Nic menšího než osud světa - 4.

Kapitola čtvrtá, ve které se posuneme o pár mil dál, a pak ještě kousek. :-))




Ať už byl kdekoli, nehýbalo se to. To bylo dobré. Zvuky boje – vůbec žádné. To bylo ještě lepší. A jisté otravné pípání naznačovalo, že jsou tu různí lidé naživu, takže přes veškerou otravnost i to bylo dobré.

Clint otevřel oči. Přímo v jeho zorném poli seděl Thor v od pohledu neuvěřitelně nepohodlném křesle, oblečený v plné zbroji a s kladivem na klíně. Vypadal nezvykle zachmuřený a s náladou hluboko pod bodem mrazu. Kolmá vráska nad obočím se zdála hlubší než obvykle a v mírném přítmí se jeho oči leskly skoro jako v dobách, kdy trávil většinu času naložený v lihu. Teď si ale Clint byl nějak jistý, že je dokonale střízlivý, příčetný – a navzdory zamyšlení ve střehu a připravený k boji.

Někde vpravo od něj kdosi přešlápl a cosi cinklo. Rychle tím směrem otočil hlavu. Na soukromí se tu příliš nehrálo; na dalších dvou postelích ležela Natasha a Stark, a nad Starkem se zrovna skláněla doktorka, kterou už Clint někde viděl, a byl si tím vážně hodně jistý, protože takhle skvělé nohy se nedaly jen tak zapomenout.

„Jak jsou na tom?“ zachraptěl a pomalu se posadil. Jo, šlo to. Na stolku u postele stála sklenice s vodou a vypadala vstřícně. Chladná, jiskřivá kráska, jen a jen pro něj. Ochotně mu vklouzla do krku a přinesla sebou kaskádu blažených pocitů.

„Vy nejlíp,“ řekla polohlasně se slabým australským přízvukem a on si konečně vzpomněl.

„Marodka ve Stark tower,“ řekl. „Vás nejde zapomenout.“

„Nevěděl jsem, kam jinam vás vzít,“ zabručel Thor. „Ale není to dobré místo – musíme brzy pryč.“

„Vy jste byl jen potlučený, pane Bartone,“ ozval se znovu ten dlouhonohý div přírody, je vůbec možné, aby někdo tak mladý byl plnohodnotný doktor? „Znovu jsme vám sešili to rameno. Možná si teď připadáte trochu omámený po lécích, ale rychle to přejde. Tady pan Thor,“ loupla po něm nespokojeně okem, „mi zakázal nechat vás pořádně vyspat.“

„Jsem v pohodě,“ řekl Clint. „Co Tony s Natashou?“

„Pan Stark na tom obecně není zvlášť dobře, poslední akce ho fyzicky vyčerpala a ta autonehoda mu přivodila slabý otřes mozku. Musí být v klidu – na tom jako jeho lékařka musím trvat.“

„To rozhodně trvejte,“ souhlasil Clint, protože určitě neškodilo, když si lidé trvali na svých názorech. Ať už měli šanci je prosadit, nebo ne.

„Slečna Romanovová je na tom asi jako kolouch, který se zapletl do sekačky,“ pokračovala a Clint povytáhl obočí.

„Tohle přirovnání už jste chtěla dlouho použít, co?“

„Ne že bych tu neměla příležitost,“ zkontrolovala Natashinu kapačku. „Vcelku je mimo nebezpečí, pokud nenastanou nové komplikace. Byl tu trochu problém s krví...“

„Ano?“

„Změnila se jí krevní skupina,“ řekla doktorka. „V našich starých záznamech musela být chyba. Ráda bych věděla,“ obrátila se na Thora, „jak jste to věděl... trval totiž na tom, abychom to zkontrolovali,“ dodala ke Clintovi.

