(Obrázek: zdroj.)
Tony vyskočil vedle Lokiho na okraj průzoru. Naskytl se mu
tak mimořádně dobrý výhled na bitvu. Celé to bylo především... obrovské. Tři kosmické
lodě stály uprostřed bitevního pole, zapřené svýma široce rozkročenýma chapadlovitýma nohama,
se stříbro-šedými těly vysoko nad zemí. Vojáci se už vyrojili a teď se místy
šikovali do uzavřenějších útvarů, jinde už se naplno bojovalo. Z obou
vedlejších lodí v nepravidelných intervalech šlehaly mocné výboje, ale někdo na
zemi bděl a energie se neškodně rozprskávala vysoko nad hlavami vojáků a jen
zřídka - ale přesto - pronikla až k nim.
"Máš snad obavy," ohlédl se Loki se smíchem a
vlasy mu kolem hlavy větrem zavlály, "že máme nečestnou přesilu?"
Stark mohl namítat ledacos. Že už teď za sebou mají masakr; že Loki je
zraněný a na nohou ho drží jenom magie; že je šílenství vtrhnout ve dvou do
hlavního vojenského stanu; že se Loki nechal strhnout tím něčím sebezničujícím,
co má hluboko v sobě a na co je třeba dávat pozor. Až na to, že byl sám
přemožen niterně barbarskou touhou po krvi ve své mysli i v srdci a místo
pocitu hrůzy vítězilo bitevní opojení. Horečka, díky které neměl stání, touha
po odplatě, touha být i v té veliké spoustě bojovníků někým, kdo dokáže něco
význačného. Ta otázka nebyla řečena s nadsázkou: oni dva, to byla přesila tváří v tvář té největší armádě.
Nepostrádalo to jistou ironii, protože ani jeden z nich
nebyl duší válečník. Ne takhle.
"Bude úžasně romantické přenést tě v náručí,"
ušklíbl se. "Nebo mi chceš skočit na záda? Váš taxík je připraven, pane,
račte... ou. Tři minuty. Rekonfigurace sekundárních systémů."
"Přilétl jsem z hvězd a kvůli posledním pár metrům
musím počkat, až se ti nabijí baterky," řekl Loki.
"Vysvětli mi zatím něco," nadhodil Tony.
"Proč říkal... ten jejich král, myslím," máchl někam za sebe, "že mu něco
dlužíš?"
"Pojďme," řekl Loki, vyšvihl se nad okno a hbitě
vyšplhal na střechu lodi. Její oblý tvar a skutečnost, že můstek se nacházel v
místě oka medúzy, z toho dělala snadnou procházku, pokud člověk netrpěl
závratí. Posadili se vedle sebe ke krátké chvíli odpočinku.
Loki si poklepal na čelo a Tony pozdvihl obočí. "Ten
kámen."
"Aha?"
"Byla to účinná pomoc, ale přeci nebyl dost silný. Když
jsem se ocitl pod mentálním útokem Chitauri, nebyl jsem zhoubníkům k ničemu. A
oni se chtěli ptát a chtěli slyšet odpovědi, stále dokola se ujišťovat o mé
upřímnosti... Hleď!" Jeden ze šiků armády pod nimi se rozpadl v několik
menších a obratně sevřel houf nepřátel na pokraji jakéhosi mělkého údolí.
"Jejich mágové se proto sešli v kruhu třinácti a zahltili kámen takovým
množstvím energie, že se spojení definitivně přerušilo. Ten, kdo byl
prostředníkem útoku na mě, je patrně mrtvý. A já - jsem volný."
"Ale - ale to je ohromné!" zajásal Tony. "To
je báječná zpráva. Gratuluju, nebo tak něco."
Loki zdrženlivě přikývl. "Jejich důvody byly všechno,
jen ne nezištné. Přesto... za dočasné nepohodlí výslechů jsem získal trvalou
volnost od Chitauri. Zisk."
"Proto tvůj slib."
"Proto můj slib. Kdyby se mi něco stalo, postarej se o
ně. Stačí jim najít nějaké šikovné místo a zahrnout hlínou, jsou odolní, o
zbytek se postará příroda."
"Asi ti teď nerozumím."
Loki si odhrnul halenu a s trochu znechuceným výrazem
ukázal, kde má ukrytých oněch několik výrůstků, které odlomil z useknuté
královské hlavy. "Královští potomci. Když je zasadíš, vyrostou. Když
dostanou vhodného hostitele, stanou se z nich symbionti."
