Na dosah ruky III. - 13.

Nastal den, kdy se ledacos vysvětlí... a vyvstanou zase nové otázky. :-)





Clint visel v poměrně krkolomné poloze několik metrů nad řídícím centrem výrobny, šikovně ukrytý mezi nosníky a trubkami klimatizace - byť jedna byla příliš horká a druhá příliš studená, takže na střídačku se pekl a mrznul - a dumal, jestli tohle je opravdu ten přiměřeně nenáročný program vhodný pro období rekonvalescence jeho těžce zkoušené hlavy. Ne že by mu něco scházelo ke štěstí. Byl znovu v akci, zajímavá odhalení na dosah, dokonce výjimečně nemusel ani spěchat, protože nikde nestrašil žádný budík odtikávající vteřiny do výbuchu či konce světa...

Dobře, tady to trochu haprovalo. Neodbytný pocit, že by se měl ujistit, jestli opravdového Starka náhodou nedostali, ho neopouštěl. Přílišné sebevědomí byla past, na kterou každý někdy dojel, poučil se - tedy poučil se, pokud se nejmenoval Tony Stark - a příště si dal pozor. Jenže tady šlo o někoho, kdo se jmenoval Tony Stark a tudíž patřil mezi nepoučitelné a tudíž... A taky chtěl dost naléhavě prohodit pár slov s Natashou. Když mu Loki v rámci instruktáže sdělil jen tak mimochodem tu drobnou maličkost, že řekl Faradayovým lidem, kde ji mohou dostat, málem došlo k na pěsti. Sice pak tvrdil,  že je Natasha dávno zpět ve Stark tower a že mise byla splněna odpovídajícím způsobem, ale něco na tom tak docela nesedělo.

Chlápci pod ním konečně přešli na jiné stanoviště, z tónu hlasů si přečetl, že si chtějí dát pauzu. Na druhé straně haly stále běžela linka, na které mechanické paže sestavovaly nové roboty - už stačil vypozorovat, že na jedné straně probíhá kompletace a druhá část haly je vyhrazená pro vývoj - a obojí ho zajímalo víc než málo.

Opatrně seskákal na zem, vhodně krytý mechanickým zvukovým pozadím, usadil se před počítač a se zájmem zabušil do klávesnice. Vedle takového Starka byl naprostý nýmand, to ostatně skoro každý, ale to neznamenalo, že by uměl jenom střílet do terče a dál nic. Pokud pro něj bude zdejší rozhraní jen trochu srozumitelné...

"Jarvisi, jak já bych tě teď potřeboval," utrousil pro sebe. "Tohle by se ti líbilo." Ke své nemalé radosti se proklikal až k programu, který ovládal kompletační linku. Rychle zjistil, že nějaké větší změny by zabraly moc času, takže na výrobu malých Iron manů bohužel nedojde, ale na jedné ze specifikačních karet našel šikovný prostor pro svou malou improvizaci: změnil způsob úchytů chapadel. Místo pěti malých šroubků vnitřní otočné matice nastavil dva. Byl si jistý, že s takovou se jim ti mechaničtí hajzlíci sice poslušně rozběhnou správným směrem, ale při prvním rychlejším manévru se prostě rozsypou. Skoro si přál být u toho.

Někde poblíž se ozvalo nějaké nejasné cvaknutí, lupnutí, zkrátka zvuk, který sem nepatřil; Clint bleskově zavřel okno a zajel pod stůl. Mezi kabely se propletl do bezpečné vzdálenosti od jakýchsi nohou, protáhl se kolem sloupu, a už to skoro vypadalo, že proklouzl bez povšimnutí, když se ozvalo přesně to, co nemělo: "Tady je!"

A od té chvíle šlo všechno špatně. Znovu se ukázalo, že Faradayovi lidé jsou možná nepříliš dobří v přímém kontaktu, ale hodně bodů získávali dobrým plánováním. Koneckonců, připravit každého z Avengerů v první řadě o komunikaci se jim dokonale vyplácelo. Přinést si na konkrétně tohoto Avengera pevnou síť a využít členitost místa, které neznal, byl bohužel také dobrý tah. Už dávno si Clint nepřipadal tak trapně, jako když ho táhli chodbou omotaného jak mouchu v pavučině a mohl jim leda tak barvitě nadávat.

w w W w w

Tony Stark si zatím v duchu sestavoval seznam nejméně populárních únoscovských praktik. Na vrcholku žebříčku s velkým náskokem bodů čněl 'pytel přes hlavu', ta věc byla vážně odporná, zvlášť když ho z dodávky odtáhli do vrtulníku a nedokázal poslepu odhadnout následný manévr, takže strávil několik desítek minut v neustálém dojmu, že už už padá. Navíc byla cítit po banánech, nic proti nim původně neměl, banány byly fajn, ale nějak došel k názoru že už si v životě žádný nedá, nikdy.

