Na dosah ruky II. - 15.

Říkejme tomu klid před bouří. I když v klidu asi není nikdo a jaképak bouře, když se bůh blesků fláká o pár planet dál :-)




"Pánové, je to holčička."

"Cože?" zdvihl Tony hlavu a pohlédl na Clinta poněkud rozostřeným pohledem.

"Je to holčička," zopakoval Clint. Vypadal při tom oznámení trochu rozpačitě a jeho úsměv jevil možná stopy jakési nevěřícně potřeštěné radosti, jako by si nebyl jist, jak se takové věci stávají, a když už, tak jak se oznamují, ale zjevně mu to připadalo úžasné; žel jeho posluchači nebyli ve stavu, kdy by si dokázali všimnout náznaků jemnějších než rány klackem za ucho. Natož si něco odvodit.

Tony krátce pohlédl ke stropu a ucedil něco neslušného o lidech, kteří se nejsou schopní vymáčknout k věci. A Bruce zřejmě nechápal o nic víc.

"To mluvíš o tom mimozemšťanovi?" utrousil na půl úst, ani nevzhlédl od obrazovky.

"Ale houby," zakřenil se Clint, "o Kapitánovi! Našemu slavnému Stevu Rogersovi se narodila holka." Bylo to skvělé, prostě bylo, byl si jist, že jim to taky nakonec dojde, i když to možná nebude dnes. Byla to skvělá zpráva pro ně pro všechny - vidět, že i s tím vším neustálým zachraňováním světa se dá prostě žít - a pro Kapitána samozřejmě dvojnásob, protože ten potřeboval rodinu a pořádné zázemí jako sůl. "Něco kolem tří kilo, asi tak půl metru, prostě mimino. Jmenuje se Daisy."

"Tak to Kapitán nepřekvapil," řekl Tony. "Nudný patron vymyslel nudné jméno. Jarvisi, připomeň mi... ech. Bartone, připomeň mi potom, že jim mám poslat vhodný dar. Něco šikovného do domácnosti. Co třeba chůvu? Každé mimino ocení chůvu. Nebo kačenku do vany."

"Nejsem tvoje sekretářka," odvětil Clint. Na okamžik se odmlčel a s jistým zájmem pozoroval Tonyho ne tak úplně sebejisté pohyby. "Starku, o čem jsme právě mluvili?"

"Cože?" zdvihl Tony hlavu od probíhající simulace. "A hele, Barton. Co ty tady?"

"Běž spát," potřásl Clint hlavou.

"Napřed to dodělám."

"Tony, jaký vliv má vyčerpání a nedostatek spánku na kognitivní funkce mozku?"

"Pokud jde o můj mozek, pak mizivý," odsekl Tony.

"Jaká je pátá odmocnina z dvaceti tří tisíc osmi set šedesáti pěti?"

Tony na něj chvíli zůstal zírat. Vteřiny ubíhaly. "Dobře," řekl nakonec odevzdaně a upustil všechno, co zrovna držel v ruce, i když toho naštěstí nebylo moc a nebylo to nic křehkého. "Vzbuďte mě za dvě hodiny." Když procházel kolem Clinta, jenom ucedil: "Sedm celých tři."

Clint se trochu uchechtl. "Bruci?" nadhodil.

"Sedm celých pět a nějaké drobné," řekl Bruce. "A navíc já nejsem takový blázen, abych si myslel, že jsem schopný práci pro tým lidí a několik měsíců času udělat sám na jeden zápřah."

"Zvláštní," nahlédl mu Clint přes rameno. "Já měl za to, že přesně to děláš."

"Od kdy si hraješ na chůvu?" odehnal ho Bruce.

"A donáškovou službu. Tobě kafe s mlíkem a cukrem, Tonymu jenom s cukrem, Natashe vitamíny, Lokimu nelízt na oči a Fury si dost potrpí na zelený čaj, řekl bys to do něj? Jsem nejlíp placená hospodyně na světě. Nebo sis myslel, že vám ty tousty vyskakují z podlahy?" Zamyšleně pohlédl na stůl zaplněný hrnky od jednoho kraje ke druhému. "Další level," ucedil nespokojeně. "Za příplatek. Hele, Bruci, tos vážně vymyslel přes noc, to s tím zářením? To mi i na tebe připadá moc."