"Fuj."
"Souhlasím, že bude mnohem lepší jim najít nějaké hodně
skryté místo."
Tonyho pobavila myšlenka, že to byl dobrý příklad způsobu,
jakým Loki plnil sliby. Plnil: většinou skutečně plnil, jeho pověst věrolomníka
byla přehnaná. Jen to dělal po svém a pragmaticky a ten, kdo o slib od Lokiho
stál, si musel sakra dávat pozor na to, co žádá.
"Loki, musel jsi dostat... slušně do těla, abych tak
řekl. Jsi si jist, že se chceš pouštět do boje?" Ne že by si Tony dělal
nějaké naděje, ale v této formaci zastával roli toho rozumného. Ta otázka k
tomu patřila.
Loki se jen pousmál. Mávl rukou a modravý závan chvíli
zůstal viset ve vzduchu. "Tolik magie jako teď nebude znovu v Asgardu celá
staletí. Udržela by mě na nohou patrně i s useknutou hlavou. Nedokázal bych toho
nevyužít! Ach, pro tuhle chvíli stojí za to žít. Nepotřebuji nic než vlastní
ruce a vůli, když na to přijde."
"Jasně, jen jsem se ptal. Co je to jádro?"
"Galaktické jádro. Jsme teď nakrátko ve vhodné pozici -
jak by se mělo říkat správněji než blízko... V astrologii se vyznám jen málo.
Vhodné postavení jádra, planet, Asgardu. Energie proudí optimálním způsobem."
"Zní to dost exoticky."
"Nevěříš vlastním očím?"
"Po pravdě... stěží."
Loki se zasmál a přivřel oči, když nastavil tvář slunci,
tady nahoře nezakrytého prachem z tisíců těžkých bot dusajících po zemi.
Ta kratičká chvíle k nadechnutí před dalším bojem.
Na Tonyho dolehl silný pocit neskutečna. Co tu dělají -
právě oni dva? Snaha ochránit jeden druhého a s trochou štěstí být spolu - jak
je to mohlo zahnat do samého středu obrovské bitvy? Oba užitečnější svými mozky
než ozbrojenýma rukama, ani jeden milující boj, a přesto odsouzení stát
uprostřed, shodou okolností v jedinečném postavení a s možnostmi, které na ně
kladou značné nároky. A oba dobrovolně - to na tom bylo nejvíc k smíchu a
nejvíc k vzteku - pokračují stále dál.
Hluk bitvy na chvíli zesílil, když vojáci vzkřikli silným
hlasem heslo svého velitele. Loki dolů shlédl skoro s jakousi pýchou.
"Hle, ta nekonečná touha žít a bojovat," řekl a
otočil se k Tonymu. "Máš ještě hodně otázek?"
"Po pravdě..."
Loki se usmál a natáhl k němu ruku. "Vždycky máš."
Přejel dlaní po tváři, uchopil ho se vší samozřejmostí... a políbil ho, znovu.
Jejich jazyky se propletly v hladovém, volajícím hledání toho druhého, s
bodavým vědomím skutečnosti, že je to možná naposledy.
"Pane, rekonfigurace dokončena."
Jen nepatrně se odtáhli. Hleděli na sebe snad trochu
lesklejšíma očima než před chvílí, přetékající emocemi. Dlouhý boj je nechal
plné divokosti a napětí, ale i únavy; kdyby byla vhodná chvíle a místo, asi by
se na sebe vrhli dřív, než by si ošetřili zranění a smyli prach z bojiště, a
poslední zbytky sil vyčerpali do nejhlubšího dna ve vzájemném objetí.
Nic však dosud neskončilo.
"Anthony," řekl Loki polohlasně, naléhavě,
"věříš mi?"
"Loki... nebyl bych tu, kdyby ne."
"Dobře. Budeme to potřebovat." Slabý, hřejivý úsměv...
opravdový úsměv. "Záleží mi na tobě."
Anthony nebyl schopný odpovědět slovy. Jenom se pousmál a
přikývl.
Stačilo to.
w w W w w
Další jatka. O nic méně krvavá, o nic méně... odporná. Loki
si někde našel dlouhou tyč s ostrými čepelemi na okrajích a bojoval s ní s
obzvláštním nadšením, i když měl Tony pocit, že mávat kolem sebe v chodbách s
něčím takovým je ryzí šílenství. Loki si s ní však zjevně rozuměl velmi dobře a
o strop se zarazil jen výjimečně. Druhá loď měla trochu jiné vnitřní uspořádání
a jen malou posádku, která tu byla ponechána k obsluze přístrojů a zbraní.
