pondělí 11. listopadu 2019

Nic menšího než osud světa - 10.

Jen houšť a větší kapky!






Nabrat na palubu Bruce Bannera bylo rychlé. Najít odpověď na otázku, která je všechny napadla první, nebylo tak rychlé. Bruce totiž vběhl do quinjetu, přejel je všechny poněkud zběsilým pohledem, vrhnul se k zásuvce se svými věcmi, během okamžiku si naházel do krku několik bílých prášků, o jejichž účelu nikdo nepochyboval, zabalil se do deky jako kukla bource morušového, na uši si narval sluchátka s takovým elánem, že málem utrhl kabel, a schoulil se ve vhodném výklenku, kde měl jistou naději, že s ním pohazování quinjetu za letu nebude moc cloumat. Nevykukovala z něj ani špička nosu.

„To vypadá na našeho Bruce,“ řekl Tony.

„Vlastně jsem chtěla říct totéž,“ podotkla Natasha.

„Neříkal jsem, že si moc užijeme to zjišťovat?“ uchechtl se Clint a na chvíli jim sebral možnost na další otázky, když odpovídal letovému provozu s vlastními sluchátky na uších. Natasha mimoděk napodobila Bannera, když zívla a přitáhla si deku blíž. Oči se jí zavíraly.

„No?“ houkl Tony, sotva se k nim Clint znovu připojil.

„Přišla mi esemeska se souřadnicemi, podepsaná Bruce. Náš se takhle nikdy nedomlouval, ani nepodepisoval, ale zase kde by ten druhý vzal telefonní číslo?“

„Hmm,“ udělal Tony. „Asi bych ho raději nechal. Jestli je to ten náš, zažívá právě dost zdrcující krizi identity.“ Tony vůbec nezněl soucitně. „Byl si hodně jistý, že má zeleného chlapa pod kontrolou – a teď znovu v lidské kůži.“ Div si nezamnul ruce. „Jeden namachrovaný svalovec navíc přijde našemu Thorovi vhod.“

„Hej,“ zadíval se Clint zblízka na Natashu, aby zjistil, jestli je vzhůru. „Já chci slyšet, jak to bylo s tou bitvou.“


„Jak asi,“ zamumlala. „Nebe se otevřelo, vyvalila se obrovská armáda, hromady příšer, Thor v čele – a měli nás na lopatkách od první chvíle. Stačí?“

„Po pravdě…“ Jen jí krátce stiskl rameno. „Promiň, máš pravdu. Asi stačí.“

„Skrz naši obranu projeli jako nůž máslem. Prostě jsme… jenom ustupovali.“ Zadívala se na Clinta znovu tím pohledem, který vlastně neviděl. „Pak se objevil Loki se svým kamenem. Probojoval se k Thorovi… a snad to mohl i dokázat. Po pravdě, já nevím, jestli byl Thor očarován svou sestrou, jestli by mu kámen skutečně mohl… projasnit mysl… způsobem, ve který Loki doufal. Nevím, co se tam mezi nimi stalo, nebyla jsem dost blízko. Každopádně ale…“ Trochu si odkašlala. „Zakolísal a jeho armády s ním. Chvíli to skoro vypadalo, že se má smysl – bránit, bojovat…“

Tony se neklidně ošil. Viditelně mu chyběla možnost pobíhat sem a tam a trochu si zanadávat.

„Pak se do toho vložila Hel. Snad boj nepostupoval dost rychle, možná se zalekla moci kamene. Povolala anděly – já vím, vím… ale říkali jim tak.“ Natasha potřásla hlavou. „My jsme neznamenali nic. Porobit, vyhladit? Cenné bylo jenom vítězství.“ Pohlédla na ně náhle bdělýma, výsměšnýma očima. „Thor se zlobil jako děcko, kterému vezmou hračku. Prý jeho boj, jeho vítězství, proč se mu tam kdo plete? Vůbec… vůbec na nás nezáleželo. Neměli jsme cenu ani jako otroci.“

Clint si najednou nebyl úplně jistý, jestli ještě někdy dokáže koukat na Thora stejnýma očima.

