Nakonec zapracoval časový posun: Tony byl nastavený na
odpolední svačinu, zatímco zbytek komplexu včetně Bannera měli dávno po půlnoci.
Nebylo proto divu, že usnul v křesle, i s rozsvícenou zářivkou nad hlavou a
vším tím rachotem okolo. Tony se utrhl od vlastního monitoru, aby mu pro
jistotu sundal ruce z klávesnice, se vší kolegiální ohleduplností mírně
pozhasínal, uložil rozdělanou práci a dokonce mu našel pod stolem složenou
přikrývku, což podezřele nahrávalo Clintově výhružce, že se pro ně s vlastní
ubikací ani nepočítá.
Pak se vrátil zpátky ke svým monitorům. Na jednom z nich
poskakovaly sloupce čísel a výsledky analýz, všech, které se daly na
přistávacím modulu mimozemšťanů provést bez přímého kontaktu. Dobrá polovina za
nich svítila ohavným odstínem oranžové určené pro kvalifikované odhady a
zbytek, jak Tony viděl i bez listování patřičnými tabulkami, nebyl tak úplně ve
vzájemném souladu.
Na druhém si nechal puštěný přímý přenos z haly, uprostřed
které stála nádrž s mimozemšťanem. Už lépe chápal, proč Clint mluvil zrovna o
slonech, když ji popisoval. Měla oválný půdorys, čtyři podpěrné traverzy
připomínaly nohy, filtrační hadice s trochou fantazie chobot a reproduktor byl
umístěný tak vhodně, že se dal vydávat za ucho. Uvnitř se mlelo cosi, co se
opravdu jinak než jako břečka popsat nedalo. Občasný narudlý záblesk z nitra
nádrže pak celé scenérii dodával patřičně pekelný nádech. V hale byl momentálně
klid, tu a tam prošel leda zakuklený chlap z ochranky. Na to, kolik dalo práce
si tenhle pohled zařídit, to byla otravná nuda. Tonyho kouzelná brašnička kromě
udělátek schopných napíchnout kamery ale obsahovala víc věcí, a tak doufal, že
se mu brzy stáhne dost dat pro zábavu na celé dny.
Klaply dveře; Tony jediným drobným pohybem změnil scénu na
obrazovce na něco nezajímavého a teprve potom zdvihl hlavu. Stál tam Loki, z
ramen mu splýval asgardský plášť a na rtech pohrával slabý ironický úsměv. Byl
to celý on tím nejsprávnějším způsobem, od posledního vzorně poskládaného
vlásku po špičky dokonale čistých kožených bot. Jako vždy vypadal tak nějak
příliš vysoký na běžně dimenzovaný prostor, a Tony stále častěji musel při
pohledu na něj myslet na moc, se kterou se v Asgardu setkával u Astafala či Ódina...
ale Asgard byl daleko, teď mu takové myšlenky jen letmo prolétly hlavou a
jejich místo zabrala docela obyčejná a nekomplikovaná radost. Tony vyskočil z
křesla a zjistil, že se mu rty samovolně roztahují do širokého úsměvu.
"Loki," zavolal tiše a zasmál se. "Jak jsi
věděl...?"
Loki se tváří v tvář takovému přivítání trochu uvolnil a
jeho pohled zjemněl. "Věděl jsem, že jsi tu, už když jsi se blížil na
palubě letadla. Cítím tvou přítomnost. Vnímám ji," dotkl se hřbetem ruky
čela. "To přeci víš."
"Nenapadlo mě to brát takhle doslova." Krok před
ním trochu zaváhal. "Jsi tu doopravdy?" ujistil se.
"Ano."
To stačilo – objal ho, mělo to být jen krátké, přátelské
gesto, ale Loki ho opětoval s takovou nesmírnou potřebou, že zůstali pevně
přitisknutí jeden ke druhému a jen tiše naslouchali úderům srdce, víc než jen
krátkou chvíli.
"Nepřiběhne najednou ochranka, nebo tak něco?"
zamumlal Tony.
