(A tady bojují Hulk s Thanosem - klik!. :-))
Situace na kamenném bitevním poli se zatím lehce změnila,
ale ne způsobem, v jaký Tony doufal; tak především se vůbec nebojovalo. Hulka
nebylo nikde vidět, a to Tony předpokládal, že budou v nejlepším a po zemi se
bude válet prvních pár vyražených zubů. Že se drželi z očí ostatní Avengers ho
nepřekvapilo, bez hlavní zelené podpory to byl jen projev zdravého rozumu,
ale... že by to Hulk vzdal bez boje? Nepředstavitelné, nereálné, takovou
možnost jeho psychická výbava vůbec neumožňovala. Zvlášť když si Thanos nesl
Sygin, držel ji pod paží jako balík, a její snaha vzpírat se a bránit byla sice
nepatrně účinnější, než Tonyho před chvílí, ale v celkovém výsledku
zanedbatelná. Beze spěchu si došel k okraji schodiště, na kterém pomocí své
hole držel Lokiho přilípnutého jako brouka, a se stejnou iritující
bezstarostností začal stoupat vzhůru. Sygin mu zabírala jednu ruku, hůl, kterou
pohazoval s Lokim vždy po pár schodech výš, druhou – ano, dost zaměstnaný, aby
mu to chvíli vydrželo, určitě alespoň tři čtyři vteřiny od začátku Iron manova
útoku.
Tony se připojil do okruhu quinjetu. "Bannere, ty
pitomče, to tam zase spíš?" zahulákal. Luxusní dovolená, kterou mu před
chvíli v duchu sliboval, se zredukovala na polorozpadlou chatku bez snídaně.
"Potvrzuji," ozval se Jarvis. Tony rychle usoudil,
že to mohla být jedině Sygin, zřejmě tak přesvědčená o nezdaru jejich mise, že
ho raději znovu uspala; věnoval letmou myšlenku touze po lepší disciplíně a
odhlédl se k základně, kde mezi troskami koutkem oka zahlédl jakýsi pohyb.
Vzhledem k mohutnosti postavy to byl nepochybně Fury a jeho zlost intenzivní
tak, že ji skoro slyšel: Nech Thanose odejít, nepleť se do toho, drž zobák,
jsou jenom dva a ani ne pozemšťané...! Ale možná mu křivdil, onen vztek, s
jakým se hrabal ven, byl namířený docela jiným směrem, a Fury by ho za ten
bojový zápal pochvalně poplácal po zádech (... a teď tu o Karkulce).
"Avengers, do boje!" zvolal Tony a první raketa,
kterou vyslal, hladce vklouzla přímo do otevřených dveří quinjetu. Natasha
možná bude prskat, ale hlavní bylo probrat Bannera – kterému by ani narkóza
nezabránila proměnit se v okamžiku ohrožení v toho velkýho zelenýho.
Druhá mířila Thanosovi mezi lopatky a zasáhla přesně. Z
člověka by zbyla hromada cucků v okruhu několika desítek metrů. Thanos poklesl
na jedno koleno, otřásl se a vztekle zařval. Byl v té chvíli už vysoko, snad v
půlce cesty k lodi: upustil Sygin i Lokiho, přepadli každý na jednu stranu
schodiště, Loki úplně bez šance, Sygin ještě zběsile zatápala rukama ve vzduchu
v marné snaze zachytit se konečky prstů.
Tony potlačil impuls se za nimi vrhnout, i když to s ním
doslova hodilo kupředu. Znovu vystřelil. Nestihl by se k nim dostat včas, jen
by se tak ocitl v pekelně nevýhodné pozici. Ale někdo jiný bděl: vzduchem se
mihl šíp, udeřil padající Sygin do zad, rozprskl se kolem jejího těla a dívka
tak dopadla do hromady rychle tuhnoucího želé. Nebylo to jako do příslovečných
peřin, ale jak si Tony nejednou na vlastní kůži ověřil, byla to sice slizká a
ohavně mazlavá hmota, ale přímo báječná například ve srovnání s betonem,
troskami rozstřílených aut – nebo šutry...
