sobota 28. července 2018

Skrímsli III. - 3.

 Skrímsli opět na scéně. A všichni by nejraději byli někde jinde.








Bagrat byl do značné míry oběť špatných zkušeností. S Ódinovými rádci Loki nikdy dobře nevycházel – jejich představy o tom, jak spravovat království, se od těch jeho značně lišily. Nedávné zkušenosti s tajemníkem Viktora Dooma byly ještě o poznání dramatičtější. A z pravé ruky Tonyho Starka, tedy Pepper, měl Loki skutečně nahnáno, protože ta kdyby se na něj jednoho dne naštvala, Loki nebude ten, kdo v tomhle souboji zvítězí.


Když se tedy Bagrat pokoušel být přátelský, narazil na značnou odtažitost.

„Jsem také mág,“ nedal si pokoj. „Mohu být užitečný, když bude třeba.“

„Ještě nevíme, co bude třeba,“ řekl Loki a snažil se předstírat, že vyhlíží průzorem vznášedla k obzoru. Vzhledem k tomu, že se hnali zcela přehlednou plání a všechno bylo jenom a bez výjimky bílé, bylo to předstírání celkově k ničemu.

„Ale určitě bude třeba mnoha sil,“ tlachal – jinak už se to vážně nedalo nazvat – Bagrat pokojně. „Zde jste mezi svými, princi, šetřete jimi. Nemusíte ani zůstávat přeměněný.“ Loki jen zaskřípal zuby. Věděl, že málokdo rozezná, že ho obestírá iluze. Jen on musel mít tu smůlu a narazit na jednoho z toho nepatrného počtu mágů, kteří tu moc měli.

„Loki se poslední dobou zabydlel na Midgardu,“ popíchl ho Thor. „Příliš snadno přejímá tamní zvyky.“ Lokimu sice nebylo jasné, na co Thor naráží, ale mohl se alespoň pokusit nahodit v debatě bezpečnější směr.

„Myslíš, že jsem marnivý?“ pohodil hlavou. „V tom jsi mi ty sám největším vzorem.“

„Já?“ podivil se Thor, „ale já přeci...“ Thor nikdy neměl problém mluvit o sobě, za chvíli už se ho podařilo vyprovokovat i k nějakým těm hrdinským historkám. Loki ale vůbec nebyl klidnější. Bagrat měl něco za lubem, možná přímo něco chystal, každopádně byl na Lokiho zaměřený způsobem, který byl trochu děsivý. Stejně jako Laufey... bylo těžké nepřemýšlet proč, ale neměl se čeho zachytit, na čem stavět. Jediné, co ho napadalo, byla jeho magie. Byl silný, o tom nebylo pochyb. Ale ne zase nějak výjimečně, alespoň zatím ne, byl ve věku, kdy jeho moc teprve rostla... takže v tom nejspíš byla politika. Možná jim připadal snadno ovlivnitelný, chtěli se snad přes něj dostat blíž k Ódinovi? Tak neinformovaní snad nebyli...

„Loki?“ řekl někdo a on, vytržený ze zamyšlení, zmateně vzhlédl. „Už jsme tu,“ řekl Thor a znovu měl v očích ten trochu podezřívavý výraz. Loki by se vsadil, že uvažuje nad tím, kdo na Midgardu popletl jeho malému bratříčkovi hlavu. A že vůbec nemá tušení, jak velice daleko a zároveň blízko je pravdě.

Vystoupili ze vznášedla a ocitli se přímo před menším davem Jotunů. Postávali tiše, v neuspořádaném houfu, muži, ženy i nemnoho dětí, všechny tváře i myšlenky upřené k nově příchozím; a ten skvělý okamžik si budoucí maličký vybral k tomu, aby o sobě dal vědět. Loki zastavil v půlce kroku a měl co dělat, aby nezačal v předklonu a objímací si břicho hluboce oddechovat, a nejlépe si trochu zanadávat. Jak může něco tak malého dávat takové rány? Ne že by to bylo něco úplně nového, stačí chvíli počkat, opravdu skvělé načasování, skvělé... statečně předstíral, že si prohlíží modré tváře před sebou, a jestli snad měl o něco strnulejší pohled, těžko by mu to mohl někdo vyčítat. Byli velcí. Bylo jich mnoho. Hradba modrých těl s oštěpy v rukou.

