Na dosah ruky III. - 17.

Poslední kapitola.
Musím přiznat, že jsem z toho trochu paf. Konec jsem měla rozmyšlený: vycházel tak na deset tisíc znaků a byl poměrně rázný. Místo toho se napsalo tohle. Je to dlouhé na čtyřicet tisíc, sladké tak, že trnou zuby a cukrovku by dostal i zdravý heterosexuální muž v nejlepším věku; přesto určitě dostanu vyčiněno, že to není dobrý konec, já vás znám! Uvěří mi někdo, že za to nemůžu a že všechno mělo být jinak? :-) Ale nejspíš je to tak správně. Snad se vám bude líbit.
Taky chci tímto poděkovat za všechny minulé i budoucí komentáře: jsou mi ohromným povzbuzením, vážím si jich a jsou nenahraditelným motorem do dalšího psaní. Nejen pro tu spoustu milých slov - ale i pro ten pocit, že poznávám svého čtenáře. Je to pro mě důležité. :-)
K téhle sérii ještě někdy začátkem léta vyjde povídka/epilog, která dořeší ledacos z toho, co se tu nestihne doříct, už víceméně samostatná, protože touhle kapitolou se nezbytně uzavře další etapa života Tonyho Starka a Lokiho Ódinsona. Mezitím je ale v plánu ještě zase docela jiná povídka na pokračování a taky malá psací dovolená, abych si stihla přečíst všechno, co mi zatím od vás leží v zásobníku ladem.
Tak přeji pěkné počtení - a díky za společnost, bavilo mě to tu s vámi :-)

w w W w w

"Nečekal jsem, že mě zavoláš tak brzy." Lokiho hlas zněl pokojně a skoro pobaveně, neuspěchaně, jako by se potkali někde na baru a nic dalšího kolem nestálo za pozornost. "A když už se tak stane, že zvolíš, řekněme - romantičtější? - místo."

Chuck, roztřesený jako hromada sulcu, se svezl na kolena a rukama si zakrýval hlavu.

"Měls mě nechat," vydechl Tony. Ruce se mu trochu chvěly. Lokiho nezúčastněný přístup byl příhodná ledová sprcha, trochu ho to vzpamatovalo. Jen tak odstřelit chlapa... Jenže stačil třeba jen letmý pohled na Bruce, kterého tu zcela jasně a nade vší pochybnost drželi pod drogami v totálně sjetém a nepříčetném stavu, a byl si skoro jistý, že zrovna tímhle exemplářem by si spaní nepokazil.

"Jsi bojovník, ne kat," odvětil Loki mimochodem a potřásl hlavou. Zmizela přilba s rohy i dlouhý plášť. "Dobrá tedy!" Přidřepl před Bruce a pozorně se na něj zahleděl. "Místo důvěrné schůzky záležitosti Avengers." Miláčku, jenom jsem se stavil pro cédéčka a ty knížky, co jsme dostali společně k Vánocům, víš, že by mi tak akorát pasovaly do knihovny?

Bruce se jeho proměně spokojeně zasmál, ale dlouho pozornost neudržel. Převalil se na záda, rozhodil ruce do stran a s blaženým výrazem ve tváři zíral do stropu. Z koutku úst mu přitom po neholené tváři stékal pramínek slin. Byl celý neuvěřitelně špinavý, ve tváři výraz idiota, umocněný nepřirozeně uvolněnými obličejovými svaly a připitomělým pohledem očí; zjevně je nepoznával. Něco si pro sebe zamumlal a vesele hýknul.

"Kapitáne," řekl Tony do vysílačky, "našel jsem jenom dva houmlesáky. Hoď tu holku do nemocnice, zkusím se tu ještě porozhlédnout a sejdeme se na základně."

"Potvrzuji," odpověděl Kapitán a Tonymu se lehce ulevilo. Nesnesl představu, že by Bruce v tomhle stavu viděl někdo další... mimo dalších věcí. Steve Rogers měl příliš blízko k Furymu a Fury měl příliš blízko k radikálním řešením.

Skoro násilím odtrhl pohled od té sjeté trosky a zapátral po podlaze. Kromě misky s jídlem, kterou mu zřejmě Chuck právě donesl, a příšerně špinavé deky, tu nebylo vlastně nic.

"Chci vzorek toho, co jste mu dávali," řekl a hlas mu trochu přeskočil. Jeden z nejchytřejších mozků planety se před ním na podlaze právě schoulil do klubíčka a se zájmem si cucal palec. Při představě, že by mohlo dojít k trvalému poškození mozku, vůbec s pomyšlením na to, co si dovolili udělat někomu, jako je Bruce, jak strašně dokázali degradovat lidskou bytost, mu bylo zle od žaludku a měl co dělat, aby se nepozvracel. Ovšem měl dobrou motivaci udržet svůj žaludek tam, kde byl - jeho brnění na něco takového skutečně nebylo stavěné. V náhlé potřebě čistého vzduchu nechal přilbu, aby se poskládala a uvolnila mu hlavu, ale byl to špatný nápad. Smrdělo to tady přesně tak, jak se podle množství vší té špíny zdálo.

Popošel ke schoulenému Chuckovi. "Mluv," šťouchl do něj lehce nohou. "Dej mi nějaký důvod tě rovnou nezabít."

"Má v sobě všechno, co jsme našli," vyrazil ze sebe muž přerývavě. "On... abychom ho udrželi v klidu... měl... prosím vás, nezabíjejte mě!"

"Pokračuj!"

"Měl hroznou spotřebu. Báli jsme se, že... že víte co, stane se z něj ta zelená bestie, tak jsme mu pořád... přidávali..."

Tony na okamžik zavřel oči. Tohle bylo jako zhmotnělá noční můra. Pro něj, pro kohokoli - připraven o svůj intelekt, duši, vlastní já - ale pro Bruce, neustále bojujícího o svou identitu, dvojnásob.

"Měli jsme za něj dostat... dobře zaplaceno, ale máš kupec..."

"Jen nazývej věci pravými jmény," ucedil Tony.

"Faraday!" vyjekl Chuck bez odporu. "On - něco se stalo, už se neozval a my nevěděli... co s ním...?"

"My jsme se mu stali," řekl Tony. "Zřejmě teď měl jiné starosti, než cesty za obchodem." Už pohled na Chucka dál nesnesl. Natáhl ruku a slabým výbojem ho poslal do bezvědomí.

Loki k němu zdvihl hlavu. "Musíme ho co nejdříve dostat pryč," řekl.

"Vezmeme ho do Stark tower," opáčil Tony rozhodně. "Dostane se z toho. Uděláme... já nevím, něco vymyslím, musí existovat způsoby..."

"Chceš mu snad podávat další látky, aby byl stále tak šťastný?" zeptal se Loki s netajeným sarkasmem.

"Zbláznil ses?" vykřikl Tony. "Už ani ťuk, dělám si naděje, že mu třeba zůstal kus mozku."