Odpověděl mu slabý úsměv. "Je to něco, co jsem měl rozmyšlené už dávno. Teď to jenom musím přelít z hlavy do počítače a ověřit v simulaci."

"Ty si ve volném čase promýšlíš, jak odstřelovat vesmírné lodě?" podivil se Clint upřímně.

"Nikoli," věnoval mu Bruce krátký káravý pohled, "jen občas nemůžu spát." Dál se  nenamáhal nic vysvětlovat. Koneckonců, jednou byl největším odborníkem na záření všeho druhu, kterého kdokoli z nich znal. Pokud se od někoho v tomto oboru očekávaly výsledky, byl to on; stejně jako se očekávaly od Tonyho Starka v tom jeho. Pokud ti dva byli pohromadě, úsloví nemožné na počkání získávalo zcela nový rozměr. Samozřejmě, že měl dávno rozmyšlené, jak si poradit s vibrániem, i když bez Tonyho technického mozku by si nejspíš s praktickou stránkou věci neporadil. Kapitánův štít byl úžasná výzva. Jenom zatím neměl potřebu se o tom nikde zmiňovat; proč taky. Rogers měl možná občas dost vyhraněné názory, ale Bruce si ani nedovedl představit, že by kdy stáli proti sobě.

"Já vlastně taky tuhle vymyslel nový druh toulce," připustil Clint. "Ale to mohlo souviset s tím, že jsem nemohl usnout, protože jsem si do toho starého skřípnul palec."

"Rušíš mě, Clinte."

"Ok. Vylepším si karmu dalším hrnkem kafe? Tady v rohu máš na stole ještě kousek místa..."



Tony se zatím odpotácel chodbou jen o pár kroků dál. Teď, když už v jejich části základny nezbyl prakticky nikdo, si udělali provizorní ložnici z protější laboratoře, která nejspíš patřila xenobiologům, soudě dle tabulí popsaných obskurně složitými vzorci organických sloučenin; i když se tu málokdy setkali alespoň ve dvou. Její hlavní výhodou bylo, že sem dosáhl zvuk signálů z počítače, pokud se čekalo na výpočet či nová data. Nešlo to jinak, jak Tony, tak Bruce byli na svých postech nenahraditelní. Věci, které jim vznikaly pod rukama, byly nové a unikátní a na zcela nových principech. Loki by s nimi nejspíš byl schopen držet krok, kdyby měli dost času ho zasvětit, i když měl bohužel své limity - nedokázal se plně přizpůsobit omezené pozemské technice a nedokázal pořádně nic vymyslet bez té své zatracené magie - ale oni ten čas prostě neměli. Přesto se ukázal být nesmírně užitečným společníkem, a to zejména díky schopnosti odhalovat chyby i v oblastech, o kterých věděl jen málo. Tony to nazýval vrozeným talentem ke šťouralství a nasírání na nejvyšší úrovni, Loki se vší skromností božskou intuicí, ale faktem zůstávalo, že díky jeho obávaným poznámkám typu 'tohle se mi nelíbí' byli o pořádný kus dál; a ještě že tak. Tlačil je čas. Postupovali neuvěřitelným tempem, ale stále to nebylo dost rychle.

Loki trval na tom, že ve chvíli, kdy bude uzavřená definitivní smlouva s raskorikany, bude nezbytné ji dodržet. Tento rod raskorikanů byl možná svým druhem zavržený, ale podle všeho šlo o velmi početnou a na mnoha planetách rozšířenou rasu, která si potrpěla na čest, tedy na svou představu o cti, která naštěstí nebyla nijak nečitelná. Loki si byl jistý, že neplnění závazku by nezůstalo bez trestu. Stejně přesvědčeně však tvrdil, že vítězství v boji či poctivě spředená past budou v pořádku. Fury trpěl jako zvíře, že se musel v tomto ohledu spolehnout na Lokiho dobrozdání, zvlášť když z něj v nestřežené chvíli vypadlo, že většina toho, co o raskorikanech ví, pochází z knihy náhodně přečtené v útrobách asgardské knihovny před minimálně dvěma sty lety, a ze zkazek cestovatelů, kteří zavítali na Asgard z jiných světů. Naštěstí Tony s Bruceho podporou Furyho přesvědčili, že pokud Loki, který prostě zbožňuje zmatky, pasti a komplikované plány, trvá na tom, že všechno musí probíhat po předem narýsované lajně, asi to bude vážné a měli by se podle toho zařídit.