„Andělé…“ znovu odvrátila tvář, „vypadali napřed jako lidé, vysocí a strašně bledí, jedinou jejich zbraní byly plamenné meče, snášeli se zvolna… byli imunní vůči našim zbraním… někteří přeměnění by je snad dokázali zabít, ale bylo jich pár a andělů mnoho, bylo to – bylo to úplně marné… pak se všichni naráz proměnili v ostré paprsky světla, zabořili se do země… napřed se zdálo, že se nic neděje, potom půda… začala pukat. Nevím, jak to vypadalo v posledních chvílích boje – prediktivní program mi hlásil, že… planeta se začala rozpadat.“

„Ano, začala,“ hlesl Clint. „Vytáhli jsme vás na poslední chvíli.“

„Musím se trochu vyspat,“ oznámila Natasha a přetáhla si deku přes hlavu.

„My oba bychom měli sklony toho druhého Thora ušetřit,“ řekl Tony tlumeně po delší chvíli zamyšleného ticha. „Ale možná bychom vážně neměli.“ Popojel do přední části quinjetu, aby co nejméně rušil oba spící.

„Máš pravdu v obou bodech,“ řekl Clint stejně tiše a usadil se do pilotního křesla. „Jenže ve vězení ho neudržíme – a to nám jaksi nedává moc dalších možností. Těžko bude souhlasit, že pověsí kladivo nad krb a půjde pást ovce.“

Tony zašmejdil v přihrádkách pod řídícím pultem, ale nenašel vůbec nic užitečného. Jinak řečeno, těžce podcenil doplnění tekutých zásob. „Čekal bych víc odporu.“

„Zrovna ode mě?“ ušklíbl se Clint. Pobavilo ho, když sebou Tony trochu trhnul. „Nezapomeň, že hlavní slovo bude mít Thor. Sice vypadal, že má jasno, ale naživo to nemusí být tak snadný.“

„Nelíbí se mi to,“ utrousil Tony nespokojeně.

„Kdyby se ti náhodou zabíjení zalíbilo, bylo by to vážně hodně špatně,“ řekl Clint. „Jasně, když zabiješ rychle a čistě a ze sakra dobrých důvodů, je pocit uspokojení z dobře provedené práce povolen,“ zašklebil se. „Když začneš zlýho chlápka osekávat od těch malých, zbytných kousků, aby si to víc užil, a máš k němu proslov na téma ‚prodávat herák před základkou je moc moc zlý‘, je na čase se nad sebou zamyslet.“

Tony nikdy neměl zábrany jít rovnou k věci. „A ty jak jsi na tom?“ přeptal se se zájmem. „Jen abych věděl.“

Clint se na něj zadíval. „Co bys asi tak udělal, kdybych ti řekl, že jsem je máčel v kyselině a stahoval zaživa z kůže? Vyskočil bys za letu a vymazal si mě z telefonního seznamu?“

„Já bych ti to asi především nevěřil,“ řekl Tony skoro překvapeně, protože nemíval sklony k přehnanému optimismu.

„No tak vidíš,“ škubnul Clint rameny. Kdykoli měl mluvit o sobě, jako by ho svědila kůže po celém těle.

„Ale třeba se pletu,“ nedal se Tony. „Pět let kariéry mstitele, to je dlouhá doba. Lidi se mění. A tak.“

„Nepleteš,“ odvrátil Clint tvář. „Hnala mě kupředu naprosto šílená frustrace z tak nekonečné nespravedlnosti. Tolik dobrých lidí zmizelo – a takových šmejdů si dál jelo po svým? Nedokázal jsem se na to koukat. A tak jsem dělal, co jsem uměl nejlíp. Poprava bez soudu,“ pokračoval rychle, než se v tom Tony mohl začít hrabat, „je nebezpečná věc. Jenže my tu mluvíme o chlápkovi, co zničil celou planetu, naší planetu, nejspíš nebyla první… a bavilo ho to.“