"Bereš si to příliš osobně," řekl Loki. "Přemýšlej teď méně nad jeho přínosem a více nad tím, jaké způsobí problémy. Co si myslíš, že se stane, až dostane hlad po další dávce jedu, který mu koluje v žilách?"

"Absťák se tomu říká," odpověděl Tony přiškrceným hlasem. Už mu bylo jasné, na co Loki naráží. Brucovi bude strašně zle, bude zuřit, tohle půjde úplně mimo něj, bylo skoro vyloučené, že by se za takových okolností mohl ovládnout a neproměnil se v Hulka. Dopovali ho možná jenom pár dní, ale závislost mohla snadno vzniknout i po jediné dávce, natož takovém soustavném přílivu. Nemělo vůbec smysl uvažovat jestli, ale pouze jak moc to bude zlé. Tony ani přibližně nedokázal odhadnout, jestli i na Hulka budou drogy působit, či jim dokáže odolat úplně, jestli ho ta proměna dostatečně pročistí, aby se mohl vrátit zpět, jestli se vůbec bude chtít vrátit zpět, jestli tohle Hulka nedostane do stavu někdejší ryzí neřízené zuřivosti... variant bylo mnoho a těch dobrých méně než těch špatných.

"Ale to není o tom, že bych přemýšlel o jeho přínosech, jenom... mám pocit, že jsem mu slíbil lepší život," řekl Tony. "Možná ne nahlas, ale..." Slyšel sám sebe, jak beznadějně se v tom zamotává, a frustrovaně potřásl hlavou.

"Doktor Banner odešel sám," řekl Loki. "Zvolil si svobodně. To obnáší i případné následky."

"Jenže to byl špatný nápad!"

Loki se jen trochu ušklíbl a Tony vydechl. Loki ho vždycky dovedl zkušeně dovést k dojmu, že mají o potřebě svobody a rozhodování o ní stejný názor. Bylo na čase nějak rozumně formulovat hypotézu, že konkrétní případy by se neměly převádět do obecné roviny platné pro větší skupiny lidí, natož celé národy nebo dokonce planety. Jenže, mohl tohle Loki někdy pochopit? Jeho primární nastavení znělo ´budu král, souhlaste si nebo ne, je to pro vaše dobro´. Vůbec nebyl ochoten na sebe brát stejný metr jako na ostatní... dobře, tohle zrovna měli společné, ale nebylo to stejné.

"Tuším, co se mohlo stát," dodal Loki, "zřejmě ho nechali v nestřežené chvíli nadechnout trochy omamných látek. Když se jeho mysl upokojila, přidali jich víc."

"Dokud neměl z mozku seno," ucedil Tony.

"Jistě jsou horší způsoby, jak odejít ze světa, než v naprosté blaženosti," pokrčil Loki rameny.

"Počkej, to je na tom tak zle?" vyděsil se Tony ještě dodatečně. Loki ale zavrtěl hlavou.

"Jeho tělo pracuje jinak než lidské, i v téhle podobě, to vidím. Přežije víc jedu a dá nám méně času. Možná bychom mu skutečně měli přidat -"

"NE!"

"Dobrá. Pospíšíme si. Potřebujeme nějaké skutečně pusté místo."

"O jednom bych věděl," řekl Tony neradostně. "Asi by ze mě byl skvělý skaut, víme? Vždy připraven! Koupil jsem jedno takový pěkný údolí a pár přilehlých kopců okolo, totální zapadákov. Po pravdě to vyšlo na hubičku a ten chlap, co mu to patřilo, utíkal tak rychle, abych si to nerozmyslel, že málem nepodepsal všechny smlouvy... no nic, básník tím chce říci, že jedno šikovné místo bych měl."

"Pak můžeme vyrazit," přikývl Loki a otevřel dveře. Stála za nimi jakási vysoká postava a Tony málem vystřelil dřív, než mu došlo, že je to jeho vlastní brnění - tedy ne tak úplně jeho, protože bylo zelené.

"Váš oblek je připraven, pane," řekl Jarvis. Loki jen roztáhl ruce a Tony si tak mohl užít něčeho, co jako divák běžně nevídal: způsobu, jakým se jednotlivé kusy obleku v dokonalé souhře poskládaly na Lokiho tělo. Musel si uznat, že to vypadá vážně efektně.

Potom už to šlo ráz na ráz: Bruce vzali mezi sebe a vyletěli. Loki pospíchal a protože Tonymu se v průběhu času dostalo spousty důkazů o tom, že jakýsi podivný náhled do lidského těla skutečně má, raději jeho chvat nijak nezpochybňoval. I když Bruce jim jenom s blaženým úsměvem visel v rukou a občas něco nezřetelného zamumlal... alespoň zpočátku. S nechráněným živým nákladem obleky nemohly zdaleka vyvinout maximální rychlost. Svěží vzduch a nezvyklá situace nakonec pronikly i jeho omámením a bylo znát, že dobrá nálada se vytrácí. Občas se jim pokusil slabě vzepřít, broukání už zdaleka nebylo tak bezstarostné.

"Jsme blízko," řekl Tony, když se na obzoru zvedly první vrcholky hor. Loki neodpověděl. Měl trasu na navigaci od Jarvise dostatečně zřetelně vyznačenou, s výrazným rudým bodem v cíli, a takovéhle poznámky komentovat nepotřeboval.

Tony bohužel zjistil, že tím pádem má čas přemýšlet, a že jeho myšlenky toho využívají velmi neblahým způsobem. To, že je Loki v nějakém průběžném spojení s Jarvisem, ho ve skutečnosti zase tolik nepřekvapilo. Nebylo lehké zapomenout na všechno, co věděl o fyzice, ale strávil na Asgardu dost času, aby se nedivil už nikdy ničemu. Ovšem Lokiho ochota přiběhnout na údajné Tonyho zavolání - Clint měl pravdu, bylo naprosto nezbytné doplnit Jarvisovy protokoly v oblasti řečnických otázek a pokynů - byla na delší přemýšlení, a jeho tak působivě altruistická pomoc, ke které přikročil bez jediného zaváhání, ta už byla úplně na pováženou. Loki byl ledacos, ale docela určitě nebyl nezištný. Což bylo v pořádku, nezištnost Tonymu byla většinou podezřelá, bývala drahá a měl s ní ty nejhorší zkušenosti. Většina lidí ale přesto taková byla a jejich benefity byly spíše v oblasti nadějí nebo reciprocity. Jenže Lokiho ne: pokud se do něčeho pouštěl, mívalo to velice konkrétní důvody a bývalo součástí většího plánu.

Bruce sebou škubnul tak prudce, že jim málem vyklouzl. Tony k němu sklopil pohled. Loki měl pravdu, jeho tělo zpracovávalo drogy až příliš rychle, abstinenční příznaky přicházely prudce a Bruce vypadal jako někdo, kdo se nekoupe ve vlastním potu jenom proto, že letí vysokou rychlostí ve volném povětří. Oči měl křečovitě zavřené a rty se mu pohybovaly v jakési bezhlasé litanii.

