Na dosah ruky III. - 3.

Such a perfect day... ;-)





Za okny již třetí den rozvířené bílo, uvnitř příjemné teplo a líná pohoda svátečního dne, ačkoli byla ve skutečnosti středa. Nefunkční sítě znamenaly, že nikdo nemohl otravovat, a ten pocit byl (nikoli překvapivě) příjemný.

"Ty, Clinte... kdy se vlastně chceš vrátit do akce?" prohodil Tony, když už spolu sdíleli tu pohodovou chvilku nad toustovačem. Tiché spiklenectví, ve kterém tomu oba říkali snídaně, ačkoli se blížilo poledne, bohužel touhle otázkou rázem vyprchalo. Tony přímo hmatatelně cítil, jak se ochladil vzduch. V horkém kafi málem zacinkaly kostky ledu.

"Natasha něco říkala?" zamračil se Clint.

"Vůbec," ujistil ho Tony. "Jen..."

"Prostě jsem si chtěl dát oraz. Vadí?"

Tony nad útočným tónem jeho hlasu jen pozdvihl obočí. Naštěstí byl v rozpoložení, kdy vůbec neměl potřebu oplácet stejnou mincí. "Ani v nejmenším," odvětil pokojně tomu naježenému dikobrazovi po svém boku. "Ptám se čistě z přátelského zájmu. Jestli jsi v pohodě."

"Jo, jasně. Promiň." Clint si prohrábl vlasy a zbytek toustu nevrle odhodil na talířek. Našponovaný byl tak, že by při doteku nejspíš zadrnčel jako napjatá tětiva. "Jsem v pohodě."

"A jestli se případně nechceš rozcvičit na pár maličkostech, co bych měl..."

"Nepotřebuju se rozcvičovat!"

"Tomuhle říkáš být v pohodě?" zakřičel za ním Tony, i když konec věty zanikl v hlasitém bouchnutí dveří. "Hysterka," zabručel pro sebe. "Jarvisi, co jsem řekl tak hroznýho? Když jsem zrovna ani nechtěl?"

"Agent Barton vykazuje značně nekonzistentní chování," pravil Jarvis. "Mám ho začít monitorovat?"

Tony zaváhal. "Ale ne. Přišel by na to, znáš ho. Jen na něj trochu dohlínem."

"V čem přesně je rozdíl mezi mým monitorováním a vaším dohlížením, pane?"

"Sklapni." Sáhl po krabici ovesných vloček a vysypal z ní rozdělaného miniaturního drona. Nespokojeně zatřepal, dokud nevypadl i šroubovák. Hromádka součástek byla ke snídani stejně dobrá společnost jako Clint. Možná i lepší.

"Dobré jitro," ozvalo se mu u ucha ironicky. Tony mírně nadskočil a nabíhající dron mu v ruce poplašeně zabzikal.

"Od tebe ta jízlivost sedí," řekl Lokimu pobaveně. Koneckonců, zrovna on byl tou příčinou, proč se dnes Tonymu tak bezvýhradně dobře spalo. "V jakém časovém pásmu se momentálně nacházíš? Jdeš si pro oběd, pro večeři?"

"Nevím, na co narážíš," odvětil Loki chladně.

"Na to, že nemůžeš v noci spát? Či co," pokrčil Tony rameny a docvakl poslední krytku. "Že věčně nejsi v posteli. Spusť maskovací clonu," řekl, ale dron jen zablikal a zůstal nehybně ležet mezi drobky z lupínků.

"Necháváš mě snad sledovat?" vyjel Loki zlostně.

"Cože?" zvedl Tony zmateně hlavu.

"Či je snad mou povinností držet se ti v každé chvíli u boku?"

"Co?"

"Nemusím se ti zpovídat z každého svého hnutí!" štěkl Loki rozčileně a odpochodoval pryč. Tony za ním zmateně zíral.

"Je se mnou něco špatně?" zeptal se do vzduchu. Sklouzl z barové stoličky a s nešťastným mechanickým tvorem na dlani se vydal do dílny. Clint ani Loki naštěstí nebyli nikde v dohledu. Zato potkal Natashu.

Bylo to jako zjevení - ani před tím tu nebylo šero, ale teď jako by se její přítomností skutečně rozsvítilo. Nesla se proti němu v honosných, zářivě bílých svatebních šatech, které si jednou rukou nadzdvihovala nad bílými střevíčky, po zemi se za ní vinula vlečka, a jestli ho jeho vlastní vycvičené oko nemátlo, podle hodnoty náhrdelníku a naušnic to všechno rozhodně nebylo jenom jako. V druhé ruce místo kytice držela samopal, jednu z těch lehkých, ale průrazných hraček, které dodával Shieldu.

"Nic neříkej," ucedila.

"Neříkám."

"Na nic se neptej."

