Na dosah ruky III. - 4.

Minule to skončilo výbuchem. Takže nezbytně musí následovat... ano! Žhavá chvilka. :-)
(Dnes jen stručněji: dětičky marodí a jedeme v zombie módu. Ale zato se tuhle i onde cosi projasní. ;-))



Není nad to užít si spolu pěknou chvilku o samotě, pomyslel si Tony a zaskřípal zuby. Lokiho ruka na rameni, kterou si ho zezadu přidržoval, skoro pálila.

"Sakra. Buď něžnější."

"Jsem jako vánek."

"Au! Vyndavej to pomaleji, buď tak laskav."

"Právě mě předběhla hodinová ručička."

"Nepomohlo by nějaké mazání?"

"Ne."

"Ty si to užíváš, co?"

"Jestli chceš, mohu přizvat Thora. Budeš hotový rychleji."

"Děkuju mockrát, ale ty mi bohatě stačíš."

"Anthony, slyšel jsem mnoho zvěstí o mužích, kteří statečně snesou mnohá příkoří, ale pak se hroutí tváří v tvář maličkostem."

"Já se nehroutím!"

"Až dodnes jsem si nebyl zcela jist, jak je to myšleno."

"To si vyprošuji. Aaaa... tahle měla určitě metr."

Před oči se mu vynořila Lokiho ruka. Držel pinzetu a v ní asi třícentimetrovou tenoučkou třísku. "Tahle byla největší."

"Zatracenej stůl!"

"Možná ti zachránil život."

"Nepřipomínej mi to!"

"Rozhodně tě uchránil od těžkého zranění."

"Pohřbím jeho zbytky se vší pietou," ucedil Tony a nenaloženě se ohlédl ke dveřím, odkud se ozvalo něco, co se zcela nepřípadně podobalo potlačovanému uchechtnutí. Clint vypadal poněkud zaprášeně, zřejmě jak se probíral troskami, ale nijak výrazně znepokojeně.

"Bude to na šití?" zeptal se Lokiho. "Já jen, že bych si se špunty v uších zalezl někam do sklepa."

"Sklapni," odsekl Tony a nad nedostatečností své poznámky propadl o to větším chmurám. Záda ho pálila jako čert, krev prosakující ze spousty drobných ran protivně svědila, pár větších šrámů docela i bolelo. Bude nejmíň dva týdny muset spát na břiše. K tomu ten neodbytný pocit deja vu... ale Loki to tenkrát schytal hůř, repulsory zblízka... ale za pár hodin na něm nebylo nic vidět. Určitě to nějakým neurčitým způsobem nebylo fér, i když tenkrát i teď bohužel mohl dávat Tony vinu jenom sobě.

"Sprej bude stačit," odpověděl Loki pokojně. "Dones mi čistou vodu, Clinte."

"Jasně..."

"Vodu, čert vem vodu. Našel si něco? Au!"

"Tahle byla hodně kolmo, ale zato krátká."

"Našel jsem houby. Promiň, Tony, myslel jsem, že to vydržím neříct, ale - sahat na tu štěnici byla vážně pitomost!"

"Díky, žes mi to řekl. Ani by mi to možná nedošlo, poslyš. Člověk se pořád učí. Fakt jsi nic nenašel?"

"Ne. Zkusil jsem zavolat Natashe, ale přes tu vánici se mi to nepovedlo. Až se vrátí, zvládneme toho udělat víc - v quinjetu máme bezva detektory."

"Taky jsem měl bezva detektory," zabrblal Tony. "Než vyletěly do vzduchu. Až to Loki konečně dodělá, půjdu nějaké sestavit."

"Neříkal jsi před chvílí, že mám pracovat pomaleji?"

"Nechytej mě za slovo!"

"Vypadáš děsně," popošel Clint tak, aby měl dobrý výhled. "Jako by tě někdo zbičoval."

"Díky."

"Nech bejt, je to povrchový, když se budeš mazat, ani ti nezůstanou jizvy."

"Na kosmetické okénko teď fakt nemám náladu. Jau! Co bylo tohle?"

"Sedativa," řekl Loki. "Než se ti rány zatáhnou, bude lepší nechat tvé tělo odpočívat."

"Podrazáku..." Tony se skoro mimoděk překlopil poněkud dopředu a skončil na stole s hlavou položenou na složených pažích. Nebylo ve skutečnosti zase tak špatné přijít o výhled na hromádku zakrvácených kousků dřeva, které mu Loki během poslední hodinky s nadpozemskou trpělivostí jeden po druhém vytahal. Ucítil ještě na zádech chladivou spršku slíbeného spreje, stačil si i pomyslet něco o tom, jak skvělá věc tyhle tekuté obvazy jsou, ale pak už jen z velké dálky vnímal, jak ho Loki zvedá, podpírá, aby zvládnul ujít těch pár kroků, opatrně skládá na postel a rovná kolem něj přikrývky tak, aby se mu leželo pohodlně, ale rány zůstaly nezakryté.

Slaboučká vděčnost za to pragmatické chování se mísila s jistou ukřivděností nad tím, že v rozhodovacím procesu neměl sám dostatečně silný hlas, ale jeho tělo všechnu tu úlevu vítalo a protože uvnitř se dosud napůl klepal po přestálém šoku, nijak s těmi Lokiho oblbováky nebojoval, a prostě vypnul.