Ale v těch tvářích nebyla zloba, jak napůl podvědomě očekával. Bylo to... naděje? Nebylo snadné v nich číst. Ale brzy si byl jistý – skutečně naděje. Občas nejistota, nějaký ten lehký despekt či nedůvěra, ale nejvíc očekávání a naděje.

Bagrat a Thor se po něm ohlédli, oba s lehce tázavými výrazy v očích, a Loki usilovně přemlouval maličkého, aby si dal konečně pokoj, už to jeho postávání začínalo být vážně trochu trapné... tihle lidé na něj spoléhají - a ten pocit byl stejně povznášející, jako znepokojivý – a předvést se jako nervově labilní zbabělec nebylo přesně to, co teď potřebovali.

Konečně mohl vykročit kupředu. Jotuni se rozestoupili, udělali jejich trojici uličku, která mířila přímo k moři. Mírně se ukláněli na pozdrav, tu a tam se někdo trochu usmál a Loki byl docela rád, že jsou to úsměvy jen velmi decentní, protože zuby měli velké a často sbroušené do špiček. Z obětí okolností z nich takový širší úsměv snadno dělal lidožravé příšery z asgardských pohádek.

Vznášedlo je vysadilo na okraji vesnice. Byla vybudovaná částečně ve skalách, částečně z ledu, i když stavby to byly oproti hlavnímu městu skromné a tíhly k praktičnosti. I tak to mělo své nepopiratelné kouzlo... barbaři, nepochybně. Ale i tací mají duši.

Vesnici bohužel minuli, Bagrat jen prohodil pár stručných slov s jedním honosněji nastrojeným Jotunem, a znovu jen ve třech pokračovali úzkou stezkou rozeklaným kamením, stoupali na útes. Loki se tvářil hodně zadumaně, aby ho nechali být, ale i ta krátká cesta ho vyčerpávala a soustředit se dokázal jenom na ni, každý další krok a pár ošklivých myšlenek pro Bagrata, který docela určitě mohl zvolit nějaké lepší místo, třeba v údolí, nebo kdekoli, kam by se dostali vznášedlem. Tohle už bylo vážně směšné, a trochu k vzteku. Nedokázal si zvyknout na neustálá omezení, která sebou budoucí maličký nesl. Přijal je jako nevyhnutelnost, se kterou se však nedokázal ztotožnit, a tohle byla jedna z těch chvil, kdy je chtěl hodit za hlavu a prostě jenom fungovat. Potřeboval vylézt jeden kopec, proboha! Vůbec v té chvíli nechápal, jak to kterákoli ženská mohla být ochotná absolvovat víc než jednou.

Zahleděný do sebe si proto si v první chvíli ani neuvědomil, jak blízko skrímslimu jsou, to až když se před ním otevřel strmý sráz a výhled na moře. V širokém oblouku zátočiny se to obludně velké monstrum malátně převalovalo ve vodě, pod kterou se ani pořádně nedokázalo ponořit.

Loki se snažil pochopit celkový obraz. Nevěděl, co jsou jotunské mořské farmy, jak vypadají, ani jak fungují. Ale podél pobřeží i ve vodě byla řada staveb, nyní zřetelně pobořených, voda měla nezdravě kalnou barvu a ve vzduchu se vznášel náznak jakéhosi nezdravého pachu.

Bagrat se postavil vedle Lokiho a neradostně shlížel na to dílo zkázy. „Společnými silami jsme ho dokázali utišit,“ řekl, „ale nic víc. Kdybychom ho nechali proplout ze zátočiny, nadělá na dalších farmách obrovské škody dřív, než se dostane na volné moře. A kdybychom ho zabili, zamoří takhle velké mrtvé tělo široké okolí – i kdybychom to náhodou dokázali.“

„Stěží,“ odvětil Loki nesoustředěně. „Ale on se dokáže pohybovat i po souši... to jste asi nechtěli slyšet.“

„Nemůžeme si dovolit ztratit tohle území,“ pokračoval Bagrat, „jsou tu teplé prameny a jedna z mála oblastí, kde ani v pokročilé zimě moře nezamrzá. Už teď budeme mít problémy s dodávkami potravin.“

„Dobře,“ řekl Loki. „Dobře...“

Původní plán byl jasný. Vytvořit nový kámen, lupnout ho skrímslimu kam je třeba, zavolat Heimdalla a dopravit tu přerostlou příšeru zpátky domů. Jenže teď si vůbec nebyl jistý, jestli to půjde udělat. Skrímsliho před sebou sice viděl, oči mu zcela jasně říkaly, že se rozvaluje v zátočině pod ním, ale jeho magie si tím tak jistá nebyla. Dokonce vztáhl ruce, aby se jeho skryté smysly dokázaly naladit co nejjemněji. Byl si jistý, že vnímá správně; cítil Thora a surovou sílu, kterou oplýval, cítil i Jotuna po svém boku, magicky silného a stabilního muže. Až z vesnice k němu doléhal slaboučký vánek mnoha malých sil. Jenže se skrímslim bylo něco špatně.