"Neodvážil bych se, ne po dnešním ránu. Užaslé zírání je povoleno?"

Pohled, který mu věnovala, byl více než vražedný.

"Vypadáš skvěle!" zavolal za ní hlasem plným naděje, ale odpovědělo mu zavrčení medvěda právě probuzeného ze zimního spánku.

"Napřed Kapitán, teď Natasha, a ani jeden mě nevzal za svědka. Možná si začínám připadat trochu ukřivděně."

"Dovolte mi vyjádřit pochybnost nad autentičností jejího oděvu, pane."

"Povolení uděleno."

Když se o dalších pár vteřin před ním objevil Thor, Tony se rozhlédl po nejbližší skrýši. Těch se bohužel v prázdné rovné chodbě moc nenacházelo.

"Anthony! Rád tě vidím!" zazářil Thor radostně.

"Fakt?!"

"No... ano?"

"Nepraštíš mě?"

"Anthony, vypadáš neklidný. Stalo se něco?"

"Jen se tu dneska hromadně vstávalo levou nohou. Potřebuješ něco?"

"Poradit se ženami." Tonyho rty nehlasně vykroužily užaslé 'ó'. "Pořídil jsem tři stejné náhrdelníky, abych si, ehm..." Thor zrozpačitěl. "...nemusel pamatovat..." zahuhlal.

"Ano?" snažil se Tony zachovat vážnou tvář.

"Ale teď si nemohu vzpomenout, které už jsem ho dal. Kdybys nenápadně vyzvěděl na Pepper... byl bych tvým skutečným dlužníkem."

Pohled na Thora v hlubokých rozpacích byl k nezaplacení.

"Udělám to pro tebe," pravil Tony se vší vážností, kterou v sobě dokázal vykřesat. "A ty, prosím tě, to dělej jako každej normální chlap. Nakresli si tabulku a nezapomínej ji průběžně doplňovat."

w W w

Tony se před obecnou nevrlostí samozřejmě zavřel ve své dílně. Skutečně neměl pocit, že by měl zapotřebí zbytku osazenstva sloužit za hromosvod, zvlášť když tu zbyla jen ta méně příjemná polovina. Natashe se navzdory počasí zjevně podařilo odstartovat, alespoň doufal, že by mu Jarvis havarovaný quinjet ohlásil - byl skutečně zvědavý, jaký druh akce vyžadoval převlékání do svatebních šatů a skoro doufal, že po návratu bude mít jednu ze svých sdílnějších chvilek. A Thor počasí ignoroval, alespoň to tvrdil, i když i on dělal při pohledu na sněhovou vichřici mírně otrávené obličeje. Jedno z jeho děvčat ovšem právě pobývalo daleko na jihu, kde kalamitu v NY sledovali leda v televizi. Dalo se předpokládat, že dlouho trpět zimou ani trudnomyslností nebude.

Zbývali Loki a Clint, oba protivní jak činže. Že by se chytili spolu? Tony se sice neplánoval zabývat jejich náladičkami, ale začalo mu to trochu hlodat, neodbytný červík nejasných obav. Rušilo ho to v práci a celkově kazilo pohodu, kterou si ale vůbec neměl chuť kazit, protože měl dojem, že na ni má po událostech posledních měsíců skutečně nárok.

"Jarvisi," přesunul se do svého nejoblíbenějšího křesla před kruhem obrazovek. "Začneme tím jednodušším. Co dělá Clint celé dny?"

"Nahradil vás v čele žebříčků v Super Mario Kart," pravil Jarvis.

"Sakra, to si nemohl udělat vlastní účet? No dobře. A když nehraje?"

"Spí. Trénuje. Sleduje televizní pořady. Čte si."

"Fláká se, jasný. Jarvisi, leze to z tebe jak z chlupatý deky. Já si uvědomuju, že tam máš nastavené nějaké protokoly okolo soukromí, ale jestli Clint, já nevím, hodiny leží a zírá do stropu, tak je teď skvělá příležitost mi to říct."

"Hodiny ne."

"Jarvisi!"

"Výraznou odlišnost vykazuje jeho tréninkový plán. Sice četné, ale krátké úseky. Často nedokončí co začal a ruší přednastavené programy v tělocvičeně."

"Hmm," udělal Tony na znamení, že přemýšlí, a opřel se do křesla. Po chvíli se přistihl, že je myšlenkami u nefunkčního drona, a vrátil se zpět ke Clintovi. On i Natasha v tomhle byli jak přes kopírák - nepochybně talentovaní, ale také skuteční fanatici do neustálého procvičování svých dovedností. Clint dokázal celé hodiny stát před televizí, nebo si povídat s ostatními, ale přitom si stále dokola sahat pro šípy a vkládat je do luku. Každý pohyb, který to vyžadoval, měl precizně nacvičený. Na opičích drahách, na kterých se s Natashou trumfovali, měl co dělat i Kapitán a Tony se s nimi pouštěl bez obleku do křížku vyloženě nerad. Clint vždycky něco dělal, i kdyby se měl jenom pokoušet cvrnkat hrášek do cizích nosních dírek.

