Jak ojet Hermionu Grangerovou

Co dodat... název mluví za vše. Zúčastněné aktéry jistě uhádnete.
Žánr: prostá hříčka. ;-)



Když Severus Snape vyzval Hermionu Grangerovou, aby mu katalogizovala sklad, okamžitě souhlasila. Studenti obvykle do tohoto takřka soukromého prostoru přístup neměli a ona předpokládala, že získala tuto výsadu díky svým studijním výsledkům, osobním kvalitám a nepopiratelné spolehlivosti. A také to bylo potřeba udělat, samozřejmě. Slibovala si od toho trochu rozšířit obzory a také pár desítek minut soukromí a klidu, čehož v přeplněných Bradavicích nebylo snadné dosáhnout. 

Obojího se jí dostalo a i když práce nebyla vždycky zábavná a Hermiona se skladem propracovávala velice pomalu, Snape to shledával přiměřeným a vymezený čas většinou utekl podivuhodně rychle.

Ten večer začala na nové polici, od které si dost slibovala. Skoro hned padla na neoznačenou lahvičku z tmavého skla. Takový objev býval vždy malým dobrodružstvím a když Hermiona podnikla vše, aby byla sama schopná určit obsah, aniž se ke správnému označení třebas jen přiblížila, byl čas oslovit profesora. Zpravidla ve vedlejším kabinetu opravoval testy nebo připravoval následující hodiny, stačilo projít dveřmi, krátkou chodbičkou a dalšími dveřmi. Vzdálenost ideální na to, aby si nepřipadala pod dozorem a přitom měla příjemnou jistotu, že až jí něco vybuchne v ruce, pomoc je na blízku. Ne že by skutečně předpokládala, že by se jí něco takového mohlo stát. 

"Pane profesore...?" zaťukala na dveře a nahlédla do kabinetu. Snape nebyl v dohledu, i když nemohl být daleko, protože na stole ležela otevřená lahvička inkoustu a jakýsi sešit s pevnými deskami. Hermiona neměla v úmyslu strkat nos do cizích věcí, ale když popošla do místnosti, nemohla se vyhnout tomu, aby jí oči nepřejely po slovech, kterými byl nadepsaný. Zachytila svoje jméno a veškerá diskrétnost šla stranou. Věděla s jistotou, že ten sešit není její a představa, že se někdo podepisuje jejím jménem, nebo si o ní vede záznamy, nebo kdo ví co se ještě nabízelo, ji vyvedla z míry.

Ještě jednou se rozhlédla a zaposlouchala se. Snape nikde. 

Hermiona se opatrně přiblížila ke stolu, jako by ta zrádná věc mohla vzápětí explodovat, a s nesmírným úžasem si přečetla na obálce: "Jak ojet Hermionu Grangerovou". Říci, že se cítila konsternovaná, by znamenalo zbavit se možnosti použít silnější výrazy, třeba "naprosto vyvedená z míry" či "v opravdovém šoku". V první chvíli ani nechápala význam těch slov, protože jejich expresivnost si nedokázala spojit se Snapeovým nezaměnitelným rukopisem. Pak popadla sešit a začala listovat. Poznámky byly krátké a ve sloupečcích u pravého okraje stránky se úhledně vinul sloupec čísel.

Přímá výzva po nekvalitně provedené práci: 2%, četla hned na začátku. 
Přímá výzva po kvalitně provedené práci: 15%.
Přijít do skladiště a mlčky začít svlékat: 20%.
Přijít do skladiště, chvíli hledět ode dveří (pohled č. 3) a mlčky začít svlékat: 35%.
Přijít do skladiště, chvíli hledět ode dveří (pohled č. 6) a mlčky začít svlékat: 45%.

Hermiona sice začínala chápat, co má před sebou, ale nějak nedokázala věřit vlastním očím. Zalistovala o pár stránek dál.

Monolog o strašlivém osudu smrtijedského zvěda, odlehčený: 70%.
Monolog o strašlivém osudu smrtijedského zvěda, srdceryvný: 95%.

