důvody je využít; navíc to bylo poněkud náročné ve chvíli, kdy Loki
pro pozemskou justici v podstatě neexistoval. Stark ale platil své právníky
opravdu královsky a navíc měl dojem, že tolik, aby to celé shrábla Stark
industry, toho ani asgarďan nesní. Akcie SI při ohlášení nových patentů
uspokojivě poskočily, dokonce ještě dřív, než byly postupy ověřeny nezávislými
laboratořemi, a Stark byl zase o nějaký ten milion bohatší. Od Pepper přišla
pochvalná esemeska s neuspokojivě neurčitými přísliby.
"Kde jsi, když nejsi tady?" zeptal se Lokiho, když
se mu ve tváři na chvíli objevilo uvědomění.
"Možná sním," odvětil Loki a uhnul pohledem.
Navzdory Thorově předpokladu, návrat jeho magie neznamenal
žádné zlepšení. Nijak viditelně ostatně nečaroval. Jen běhal za Starkem jako
ocásek a kdykoli dostal příležitost, trávil čas přilepený k němu. Nechal se
odvést kam bylo třeba, když se mu do ruky strčilo jídlo, jedl. Jeho jediná
vlastní iniciativa se ale týkala Tonyho blízkosti. Skutečnost, že to Stark
strpěl, byla možná nápadná, ale nebyl tu nikdo, kdo by na ni poukázal. Pod
sprchou si sice odbýval víc svých soukromých chvilek než kdykoli před tím, ale
i to bylo zcela pochopitelné, vzhledem k okolnostem. Vydržet, jak se k němu po nocích tiskne horké ochotné tělo, to chtělo víc sebeovládání, než by se mu
bylo líbilo.
Pak se jednou ráno Loki neprobudil a Stark zjistil, že při
pohledu na něj propadá lehké panice. V první chvíli svému strachu nerozumněl.
Všechno bylo jako vždycky, šli spát poměrně pozdě, ale ne nijak dramaticky,
Loki se jako vždy přisunul co nejblíž a strávil noc s čelem přitisknutým k
Tonyho rameni. Většinou se sice budili stejně, ale určitě nebylo nijak
šokující, pokud Loki pro tentokrát spal trochu tvrději. Až na to, že v něm byla
jakási podivná bezvědomá nehybnost a na dotek byl velice chladný... ale ani to
nebyl důvod, proč Stark vylétl z postele a se zběsile bušícím srdcem zíral na
bledého asgarďana.
Bylo to k zbláznění: pamatoval si dobře události posledních
dnů a doznívala v něm vzpomínka na dojmy, jaké z toho měl, a na přirozenost, s
jakou k sobě přistupovali. Věděl, že pro něj bylo zcela samozřejmé vědomí, že
se o Lokiho musí nějak postarat. Teď to ale bylo pryč - představa, že by měl
vycházet vstříct šílenému Ásovi, se jevila naprosto absurdní. Proč by to měl
sakra dělat? Zabil spoustu lidí, ohrozil celou Zemi... ano, tuhle debatu vedli.
Loki v té chvíli nazval Starkovy důvody zajímavou racionalizací a Stark právě
pochopil, že musel být nějak ovlivněn zvenčí, že jeho motivy mu tak docela
nepatřily, že ochota přijmout Lokiho nepocházela z jeho vlastní mysli, protože
ani on nebyl tak strašně zvrácený, aby...
Maně si přejel rukou po čele a ucítil pár ledových kapek.
Šok, který prodělala jeho mysl, se odrazil i v těle a Tony si uvědomil, že se
celý chvěje. Nepřipadal si tak neklidný - možná to skutečně byla i fyzická
záležitost - a nakonec se prakticky zhroutil do křesla. Zíral na tu klidnou
tvář lemovanou černými vlasy a sbíral v sobě střepy vlastního já - přesně tak
to vnímal. Rozbitý. Dokonce sklopil oči ke kruhu na své hrudi, aby se ujistil,
že září stejným světlem jako vždycky; že ne všechno je úplně jiné. Kde je pak
jaká jistota, když se nemůže spolehnout ani sám na sebe? Myšlenky se mu točily
v kruhu. Uvědomil si, že to ovlivnění nemohlo být až tak silné, protože hned
ten první den se do Lokiho pustil dost zostra. To když zjistil, že jsou k sobě
připoutání... jak banální se to teď zdálo, pouhé fyzické pocity.