Loki skončil podstatně hůř, ale o něj si Tony odmítal dělat
starosti. To, že dopadl jak pytel mouky a zůstal nehybně ležet, byl leda krátký
otřes nebo bojová lest, docela určitě nic vážného. Ale stejně byl ten pocit
úzkosti nepříjemný a rušivý a Tony by se bez něj docela dobře obešel.
Důležitější bylo v téhle chvíli hlasité zařvání a zasupění,
které dalo výmluvně najevo, že budíček pro Hulka byl dostatečný.
Obrovitý mimozemšťan se konečně obrátil ke svým protivníkům.
Několika dlouhými skoky se dostal ze schodiště k zemi, popadl nejbližší balvan
a vrhnul jím po Iron Manovi. Ten se snadno vyhnul; prvnímu, protože druhý,
který se přeci nemohl tak rychle dostat do vzduchu, ho udeřil uprostřed otočky
do zad nečekanou silou.
"Tak tohle bolelo i v obleku," hekl. "Clinte,
jsi ready?"
Odpověď neslyšel, spojení mělo stále své nevypočitatelné
výpadky. Ale Clint rozhodně nezahálel: pevně uhnízděný za vhodným balvanem
střílel jeden šíp za druhým a žádným neminul cíl. První z nich Thanose zmrazil
na místě. Na chviličku, ale stačilo to, aby si Tony nadlétl a uštědřil mu
pořádnou ránu ze svých repulsorů. Thanos ze sebe oklepal zbytky ledu – který
neměl nic společného s vodou a nestudil, ale třpytil se průsvitnou modří a tak
tomu říkali led – a vystřelil ze své hole. Tony zalapal po dechu pod tlakem
reaktoru a rychle uhnul; bylo na čase se zamyslet, jestli má ta hůl moc nad ním
stejně jako nad Lokim, a pokud ano, proč ji Thanos nevyužije, a pokud ne, tak
proč... ale Thanos máchnul směrem k Sygin – aha, takže jenom na asgardské? Asi
zase nějaká magická záležitost – a použil její tělo místo dalšího balvanu. Tony
tuhle ječící zásilku zachytil poměrně hladce, nechal se setrvačností jejího
letu otočit zády, aby ji tak kryl vlastním tělem, a v divokém výkrutu zamířil
trochu stranou. Rána do zad nepřišla zřejmě díky toužebně očekávanému:
"Hulk praští!"
"No konečně," ulevil si Tony a Sygin, která už
naštěstí přestala ječet a přetěžovat mu tak audio obvody, ale rozhodně vypadala
pořádně vzteklá a pořád ještě hodně ulepená ze záchranného želé, upustil vedle
Clinta.
"Výborně," předvedl jí Clint poněkud vlčí úsměv a
ukázal, ať jde blíž, "máme ještě nevyřízené účty!"
"Říkala jsem ti, že je mi tvé hlavy líto!" zaúpěla
Sygin. "Neodhadla jsem to..."
Tony se nestaral, jak si to ti dva srovnají. Vzhledem k
tomu, že vzduchem proletělo něco velkého, zeleného a velmi hlasitě a dotčeně
řvoucího, nezdálo se, že by byl Hulk jasným favoritem. Thanos metl dalším kusem
skály, kterou musel Tony rozstřelit, protože by zasáhla Clintovu pozici; pak
vystřelili naráz a energie hole a repulsorů se střetly v oslnivém záblesku.
Někdo další, nejspíš Natasha, a pokud to byla ona, tak to bylo dobře, protože
ta si nikdy nelámala hlavu s legitimitou použitého střeliva, ho skropil slušnou
salvou. Podle toho, jak snadno se štípalo zasažené kamení, to ani pro Thanose
nemohlo být jemné pošimrání, viditelně se otřásl. Získala tím Hulkovi čas,
který využil dokonale: několika dlouhými skoky se dostal znovu Thanosovi na
dosah, odrazil se a skočil, napřaženou pěst připravenou rozdrtit cokoli, co se
jí dostane do cesty. Bylo neuvěřitelné vidět, že to Thanos dokázal ustát, i
když zakolísal a ustoupil o krok.
