sobota 26. listopadu 2016

Na dosah ruky IV. - 2.

Tony je zkrátka na roztrhání. ;-)





Trochu jsem nadskočil. Není moc příjemné zaslechnout hlas své noční můry ve chvíli, kdy duchem pobýváte v temné svatyni hluboko pod povrchem, což mimochodem nedávalo moc smysl, protože co to mohlo být za planetu, aby se dalo sestoupit víc než dvacet kilometrů pod povrch, bereme-li v úvahu, že ty humanoidní bytosti měly přibližně stejnou průměrnou výšku schodu - a prudce jsem se otočil. Káva z hrnku, který jsem držel v ruce, mi vyšplíchla na předek županu.

Stála tam skoro přesně taková, jak jsem si ji pamatoval. Ve tváři možná o pár plastických operací víc, takže vypadala sotva na pracně udržovaných šedesát, ale nepochybně to byla stále ta stejná osoba uvnitř, nezvratně přesvědčená o své nadřazenosti a o nároku rozhodovat o všech lidech kolem sebe. Smyslu pro humor měla méně než Thor, přesvědčit ji o čemkoli bylo těžší než Natashu, plány komplikovanější než Loki a následky jejích nápadů předčily i Hulka.

"Snad bys nás mohl představit?" řekla hlasem, který by mohl řezat mramorové bloky. Byla to od ní pouhá zdvořilost a blahosklonnost - neváhala dávat najevo, že tenhle podivný spolek je hluboce pod její úroveň. Vytáčelo mě to stejně jako kdysi a tak jsem se stejně jako kdysi nechal snadno vyprovokovat k nezdvořilosti. Ne že by pořadí, v jakém by mělo proběhnout představování přítomných, nebyl zajímavý oříšek. Koneckonců, Loki byl princ.

"No jistě," odložil jsem hrnek, abych si mohl dovolit rozmáchlejší gesta. "Dovolte, abych vám představil Olivii Everettovou, mou..." nepatrná vteřina zaváhání a už se stihla vložit s blahosklonným: "Tetu." Zatímco já dodal: "Vzdálenější příbuznou." Ne, dneska jsem vážně neměl svůj den, ani ty provokace mi nešly.

Olivia byla jako vždy dokonalá: perfektní účes zcela vhodný k jejímu věku, postavení a denní době, stejně jako drahý a demonstrativně vkusný kostýmek, boty s podpatky vhodné výšky, líčení i postoj těla; připadal jsem si rázem ještě neoholenější, neučesanější a politější než před chvílí, a můj značkový župan zplihl jako hadr na podlahu. Mimoděk jsem si sedl rovně. Některé věci jsou v lidech zakořeněné opravdu hluboko a Olivia ve mě odjakživa dokázala spolehlivě vzbudit dojem, že jsem naprostý budižkničemu.

"Vypadáš překvapeně," podotkla. "Neřekli ti snad o mé návštěvě?"

Samozřejmě jsem si vybavil tu chvilku ve sprše, kdy jsem Jarvise poslouchal jen na půl ucha a z příjmení usoudil, že se staví na kus řeči můj strýc, se kterým jsme nejenže vycházeli o poznání lépe, ale dokonce jsme se v posledních patnácti letech několikrát dobrovolně setkali. Možná nejmíň dvakrát.

"Nějak jsem nezachytil, že budeme mít to potěšení ještě dnes," řekl jsem.

"Roztržitý jako vždy," pousmála se shovívavě. "Pamatuješ si Margaret?"

"To uječené batole s maniakální potřebou shazovat všechno, co nebylo přibité?" vybavil jsem si. "No jistě! Ta už musí být, ehm, docela velká... už chodí do školy?"

"Vlastně jsem právě dokončila studia dějin umění a teorie kultury," pravil kultivovaný dívčí hlas a zpoza Oliviných zad se vynořila úžasná bytost složená převážně z dlouhých nohou, báječné hřívy vlasů, spousty hebké pokožky prosvítající pod rafinovaně střiženými šaty, dokonalé postavy a andělské tvářičky - zkrátka málem mi spadla brada a na okamžik jsem vážně ztratil řeč.

Loki vstal. "Dovolte, abych vás odvedl do salónku," pravil dvorně, "pan Stark tu chvíli jistě rád využije k tomu, aby se konečně probudil - znáte vědce, rádi pracují dlouho do noci."