Zelený i zlatorudý se v působivém obratu, aniž by se potřebovali domlouvat slovy, více semkli a ještě trochu zrychlili. Ač se ho snažili chránit, Bruce si musel připadat jako ve vichřici, ale to byl nejspíš jeho nejmenší problém.

"Změna váhy," pronesl Jarvis.

"A barvy," dodal Tony po dalším letmém pohledu. "Drž se, Bruci," řekl mu, "jsme blízko. Vydrž to, prosím." Buď se Bruce opravdu snažil, nebo za to mohla všechna ta chemie v jeho krvi, ale tak pomalou přeměnu Tony ještě neviděl. Kůže nabrala znatelně zelený nádech, tělo se zvětšovalo, i v obleku cítil, jak se mění těžiště jejich kompaktní letecké formace, ale stále ještě byl více podobný člověku, než monstru.

Přeletěli poslední vesnici a nad jednolitou masou jehličnatých stromů prolétali táhlým údolí. Stačilo se přehoupnout přes hřeben a otevřelo se před nimi další: Útočiště, jak ho provizorně Tony nazval, i když teď uznával, že si možná měl na názvu dát záležet víc. Nebylo nijak chráněné, ostatně nebylo nic, co by Hulka zastavilo, ale Tony spoléhal na to, že alespoň nějaký rozum v něm zbude a pokusí se vyzuřit na těch několika kilometrech čtverečních, které měl přirozeně k dispozici. Po pravdě, myslel to s tou přípravou doslova. Už dřív tam nechal Hulkovi vybudovat nějaké překážky ke zdolávání a ničení a důkladnou spižírnu s výběrem sice možná výlučně trvanlivých a konzervovaných, přesto oblíbených pochoutek. Hulk se o zdravou stravu nijak nestaral a obecně mu šlo v jídle spíš o kvantitu než o kvalitu.

"Hodíme ho," řekl Loki, když sebou Hulk prudce zazmítal.

"Na tři," souhlasil Tony. "Jedna... dva..." S obleky ho unesli bez problémů, ale pokud nespolupracoval, neměli šanci ho udržet. "Tři!" A svorně vyhodili. To už se před nimi Starkovo Špatně-pojmenované-údolí otevíralo v celé své zarostlé a skalnaté kráse, kterou ale Hulk ani trochu neocenil. Se vzteklým zařváním, vržený z velké výšky a značnou silou, letěl několik set metrů, dopadl již v kompletní Hulkovské podobě a kmeny vzrostlých stromů, které se z místa jeho dopadu vzápětí začaly rozlétat na všechny strany, jasně prokázaly, že to na něm žádné následky nezanechalo.

"Pane, srub je připravený," řekl Jarvis a přerušil tak tu poněkud trapnou chvilku, kdy se Tony nedokázal rozhodnout, kterou ze špatných konverzačních frází teď zvolí. Tohle byla ale pobídka, kterou bylo zcela přirozené využít; tak ji využil. Popolétli na úbočí jednoho z kopců, kde byla v příhodném terénním zákrutu ukrytá dřevěná chatka. Zařízená byla velice skromně, zvlášť na Tonyho poměry, ale bylo tu všechno potřebné na pár nocí, také vysílačka, kdyby tu byl Bruce sám a potřeboval si zavolat odvoz, a coby úlitba pohodlí i výkonné topení, které Tony přidal na seznam při vzpomínce na to, jak se vždycky po proměně Banner klepal zimou.

"Vidím, že jsi na Hulka skutečně připraven," řekl Loki. Jeho brnění se rozevřelo a Loki vykročil ven. Neužíval si ho zdaleka tolik jako Tony, i teď se s viditelnou úlevou protáhl. Nejspíš to dávalo smysl: Tonymu a jeho lidskému tělu na schopnostech pouze přidávalo, ve všech směrech. Lokimu sice umožnilo létat, ale v jiných ohledech bylo limitující.

"Mnohem důkladněji, než si myslíš, a než si myslí on sám," opáčil Tony. "Místo, kde může chvíli pobýt v kůži toho druhého, byl základ." I on si odložil, a oba obleky poslal do přístěnku. "Jarvisi," začal, "dej mi... tak nic."

"Kávovar je plně funkční," odpověděl Jarvis a Tony by přísahal, že potměšile. Spojení tu sice měli, ale tenhle dům Jarvis neovládal, ten byl na ryze manuální ovládání.

"Dáš si taky?" ukázal Lokimu hrnek. Ten jen mírně přikývl a Tony se raději rychle otočil ke kuchyňce. Tohle bylo skutečně... trapné na všechny možné způsoby. Srub byl příliš malý, díky dřevěným zdem z kulatiny se zdál ještě menší, a zařízení sice minimalistické, ale přesto z toho mála prostoru zabíralo většinu. Maličká kuchyňská linka, široké lůžko s hromadou přikrývek, u zdi stolek se dvěma židlemi, komoda, na které někdo ze zálesáků, kteří to tu jednou za čas chodili kontrolovat a doplňovat zásoby, vystavil obří šišky zdejších borovic. Chyběl snad jen obrázek na zdi s rámečkem vyrobeným z paroží, ale Tony měl podezření, že to bylo jenom proto, že takové věci v dispozicích výslovně zakázal.

"Takže jsi se vrátil," řekl Tony.

"Jarvis mi sdělil, že je to tvým přáním."

Tony ani nevěděl, co ho vytáčí víc. Jestli Lokiho pobavený hlas, kterým jakoby říkal, že přesně ví, co se v Tonym děje, nebo skutečnost, že je sám tak strašně nemožný a vůbec si není jistý, kam chce tuhle situaci dovést. Jenže s tímhle prostě nepočítal, nebyl na to připravený, nemělo to být zrovna takhle... a taky se mu už klepaly nohy únavou a prsty sotva dokázal sevřít tak, aby to zatracené kafe vůbec vzal do ruky. "Vážně to takhle řekl?"

"Vlastně řekl," přistoupil Loki blíž, "že by sis patrně přál, aby měl možnost mě kontaktovat."

"Tak to jsem možná skutečně někdy v nějakém kontextu řekl," připustil Tony. Loki byl příliš blízko. I když se nedotýkal, byl by k tomu stačil jen nepatrný pohyb a to vědomí ho připravovalo o dech i schopnost logického uvažování. Loki se ale o nic nepokoušel. Jenom si vzal vlastní hrníček s kávou a zase ustoupil, napjatá chvíle pominula. Tony vydechl.

"Nejsem ve spojení s Jarvisem stále," dodal Loki v odpovědi na nevyslovenou otázku. "Jenom pokud jsem v dobrém postavení vůči Zemi a na planetě, která je dostatečně vyspělá k tomu, aby mi poskytla potřebné množství energie. Jsem jenom bůh," pousmál se nepatrně. "Nejsem všemocný."

Tony se trochu hystericky uchechtl. "Vesmír plný života," řekl. "To je fantastická představa. Líbí se mi. Teda ne pořád, chitauri a raskorikani a pár dalších nic moc, ale... hádám, že tam budou i lepší místa."