Tony neváhal a znovu vystřelil, létal okolo a snažil se
vystihnout každou škvíru a každý okamžik, který mu Hulk dal, aby do Thanose
udeřil svými repulsory. Byl to děsivý tanec rychlosti, přesnosti a
neuvěřitelných sil. Do hry se vrátil Clint, krytý kamením přiskákal blíž – a
hopsal velmi křepce, zřejmě Sygin zaúřadovala po léčitelsku – a využil každé
příležitosti, aby Thanosovi svým šípem svázal nohy, ovinul ho sítí, zmrazil ho
či nechal vybuchnout něco razantnějšího před očima, s neuvěřitelným umem si
nacházel stále nové pozice hned na špičkách velkých balvanů, hned dokonale
krytý těsně u země; objevil se Fury, potrhaný a neuvěřitelně špinavý, vlastně
vypadal, jakoby si ho Thanos podal už dávno a on teď vylezl z hrobu, ale i on
uměl hodit granát na správné místo ve chvíli, kdy Hulk podnikl další let
vzduchem.
"Pár hraček a jedna vzteklá obluda – to mě má
zastavit?" zařval Thanos, v hlase zlost, ale i výzvu a jakési chmurné
pobavení, vzal si tuhle bitku přesně tak osobně, jak Tony doufal, odhodlán
vyřídit ji vlastníma rukama. Udeřil se pěstí do hrudi a zaburácel mocným hlasem
bojový pokřik; dva rychlé kroky a pak se odrazil, proletěl tak blízko Iron
Mana, že ten sotva stačil uhnout, a dopadl těsně vedle Hulka, který se právě
oklepával z poslední rány. Už už mu dupl okovanou botou do obličeje, když kolem
něj proskočila Natasha a zasypala ho svými elektrickými šipkami. Thanos se s
burácivým nesouhlasem oklepal, jeho tělo sršelo výboji. Hulk se zvedl a omámeně
potřásl hlavou.
"Ošklivá tlama," řekl, když konečně zaostřil na
Thanose, "Hulk praští!"
"Thanos praští," ušklíbl se jeho protivník a znovu
udeřil. Tentokrát Hulk odlétl daleko, až do trosek základny. Jestli dosud
držela zbytky jakéhosi tvaru, teď už z ní zbyla opravdu jen hromada šrotu.
Blesk Thanosovy hole začal pronásledovat Natashu, které i veškerá její
obratnost a schopnost odrazit se k saltu snad i od poryvu vzduchu, přestávala
stačit; Tony, který neměl plně dobité repulsory, jen naslepo zadal povel a z
hrudního reaktoru vyrazil mocný proud energie. Zasáhl Thanose, ten rozhodil
rukama a odlétl dozadu; tak to bylo příjemné překvapení! Takže ty divné výkyvy
skutečně byl nadbytek energie, ne její nedostatek. Po tomhle velikém výdaji ale
Tonyho oblek zakolísal ve vzduchu – ještě se pokusil tryskami získat trochu
rovnováhy, ale už vážně nebylo z čeho brát a vzápětí ztěžka dopadl k zemi.
"Restart systému," oznámil Jarvis úplně stejným
tónem, jakým tuhle věc říkal vždycky a Tony si na okamžik upřímně přál, aby se
probudil ve své dílně a tohle byl jen zlý sen.
Thanos se pracně zvedl na nohy a zamířil na něj svou holí.
Pomoc přišla z nečekané strany: Sygin se během té tiché chvilky v soukromí
podařilo přijít na ovládání zbraně a z role mladší bezmocné sestřičky
upgradovala na plnohodnotného člena týmu. Z bezprostřední blízkosti vystřílela
Thanosovi do těla celý zásobník. Ten rázem změnil cíl: sotva se mu povedlo
vstát, rozpřáhl se svou holí po ní; nezdálo se možné, že by se ještě stačila
ukrýt. Ve chvíli, kdy vystřelil, ale do dráhy vlétl Hulk. Po ráně, která by ze
Sygin nejspíš udělala dva malé asgarďánky, se jen oklepal a s novou vervou se
vrhnul do boje.