O druhou příčku se pak svorně dělila primitivní žoldácká hra 'hádej, z které strany tě teď praštím' a příliš těsně utažená pouta, která mu jako bonus přivázali k řetízku kolem pasu, zřejmě inspirace z federální věznice - dovedl si snadno představit, že ji důvěrně znají. Jeho nedávný trénink mu byl k ničemu, protože nedokázal rukama ani pohnout, natož si je natočit do správné polohy. Ne že by si nějak pomohl, i kdyby to šlo, měl je spoutané před sebou a byl zcela pod dohledem. Přímo jasnozřivě vnímal, jak mu otékají zápěstí a dokrvava se odírá kůže. Nějakou dobu bude potřebovat delší rukávy u košil.

Nakonec se bez významnějších incidentů dostali přesně tam, kam měli únosci namířeno, takže usoudil, že Fury se s odhalováním vzorců jejich komunikace vůbec nenamáhal, a že měl riskovat a prostě na Furyho zařvat polopatě, jak se věci mají. Třeba by ho za to možná ani nezastřelili a teď by si připadal jako o něco menší hlupák.

Chodba, výtah, chodba, pár schodů, o kterých se mu nikdo nenamáhal říct a jenom zázrakem se skutálel bez zranění, další chodba, kdosi ho prudce strčil do zad a zasmál se: "Dávej si pozor, kam šlapeš!"

Bouchly dveře, poctivá ocel, žádný tenký plech, a zarachotil zámek. Podle způsobu, jakým se všechny ty zvuky rozléhaly, místnost nebyla nijak rozlehlá a skoro určitě byla prázdná. Zůstal nehybně stát a jen se snažil utišit bušící srdce a přerývavý dech. Co je kolem, nastražená ostří, jámy, hadi...?

"Starku," ozval se povědomý hlas, který nedokázal hned zařadit, protože s tím zatraceným pytlem hůř slyšel, "když mi uvolníš ruce, dost si tím pomůžeme."

"Clinte?" řekl nejistě a užasle. "Co tady...?"

"Udělej krok dozadu," řekl Clint, "stojíš mi těsně u obličeje, nerad bych to dostal. Podlaha je rovná, jen klid."

Tony poslechl.

"Skoro nic nevidím, tak se tě napřed zeptám," pokračoval Clint až podezřele chlácholivým hlasem a Tony si uvědomil, že se celé jeho slabě chvěje a vibruje, přestálým stresem, náhlým chladem, mírným šokem z těch všech bolístek, co ho cestou potkaly. Vztekle zaťal zuby. Nelíbila se mu představa, že je to tak moc vidět. "Jak máš spoutané ty ruce? Kovová pouta a k pasu?"

"Jo," odpověděl a zapracoval na tom, aby zněl klidně. "Dost nakrátko."

"Fajn. Klekni si, ať se můžu podívat... hele, ten provaz kolem krku nevypadá na uzel, ten rozvážu i zubama. Ale nezvednu se, takže se musíš dostat ke mně. V klidu, prosím tě - tak tohle fakt musí být pohled pro bohy..."

Tony se opatrně podle Clintových pokynů našteloval tak, aby mu Clint dosáhl na zmíněný provaz. Musel to být opravdu pohled pro bohy, když se tam v obskurních pozicích váleli jeden přes druhého, každý limitovaný vlastními pouty.

"Jau! Kousnul jsi mě do krku."

"Hohiň! He di hodnout!"

"Odpouštím ti a přidávám svou nehynoucí vděčnost," řekl Tony s obrovskou úlevou, když provaz konečně povolil a jemu se povedlo pytel setřepat z hlavy dolů. "Konečně vzduch!"

"Tady?" ušklíbl se Clint. "To tě pořádně praštili mezi uši."

"Jsem skromný," odvětil Tony povzneseně a odpovědělo mu posměšné odfrknutí.