"Asgard," řekl Loki. "Klenot mezi světy."

"Jasně, Asgard. Ten byl fajn. A snad i nějaké další?"

"Tisíce," řekl Loki. "Ale lidé nejsou ještě připravení hledět ke hvězdám. Z toho pohledu se točí hlava."

"No vida, a už to tu máme zase," ušklíbl se Tony, možná to byl úsměv, spíš parodie na něj. Opřel se o linku a ruce složil na hrudi, začínalo mu být chladno, předjaří v horách ve srubu, který se průběžně jen tak zavlažoval na nezbytné minimum, nebylo žádný teplotní komfort. "Lidé, ti maličcí."

"Kdo se dívá vzhůru, zapomíná hledět pod nohy," řekl Loki. "To není jenom problém lidí."

"Ale i Asgarďanů," řekl Tony, protože to koneckonců přesně vyjadřovalo problém, který s Lokim měli. Loki zjevně pochopil narážku; trochu naklonil hlavu na stranu a zpytavě se na Tonyho zadíval. Usmíval se a oči se mu třpytily, z pohledu do nich se trochu točila hlava...

"Nedělej to," řekl Tony prudce.

"Co nemám dělat?" řekl Loki mírně.

"Nedívej se na mě... takhle. Pamatuju si, co to udělalo s Clintem."

Loki sklopil hlavu a tiše se zasmál. "Netajil jsem ti, že ovládám základy léčitelského umění," řekl, "a co jsem mezi lidmi, naučil jsem se ještě víc." Tony skoro fyzicky ucítil tíhu reaktoru na hrudi. Ano, naučil se. Jeho tlukoucí srdce je toho důkazem. "Co bych však měl z toho, kdybych tě k sobě připoutal svou mocí? Nehledám domácí zvířátko." Znovu zdvihl hlavu. "Cítíš ve mě vzrůstající moc Asgardu, utajenou, spící, ale přesto probleskující na povrch, znáš ji, už jsi se s ní potkal. Je ukrytá v Thorovi, viděls ji v Ódinovi či Astafalovi, bude se jí jednou třpytit, byť mnohem slaběji, i v Sygin. Jenom jsme dosud příliš mladí, než aby skutečně vytryskla na povrch."

"Jo, jasně," řekl Tony. "Thor mi už něco podobného říkal."

"Já nejsem tak mocný, abych tě mohl ovládnout pouhou silou své vůle. Pokud vnímáš..." Loki zaváhal nad přesným slovem. Takže ho docela jistě znal, jenom hledal nějaké, které Tonyho nevytočí. Ty okolky ho ovšem vytočily poměrně spolehlivě. Zamračil se. "Je to proto, že vnímat chceš," dokončil neobratně. "I Clint mi musel být přístupný, aby se mi podařilo ho utišit, i když na něj jsem samozřejmě využil všechny léčitelské triky. Opravdu doufám, že je nebudu muset za chvíli využít na tebe."

Tony si byl jistý, že ideálním řešením by bylo hodit na sebe oblek a zmizet směrem k New Yorku. S Hulkem teď stejně nic nenadělá, Loki ať se tu se svojí přemoudřelostí třeba staví na hlavu, on má svůj skvěle zásobený bar a zásoby sebelítosti kvalitně namíchané se vztekem na několik dalších životů. Rozhodně bylo dost důvodů tohle všechno neposlouchat: stále dokola se ukazovalo, že partnerství s neřízenou mimozemskou střelou je zdraví škodlivé, že prostě nejsou kompatibilní, že Loki se nezmění a jeho výstřelky neznají zdravou míru. Jenže... ano, ovšem! Možná nic nenadělá, ale rozhodně by tu měl počkat, jak se bude situace s Hulkem vyvíjet. Rozhodně. Podle občasné slabé ozvěny řevu, kterou k nim donášel vítr, se mu zatím dařilo velmi Hulkovsky.

"Já tě nepotřebuju," vyrazil ze sebe prudce.

"To je jistě pravda," řekl Loki mírně. "Přežijeme jeden bez druhého."

"Troufám si na víc než přežívání," odsekl Tony.

"O tom vůbec nepochybuji."

"Vůbec se mi nelíbí, když takhle souhlasíš!"

Lokiho obočí vycestovalo vzhůru. "Kdybych tě v této chvíli bral vážně, asi bych ti odpověděl jinak," řekl.

"Chceš to písemně? To bude dost vážné?" Tony zjistil, že vidět rudě lze snadno i uprostřed dohněda laděného srubu se zeleně oděným Lokim na dohled.

"A dokázal bys to teď napsat?" řekl Loki a Tonyho zlost nijak nezmenšilo vědomí, že je na něm únava a slabost tak moc vidět.  Loki udělal malý krok kupředu, skoro už jako by natahoval paže a chtěl se dotknout, ale nakonec to neudělal. Naštěstí, Tony si byl jist, že by to nestrpěl, i kdyby si o něj měl přerazit obě ruce. "Vidím, že naše roztržka pro tebe byla vážnější a definitivnější, než jak jsem ji bral já sám," řekl Loki. "Tvůj hněv není menší a odhodlání bránit své vidění světa nepohaslo. Já však nejsem tvůj nepřítel, Anthony."

"Já vím," hlesl Tony. "Vím, že nejsi nepřítel." Už mu trochu poklesávala kolena, tak se opřel o linku, snad víc než slova samotná vnímal jejich tón a rytmus, bylo těžké se soustředit, ale vydržel by ten melodický hlas poslouchat klidně do konce světa.

"Můžeme být jeden bez druhého," hovořil Loki laskavým hlasem, "naučíme se tak nakonec žít a budou to životy v lítosti, ale jistě i plné dobrých chvil. Ale nemusíme. Ve skutečnosti nám nic nebrání poslechnout svá srdce, Anthony! S vědomím všech našich odlišností, možností i limitů, s vědomím toho, že každý pocházíme z jiného světa a stále budeme narážet na drobná nepochopení, ale i větší... vesmír je veliký, Anthony, a nesmírně různorodý. Pro něj jsme jako rodní bratři. My skutečně můžeme být jeden s druhým, být si oporou, útěchou i radostí - a v našich drobných rozdílnostech nacházet krásu a soulad."

Tony zavřel oči. "Kdo jste a co jste udělal s naším Lokim?" řekl chabě. Teď už Lokiho objetí dokázal přijmout, opřel se o něj s nesmírnou úlevou, vložil mu do rukou všechnu svou únavu a slabost. Ty pevné paže, které ho sevřely a podepřely, byly skutečným vysvobozením, tlukot srdce přesně tou melodií, kterou potřeboval slyšet. Se zavřenýma očima intenzivně vnímal Lokiho jemnou vůni, dech ve vlasech i zoufalou potřebu, která z jeho objetí sálala, podivný, ale vlastně podmanivý nesoulad s jeho zdánlivým klidem a nadhledem, který tu tak věrohodně předváděl...