"Tony, jaký je přesně plán?" zaslechl Natashu.
"Musíme všichni naráz," odpověděl.
"To děláme celou dobu!" odsekla. "Nemáš být
ten geniální?"
Konečně se postavil. Snažil se ignorovat bolest hryzající ve
svalech a kloubech, to by přeci nemělo být tak těžké, oblek svou práci odváděl
perfektně. Mlžný závoj vyčerpání ale neřídnul a Tony věděl, že tenhle boj musí
skončit dřív, než je Thanos prostě utahá.
"Jasně, tak musíme... víc naráz."
Trochu se mu podlamovaly nohy, ale další kolo se nedalo
odkládat. Hulk sám o sobě sice bušil odhodlaně, ale rychle ztrácel iniciativu.
Ani Thanos zřejmě nebyl tak silný, aby mu dokázal ublížit, ale zvládnul ho
odhodit dost daleko na to, aby zatím mohl pozabíjet ostatní; podle všeho si to
také uvědomil a zapracoval na tom, aby získal prostor.
"Avengers, do boje!" vykřikl Tony znovu. Natasha i
Clint zareagovali vzorně, zaujali pozice a i když ho zdánlivě ignorovali, zjevně
čekali na povel. Trochu stranou zahlédl Furyho, zřejmě se rozhodl se podřídit,
Sygin si za jedním větším balvanem zkoušela znovu nabít, ale místo toho
rozebrala svou zbraň na hromadu součástek, nevadí, stejně byla co platná jen s
nejvyššími výhradami; a Loki... Tony strnul. Loki se snažil dostat po schodech
do Thanosovy lodi, nenápadnost sama, pokud se zrovna Thanos natáčel směrem, kdy
by ho mohl spatřit, přikrčil se a zřejmě pomocí své magie zkoušel poměrně
úspěšně splynout s pozadím. Neběžel úplně křepce, ale vypadal v pořádku, snad
až na tu hlavu, protože proč by ji proboha měl dobrovolně strkat do lví tlamy?
"Energie na dvou stech patnácti procentech,"
pronesl Jarvis Tonyho oblíbenou větičku, tohle by se dalo poslouchat celý den.
Navíc tu ironii, že Thanos svou kouzelnou holí dobíjel zbraň, která ho ničí, si
Tony ochotně vychutnával. Jeho srdce sice proti takovým divočinám trochu
protestovalo, ale v nejhorším si pak sestrojí nové.
"Hulku, žabka!" zahulákal Tony a Hulk vzorně
odskočil od Thanose dozadu a trochu se přikrčil. V té chvíli udeřili všichni
současně z několika stran. Clint s neuvěřitelnou kadencí pálil své šípy jeden
za druhým, Natasha provětrala zásobníky do dna, Fury za ní ostatně v tomto
nijak nezaostával a kdo ví kde vyštrachal tříštivé protipancéřové projektily;
dokonce i Loki si přisadil a dlouhý zelený blesk z jeho sepjatých dlaní s
Thanosem zamával skoro tak dobře jako další Tonyho výboj‚ z dvou set patnácti
na pět procent na jedno stisknutí (pomyslné) spouště.
Jenže bušit do Thanose bylo jako bušit do Hulka, to bylo čím
dál zřetelnější. Sice s ním spojená salva pořádně zacloumala, tvář si zakryl
pažemi a musel se důkladně zapřít, aby to ustál, ale nezdálo se, že by na něm
způsobili nějakou větší škodu. Tony během svého dalšího ne příliš důstojného
pádu k zemi doprovázeného Jarvisovým opětovným: "Restart systémů,
pane!" dokonce zauvažoval, jestli skutečně nejsou příbuzní - jestli
hulkatóza není třeba virus nebo parazit, a jestli jejich Hulk není jen jednou z jeho
obětí. Thanos byl sice šedivý, ne zelený, a taky si zřejmě udržel vyšší
inteligenci než chudák Banner, ale koneckonců každý z nich náležel k jinému
živočišnému druhu...