"Ehm!" pokusil jsem se zachraňovat situaci.

"To bude jistě ku prospěchu věci," řekla Olivia překvapivě mírně, i když bych ji tipoval na odpověď daleko ostřejší. Zřejmě něco potřebovala. Pokývla mi a všichni tři zmizeli směrem k výtahu. "Vy jste Anthonyho asistent?" zaslechl jsem ještě tetin výrazný hlas, ale odpověď už zanikla ve zvuku zavíraných dveří.

Otočil jsem se zpět ke stolu. Oba agenti vypadali, že se mi hlasitě nechechtají jen z čirého soucitu.


"Kdo to proboha je?" zeptal se Clint užasle.

"Něco jako sestřenice mojí matky z druhého kolene," procedil jsem mezi zuby. Bylo mi náhle velmi podezřelé, že Loki, který se v trapasech všeho druhu přímo vyžíval, se tak ochotně vydal zachraňovat situaci. Rozhodně bych si měl pospíšit. "Jako malý jsem u ní párkrát strávil pár týdnů, když byli naši pryč." Oklepal jsem se. "Sotva jsem byl dost starý, abych dovedl sestavit atomovku, razantně jsem si prosadil internát. Ta ženská je děsivá."

"Ale s krásnou příbuznou," povzdychl si Clint. "Jestlipak bych měl šanci?"

"Neměl," pravila Natasha suše.

"To teda nevím proč, jsem po všech stránkách skvělý!“

"Hoď zpátečku.“ Nalil jsem do sebe zbytek kafe. „Rozmazlenějšího spratka by svět pohledal."

"Kdy žes ji viděl naposledy?" přeptal se s drobným úšklebkem.

"Jdu se obléct," vstal jsem od stolu. "Třeba najdu něco, čím bych si zachránil zbytky důstojnosti. Jarvisi! Nech jim tam poslat nějaké občerstvení. Nejlépe koláčky s cyankáli."

"Byla to skutečně ironie, pane?" přeptal se Jarvis.

Trochu jsem zaváhal, ale bohužel tu byli svědci. "Ano, byla."

Teď už se mi ti dva bídáci chechtali zcela nepokrytě.

V rekordním čase jsem se uvedl do obstojného stavu a raději si nepředstavoval, co si tam zatím má drahá rádoby tetička s Lokim mohou vykládat. Netoužil jsem po tom, aby si Loki vyslechl řadu ostudných historek z mého dětství zrovna z Oliviiných úst - a to ještě v tom lepším případě.

A navíc Margaret. Proč tu byla Margaret? Do vlastního obýváku jsem vstupoval krajně neochotně.

Dalších zhruba dvacet minut jsme strávili zdvořilým cvrlikáním nad úžasnostmi všech přítomných; což jsme byli naštěstí jen my tři, protože Loki se hladce vypařil. Zkoušel jsem věřit, že to byla jedna z jeho světlejších chvilek, kdy vítězila palácová výchova nad potřebou bavit se na účet širého okolí, ale zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že má něco za lubem. Byl až příliš zdvořilý.

Olivia se zatím propracovala zdůrazňováním všeho, co máme s Margaret společného, až k povzdechům nad tím, jak moc práce dá správa tak velkého impéria, jakým Stark Industry bez pochyb je (proloženo v nějaké chvíli otázkou, kdo jsou ty osoby, které se mi potloukají po bytě, která dostatečně výmluvně naznačila, že Olivia se o mě nejen vůbec nezajímá, ale také strávila poslední měsíce na pustém ostrově), vyjádřením lítosti nad tím, že se tak málo vídáme (úplně jsem se uvnitř oklepal) a připomínáním toho, jak mi má matka kladla na srdce, že mám tetičce Olivii vždy pečlivě naslouchat. Začínal jsem pomalu chápat, co se tady děje. Najednou bylo mnohem snadnější nekoukat Margaret do výstřihu.

"Jsem o víc než dvacet let starší," skočil jsem tetě do řeči. Jenom zamrkala nad tou nezdvořilostí, ale byla to ona, kdo chtěl něco ode mě; dokonce se ani nesnažila vymlouvat.

"To je snad v tvých kruzích v pořádku," pousmála se s převahou zkušené ženy.

"Neznáme se!"

"Proto jsme tady."

"Neplánoval jsem se ženit. Mému image hrdiny by to neprospívalo."