Loki s ním trochu pohnul a Tony se bez odporu nechal položit na postel. Byl skutečně vyčerpaný, nebyl si jistý, jestli bylo dostatečnou omluvou, že před pouhými třemi dny zemřel, znovu obživl a pak si málem zavařil mozek při hledání Bruce Bannera, ale to už teď bylo lhostejné, protože v téhle chvíli už neměl možnost rozhodovat o tom, jestli lehne nebo poběží dál, protože nohy už ho prostě neunesly.

"Věřím, že teď dokážeš spát," řekl Loki, zřejmě klečel na zemi, protože ho na lůžku spíše objímal, než aby se spokojil s tím, že se nad ním skloní, "půjdu zkontrolovat Hulka a vrátím se. Nebudu pryč dlouho," dodal a Tony si uvědomil, že mu křečovitě svírá ruce, a trochu zahanbeně je uvolnil. "Tvé tělo je vyčerpané, dopřej mu trochu odpočinku."

Tony sice chtěl namítnout něco ve smyslu, že si vážně nedovede představit, jak by teď mohl usnout, ale nejspíš tu myšlenku ani nedokázal dokončit.



Probudilo ho slunce. "Jarvisi, závěsy," zamumlal, ale nic se nezměnilo, stále to pálilo do očí a nepříjemně ho postrkovalo k bdění. "Jarvisi!" zavrčel. "Udělej něco!"

Klaply dveře, po tváři mu přelétla rychlá vlna chladu a na dřevěné podlaze to zadunělo kovovými kroky. Tony byl rázem dokonale vzhůru a na posteli se doslova vymrštil. Zatímco se jeho mozek snažil vyrovnat s tím, že není ve Stark tower, ale v mrňavém srubu kdesi v kopcích, zíral na své ironmanské brnění, jak zatahuje kostkované závěsy na oknech. Na spodních okrajích měly vybledlou krajku. Bylo těžké od ní odtrhnout pohled.

"Aha," řekl nejapně. "Moment! Roztáhnout." Po cestičce ke srubu stoupala Natasha, protřel si oči, stále to byla Natasha. Mimoděk si přitáhl deku víc ke krku a plně si uvědomil, že je nahý. Zřejmě bylo jejím osudem ho neustále překvapovat v takových situacích? Trapný zvyk.

"Kde mám oblečení?" zeptal se chvatně.

"V čistírně, pane," odvětil Jarvis.

"Ať se snažím, jak se snažím, nedovedu si představit Lokiho, jak... ne, nedovedu. Takže znovu, kde mám oblečení?"

"Řekl, ať se o to postarám," pravil Jarvis důstojně. "Takže jsem poslal model ´Loki´ se zásilkou do nejbližšího města."

 "Tak ti budou mít co vyprávět i vnoučatům," usoudil Tony a pohodlně se usadil. Když už přistižen v nevhodné situaci, tak se vší důstojností. Jenže dveře se otevřely a místo Natashy vstoupil Loki.

"Aha," udělal Tony už podruhé během pěti minut. "Balamutíš Hulka?"

"Zkusil jsem to," řekl Loki. "Ale nechce poslouchat nikoho. Na Natashu alespoň neútočí."

"Takže se asi nemám ptát, jak je na tom."

"Není úplně bez rozumu, ale ani duchem přítomný. Věřím však, že za pár hodin či dní na tom bude lépe."

"Nesnaží se ale utéct."

"Ne."

"Ještě maličkost - proč nemám nic na sobě?"

"Protože jsi se během noci rozhodl pro koupel ve vlastním potu," řekl Loki a když se po něm ohlédl z 'kuchyně', v koutcích mu zacukalo. "Měl jsi horečku, ale jenom slabou. Asi bys řekl, žes byl mokrý jako ondatra."

"Jako myš."

"Proč myš? Myši vodu valně nemilují. Ale možná tu máte jiné myši." Loki udělal celé ty tři kroky k posteli a položil mu k ruce talíř, na kterém ležel kousek chleba, sýra a pár kousků zeleniny. Tony se na tu plebejskou snídani zahleděl s jistým despektem, ale raději si ji rovnou přitáhl blíž.

"Hrozně jsi pospíchal, abys už měl ty své záležitosti vyřízené, a teď nás tu obskakuješ."

"Jistě," přikývl Loki. "Mám své důvody."

"A řekneš mi je?"

"Máš potíže se sebekázní a se ženami."

Tony se rozkašlal, když mu zaskočilo pár drobků. Loki ani nehnul brvou, když mu podával hrnek s vodou a vyčkal, než se Tony konečně prochroptí k nezbytnému: "Cože?"

"Zdá se, že jsem jediný, kdo tě udrží v posteli. Trochu pochybné privilegium, ale má své kouzlo."

"Tvá starostlivost mě dojímá. Co s těmi ženskými? Já nemám problémy se ženskými!"

"Ředitel Fury by podle všeho rád dotáhl do konce tu záležitost s obtěžováním."

"Jo tohle... Takovým nesmyslem se mi vůbec nechce zabývat."

"Říkal, že ti moc bodů k dobru nepřidá jakási stížnost na nepřiměřené použití roubíku... studentka, Anthony? A roubík? Nepřišlo mi, že bys měl sklony k takovým věcem."

Asi bylo dobré, že mu ten hrnek zase rychle sebral. Tonyho to na okamžik vážně vyvedlo z míry - jenže to by Loki nesměl vypadat tak pobaveně. "Děláš si srandu, že jo. Řekni, že si děláš srandu! Ani Fury nemůže být tak krutý, aby mě nutil ztrácet čas vysvětlováním takových nesmyslů."

"Možná se chce podělit o vlastní strádání nad záležitostí, které říkal 'papírování'. Je pro mě velmi poučné vidět, jak tak zvaná 'administrativa' dokáže paralyzovat i ty nejmocnější. Rozhodně ji zahrnu do svých plánů."

"Loki, tak to jsme měli ty hezky znějící důvody a trochu odvádění pozornosti, a teď vážně. Co tady právě teď všichni děláme?"

"Chci Hulka."

"Cože?!" vyjevil se Tony, tentokrát mu uvízla v krku okurka a sám sebe překvapil úlevou, která mu zazněla v hlase. Loki, který chce Hulka - proboha, proč? Protože Banner by mu mohl pomoci dokončit výzkum, který Loki neuznal za hodna prozradit Tonymu Starkovi? Ou, ta vlna žárlivosti málem prorazila strop. A přesto: tohle už bylo něco velmi povědomého. Loki, jehož konání má svůj konkrétní smysl a účel, třebas nečekaný, možná nesmyslný, kdo ví jaký, ale má. Bylo to tak absurdní, až to dávalo smysl.

"Mé pocuchané já je ti vděčné, že bylo přidáno do balíčku," dodal Tony. Loki nasadil trpělivý výraz a Tonyho hladina adrenalinu při pohledu na něj poskočila vzhůru. "Dobře, chceš Hulka. Proč, pro všechny svaté, chceš Hulka?"