Hulk se zatím vrhl vpřed a otřeseného Thanose zpracovával
mocnými údery pěsti, kterým shieldovská klika už jenom přicmrndávala posledními
zbytky munice všeho druhu. Tony si nemohl nevšimnout, že i oni jsou znatelně
pomalejší, takové tempo se nedalo vydržet dlouho.
My vážně nevyhrajeme, uvědomil si skoro překvapeně, zatímco
jeho brnění rachotilo na kamení. Nic složitého, Thanos je na ně zkrátka příliš
silný a oni si na téhle holé pláni stěží čím pomůžou. Urputní ovádi dorážejí na
slona, který zatím jen mává ušima, aby je odehnal, ale až mu dojde trpělivost,
prostě je rozmázne a půjde si po svém.
Protože měl Tony ve své aktuální poloze krásný výhled
vzhůru, viděl přímo na spodek Thanosovy kosmické lodi. Loki konečně dosáhl
vrcholku schodiště a vrhl se do jasným světlem prozářeného vstupu s pěstí
napřaženou v tak výmluvném gestu, že bylo úplně jasné, jaké očekává uvítání. My
nevyhrajeme a Loki má nějaký další ujetý plán, kterým se bude snažit...
minimalizovat škody... i když těžko říct, na kom právě teď. Cítil, jak se pod
ním chvěje půda z razance, jakou ti dva obři poblíž vkládali do svých úderů, a
zběsile uvažoval, co si počít. Může znovu nabít svůj reaktor do nějakých
nesmyslných hodnot a znovu udeřit Thanose, ale jak dlouho to ještě může
vydržet?
Ze vstupu do lodi vypadlo nějaké neznámé tělo, chvíli se kutálelo po
schodech, až se zastavilo v poloze, která nebyla tak úplně slučitelná se
životem. Lokimu se zřejmě dařilo. Tony věnoval nostalgickou vteřinku vzpomínce
na to, jak spolu podobným způsobem vyčistili lodě zhoubníků – zvláštní, jak
tahle noční můra najednou vypadala skoro sympaticky a neškodně – a pracně se
posadil. Hulk právě zařval Thanosovi z bezprostřední blízkosti do obličeje, až
byl div, že Thanos nepadl pouhou silou jeho dechu, a kosti zapraštěly, když do
sebe udeřily dvě mocné pěsti.
"Pospěš si," zamumlal Tony při pohledu na příliš
pomalu přibývající procenta dobíjejícího se reaktoru. Pracně se zvedl a do
vzduchu vylétl kolísavě a nejistě, ale velmi užitečně přesně v okamžiku, kdy
bylo potřeba zachytit Natashu, která se dostala příliš blízko Thanosovi a ten ji
odmrštil děsivou silou někam daleko. Trochu zasykla, když narazila do ostrých
hran kovového obleku (a Tony si připomněl starý plán, kdy si chtěl z recese
vyrobit brnění, které by bylo na správných místech měkce vypolstrované),
pohnula rty, ale spojení zase haprovalo, tak jen ukázala, kde ji má složit.
Bylo to vážně k vzteku - Avengers měli dobře propracovanou taktiku podpory
létajících pro nelétavé a Tonymu teď další samostatný parťák schopný udržet se
ve vzduchu citelně chyběl; protivník měl takhle o jejich pohybu příliš snadný
přehled a bylo složité se přeskupovat. Ne že by jim to bylo co platné.
Zachránit je už mohl vážně jenom zázrak...