„Ve vašich záznamech nebyla chyba,“ řekl Clint. „Později vám to vysvětlím.“

„Stejně tak neodpovídal záznam jejího rentgenu. Kdyby bylo možné, aby měla jednovaječná dvojčata různé krevní skupiny, klidně bych přísahala, že tohle,“ zadívala se bledé Natashiny tváře, „je někdo jiný.“

„To všechno má své důvody,“ řekl Clint. „Nemusíte se znepokojovat nad stavem svých záznamů.“

„Nepochybně to bude strašně tajné,“ utrousila koutkem úst, zatímco si dělala pár poznámek do tabletu.

„To ještě nevím.“ Zkusil svůj nejvíc okouzlující úsměv, ale zrovna se demonstrativně dívala jinam.

„Musíme pryč,“ řekl Thor. „Připravte je k převozu.“

„Nepřichází v úvahu,“ odvětila.

„Clinte, musíš vymyslet, kde je ukryjeme,“ řekl Thor. „Někde, kde to neznám. Jistota to není, ale...“

„Možná mám taky otřes mozku,“ podrbal se Clint ve vlasech. Zřejmě ho někdo nahrubo ostříkal hadicí, než ho strčili do nemocniční postele, ale stejně se nemohl zbavit dojmu, že v nich má dosud spousty běžného bojového bordýlku. „Ale nějak se nechytám.“ Od omítky po jehličí, včetně kousků šrapnelů. „Jo moment,“ trhnul sebou náhle, „kde je Banner?“

„Utekl,“ řekl Thor stroze. „Vypadali jste na umření. Neměl jsem čas za ním běhat po lese.“

„Proč jsi ho vůbec...“ zarazil se a pohlédl na doktorku. Ta s velmi upjatým a nespokojeným výrazem, který jí vůbec neslušel, popadla svůj tablet a odkráčela pryč. Kdyby se dveře nezavíraly samy, nepochybně by se teď otřásly i zdi.

„Proč jsi vůbec Bannera bral sem?“ zasykl Clint, ještě ze setrvačnosti polohlasně. „Byls to ty, že jo. Hodils ho tím portálem – to bylo vidět, div se nezastavil o protější zeď.“

„To by mě taky zajímalo,“ zasípalo to od Tonyho. „Jestli jsem vám něco opakoval pořád dokola... sakra, posaďte mě někdo.“

Clint sklouzl z vlastní postele, s uspokojením zjistil, že se cítí docela dobře i v tak nestabilní poloze, jakou postávání s oporou může být, a popošel k Tonymu, aby mu napolohoval postel. „Jsme ve Stark tower,“ upozornil vlídně. „Klidně proháněj Friday.“ A rovnou mu podal kelímek s brčkem, ke kterému se Tony přisál, jak kdyby byl uvnitř bourbon, a ne jen trapná sodovka.

„Stark tower,“ řekl už méně chraptivě. „Trochu štreka od stodoly.“

„Nevěděl jsem, kam jinam vás vzít,“ opakoval Thor. „Ale musíme pryč.“

„Alespoň pár detailů, než najdu bačkory,“ navrhnul Tony. „Aby bylo jasno, bačkory jsou jen eufemismus, kde mám vozík? Friday?“

„Paní doktorka Barryová mě důsledně žádala, bych vám neposkytovala žádné informace ani prostředky sloužící k odchodu z nemocnice.“ Pauza, kterou tato důstojná Jarvisova nástupkyně udělala, byla sotva patrná. „Co pro vás mohu udělat, pane?“

„Chci svůj vozík,“ zavrčel Tony sveřepě. „Jsem bez něj jak beznohý.“

„Ha ha,“ udělal Clint ponuře.

„Pak chci ještě quinjet, pizzu a dobrý nápad.“

„S ančovičkami nebo kozím sýrem?“ zeptala se Friday.

„Tomu říkám vyhmátnout zásadní bod programu.“

„Na zbytku pracuji.“

„Dobrá.“ Tony se nespokojeně ohlédl po monitoru životních funkcí, který vykazoval činnost s obvyklou vervou, a začal se zbavovat všech hadiček a kabelů. Clint se ani nehádal, a než se vrátil do vlastní postele, odpojil je dřív, než se spustí poplach. „Thore. Vysvětlení.“

Thor jakoby se ve svém křesle celý zmenšil. „Bruce Banner je přítel,“ zamumlal.