„Líbí se mi, že to umíš tak jednoznačně podat.“

Nejvyšší čas změnit téma. „Zajímavý na tom je, že Loki je tu za naivku, co doufá napravit bratra. Fakt s naším světem jak přes kopírák, co? Svým způsobem.“

„Jo, svým způsobem.“ Tony se znovu neurčitě zahemžil. „Možná si myslel, že když v nějaké chvíli Thor ušetřil jeho život, naděje v jeho lepší já nezemřela. Všiml sis, že kdyby Loki nezasahoval, tak by tu Zemi možná nezničili?“ nadhodil.

„To tys říkal, že si v tom druhém světě nemáme brát osobně vůbec nic – ani poučení,“ odvětil Clint, zatímco prováděl menší korekci kurzu, oči upřené na panely před sebou.

„Možná bych to měl přehodnotit. Protože Loki z dobrých úmyslů zapříčinil zkázu světa.“ Zatřepal placatkou vylovenou z obzvlášť zapomenutých hlubin, a nespokojeně ji mrsknul zpátky. „Vždycky je potíž nějak pojmenovat tuhle zprostředkovanou vinu, před soud bych ho za to nestavěl, ale víš jak – no, o to nejde. Co když náš Thor, ze stejně dobrých úmyslů a z ohledů k bratrovi, zapříčiní zkázu toho našeho? Když už jsme u těch podobností.“

„Náš Loki je mrtvý a ani Thor není takový blázen, aby skočil tomu cizímu kolem krku.“

„Náš Thor je momentálně ukňučená troska,“ štěkl Tony nemilosrdně. „Na své staré já by stačil jen stěží – a tenhle borec vypadá, že má sakra větší praxi!“

„A proto má nás,“ řekl Clint.

„Tebe, třeba, nažhavenou horu svalů a bojové připravenosti?“

„Tentokrát budu hlasem rozumu. Taky se hodí, abys věděl.“

„Hlasem rozumu, říkáš. Ptal ses prve, jestli si myslím, že se tu Loki objeví. A já ti říkám, že někdo tak… hmmm…“ Nespokojeně si promnul tvář. „Emočně zainteresovaný,“ zkusil již osvědčený slovní obrat, „by si neuklidil zbožňovanou ženskou někam, kam se za ní nedostane.“

Ve Clintovi se okamžitě naježila všechna srst, bleskem vysunuly drápy a div nezačal reálně vrčet. Prsty mu cukly směrem k pouzdru meče. Moje, nedám, ruce pryč!

Tony na něj ostře pohlédl. „Vidíš? Proto ty drobné zmínky, že tě Lokiho vlivu musíme aktivně zbavit. Rozum má dovolenou.“

„Už jsem řekl – blbost,“ odsekl Clint, ve snaze se ovládnout možná ostřeji, než by Stark zasloužil.

„Mělo mi to dojít dřív,“ řekl Tony. „Viděl jsem, jak ti z toho hrabe, ale…“

„A mimochodem,“ pokračoval Clint zvýšeným hlasem, „Thor už má ten průšvih z dobrých úmyslů za sebou. Chtěl tam setnout toho jejich Thora a místo toho ho vzal sem. Jestli to zničí svět? Uvidíme.“

„Vidíš, to bylo šlo – ano, přesně to musí být ono. Ale nezamlouvej můj dušezpyt, buď tak laskav. Jenom si představíš, že by ti Loki kouknul na Nat, a už jsi minimálně o třicet procent nepoužitelnější. Až ho uvidíš před sebou, budeš rovnou potřebovat svěrací kazajku.“

„To je jen další tvoje překombinovaná - “ začal, ale znělo to cize a nepřátelsky, sám to slyšel, tu vibrující zlost ve svém hlase. „Sakra…“

„Kdykoli jindy totiž tvému úsudku docela věřím. Dobrý?“

„Dobrý,“ řekl Clint. „Dobrý.“

Tony přikývl. Věděl, že takhle to stačí – Clint byl profík do morku kostí. Když už teď věděl, na co si dávat pozor, nějak to v sobě zpracuje… i tak, kalkuloval Tony, to bude problém. Všechno bude problém! Těžko plánovat, když je ve hře tolik proměnných.

