Loki v ironmanském obleku, to byl nezapomenutelný pohled. Tonymu
se jen s vypětím všech sil povedlo nezačít se smát při pohledu na to viditelné
utrpení, se kterým se do něj oblékal. Těžko říci, nakolik bylo upřímné a
nakolik předstírané: ovládat se ho učil se značnou vervou a zvládl to rychleji,
než Stark čekal. Bohužel se ukázalo, že přes veškerou snahu přizpůsobit oblek
asgardským možnostem, neobejde se to bez problémů. Loki byl schopen se v boji
pohybovat tak rychle, že to bylo na samých hranicích mechanických možností
materiálu a v určitých hraničních případech ho brzdil.
"Ale zato máš značnou palebnou sílu."
"Hmm."
"A víš, docela ti sekne."
"Jestli existuje nějaký protipól dobrého vkusu, jsi jím
těžce postižený."
Létání se mu zalíbilo a potíže neměl ani v nejmenším. Zato
tu okamžitě narazili na problém vzájemné vzdálenosti. Ne že by se na pár chvil
nedokázali oddálit od sebe nad míru, ale rozptylovalo je to a v boji by se
takové zaváhání mohlo stát osudným. Oba byli natolik dominantní osobností, že
se jen těžko podřizovali vedení toho druhého. Nakonec to vyřešili tak, že si
domluvili řadu jednoduchých signálů, kterými by si snadno dovedli předat vedení
formace, jak tomu Stark důsledně říkal, s různou mírou priority. Snahou se
sehrát strávili několik hodin nad mořem a když se konečně vrátili do domu, unavení
a spokojení - tedy Stark unavený, ale spokojení oba - vypadalo to, že byl Loki
ochoten vzít oblek na milost. Pravda, stěžoval si, že se mu tam špatně vejdou
vlasy, ale na to Stark naprosto odmítal brát zřetel, i když o přerostlých máničkách raději
nahlas nic neříkal.
"Ještě dvě věci," řekl Stark, sotva sundal přílbu.
"Chci ho vyzkoušet i ve chvíli, kdy budeš mimo. Lepší než na ostro v
boji."
"To bohužel dává smysl," připustil Loki velice
neochotně.
"A za druhé, budeme zase spát spolu. Myslím, pohromadě.
Přes den nám to dá možnost pár metrů odstupu navíc – budou se hodit."
Lokiho dobrá nálada zmizela jako sfouknutá větrem. "I
to dává smysl."
Logika je pěkná věc, ale Lokimu očividně něco přelétlo přes
nos způsobem, který se nedal jen tak vyžehlit. Od té hádky, jak tomu Stark v
duchu začal říkat, sice nezměnil ve svém chování nic, na co by se dalo ukázat
či co by se dalo pojmenovat, ale všechna ta rozverná vřelost zmizela. Teď to
byl on, kdo si chtěl držet odstup - a dařilo se mu to, i když stáli těsně vedle
sebe.
Tony byl upřímně rád, že mají co na práci.
Vyzkoušet oblek na Lokim v jeho mimoňské fázi byla zajímavá
zkušenost. Ukázalo se, že hlavním problémem kupodivu bude oblékání. Ačkoli jeho
tělo reagovalo na okolí, byl zpomalený a nedokázal dost rychle vyvažovat
přibývající části obleku. Na druhou stranu, šlo hlavně o to, aby oblek dobře
reagoval během akce samé. A to se při malém výletu po okolí, kdy ho Stark buď
ovládal, nebo se ho Loki držel jako stín, osvědčilo dosti uspokojivě.
"Začneme těmi nejméně nadějnými místy," rozhodil
Tony mapu. "Ať se sehrajeme dřív, než se něco semele. Hlavně nezapomeň, co
jsme si domluvili. Musíš - "
"Starku," přerušil ho Loki, "v životě jsem
byl ve více bitkách, než kolik jsi měl teplých večeří."
"Dobře, ale tady je to jiné..."
"Vždycky je to jiné."
"Oukej, oukej. Cílový bod jedna, opuštěná farma. Jaký
máš vztah ke kukuřici?"
Vyletěli a tentokrát to bylo doopravdy.