Mrtvol už nebyly hromady, i když na můstku pokrývaly podlahu poměrně souvisle,
a boj netrval dlouho. Přišli nečekáni a vyčistili to tu rychle. Loki nebral
zajatce a Stark ho neměl v úmyslu přesvědčovat: věci dost pomáhalo, že ani
zhoubníci je zcela zjevně neplánovali zajmout živé.
"Pane, dochází energie," řekla Undisa.
"Jsme na 63 procentech," zachraptěl Tony a na
okamžik se zastavil, aby nabral dech.
"Já nemluvím o bateriích, ale o vás. Jste dehydrovaný a
svalové vyčerpání - "
"Jasně, kotě. Později si o tom promluvíme."
Stejně jako prve, i tady Loki rozrazil na můstku velký čelní
průzor. "Doufám, že ze sebe někdy umyju ten zdejší puch," řekl, když
nastavoval tvář větru. "Ještě nám chybí jedna loď. Mohli bychom tam dorazit
dřív, než jim dojde, co se děje."
"To už se nám těžko podaří," vyhoupl se Tony na
vyvýšený okraj okna. Natáhl k Lokimu ruku. Nakonec ho nemusel nést ani na
zádech, ani v náručí - stačilo, aby se drželi za paže, a magie mu při letu
udržela stabilitu.
"Tohle si nechám," pohlédl Loki na tyč. "Kdo
ví, kde ji ukradli. To není zhoubnická práce..."
Vyskočil - už ani příliš elegatně, ani příliš hladce - vedle
Tonyho.
"Slavný bojovník vypadá zralý na postel," ušklíbl
se Tony.
"To není moje krev. Víš, že máš promáčklé brnění?"
Vyletěli. Tentokrát se nepřiblížili tak nenápadně jako k
druhé lodi, posádka stačila vyslat varování. Zbraně na lodi ale nebyly zařízené
na tak jemné míření, aby dokázaly zasáhnout dvě letící lidské postavy, a střely
s velkou rezervou neškodně prolétaly okolo. Horší bylo dostat se dovnitř; jednotlivé vstupy vojáků se začaly uzavírat. Tony zrychlil na samé hranice možností obleku. Do jednoho z mála,
který zůstal pootevřený, vletěli plnou rychlostí na poslední chvíli - a tak tak
stačil Lokiho zachytit, aby se nerozmázl o protější zeď.
"Jsi nebezpečnější než všichni zhoubníci
dohromady," řekl Loki a významně pohlédl na svůj roztržený rukáv, který mu
poškodil Tonyho pevný stisk.
"To doufám," odvětil Tony a pokoušel se otevřít
dveře do chodby. "Už jsou na nás zaručeně nastoupení s plnou
parádou."
Nedostali se přímo do těla lodi, jenom do úzké chodby
chapadla, kterou se vojáci dostávali ke svým stanovištím. Stálo zapřené o zem,
a bylo tedy svislé. Místo chůze je čekal žebřík. Loki se po něm rozběhl vzhůru,
jako by celý život nic jiného nedělal, a Tony měl co dělat, aby s ním udržel
krok. Nikoho nepotkali; všichni bojovali v bitvě, míjeli jen prázdné kóje.
Náhle se kolem nich rozblikala žlutá světla a rozezněl kvílivý zvuk alarmu.
"Hermetické uzavření chodeb, myslím," řekl Loki a
ještě zrychlil. "Chtějí nás tu odříznout."
Tony, ač se tomu chtěl v chodbách raději vyhnout, se pustil
kovových příček a vyrazil vzhůru pomocí trysek. Cestou popadl Lokiho a nesl ho
směrem k zavírajícím se vratům. Manévrovat s dvojitou váhou jen pomocí nohou
byla zkušenost možná zajímavá, ale pevně doufal, že už si ji v životě
nezopakuje; spíš se štěstím se nerozbili o zeď, i když občas křísl rameny nebo
zády. Do lodi samotné se dostali se sotva několikavteřinovým náskokem. Byl to
jeden z komunikačních uzlů, kde se potkávala řada chodeb z různých směrů,
mimořádně prostorné místo. To pro ně samozřejmě nebylo dobré; alespoň tu však
byla podlaha pod nohama a strop nad hlavou. Tonymu až v té chvíli plně došlo,
proč mají chodby i místnosti tak zvláštní tvary. Za letu musely být role podlah
a stropů prohozené...