"Vida, tady jsi," řekl Tony a plácnul sebou na matraci.

Loki seděl na zemi se zkříženýma nohama a pláštěm tak elegantně rozhozeným okolo, že kdyby si Tony nebyl jistý, že kolem pobíhá leda Natasha s Clintem, přísahal by, že mu ho tu někdo se vší pečlivostí rozprostřel a uhladil všechny záhyby - což by těm dvěma vážně nebylo podobné. V ruce držel svůj tesák a čistil ho kouskem hadříku pozvolnými, zamyšlenými pohyby. Vzhledem k tomu, že se ostří lesklo jako zrcadlo, asi už tak seděl dlouho.

"Musel jsem ještě pro Bannera dodělat ten program..." Po chvíli přemýšlení, co je špatně, si pracně skopnul boty. Připadal si tak vyždímaný, že už mu ani myšlenky ze setrvačnosti nelétaly zběsile hlavou, jako často po práci, kdy si večer v posteli do tabletu ještě v polospánku naklepal trochu inspirace. Prostě zhasly na místě a popadaly jako mouchy.

"Přemýšlím," řekl Loki.

"Hmm?"

"Nad nepřáteli, jejichž společný zájem by nám mohl být ku prospěchu." Hlas měl dokonale vyrovnaný a bez emocí. Tony ale nebyl ve stavu, kdy by si dokázal všimnout čehokoli podezřelého, i kdyby ho vůbec napadlo po něčem pátrat. Tohle byla zkrátka moc složitá myšlenka na někoho, kdo posledních třicet šest hodin jel nonstop na plný výkon.

"Hmm," udělal znovu. "Víš, že Stevovi se narodila holka?"

"Kapitánu Rogersovi?" přeptal se Loki. "Míníš tím, doufám, že se stal otcem."

Tony se trochu uchechtl. "Měli bychom mu poděkovat. Proto jsem tě tenkrát dostal – nebýt ta jeho kočka v tom, byl by se tě ujal on. Ale náš pan vzorňák se chystal na ženění..."

Lokimu to očividně nebylo moc příjemné téma. Střelil po Tonym rychlým, nespokojeným pohledem, který dotyčný vůbec nezaznamenal. "Nevzpomínám si příliš," řekl proto. "Všechno z té doby je jako v mlhách."

"Chceš říct, že jsem plody svého ducha a šarmu plýtval zbytečně?"

Loki se jen pousmál; a odpovídat už bylo zbytečné. Tony ležel úplně tiše, s paží přehozenou přes tvář, jenom pravidelně se zdvihající hruď napovídala, že prostě spí. Loki ostatně nezůstal sám bdělý dlouho. Odložil dýku před sebe, skoro s jakousi obřadností; bylo to gesto, které nemělo žádný význam, snad jen že mu pohled na lesklé ostří pomáhal se soustředit. Po chvíli zavřel oči.

A za dalších pár okamžiků jeho tělo znehybnělo do strnulosti bez dechu či ducha, podobné kamenné soše a stejně tak chladné.



"... vzhledem k tomu, že v současné době se na této planetě nachází jediný rodilý asgarďan, jsme stran tohoto vašeho požadavku bez pochybností."

"Nemáme výhrady. Pokračuj."

"Oproti tomu vaše charakteristika požadovaných pozemšťanů nebyla dostatečně přesná."

"Přišel jsem o něco?" zazíval Tony a podrbal se ve vlasech. Upadl do křesla přímo před obrazovku s přenosem a zadíval se na poměrně statický obrázek jedné nádrže s břečkou a jednoho humanoida v dlouhém plášti.