"Protože jsem asgardský princ, protože Hulk málem stačil porazit i samotného Thanose a protože vesmír je obrovský," řekl Loki.

"Ale nepočítá se s tím, že z toho budu moudrý?"

"A tebe jsem ´nepřidal do balíčku´. Jsi součástí mého světa."

Tonymu z těch slov přeběhl mráz po zádech. Ale vůbec nebyl nepříjemný. Možná souvisel i s tím, že Loki vstal a rozepnul si košili; a Tonymu rázem dělalo trochu potíž dívat se mu výhradně do tváře.

"To bylo jen shrnutí pro začátek," řekl Loki a spustil ji z ramen způsobem, na který bylo Tonyho tělo ochotné reagovat svým zcela jednoznačným způsobem, zvlášť když košile prostě spadla na zem a nezdálo se, že by o ni někdo jevil další zájem. Byla určena jenom k tomu, aby odhalila, a vyšších met už ve svém košilovém bytí dosáhnout nemohla.

"Cože?" přeptal se Tony, který tak trochu ztratil nit.

Bylo úplně jasné, o co Lokimu jde a k čemu se chystá, a Tony neviděl důvod, proč by ho neměl nechat odpracovat si všechny ty šoky, co na jeho duševním zdraví za poslední den či dva napáchal. Jestli jsou spolu naposledy - a to skutečně nemohl vyloučit - bylo o důvod víc si to trochu užít.

"Carpe diem," zamumlal, když natáhl ruku a přitáhl Lokiho blíž. "Jenom nevím, jestli ti dnes tenhle invalidní stařík bude stačit."

"Však jen v klidu spočívej na svém loži, staříku," probleskl Lokiho rozpustilý úsměv, když se pokládal podél něho. "A nech asgardské mládí, ať předvede, jak si považuje šedin."

"No tak to moment," překulil se Tony tak, že držel Lokiho pod sebou. Pravda, efekt byl poněkud pokažen tím, že mu s tím Loki vydatně pomohl. "Ze svých šedin si mohu utahovat jenom já."

Loki ho jemně pohladil špičkami prstů po skráních. To dávno známé, láskyplné gesto, s Tonym podivně otřáslo. Prudce ho zabolelo srdce vědomím, že jednou nezbytně nastane den, kdy tu nechá Lokiho samotného. Se špetkou provinilé vděčnosti za to, že to bude on, kdo odejde, a neponese celou tu tíhu odloučení; ať už si v té chvíli budou stát po boku, nebo každý sám na opačné straně vesmíru.

"Anthony Stark," řekl Loki posměšně a podrazil mu ruce, "se kácí pod tíhou vědomí osudu..." Trochu heknul, když mu Tony skutečně narazil do hrudi a vymáčkl zbytky dechu, ale ta správná porce lehkomyslnosti v jeho hlase snadno spláchla všechnu tíhu. Zůstalo jen potěšení z dotyku nahé kůže, rty, které se hledaly, až se našly, narůstající vzrušení jejich těl otírajících se jedno o druhé. Loki se s viditelným zalíbením ujal své vůdčí role a snadno přesvědčil Tonyho, že mu bude stát za to si prostě vychutnávat všechny ty doteky...

"Něco jsi mi chtěl vysvětlit," zamumlal Tony. Jenže Lokiho jazyk měl zrovna jinou práci než mluvení, a Tony už vlastně na odpovědi ani netrval.



"Připadám si jako na Safari," řekl Tony malátně. "Jen šumění stromů a vzdálený řev lvů. Až na to, že tady by žádný lev nepřežil."

"Hulk oděný ve lví kůži by budil respekt," nadhodil Loki.

"Hulk by budil respekt i v růžové baletní sukýnce." Tony dlouze zazíval a trochu se protáhl. Tohle byl konečně ten správný druh únavy. "Připadám si dokonale zkorumpovaně," řekl. "Chceš Zemi? Je tvá! Já ti v cestě stát nebudu."

"Snadno se rozdává, co ti nepatří," odpověděl Loki. "Také už vím, že bych na nějaké vládnutí vůbec neměl čas, kdybych tě měl udržovat v permanentně zkorumpovaném stavu."

Tony se nad tím mírně zamyslel a usoudil, že to byla poklona. Znovu zazíval. "Říkal jsi, že chceš Hulka," nadhodil. "Chceš ho... do své soukromé sbírky příšer, opečeného na cibulce, zaměstnat v demoliční četě? A vůbec, co je to za nápad? Vždycky jsem měl dojem, že se s Bannerem tak nějak obcházíte uctivým obloučkem."

"Je to vcelku nový nápad," připustil Loki, natáhl ruku a zvolna se začal probírat Tonymu ve vlasech. Bylo to příjemné a Tonyho ani nenapadlo se hnout, aby náhodou nepřestal. "Jak už víš, hledám způsob, jakým spoutat Thanose."

"Hoď ho do Slunce," broukl Tony a pod Lokiho dotyky mhouřil oči blahem jako nějaká přerostlá kočka.

"To by možná zabralo," řekl Loki, "ale Strážci bohužel nevidí rádi, když smrtelníci nechávají vybuchovat hvězdy pro své malicherné spory."

"Strážci?"

Loki trochu pokrčil rameny. "Takoví malí, zelení. Velká hlava, otravně mocní. Naštěstí se příliš nevměšují."

"Vybuchovat?"

"Je to Thanos."

"Víš co, jako bych nic neřekl. Klidně navaž od věty 'hledám způsob, jakým spoutat Thanose'."

"Když jsem opustil enklávu Devíti světů Yggradsilu," pokračoval tedy Loki, "a pochopil plně, jaké hledání mne čeká a s kým budu mít co do činění, uvědomil jsem si, že tentokrát budu potřebovat společnost."

"Fíha. To úplně zní, jako bys zapadl do nějaké špeluně, tam tě chtěli oblafnout a ty ses odtamtud jen tak tak vyhrabal se zdravou kůží."

"Jestli tím chceš říci, že..." Loki si zřejmě v duchu zkoušel přeložit Tonyho slova. "Ano, zhruba tak. Technologii, jakou potřebuji, oficiální cestou nezískám a pašeráci a překupníci mají své vlastní kodexy chování. Nebylo těžké jim vysvětlit, že s asgardským princem si zahrávat nemají, ale s mrtvými se vyjednává špatně."

"Ech..."

Ale Lokiho prsty ani neztratily rytmus a hlas zněl stále stejně poklidně. Ať měl za sebou jakýkoli boj, zřejmě ho z klidu valně nevyvedl. "Pokud bych s sebou měl patřičnou společnost, dodalo by mi to na vážnosti," pokračoval Loki. "Bylo by to něco, co očekávají a co přijímají. Utišilo by to jejich neklid a vyjednávání by se mohlo nést v plodnějším duchu."

"V životě by mě nenapadlo, že bys potřeboval ochranku."

"Připouštím, že jsou i taková místa."

"Vzít s sebou Thora předpokládám nemůžeš proto, že jeden z následníků trůnu byl měl zůstat v oblasti Devíti světů taťkovi po ruce."