A zhoubníci čekali. Nastoupení kolem dokola v několika
řadách, kolik se jich jen vešlo. Sotva se Loki a Stark objevili ve dveřích,
vrhli se na ně.
Tony okamžitě zjistil, že boj bude o něčem jiném než dosud.
Tohle nebyla záložní posádka, ozbrojená, nebezpečná, ale přeci jen nepřipravená
na takový boj. Tihle věděli, na koho čekají, a připravili se na ně. Jejich těla
byla krytá jakýmsi brněním, na které repulsory sice stačily, ale ne na první
ránu. I paprskomety měli silnější, navzdory nebezpečí, jaké to znamenalo pro
trup jejich lodi.
A co víc, neuzavřel se jenom vstup za jejich zády, ale i
všechny ostatní.
Byli v kleci: uzavření s oddílem odpočatých a dobře
vyzbrojených vojáků. Nebylo kam uhnout, kam utéct, kde se krýt. Jenom zabíjet,
vypnout rozum, rytmus těla bojujícího o život. Loki čím dál častěji místo útoku
kryl sebe i Tonyho magickým štítem. Ztratili veškerou iniciativu, už se jenom
bránili.
Objektivně vzato neměli šanci.
"Co nejsilnější štít," vykřikl Tony a serval si
přilbu, odhodil ji do houfu protivníků. "Teď!"
Tlaková vlna výbuchu je odhodila ke stěně. Nepřátel znatelně
ubylo.
Jenže stále objektivně vzato neměli šanci...
Tony by nedokázal říct, kde se v něm bere ještě nějaká síla
k dalšímu skoku, ráně, obraně. Když si v jednu chvíli vyšetřil nepatrný okamžik
k tomu, aby si setřel pot z čela, nepříjemně stékajícího do očí - jaká
marnotratnost, hrdlo měl vyprahlé žízní - uviděl, že má barvu krve; ale
nedokázal by říct, jestli je sám zraněný. Musel být, tělo už dávno
neposlouchalo tak dobře jako dřív. Skočit, udeřit, vystřelit, odmrštit
dotírajícího nepřítele, dorazit. Úskok, obrat, k zemi, zachytit ránu, která
byla určená pro Lokiho, zabít.
Zabít...
Nakonec, zcela nezbytně, být zabit.
Přesto bylo náhle po všem.
Nechápal to. Chvíli tomu nevěřil.
Ale byl konec - ticho rušené jen vlastním přerývavým dechem.
Pohlédl na Lokiho: dosud nastražený zíral před sebe na padlé
protivníky, až se náhle uvolnil a upadl na kolena a na ruce, dokonale vyčerpaný.
Tohy ho chtěl zvednout a usadit ke stěně, kde by se mohli
opřít a odpočinout si, ale sám se zhroutil vedle něj.
Podlaha pod jejich nohama se otřásla.
"Uza... uzavřeli vstupy," zachrčel Tony.
"Nechtěj po mně... otvírat. Utloukli by mě kapesníkem."
Loki se nevesele uchechtl. "Dej mi chvíli,"
vypravil ze sebe. "Ještě jsme... neskončili." Svalil se na bok a bylo
mu úplně jedno, že podlaha je souvisle pokrytá krví... v lepším případě.
Loď se znovu otřásla, a tentokrát chvění nepřestávalo.
Naopak, kdyby neleželi, nejspíš by se stejně neudrželi na nohou. Potom slabé
přetížení...
Loki se nadzvedl a pohlédl na Tonyho s očima široce
rozšířenýma. "Oni odlétají," řekl zděšeně. "Prchají z prohrané
bitvy. Vojáky nechali dole a sami... musíme pryč."
"Undiso, skenuj. Kudy ven?"
"Nemáme dost energie na žádnou z těch zdí ani
dveří," odpověděla. "Jsou z materiálů pro použití ve volném vesmíru.
Silné, odolné a - "
"Nějaké konstruktivní návrhy?"
"... ne."
"Jestli se dostaneme z dosahu Asgardu," řekl Loki
a bylo vidět, že stěží zachovává klid, "budu bez magie."
Což při jeho fyzickém stavu, kdy ho na nohou už dávno nic
víc nedrželo, znamenalo...