Stark se trochu předklonil a chvíli rozdýchával nával
žaludeční nevolnosti. Byl schopný snášet fyzické strádání, ale naprosto neochotný připustit představu, že mu někdo ovlivňuje myšlení. Byl dokonale
zmatený, nevěděl, co má dělat. Všechno v něm křičelo, že by měl Lokiho na místě
oddělat dřív, než se probudí, ale dál seděl jako paralyzovaný. Po nějaké
nekonečné době se zvedl a spíše se odpotácel, než došel, do obýváku. Našel
mobil hned pod druhým polštářem, pod který se podíval, a zavolal Pepper.
"Promiň, Tony, za chvíli mám jednání..."
"Thor. Potřebuji Thora. Ať okamžitě přiletí."
"Dobře, řeknu mu to... není ti nic? Tony? Tony!"
Stark zaklapl mobil a sesypal se na pohovku. Tupě zíral z
okna. Maně ho napadlo, že zavolat Pepper byl podivný nápad, který dostal asi
díky tomu, že u ní Thor byl, když s ním mluvil minule. Ještě divnější bylo, že
Pepper zjevně věděla, jak se s ním spojit. Ale vlastně mu to bylo jedno. Zíral
z okna na terasu a čekal. Nevěděl, jak dlouho to trvalo, jenom pocítil slabou
úlevu, když se tak konečně stalo. Thor vešel dlouhými, sebevědomými kroky a s
vlajícím pláštěm, jak měl ve zvyku, ale když pohlédl na Starka, ve tváři se mu
objevilo znepokojení.
"Co se stalo, příteli?"
"Chci zpátky svůj mozek," řekl Tony hluše.
"Kde by měl být?"
"Loki..."
"Očaroval tě?" podivil se Thor. "Kde
je?"
"V ložnici. Tam," mávl rukou přibližně ve směru.
Thor odvlál a Stark na okamžik zadoufal, že najde Lokiho mrtvého. Studený na to
byl dost... Všechno by se tak báječně vyřešilo, Thora by vyhodil, Shield
vymazal z telefonního seznamu a nikdy by už nemusel slyšet slovo 'asgard'.
Jenže Thor se za chvíli vrátil a i když zrovna nesršel obvyklou sebejistotou,
vypadal klidně.
"Loki spí ozdravným spánkem," řekl. "To může
pár dní trvat. Je mi líto, jestli tě to vyděsilo..."
"Čerta starého vyděsilo," vypěnil náhle Tony.
Otupělost se rychle tavila ve vztek. "Když se mu tohle stalo, spadlo ze mě
jeho kouzlo. Byl jsem jako omámený - tohle by přece nikdo soudný
nedopustil..."
"Jo tohle myslíš," řekl Thor hlasem objevil jsem
Ameriku. "Ale to není kouzlo v pravém smyslu slova. To je jen..."
"Nezajímá mě hraní se slovíčky!" zařval Tony.
"Poslouchej mě!" vstal i Thor. "Neudělal bys
nic proti svému přesvědčení - "
"Paktovat se se šílencem mi přijde dost proti
přesvědčení kohokoli - "
"Ale ty nejsi kdokoli. Jenom tě to - "
"Není žádné jenom!"
"Starku, poslouchej mě!" Místností se rozlehl zvuk
hromu a Tony ohlušeně potřásl hlavou. V uších mu zvonilo a v baru se
rozcinkaly skleničky.
"Pardon." Thor skoro stydlivým gestem odložil
kladivo. "Poslouchej, prosím, poslouchej mě chvíli, Tony Starku.
Nepřinutilo tě to udělat nic, k čemu bys neměl sklony, co by bylo proti tvému
přesvědčení, nic, co bys sám nebyl ochoten."
"Kecy."
"Jak jsi vnímal Lokiho?" zeptal se Thor jemně.
"Jako... kluka," odpověděl Tony skoro proti své
vůli. "Štěně, co potřebuje plácnout přes čumák..."
Thor se pousmál. "Takže to nebyla Lokiho magie,"
řekl. "Ten by se takhle určitě neprezentoval."