... a Tonymu náhle došlo, s jakýmsi dotčeným úžasem, že lodi
raskorikanů nemohly být z vibránia, protože pokud ano, Bruceho paprsky by
neměly tak drtivý účinek. Ony však tu zasaženou loď prakticky rozložily -
nejspíš měli ti hajzlíci nějaké maskovací štíty či čert ví co, kterými to jenom
předstírali, aby vypadali neporazitelně! Tak to bylo vážně k vzteku, protože se
to celé dalo vyřídit i bez Thanose a navíc Tony začínal mít jisté obavy, že se
o tenhle poznatek nestačí se světem podělit, ani s nějakým malým kouskem světa,
protože Natashu už na vhodném místě vypustil na zem a ten zázrak -
- ačkoli se obvykle nestávaly, pokud je neměl na svědomí on sám -
- se skutečně stal.
Snesl se shůry, jak už to zázraky mají v popisu práce, bez
rachotu a zvláštních efektů, snad jen s polohlasným svištěním v nějakých
okrajových frekvencích, kterých zachytil víc Jarvis než obyčejné lidské uši;
měl podobu tlustého sloupu něčeho, o čem si Tony nebyl úplně jistý, jestli je
to světlo, velmi kompaktní mlha nebo tekutina, a zahalil Thanose a Hulka i s
nejbližším okolím tak důkladně, že nikoho z těch, kdo nebyl zasažený, ani
nenapadlo chodit blíž. Jen zůstali stát, udýchaní, zaskočení, plní očekávání se
slaboučkou příměsí naděje, ale také v mžiku připravení k dalšímu boji, kdyby se
Thanos náhle vynořil zpět na denní světlo.
Tony vydechl. Ten zvuk se hlasitě rozlehl a skoro se v
přilbě vrátil s ozvěnou. Zaslechl ve vysílačce cosi, co zřejmě pronesla Natasha
ke Clintovi; konečně mu došlo, že je ticho, že Hulkův řev i Thanosovo běsnění
odeznělo a společnost jim dělal jen vítr a tlukot vlastního srdce.
Bílo před nimi pomalu průhlednělo. Ukázalo se, že výsledkem
toho podivného výstřelu je úhledný průsvitný válec, po stranách hladký a
pravidelný a svrchu rozeklaný, jako špatně ulomená větev. Zřejmě Loki neměl -
kdo jiný by to mohl být - tok energie plně v rukou. Thanos a Hulk pak
uprostřed, strnulí přesně v té poloze, jakou zaujímali ve chvíli, kdy je
tenhle kosmický plivanec zasáhl. Jejich bojové postoje a sveřepé výrazy byly
ostatně působivé a jistě by byli ozdobou každé sbírky – protože přesně to se z
nich stalo, uvědomil si Tony. Je z nich... exponát...
Zíral na ně jako uhranutý, rostla v něm naděje i hrůza,
dokázal myslet jen na to, že už by asi nerozdýchal, kdyby se teď začal Thanos
znovu pohybovat a prokousal se ven, ale co Bruce, takhle mizerný konec si po
tom všem vážně nezasloužil -
Loď nad jejich hlavami se zahoupala a zachvěla, zahučela
hlubokým tónem plným netajené síly, která rozvibrovala vzduch, kamení i kosti v
těle. Tony k ní mimoděk zdvihl hlavu a jenom proto mohl vidět Lokiho, jak
proletěl vstupem jako vystřelený z praku a pokoušel se jakýmsi řízeným pádem
napůl seběhnout, napůl skutálet po schodišti dolů. Jenže to už po pár krocích
zradilo: dosud pravidelné stupně se v mžiku vyrovnaly a se stejnou snadností, s
jakou se prve objevilo, teď mizelo zpět do lodi, neodolatelně připomínající
mrštný ještěrčí jazyk. Lokiho bez jeho opory čekal další ošklivý pád z velké výšky
na hodně tvrdé kamení. Tony jen zavřel oči, když se ozval ten nepěkný zvuk
těla, které udeřilo o zem, na tohle se prostě nedalo zvyknout, z takové výšky
by měl i Thor špatnou náladu, a ten byl přímo přeborníkem v kotrmelcích všeho
druhu.