Nebylo pochyb, on si tu zapisuje, s jakou úspěšností ji... proboha, ojel? díky různým taktikám. Což je vyloučeno, protože by si to musela pamatovat. Samozřejmě, že musela. Skutečnost, že Snape prokazatelně dobře umí provádět paměťová kouzla, s tím nemohla mít nic společného, protože to by samozřejmě nikdy neudělal a ona by si toho beztak musela nějak všimnout.

Předstírat návrat od V., zmučený: 93%.
Předstírat návrat od V., psychicky zdeptaný: 98%.

Fakt, že práce ve skladu vždycky tak rychle uteče, s tím také nesouvisí. Snape zneužívající zrovna JI? Hermiona se zamračila. Podezřelé teplo, které se jí zatím rozlévalo po těle při představě Snapeovy těsné blízkosti, ji zaskočilo.

Ticho v místnosti změnilo svou kvalitu. Zvedla hlavu a setkala se se Snapeovýma černýma očima. Jestli ještě před okamžikem byla ochotná věřit tomu, že jde o fikci, nyní věděla s jistotou, že ty zápisky jsou pravdivé. Hleděl na ni pohledem, ve kterém byl hlad i obdiv a i když Hermiona nebyla nijak zkušená - jak si alespoň ještě před chvílí myslela - věděla s jistotou, co po ní chce. Odhodila sešit a začala ustupovat.

"Co to má znamenat?" chtěla vykřiknout, ale vyšlo z ní jen vyděšené zapísknutí.

Snape vykročil kupředu. "Že byste zrovna vy neměla pochopení pro vědecké projekty?" řekl mírně, pobaveně, ale s podtónem jakési potlačované živočišné netrpělivosti. Klid, který už dlouho nevydrží.

"Ale tohle přece - je absurdní. Nevěřím, že bych mohla souhlasit...! Pane profesore!" Hermiona skutečně nenacházela slov. Narazila zády o knihovnu a vyděšeně se zajíkla. Ona a Snape? Zírala mu do očí, lapená tím pohledem, přemožená intenzivní pozorností, jakou na ni upínal.

"Vy si nepamatujete," řekl hlasem, z jakého se jí málem podlomila kolena. "Ale vaše tělo si pamatuje. Věřte mi, nikdy bych neudělal nic, s čím byste nesouhlasila." Skoro se usmíval, když k ní natahoval ruku. Jen pramálo uklidněná jeho prohlášením se přinutila neuhnout. Dokáže mu, že se ho nebojí, že ho nechce, samozřejmě, že nechce, a bude se bránit, to rozhodně udělá, odstrčí ho při prvním doteku. I když je ta jeho ruka tak fantasticky teplá a něžná a ví přesně, že když jí zajede pod vlasy, tak vzadu na krku, ano, tady nahoře... 

"Ach," zavrněla Hermiona a blahem přivřela oči. Byl dost blízko na to, aby cítila jeho vůni, a v té chvíli mu uvěřila, protože její tělo vycházelo Snapeovi vstříc způsobem, o kterém by nikdy netušila, že je jí vlastní. Dotýkal se jí způsobem, ze kterého tála jako čokoláda na slunci, a její ruce se samy zvedly, aby mu zlehka přejely po tvářích.

"Nechci, abyste mi mazal paměť," řekla mírně, zcela odhodlaná nenechat to dojít dál než k pár letmým dotykům - příliš fantastických, než aby je byla ochotná přerušit - a rychle se přesvědčit, že ho za tohle musí začít nenávidět. "Zůstane to mezi námi. Tohle... ach... to si chci pamatovat."

"Budete," zašeptal jí do ucha a jeho dech na kůži způsobil, že jí naskočila husí kůže. "Svým způsobem."

Za chvíli se už kabinetem profesora lektvarů ozývalo jenom spokojené vzdychání a rytmické povrzávání pracovního stolu.

V sešitě, pro tu chvíli zapomenutém na podlaze, se sama přepsala jistá položka na seznamu.

Nechat najít deník s poznámkami, (pohled č. 6): 78%.

- Konec -