Jediné světlo tady byl slabý svit jeho reaktoru, a to skutečně nebylo nic moc, zvlášť když se neměl v plánu svlékat. Raději spoléhal na to, že se oči postupně přizpůsobí. V první chvíli ale měl pocit, že má patrně halucinace, protože pohled na jakýsi podivný kokon a z něj trčící Clintova hlava mu moc smysl nedávaly. Pak se rozkoukal dost na to, aby pochopil, že Clint je velmi důkladně zamotaný v nějaké velké těžké síti a poměrně účinně znehybněný tím, jak šikovně mu provlékli ruce i nohy jednotlivými oky. Tony si byl jistý, že by v podobné poloze nevydržel ani sekundu; Clint byl sice ohebný jako opice, ale tohle muselo být pekelně nepříjemné i pro něj.

"Vypadáš jako origami," řekl zamyšleně, "nebo možná jako by na tobě trénovali orientální uzlování. Kde mám začít?"

"Jestli mi dostaneš ven ruce, pak už si poradím," odvětil Clint. "Prostě jednu vrstvu po druhé, prosím tě, mohl bys už začít?"

Tony se pokusil si lehnout za ním, protože Clint měl ruce zkroucené za zády, pak vedle něj, malý dosah vlastních spoutaných rukou ho ale limitoval natolik, že si nakonec musel lehnout přímo na Clinta, který si neodpustil nějaké nejapné poznámky o příliš tučných večeřích, což opravdu nestálo za odpověď, zvlášť když si byl Tony jist, že váhu má vcelku optimální. I když ne zrovna k tomu, aby se válel po někom, kdo je poněkud potlučený a svázaný v dosti bolestivé poloze.

"Možná bys mi zatím mohl říct, kde ses tu vzal," nadhodil Tony, zatímco napůl znecitlivělými prsty posouval provazy ok a ke své pramalé radosti cítil, jak mu zpod těsných pout vytékají první pramínky krve.

"Bylo nebylo," řekl Clint a trochu zasyknul.

"Dobrý?"

"Pokračuj. Takže bylo nebylo. Za devatero horami a devatero světy se přihodilo, že mocný Thanos byl spoután a uvězněn, a i když přiznávám, že mi to hlava nebere, začalo se tomu říkat 'spoután do kamene'."

"U toho jsem byl," řekl Tony.

"Tak jest. Co jsme nějak přeslechli či nedocenili, či jenom usoudili, že se nás to netýká, byla jedna drobná poznámka - že bude trvat řadu let, než se ze svého uvěznění prodere ven."

"Je přeci na Asgardu."

"To ano. Stop! Zpátky, sakra, vykloubíš mi rameno."

"Takhle lepší?"

"To mi jenom urveš dva prsty, vyber si jiné, tyhle potřebuju!"

"Nekňuč pořád!"

Clint se rozhořčeně nadechl. "Válíš se tu po mně -"

"A ty si myslíš, že je to nějaké extra terno? Víš, jak jsi tvrdý?"

"To je narážka na mé mužství, nebo na vytrénované svalstvo? Doufám, že to druhé, s tím prvním tě nemám zájem seznamovat, děkuju mockrát."

"Škoda." Tony si byl bohužel velmi zřetelně vědom toho, kde přesně se opírá jeho stehno a taky... "No moment - to není - ty tam máš vyztužené kalhoty?!"

"Samozřejmě," odvětil Clint důstojně. "Tohle je pracovní oblek. Montérky tajného agenta. Když pominu všechno ostatní, cvičné souboje s Natashou by tě taky naučily, co je důležité si chránit."

"Budu si to pamatovat. Prosím tě, pokračuj raději - skončil jsi u Thanose."

"Celé je to o Thanosovi," řekl Clint. "Podle všeho těch pár let nepřipadalo Lokimu dost dlouho na to, aby si nedělal starosti. Navíc když osvobozovali Bruce Bannera, slupka kolem Thanose se ještě ztenčila. A Asgard patrně nemá dostatečně účinný způsob, kterým by Thanose skutečně zastavili."

"Fíha."

"Co jsem tak pochopil, možná by se to nakonec povedlo, ale ne bez velkých škod, ale možná taky ne - a Loki si je naprosto jistý tím, že mu Thanos půjde po krku."

"To zní docela pravděpodobně, vzhledem k okolnostem."

"Takže Loki se rozhodl vyrobit tu srandu, která Thanose drží uvězněného, a prostě tu krustu kolem něj tu a tam přiživit."