„Už jste na něj něco zkoušeli?“ zeptal se Bagrata, ale ten jenom zavrtěl hlavou.

„Zkoumali jsme ho, tišili. Nic víc. Je něco v nepořádku?“

„Něco je jinak,“ pojmenoval to Loki nakonec nejvýstižněji, jak mohl. „Dejte mi chvíli.“ Usadil se na nejbližší vhodný kámen, znovu vztáhl ruce, a kdyby si to byl ochoten přiznat, chvíli jenom odpočíval. Pak se znovu pustil do zkoumání skrímsliho. A najednou mu to došlo – celé naráz, se všemi souvislostmi – a polila ho hrůza. Se skrímslim nic nebylo špatně, to on byl jiný. Jeho magie se smísila s magií budoucího maličkého a se svým dávným výtvorem zkrátka už nebyl kompatibilní. A to znamenalo, že nemohl vytvořit nový kámen. Jenže když nevytvoří nový kámen, nebude možné skrímsliho přenést po duhovém mostě, ani oslabit jeho ochrany proti konvenčním zbraním. V Asgardské pokladnici by se docela určitě našla zbraň účinná i proti skrímslimu v plné síle – ale co by zbylo ze zdejšího pobřeží? Pustina. A těch několik týdnů, které do porodu zbývalo, tu skrímsli docela určitě v pokojné nečinnosti nevydrží.

Sklonil hlavu a pokoušel se rozdýchat tu ostrou vlnu bezmoci, která jím projela, syrovou hrůzu z představy, že bude moct leda přihlížet zkáze. Upřímně si v té chvíli přál, aby na půdu Jotunheimu nikdy nevstoupil, a tohle celé byla starost někoho úplně jiného.

„Loki?“ ucítil na rameni bratrovu ruku. „Je všechno v pořádku?“

„Nech mě,“ setřásl ji skoro hněvivě, „musím přemýšlet.“ Kolikrát jim to bude opakovat? Neřeší se všechno rychlou ránou kladivem! Břicho ho rozbolelo, snažil se uklidnit, snažil se na něco přijít. Měl by to zkusit z druhé strany. Musel tu být důvod, příčina toho, že skrímsli začal putovat po světech Ygradsillu. Mimoděk se schoulil do sebe, připadal si náhle strašně, nepředstavitelně unavený... nechtěl tu být, nechtěl řešit osud celého světa. Chtěl si zalézt pod deku na své pohovce ve Stark Tower a jenom tiše, nekomplikovaně být.

„Já vím, v čem je problém,“ ozval se náhle Bagrat s podivně rozezleným podtónem v hlase, tolik jiným proti dosavadnímu bohorovnému klidu. „Proč jsi ho jen přivedl, Thore?“

„Cože?“ přeptal se Thor, dokonale zmatený.

Loki malátně zdvihl hlavu, nepřipravený na tak brzké vyrušení. Ještě viděl ruku, kterou k němu Jotun napřahoval, když zkoumal jeho magii. Vůbec nebyl připravený se bránit, když ho Bagrat popadl za rameno a překulil na zem, rychlý jako blesk. Na okamžik mu ještě položil dlaň na čelo, cuknul prsty – a Loki věděl, že jeho iluze právě zmizela, že tu leží s rozhaleným pláštěm a svým obrovským břichem zcela vystavený na odiv všem, bez jakýchkoli pochybností. Z toho se už nevymluví žádným způsobem. Věděl s jistotou, že Thor vykřikne něco zděšeného a výhružného, to bylo nevyhnutelné. Zatím se nad ním ale skláněly jenom rudě žhnoucí oči.