"Škoda. Doufal jsem, že budu pohřbený na asgardské
půdě." Odevzdaně potřásl hlavou. "Stejně to bylo malicherné
přání."
"Králík z klobouku," řekl Tony a sáhl pro pouzdo
na svých zádech. Už toho v něm mnoho nezůstalo. Loki na něj zůstal nehnutě
zírat.
"Dostal jsi ránu do hlavy?"
Tony neztrácel čas vysvětlováním a vytáhl srolované plátno.
Rozhodil ho na jednom z mála jakž takž čistých míst podlahy.
"Ale to je přeci..."
Tony už měl v první chvíli obavy, že Loki dostane na místě
infarkt a bude vymalováno.
"Jo, ten tvůj počítač. Nebo co to je. Měl jsem dojem,
že dovede fungovat trochu jako to portálové okno v pokoji, tak jsem ho vzal
sebou, kdyby náhodou. Jsem hodně mimo?"
"Naproto mimo," ujistil ho Loki a s jakousi nově
získanou vervou se přepotácel k plátnu. "Ale možná to bude stačit. Vložil
jsem do něj... Anthony, vzal jsi ho i s -"
"S tou věcí, co vypadá jako koktejlové brčko s olivou a
občas hučí? Jo. Měl jsem dojem, že to bez něj nepůjde. A taky ten kulatý plíšek
s dírkou."
"Geniální intuice."
"No samozřejmě."
"Vyjev mi svou sílu... rychle..." Loki položil na
plátno dlaň a to mu odpovědělo sérií obrazů a znaků tak rychle se střídajících,
že Tony vůbec nedokázal postřehnout, co se děje.
"Zahrada byla stvořená magií, mohlo by to stačit,"
mumlal si Loki pro sebe. Prudce zdvihl hlavu k Tonymu. "Je to šílenství,
ale tady je smrt jistá. Musíme rychle, každý metr, o který se vzdalujeme, mě
zbavuje sil."
Udeřil pěstí do plána. To se ustálilo na obrazu známé
zahrady. "Skoč."
"Nevejdu se..."
"Teď!" vykřikl Loki a máchl k němu rukou. Tony
zjistil, že nevládne svému tělu... mohl by se vzepřít a uhádal by to, to
působení bylo slabé. Ale Lokiho naléhavost a zdání jakéhosi plánu napovídala,
že by možná neměl.
Skočil.
Zůstal v něm obraz Lokiho vyzařujícího magii v mocném proudu
a s tváří zkamenělou úsilím; netušil přesně, co se děje, ten pocit byl
nepříjemný a pád nebyl zdaleka tak hladký jako průchod oknem z královského
paláce. Spadl asi ze dvou či tří metrů, bez následků, ale stěží dokázal vstát.
Zdvihl hlavu. V prostoru tam byl jakýsi zářez, rána - a i on, na magii hluchý,
vnímal tlak, jakým to místo vysává energii ze širého okolí a vtahuje ji do
sebe.
Tony náhle pochopil, že vůbec není jisté, že Loki dokáže
projít také. Už tohle ho stálo tak zřetelně mnoho sil... Myšlenka, že mu právě
zachránil život na úkor vlastního, byla hrůzná a Tony ji nedokázal přijmout.
"Loki... Loki!" zařval zoufale a pokoušel se
vstát, jako by mohl dosáhnout až k němu. Po tom všem... kdyby měl zůstat na
lodi na pospas těm zrůdám... Jizva v prostoru nad jeho hlavu se svíjela,
matněla a zase se objevovala, s jistotou se však stále zmenšovala.
Už to skoro vypadalo, že se definitivně uzavře, když konečně
vypadlo tělo, doslova vypadlo, Loki se sesypal na zem zcela bezvládný, bledý, s očima
zavřenýma...
Tony se k němu okamžitě vrhl, strhl si rukavice a třesoucíma
se rukama se pokusil nahmatat tep.
Marně.
Lokiho srdce netlouklo.
Po všech těch pokusech položit za Tonyho Starka život se mu
to konečně podařilo.
- Konec -
(Asi by mi to neprošlo, co?) Ve skutečnosti tu mám konců jak v Pánovi prstenů;
tohle je první z nich, nebo by snad mohl být. Tak tedy správně:
tohle je první z nich, nebo by snad mohl být. Tak tedy správně:
Žádné komentáře:
Okomentovat