Clint se náhle prudce ohlédl za sebe a zamračil se. „Chceš nějaké potíže navíc?“

„Zapomněl jsi tam tu pasáž ‚a jednu dobrou zprávu‘,“ zaprotestoval Tony. „Vybral bych si napřed tu dobrou.“

„Myslím, že tu nejsme sami.“

„Copak, vidíš mrtvé lidi?“

Clint pomalu vstal a pozorně se zahleděl do stínů v zadní části quinjetu. „No, možná se mi to zdálo… kdy jsi naposledy viděl toho Strangova mrňavého hajzlíka?“

„Ne ne ne, toho ne,“ zaúpěl Tony.

„Chytit ho nejspíš můžu,“ řekl Clint zvolna. „Ale pak ho leda svázat, nebo strčit do bedny.“

„Hlasuju pro strčit svázanýho do bedny.“

„Pořád je to děcko…“

„No a? Co sociálka nevidí, to moje právníky nebolí. Nemůžeš ho nechal lítat po quinjetu, projde se ti po ovládání zbraní a dalších sto let budou po Londýně běhat tříhlaví pštrosi.“

Clint sáhl do přihrádky pod ovládacím pultem a vytáhl tabulku čokolády. Zdvihl ji do vzduchu a pomaličku, aby celofán pěkně chrastil a odrážela se na něm světla stropních ovladačů, ji rozbalil.

„Naučím tě nové slovo,“ řekl Clint směrem do tichého šera, „a to ‚kompromis‘. Já tobě pravidelný přísun čokolády, ty zadek na sedačce. To není špatný, ne?“

Odkudsi shora se snesla dychtivá tlapka, drapla čokoládu, kmitlo to – a démonek byl pryč. Tony se jen uchechtl. „Bez dostatečné munice kompromisu nedosáhneš.“

Někde u prvního písmene Clint odjistil, a ještě než doznělo druhé slovo, tak i vymrštil šíp, který skrýval v druhé ruce. Nepotřeboval luk; bylo to na krátkou vzdálenost a ta trefa ani nemusela být dokonale přesná. Síť z kevlarových vláken, velice pevná s odolná tak, že i Spiderman s ní měl svého času co dělat, spolehlivě zasáhla cíl. Zmítající se dítko na podlaze se hlasitě rozvřeštělo a zpod deky vykouklo vyčítavě zírající Natashino oko.

„Potřebuju to vědět?“ zamumlala. „Nepotřebuju,“ odpověděla si vzápětí a znovu zmizela.

„Jen tiše, všechno je v pořádku,“ popošel zatím Clint k démonkovi. „Já vím, že se ti to nelíbí. Mrzí mě to, vážně. Jen klid.“ Mluvil velice pokojně a vstřícně a Tony usoudil, že mu ty děti v jiné realitě možná i věří. „Tu čokoládu ti nechám, neboj. Ta je jen tvoje.“ Po ruce mu chňaply jako břitva ostré zoubky. Minuly. „Podívej, já potřebuju, abys zůstal na místě. Ale neublížím ti, jo?“ Ostré zaprskání. „Ani nevím, jak se jmenuješ, to je trochu škoda. Jen tiše, to bude dobré…“ Tony pomalu začínal závidět Bruceovi sluchátka a Natashe flegmatismus. Na pozadí vytrvalého: „To bude v pořádku, věř mi,“ si pustil televizi, protože na schránku s e-maily, jak tušil, by nestačila ani cesta na Pluto.