"Mohla to být kamufláž." Tony padl do křesla.
"Sbal si bráchu a vypadněte. Nechci s tou vaší famílií mít nic
společného."
"Stále jste spojeni."
Tony se odporem otřásl.
"Ptal jsem se otce na to zakletí."
"No?"
"Řekl jen, že Lokiho bylo potřeba potrestat a ochránit
a dál o tom nechtěl hovořit."
"Obojí mi připadá jako špatný vtip."
"Starku, vypadalo to, že to zvládáte."
"Jo, vygumuj mi půlku mozku a zvládneme to i
nadále."
"Loki se choval slušně - "
"Je mimo! Většinu dne zírá do zdi!"
"Zakázal jsi mu používat magii."
"Takže je to nakonec moje vina?"
"Starku, tohle... žádná kouzla. Neudělal jsi nic, co
bys udělat nechtěl."
"Vyhrožoval jsi mi Pepper!"
"Myslíš tehdy... ale snad sis nemyslel, že bych ji
použil jako rukojmí? Nemluvil jsem o ničem jiném, než že bych ji dokázal
přesvědčit, aby se postavila na mou stranu. Má velice jasné myšlení."
"..."
"Loki byl pro tebe výzva."
"Tím myslíš práce navíc, kterou mi nikdo nezaplatí a
přitom zabere spoustu času? Nebo má slovo výzva i jiné významy?"
"Loki byl výzva pro tvůj intelekt, i pro tvé... tvůj
pocit jedinečnosti."
"To nemáš ze svojí hlavy."
"Tím to není menší pravda. Loki byl výzva i pro tvé
ego, protože jsi poprvé v životě padl na někoho, nad kým nemůžeš - "
"Nepokračuj, Thore, je-li ti život milý."
"Dobrá. Už půjdu."
"No moment! Nechci, aby se ten... vliv... vrátil. Až se
Loki vzbudí."
"Nevrátí se, když nebudeš chtít. Loki má silné... jak
to pojmenovat... sugestibilní charisma. Není to nic povinného."
"Neřekl bych do tebe, Thore, že znáš tak dlouhá
slova."
"Rindfleischetikettierungsüberwachungsaufgabenübertragungsgesetz."
"To zní, jako když potřebuješ prášek na uklidnění."
"Znám mnoho pozemských jazyků. Některá mají i velice
dlouhá slova."
"Oukej. Takže ty říkáš, že na mě Loki nemůže."
"Bude spát dlouho. Máš zatím čas se... hmmm...
uklidnit."
"Nechci se uklidňovat!"
"Prý existují speciální prášky, které - "
"Vypadni!"
Thor se zašklebil, zvedl kladivo a tou svou chůzí, která
budila dojem, že pod ním musí praskat podlaha, vyšel ven. Jako vždy máchnul
kladivem a odfrčel pryč. Tony zůstal sedět. Ve vzteku se úplně zapomněl
zeptat, jak to, že ho Pepper dokázala tak rychle sehnat. Nenávistí k Lokimu mu
bylo skoro špatně - nebo to bylo zlostí nad sebou samým? Rozhovor s Thorem byl
samozřejmě užitečný, nejen kvůli té troše informací, ale také ho trochu
uklidnil a zběsile roztočené emoce jakž takž vrátil pod Tonyho kontrolu.
Obvyklé racionální já převzalo vládu nad přechodně rozjitřeným rozumem a ačkoli analýza něčeho, v čem
byly zahrnuté i city a emoce, byla mnohem náročnější než jeho obvyklé úkoly,
přeci jen se rozběhla a zasypala mozek fakty.
Takže: zabít Lokiho - to dost dobře nešlo. Stark se sice nad tím zamýšlel více než vážně, ale
nakonec usoudil, že když to neudělali tehdy, teď už by to bylo trochu přehnané.
Snad ještě v boji, ale spícího...? Navíc Loki stanul u soudu a vyfasoval trest,
i když by se dalo polemizovat, nakolik může být soud tvořený vlastním otcem
objektivní. I nevlastním otcem.