Bruce seděl před tou samou obrazovkou už hezkou chvíli, a beze spěchu se propracovával hromádkou sendvičů.

"Ignorovali Natashu i Furyho, Clint se k vyjednávání nehodí, ty jsi spal..."

Tony se uchechtl. Byl si naprosto jist, že by samozřejmě dokázal dojednat cokoli by bylo potřeba, ale pěstoval si svou pověst člověka nejenže neochotného k posedávání kolem stolu, ale i neschopného vůbec vydržet sedět na patřičné židli, velmi důsledně.

"... a jinak tu ze Shieldu nikdo moc nezůstal, tak se snahy o zdržování a protahování ujal Loki osobně s tak mizivým nadšením, že jsem si byl skoro jistý, že pošle Natashu do háje."

"Zkoumali jsme mnoho zástupců vašich národů," pravil mimozemšťan, "a neshledali mezi nimi rozdílů."

"Tolik k jeho mírumilovné a nezištné touze po rozhovorech s diplomaty celého světa," neodpustil si Tony a přisunul si blíž Bruceho talíř.

"Je nám proto lhostejné, z které části planety budou naši budoucí nositelé života pocházet."

"Pro midgarďany je tvá řeč matoucí," řekl Loki.

"Pak nechť tedy zvědí, že naše těla jsou moudrá a přizpůsobivá. Na rozličných místech nespočetných planet, kterých jsme slavně dosáhli, se dokázala přizpůsobit podnebí a podmínkám panujícím ve vodních hlubinách i v poušti, vařícímu vzduchu i dechberoucímu mrazu. Pozemšťané jsou pro naše mladé plně kompatibilní, ať již pocházejí odkudkoli, protože tato planeta žádné extrémy nevykazuje."

"Děkuji," pravil Loki.

"To je síla," pravil Tony s plnou pusou. "Proč se jim vlastně neodevzdáme s pokorou a pevnou víru v moc evoluce? Nesaháme jim ani po kotníky."

"Z pozemšťanů žádáme ty, kteří ještě nedosáhli více než pět a dvaceti jar, ale již dosáhli své plné výšky," Sygin ještě povyroste, napadlo maně Tonyho, "jsou tělesně zdraví a ducha nemdlého. Raději muže, než ženy, z žen pak ty, které dosud nepřivedly na svět potomky."

"Nějak mě přešla chuť," odložil Tony nakousaný sendvič. Určitě ještě poroste, bude to krásná vysoká ženská. Ale na tom nezáleželo, protože tohle bylo čistě o pozemšťanech. A taky jí určitě bylo víc než pět a dvacet.

"To jsi padl na ten s nutelou a ančovičkami?" zdvihl k němu Bruce oči. "No tak, věděli jsme to přeci. Proto jsme tady. Nenecháme to dojít tak daleko."

"Mluvil jsi o nositelech života pro plné hnízdo," pokračoval Loki. "Pro pozemšťany je to velké číslo, lpí na svých dětech a žijí s nimi v těsných svazcích. Jsi ochoten jednat o přiměřenějším počtu?"

"Získáme-li slib, že se jejich předání odbude bez boje, jsme ochotni přistoupit na snížení jejich počtů," připustil po delší odmlce mimozemšťan. "Bylo však řečeno, že tato Země nemá dostatečnou moc nad svými obyvateli, ani jednotného vládce. Předpokládáme lokální odpor a nutnost našeho zásahu a náš požadavek operuje s nezbytnými ztrátami, které nastanou..."

"Kdo může mazat tousty rybičkama s nutelou?" zavrtěl Tony hlavou a další úlovek si raději předem pečlivě prohlédl.

"Sygin se prý nudí," osvětlil Bruce tuto drobnou záhadu a Tonymu málem zaskočilo.

"Ech... nevěděl jsem, že už je tady. Ví něco...?"

"Co jí řekli, netuším. Znám ji jenom," i Bruce si pečlivě prohlédl svůj nejnovější úlovek, "přes míchaná vejce s jahodovou zavařeninou, což byla příjemná kombinace, mimochodem. A esteticky vydařená."