„Podívej, posadím tě támhle k nám,“ objevil se po chvíli Clint s pevně smotaným balíkem. „Ještě se potřebuješ vztekat?“ zeptal se s pochopením a vyčerpaný démonek konečně trochu zvadl. „Tak to je fajn.“ Posadil ho na sedačku a připoutal tak, aby prcek nemohl utéct, ani se osvobodit, ale měl alespoň volné ruce. „Já vím, že ti to není příjemné,“ pocuchal mu vlasy. „Snad to nebude trvat moc dlouho.“ Démonek vyprskl trochu čokolády, ale pak se pustil do zbytku a podle směru, kterým se otáčela jeho přerostlá ofina, ho zaujala Tonyho virtuální obrazovka.

„Mám kámoše,“ zazubil se Clint.

„Někdy tě cvičně hodím do jámy plné kober,“ utrousil Tony. „Koukni na to. Abychom nakonec nepřišli o všechnu zábavu.“

Média, rychlá přesně ve chvílích, kdy se to nejméně hodilo, už stačila zareagovat na další senzaci. Moderátor, kterému někdo přes na míru šitý oblek přehodil kožešinu pro větší autentičnost, postával na zeleném pažitu oblé vyvýšeniny s výhledem na Nový Asgard a vzrušeně sděloval světu, že nejen Hulk se náhle rozmnožil, a jestli snad lze očekávat dvojníky i ostatních Avengers, nebo se to týká jen, jaký jen politicky korektní výraz použít, původem ne tak úplně lidských bytostí?

„Kretén,“ ulevil si Tony.

„Ne před dětmi,“ napomenul ho Clint. „Utři si ruce,“ podal čokoládovému démonovi papírový kapesník, a než se mu stačil Tony začít pošklebovat, démonek skutečně poslechl. I když se pak pokusil do kapesníku kousnout a nakonec ho hodil na zem. Clint pohlédl na svého společníka s úsměškem, který napovídal, že přesně ví, na co dotyčný myslí. „Není to zvířátko, někdo se o něj stará,“ řekl. „Takže základním pokynům určitě rozumí. Jen si myslím, že i když velký je tak na šest, bude mentálně o dost mladší. Však víš, tyhle astrální potvory… potkals nějakou, co jí nebylo alespoň tisíc, nebo tak nějak? Určitě i rostou pomaleji.“

„Dle libosti,“ utrousil Tony a zvětšil obraz. Televizní štáb se usadil v poměrně velké vzdálenosti, a zatím měli na místě jen jedinou kameru, takže o střídání úhlů pohledu nemohla být řeč. Nicméně bylo vidět, že na útesu nad vesnicí stojí Thor a dramaticky vlaje ve větru. Docela určitě jejich Thor, alespoň dle jistých detailů, které už všichni raději nechali být. I na tu dálku měl zřetelně na čele napsáno ‚musíme si promluvit‘. Dole se pak hemžili asgarďané a mezi nimi rázoval sem a tam druhý Thor, rozkládal rukama a zřejmě měl proslov. Valkýru nebylo nikde vidět, a jak si Tony uvědomil, ani nikoho z rady starších, i když bez slavnostních plášťů by je možná nepoznal.

Clint zatím odřízl kus z jedné ze zbývajících přikrývek – což bylo docela odvážné, vzhledem k tomu, jaká jich tu byla spotřeba – a překvapivě obratně pomocí kusu provazu vyrobil něco, co by se při zapojení spousty fantazie a dobré vůle dalo označit za panenku. „Ahoj kamaráde,“ udělal na démonka, ten po panence chňapl a výraz jeho ofiny byl náhle velmi oddaný.

„To tam nemají směrové mikrofony?“ vztekal se Tony. „Friday, nejbližší satelit – za jak dlouho ho dostaneš do výhledu?“

„Dvacet pět minut,“ odpověděl melodický dívčí hlas a Tony si dramaticky povzdechl. „To tam budeme dřív.“

„Necelých deset,“ řekl Clint. „A pořád ještě nemáme plán. Neperou se, takže naprat do něj pár raket je trochu takový…“

„Nepotřebujeme plán,“ odsekl Tony. „Teď přemlouvá, až dopřemlouvá, a jen doufejme, že nepřemluví, dojde na nože.“

„Kladiva.“

„Hlavně ať se uklidí všichni ti civilové. Jestli se do sebe pustí uprostřed vesnice, dojde leda na to Natashino pokřikování přes megafon.“

„Já bojovat budu,“ řekl Clint.