"Přesně tak."

"To byla ironie!"

"To je skutečnost, Anthony. Nemělo by dojít k situaci, kdy se oba následníci vystaví nikoli nezbytnému nebezpečí mimo Yggradsil. Tvá mysl zcela postrádá smysl pro monarchistické principy."

"Díky bohu. Co Ódin, když už jsme u těch příbuzných? Thor za ním vyběhl sotva slyšel, že jsi odešel... nebude dělat potíže s tím, že jsi opustil Zemi?"

"Thor je zbrklý a vyjednává zbytečně něco, k čemu není třeba plýtvat slovy. Všeotec by byl sám proti sobě, kdyby mi bránil v takovém úkolu. Bude se tvářit, že nic nevidí, a až bude po všem, vyslechnu si mnoho řečí. Jestli oslavných, nebo zatracujících, nepochybně záleží na míře mého úspěchu."

"Víš, že jsem občas rád, že jsem jedináček? Beztak s sebou Thora nechceš, protože by ti lezl krkem."

"Hulk je vskutku ideální volba z mnoha důvodů."

"A kdy ses chystal zeptat?" zavrčel Tony trochu.

"Koho myslíš?" pousmál se Loki. "Samozřejmě musí souhlasit oba, Hulk i Banner. Ale věřím, že tomu tak bude. Zde je nečeká nic dobrého, Hulk je tu za zrůdu a Banner žije v neustálém strachu."

Tony se prudce posadil a zahleděl se na Lokiho. "Kdy se zeptáš mě," řekl. "Jsem..." Zamračil se.

"Chtěl jsi říct ´jsem za Bannera odpovědný´," řekl Loki jemně. "Ale tak to není."

"Ne, odpovědný ne," řekl Tony. "Nesnáším být odpovědný za lidi, jsou nemožní. Podívej na Bruce - kde jsme skončili. Odpovědný zrovna za něj? Ani náhodou."

"Přesto máš dojem, že bych se měl ptát tebe dřív než jeho," namítl Loki.

"Žárlit vážně nemusíš."

"To by mě ani nenapadlo," ujistil ho Loki. "Jen se prosím zamysli, proč zrovna Bruce Bannera tolik potřebuješ mít po svém boku a proč já jsem tím, koho uchováváš ve svém srdci."

"Když se zeptáš takhle, není těžké odpovědět," trhl Tony rameny a po malém zaváhání se znovu uložil tak, aby mohl Loki pokračovat v prohrabávání se ve vlasech. Bylo to příjemné. Byl pevně odhodlán strávit mnohem větší kus svého života tím, že se mu bude někdo hrabat ve vlasech. "Dobře, je úleva mít poblíž někoho, kdo je skoro stejně chytrý jako já. Na tom nic divného není. A není to jenom proto."

"Já vím," řekl Loki tiše a Tony zavřel oči. V nenápadně přicházejícím polospánku malátně uvažoval o lidech, se kterými ho osud tak podivně svázal. Avengers a Loki k tomu. Jeden šílenec vedle druhého, obskurní sbírka idealistů, kteří věří, že spolu můžou vybojovat lepší svět; či, v Lokiho případě, ho zařídit vlastní vůlí. Mezi nimi Banner, jeden z mála lidí, se kterými se vážně dobře pracovalo, protože všechno chápal a navíc nebyl otravný - dělat s ním nebylo únavné, jako s většinou ostatních, naopak, nalévalo mu to oheň do žil. Náhle ho vyburcoval nějaký zvuk, znělo to, jako by někdo natahoval závěr zbraně. Ještě v polospánku se vztyčil a pokusil se strčil Lokiho za sebe s nezřetelným: "Kdo je to?"

"A pak tě člověk nemá mít rád," utrousil Loki polohlasně. "Upokoj se. Jsou to jenom mývalové. Škrábou do dveří."

"Mývalové," zopakoval Tony a protřel si oči. Čas podivně poskočil, za okny byla znovu tma. "No ovšem. Určitě hledají odpadky... Kolik je hodin?"

"Bude půlnoc," řekl Loki. Voněl svěžím vzduchem a rosou. "Před chvílí jsem byl znovu zkontrolovat Hulka. Je na tom o něco málo lépe. Jestli se bude chtít přeměnit zpět, to netuším, ale udrží se při rozumu."

"Už to je skvělá zpráva... vážně si myslíš, že s tebou půjde?"

"Teprve uvidím, jestli se ho vůbec budu ptát," opravil ho Loki. "Nepotřebuji s sebou sotva zvladatelnou bestii."

"Bylo by dost na pytel přijít o oba naráz," shrnul Tony výsledek svých úvah a opatrně vstal. Cítil se dobře, velice dobře. Odpočinek, jaký mu Loki tak obratně naordinoval, zabral dokonale a z následků nedávné smrti - Tony měl dojem, že tyhle narážky ho jen tak neomrzí - ho úspěšně doléčil.

"Měl bych dát vědět ostatním, že jsem v pohodě," řekl nerozhodně. Na přímé konfrontace teď neměl náladu, ale ani neměl chuť kvůli sobě nechat zburcovat půl světadílu... což už se nejspíš dávno stalo. "Jarvisi?"

"Pan Barton vám vzkazuje věci, které odmítám tlumočit," řekl Jarvis ctnostně.

"Aha, takže Loki už informoval."

"Samozřejmě," řekl Loki. "Nestojím o přestřelku se Shieldem, až usoudí, že jsem tě unesl."

"No jo, trochu jsem zapomněl se hlásit svým chůvičkám. Co Steve?" Trochu se uchechtl, když zároveň s tou otázkou vytáhl z komody tričko s obrázkem Kapitánova štítu. Bannerovo oblečení mu sice zrovna nepadlo, ale lepší než nic.

"Ten pravil, že raději nic vzkazovat nebude, protože by si navždy zkazil pověst," řekl Jarvis.

Tonymu to kupodivu zvedlo náladu. "To zase budou debaty... takže, co teď?" opřel se zády o stůl a zahleděl se na Lokiho, který napůl seděl na lůžku a zřejmě čas Tonyho spánku utrácel s knihou. Tu teď pečlivě zavřel a odložil vedle sebe.

"Když o nás nechceš přijít, tak pojď také," řekl. "Vesmír se ti bude líbit."

Vesmír. Z té představy váznul dech a srdce se svíralo sladkobolnou touhou. Vesmír po Lokiho boku, nekonečné dálky stále nových cest, nekonečno nového poznání. Ta myšlenka Tonyho zaskočila - vůbec ho taková možnost nenapadla.

"Vlastně dost pochybuju, že Bruce bude souhlasit," nadhodil. "Sice se pokouší dát Natashe kopačky, ale vůbec mu to nejde. Neuteče od ní."

"Zrovna od ní s velkou úlevou," opáčil Loki. "Je bez sebe hrůzou, že jí ublíží."