Margaret ke mě na okamžik zdvihla oči. Nevypadala, že by si mé odmítnutí brala nějak osobně. Vyslala ke mně pohled, který byl neodolatelným kombem svůdnosti, lehkých rozpaků, ryze dívčí zvědavosti a maličko rošťáckého úsměvu. Trochu mi zaskočilo. Sakra, byla opravdu zatraceně krásná.

"Tvůj život se nemusí nijak měnit," prohlásila Olivia. "Bylo by dokonce případné sepsat vhodně formulovanou smlouvu, vymezující dobu a formu společných povinností. Pokud vím, nikoho nemáš? Ani s tou svou sekretářkou se už nevídáš, jak jsem si ověřila."

Spolknul jsem nutkání jí objasnit, že se momentálně nacházím v možná neoficiálním, ale poměrně těsném svazku s jedním božským mimozemšťanem, který je trochu majetnický, a nijak netrpí velkorysostí a pochopením, a jen jsem si povzdechl. To by vyžadovalo víc vysvětlování, než kolik jsem byl ochot absolvovat.

"Řekni mi jediný důvod, proč bys měl být proti?" tlačila teta dál. Znal jsem přesně všechny argumenty, které mi mohla předložit, a v průběhu času nepochybně předloží. Vlastně od ní bylo docela pěkné, že alespoň chvílemi předstírala, že nejde jenom o obchod.

"Vzhledem k tvému současnému životnímu stylu – „

Oběma našim společnostem by totiž takové spojení skvěle prospělo; a naopak, jestli si to u tety rozliju, přijdu o pořádný balík. "Kdyby se ti něco stalo -" Nabídka ostatně byla solidní. Margaret byla nesmírně roztomilá a přitom bych měl dost volnosti. Byla by dokonale vhodná do společnosti, jistě i k plození dědiců a vsadil bych se, že uměla vařit. Prostě dokonalá manželka každým coulem, protože taková už Olivia byla, a nepřišla by mi nabídnout nic menšího.

"Navíc je tu ta otázka tvých levobočků..."

"Mých koho?" vyděsil jsem se trochu a přehrál si pár posledních vět, abych zjistil, kde jsem ztratil nit.

"Jak jsem pravila. Kdyby se ti něco stalo - vzhledem k tvému současnému životnímu stylu - vynoří se nepochybně řada podvodníků, a kdo ví, jestli jen podvodníků. Říkají se o tobě věci -“

Začal jsem mít řečí o svém životním stylu plné zuby. "Nesmírně si vážím vaší nabídky," řekl jsem a vstal. "Ale skutečně se vám povedlo mě zaskočit, milé dámy."

"Margaret umí i mluvit," řekla dívka, když vstávala spolu se mnou, a pousmála se. Měla stejně pěkný hlas jako postavu. Kultivovaný. Maličko hlubší, než bych čekal, ale to bylo jen k dobru. "Omluvíš nás na okamžik, babičko?"

Olivia viditelně takovou žádost nečekala - trochu se zamračila a upjatě sevřela rty. Protože my už stáli, Margaret mě vzala za ruku a popošli jsme k oknu.

"Chápu, že vám její vyjednávací metody nejsou po chuti," řekla, "a omlouvám se, že to muselo proběhnout takhle. Babička je prostě..."

"Vždycky byla taková," ujistil jsem ji.

"No vidíte. Přesto stejně jako ona věřím, že by pro nás mohlo být zajímavé se seznámit. Nezavrhujte mě, prosím, bez rozmyšlení." Byla vážně dobrá. Celým svým postojem, gestem hlavy, hlasem i způsobem, jakým se dotkla mých rukou - vůbec nepůsobila jako někdo, kdo se usilovně nabízí za manželku. Byla si dostatečně vědomá své ceny, a ta nebyla malá.

"V politém županu a neoholeného už jste mě viděla, tak to asi myslíte vážně," řekl jsem.

Trochu se zasmála. "Sama bych to do sebe neřekla, ale myslím."

Za skleněnou stěnou obývacího pokoje se objevil Banner a mocnou gestikulací se mi buď snažil sdělit, že sehnal nový generátor částic s minimální dodací lhůtou, nebo že na něj ze spíže vyskočil tygr.

"Povinnosti volají," řekl jsem. Ohlédla se směrem, kterým jsem se díval. Banner přestal se svou rozcvičkou, vrazil ruce do kapes a s představou, jak moc je nenápadný, pomalu odcházel.