Loď se držela svého zřejmého plánu: spolkla schodiště,
uzavřela pevně vstup a začala stoupat vzhůru, doslova se propadala do vesmíru.
Tonyho reaktor se nespokojeně zatetelil, když s ním zahoupal další energetický
výkyv a znovu, opět - už to vážně začínalo být trochu otravné - skončil Tony na
zádech s vybitými baterkami. V duchu si jen poznamenal, že by si měl co nejdřív
najít hodně dobrého kardiologa.
Teď měl ale bezprostřednější plán: převalil se napřed na
všechny čtyři, potom se opřel o vhodný kámen a konečně vstal. Nohy se mu
klepaly, srdce tlouklo o překot, už měl všeho vážně plné zuby a chtěl jenom
sprchu, skleničku do ruky a vlastní gauč, skleničkou se asi nebude vůbec
zdržovat, z nějakého důvodu se nedokázal zbavit představy hodně měkkého koberce
pod nohama, ano, ten rozhodně nebude chybět, a taky druhá láhev a třetí. Obešel
kus toho ztuhlého sloupu a všiml si ke svému úžasu, že kromě Thanose a Hulka je
tam zamrzlý i Fury, čert ví, jak se ocitl tak blízko, kabát za ním vlál a ruku
měl napřaženou v nedokončeném gestu – a Sygin! Přikrčená u země, ale hlavu v
odhodlaném gestu pozdviženou k nepříteli a v ruce zbraň, jestli náhodou už
nebyla tak úplně živá, mohla si alespoň z Valhaly gratulovat ke skvělému
pomníku.
Pak uviděl Natashu a Clinta, jak se vyčerpaně potácejí po
kamení, špinaví a dosud nejistí, jestli už přišla ta chvíle slavit, nebo jenom
kratičký oddech před koncem; a Lokiho, jak si pracně sedá, hlavu si opírá o
ruce a zmoženě jim hledí vstříc.
"Sakra chlape," zachraptěl Tony a padl před něj na
kolena, přilba se sama jasnozřivě poskládala do obleku a Tony si přitáhl Lokiho
hlavu blíž, opřeli se čelo o čelo, ten neskutečný pocit být naživu, ten si
chtěl pamatovat a žít z něj dalších deset tisíc let.
"Není v naší moci Thanose zabít," vypravil ze sebe
Loki, "ale tohle ho nějakou dobu udrží. Celé roky."
"A ostatní?"
"Jsou v pořádku. Jen je třeba vysekat je ven..."
Jestli k dokonalosti něco chybělo, tak právě tohle. Další
úžasně báječný pocit vítězství do sbírky. Nádech a druhý a pořád to bylo skvělé.
Tony se zasmál. "Dokázali jsme to," vypravil ze
sebe, se sílícím nadšením a velmi starkovskou samolibostí. Jako by si teprve
teď dokázal uvědomit víc než jen polohu nepřátel, každý ze smyslů intenzivní k
nesnesení: všechen ten křišťálově průzračný vzduch a úžasně modrou oblohu,
ostré slunce a ledový vítr, odlesky ledovce v kontrastu s černým kamením, tíhu
a lehkost planety pod svýma nohama; Natashin jemný dívčí úsměv a Clintův výraz
zařící hlubokým uspokojením, když usedali vedle nich, zmožení, ale vítězní; a
Lokiho oči, ve kterých se znovu začal probouzet život, užaslý, ještě trochu
nedůvěřivý, ale dychtivý po své vlastní budoucnosti. Tohle místo bylo středem
světa, jeho nejjasnějším bodem zářícím do vesmíru, ta nejdůležitější hromada
šutrů na Zemi - a teprve od něj dál se prostíralo všechno, celý ten úžasný svět
plný lidí a jejich báječně malicherných problémů.
"Já vím, že už jsem si pomalu mohl zvyknout, jak
strašně jsme dobří," zakřenil se Tony, "ale víte co? Zachránili jsme
svět. To se neomrzí!"
Žádné komentáře:
Okomentovat