Být znovu v akci bylo neuvěřitelně očistné. Už neexistoval
jenom on, Loki a jejich problémy a naprostý zmatek z nich plynoucí; uzavřený
prostor domu, ve kterém se každá maličkost zdála narůstat do obludných rozměrů
a každé sebenepatrnější gesto přetékalo významy. Teď byl před nimi úkol a vítr
svištící kolem uší. Obrazně řečeno, samozřejmě. Bylo to jako probuzení ze sna a
Stark viděl emoční houpačku uplynulých dní s jakýmsi pokojným odstupem. Ne že
by byl blíž nějakému pochopení či náhledu řešení, ale měl dojem, že se dokáže
trochu zklidnit. V Lokiho hlase slyšel úsměv a bylo mu jasné, že vítá vytržení
z rutiny s nemenší úlevou. Bylo to stejně dobré, jako vlézt si po dlouhých
dnech horečky pod sprchu a spláchnout ze sebe všechen pot a únavu.
"Cíl v dohledu."
"Potvrzuji. Sedm lidí v budově vpravo."
Snesli se přímo na práh a ani jednoho z nich nenapadlo, že
by mohli zaklepat.
w w W w w
"Takže, zhodnocení akce."
Loki pootevřel jedno oko, dal si záležet, aby se zadívalo
hodně nespokojeně, a zase ho zavřel. Ležel na břiše, ruce pod hlavou, kalhoty
nepatrně, ale přesto mírně stažené dolů. Rozhodně dost na to, aby to čistě
hypoteticky mohlo vyvolávat různé nápady a představy. To by ovšem na nahých
zádech nesměl mít několik dlouhých spálenin táhnoucích se od lopatek až k
hýždím. Zčernalé okraje působily značně odpudivě a červené živé maso uprostřed
to ještě zhoršovalo.
"Letová způsobilost - tam nemám připomínek." Stark
si z velkého kelímku nabral slušnou hrst masti. "Jsi si jist?"
"Humpf."
S trochu pokrčeným nosem mu Stark začal opatrně nanášet tu
nevábně páchnoucí hmotu přímo do ran. "Vzdálenost se nám dařilo celou dobu
udržovat bezchybně a mám dojem, že ani komunikace nevázla." Jestli Loki
cítil nějakou bolest, nedal to najevo ničím víc, než trochu napjatými svaly.
"Mám pokračovat?"
"Hm-mm."
"Osobně bych označil průběh akce až do okamžiku
otevření vstupních dveří za optimální."
"Hm."
"Jarvisi?"
"Ano, pane?"
"Lokiho odezva je neuspokojivá. Zeptej se mě, co se
stalo."
"Co se stalo, pane?"
"Loki chrabře a hrdinně skočil do cesty kulkám, které
byly určené mně. Umělecký dojem deset bodů. Praktická stránka věci za nula. Můj
oblek je stejně kvalitní jako tvůj a ráže běžných palných zbraní zadrží bez
potíží! Děkuji za pozornost."
"Mám se tedy zeptat, kdo ho v tom případě střelil do
zad?" překonával se Jarvis.
"Omlouvat se nebudu. Už jsem to nemohl stačit
zastavit."
"Hm-mmm."
"Ještě něco, pane?"
"Jděte se bodnout oba dva," zavrčel Stark, ale
navzdory tomu se snažil roztírat mast co nejjemněji.
"Volá Fury, pane."
"Jarvisi, jenom audio. Fury, zdravíčko. Cíl jedna,
feťácké doupě a překladiště koksu, které nemá s Chitauri Company nic
společného. Jarvis ti pošle obrázky, policie už to tam po naší intervenci
vybílila. Konec hlášení."
"Starku, vy jste - "
Furyho hlas umlkl v půlce slova a Stark se potěšeně
zašklebil. "Tohle mě baví. Loki, ono to jenom nevypadá příšerně, je to
příšerné. Opravdu nepotřebuješ nic proti bolesti?"
"Hmmm."
"Nerozumím ani slovo."
"Říkal, že lidé jsou slabá nemohoucí rasa, co nic
nevydrží, a že bude spát."
"Jarvisi, to v tom zahmhání nemohl stačit!"
"Už se dostávám na kloub jeho uvažování, pane."
"Dobře, vy dvě hrdličky. Jdu opravit oblek, nejdu,
protože je dílna moc daleko, každopádně jdu dělat něco užitečného. Jarvisi,
hlídej Lokiho životní funkce. Pěkné sny, můj malý asgarďánku."
"Hmmm."
w w W w w
Když Stark o něco později znovu nahlédl do ložnice, Loki
ležel ve stále stejné poloze a spal. Šrámy na zádech už vypadaly o poznání
lépe. Dalo se uvěřit tomu, že další den vyskočí z postele bez větších následků;
Stark nad tím jen zavrtěl hlavou. Jestli někdy budou stát s Asgardskými bohy na
opačné straně barikády, konvenčními zbraněmi se toho moc nezmůže. Jasně, bylo
to přes ironmanský oblek, ale zato z bezprostřední blízkosti a byla to Starkova
vlastní výroba. Člověk by nepřežil.
Vlastně, jaké jestli někdy? Loki nikdy příměří nevyhlásil a
odhodláním ovládnout Zemi se nijak netajil. Thor si šel za svým také poměrně
neskrývaně, a že se jeho cíle náhodou kryly se zájmy Shieldu a potažmo celé
Země, pro ně bylo spíš štěstí než následek nějaké ohromující strategie nebo
přesvědčovacích schopností. Neměli jim co nabídnout - nic skutečného, nic kromě
vztahů a pocitů; a zatímco Thor city přetékal, Loki se jim snažil vyhýbat a
obojí bylo špatně a hrozící katastrofou, protože to bylo nestálé a
nepředvídatelné.
Stark, s pocitem, že se z něj stává zkušený psycholog, zašel
v úvaze ještě o krok dál: pro všechny by bylo nejlepší, kdyby ti zatracení
bohové ze Země vypadli a zůstali sedět pěkně doma v Asgardu.
Někdo zabouchal na okno. Byl to podivně kovově znějící zvuk
a Stark v první chvíli vyletěl vyplašený na nejvyšší míru v bojové pohotovosti.
Až na druhý pohled poznal postavu, která tam přešlapovala na terase a clonila
si oči ve snaze nahlédnout dovnitř.
"Jarvisi, pusť ho. Thore, sakra, neuvažoval jsi někdy,
že bys začal chodit dveřmi?"
"Vlastně ne," řekl plavovlasý asgarďan trochu
překvapeně.
"Navíc jdeš nevhod. Opět."
"Jsi oblečený."
"Mám práci. A Loki spí."
"To je dobře. Chtěl jsem s tebou projednat něco
důležitého."
Stark podezřívavě přimhouřil oči. Thor vypadal nezvykle.
Kdyby šlo o kohokoli jiného, řekl by, že vypadá skoro... provinile? "Tak
povídej."
Thor si odkašlal a narovnal se. "Nevyzpytatelnost osudu
zavedla mě..."
"Thore! Bůh, který začne řečnit o osudu? Přeskoč rovnou
k poslednímu odstavci."
Thor se nespokojeně zamračil. "Dobře. Jen jsem tě chtěl
připravit..."
"K věci!"
"Pepper. Chci ji."
Stark oněměl.
Thor rozpačitě šoupl nohou.
"Možná..." Stark si odkašlal. "Možná jsi mi
měl opravdu dát trochu víc připravovacího času." Pepper. Chce Pepper. Ve
Starkovi explodovalo několik zcela protichůdných dojmů. Některé křičely: Moje,
nesahat, jenom moje! Další jásaly úlevou. A ještě další křičely, že Pepper je
jeho cesta k normálnímu životu a měl by se jí držet zuby nehty. A ještě
další...
"Chceš Pepper."
"No... ano."
"Co ona?"
Thor už vypadal sebejistěji. "Ještě jsem se před ní
nevyjádřil, ale až tak učiním, podvolí se mi."
"Thore, jestli jí něco..."
"Netřeba mít obavy. Bude to jenom na ní. Vidím však,
jak na mne hledí a slyším tlouct její srdce. O tobě přestala mluvit a myslím,
že se ti ani neozývá. Je dosud na vážkách, ale..."
"Moment, něco jsme přeskočili. Jak to, že toho tolik
víš?"
"Když jsem se rozhodl dohlížet na Lokiho na Zemi,
poskytla mi útočiště ve svém domě."
Stark si promnul čelo a na okamžik pevně zavřel oči.
"To se mi snad zdá."
"Pokud bys chtěl svůj názor vyjádřit jinak než slovy,
počkám, než si dojdeš pro oblek," pravil Thor vyrovnaně.
"Řekněme, že tuto možnost ještě nezavrhuji. Ty a
Pepper..."
"Vlastně jsem doufal, že když jste teď s Lokim, mohl
bys to přijmout jako vhodné - "
"Ale my nejsme s Lokim!"
"Ne?" Thor vypadal upřímně překvapeně.
"Ne."
"Počkej - vy nejste spolu?"
"Jsme spolu celý den, Thore. Pořád. Občas přes celou
jednu zeď."
"Chceš říct, že ty máš ve svém srdci jeho, on ve svém
tebe, společné noci - "
"Nespíme spolu!"
" - a ty mi říkáš, že nejste spolu?"
