Na dosah ruky III. - 2.

Tak teď se ukáže, jak dobře si pamatujete poslední dva díly první série. :-)
(Jak si zadat jméno do komentářů a nebýt pouhý Anonym? Klikněte na Komentovat jako: Název/adresaURL - stačí vyplnit jméno v horním chlívečku, odkaz netřeba. :-))




To něco velikého, neforemného a obdařeného zdánlivě nepřiměřeným počtem končetin, byl samozřejmě Thor, jehož schopnost používat běžné druhy vchodů se časem nijak nelepšila. Jednou rukou bušil do skleněných dveří vedoucích na terasu s heliportem, druhou přidržoval čísi tělo klasicky přehozené přes ramena, a Tony mohl jen tiše doufal, že to nebude někdo, kdo mu vzápětí zakrvácí celou podlahu. Přes sníh a zamrzlé sklo ztěží rozeznával která část těla patří komu, natož kdo to je a v jakém stavu - i když jak dobře věděl, poloha to byla úžasně nepohodlná a pokud ji dotyčný strpěl, stěží mohl být při vědomí.

Okno otevřel jen napůl a Thor byl naštěstí dostatečně prozíravý, aby mu ho pomohl proti síle vichřice zase rychle zavřít. I tak dovnitř stačilo nafoukat dost sněhu a další padal z Thora a jeho břemene a Tony jen útrpně pozoroval, jak se všude kolem objevují loužičky - a koberec, luxusní kousek s vysokým vlasem a stříbřitým leskem, smutně šedne a polehává.

"Co zas?" ucedil nespokojeně.

"Dobré zprávy z Asgardu," nenechal si Thor pramálo srdečným pozdravem kazit náladu. "Nečekal jsem však takové uvítání. Snad útok sněžných obrů? To by byl důstojný boj!" Nadhodil si kladivo v ruce a oku mu probleskla jiskra naděje.

"Nerad ti kazím radost, ale zbláznilo se nám tu počasí, nic víc," řekl Tony a pozoroval Thora, jak své břemeno opatrně skládá na pohovku. Dotyčný měl na sobě blankytně modré oblečení připomínající pyžamo a byl bos. Tony už ho samozřejmě dávno poznal, ale ta naprostá nepatřičnost oděvu mu stále dokola restartovala schopnost ho pojmenovat. Někteří lidé prostě vylučovali pouhou představu existence blankytně modré, natož sebe sama v její bezprostřední blízkosti.

"Jenom spí," pravil Thor. "Za den či dva se probudí sám od sebe, vzkazují léčitelé, přispění mu netřeba."

"A co Banner?" zeptal se Tony, protože oblíbený kolega génius ho zajímal mnohem víc, než neoblíbený ředitel Shieldu.

"To ještě potrvá," zasmušil se Thor.

"Ale je v pořádku."

"Jistě. Jenom..."

Objevila se Natasha a při pohledu na Furyho, velmi nepřípadně pohozeném na pohovce se zbytky tajícího sněhu, jenom překvapeně zamrkala. "Návštěva Asgardu ho nějak zmohla," poznamenala, když zběžně zkontrolovala životní funkce.

"Obávám se, že z našeho krásného světa nespatřil nic ani na tu nejmenší chvíli," řekl Thor skoro omluvně. "Aby jeho tělo lépe snášelo cestu z kamene zpět do života, okamžitě ho uspali. Nebylo možné obal kolem jeho těla prostě rozbít a nechat ho probudit, musel se opatrně odřezávat, aby ani ta nejmenší prasklina nepronikla k Thanosovi."

"To bude zklamaný," zasmála se trochu.

"Co ten Banner?" zeptal se znovu Tony zároveň s Natashiným: "Jak je na tom Sygin?"

"Sygin je naprosto v pořádku a bdělá. Nemá tu Loki pečené sele? Vždycky mívá."

"Poslední dobou jede v jehněčím. Posluš si, je to ta obrovská mísa vedle lednice."

Thor si odložil kladivo na stolek u zdi tak těsně u neuvěřitelně vzácné starožitné vázy, že se s ní Tony už v duchu stačil rozloučit, ale jenom tiše cinkla a stála dál.

"Sygin měla to štěstí, že byla na samém okraji a nejdál od Thanose. Dostat ji ven bylo rychlé a snadné." Thor se s potěšením zahleděl na dosud nevychladlou pečeni a celou mísu si odnesl ke stolu. Natasha mu rovnou podala bochník chleba, vysloužila si tak jeden děkovný úsměv a zřejmě to posílilo i Thorovu paměť: "Posílá ti mnoho pozdravů a taky - vlastně se dost opakovala. Mnoho pozdravů!"

"Banner," zavrčel Tony netrpělivě.