„Ruku zvedneš, jestli jsem si dobře všiml, zhruba tak na úroveň pasu.“

„Máš pravdu, luk nechám tady.“

„Hele, tebe zrovna máme jenom v jednom exempláři. Žádný blbosti, jo?“

Démonek si spokojeně mňoukavě zaštěbetal a panenkou si blaženě šmrdlal po tvářičce.

„Nikdy jsem nesliboval pozitivní postoj ke zdravému rozumu v lepší společnosti,“ uchechtl se Clint. „Prosím tě, co přesně nás proboha přimělo vyrazit sem zrovna v téhle sestavě?“

„Zajímavá otázka,“ řekl Tony a zesílil zvuk, protože moderátor chvíli vypadal, že mluví k věci.

„… vyjádření předsedy vlády k problematice asgardských přistěhovalců…“

Zvuk byl opět plynule ztlumen. „Co možnost, že se ti dva spojí?“

„Proti nám myslíš?“ Clint si upevnil všechny ty kousky vybavení, na které docházelo až těsně před bojem. „Já Thorovi věřím. Je tak loajální, že v něm nezbývá moc prostoru pro nic jiného.“

„Bohužel ani na soudnost. Nemusí to ani být proti nám – ze začátku.“

„Jsi hrozně skeptický, Tony.“

„Jsem zasraně nemohoucí.“

„Zachránit svět třikrát týdně – nebo nic?“ ušklíbl se Clint.

„Hele, ty chytráku, nemáš jít na přistání?“

Clint umístil poslední pistoli kam patřila a vypnul autopilota. „Posadím to támhle u břehu, za ten velký ostroh,“ pokývl hlavou patřičným směrem. „S trochou štěstí se tam oba Thorové stáhnou… dobrý plac na boj a vesnice krytá, a přístav jakž takž taky. Kdyby měli přijít o lodě, můžou si leda zažádat o dávky.“

Tony jen přikývl. Zhasnul televizní obrazovku a tiše sledoval, jak Clint krouží menší kolečko kolem Nového Asgardu: ne příliš nápadný, ale osobní pozdrav těm dole. Nikdo po nich nevystřelil.

„Tony, pojď sem, prosím,“ ozvala se Natasha a Clint jen vzdáleně vnímal jejich polohlasný hovor.

Motory nechal v pohotovostním režimu, aktivoval zbraňové systémy a přepojil si ovládání k sobě, pošimral démonka pod bradou a šel probrat Bannera.

„Poslyš, děje se dost věcí,“ stáhl mu sluchátka z uší. Dolehlo k němu vzdálené šumění vodopádu a cinkání zvonků. „Asi nebude fungovat, abys tu zůstal zalezlý.“

„Klidně může,“ marně po nich máchla rozespalá ruka.

„Který ty vůbec jsi?“

„Já jsem Bruce,“ řekl Bruce, posadil se a zamžoural kolem sebe, viditelně probuzený.

„Jasně, jsi Bruce,“ nasadil Clint ten druh pokojného hlasu, co si ho měl poslední dobou tolik příležitostí pocvičit. „Z které reality?“

„Ty to nechápeš,“ zamumlal Bruce a promnul si tvář. „Jsem ten pravý a jediný Bruce.“

„Přesvědčil jsi mě. Zůstaň tady.“ Vrazil mu sluchátka na hlavu, poněkud křivě, a Bruce jen nadskočil, když málem přišel o ucho. Natasha zatím, patrně s Tonyho ochotnou asistencí, stačila nahradit vypůjčené tričko vlastním oblečením, jen místo oblíbené kombinézy dala přednost Clintově bundě; nebyly tak vidět obvazy. Křeslo si také nechala upravit a seděla na něm v póze, jako by neochota chodit po svých byla jen rozmar.

