Pravý původ mastných vlasů Severuse Snapea

Pro jistotu předem hlásím, že toto není vážně myšlená povídka. Je to... spekulace! Ano, to je ono. Spekulace. Co by bylo jinak, kdyby bylo všechno jinak, nebo proč je co, když je něco jiného...
 

w W w W w W w

Brumbál se rozhlédl po ředitelích jednotlivých kolejí.

"Máme vážný problém." 

Kratiknot trochu povyskočil, Minerva se ve svém křesle vzpřímila, Snape ani nemrknul a Prýtová nepatrně naklonila hlavu na stranu.

"Toto," položil Brumbál ruku na vysoký štos obálek, "jsou dopisy pro žáky, kteří příští rok nastoupí v Bradavicích."

Chvíli bylo ticho.

"Není jich - nějak moc?" zkusila nadhodit Pomona po chvíli ticha.

"Je jich více než dvojnásobek obvyklého množství," řekl Brumbál. "Skoro trojnásobek."

"Ale to... a všichni dosahují dostatečné magické úrovně?" Minerva vyhlížela konsternovaně.

"Vyšší než obvyklé. Museli jsme zvýšit standardy. Ani Bradavice nejsou nafukovací."

"Severusi, není ti zle?" Po opatrných Kratiknotových slovech se několik párů očí upřelo na Zmijozela bledého jako smrt.

"Ty o tom něco víš?" zeptala se Minerva podezřívavě. "Nebo sis jenom příliš živě představil všechny ty přesčasy?"

"Před jedenácti lety," zachraptěl Snape, "úplně jsem na to zapomněl..." Ředitel mu vtiskl do ruky hrnek s čajem a Snape ho do sebe kopnul. Trochu se zakuckal, když místo alkoholu ucítil na jazyku půl tuctu kostek cukru.

"Mluv," řekl Brumbál přísně.

Snape se pod upřenými pohledy pokusil propadnout křeslem někam o patro níž.

"Před jedenácti lety byla v módě vlna..."

"Severusi, není ti rozumět ani slovo," zamračila se Minerva, když se Snapeova řeč změnila v nezřetelné mumlání.

"Lektvary plodnosti," vzmužil se Snape. "Vařil jsem je pro Vy-víte-koho ve velkém. Když jsem se pokusil zjistit proč, byl jsem přinucen... uhm, v té době byly mezi Smrtijedy v módě nájezdy mezi mudly. Večírky, vernisáže, společenské akce. Samozřejmě pod taktovkou Luciuse Malfoye. Šla řeč, že kouzelníků ubývá a že poloviční krev je lepší než žádná..."

"Severusi!" vykřikla Pomona. "Chceš naznačit, že nás čeká vlna mrňavých blonďatých Malfoyových levobočků?"

"Těch bude asi nejvíc," připustil Severus. "Vše bylo dobrovolné a Luciusův skvostný aristokratický zjev slavil úspěch. Trvalo to asi rok, potom Pán Zla přitvrdil v požadavcích na čistotu krve... po pravdě, beztak to bylo po čase poněkud únavné..."

"Severusi," vložil se Brumbál, "kdo všechno se účastnil těchto spanilých jízd?"

"Malfoyi, Avery, Zabini..." Snape neochotně vyjmenoval pět či šest obávaných smrtijedských jmen.

"Nebudou nám náhodou některé ty přírůstky připomínat jistého profesora lektvarů?" zeptala se Minerva přísně. Snape se zatvářil zoufale.

"Je to možné," připustil, protože nebylo možné před takovou skutečností zavírat oči.

"Takže vlastně musíme rozšířit jenom Zmijozel," ušklíbla se Pomona. "Ostatní koleje budou na svém."

"A Havraspár," ozvalo se z hlubin křesla lehce dotčeně. "Na rozdíl od Malfoye jsem dával přednost inteligenci před hlubokým výstřihem."

"Mohli bychom založit novou kolej," řekla Minerva ponuře. "Nebo dvě. Luciusov a Snapeár."

"Dovedete si to představit?" pronesl Kratiknot hlasem plným posvátné hrůzy. "Třídu plnou malých Severusů?"

Snape tlumeně zaúpěl.

"Severus byl docela snesitelný," pronesla Minerva zamyšleně. "Lucius už méně. A Avery, to byl zmetek! Ale ty děti přeci neví, kdo je jejich otec. Vyrůstaly v docela jiném prostředí, většinou mezi mudly. Tady to ale zjistí... Jak to uděláš, Severusi? Napíšeš si rozpis a pro každého budeš mít jeden večer v týdnu?"

Snape na ni s hrůzou pohlédl. "Dávám výpověď. S okamžitou platností."

"Uklidněte se všichni," pronesl ředitel přísně. "Žádnou výpověď nedáš, Severusi. Možná bychom mohli požádat Krásnohůlky, Kruval a Budeč, aby převzaly žáky, u kterých bude podoba nejnápadnější..."

Zatímco ředitel uvažoval nahlas, Pomona se naklonila ke Snapeovi. "Tak inteligenci před hlubokým výstřihem?"

"Vlastně jim stačilo přednést pár latinských receptů na lektvary proti vředům a tály jako led na slunci."

"Tomu říkáš znak inteligence?"

"Latina byla v módě. Samy většinou znaly alespoň pár citátů z Danta!"

"Kdo je to - ?"

"Ticho, vy dva!" okřikl je Brumbál. "Severusi, zrovna ty bys měl dávat pozor. Zamaskujeme tě."

"Cože?!" vykřikl Snape. "Odmítám se barvit na blonďato!"

"Těch pár let to vydržíš. Nebo budeš mít co vysvětlovat. Když nechceš na blonďato, obarvíme tě na černo, dostaneš kontaktní čočky, znám skvělé kouzlo na zuby, takže chvíli nebudeš vypadat jako reklama na zubní pastu, a zvětšíme ti nos."

"Ale... ale..." Snape zabořil ruce do své pověstně úchvatné kaštanové hřívy, kterou mu záviděly bez výjimky všechny studentky na škole. "Modré oči mám i v dokladech!"

"Severusi!"

"Tak... dobře..." Poraženě sklonil hlavu. Pomona mu soustrastně poklepala na rameno.

"Ale no tak. Všichni budeme vědět, že pod tím vším jsi ty."

"Ale co... co starší studenti?"

Brumbál zajiskřil očima. "Od čeho jsem nejmocnější mág široko daleko? Od zítřka budou všichni přesvědčeni, že jiného tě ani neznají."

A to je tedy celá pravda o tom, proč je Severus Snape takový, jaký je. Získal díky své permanentně mizerné náladě opravdu hroznou pověst, ale jen tak mezi námi, kdo by se mu divil, když musí chodit po světě s křivými zuby, velkým nosem, mastnými vlasy a neustálým strachem, že na něj některý z těch mrňavých otrapů najednou zavolá: "Tati!"?

- Konec -