"Tím se dostáváme k otázce kompenzací," promluvil znovu Lokiho hlas.

"Jsme připraveni dostát svým závazkům po běžném způsobu raskorikánkého zákoníku."

"Nevím o vaší rase tolik, abych dokázal midgarďanům tlumočit váš zákoník."

"Zdálo se mi to, nebo nás Loki právě prodal?"

"Loki zmiňoval, že bez kompenzací zbytku lidské rasy by celá operace nebyla dost legální. Operuje se s nějakou cenou za jednotku, sníženou o dodatečné náklady, pokud například dojde k válce," odpověděl Furyho hlas, "zjednodušeno až na dřeň, samozřejmě." Tonymu tentokrát zaskočilo doopravdy.

"Proboha," zachroptěl na pokraji srdeční zástavy, "proč se tam schováváš?"

"Já se tu neschovávám," opáčil Fury rozvalený na nafukovací pohovce. "Já tu prostě sedím."

"A jen náhodou je to přímo za... no nic. Tak už s tebou Loki mluví?"

"Moc ne - ale poslouchal jsem za dveřmi," připustil Fury. "Způsob jednoduchý a osvědčený."

Tony už neodpověděl; začetl se do seznamu všeho, s čím se Clint zatím stačil otočit na trase New York - Údolí smrti. Na půl ucha vnímal jakési dohady o nuancích galaktického práva. Dopsal dalších pár položek pro nejbližší let a prosvištěl výsledky simulace Bruceových paprsků. V duchu, ale i tak hodně potichu, si musel přiznat, že čerstvě vyspaná hlava chápe jeho koncept mnohem snadněji.

"... předložím vaše návrhy," slíbil zatím Lokiho hlas vážně. "Zástupci lidí je již netrpělivě očekávají."

"Chceme rozhodnutí brzy," odvětil raskorikan. "Asgarďan nebo lidé. Nebo válka."

"Lidé jsou pomalí ve svém myšlení," opáčil Loki. "Věř, že vím, o čem mluvím."

Umělým hlasem jako by pronikla jakási nebývalá jízlivost. "Říkals, jak milují své děti," řekl, "pak by pro ně nemělo být těžké odevzdat tebe jediného, syna cizí planety."

"Jsem si jist, že v tomto směru mnoho pochybností neskrývají," ucedil Loki s jakousi hořkostí. Snad jako by si sám uvědomil, že míří směrem, kam nechce jít, na okamžik se odmlčel. Tony, který se na posledních pár vět znovu zahleděl na přenos, rychle odtrhl oči. Skoro fyzicky bolelo vidět Lokiho... takhle. "Jsem si jist, že rozhodnou brzy. Není zde mnoho možností."

"Jaks říkal, zdržovačky," zívl Tony a poodjel v křesle o pár monitorů dál, kde se mu v reálném čase neustále vykreslovala poloha raskorikánských lodí. "A to jsem si myslel, že nad správní radu není nic nudnějšího."

"Jak jste s tím daleko?" zeptal se Fury a vstal. S rukama za zády přistoupil k Tonyho pracovnímu místu.

"Další zdržovačky. Hej ty velkej zelenej, vyhoď ho za dveře."

"Tony, on je na naší straně," řekl Banner mírně.

"Vážně?" podivil se Tony. "Pořád zapomínám. Nuže, Fury. Génius v zelené sekci má již skoro hotový vzorec frekvenčního záření paprsků X – jsou to, doufám, paprsky X? Musí to být jedině paprsky X!"

"Vlastně jsem jim začal říkat ‚S‘ jako stroboskop," pravil Bruce omluvně. "Je to docela popisné. Ve skutečnosti jde samozřejmě o sekvenční konsekuci laterálního –"

"- no prostě několik druhů záření ve vhodném pořadí, a každý jen takhle malou chviličku," ukázal Tony mezi prsty.

"Navzdory tvému přesvědčení nejsem idiot," zavrčel Fury.