„Ty zlořečený bastarde,“ soptil Jotun, „čí to je? Byl to Asgarďan? Odpověz mi!“

„Nech ho být!“ vyjel Thor a pokusil se Bagrata odstrčit. „Co jsi s ním provedl?“

Jotun po něm vrhnul vzteklý pohled. „Však on nám to poví sám!“ vyjel. „No?“ sklonil se opět k Lokimu. „Mluv! Čí je to?“

„Člověk,“ zašeptal Loki. „Midgarďan.“

Bagrat s bolestným úšklebkem na okamžik pevně zavřel oči. „Ty idiote,“ zašeptal a ztěžka dosedl na kamení. „Ty zatracené, idiotské děcko...“

Thor poklekl vedle Lokiho a oči mu zaskočeně těkaly hned k břichu, hned k vyhublé tváři, kterou málem nepoznával. „Loki, Loki...“ A teď se zeptá, proč jsem mu to neřekl. „Proč jsi mi to neřekl?“

Loki chtěl jediné – schoulit se a zavřít oči. Už by ani netrval na svojí dece a pohovce, jenom ať mu dají všichni pokoj a nikde na dohled není skrímsli, u kterého musí tak velkolepě selhat.

„Jsi v pořádku? Mluv se mnou!“

„Není a nebude,“ prsknul Bagrat. „Tím jediným se utěšuj, Thore, princi Asgardský. Řešit následnictví,“ uchechtl se skoro hystericky, „by jistě byl zajímavý oříšek.“ Znovu upřel pohled na Lokiho. „Copak ty vůbec nic nevíš?“ vykřikl znovu. „Jistě, nevíš... nepřipravil ses, nic nezjišťoval, prostě sis nechal udělat parchanta od nejubožejšího ze smrtelníků.“ Vztek v něm spíš rostl, než utichal. „A to mi říkali, že jsi chytrý!“

„Stačilo,“ uťal jeho řeč Thor stroze. Zdvihl Lokiho ze země a posadil tak, že si ho opřel do náručí a objal ho pažemi, a jenom Loki cítil, jak se chvějí. „To... to nějak vyřešíme.“

„Vyřešíme – co přesně?“ řekl Bagrat velmi nepříjemným hlasem. „Nejlepší by bylo vyříznout mu to z těla. Ještě by stačil zachránit Jotunheim.“

„Jestli se malému něco stane, neudělám nic! Klidně si všichni zdechněte hlady,“ zavrčel Loki nenávistně.

„Pozor na tak silná slova,“ ušklíbl se Jotun. „Nevíš nic. Sám budeš příčinou jeho smrti.“

„Jotunští muži prý dokáží porodit dítě,“ řekl Thor, který už pochopil, že je výjimečně na něm zůstat klidný... i když moc nevěděl co říct. „Ale považoval jsem to za báchorky.“

„Někteří,“ opravil ho Bagrat. „Musí to být dost silný mág, aby zvládl fyzickou proměnu, která se ale provádí předem, ne až dodatečně! Zlost mnou cloumá, když vidím takový nepodarek.“ Frustrovaně vyskočil na nohy. „Je s podivem, že jsi ho dokázal nést tak dlouho,“ ucedil.

„Nevěděl jsem,“ pokračoval Thor samovolně, „že i někdo jiný...“

„Přestaneme nyní laskavě řešit můj stav,“ ozval se Loki a zdvihl hlavu z Thorova pláště, kde dosud tiše odpočíval a s jistou nostalgií vdechoval známou vůni. Když byl malý, Thor ho občas nosíval na zádech a předváděl svou sílu. I takové chvíle by Loki rád vrátil. Jakékoli chvíle, snad i ty nejhorší... jenom nebýt tady. „Jsme tu kvůli skrímslimu a osud Jotunheimu leží v našich rukou.“

„V tvých rukou je leda krev našich lidí,“ odsekl Bagrat. „Protože nebudeš schopný dotáhnout to do konce.“

„Utiš svůj hněv, Bagrate, přední muži království,“ řekl Loki mírně, protože mezitím stačil dostat nápad a to ho rychle smiřovalo s přehnanými emocemi posledních chvil. „Jsem tu, abych pomohl. Možná to nebude tak snadné, jak jsme doufali, ale existuje způsob.“

„Poslouchám,“ pravil Bagrat a v nepřátelské póze, s rukama složenýma na prsou, hleděl zlostně na Lokiho. Ten konečně vstal ze země, přesněji nechal se Thorem zvednout, rozhodnutý nechat si ulevit každým možným způsobem – teď, když už se to stejně ví... vítaná, teplem sálající opora.