Tony vyhrabal jednoho z jejich pátracích dronů a vítězně se zašklebil. „Chce snad někdo, aby tohle – ať už se bude dít cokoli – bylo v televizi?“

„Chceš jim zase odpálit kamery?“ přeptal se Clint. „Zase? Nebude to krapet nápadné?“

„Ale to budeme řešit až potom,“ řekl Tony a vypustil drona. Prosmýkl se dveřmi a slabé hučení rychle zaniklo kdesi venku.

„Takže pořád žádný plán? Ok. Jdeme se tvářit drsně.“ Clint plně otevřel rampu quinjetu a zvolna vykráčel ven. Musel si uznat, že místo vybral mimořádně půvabné, se všemi těmi rozervanými skalami, fantasticky zelenou trávou, od pohledu ledovým mořem, patřičně pěnícím a vzdouvajícím se – a hlavně ani stopa po civilizaci. Jestli si ti dva opravdu půjdou po krku, byla tu jistá naděje na mimořádně malé škody.

Jeho záměr vyšel dokonale: quinjet oba Thorové rychle přijali jako středobod dění. Cizí Thor, který měl obě oči zářivě modré, svaly na pažích o číslo větší a vlasy volně rozpuštěné, zrovna přistával na trávě a vypadal zlostně.

„Ta zdegenerovaná smečka nešťastníků že má být Asgard?“ zahulákal. „Takhle hluboce klesli pod tvou vládou? Co to sakra má být ta konstituční monarchie?“

Jejich Thorovi, který byl krapet shrbenější, než by možná být měl, s copánky z vousů a vlasů, a kladivem v ruce, stačilo jen seběhnout kopec, na kterém tak malebně povlával. „Způsob vlády, při které si král může dělat co chce a lid si o tom jenom čte v novinách,“ řekl. „Všechno se změnilo. Už nás nepotřebují.“

Zastavili se kus od sebe a změřili se pohledy, ve kterých se mísilo rozhořčení i zvědavost – stát se mohlo prakticky cokoli, teď ještě ano.

„Napravím je,“ slíbil zachmuřený hlas. „Ty samozřejmě zemřeš – mojí součástí nikdy nebude taková ubohost.“

„Vesmír je dost nekonečný, abychom… ne, máš pravdu. Není proč předstírat sympatie. Já o tobě už slyšel a ty máš jasno od pohledu.“ V očích a po těle mu prolétlo prvních pár záblesků. Výraz tváře náhle ztvrdl a mimoděk pozdvihl kladivo. „Na tohle žádný vesmír není dost nekonečný. Nedovedu si moc představit, jak můžeš být já, i kdy je pravda, že za mlada jsem býval dost horká hlava.“ Podrbal se ve vousech. „Ale já dostal rozum,“ doplnil ještě.

„Rád mluvíš, co?“ podotkl dvojník. „A tahle banda zoufalců patří k tobě,“ otočil náhle hlavu ke quinjetu. „U Ódinova vousu, smést tuhle sebranku jediným bleskem bude ryzí milosrdenství.“

Clint byl první, kdo by připustil, že stát vedle dvou invalidních křesel s paží na pásce není zrovna vrcholný hrdinský nástup. Navíc z quinjetu se ozvalo nespokojené vřísknutí a na zádech mu s rozběhem přistál démonek. Štěbetavě něco sděloval, držel se kolem krku tak pevně, div ho nepřipravil o všechen vzduch, a v druhé tlapce mával panenkou. Clint si ho posunul na bok a podepřel a pomyslel si, že alespoň mají na své straně moment překvapení. Cizí Thor totiž opravdu na okamžik takřka zcepeněl. Kdyby měl v sobě ten jejich alespoň nepatrný kousek Lokiho, mohl ho v té chvíli nejspíš hladce sejmout. Jenže ten spíš ještě pracoval na své hrdinské póze – stejně jako prve na pahorku, i tentokrát se postavil šikovně po větru, takže plášť i vlasy patřičně povlávaly – a sám navíc zíral na své přátele dost překvapeně.

