Na dosah ruky - 4.

Chcete si pořídit domácího mazlíčka? Ti z Asgardu jsou jen pro zkušené chovatele. ;-)
(Obrázek: zdroj.)

Zaměstnal ruce tím, že si je vrazil do kapes. "Můžeš mi lhát?" napadlo ho náhle.

Loki viditelně znejistěl. Ale neodpovídal.

"Nemůžeš říci ano ani ne," ušklíbl se Stark. "Obojí by byla vyslovená lež. Takže to budu brát, že mi nemůžeš úplně zalhat, ale můžeš mě uvádět v omyl vhodně zvolenými řečičkami. Dobrá, s tím můžu žít. Vlastně je to pokrok. Budeš jako můj syn, kterého jsem nikdy neměl! Jen jsem tě vyfasoval rovnou v pubertě."

Loki přimhouřil oči a zlost z něj skoro viditelně zasálala. Starkovi sice zvedalo mírně náladu, že ho ještě dokáže vyvést z rovnováhy, ale zároveň si dobře uvědomoval směšnost svého prohlášení. Ano, Loki možná vypadal mladší než on, vlastně vypadal velice mladě, ale skutečný rozdíl byl obrovský a propastný. Navíc štvát ho zbytečně bylo hloupé. Na to, jak hrozně se musel cítit, když se ocitl v područí člověka, se docela snažil. Vztek v něm sice neustále bublal těsně pod povrchem a stačilo skutečně málo, ale... držel se. Nebo byl prostě unavený. Nebo mu nic jiného nezbývalo. Ale jakási snaha tam byla - jestli se tak dala pojmenovat skutečnost, že to s ním zatím nebylo ani zdaleka tak zlé, jak by být mohlo.

"Ještě něco? Kromě toho, že jsme uvázaní na sakra krátkém provaze? Co se vůbec stane, když od sebe budeme moc daleko?"

"Fyzická nevolnost," odvětil Loki lakonicky. "Napřed slabá. Později sílící. Neklid a utkvělá potřeba být blíž."

"Ten tvůj tatík má ale nápady..."

"Jednal v afektu," pokrčil Loki rameny.

"Co tak najednou...?"

"Možná jsem ho trochu vyprovokoval." Vypadal v té chvíli tak, že mu to za ten trest snad i stálo.

"Fajn. Co ještě?"

"Musím tě chránit."

"Co dál?"

Loki nasupeně stiskl rty.

"Mluv, Loki. Nerad bych ti v nadsázce řekl, ať skočíš z okna, a pak dole sbíral zbytky. Musíš mě poslouchat?"

"Do určité míry."

"Velké míry?"

"Poměrně značné míry."

"Jo, to se mi líbí," zapochvaloval si Stark a Loki slyšitelně zaskřípal zuby. "Co ještě?"

"Nebudu skákat z okna. Co bys ještě chtěl?"

"To nevím, proto se ptám?"

"Prosím tě, abys v otázkách dál nepokračoval."

Mohl přitlačit - nebo ukázat dobrou vůli. Možná byl čas ukázat dobrou vůli. Bylo více než pravděpodobné, že se stejně všechno brzy dozví. Navíc by si měl stále připomínat, jak moc křehká je celá tahle situace. Thor už jednou připustil, že možnost, kdy by se Loki svého prokletí dokázal zbavit sám od sebe, existuje. Bylo by možná dobré se ujistit, že Tonyho krk nebude první věc, na kterou se potom vrhne.

"Ještě k té naší minimální vzdálenosti..."

V té chvíli se otevřely dveře výtahu a vešla Pepper. Vypadala skvěle a v první kratičké chvíli se i usmívala. Než ale stačil Stark cokoli říci, začala ječet. Pepper byla úžasná žena a Tony ji zbožňoval. Ječák měla také úžasný, ale ten už tolik nezbožňoval. Nejspíš si ho ani nevšimla – Loki stál mnohem blíž a Pepper na něj zírala jak uhranutá. A ječela.