„Čí to je?“ zeptal se najednou Thor.

„Teď ne,“ odvětil Loki, pohled upřený na Jotuna. „Nějak jsme předpokládali, že skrímsli využil duhového mostu,“ řekl zvolna. „Nejspíš proto, že jeho první přesun nastal v souvislosti s poškozením mostu démonem z vnějších světů. Ale on byl především sám zasažený, zasažený a zraněný temnou energií.“ Skoro se smutkem se ohlédl po zvířeti. „Necestuje, ani neutíká... on se propadá.“

„Je to možné?“ přeptal se Bagrat nedůvěřivě.

„To nechápu,“ pokrčil Thor rameny.

„Protože jsi nedával ve škole pozor,“ pravil Loki, který ne snad že by vyloženě číhal na příležitost tohle říct. „Thore, asgardská realita skrímsliho už víc neunese. Kdykoli se poblíž a přes něj přežene vlna temné energie – a to je na Asgardu nevyhnutelné – pozmění se jeho fázová konfigurace. V nějaké chvíli je pak překročena kritická hranice a skrímsli se propadne do jiného světa.“

„Na druhou stranu, kdo říká, že to musím chápat,“ dodal Thor a tentokrát pokrčil rameny Loki. Neměl v sobě moc elánu se Thorovi posmívat, protože sám si podstatu celého problému sice uvědomoval, ale spíš intuicí, a vlastně mu také nebylo úplně jasné, jak k tomu sakra mohlo dojít. Přesto tušil, co se musí udělat. Dovolil si dokonce trochu předběžné opatrné úlevy, víc proto, že už ji vážně potřeboval, než že by měl skutečně nárok.

„Odsud bychom ho možná dokázali vrátit na Asgard, ale možná také ne,“ uvažoval nahlas, „a beztak by to bylo jen dočasné...“ Dole na svahu si všiml několika Jotunů, stoupali cestou pomalu vzhůru, opírali se o své oštěpy a pláště za nimi vlály. Nejspíš už se ve vesnici nemohli dočkat zpráv. „Potřebujeme ho dostat někam, kde jsou základní energie více v rovnováze. Bagrate, blíže ke kořenům Ygradsilu je kupříkladu...“

„Vanaheim,“ skočil mu Bagrat do řeči. „Většinu jejich povrchu zabírají oceány.“

Loki se slabě pousmál. „Měl jsem na mysli spíše Helheim. Vím, že Jotunheim a Vanaheim k sobě nehoří přílišnou nákloností, ale...“

„Vanaheim by byl jednodušší,“ ušklíbl se Bagrat. „Přiléhá nejblíž světu Jotunheimu. Myslím jen na obecné blaho.“

„Jak jinak,“ vrátil mu Loki úsměšek. „Nerad bych se však dočkal delegace z dalšího světa a následné výpravy...“ Vítr zesílil a hnal sníh z plání před sebou, jemné, suché vločky, takže byli uprostřed jakési menší vánice s hvězdnatým nebem nad hlavou. Teplota ještě klesla, takže i Loki byl rád za plášť. Nebylo to jenom špatné - Skrímsliho chlad také otupoval.

„V Helheimu ho něco sežere,“ podotkl Thor prakticky.

„Myslíš skrímsliho?“ pohlédl na něj Loki, který se na okamžik zamyslel nad existencí vodorovného sněžení a ztratil nit. „Buď si poradí, nebo ne. Víc už pro něj udělat nemůžeme.“ Rozhlédl se a vjela do něj nová vlna elánu. Výpravu ze vsi momentálně neviděl, snad při svém stoupání zůstali krytí za nějakým ostrohem. Skrímsli se stále tiše pohupoval na vlnách a občas malátně hrábnul tlapou, špatně rozeznatelný pod poryvy sněhu.

„Thore,“ obrátil se Loki na bratra energicky, „domluv se s Heimdalem. Ať je připraven: pokud náhodou nepůjde skrímsli přímo přenést, ať na něj alespoň působí temnou energií. Mělo by to přispět k samovolnému přenosu. Vytvořím kámen, který v sobě bude mít vůli k cestě. Ano, vím,“ zdvihl ruku, když už se Bagrat nadechl k námitkám, „nebude vyladěný tak přesně, jako by tohle,“ položil si ruku na břicho, „nebylo. Jenže pořád lepší než nic – a my teď nepotřebujeme skrímsliho přeprat. Jenom popostrčit po proudu. Na to stačí energie i vůle nekonečně míň.“ Což je mé jediné štěstí, dopověděl Loki už jenom v duchu. Docela se těšil na následujících pár chvil. Konečně něco, co se mu zaručeně podaří, a ještě bude dost působivé. Díky tomu, že ve Stark Tower pracoval právě na artefaktech, měl jejich plány dosud v hlavě. O kameni pro skrímsliho už také přemýšlel; mohl teď proto jeden z nich vytvořit zdánlivě snadno.