„I můj, Thore,“ odkýval mu Tony se sílící netrpělivostí. „Tím spíš nevidím důvod ho vytrhávat z jeho vlastního světa.“

„Zemřel by.“ Thor vyskočil z křesla a začal v nevelkém prostoru před postelemi rázovat sem a tam. „Midgard je dost velký, aby na něm mohli být dva Bannerové.“

„Eeeeehm Thore, polož to kladivo,“ ozval se Clint obezřetně. „Když jsi naštvaný, probíjíš. To zrovna teď nechceme.“ Na vzteklý Thorův pohled dodal mírně: „Ublížilo by to Natashe. Ještě chvíli ty přístroje bude potřebovat.“

Thor se na své kladivo zadíval, jako by ho viděl poprvé. „Jsem hoden,“ řekl. „Já jsem stále hoden.“

„Co bys nebyl?“ utrhl se Tony. „Dostaneš se konečně k věci?“

Thor odložil kladivo na křeslo a se založenýma rukama, rozkročený a s bradou bojovně povystrčenou kupředu, prohlásil jasně: „Bruce Banner byl blízko a měl jsem čas ho zachránit. Tak jsem ho zachránil. Zemřel by – všichni, kteří tam byli, už jsou mrtví. Vůbec jsme s Natashinou záchranou nemuseli čekat do poslední chvíle, vím, vím, nemohls to vědět,“ zarazil Tonyho nadechujícího se k odporu, „ale ten svět... skončil. Skončil jeden celý svět.“ Zadíval se z okna, jakoby pohled na jejich zkoprnělé tváře už nemohl snést. „Ne celý vesmír, to ne. Jenom... Země. Zničil jsem ji. Rozpadala se mi před očima. Ještě se bojovalo, armády Midgardu proti armádám Asgardu, ale už to bylo jenom ryzí šílenství umírajících, zbytečné a marné.“

„Ale... tos přece nemohl stihnout,“ ozval se Tony. „Byls tam jenom pár minut. Ani nemáš takovou moc – myslím...?“

„Já takovou moc nemám,“ pokrčil rameny Thor. „Ale mé já z té dimenze ji mělo.“

„Dobře. Tak než budeš pokračovat: prosím tě, přestaň o tamtom Thorovi mluvit jako o ‚já‘. Je to matoucí a úplně nesprávné. Nemáte spolu nic společného! Jasný?“

Thor si nespokojeně promnul čelo. Tonyho námitku odbyl jen mávnutím ruky. „Možná to způsobil některý z artefaktů ukrývaných Všeotcem, možná zbraň, kterou neznám... nevím. Nebylo kdy to zjišťovat. Nebyl už žádný prostor pro záchranu celé planety.“ Zadíval se na Natashu. „Ti dva jsou všechno, co z ní zbylo. A mé druhé já, samozřejmě. Možná někdo z té bitvy unikl zpět na Asgard po duhovém mostě, vlastně určitě...“ Prudce se odvrátil.

„Tak to je síla,“ konstatoval Clint. „A ty jsi ještě toho jejich Thora zkusil zabít.“

„Alespoň to jsem jim dlužil,“ řekl Thor hořce. „Místo toho jsem ho nechtě přivedl sem. Když se ukázalo, že jsou naše síly vyrovnané, odpoutal se ode mě a unikl.“

„Já chci zpátky do kómatu,“ zamumlal Tony.

„A protože nevíme, co všechno jsme měli společného,“ pokračoval Thor naléhavě, „a v kterém okamžiku se naše osudy oddělily... neměli bychom se zdržovat na místě, které by mohl znát.“

„Však ona nám to Natasha všechno poví,“ řekl Tony.