"Ne," zavrtěl Loki mírně hlavou. "Iluze mého
spícího těla jim prozatím vystačí. Je pro mě snadné chodit neviděný."
Ovšem, jak jinak, Loki v plné formě a se vší svou magií byl
zvláštní živočišný druh s vlastními pravidly. Tony se trochu odtáhl a s úsměvem
mu pohlédl do tváře. "Nejsem tu úplně v pozici, kdy bych se mohl hádat,
zda mě za tebou pustí," řekl. "Clint mě sem tak trochu propašoval v
rámci vědecké sekce s neustálým ujišťováním, že nezpůsobím mezinárodní
konflikt. Skoro na kolenou mě prosil, abych zůstal stranou. Jako by politika
byla z desetiny tak zajímavá jako tohle," ukázal hlavou ke svým výpočtům.
"Takže?"
"Takže jsem rád, že jsi přišel. O co tu jde, Loki?
Hrozí ti nebezpečí?"
Místo Lokiho slov se v odpověď ozvalo zapípání z počítače a
na pozadí vybuchujícího ohňostroje na obrazovku vyskočil jakýsi souhrn. Tony se
jen nerad vrátil ke klávesnici, aby zkontroloval a potvrdil průběh procesu.
"Ale tohle je zajímavé," řekl překvapně. "Ty červené záblesky z
nitra nádrže - víš, co myslím?"
"Ano."
"Nebral jsem to vážně, jsou opravdu krátké a vypadaly
náhodně, ale zjevně jde o skenovací paprsek. Fíha. Hmm, to záření určitě není v
téhle intenzitě zdraví škodlivé... copak to asi dělá? Vydrž, jen odešlu
požadavek na další fázi analýzy - ať mi to tu zatím běží... tohle ještě...
enter."
Narovnal se a skoro tak vrazil do Lokiho, který popošel za
ním a nahlížel mu přes rameno do monitoru.
"Co o nich víš?" zeptal se Loki.
"To bych se měl zeptat já tebe," odvětil Tony, ale
nezdálo se, že by se Loki chystal k odborné přednášce. "Já kromě čerstvého
zjištění, že si nás osahávají - skoro nic." Zamračil se. "Prý jednají
přátelsky. Je to tak?"
"Snad, zatím. Už ne dlouho."
Mluvili jen tlumeně, aby nevzbudili Bruce, ale Tony dost
spoléhal na to, že s těmi úžasnými kruhy pod očima, co si tu vypěstoval, už
musel být pořádně vyřízený. Postrčil Lokiho na opačnou stranu laboratoře; kromě
kousku prostoru k dobru tam stála nevelká pohovka, jediná úlitba neformálnímu
pohodlí, jakou tu zatím zahlédl. Nafukovací, jak zjistil vzápětí. Ale vešli se
tam spolu docela dobře a mohli hovořit s hlavami u sebe, polohlasně.
"A čekají přesně na co?"
"Midgard je součástí devíti světů Yggradsilu. To
znamená, že patří mému otci a je pod jeho ochranou." To Tony raději nechal
bez komentáře. "Proto jedna z prvních věcí, kterou odřízli, byl Duhový
most. Cesta na Asgard a z něj je uzavřená – nikdo nepřijde na pomoc." Loki
se krátce odmlčel. "Bohužel musím mému nikoli-otci přiznat ke cti, že
patrně vytušil, k čemu se schyluje, nebo pocítil nerovnováhu v míze Yggradsilu,
a pokusil se mě v poslední chvíli dostat ze Země pryč. Byl však příliš
tajnůstkářský a tak ti, kteří se mi snažili pomoci zůstat na Zemi a udržet mě
stranou jeho vlivu, se stali mou zhoubou."
"Je to tak zlé?" vypravil ze sebe Tony mimoděk.
Ani za mák se mu nelíbilo, jak vážně Loki vypadá.