"Takže na tom celou dobu pracoval!"

"Přesně. Jenže zná jen přibližné principy a nedokázal s tím pohnout."

"Pořád mi není jasné, jak to souvisí s touhle kobkou. Hele, co tvá levá ruka říká na nově nabytou svobodu?"

"Říká, že je tak odkrvená, že s ní stejně nemůžu pohnout. Zatím ji někam polož."

"Ok, přidáme jí kamarádku... sakra, od chvíle, kdy jsem se seznámil s obsahem tvých kalhot, mi už všechno zní jako narážka."

"Soustřeď se na Thanose."

"Jasně, jen pokračuj."

"Pak Loki podnikl menší pátrání, jestli už na Zemi někdo něco podobného nezkoumá. Šarlatáni, vynálezci samochodných sandálů a teoretičtí vizionáři bez středoškolského vzdělání zahrnuti."

"Jo, vybavuju si, že se vyptával, jak funguje spamový filtr. Do Stark Industry pořád něco chodí. Jako všem, kdo mají peníze, neutuchající proud žádostí o granty, dary a podporu všeho druhu."

"Věřím ti. No konečně! Slezeš už dolů?"

"To je vděku..." Tony sklouznul z Clinta a sledoval, jak se snaží rozhýbat zatuhlé ruce a sám si i neobratně osvobodit nohy. "Vypadáš hrozně," řekl povzbudivě.

"Na někoho, kdo potřebuje sundat pouta, nemáš zrovna diplomatické řeči."

Tony pochmurně shlédl na kovové řetízky. "To se chceš prokousat?"

"Věř profesionálům." Clint s odporem skopnul zbytek sítě a pár vteřin jenom ležel na zemi, ruce i nohy rozhozené do stran. "Konečně svoboda."

"Říká někdo, komu se nepozdávalo, když jsem zvolal konečně vzduch! Technicky vzato je tu rozhodně víc vzduchu než svobody."

Clint se vyhoupl do sedu a rukama přejel po kožených chráničích na předloktí. Po chvíli z nich vydoloval tenkou kovovou planžetu.

"Předkloň se trochu, ať aspoň něco vidím... Jo, takže naší Popelce se v hromadě hrášku podařilo objevit diamant - vědkyni, která se zabývala technologií, která byla předstupněm technologie, kterou náš milý Loki potřeboval k uvěznění kosmického padoucha. Zní mi to ujetě, i když to říkám já sám."

"Jenže Faraday mu ji vyfouknul před nosem."

"Jenže Faraday mu ji vyfouknul před nosem. Nebo byla od začátku jeho a jen zareagoval, když zjistil, že poptávka jde od firmy, kterou máš osobně pod palcem. Buď jak buď, on měl tu ženskou i výsledky výzkumu a dokázal komunikovat přes tak dobře propletenou síť prostředníků, že ji Loki nedokázal najít."

Na zemi zachrastily uvolněné řetízky a Tony okamžitě zdvihl ruce a promnul si tvář. "Konečně se můžu podrbat na nose. Zvládneš i ta pouta?"

"Jen se natoč, abych měl co nejvíc světla... Takže. Aby Loki dokázal, že je nehodlá podvést, dostal několik dílčích úkolů. Za to dostal dílčí výsledky výzkumu. Drobečky za drobečky."

"Ty štěnice," řekl Tony.

"Jo. A taky to skladiště. A ještě prásknul, kde dostanou Natashu."

Tonymu se zatmělo před očima. Znovu ji tam viděl, postřelenou, bledou, tolik odhodlanou získat Bruce přes to, kolik krve ztratila, bojovnice do posledního dechu...

"Ale říkal, že je v pohodě... hej, Tony, je Natasha v pohodě?"

"Jo, je v pohodě," řekl Tony dřív, než se nad tím stačil víc zamyslet. Nějak měl dojem, že tohle by mohlo s Clintem zamávat víc, než celá předchozí bitka a věznění - a pořád ještě měl na paměti Lokiho slova ohledně toho, že by měl být v klidu. Trochu absurdní v téhle chvíli. "Někdo by si měl s Lokim trochu promluvit."

"To měl," odtušil Clint. "Takže proběhly nějaké drobnější kšeftíky, aby se obě strany ujistily o těch nejlepších úmyslech, a nastalo velké finále. Výměna Tonyho Starka za geniální vědkyni."