Divům ovšem nebyl konec. Cizí Thor otevřel pusu a vyšlo z něj něco, co bylo démonkově mňoučení nápadně podobné, i když jeho hlubokým hlasem to vyznělo sakra podivně. Démonek ztichl a přikrčil se, něco křikl zpět, a pak si skryl tvář na Clintově rameni.

„Synchronicita mezi našimi světy je… působivá,“ vyslovil Thor skoro proti své vůli. „Ale ne dokonalá. Zabte ten nepodarek – nečistá krev je k ničemu.“

Clintovi se úplně nechtělo přiznávat, že neví, o čem je řeč. „Znáš jeho dvojníka ve tvém světě?“ nadhodil proto neutrálně a nenápadně se pokusil prcka setřást. Snadnější by bylo utrhnout si celou ruku.

„Znám jeho otce,“ pravil Thor. „Až mu povím, jakého ohavného výhonku jsem zbavil tento svět, bude potěšen. Ale ale…“ Tentokrát upřel pohled na Natashu. „Tak to je podivuhodné překvapení.“ Dokonce mu poklesla ruka se zbraní, byl skutečně zaujatý. „Jsi to ty – známe se, viď? Ty špíno, co zničila mého bratra!“

„Tvůj bratr stál proti tobě mnohem dřív, než jsme se poznali,“ řekla Natasha. „Už tehdy měl srdce tam, kde ty jenom kýbl hnoje.“

„Roztomilá až do samého konce,“ ušklíbl se Thor. V Clintovi se všechno napjalo očekáváním. Už těch řečí bylo až moc – brzy to vypukne. „Takže proto jsem v tomto podivném světě. Šli si pro tebe, je to tak? Tví takzvaní přátelé.“ Potěšení v jeho úsměvu bylo ryzí a nefalšované. „Bude skvělé vás zabít znovu.“




- Pokračování -

4 komentáře:

  1. Vida, místo konverzačky u televize máme konverzačku na louce :-D Ale protože ti jde tenhle styl psaní tak skvěle, skutečně to neškodí - nechápu, jak může být vyprávění pomocí dialogů tak napínavé, ale daří se. Ještěže mám další kapitolu před sebou!
    Démonka zbožňuju a jsem hrozně zvědavá, jakou jsi mu přisoudila roli. Banda lazarů mě pořád ještě nepřestala bavit a Bruce je fakt zábavnej. Akorát netuším, jak z toho klaďasové vybruslí, nějak mi jejich početní převaha nekoresponduje se silovou převahou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obávám se, že už jsem už definitivně ztratila jakékoli zábrany... jakože ještě víc definitivně... ale když ony mě tyhle kapitoly tak strašně bavily... tak dobrý, že v tom nejsem sama :-D
      Démonek je dobře, že se ti zamlouvá, to přijde vhod! :-D

      Vymazat
  2. Takové střídání rány do žaludku (andělé, emočně zainteresovaní všichni, Lokiho k uzoufání neužitečný dobrý úmysl, pochyby o Thorovi a potažmo i Clintovi) s polechtáním pod krkem (Bruce a dečka, Tony a podcenění tekutin, děcko a tříhlaví pštrosi, polapení onoho děcka...)

    S Clintem cloumají taťkovské pudy! Panenka mě dostala málem do kolen. Jestli ty pudy necloumají spíš se mnou.

    Jsem potěšena, že zbytek Avengers poznal jejich Thora podle detailů, které již nechali být. :D :D A Tonyho jsi nechala, aby byl sprostej! To je vážné. :D Thorové jsou oba k zulíbání, jeden z nich pěstí. :D :D A jeden dostal rozum?? :D Hohohooo!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To víš. Náš Clint je možná momentálně bezdětný - ale je v to něm :-D No a ten zbytek... hele, co ti budu povídat, psalo se to samo. :-D :-D

      Vymazat