„Můžeme na Helicarrier,“ řekl Clint. „Bude postaráno o Natashu, budeme tam v bezpečí před možným útokem toho druhého Thora...“

„Ani takhle málo,“ ukázal Tony nepatrnou vzdálenost mezi palcem a ukazovákem, „se mi nechce na oči zrovna Nicku Furymu.“

Clint rozhodil rukama. Jednou rukou. „To vás tam mám propašovat? Mám sice pokoj jen pro sebe, ale všichni se mi pod postel nevejdete.“

„Mohl by mít pitomé nápady ohledně Natashy. A nikdo nestojí o hon na Bannera.“

„Ha!“ Clint si rázem připadal jako génius. „Co Strange?“

„Nemohl bys přijít s někým, kdo mi nebude chtít urvat hlavu za tu nebetyčnou pitomost s portálem?“ řekl Tony otráveně.

„A kdybych mu vysvětlil, že to byl můj nápad?“ zazubil se Clint.

Tony jen protočil panenky.

„Až uvidí Natashu, změkne,“ kul Clint železo, dokud bylo žhavé. „Někam se zašít musíme, a všechny tvoje běžné destinace Thor zná.“

„Strange je dobrý nápad,“ podpořil ho kupodivu Thor. „Já se do jeho domu dostat nedokážu. Takže mé druhé já to nejspíš taky nedokáže.“

„A Friday si nemusí lámat hlavu, jak k nám dostat quinjet, který momentálně, jestli se nepletu, stojí v Jersey.“

„Potvrzuji,“ ozvala se Friday přičinlivě.

Clinta maně napadlo, jestli zkoušet naznačovat, že nejsou siamská čtyřčata, aby se museli za každou cenu držet u sebe, ale pak neřekl nic. Nikdo z nich nebyl ochotný nebýt u Natashy v první možné chvíli, kdy se probere z bezvědomí – ať už z náklonosti, nebo ze zvědavosti. Thor, který zničil Midgard? To musel být neuvěřitelný příběh.

„Strangova Svatyně,“ řekl Tony ponuře. „Starý dům plný schodů.“

„Můžeš mu vozíkem otloukat nábytek a shazovat starožitnosti,“ navrhnul Clint. „To by ti mohlo zvednout náladu.“

„Tak tedy Strange,“ vzmužil se Stark. „Bude štěstím bez sebe. Friday,“ vzpomněl si náhle, „vyhledávací algoritmus – hledáme doktora Bannera v jeho původní lidské podobě, a hledáme Hulka v jeho původní podobě, jenom možná bude červený. Jasné? Nespleteš to, náš Banner se už z té obludné zelenosti nemění vůbec.“

„Nemám dost informací pro ‚jasné‘,“ prohlásila Friady, „ale zadávám vyhledávání dle udaných parametrů. Vozík pro vás už je ve výtahu, pane. Profesor Stern z oddělení astrofyziky byl ochoten vám zapůjčit svůj. S dovolením jsem mu přislíbila bleskovou dodávku jiného na váš účet.“

„Alespoň nějaké dobré zprávy,“ zvedla se Tonymu nepatrně nálada. „Nevíte někdo, jestli mám v garáži sanitku?“

„Nepotřebujeme.“ Clint vytáhl mobil, ale ještě než se stačil zatvářit suverénně, nadšení ho přešlo. „Nemáte někdo nabíječku?“



„Teď se to ale vůbec nehodí,“ protestoval Strange o chvíli později, když už místo vypůjčeným mobilem (vypůjčeným od mladičké doktorky, která by určitě byla mnohem méně ochotná, kdyby tušila, s kým a hlavně proč se chce Clint spojit) spolu mluvili přes jeho jiskřivý kruh, a neklidně se ohlédl přes rameno.

„Jsi plnoletý, Strangi,“ řekl Stark trpělivým hlasem. „Nemusíš před námi předvádět takové skopičiny. Jestli je teda plnoletá i ona...“

Těsně za Strangovými zády se něco kmitlo. Strange, který si nemohl nevšimnout jejich ostražitých pohledů, se prudce otočil a chvíli se rozhlížel. „Jen počkej,“ mumlal si pro sebe.