Tony jen nevěřícně zavrtěl hlavou. "Pár maličkostí tam nedává smysl."

"Jenom pár? Tak to počkej, až se nad tím víc zamyslíš. Ale vydrž, už jsem skoro u konce. Oni Lokiho nikdy naživo neviděli, takže já jsem měl předstírat, že jsem ten, s kým jednali, a on se přeměnil na tebe. Starku, to bylo neuvěřitelný, dal bych ruku do ohně za to, že jsi to ty."

"A co mé mocné osobní fluidum?"

"To mluvíš o těch svých voňavkách?"

"Od tebe to sedí!"

"Já používám běžné hygienické prostředky."

"Pche."

"Nemohl by ses postavit na hlavu? Líp na to uvidím."

"A když si lehnu a položím ruce takhle...?"

"Dobrý. Ta podoba byla fakt dokonalá, i mluvil jako ty. Bohužel tu měli biometrické skenery a taky měli docela dobrý přehled o tom, kde zrovna jsi. Co jsi proboha dělal v kasárnách na velitelství?"

"Říká se tomu práce, Clinte. Vydělávání peněz. Přesvědčil jsem armádu, že bez mých transportérů bude nahraná. Jsou fakt dobré, mimochodem, možná by se to dalo počítat i jako charita, na obrannou techniku jim počítám vždycky míň..."

"Mě přesvědčovat nemusíš. Takže já se měl postarat o tu holku a zmizet a Loki v tvojí podobě nejspíš chvíli plánoval předstírat, jak úpí ve sklepení... hele, Starku, jsi to opravdu ty? Když jsi mi tuhle nabízel tu whisky s colou, jakou barvu mělo paraplíčko?"

"Zelené s bílými puntíky. A ty jsi ty...?"

"Načež jsi zjistil, že ti došla cola a nalils mi tam pepsi. To byl strašný humáč. Sliboval jsi pak, že už nebudeš tolik pít."

"Fajn. Ty hraješ Lokiho, Loki hraje mě, i když vážně netuším, jak na to mohl někdo skočit - co bylo dál?"

"Ukázalo se, že ta ženská nic nemá, dostala se do slepé uličky, výzkum byl k ničemu. Zřejmě to nebylo přijato nijak velkoryse, protože jí... no, zabili jí. Přinesli jenom hlavu. Pak zastřelili Lokiho, že prý podle biometrických údajů je jasné, že to nejsi ty, pak se pokusili zastřelit i mě, v čemž jim tvoje mrtvola účinně zabránila tím, že vyskočila kulkám do cesty, takže Lokiho tragická bilance má k dobru malé bezvýznamné plus, a pak jsem vyrazil zpátky na čerstvý vzduch. Loki se rozhodl prošťourat počítače, jestli přeci jenom nenajde něco užitečného. Konec pohádky. Detaily o tom, jak jsem se ocitl tady, už přenechám tvé ctěné fantazii, ale vážně jich byla velká přesila, já myslím, že nejmíň sto, nebo tak nějak."

Tony chvíli mlčel. "Vážně s ním budu muset promluvit," řekl nakonec temně. "Nemáš tam i pasáž o tom, proč sakra nikomu nic neřekl?"

Teď se pro změnu odmlčel Clint. Na Lokiho byl momentálně pořádně naštvaný, ale byly věci, ve kterých s ním souhlasil, nebo je minimálně chápal, a nemohl je tak docela nebrat v úvahu...

"Podle těch různých náznaků, kterých se mi dostalo," řekl po chvíli, "se prostě strašně bojí Thanose a zřejmě je pro něj nepřijatelná představa, že bys to věděl, nebo ho dokonce litoval...?"

"Aha," řekl Tony nic neříkajícím hlasem. V té chvíli pouta konečně cvakla a ten bolestivý tlak na zápěstích pominul. "Díky," vydechl s netajenou úlevou a vyhoupl se do sedu.

"Ví někdo, že jsi tady?" zeptal se Clint. "Protože Loki se po mně nakonec možná začne shánět, ale ruku do ohně bych za to nedal."

"Doufal jsem, že Fury, ale... nejspíš nikdo ani neví, že jsem v loji," přiznal Tony neradostně. "Jarvis sice má své protokoly pro případ ztraceného spojení, ale nevím přesně, jak mě odpojili. Jestli mi prostě sebrali vysílačku," dotkl se mimoděk ucha, "a potichoučku s ní zaběhli někam k podzemce, může nějakou dobu trvat, než vyhodnotí, že ke ztrátě spojení nedošlo přirozeným způsobem."