Nebo snad - chtěl vypnout. Na to, aby se mu to podařilo, by musela jistá paranoidní část jeho mysli dokázat polevit z napjaté pohotovosti. Bylo dost děsivé si připustit, že ti, kteří mu tu tak laskavě pomáhají se všemi následky, jsou zároveň jediní, mezi kterými mohl hledat viníky. Ať počítal jak chtěl, kromě Lokiho, Clinta a Natashy se do pracovny neměl kdo dostat. Dokonce ani mezi uklízečkami či dalším personálem, kterého samozřejmě za obvyklých okolností pobíhala po Stark tower celá armáda - a přestože byli skvěle placení a důkladně prověření, byl to slabý článek vší bezpečnosti - nemělo smysl hledat pachatele, protože sem je nepouštěl.

Jenže Clint? Natasha? Loki? Dobře, ještě tu byl Thor. Sice nedokázal brát vážně představu, že by Thor začal pracovat se štěnicemi, ale musel ho brát v úvahu.

Čtyři podezřelí a za každého z nich by dal ruku do ohně.

Za Lokiho, který je poslední dobou tak tajnůstkářský... za Natashu, která má vždycky příliš mnoho vlastních plánů... za Clinta, který se chová... vážně divně...

"Takže ty fušuješ i do doktořiny?" prohodil Clint polohlasně.

"Lidské tělo není složitá záležitost," zasmál se Loki tiše.

"Hmm... takže ti stačí udělat čáry máry a všechno v pohodě?"

"Dezinfekce. Pinzeta. Obvazy z tvých vlastních zásob. Žádná magie."

"Jasně. Tony spí, že jo."

"Dostal poměrně silnou dávku. Clinte Bartone, v tvém hlase slyším, že se neptáš bez důvodu. Vyjev ho bez prodlení, protože mužům nesluší okolky a já mám i jinou práci než čekat, až se dokážeš vyslovit."

"Zůstane to mezi námi?"

"V tom nevidím potíž."

Chvíli bylo ticho, zřejmě jak Clint hledal vhodná slova. Tony ležel úplně tiše a ani se nemusel snažit, jeho tělo nejspíš skutečně spalo, uvolněné a pravidelně dýchající, a jen jiskřička vědomí, zvědavá až hrůza, ho udržela trochu vzhůru.

"Jak jsem dostal tu ránu do hlavy... víš, od Sygin..." Loki nejspíš jen přikývl. "Prý je to v pohodě, žádné poškození není vidět, není co léčit. Jenže to není v pohodě."

"Bolí tě hlava?" zeptal se Loki a podle všech těch drobných zvuků v pozadí sklízel své ošetřovatelské propriety.

"Ne. Akorát se občas točí. A..." Tohle se Clintovi neříkalo snadno, to by poznal snad i hluchý. "Nemám... nemám už tak dobrý odhad. Na vzdálenosti, na rychlost. Když vystřelím, netrefím se tak dobře. Když skočím, neodhadnu dopad. Když se rychle otočím, nezaostřím. Jako agent jsem takhle úplně k ničemu!"

"Utiš hlas, jestli to chceš i nadále zachovat před Tonym v tajnosti. Proč vlastně? Tvoji přátelé by tě nezavrhli."

"Co je to za Avengera, který nemůže do akce?" zašeptal Clint hořce. "Všechno co jsem, co umím... Natasha by vážně potřebovala píchnout, ale spíš bych ji ohrozil. Nejspíš už jsem měl dávno vypadnout a nezaclánět tady..."

"Nech si sebelítost na později, až nezbude žádná cesta. Postůj klidně - položím ti teď ruce na hlavu. Nic neucítíš." Pár vteřin bylo ticho a Tonymu to málem stačilo k tomu, aby konečně usnul. Lokiho hlas se ale ozval dřív, než se mu to podařilo. "Skutečně cítím narušený tok životní síly," řekl. "Jen drobný, možná nepotřebuješ nic než trochu času."

"To už mi tu hrábne," zavrčel Clint. "Navíc někdo sem musel dát tu štěnici. Rozhodně bych si raději to volno vybral někdy jindy - teď potřebuju být ready."

"Clinte Bartone, tohle není věc, ve které bych ti mohl osobně přispět. Mám zkušenosti s ranami z bitev či způsobenými magií - jako jistě i ty, i když mám výhodu..." v hlase mu zaznělo maličké zaváhání, "delších zkušeností. V nejvyšší nouzi bych se mohl pokusit tě vyléčit, ale rizika jsou neúměrná situaci."

"Jasně. Zkusil jsem to... nech si to pro sebe, prosím."

"Mohu ti však nabídnout Sygin."

"Asi tě nechápu. Já jí to přece nechci vracet - co bych z toho asi měl - navíc to bylo na tvůj rozkaz, mimochodem. Celá ta situace prostě byla úplně pitomá..."

"Já ti ji také nenabízím jako předmět pomsty, ty bloude. Sygin je léčitelka a jak jsem řekl - lidské tělo není složitá záležitost. Měla by to zvládnout, tím spíš, že se může předem připravit a nejde o akutní záležitost. Jsem si jist, že by souhlasila, i kdyby náhodou nebyla původcem tvého zranění."

"Aha? Tak - díky." Clintovi v hlase zazněla tak odzbrojující směs opatrné naděje a nejisté úlevy, že i Loki se nejspíš ustrnul a dodal: "Jak už jsem řekl, tok síly je jenom narušený, ne přerušený. Nenamáhej se teď příliš a vyčkej. Napíšu jí zprávu ještě dnes."

"Fajn, tak já zatím jdu..." Clint si trochu odkašlal. "Najít další štěnice, jasně." Za okamžik už slabě klaply dveře.

"A ty bys vážně měl spát," zaslechl Tony ještě Lokiho pobavený hlas, lehký dotek na čele - a byla tma, přemýšlení odložené na neurčito.

- Pokračování -