Clint jen pokrčil rameny, opřel se do vozíku a prostrčil ho i s Tonym na palubě dosud aktivním portálem do Svatyně.

„Tak moment,“ protestoval Strange, zatímco jeho jiskřivým portálem protahovali i Natashinu postel s veškerým pípajícím zařízením a kapačkou. „Co to děláte? Není tu bezpečno!“

„Vysvětlení přijde obratem,“ ujišťoval ho Clint.

„Jak je možné, že ta žena vypadá jako Natasha Romanovová?“ a podezřívavě pohlédl na Tonyho. „Starku, že bys nikdy...“

„Později,“ řekl Thor. „Napřed se musíme uklidit někam, kde bych nás nenašel.“

Strange pozdvihl ukazovák. „Vynech takové hlášky. Míra absurdit právě přesáhla únosnou mez.“

Další rychlý pohyb v ohybu chodby přitáhl pozornost všech. Strange se tam okamžitě vrhnul, stačilo mu k tomu několik dlouhých skoků, a zběsile se rozhlédl. Frustrovaně zavrčel a obrátil se znovu ke svým návštěvníkům.

„Myslel jsem si, že mám fantazii dostatečnou pro cokoli dost šíleného,“ řekl, „ale při nejlepší vůli nedokážu přijít na sled událostí, který by zrovna vás čtyři,“ přelétl pohledem tu podivnou sešlost, „přivedla pod mou střechu. O doprovodných tajuplných poznámkách nemluvě.“

„Co kdybych vysvětloval a telefonoval Pepper současně?“ pravil Stark kysele. „Doba, po kterou na mě bude někdo křičet, se zkrátí na polovinu.“

„To já jsem vinen naší současnou situací,“ řekl Thor.

„Ale na začátku byla moje umanutost,“ pokrčil rameny Clint a vůbec se netvářil provinile.

„Začínám si připadat jako v chlapeckém lyceu,“ řekl Strange.

„Je tady,“ řekl náhle Thor. Dosud otevřeným portálem od Stark tower probleskl i v jasném dni oslňující blesk doslova z čistého nebe, a hrom zaburácel tak, až jim zalehlo v uších.

„Strangi, odřízni ho!“ vykřikl Stark a Strange bleskově zavřel portál tak, aby Thor, nerozhodný, na kterou stranu se má vrhnout, zůstal ve Svatyni.

„Thore, zůstaň tady, ne ve městě,“ chrlil ze sebe Stark tak rychle, jak dokázal, „nemůžete spolu začít bojovat ve městě! Friday, pokračuje útok na Stark tower?“

„Zřejmě to bylo něco jako varovný výstřel,“ řekla Friday. „Je klid. Nevznikly žádné škody.“

„Žádné škody?“ zatvářil se Thor podezřívavě.

„Tak předimenzované bleskosvody jako Stark tower jen tak někdo nemá,“ ujistil ho Stark. Pokusil se obrátit na svém vozíku ke Strangovi, ale ovládání bylo jiné, než na jaké byl zvyklý, a jenom se mu podařilo zacouvat ke schodům. Clint se mu rychle postavil do cesty.

Snad aby rozťala napjatou situaci, Natasha se trochu pohnula. Monitory se zběsile rozpípaly, Clint napřed udělal krok k ní, ale pak se zastavil a zadržel i Tonyho. „Thore, zpátky,“ řekl, protože na toho nedosáhl. „Tebe má za nepřítele, Tony vypadá jako seškvařená zombie a mě oslovovala Loki. Doktore, vy jí snad...“

„Stejně není skutečně při vědomí,“ řekl Strange, sotva se nad ní sklonil. „Víte, blázinec tu byl, ještě než jste dorazili. Pokuste se to ještě nezhoršit!"





- Pokračování -