"Bude to jen sada malých děr, ale zato jich bude hodně a skrz naskrz. Nebo možná nebude, když mě budeš zdržovat a nenecháš mi intimčo s logaritmickým pravítkem, kalkulačkou a," sáhl pod stůl a s rázným bouchnutím postavil na stůl věc na důkladném dřevěném podstavci, "hlavním výrobním prostředkem každého experimentálního fyzika."

"To je kuličkové počítadlo," řekl Fury.

"Ano!" řekl Tony hrdě.

Fury odsunul tu nevinnou dřevěnou věc stranou možná až příliš hrubě, opřel se oběma rukama o stůl a naklonil se k Tonymu. Ten se naopak v křesle opřel a možná dokonce trochu poodjel dozadu.

"Tohle není dobrý čas ani místo na tvoje stupidní vtipy, Starku," zavrčel.

"Úplně cítím, jak mě přechází humor," pravil Tony. "Připadám si přímo jednoočně zhypnotizovaně."

Zřejmě bylo štěstí, že v té chvíli vešel Loki. "Záznam máte," promluvil k Furymu už ve dveřích, "termín uzavření dohody je zítra ráno. Jestli dokážete vymyslet jakékoli obstrukce, získáme možná až den navíc. V případě, že nebudeme schopní dohodu uzavřít, bude uzavřena bez nás - ale takovou možnost nedoporučuji."

"Potřebujeme alespoň dva dny," ozval se Tony znepokojeně. "A to jen pokud všechno klapne, ale ono nikdy všechno neklapne. Tři. Potřebuju tři dny, rychleji ten generátor prostě nepostavím. Vymyslel sis to moc složitě," ukázal žalobně na Bruce.

"Neměl jsi přijít s tím, že mají trup z vibránia," přehodil Bruce vinu zpět na Tonyho stranu hřiště.

"Měl byste začít analýzou jejich požadavků," prohodil Loki k Furymu a ustoupil ze dveří.

"No jistě," ucedil Fury. "Občas si říkám, kdo pro koho tu pracuje." V dokonalém tichu laboratoře se rozhlédl po třech nevinných tvářích. Pak se docela pobaveně ušklíbl. A kupodivu beze slova vyšel na chodbu; jeho kroky rychle odezněly.

"Tákže," nezdržoval se Tony oslavou vítězství nad úhlavním spojencem a přitáhl si nešťastné počítadlo. "Kohopak tu máme?"

"Dobrý den, pane," zahlaholil Jarvisův hlas nebývale nadšeně a pár kuliček na počítadle se samovolně protočilo. "Je mi ctí a potěšení, že vám mohu být opět plně k službám!"

"Tony..." zakroutil Bruce hlavou, ale vypadal pobaveně.

"No co, jak bych to asi mohl zvládnout těmahle vlastníma rukama? Naše předobrá Natasha, kéž je vždy na straně světla, dobra, pravdy a lásky, mi ho sbalila přesně podle mých pokynů. Je to nejstylovější přenosná flashka na světě. A samozřejmě jsme opět online, nehodlám se nechat blokovat vlastní rušičkou. Hele, Loki, co vypadáš tak zdrchaně?"

"Hovořili spolu šest hodin, Tony," upozornil Bruce. Ochotně natáhl k Lokimu talíř. "Sendvič? Pokud tedy máš rád nutelu a rybičky, ehm."

"Aha, někdo mi típnul budík... nevadí, mé synapse srší energií! Jarvisi, jsi připraven?"

"Jako vždy, pane."

"Máš představu o situaci?"

"Jste podle všeho v pěkné kaši, pane."

"Takže máš. Jdeme na to!" Tony vyskočil z křesla a zaujal vhodnou polohu poblíž dveří. Nevypadalo to příliš jako přirozený, nenucený postoj, snad kvůli těm rozpřaženým rukám. "Kdopak to tu loupe perníček?" zahlaholil, kdo ví proč, do Brucova: "Budeš tancovat macarenu?", když tu doslova vtrhly do místnosti kusy zbroje a s charakteristickým zasvištěním a s působivou hbitostí se sehraně začaly po jeho těle skládat do ironmanova brnění.