"Ten byl naopak úplně těsně u Thanosova těla, asi takhle," předvedl Thor pózu, na kterou si Tony samozřejmě pamatoval, a tak přímou ukázku vůbec neocenil, zvlášť když omastek z pečené kýty docákl skoro až na jeho vlastní kalhoty. "Těsně před tím udeřil Thanose pěstí. K našemu i jeho štěstí již nebyla jeho pěst zabořená v tom ohavném obličeji - přesto oddělit je je zdlouhavá a piplavá práce. Pomohlo by, kdyby bylo možné obětovat vrstvu Hulkovy kůže, ale léčitelé se obávají, že by ho to mohlo probudit a on by ve svém vzteku rozbil nejen své, ale i Thanosovo vězení. Navíc kdo ví, jestli by to vůbec bylo možné, při jeho odolnosti."

"Hmm," zahučel Tony zklamaně.

"To jsem předpokládala," pravila Natasha vyrovnaně a Tony po ní loupl nespokojeně okem. "Hlavní je, že to půjde." To on to měl předpokládat. Ale faktem bylo, že ho ani nenapadlo se nad tím zamýšlet. Proč taky - Thor slíbil, že jim chybějícího parťáka dodá a pokud s tím měli problém na Asgardu, nezdálo se pravděpodobné, že by si poradil líp.

"Thore, až dojíš, odneseš ho, prosím?" rozhodla si Natasha šplhnout u nadřízeného. "Ukážu ti, kde je nějaká volná postel."

Jako by měl celou situaci pod taktovkou schopný režisér, jakmile jedněmi dveřmi odešla Natasha a Thor se svým břemenem, druhými vešel Loki. Pohled mu okamžitě padl na stůl souvisle pokrytý okousanými kostmi.

"Thor opět na Midgardu?" zamračil se.

"Mně by dřív napadlo, že u nás ubytovali místní ZOO... Copak, právě jsi zjistil, že trpíš  neodbytnou potřebou dokončit svůj průzkum v Austrálii?"

"Díky za inspiraci, tu možnost zvážím. Až tam snad jeho hlaholivý optimismus nedolehne."

"Však on se dlouho nezdrží. Ten jeho harém mu zabere dost času." Tony se nad svou poslední větou raději zamyslel a ji opatrně prozkoumal ze všech stran. Štve ho, že součástí onoho harému je i Pepper? Neštve, usoudil vzápětí. Ne málo z toho dělal pocit, že kdyby chtěl, získal by ji zpět bez větší námahy. Celá situace mu však stále připadala natolik vtipná, že ji nebral příliš vážně. Však ona si holka poradí...

Loki mávl rukou, jako by mu bratr již ani nestál za další slova. "Pochopil jsem, že ne všechny zprávy, které mi lidé posílají, se dostanou až ke mě," řekl a strčil Tonymu do ruky tablet. "Ukaž mi, jak to funguje."

"Chtěl bych vidět ty obličeje, kdyby zjistili, komu skutečně píšou... to je představa! Jde ti o ten spamovej filtr? Věř, že o nic nepřicházíš. Jen nabídky na viagru bys jinak mazal celý den."

"Seznal jsem, že lidé občas zasílají zajímavé nápady."

"Chápu, téhle iluzi taky občas propadám. Perpetuum mobile z krabiček od sirek a drátků od šampaňského, výzkum orálního sexu u kaloňů, bohové proč? Někdo taky usoudil, že okruh zájmů Stark Industry má něco společného s dietní vodou, ano, slyšel jsi dobře. Časem jsem usoudil, že každý, kdo je dost technicky zdatný, aby vymyslel něco užitečného, je i dost schopný, aby si našel kontakt na naše technické oddělení. Pojď sem," poklepal rukou na pohovku vedle sebe. "Jednou za rok či za dva se ozvou s něčím skutečně rozumným a většinou pak toho člověka zaměstnám."

"Rád slyším, že si nemám brát osobně žádost o spolupráci na průzkumu koupacího úboru odolného proti žralokům," ušklíbl se Loki, usadil se a přidal si za záda další polštář.

"Prosím tě, nechci znát podrobnosti, nebo budu mít noční můry. Co vlastně zrovna děláš?" Sám sebe pochvalně poklepal na rameni za to, jak samozřejmě a nenápadně ta otázka zněla. Loki se sice nesnažil být vyloženě tajnůstkář, ale ani necítil potřebu nic sdělovat. V tomto ohledu si naprosto neměli co vyčítat, což ale byla skutečnost, kterou Tony velkomyslně pomíjel.

"Stále mi chodí z tvého -"

"Z tvého."

"- z vývojového oddělní množství dotazů ohledně mých uhlíkových nanotrubic. Ačkoli jejich pomocí dokázali sestrojit počítačové čipy tak, jak jsem jim nakázal, stále cítí potřebu konzultovat detaily, nad kterými by stačilo se jen nepatrně zamyslet..."

Tony se upřímně a od srdce rozesmál. "Vítej v mém světě!"