"To poznáme, až dokončí celkovou blokádu, a začnou
skutečné rozhovory. Dle mého to nebude trvat déle než jeden či dva dny."
"To budu asi potřebovat polopatičtěji."
"Duhový most není jediná cesta mezi hvězdami. Existuje
jich celá řada, i když midgarďané je nevyužívají a většinou ani netuší nic o
jejich existenci. Jsou tu cesty Strážců, kteří by nepochybně přispěchali na
pomoc, vždyť jeden z nich dokonce z Midgardu pochází. Jsou tu červí díry. Je tu
možnost makrokinetického akustického propojení hypersonickou supravlnou – ani
nevím, jestli ho využíváte..."
"Nemyslím."
"Všechny tyto komunikační kanály uzavřou. Nebude jak
zavolat o pomoc, nebude čím s pomocí přispěchat – nikdo si ničeho nevšimne,
dokud nebude pozdě. Dávají přednost tomu, aby mohli pracovat v klidu."
"Je to jediná loď. Poradíme si."
"Jsou dvě," opravil ho Loki. "Vždycky bývají.
Schovávají se ve vhodných rozestupech kolem Midgardu tak, aby mohly optimálně
spolupracovat na blokádě."
"Uf. Nejsem si moc jistý, co si o tom myslet."
"Ale to je lhostejné, neporadili byste si ani s tou
jedinou lodí. Teď nezbývá než čekat, až vyjdou na světlo se svými
požadavky."
"Ty s nimi prý ale mluvit nechceš."
Loki netrpělivě potřásl hlavou. "Zopakuji to i tobě -
ještě nepřišel čas. Měli byste být vděční za každý nový den, ne podupávat s
netrpělivostí za zavřenými dveřmi!"
"Ale oni přeci vedou rozhovory -"
"Ano, sezvali sem zástupce mnoha zemí, ale já vůbec
nevím proč. Určitě ne proto, že by cítili potřebu je ujišťovat o svých
přátelských úmyslech."
Kdyby vedle sebe neseděli tak blízko a nedotýkali se jeden
druhého, Tony by si neměl šanci všimnout toho, jak se Loki náhle začal chvět.
Takhle to ale cítil zřetelně, a přímo jasnozřivě cítil sílící neochotu k dalším
řečem. Ne, Lokiho nemělo smysl se dnes na cokoli ptát. Nepřišel mluvit, nechtěl
nic vysvětlovat, těch pár drobků informací upustil jen neochotně a jako úlitbu.
Alibi pro skutečný důvod své přítomnosti, o kterém by ale nebyl ochotný mluvit,
a nejspíš ani přemýšlet, ani jeden z nich.
"Tušíš víc, než říkáš," zašeptal Tony.
"Stále ještě je tu naděje, že nebudou chtít víc, než
dokážete dát."
Tony se nadechl k rozhořčené otázce, vůči takovým náznakům
bylo snadné zapomenout na pár vteřin staré odhodlání být Lokimu k mání tak, jak
potřebuje, a nelámat z něj odpovědi. Ale Loki už nechtěl říct nic víc; ne
slovy. Přejel Tonymu dlaní po tváři a natočil si ji k sobě, sklonil se k
polibku, potřebný po doteku i dechu. Nebyla v tom vášeň ani spalující touha,
spíše jakési poklidné, odevzdané souznění, nesmírně intimní; a bolelo to, kdesi
uvnitř, hořkosladká tíseň svírající srdce. Tu přišel sdílet, ne slova...
"Musím jít," zašeptal Loki po nějaké nekonečně
dlouhé době. "Mám mnoho strážců a nechci, aby se dozvěděli, jak snadno se
jim mohu ztratit z očí."
"Zase se ukaž," přiměl se Tony k pousmání.
"Když tak hodím Bannerovi něco do pití."
Odpovědělo mu krátké zablýsknutí úsměvu v šeru; a pak byl
Loki pryč a zůstalo jen nové nekonečno nezodpovězených otázek.
Žádné komentáře:
Okomentovat