"A já..." Tony se usmál. Vesmír byl veliký, ale on stál v jeho středu, tím si byl jist. "Jsem bohatý, známý, úspěšný, převážně oblíbený a svět se točí dál jenom díky tomu, že mám talent být ve správnou chvíli na správném místě. To mám vyměnit za tulácký šat a jméno bez významu?"

"Nevyměníš. A já se tě stejně zeptám, kdykoli se vrátím," řekl Loki s úsměvem.

"Ano, tak," přikývl Tony. "Protože postavení, jaké mám, a jakého se nechci vzdávat, je jenom jedním ze stébel přes tuhle cestu. Ty potřebuješ Iron mana, ale získal bys Tonyho Starka, který by nevydržel ve tvém stínu, asgardský princi. Nevěříš mé soudnosti a já ti možná časem dokážu, že se mýlíš. Ale nedokázal bych ti to tam," ukázal kamsi vzhůru, "to mohu dokázat jenom tady, na Zemi."

Loki zvolna pokynul hlavou.

"Někdo tu musí zůstat a dát pozor na tuhle mrňavou planetu. Musím vyřídit Faradaye, dokončit reaktor, který by dokázal rozsvítit celá města, občas se podívat na oblohu, jestli se něco neřítí v létajícím talíři... a to Bannerovo kotě konečně strčit Kapitánovi, než mi rozkouše kabely."

"Pane, nařídil jste mi, že vás mám varovat, pokud budete příliš patetický," ozval se Jarvis.

"A my dva si taky ještě promluvíme," dodal Tony zvýšeným hlasem. "Loki," zadíval se na něj, "možná tvá mise nebude tak dlouhá, jak se obáváš. Potřebuješ jen nakoupit pár zakázaných technologií, a kde je obchod, tam je šedá... och." Lokimu se totiž posměšně zablýsklo v očích a Tony pochopil. "Taťka Ódin se venku moc nevyzná, co?" Odpovědělo mu lehké zavrtění hlavou. "Takže si zařídíš co musíš a pak budeš předstírat, že jsi stále v pilné práci, abys nemusel moc brzy na kobereček."

"Tak to bude, pokud všechno půjde skutečně dobře," řekl Loki. "I pro mě bude ledacos nové."

"Ve všech pohádkách se královští synové vydávají do světa na zkušenou," pokrčil Tony rameny a pobaveně se ušklíbl, když Loki podezřívavě přimhouřil oči. "Je to osvědčený způsob, jak..." Teď se zamračil i on sám. "...si přivést domů exotickou manželku..."

"Na rozbíjení nádobí mi bohatě stačíš ty," opáčil Loki. "I když se zdá, že kdykoli tě nechám samotného, dozvídám se pak samé stížnosti."

"Riziko víkendového manželství," ušklíbl se Tony. "Mohlo by tě to motivovat k častějším návratům."

"Jsem velmi motivován," řekl Loki s jakousi živostí v hlase a i když ho nepřejel významným pohledem, dokonce ani nezamžikal očima, snad že při těch slovech stále seděl na posteli, Tony se pod tím vším oblečením náhle cítil velice nahý. "I když možná znám tvé tělo lépe než tvou mysl."

Tonyho obočí nad tou lehce melancholickou poznámkou vylétlo vzhůru. "Já jsem přímo vzor vší nekomplikovanosti," řekl. "Nespletl sis nás dva? To ty jsi tu od překombinovaných představ a plánů. Já sám sebe občas tak nudím svou předvídatelností, že si nechám Jarvisem vygenerovat nějakou šílenost k neprodlenému provedení."

Loki potřásl hlavou. "Jednou budeš stát tváří v tvář skutečnému pokušení - jinému, než na jaké jsi zvyklý z titulu svého bohatství a moci - a pak doufám, že budu blízko, abych byl svědkem."

"To znělo tajemně," řekl Tony podezřívavě. "A znělo by to určitě i dramaticky, kdyby ses na to tak viditelně netěšil. Ale víš co? Já ti to rozmlouvat nebudu. Uchovat si nějaké to skryté já doporučují všechny sloupky v časopisech pro ženy v domácnosti."

Loki se zlehka vyhoupl na nohy a ve chvíli, kdy se plně vzpřímil, už mu z ramen spadal plášť, vlasy se srovnaly vzorně na lopatky a jen přilba scházela do plné polní.

"Odcházíš?" zeptal se Tony trochu zaskočeně nad tou náhlostí.

"Ty mě již nepotřebuješ a Bruce Banner ještě pár dní nebude k užitku. Přijdu za svou víkendovou manželkou v domácnosti -"

"Je ti jasný, že z nás dvou jsi to ty, kdo má dlouhý vlasy?"

"- s novým měsícem, a tehdy s ním promluvím."

Tony jen tak tak odolal se Jarvise zeptat, za jak dlouho bude novoluní, a krátce přikývl. "Tak hodně zdaru. A... dej na sebe pozor. Kosmickou loď, abych tě běžel vysekat z průšvihu, po ruce vážně nemám."

Loki se ještě sklonil k polibku - vlahý a příjemný dotek - a vyšel ze dveří. Tony pokročil za ním, zastavil se na prahu a rázem pochopil, proč ten náhlý spěch. Po svahu se cestičkou málem po čtyřech ploužil Bruce, zdrchaný a viditelně vyřízený, ale zelený jen tak docela obyčejně, takovou tou zdravou lidskou zelení někoho, kdo potřebuje panáka a pořádně se vyspat. U toho Loki zcela očividně asistovat nezatoužil.

"Heimdalle, otevři Bifrost!"

Tony ho ještě vteřinku sledoval pohledem, a zatímco se slabá vůně ozónu rozplývala ve vzduchu, zašel dovnitř pro deku a pak vyrazil Bruceovi vstříc. Byla docela ironie, že nejstydlivější člen spolku měl zároveň největší potíže s tím, aby na sobě udržel oblečení.

"Tony," vypravil ze sebe Bruce slabě, "co tu děláš?"

"Čekám na tebe," přivlastnil si Tony bez skrupulí veškeré zásluhy za svou zdejší přítomnost. "Je skvělý, že jsi to zvládnul. Teď pěkně šlapej, čaj uvařit ještě dovedu, a povím ti nad ním nejnovější drby." Jakž takž ho zabalil a taky podepřel, protože do setmění chybělo jenom pár hodin a srub byl nejmíň sto metrů daleko.

"Jsou tu i... ostatní?"

"Jenom Loki, ale právě odešel." V náhlé vlně sdílnosti, a taky proto, že Bruce byl vážně mimo, a tedy ideální posluchač, Tony skoro s úžasem dodal: "Myslím, že přišel na způsob, jak můžeme být spolu a přitom se vzájemně nezakousnout. Ačkoli jsme k tomu směřovali zcela nevyhnutelně."

"Tím, že odejde?" přeptal se popletený Bruce a trochu klopýtl. Tony ho rychle podepřel a na okamžik pohlédl k nebi, kde se někde vysoko za denním světlem schovávala nekonečná spousta hvězd.

"Ne, tím ne," odpověděl. "Tím, že se za mnou vrátí."

- Konec -