"Pepper... Pepper, sakra, poslouchej! Ticho už, proboha!" Vykročil k ní, ale Loki byl rychlejší. Stačilo mu udělat pár kroků dopředu, popadl Pepper a postavil ji zpět do výtahu. Dveře se před ní zavřely a ječení se poustupně vzdálilo někam dolů. Potom se otočil ke Starkovi a zatvářil se přemýšlivě. "Bylo to na mě, myslím?"

Stark na okamžik zavřel oči. "Loki, zkoušej na mě podobné zlomyslnosti a skončíš na psí rohožce pod mou postelí." Loki se zatvářil jako dotčenost sama a Stark si v duchu propočítal, za jak dlouho se ozve telefon. Pepper zavolá do Shieldu, chvíli bude trvat ji spojit, pak jí to Fury vysvětlí, nejspíš dvakrát, protože tomu by normální člověk prostě neuvěřil, ona si pak rezervuje hotel a zavolá mu zpět, aby – a tady fantazie trochu selhávala, protože u Pepper nebylo nikdy jisté, jestli mu hrozně vynadá, nebo projeví veškerou podporu.

"Už mám dneska všeho po krk," oznámil Tony celému světu. "Pokračování hororu zítra. Pojď, ukážu ti, kde budeš spát. Odmítám už dneska řešit cokoli náročnějšího než barvu povlečení." V pevné víře, že jde o provizorium, které se časem vyřeší lépe, ukázal Lokimu pracovnu - kterou prakticky nepoužíval, protože i k počítači si sedal v dílně - která ale těsně přiléhala k jeho ložnici. Loki si tam ze vzdálenějšího pokoje pro hosty donesl postel a aby se dobře vešla, mírně to tam přestavěl. Lehkost, s jakou zacházel s masivními kusy nábytku, Starkovi zdravě připomněla, že by neměl moc provokovat.

"Umíš zacházet s počítačem?"

Odpovědělo mu neurčité pokrčení rameny.

"Jarvisi, tento počítač bude používat Loki. Běžný přístup."

"Ano, pane."

Stark si chvíli zkoušel představit, jak se Loki pod nickem "bůh_z_asgardu" hádá na fóru severské mytologie se svými virtuálními dvojníky, aby na ně pak poslal mračno kobylek, když budou prosazovat příliš velké nesmysly.

"Koupelna je tady. Vypadáš, že ti přijde vhod. Udělám zatím něco k večeři."

Loki více než ochotně zmizel za dveřmi a Stark se odešel uklidnit prohlídkou lednice, kterou začal dvojitým panákem. Chvíli si pohrával s představou, že by mu předhodil feferonkovou pizzu, čistě ze zvědavosti, jestli by si Loki dál hrál na vtělenou hrdost, ale pak nad tím mávl rukou a našel v mrazáku porci vývaru se zeleninou. Po takové době bez jídla bude mít co dělat, aby ho do sebe dostal.

"Pane, v lékárničce je proteinový hypotonický nápoj."

"Dobrý nápad, Jarvisi. Tak, prostřeno. Kdepak se nám toulá náš host?" Rozverně zaklepal na dveře koupelny. "Hej, Loki, šupky ke stolu." Odpověď žádná. "Jarvisi?"

"Když na něj mluvím, neodpovídá, pane."

Stark se trochu vyděsil. Mohlo by se mu udělat zle? Snadno, po tom všem. Rázně otevřel dveře a naskytl se mu výhled na vanu, ze které trčela jen dvě špičatá kolena a na okraji položená hlava s mokrými vlasy a zavřenýma očima. Loki spal jako dřevo a z vody kolem něj stoupala pára.

Stark se uchechtl a opatrně zavřel. "Jarvisi, probuď ho. Něco z mého pracovního playlistu."

"Jak si přejete, pane."