Loki i Bruce to tiše pozorovali.

"Nedivil bych se, kdyby naběhlo pár polonahých roztleskávaček," prohodil Bruce, když Tony rozverně zavrtěl boky a do rytmu zaluskal prsty na jeden opožděný kousek.

"Je jako vilonská káča," souhlasil Loki. "Máte je tady?" pohlédl krátce na Bruce. "Točí se dokola, dokud jim někdo tleská. Hračka pro malé děti."

"Něco podobného, ano," pousmál se Bruce. To už Tony s hlasitým ‚juchů!‘ vystřelil z místnosti. Někde v dálce třeskly dveře. "Až budeš moci, Loki..." pokynul mu Bruce, "je třeba projít Tonyho návrh fázovače. Musel dělat nějaké úpravy."

"Měl bych si promluvit se Sygin," řekl Loki, "a připravit ji na možnost, že naše zbraně neuspějí." Jenže přikročit od slov k činům se mu nějak nedařilo. Pár chvil jen stál, napůl obrácený ke dveřím, v očích podivně ztracený a bezbranný výraz, se kterým vypadal o hodně mladší a tak trochu ztracený. Jeho vzpřímený postoj pak náhle povolil, jako by někdo přestříhal provázky, které ho držely pohromadě. Místo aby vykročil za svou bolestnou, ale nevyhnutelnou povinností, usedl do nejbližšího křesla; vlastně se do něj napůl zhroutil. Klouby prstů si promnul oči. "Jsou tak odporní," zamumlal nezřetelně. "Nenávidím každý okamžik, kdy s nimi mluvím."

Bruce se přistihl, že málem přestal dýchat. Byl v povzbuzování docela dobrý, už proto, že působil na lidi důvěryhodně, ale v tom byla právě ta potíž: na lidi. Zatímco Tony zřejmě radostně ignoroval skutečnost, že psychika jeho přítele je nejspíš postavená na zcela jiných základech (i když - pokud byla řeč zrovna o Tonym...), tak Bruce si toho byl vědom neustále a velice intenzivně.

"Asi bych měl být rád, že nevím jak vypadají," prohodil zlehka, protože jen těžko mohl předstírat, že tam vlastně vůbec není.

Loki zdvihl hlavu a slabě se pousmál. "Je málo ohavnějších stvoření, a méně lidských," řekl už docela klidně. "Přesto v sobě mají čest a těžko jim vyčítat, že bojují o svůj život způsobem, který je jim mocí stvoření dán."

"To je velice... nezaujatý postoj," řekl Bruce opatrně.

"Pouze ve slovech," ujistil ho Loki. "Ve svém srdci vší mocí toužím po vesmíru, který je možná méně barvitý, ale zato v něm vůbec žádní raskorikané nejsou." Otočil hlavu ke dveřím a Bruce mimoděk sledoval jeho pohled. Vzápětí se pohnula klika a dovnitř nahlédla Sygin. Vypadala poněkud v rozpacích.

"Prolétl tam Anthony a volal ‚geronimo‘," řekla. "Jen si nejsem jistá, jestli to byl vítězný pokřik, nebo volal o pomoc."

"Tony šel stavět reaktor," vysvětlil Bruce a střelil rychlým pohledem po Lokim. Na tom samozřejmě nebylo po předchozí slabé chvilce ani stopy, vypadal přesně tak nad věcí a dokonale v pohodě, jako po většinu času. "Konečně mu přivezli všechny součásti. Myslím, že z výhledu na trochu fyzické práce měl skutečně radost. No, ehm... mě si nevšímejte..."

Loki vstal. "Pojď se mnou," pokynul stroze a vykročil ven. Sygin ho následovala bez námitek; to jen Bruce začal mít dojem, že se toho možná měl ujmout raději kdokoli jiný, nejlépe někdo postižený rozpoznatelnou mírou empatie. Navíc zjistil, že mu zbyl poslední chlebíček a měl pocit, že se ani nemusí dívat zblízka, aby věděl, s jakou bude příchutí. 

- Pokračování -