"Thore, zastav." Stark zdvihl obě ruce a zhluboka
se nadechl. "Nevím, jak jsi přišel na všechny ty věci - "
"Nejsem slepý."
" - ale tohle s tebou rozhodně nehodlám probírat -
"
"Přitom jsem ta nejvhodnější osoba!"
" - mimo jiné proto, že jsi k tomu ta nejméně vhodná
osoba."
"Je to můj bratr. Znám ho."
"Znáš ho tak dobře, že jste spolu ještě nedávno
bojovali o celou planetu!"
"Drobné domácí půtky jsou mezi bohy běžné."
Starkovi se skoro zatmělo před očima. Náhle před sebou měl
zřetelnou vizi sebe a Lokiho a také Pepper s Thorem. Oba asgarďané se po čase
vrací domů a oni s Pepper si zbudou jeden pro druhého, opuštění a osamělí,
klidně se k sobě mohou vrátit, jako by se nic nestalo a ani si nemusí nic
vyčítat...
"Ty bastarde, tys mi přebral ženskou!" zařval Tony a Thor se skoro usmál, jako by se konečně dělo něco, na co celou dobu
čekal. Stark se zběsile rozhlédl kolem sebe. Minimalistické interiéry mají tu
nevýhodu, že když chcete něčím praštit, zpravidla nebývá čím. Nicméně na stole
leželo něco uměleckého a skleněného a bylo tu to rákosové křeslo...
"Nebudu s tebou bojovat," oznamoval Thor trpělivě,
zatímco uhýbal před rozličnými předměty, "dokud si nevezmeš svůj oblek.
Ne, opravdu. Ani tahle divná věc mě nepřiměje změnit názor... och, zdravím tě,
bratře."
"Kdykoli se objevíš, Tonyho dům dojde škody,"
pravil Loki a jemně, leč nesmlouvavě běsnícího Starka zezadu objal. Ten rázem
zkameněl.
"Já jsem nic neudělal," ohradil se Thor.
"Ty!" vypěnil Stark, ale Loki ho snadno udržel.
"Prosím," řekl Loki tiše a ať už zapůsobila celá
nezvyklost situace, teplo těsně přitisknutého těla a paží nebo Lokiho rty,
které se při té kratičké větě otřely o jeho ušní lalůček, Stark povolil.
Rozhodně měl co dělat s náhle zrosolovatělými koleny a velikou potřebou vyhodit
Thora za dveře a s Lokim provést pár mládeži nepřístupných věcí.
"Věděl jsem to," ušklíbl se Thor trochu a na
tázavý Lokiho pohled dodal: "Tony Stark mi tvrdil, že mezi sebou nemáte,
hmm, vztah."
"Vztah je slovo, do kterého se vejde mnoho
významů," řekl Loki. "Co tu chceš, bratře?"
"Ověřit si, že jsi v pořádku?"
"Och, skutečně? Proto zůstaly na místě jen ty kusy
nábytku, které jsou přišroubované k podlaze?"
"Vypadni, Thore. Doufám, že nečekáš díky za to, že jsi
předstíral zájem o můj názor."
"Co mám říct Pepper?"
"Čekáš snad, že vám požehnám? Sakra, Thore, takovéhle
věci se mezi přáteli nedělají!"
"Nedělal bych si naděje, kdybych nepředpokládal, že vy
dva jste spolu!"
"Každý z nás není ochoten rozdávat své srdce na všechny
strany!" vzplanul teď i Loki. Jeho stisk zesílil a Stark trochu zalapal po
dechu. "Jak se jmenovala ta malá? Jane? Kde té je konec?"
"Hej, nech toho," zrozpačitěl Thor, "ta teď
žije na druhém konci světa..."
"Tak moment, Pepper je až moc dobrá na nějakou bokovku
- " začal Stark, ale Loki ho odhodil stranou a vrhl se po Thorovi.
"Ne!" vykřikl Tony. "Je zraněný - "
Thora to zarazilo. Lokiho ne. Snadno uhnul Thorovu
zpomalenému úderu a sám mu vrazil takovou, že Thor vylétl oknem. Naštěstí
otevřeným. Stark v duchu počítal do pěti, než se ozvalo šplouchnutí.
"Doufám, že umí plavat," řekl.
"Bohužel ano," zavrčel Loki a pomalu přešel k
oknu. Stál tam ještě dlouho po té, co z moře vystřelila promočená mužská
postava s kladivem v ruce a odletěla pryč; vysoká, štíhlá silueta proti
světlému nebi, nehybná a ztracená ve vlastních myšlenkách.
Tony se ho neodvážil vyrušit.
Žádné komentáře:
Okomentovat