Skrímsli III. - 10.

Mám menší psací krizi (jak se asi nedalo přehlédnout podle data posledí aktualizace), tak se zkusím ošálit tím, že to vezmu postupně po menších kouscích - ať tam naši těžce zkoušení hrdinové jen tak nevisí ve vzduchoprázdnu :-) Však je ke konci mnohem blíž než k začátku. I tak přeji příjemné počtení :-) 




Clint v zásadě létal rád. Pilotovat dokázal snad všechno, co se kdy vzneslo nad zem, včetně horkovzdušného balónu a kosmické lodi (jak byl pevně přesvědčen). Co naopak vůbec rád neměl, byly ty chvíle, kdy ho někdo z jeho létajících kolegů popadl a táhl sebou jako zcela nemohoucí zavazadlo. Bylo to protivné ze všech myslitelných úhlů pohledu a ještě ten průvan – dovedl si na něj stěžovat tak dlouze a s mnohými podrobnostmi zahrnujícími ofouklé uši a promrzlé prsty, až pochopili, že o to vážně a opravdu a skutečně nestojí. Po krátkém období, kdy se ho Thor, standardně postižený dlouhým vedením, pokoušel na cesty balit do svého pláště, této možnosti využívali co možná nejméně.

Nicméně muselo se nechat, že Strange byl o něco lepší možnost než Stark, protože mu nenadělal modřiny kovovým brněním, a lehká podpora magie držela pasažéry v důstojnější poloze; ale stejně... zvlášť když dalo tolik práce udržet žaludek a hlavně jeho obsah v patřičných mezích.

Když dorazili na střešní zahradu, ukázalo se, že ani nemuseli pospíchat, Loki už stačil situaci deeskalovat vlastními silami. Seděli s Dravkou vedle sebe na lavičce, Loki s mírně nakloněnou hlavu a chápavým výrazem naslouchal a přikyvoval, Dravka mu cosi vykládala a rozhazovala u toho rukama. Zkrátka Lokiho pud sebezáchovy jako vždy zapracoval rychle a efektivně, přestal provokovat a potenciální nebezpečí si ochočil. Clint se překulil do trávy a se zmoženým povzdechem zůstal ležet na zádech. Byl si úplně jistý, že má nárok na pauzu, nejspíš už několik. Jednou, jednou ty agentské odbory založí, ti se budou divit...

Nejspíš skutečně usnul, nebo se snad zasnil, protože dívat se do nebe bylo hypnotizující a mámivé - mělo zvláštní odstín sytě modré, jako by hvězdy, byť v téhle chvíli neviděné, byly mnohem blíž a možná na dosah; ale musela to být jen chvilička.

„...až budeme všichni pohromadě,“ říkal právě Thor.

„Kde je Bagrat?“ dotírala Dravka a tahala Thora za rukáv jako věrný ovčácký pes.

„Však ano,“ odpovídal Strange netrpělivě. „Jen bych rád věděl, zda si mám plánovat nejbližší budoucnost v ptačím hnízdě.“

„Sám jsem tu berlu zničil,“ řekl Thor a nikdo se nezeptal na tu zřejmou věc – kam zmizely ty kusy, a nedala by se třeba spravit? A tak to neřekl ani Clint, protože i on měl koneckonců pocit, že by se především mělo zapracovat na návratu Tonyho a maličkého. A Bagrata – přeci jen byl pravou rukou krále, a mohly by z toho být skutečné nepříjemnosti, ne jen jedna vytrvale otravná jotunská dívka. Clint se jí v duchu omluvil a gestem ji přivolal k sobě.

„Tvoji lidé jsou dole ve městě,“ objasnil tiše, aby nerušil dohady těch tří. Stihl ještě dvě tři popisné věty, ve kterých mluvil dostatečně obecně a úplně se zapomněl zmínit, že Bagrat mezi nalezenými Jotuny nebyl, a Dravka se skutečně uklidnila a s viditelnou úlevou sklonila hlavu, jako by se modlila k nějakým vlastním, zde nepřítomným bohům.

Strange zatím krok dva ustoupil, aby měl dost místa, a zdvihl ruku. Clint tak měl v dokonalém výhledu jeho zmatenou tvář, když se v kruhu portálu objevila jen čerň vesmíru a vzdálené hvězdy. Loki, dosud demonstrativně trpělivý, prudce vyskočil na nohy.