Vzápětí mu podlahu pod nohama rozklepaly silné basy a měl dojem, že zaslechl mohutné šplouchnutí. Rozhodně to zabralo. Loki se objevil skoro vzápětí, vypadal vcelku jako vždycky, jen pohled měl poněkud rozostřenější a vlasy ještě vlhké. Stark se nacházel v dostatečně povznesené náladě, aby mu to nepředhazoval. Bylo úplně jasné, že se byl Loki ochoten držet co to půjde, ale po dlouhé době bdění usnout jen na chvíli, to je i bůh jak praštěný palicí. Bylo docela zábavné pozorovat, jak se snaží trefit lžící do pusy. Pak ho všechno pobavení rázem přešlo, když si uvědomil, že to na něj Loki možná jen hraje. Ukázat mu svou slabou, lidskou stránku – koho by to nezbavilo ostražitosti?

Navíc Pepper stále nevolala.

"Běž spát," řekl Stark Lokimu, když ho přistihl, jak už delší chvíli nehnutě zírá před sebe. Loki k němu pomalu přesunul pohled. "To je rozkaz," ušklíbl se Stark. Loki se ani nenamáhal naštvat. Prostě vstal a odkráčel do své nové postele. Tony už jen zaslechl žuchnutí. Nevěřícne zavrtěl hlavou. Kdo komu tady má být k ruce? Beze spěchu dojedl svou pizzu a došel se podívat na Lokiho. Ten spal, plně oblečený a v botách, ani si nezhasnul.

"Tohle si ještě vyberu," oznámil Stark všeobecně celému světu a po krátkém lítém boji s neznámým zapínáním sundal Lokimu boty, pod hlavu mu strčil polštář, na stolek vedle postavil sklenici s vodou a svítit nechal jenom malou noční lampičku. Když pak přehlédl výsledek své pilné práce, mohl jen zkonstatovat: "Byla by z tebe dobrá hospodyňka, Tony." Pro pořádek dodal: "Rozhodně hospodyňka s nejvyšší hodinovkou na světě."

V obýváku se rozvalil v pohovce s další skleničkou whisky a zahleděl se na světla za okny. Potřeboval si srovnat myšlenky a měl dojem, že i užít samoty, dokud tu možnost má. Až bude Loki zase sršet elánem, bude to s ním horší... vážně si domů nastěhoval Lokiho? Lokiho?!

Musel se zbláznit.

Sáhl po telefonu a zavolal do Shieldu. Fury to zvedl okamžitě, nejspíš stepoval nad sluchátkem už od chvíle, kdy odletěli.

"Starku, no konečně! Podej hlášení."

"Máte tam Thora?"

"Thora? Mysleli jsme, že je s vámi!"

Tony zaklapl telefon a zamyslel se. Takže Thor si šel někam po svých? Dalo se očekávat, že se staví na inspekci.

Vytočil další číslo. Tentokrát to trvalo trochu delší dobu.

"Pepper! Potřebuji tě!”

Výraz ve tváři na obrazovce změkl. "Ach, Tony...”

"Musíš se vrátit.”

"Snad raději ještě ne.”

"Ale já tě potřebuju!” Zatvářil se zoufale. Většinou to zabíralo.

"Tony, ale - "

"Lednička je prázdná, potřebuju se domluvit s tou... s tím drdolem...”

"Myslíš s hospodyní?" Rozněžnělý výraz Pepper plynule vyměnila za shovívavě pobavený.

"Asi. Vládkyně nad ledničkou a vysavačem. Osoba s největším pozadím na světě. Víš, že jsem tě vždycky podezříval, že jsi ji najala schválně - "

"Ovšem, Tony, že jsem ji najala schválně."

"Loki potřebuje nějaké oblečení a co já vím co ještě, kartáček na zuby? Ty rostou na stromech? Vidíš, to jsem ti asi neřekl. Chvíli tu bude bydlet. Neboj, už jsem mu vysvětlil, že na tebe nemá - "

"Já vím, Tony, Thor mi všechno vysvětlil."