Udělat z jednoho pokoje celu, tam ho zavřít a nemuset se na
něj ani podívat. Když bude pracovat hned vedle, nebude mít problém se vzájemnou
blízkostí. Ano, ta myšlenka byla lákavá. Tony ji posunul ve svém pomyslném
žebříčku do nejužšího výběru.
Pokračovat tak jako doposud. Pří té představě se mu
rozbušilo srdce a množství vyplaveného adrenalínu ho málem knokautovalo. Jenom
vědomí, že trávili noc v jedné posteli, že dokonce málem... Stark zavřel oči.
Náhle jako by znovu ucítil vůni Lokiho vlasů. Dobře. Není příšera na všech
frontách, má i své světlé stránky. Tím hůř.
Je vůbec ještě nějaká další možnost? Snad leda to, co
navrhoval Fury - pokoušet se ho dostat na jejich stranu. Tím jediným by se snad
dalo omluvit paktování s nepřítelem takového kalibru... bohužel ho nenapadalo,
jak by se mohl Loki obracet na správnou stranu zavřený ve svém pokoji, což by
byla úplně ideální varianta; všechny ostatní už měly řadu chybek.
Tony frustrovaně vydechl a vydal se na pouť obývákem.
Lokimu se nedala upřít snaha, byť to byla snaha převážně nevhodná a hroznými
způsoby projevovaná. Ovšem také daroval Stark industry nesmírně cenné znalosti.
Stark se sice vzhledem k současným událostem vůbec necítil jako dlužník, ale
brát v úvahu to musel. Dobře, takže Loki... co s ním? Možná by bylo nejlepší se
na celého Lokiho vykašlat a vrátit se k tomu, co Loki nazval
"racionalizací" - zařídit se co nejlépe pro sebe. Jestli si je Loki
svůj pobyt ochoten odpracovat, fajn. Jestli na něj půjde zapůsobit, fajn. Když
ani jedno ani druhé, ať si stoupne do kouta a nepřekáží. Ale ať už se Stark do
téhle záležitosti namočil z jakýchkoli důvodů, svých, vsugerovaných, či ryze
impulzivně, je namočený, ale nesmí zanedbávat Stark Industry, ani ochuzovat svět o plody
svého génia.
Vstal a šel se podívat na Lokiho. Ležel ve stejné poloze, v
jaké ho ráno zanechal. Byl to podivně známý pocit, pozorovat ho spícího,
připomínka jejich prvního společného dne. Teď ale vypadal víc mrtvý než živý a
nebýt Thorova ujištění, že se neděje nic zvláštního, asi začne Stark svolávat
lékařské koncilium. Nebo raději pár teologů?
Dobře, právě strávil přehnané množství času úvahami nad tím,
že se současnou situací nic nenadělá. Takže - jen přežít. A rozhodně konec spaní
v jedné posteli a odpolední, kdy Stark
sedí u počítače a Loki sedí vedle něj a opírá se mu o nohy. Tak nedůstojné pro
ně pro oba. Jak vůbec mohl přistoupit na něco takového...?
S trochou nechuti přikročil k Lokimu a trochu ho na té
posteli srovnal. Nebylo to zase takové vylepšení, ale už alespoň nevypadal,
jako by se náhle zhroutil, ale jen jako když obyčeně spí. Tony statečně
přemohl touhu ho srovnat s rukama na hrudi jako do rakve, a hodil přes něj obě
přikrývky. Ne že by to jeho ledové kůži příiš pomohlo.
"Pane, je deset hodin dopoledne."
Tony si dolil štědrou porci whisky. "Drž zobák."
Smiřoval se pomalu s představou, že věci zůstanou stejné
jako dřív, protože to byla ta nejpřijatelnější možnost - jen bez oblbnutého mozku.
Ostatně tímhle tempem brzy bude Loki trávit zíráním do zdi naprostou většinu
času... 'No a co?' zahulákal na sebe v duchu a když se propil ke dnu
skleničky, která mu z prázdného žaludku promptně stoupla do hlavy, dokázal si
přiznat, že Thor měl pravdu: bylo to v něm.
Z tuctu různých podivných důvodů a motivací a jakéhosi
fascinovaného zájmu se vynořil Stark, který měl skutečně jakýsi zájem o Lokiho
a díky tomu i jakýsi pocit odpovědnosti. Ale vůbec z toho neměl radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat