Na dosah ruky - 3.

Když dojdou argumenty, pořád tu ještě máme starou dobrou hrubou sílu. :-)

Thor pokročil dopředu a sevřel Starka do svých tlap sice opatrně, ale velmi pevně. Asgarďan byl obr; Tony měl vypracované svaly, ale byl prcek. Bez svého obleku by samozřejmě neměl proti Thorovi nejmenší šanci, ani kdyby byl o hlavu větší, ale takhle to bylo obzvláště k vzteku. Navíc se zdálo, že mu nikdo nehodlá přijít na pomoc.

"Hej, já nejsem na blonďáky!" zaječel, zatímco si ho Thor hodil přes rameno a odnášel ven. "To mě vážně necháte tomu monstru napospas?"

"Pozor na hlavu," zavolala Natasha, když procházeli dveřmi.

"Neříkal jsi, že naprosto nepřicházím v úvahu? Vím to určitě, byl jsem u toho."

"Mýlil jsem se," pravil Thor a ani nezněl zadýchně. Stark se přestal vzpírat.

"Oukej, postav mě. Tohle je trapný, hele, jak se ti smějou."

Thor opravdu vrátil Starka zpátky na zem a ten na vojáky okolo rozmarně zamával, zatímco si nenápadně třel bok, kam se mu zaryl Thorovův nárameník. "Schovejte ty svoje pistolky, pánové, jenom se kočkujeme." Významně pohlédl na paži, kterou mu stále svírala svalnatá pracka.

"Nechci se s tebou honit po základně," zavrčel Thor.

"Neplánuji se tu ztrapňovat pokusy vzít roha." Stark se nadechl. "Asi bych si nemohl skočit pro oblek? Bude to jen minutka."

"Ne."

"Je fajn, že máš takovou starost o bráchu, ale vážně si myslíš, že to bude fungovat, když mě k tomu donutíš násilím? Já jsem nic neprovedl! Tedy nic tak hrozného, abych musel... hele, jak si to tvůj taťka vůbec představuje? Hodit nám ho na krk a že si jako poradíme, když jeho výchova selhala? Avengers nejsou polepšovna. Řekni mu, že o prostě nestojíme."

Thor. "Nepřemlouval bych tě -"

"To že mě tu vlečeš jako kočka kotě je přemlouvání?"

" - kdybych si nemyslel, že tím získáš. Jsem si jist, že ve skutečnosti nechceš odmítnout."

"Jo? Řekni mi tři dobré důvody, namátkou. Abecedně nebo na přeskáčku, dle libosti."

Vykročili. Tedy Thor vykročil a Starkovi nezbývalo než se přizpůsobit, pokud nechtěl vypadat jako vlající onuce. Se sílící nervozitou si uvědomoval, že mu zbývají pouhá dvě patra na to, aby přesvědčil toho šílence vedle sebe o své pravdě.

"Máš v sobě kus cti," začal Thor.

"Ale umím to vypnout!"

"Máš svou dívku Pepper."

"Tak to bylo sprosté. Vážně by sis vzal ženskou za rukojmí?"

"Až Lokimu doběhne čas, kdy bude pod vlivem Ódinova kouzla, mohl bych zapomenout ho včas odvézt zpět na Asgard."

"Víš, měl jsem tě raději, když jsi mával kladivem."

Thor na něj vážně shlédl. "Považuji tě za svého přítele a jsem hrdý, že jsme bojovali bok po boku. Nechci ti uškodit."

"Ještě jsi zapomněl dodat 'Ale bratr je bratr'."

Thor už neřekl nic. Došli k vězení a tentokrát měl Stark z první ruky způsob, jakým se bohové vypořádávali s lidskou technikou. Už si všiml, že Loki se většinou naučil přístroje ovládat tak, jak to dělali lidé, nebo to alespoň předstíral. Thor se na dveře do nejzabezpečenější cely Shieldu prostě zamračil. Stark se spokojeně ušklíbl, když si představil, jak teď Fury u obrazovky trpí.

"Bratře," řekl Thor a byl v tom slově nějaký podtón, který v něm Stark nikdy neslyšel, pokud mluvil k někomu jinému. Ten hlupák ho má opravdu rád, uvědomil si. Čert vem, že je to černá ovce rodiny, bude ho bránit do posledního dechu.

"Bratře, je čas."

Loki se pomalu napřímil a zvedl hlavu, byť oči držel stále zavřené. Byl oblečený do své oblíbené zelené, trochu jednodušeji než obvykle, bez pláště a bez ozdob. Nezdálo se, že by pod svou tunikou mohl skrývat zbraně, ale možnost, že by u sebe žádné neměl, Starka nenapadla ani na okamžik. Zdálo se to jako dobrá příležitost k prozkoumání mezí asgardské odolnosti, ale týdenní dehydratace a absence spánku zřejmě nezanechala nic horšího než sotva znatelný stín kolem očí a lehce průsvitnější pleť. Bohužel se dalo pochybovat, že by dostal příležitost zjistit něco víc.

Tony se díval - a mlčel. Tušil, že kdyby znovu začal protestovat, Loki se vrátí do své ulity, on by si mohl skočit pro oblek a pak si to s Thorem rozdat na férovku za ten únos před chvílí. Všechno by bylo fajn a nemusel by dalších pár měsíců obskakovat psychicky labilního boha. Ale mlčel, protože... nějak se to celé vyřešit muselo. Byl příšerně zvědavý. Nebo snad... Vlastně nevěděl. Zatracený Ódin!

Navzdory tomu, že Loki právě chystal sám sebe uvrhnout do otroctví, vypadal klidně. Jedinou známkou nervozity snad mohlo být, že než otevřel oči, zhluboka se nadechl. Pohlédl na Starka... a nic. Žádné speciální efekty, jiskřící vzduch nebo alespoň závan průvanu. I ta zuřivost a nenávist v Lokiho tváři byla stará známá.

"Skutečně jsem si na okamžik myslel, 'bratře'... že máš na mysli jen moje dobro."

"Nejsem tak špatnej!" ohradil se Tony.

"Byla to nejlepší možnost," řekl tiše Thor. Tentokrát se ho Lokiho vztek nijak nedotknul. Nejspíš ho čekal.

Loki se postavil. Vypadal, jako když se nemůže rozhodnout, jestli pronést plamennou řeč nebo si jenom soukromně zaskřípat zuby.

"Starku, vaše věci jsme nechali naložit do letadla," ozvalo se z reproduktoru.

"Skvělý," ucedil Stark. "To je mi najednou péče." Ve skutečnosti se mu ulevilo, že nebude muset Furyho přesvědčovat, že základna Shieldu, kde by Loki rozčiloval Hulka a všichni ostatní by rozčilovali jeho, není dobré místo. Pro začátek to rozhodně chtělo maximum klidu - a pak se uvidí. "Tak jdeme." Když se pohnul i Thor, Stark na něj prudce ukázal prstem. "Ty ne! Stark tower není projektovaná na tolik bohů na čtvereční metr. Ani moje nervová soustava."

Thor se nechystal protestovat. "Chovej se k němu dobře," řekl důrazně. Loki jen frustrovaně vydechl.

"Jako k vlastnímu." Vyrazil k hangáru. Nechtěl se ohlížet, ale Lokiho kroky neslyšel a poněkud ho to znervózňovalo. Až když procházeli kolem lesklých kovových dveří nějakého výtahu, zahlédl odlesk jich obou, svůj menší a Lokiho vysoký. Vědomí, že ho má dva kroky za zády – ve chvíli, kdy je bez obleku a dokonale bezbranný – bylo neuvěřitelně nepříjemné. Jak se sakra mohl nechat vmanipulovat do takové situace? Zvědavost už začínala přecházet, zkusil si to, díky, stačilo. Takže už jenom rok...?!

V letadle se posadili naproti sobě. Byl to vojenský letoun Shieldu a to znamenalo vůbec žádná pohodlná křesla, bar ani letušky, jenom bezútěšná strohá účelnost. A Loki.

"Připoutej se," řekl Stark a Loki se zatvářil vztekle. "Ale no tak, berou to zostra."

Loki se natáhl pro pásy a chvíli na ten neznámý systém zachmuřeně zíral. Stark se zvedl, předvedl dostatečně názorně co a jak, a nezdržel se nepatrného pousmání, když si vzpomněl, že takhle poprvé poutal i samotného Kapitána Ameriku. Loki ten úsměšek viděl a samozřejmě si ho vyložil úplně špatně.

"Neprosím se tě o žádné milosti," zavrčel.

"Ode mě se taky žádných nedočkáš." Stark se zamyslel. Loki měl na dotyk chladné ruce – velice chladné, vlastně nepřiměřeně ledové. "Jsi schopen si říct, pokud budeš něco potřebovat?" zeptal se suše.

"Přestaň laskavě předstírat zájem o mé blaho," odpovědělo mu zlostné prsknutí.

"Dobře," přikývl Stark a všechny další otázky odložil na později, až budou mimo doslech Shieldu. Nikdo nemůže říct, že by mu nedal možnost. Thor tvrdil, že Loki trpí, ale ten tak rozhodně nevypadal. Ani se nehnal po vodě nebo se nepokoušel usnout s padákem pod hlavou. Stark neviděl důvod, proč si nepočkat na to, jestli dřív povolí Lokiho hrdost nebo konstituce - nebo mu pomohou okolnosti.

Další hodinu a půl na sebe zírali a Stark strávil většinu toho času vymýšlením nějakého pěkného trestu Furymu za to, že je neposlal něčím rychlejším. Vážně si myslel, že se takhle něco dozví? Ne, usoudil Stark nakonec, je to jen malá pomsta za jeho prostořekost.

Mlčení trvalo až do chvíle, než stanuli vedle sebe v obýváku na špičce Stark Tower.

"Jarvisi, Shield se bude pokoušet o ledacos, ale velmi trvám na tom, že tu budeme sami. Žádné odposlechy, skeny, radary a kamery, prostě nic."

"Samozřejmě, pane." Stark mírně přikývl. V tomhle bylo na Jarvise spolehnutí. "Takže, vítej doma, Loki. Jak vidíš, nechal jsem už většinu následků tvé poslední návštěvy opravit. Jenom ta venkovní skla na terasu jsou trochu problém, však víš, speciální materiál a tvary, dělají se na míru..." Stark si uvědomoval, že se jenom snaží oddálit ten rozhovor, ale nějak nevěděl čím začít. To se má zeptat boha z Asgardu, jestli je z něj teď lepší majordomus, nebo naprostá rohožka?

"Takže..." odkašlal si a opřel se o barový pult. Už málem nabídl Lokimu něco k pití, když si vzpomněl na své předsevzetí. "Měli bychom si udělat jasno. Musíme to tu spolu nějak vydržet a určitě bude lepší zkusit nastavit pravidla tak, aby byla co nejméně obtěžující pro oba."

Loki mírně přikývl. V očích měl ostražitý pohled někoho, kdo nevěří, že vzápětí nedostane ránu klackem.

"Máš proti lidem nějaké speciální potřeby? Nějaký božský vitamín, ponožky z měsíčního svitu, alergii na prvosenku jarní, pravidelný přísun nezletilých panen?"

Ačkoli bylo na Lokim vidět, že úplně nepobírá Starkovy návrhy, zavrtěl hlavou. "Žádné speciální potřeby."

"Oukej. Dole je pár prázdných bytů - "

"To je moc daleko."

"Co? Aha. Jak daleko ode mě musíš být?" Tony se skutečně snažil znít statečně.

"Předpokládá se... u vazala se předpokládá, že bude spát u nohou svého pána." Loki nevypadal, že se mu to říká úplně snadno a Stark se rovnou vyděsil.

"Doufám, že na tom nebudeš trvat."

"Já ne."

"Vedlejší byt?"

Loki pokrčil rameny.

"Vedlejší místnost?!"

"To by mělo být postačující."

"Sakra. Pepper mě zabije."

"Bude mou povinností tě před ní ochránit."

"Chm. Sáhni na ni a skončíš na dně Mariánského příkopu."

Loki si založil ruce na hrudi a s hlubokým despektem hleděl na Starka. "Nepochybně."

"Oukej, takže... ti pak připravíme pokojíček... na zeď nejspíš plakát jednorožce..." Tony silně zatoužil po panáku. "Spolubydlícího jsem měl naposledy v internátní škole." Vlastně se zatoužil opít tak strašně, aby si vygumoval dnešní den z paměti. A možná by bylo nejlepší zůstat v lihu celý další rok.

- Pokračování -