"Ha, přišel jsem na to!" Jedinou ranou pěsti udělal z nepovedeného drona hromádku součástek. "Znovu a lépe a tentokrát se stíněním na správných místech. A taky dám jiný akumulátor. Už přišly ty citlivější kamery, Jarvisi? Teď by se jedna hodila."

"Ten blizard, pane. Pošta nechodí."

"A jo. Hele, řekni Clintovi - neříkej mu nic. Zkusím s ním ve vhodné chvíli nenápadně promluvit."

"Pane, měl jsem vám po tom posledním fiasku připomenout, že nejste vhodný typ na nenápadné promluvy."

"Nepodceňuj mě, Jarvisi. A řekni mi zatím, co pěkného dělá Loki celé dny a hlavně noci, protože o dnech většinou představu mám." Náhle ho napadla fantastická myšlenka. "Nespouští se s Clintem, že ne?" vyslovil užasle.

"Schopnost vašeho mozku kombinovat nepravděpodobné a vymýšlet nemožné mě na vás nepřestane fascinovat, pane," pravil Jarvis. Tony už si to skoro přebral jako zcela uklidňující prohlášení, když bohužel dodal: "Konečně, to je skutečný zdroj vašich geniálních nápadů."

"Řekl bys mi... neřekl, ovšem." Tony jen zaskřípal zuby. Jarvis byl samozřejmě všudypřítomný, a vůči Tonymu měl výrazně sníženou hladinu diskrétnosti, ale to neznamenalo, že může ostatním lézt do soukromí. Tedy mohl by, stačilo by vypnout pár pojistek. Ale i on měl poměrně jasný dojem, že by to chtělo o dost lepší důvody, než něčí špatnou náladu.

"Loki tráví většinu času ve své pracovně. Občas v dílně. Žádná z činností, které se věnuje, nespadá do oblasti, kterou jste označil jako rizikovou." No ovšem! Z dob jejich začátků měl kolem Lokiho práce nastavené alarmy na ledacos: aby to, co vyrábí, nevypadalo jako zbraně, aby nepolykal nápadné množství energie, nehrál si s nadlimitním množstvím nebezpečných látek... nikdy je vlastně nezrušil.

"Takže workholik. To není nemoc," prohlásil Tony. "Ty klumpe mrňavá, co tě ruší teď? Můj reaktor by přeci neměl... aha?" Tony svou hračkou posunul po stole. Maskování zablikalo a dron zůstal ležel jako mrtvý brouk. Posunul ho zpátky, naskočil. Tony prudce vstal ze židle a začal se rozhlížet, kroužit kolem stolu, hledal úhel, ve kterém ho ten či onen přístroj mohl rušit. Pak se i spustil na všechny čtyři, aby získal nový úhel pohledu. Chvíli podezříval spektrometr, pak ale objevil něco, nad čím doslova užasl.

V jeho soukromé pracovně, což byla jedna z nejlépe zabezpečených místností, uprostřed nejlépe zabezpečeného patra, v nejlépe zabezpečeném mrakodrapu, kam neměl přístup nikdo zvenčí, zíral na štěnici přilíplou zespodu desky stolu. Nepochybně aktivní štěnici, musela vysílat, jinak by mu nerušila drona. Byla relativně velká, asi jako čokoládová sušenka, a když po ní vztekle hmátl a zapáčil, aby ji serval dolů, skoro měl pocit, že se mu ta potvora aktivně brání. Nezačal nadávat nahlas, aby se ten na druhé straně nedozvěděl, že byl odhalen, ale to bylo tak jediné, na co mu ještě stačil zdravý rozum. Ani dva tajní agenti v domě mu nestačili vtlouct do hlavy, že na určité věci se prostě nesahá. Přesto i jemu došlo, že je něco špatně, když se mu začala v ruce prudce zahřívat.

"Jarvisi, štíty," stačil ještě vykřiknout, protože tu koneckonců bylo pár lidí, kteří si nezasloužili vyletět do vzduchu jenom proto, že on se zachoval jako naprostý blbec.

Štěnicí prudce mrsknul na druhý konec místnosti, kde hladce zajela pod masivní kovovou skříň - přeci jen doufal, že alespoň část energie výbuchu to pohltí - a sám ještě stačil před sebe překlopit stůl. Už si ani nestihl v duchu pogratulovat, že místo laciné dřevotřísky tehdá zvolil masivní dub, i když Pepper tvrdila, že na tu spotřebu nábytku, jakou má, je dobrého dřeva škoda... a odhalená štěnice konečně explodovala.



- Pokračování -