„Jen klid,“ řekl Thor polohlasně a položil Lokimu ruku na rameno. „Však on si vzpomene.“

„Já jsem ‚nezapomněl‘, kam jsem je poslal,“ ohlédl se Strange vztekle. „Jenom se to... nějak rozbilo.“ Další pokus dopadl úplně stejně.

„Nový svět, jiné portály,“ řekl Clint a snažil se nemyslet na to, jak moc rád by si dal kafe.

„Ovšem,“ vydechl Strange vyděšeně. „Je to...“ Loki po něm skočil a navzdory své momentální neasgardské kondici je prudkostí nárazu oba srazila na zem. Zjevně neměl dost konkrétní plán, protože se zároveň pokusil do Strange tlouct, škrtit ho, zatlouct do země a ještě na něj cosi zuřivě křičel, ale než stačil své ambice sjednotit a zaměřit se na jediný cíl, Thor ho zvedl a přitiskl k sobě. Obratně mu zakryl dlaní pusu tak, že Lokimu nezbylo než sebou leda zuřivě zmítat.

„Pospěš si, Strangi,“ řekl Thor. Nespokojeně zavrčel, když se kopajícímu Lokimu podařilo zasáhnout nějaké citlivější místo.

„Potřeboval bych...“ Strange zachmuřeně poklepal na svůj portálový prsten. „Ovšem!“ zvolal náhle. „Clinte,“ otočil se k němu, „tys tam také byl. Stopa v tobě dosud přetrvává. Pojď sem!“

Clint neměl dojem, že by se mu kamkoli chtělo chodit, ale Dravka, z nějakého důvodu ochotná být jejich dvornímu čaroději k ruce, ho vytáhla na nohy a ještě přidržela na místě, jako by snad neuměl stát sám. Kafe, kafe...!

„Musí to být jen nepatrný rozdíl,“ mumlal si Strange. Loki i se zacpanou pusou huhlavě zaprotestoval. Clint položil hlavu Dravce na rameno, aby si trochu odpočinula od tíže světa, a zavřel oči, protože Strange stejně nedělal vůbec nic zajímavého. Jen vnímal, jak ho Dravčina ruka svírá kolem pasu a podpírá, byla to vážně milá holka, mimochodem, ale obecně bylo trochu praštěné, že tu kdekdo kdekoho držel, nebo naopak byl kdekdo držen, ale možná to ke konci světa tak nějak patřilo.

I přes zavřená víčka vnímal jasnější roj Strangeových jisker, trvalo to mnohem déle než obvykle, ale napřed zaslechl spokojené zamručení a pak ucítil závan čerstvého chladnějšího vzduchu na zátylku. Nakonec ho pevná ruka protáhla portálem; a vzápětí prošli i všichni ostatní.

Vědomí, že je v jiném světě – vlastně neměl důvod si myslet, že je jinde, byl to jen dojem a nad jeho příčinami by se musel pořádně zamyslet - a s tím spojený náhlý pocit nebezpečí, ho konečně probral k životu. A možná i ten krátký odpočinek udělal své, a náhlá vlna soudnosti a skoro jakéhosi zděšení. Zešílel snad? Trocha pálenky a naprosto ostudně odpadl. Jako by snad bylo všechno vyřízené. Jako by snad už byli všichni v bezpečí.

Setřásl Dravčiny ruce a rozhlédl se. „Ano, tady jsem byl,“ řekl. Malebný okraj lesa, skály a jezírko, všechno tak nepravděpodobně, kýčovitě a třeskutě krásné, že by se i nejokoralejší cynik přestal dožadovat výdobytků civilizace a jenom omráčeně zíral.

Alespoň chvíli.

Protože tohle tady, to byla viditelná divočina se vším všady, bez známek blízkosti civilizace. Nikde v dohledu komín vykukující nad stromy, sloup elektrického vedení, plechovka v trávě, nebo alespoň pěšina. Na břehu jezírka postávalo zvíře podobné srnce, chvíli na ně s mírným zájmem zíralo a pak se vrátilo k vodě. Snad proto si byl tak jistý, že tu lidskou nohu nepotká – nikde, prostě nikde nemohla být zvěř tak málo plachá, pokud byli blízko lidé.

„Kde jsou?“ vydechl Loki, Thor ho už propustil a Loki se ani nezdržoval vztekáním, jen hledal sebemenší stopu po Tonym. „Co je to za svět?“

„Já už vím, kde jsme,“ zvolal náhle Thor, skoro-srnka nadskočila leknutím a s vyčítavým ohlédnutím neuspěchaně, jen tak pro jistotu, odhopkala pryč. „Tohle je přeci Vanaheim!“ Dravka okamžitě vytasila meč. Thor se sklonil k trávě, utrhl pár stébel a rozemnul je v dlani. Přičichl a přikývl pro sebe. „Rozhodně Vanaheim. A ty,“ zdvihl k ní hlavu, „schovej svou zbraň. Tady s tebou nikdo bojovat nebude.“

„Elfové jsou krvežíznivé bestie,“ prohlásila Dravka. „A vy jste všichni naprostí blázni, jestli mě chcete přesvědčovat o opaku.“

„Ti zdejší ne,“ řekl Thor a napřímil se. „Vím, že s nimi máte občas potíže, ale hranice světů přecházejí jenom ti šílení, posedlí démony... věř, že to nemá nic společného se zdejším mírumilovným národem, snad jenom to, že jsou postižení občasnými nájezdy zmíněných démonů. Bojují proti nim statečně, říkám ti, a jen málo jich ve skutečnosti projde k hranicím dalších světů.“

Dravka se pochybovačně zamračila, ale ruka s mečem jí trochu poklesla.

Loki už si jich nevšímal. Kroužil okolo a pátral v trávě, nejspíš hledal stopy; potom i vylezl na strom, snad aby se rozhlédl. Sotva se zase ocitl na zemi, beze slova, ale cílevědomě vyrazil kamsi podél hradby skal. Ostatní ho zcela samozřejmě následovali.

„Netušil jsem, že znáš Vanaheim,“ řekl Thor ke Strangeovi konverzačním tónem.

„To já taky ne,“ odvětil Strange zachmuřeně. „Na Asgardu se mé portály chovají nepředvídatelně – obvykle, když chci bezpečné místo, je to blízko a v závětří... ne jiný svět proboha!“

„Jen klid,“ řekl Thor, „Antony Stark není hlupák a určitě dokázal s Vány najít společnou řeč. Nejspíš je i s maličkým v najdeme v nejbližší vesnici. Tvé portály se chovají jinak, než jsi zvyklý, protože Asgard nemá hmotné hranice.“

„Je na samé špičce Ygradssilu,“ řekl Clint, „jemná materie jeho energií je zřejmě prostupnější, než jsi zvyklý.“ Nehnul ani brvou, když se a něj Strange podezřívavě zahleděl, a s kamenným výrazem mu pohled opětoval. Strange lehce svraštil obočí a Clint ho na oplátku mírně povytáhl. Naštěstí vstoupili mezi stromy dřív, než stačila neverbální výměna názorů přejít v hádku; museli oba dávat pozor na větve i terén pod nohama, protože cesty se tu zkrátka žádné nenacházely.

„Vlastně tvá magie projevila značnou předvídavost,“ dodal Thor po chvíli zadumaného ticha, „vzhledem k událostem na Asgardu byl Vanaheim opravdu nejbližší bezpečné místo...“

A pak Tonyho našli, samozřejmě. Přesně jak Thor předvídal, nedalo mu práci se s místními domluvit. Objevili ho pár kroků za okrajem vesnice, éterické záležitosti částečně rozvěšené po korunách mimořádně vzrostlých stromů, částečně přecházející do hnízd na skalní stěně, pletené chýše stály i na zemi, všechno pospojované mostíky, žebříky i volným liánami. Clinta napadlo, že je tohle krásný případ nevinné a romantické společnosti před vynálezem bezpečnostních předpisů, a jak se vzápětí přesvědčili, i před průmyslovou revolucí, protože to, co tam Tony s pomocí několika místních stavěl v jedné skalní puklině, zaplněné vodou z pramene, byl nepochybně Archimédův šroub.

„Ale Archiméda tu neznají, tak tomu před nimi říkám Starkův šroub,“ sdělil jim důvěrně místo pozdravu. „Je to triviální technologie, taky bych ho určitě vymyslel, narodit se dřív.“

Clint mu zatím nesdělil to sladké tajemství, že praxe s mimozemšťany – protože co by to bylo jiného? Jotuni byli modří a ti zdejší zelení! – a technikou pro jejich skromné potřeby se mu bude náramně hodit, protože příchodem tolika cizinců nastal ve vesnici pořádný zmatek.

- Pokračování -