"Kdybych to tušil, nechám Midgardu křemík a splatím svůj dluh raději žraločími plavkami," pravil Loki ponuře. "Ostatně s miniaturizovaným vysílačem ve vhodné frekvenci by to bylo primitivní a určitě bych neměl takovou spotřebu ostrých železných bodců." Tony ale jeho stížnosti nedokázal brát vážně. Koneckonců, kdyby nechtěl, vůbec už se tím nemusel zabývat.

"Chápu. Chceš vnést trochu svěžího vzduchu do svého trudného - ale hele, to se ti může snadno povést, třeba se ti taky ozve ten pošuk, co se snaží prorazit s čepicí s integrovaným teploměrem, která při přehřívání vršku hlavy spustí klimatizaci."

"Předpokládám, že je pak schopen lépe přijímat kosmické vibrace nekonečné hvězdné moudrosti?"

"Vidím, že už se do toho dostáváš! Proč se mi někdy neozve někdo, kdo právě vyřešil studenou fúzi? No nic, tak sleduj, je to nastavené velice pečlivě." Tony se zabral do vysvětlování a opravdu jenom proto, že si seděli velice blízko, skončil s vlastníma nohama přehozenýma přes ty Lokiho v poměrně obskurní a značně intimní poloze, kdy ho ještě stačil hladit po břiše - dostat se na holou kůži pod pozemský oděv bylo mnohem snadnější, než pod asgardské haleny, tak toho svědomitě využíval - a stejně tak spokojeně se tetelil pod Lokiho rukou, která se pokojně uvelebila zezadu na krku. Jelikož tamtudy vedla záhadná zkratka přímo do jeho slabin, zanedlouho skončil tablet na zemi a oni dva, propletení do sebe, ochutnávali jeden druhého s takovou vervou, jako by se snad spolu ráno nebudili v jedné posteli.

I když... Tony mírně pootevřel jedno oko. Ne, nezdálo se mu to. Slabý stín kolem Lokiho očí, sotva znatelný, ale jednoznačný, napovídal, že toho Loki ve skutečnosti v noci moc nenaspí. Sice vzorně s Tonym usínal a nikdy nechyběl při probuzení, ale Tony měl neodbytný dojem, že postel není zmuchlaná dost věrohodně a že když se v noci občas napůl probudí, Loki příliš často tvrdí, že se zrovna šel napít.

"Pět vteřin do narušení soukromí," pronesl Jarvis omluvně. Loki si slabě povzdechl, a než se stačil Tony nadechnout, seděli vedle sebe zcela vzorně a s přiměřenou mezerou, a v Lokiho případě i vyžehleně a upraveně. Tony byl sice rozcuchaný a tričko vypadalo, že ho právě vyndal velbloudovi z tlamy, ale zase takový rozdíl od normálu to nebyl - a než se stačil alespoň trochu upravit, vešel Clint. Přejel je dost skelným pohledem, něco nezřetelného zabručel, z ledničky si vyndal plechovku coly a odplížil se pryč.

"Nevýhody spolubydlících," řekl Tony trochu udýchaně.

"Nevýhody neochoty lépe plánovat," opáčil Loki.

"Hej, kotě, buď trochu spontánní!"

"Dobře," pravil Loki, vstal, jediným pohybem Tonyho popadl a hodil si ho přes rameno.

"Nejsem si jistý, jestli se to počítá jako spontánnost, když to bylo vlastně na povel," pokusil sebou Tony mrsknout, ale naprosto marně. "Hele tohle je blbý, co když nás někdo uvidí?"

"Mnohem lepší, než když tě uvidí v obýváku na pohovce bez šatů sténat rozkoší," pravil Loki a Tony zjistil, že mu právě došly argumenty, slova, a vlastně i kyslík. Loki možná promluvil stejným hlasem, jakým by komentoval počasí, ale ta samozřejmost a přímost byla podmanivá a ta jednoznačná demonstrace síly vlastně také. Jestli Tonyho něco skutečně bavilo, tak tyhle drobné důkazy dychtivosti a netrpělivosti; důkazy, že ho Loki skutečně chce. Koneckonců, všechno mu nahrávalo: otravná fujavice za okny se změnila v romantické zšeřelé bílo a záhadně stoupla teplota okolí, ačkoli klimatizace nehlásila žádnou závadu.

"Uvidíme, kdo bude..." vzchopil se ještě, ale dlouho mu to nevydrželo.

"Ty," skočil mu Loki do řeči. "Rozhodl jsem se vyzkoušet dárek od agentky Romanové."

Vzhledem k tomu, že přešla od výhružek k činům a dostali od ní diskrétně zabalená pouta - byť naštěstí nebyla růžová a chlupatá - vyschlo mu v krku definitivně. "Nejsem si jistý..."

"Věř mi," zašeptal mu Loki do ucha - a jako vždycky v takových případech se Tonymu náramně vyplatilo dát si říct.

- Pokračování -