Pokročil ke srázu, aby měl ten nejlepší výhled, a soustředil se, ruku napřaženou. Záhy se mu v ní začalo mihotat stříbřité světlo, napřed jen neuspořádaný chuchvalec, rychle se však formující do stále menšího tvaru - až mu se slabým zapraskáním na dlani zůstal jen lehce opalizující ovál pokrytý reliéfy. Loki ještě vteřinku vydýchával to magické vzepjetí, hlava se mu trochu točila. Znovu ucítil Thorovi ochranitelské ruce na ramenou, jak ho odtahují dál od propasti, ale už se ani neměl chuť rozčilovat. Jen s úsměvem zíral na to malé umělecké dílo ve svých rukou. Při pozorném pohledu se zdánlivě abstraktní vzor seskládal do podoby skrímsliho obklopeného jotunheimskými znaky.

„Předvádíš se,“ utrousil Bagrat, ale už byl klidný a dokonce se také pousmál. „Mohu?“ Uchopil do ruky to sklíčko tak opatrně, jako by ho mohl pouhým dotykem rozbít.

„Není vůbec křehké,“ řekl Loki.

„Velmi pěkné,“ řekl Bagrat, když si ho prohlížel zblízka. „Máš talent.“ Než se Loki musel začít snažit, aby na něm nebylo vidět, že ho taková chvála těší, dodal ještě: „Možná nejsi tak úplně beznadějný.“ Dobrá. Tohle už bylo blíž tomu, co důvěrně znal. Ať udělal cokoli dobrého, nemohl chybět dovětek, který ho odkázal do patřičných mezí.

„Není proč to protahovat,“ sebral mu Loki ovál z dlaně. „Thore, můžeš tu létat?“

„Ovšem,“ pokrčil rameny Thor. „Zima mi až tak nevadí.“ Na důkaz svých slov se protáhl, až mu zapraštěly kosti. Nebo to možná byly mrazem praskající kusy zbroje.

„Dobrá. Tak tedy tohle,“ strčil mu svůj výtvor do ruky, ale než stačil pokračovat, zaujalo ho něco, co snad zahlédl koutkem oka... tři nevelké, obloukem a zdánlivě pomalu se blížící objekty... projektily? Stačil ještě vykřiknout varování, ale už byly příliš blízko, možná slyšel, ale možná si jen namlouval svištivý zvuk, jak rozrážely vzduch. Thor, který se chystal vyletět, naštěstí držel kladivo dost pohotově, aby ho ještě stačil vymrštit. Nejbližší střelu opravdu zasáhl, ta explodovala s ohlušujícím třeskem, následovala druhá; třetí dopadla mezi ně, ale Bagrat stačil vykouzlit jakýsi štít a většinu exploze odklonil stranou. I tak se rozletěli jako popadané kuželky a okraj útesu zrádně zapraskal.

Loki nadzvedl hlavu a zamrkal, dokonale dezorientovaný, v uších mu pískalo a tvář trochu pálila. Jako ve snách a zpomaleně pozoroval, jak se za balvany na stezce od vesnice objevují ledoví obři, odhazují pláště vesničanů, tasí meče; pod plášti zbroj a v tetovaných tvářích zášť.









































8 komentářů:

  1. Díííky za kapitolku. Ke komentování jsem se dostala až teď. A já si celý komentář smazala :-( tak znovu.
    Celou dobu jsem doufala, že se to neprovalí, i když Jotun ho prohlédl. Ale stalo se a jsem ráda, že Thor zareagoval tak, jak zareagoval. Čekala jsem otázky, otázky a otázky, ale docela rychle to vstřebal a bratra podržel (i když jak je psáno, ruce se mu chvěly, asi začne křičet později, ale spíš z obavy o Lokiho, než že je těhotný, protože si umí představit, co udělá Všeotec).
    Chvíli to vypadalo, že zhotoví artefakt a šup, je vše vyřešeno, ale to bychom neměli co číst, že ano? :-)
    A ten konec, že zaútočí nějaká frakce, co má spadeno na Lokiho - i když proč? Jako odplata Asgardu? Že by chtěli i Thora? - to by se dalo čekat, ale projektily? Kde ty se tam vzaly????
    To je otázek.. nechceš přidat další kapitolku? :-D
    A uáááá dítě má magii. Paráda. Umíš si představit, co dítě s IQ po Starkovi a s magií po Lokim dokáže? Určitě ano, když o tom píšeš :-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Thor už je asi od Lokiho zvyklý na cokoli. A nebo, to bych se tentokrát vsadila spíš, je tak paf, že mu ještě ten šok nedošel :-D Na což by měl nepochybně nárok. Být zvyklý na cokoli neznamená, že ze sebe brácha udělá těhuli :-D
      Ti útočníci nemají ale spadeno na Lokiho. Vlastně výjimečně by se dalo říci, že je v tom Loki nejen nevinně, ale ještě i oběť okolností :-D Těm jde o Jotunský trůn. Chtějí odstranit Bagrata, coby pravou ruku krále, a vůbec se jim nelíbí, že se tam motá Thor, přátelské vztahy s Asgardem vidí jako zradu. Pokud by se situace se skrímslim nevyřešila - a oni doufají, že odstraněním těch dvou by ji neměl kdo vyřešit - a nastal by chaos, a to by tváří v tvář značným škodám a hrozícímu hladu nastal, tak oni by měli větší šance dosáhnout na trůn a pak to nějak vyřešit, případně si na troskách starého postavit nové království... holt náhodný kolemjdoucí problém, který přišel v hodně špatnou chvíli. :-))
      Geniální dítě s magií... nestraš! Třeba z toho ještě vyroste :-D :-D

      Vymazat
  2. Bagrat si to bere nějak moc osobně, to nebude jen tak.
    Skvělý díl.

    OdpovědětVymazat
  3. Ne ne neee, neubližovat polobohům těsně před porodem! Ale Bagrat je mi sympatický, hlavně i tím, jak se pokusil odklonit ten poslední výbuch - přijde mi jako racionálním příslušníkem rasy, která by se pomocí jednoho nezodpovědného puberťáka mohla opět stát velkou, a ačkoliv je absolutním vlastencem a na Jotunheim upíná celou svou mysl, není to ještě důvod být zlý na toho, kdo mu plány kříží. Sympaťák prostě.
    Akorát by mě zajímalo, co to je za bojůvku? Někdo, kdo chce odstranit následovníka? Thore, ochraň svého bratra!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bagrat je zkrátka muž na svém místě. :-)
      Bojůvka viz má odpověď výše. Zjevně jsem ji popsala mimořádně nejasně. O:-)

      Vymazat
  4. - Kdo nemá nahnáno z Pepper? :D

    - Loki je tak krásně zmatený, až se tady musím culit. :D A... frustrovaný. Z toho kouká autorská frustrace, sice minulá, ale pořád tam je. A bude, předpokládám. :D

    - Mimochodem, já ve škole pozor dávala a taky nic nechápu. Fázová konfigurace! :D Předvádíš se stejně jako Loki! :D

    - Bagrat je teď můj oblíbenec, natuty. Má hodně plusových bodů, jestli máš v plánu mi ho znechutit, bude třeba sakra těžký kalibr. :D

    - Kupodivu mě nenapadlo, že by šli obři po Lokim. Jak je to vůbec možné? :D Nemůžou po něm jít úplně všichni! Spíš jsem to brala jako plácnutí po ruce: ,Fuj, pocítil jsi vteřinu naděje a pozitivního přístupu, tady máš odpověď'. A rovnou se připrav i na porod.' :D

    - Říká tam někomu něco pojem ,klid na lůžku'? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakékoli narážky na frustrace jakéhokoli druhu odmítám. Jsem vyrovnaná a duševně stabilní osobnost, která je zná leda z doslechu. :-D
      Fázová konfigurace je ve stejné kapitole jako strukturální integrita. Tuším v kapitole "exotická koření" :-D
      Bagrat je boží, jsem zvědavá, jestli ti to vydrží. :-))
      Klid na lůžku bych byla ochotná vzít za něj... nejlépe ve stínu a s něčím studeným po ruce. :-D

      Vymazat