"Thor?! Thor je u tebe?"

"No ano. Přišel mi říct, že to není tvoje vina."

"Dej mi ho. Dupni mu za mě na nohu, prosím tě, doufám, že máš podpatky."

Peppřin obličej zmizel a objevil se Thor. Chvíli otáčel telefonem sem a tam, až ho konečně přestal držet vzhůru nohama. Stejně jako Pepper vypadal dobře naladěný a to Starka silně popudilo. "Doufám, že tam beze mě nepořádáte mejdan," zavrčel.

"Nevím, co je mejdan,” pravil důstojně Thor. "Pouze jsem cítil svou povinnost vysvětlit ženě tvého života - "

"Pochopil jsem. Thore, chci přesné datum, kdy bude Loki vyvázán ze svého trestu."

"Třináctého září," odvětil bryskně Thor. Pak se zamyslel. "Nebo čtrnáctého?"

"Thore!"

"Nejsem si jistý, jestli nebyl přestupný rok."

"A sakra, jaké září? To se někde Loki potloukal celý měsíc, než se uráčil dostavit do Shieldu?"

Thor pokrčil rameny a obraz se zatřásl. "Nechtělo se mu."

"Nechtělo... Co s ním sakra mám dělat? Spí jak dřevo. Nepotřebuje doktora?"

"Vyspí se z toho," pokrčil znovu rameny Thor. "Je to asgarďan. Taková maličkost ho nerozhodí."

"Oukej, oukej. Měsíc bez vody, maličkost. Alespoň se ho dřív zbavím." Neradostně si přidal do soupisu asgardských schopností další položku. Ti zatracení Ásové byli odolnější než švábi.

"Buď k němu laskavý," řekl Thor, "s Chitauri hodně zkusil."

"Občas mě zaskočíš svým báječným smyslem pro humor, Thore. Už ti Pepper dupla na tu nohu?"

"Je mi líto," objevila se znovu usměvavá Peppřina tvář. "Nemám podpatky. Tony, všechno zařídím, neboj. Spojím se s Jarvisem. Hlady vás tam umřít nenechám. Máš nějaké speciální přání?"

"Tamtu omáčku."

"Dobře."

"A tebe v noční košili, nebo raději bez - "

"Pa, Tony." Poslala mu přes obrazovku pusu a obraz zčernal. Stark nevrle hodil telefon na pohovku. Neměl stání. Lokiho přítomnost byla rušivá a nedokázal myslet na nic jiného. Nebyl ještě tak ospalý ani opilý, aby si za normálních okolností nezašel do dílny, ale tentokrát věděl, že by nadělal víc škody než užitku. Došel zkontrolovat Lokiho - spal. Sklenice na stolku byla prázdná. Donesl mu novou a pak rovnou dvě další, protože neměl v úmyslu za ním běhat i v noci a už tak měl pocit, že to s tou péčí přehání. Potom ještě chvíli chodil po bytě, až konečně zapadl do postele.

O dvě hodiny marných snah usnout později si přiznal naprostou prohru, když pootevřel dveře, u sebe i u Lokiho, aby slyšel 'kdyby něco'. Kolem postele leželo na zemi pár kusů oblečení, které se Lokimu v nějaké bdělejší chvilce povedlo ze sebe shodit, a spal schoulený pod peřinou. Starka nepříjemně překvapilo, jak zdrchaně vypadá. Jako by ve chvíli, kdy spánek zrušil jeho sebeovládání, vyšly na povrch stopy všeho strádání, kterému byl v posledních týdnech a měsících vystaven. Vypadal jako předčasně zestárlý mladík, což byl vzhledem ke skutečnosti dokonalý protimluv... Rozhodně vypadal jako někdo, kdo potřebuje ze všeho nejvíc hodně dlouho spát.

Tony se potichu odplížil do svojí postele. A pak konečně usnul.

- Pokračování -