"Mizerná situace," zhodnotil to Clint bez většího zaujetí a od Tonyho pout se plynule přesunul k zámku dveří.

"Půjde to?"

"Dej mi okamžik... ne, zvenčí je závora. Řekli ti něco? Faradayovi jde o pomstu a tenkrát jsme ho zatýkali čtyři - ty, já, Natasha a Thor. Kde je Thor?"

"V Evropě, stejně pochybuju, že by ho chytili," řekl Tony. "A k Natashe se do Stark tower nedostanou."

"Co Hulk...?"

Tony měl konečně důvod se pousmát. "Znovu Bruce."

"Aspoň něco... i když v téhle chvíli by Hulk docela bodnul."

"Nebo by nám to tu hodil celé na hlavu. Jsme přeci v podzemí?"

"Kryt předělaný na běžnou zločineckou základnu. Líbilo by se ti to, mají tu skutečně všechno..."

Probírali svoji situaci ze všech stran ještě dlouho, ale všechno to byly jen řeči, které jim s masivními dveřmi nepomohly ani v nejmenším.

w w W w w

Clint ležel na ledové podlaze s rukama za hlavou, zíral do stropu a čekal. Nevyhnutelně nakonec muselo nastat něco - určitě je sem nehodili proto, aby tu mohli tiše umřít hlady - a to něco nebude vůbec dobré, tím si byl jist. Stark vedle něj konečně na chvíli usnul a i když dýchal jen lehce, v naprostém tichu podzemní kobky jako by se ten zvuk hlasitě rozléhal a snad i vracel s ozvěnou. Nedalo se v tom spát. A taky měl pocit, že by měl někdo z nich hlídat, i když to už byl úplný nesmysl...

Podle toho, jak velkou měl žízeň, hádal, že tu nebudou dva měsíce, jak by odhadl z pomalu se vlekoucích minut, ale zhruba tak den. I to bylo nesmyslně dlouhé, kde je sakra Loki a kde Fury? I od Natashy by čekal trochu zájmu, nebylo přeci možné, aby je všichni odepsali. To už se víc nabízela ne úplně příjemná možnost, že jsou zašití někde, kde je nikdo nenašel - nebo že ta zatracená základna měla mnohem lepší obranu, než to zpočátku vypadalo.

Na chodbě zazněly kroky, poprvé od chvíle, kdy přivedli Starka, a Clint okamžitě cítil, jak mu rychleji buší srdce a krví začíná proudit adrenalin. V mžiku klečel na koleni a v rukou držel připravenou svou provizorní zbraň vyrobenou z ocelových pout a řetízku, kterým měl Tony spoutané ruce. Věděl, že nepotřebuje ani vteřinu, že mu stačí opravdu jen moment překvapení. Omráčit, nebo alespoň zaskočit, sebrat zbraň, protáhnout se ven a utéct, cokoli z toho.

Dveře se otevřely, přimhouřil oči oslněné zářivkou v chodbě a vyrazil dlouhým skokem kupředu snad ještě dřív, než ten někdo pustil kliku. Bohužel, jejich žalářníci nepodcenili své zajatce ani v nejmenším. Snad ještě letěl ve vzduchu, když něco slabě třesklo, zavoněl ozón, před očima se mu zablesklo - a tělem projela strašná bolest elektrického výboje. Odmrštilo ho to dozadu, tvrdě narazil do zdi a sklouzl po ní k zemi, napůl omráčený. Jen malátně vnímal, že Stark, dosud omámený spánkem, se pomalu zvedá a zmateně rozhlíží, že jeho provizorní zbraň sice zasáhla cíl, ale už nedal do hodu potřebnou sílu a tak bez užitku padá na zem a ten chlap ve dveřích ji se vzteklým zavrčením kope na chodbu, že další dva muži vstupují dovnitř, berou Starka za paže a táhnou ho někam pryč, bez ohledu na jeho nevalnou snahu se vzepřít...

"Žádný strach," zaslechl ještě, než se dveře znovu zavřely, "na tebe taky dojde."

Pak už mohl jen bezmocně zatínat pěsti, když někde blízko uslyšel Tonyho křik.

- Pokračování -