"Budete nad tím přemýšlet? Budete přemýšlet nad... námi?"

"Známe se půl hodiny. Nesnažte se předstírat osobní zájem."

V úsměvu jí zableskly dokonalé zoubky. "Vy mě znáte půl hodiny. Já vás obdivuju už dávno. Jistěže babičce jde o firmu - vaše zájmy míří jiným směrem, jste Iron man a Avenger, a to by v dlouhodobém horizontu bylo pro Stark Industry problematické."

"Ať jde Olivii o jakoukoli formu obchodního spojení, jde to zařídit i jinak."

"Ovšem," přikývla Margaret. "Ale protože jste to zrovna vy, nedalo jí zase tolik práce přesvědčit mě, ať sem dnes přijdu. Koneckonců tohle je skutečně mimořádně spolehlivý způsob..." Trochu zaváhala.

"Jak se pojistit pro případ následků mého životního stylu?" Stáli jsme dost blízko jeden druhého a její vůně byla mimořádně přitažlivá.

"Spojení příjemného s užitečným."

Věděl jsem samozřejmě, že ji odmítnu. I kdybych byl skutečně sám, podobné pakty mi byly proti srsti, dvojnásob s holčinou, za kterou stál někdo z rodiny Everettů. Ale náhle jsem nenacházel ta pravá slova. Hlavně proto, že jsem nechtěl přijít o ten balík, kdyby se Olivia naštvala a její závody si našly jiné dodavatele. A taky proto, že byla tak strašně hezká.

"Rád bych vám řekl ano. A věřte, že si velice cením přímosti, s jakou jste se postavila k věci. Ale máloco je mi momentálně vzdálenější, než takovéhle... záležitosti. Navíc - "

"Přeci jenom je v tom někdo jiný?" To mírné gesto hlavou a nepatrné pousmání, které výmluvně vypovídalo o tom, co si o případné konkurenci myslí - bylo příjemné v ní číst.

"Olivii chápu. Vždycky toužila ovládat všechno a všechny a plánovala zbytečně složitě. Jaká je ale vaše skutečná motivace? Nevěřím, že byste se nechala tak snadno navézt do svatby jenom proto, že tetička kývne prstem.“

"Dobrá, tak od oficiálních důvodů vzhůru k těm skutečným. Moje jmění je vázané na okamžik, kdy se vdám,“ odpovídala Margaret bez váhání. Byl jsem rád, že jsem vynechal ty řeči o tom, že mladé holky by měly víc dbát na romantiku. Pořád ještě v sobě měla dost Everettovské krve. „Momentálně mám k dispozici jenom jakési kapesné – které by mi ovšem k životu stačilo, pokud bych trvala na osamostatnění od rodiny. Říkám vám to, pane Starku, protože byste tyhle věci sám snadno zjistil, a chci mezi námi bylo jasno. Když přišla babička s plány ohledně vás, přemýšlela jsem o možných důsledcích velmi důkladně. Osobně bych dala přednost trochu pozvolnějšímu přístupu, kvůli vám i kvůli sobě. Ale situace ve firmě je jaká je a vyžaduje rychlý pokrok. Já mám samozřejmě výhodu v tom, že jsem vás dosud mohla pozorovat alespoň z dálky. Rozmyslet se a možná mít jakousi představu, do čeho jdu.“

„Myslím, že nemáte,“ řekl jsem.

„Pak by to alespoň bylo opravdové dobrodružství,“ blýskla zase tím svým rychlým rozverným úsměvem, který byl skutečným projevem jejího já, mnohem víc, než jemná zdvořilost, kterou vystavovala na odiv jindy.

„Zmínila jste situaci ve firmě,“ nadhodil jsem.

„Vůbec nepochybuji, že si sám ověříte co a jak,“ řekla. „Tak to vezmu stručně. Otec se chce vzdát své funkce v představenstvu a věnovat se jiným věcem. Není úplně zdravý a i když to není nic vážného, je pevně rozhodnutý radikálně změnit svůj život. Babička ho v tom podporuje, protože získá širší pravomoci a bude moci kývnout na nabídku další firmy, která projevila zájem o akvizici – Stark industry by se ocitla na vedlejší koleji.“

„Nepříjemné, ale nikoli fatální,“ řekl jsem. „SI má mnoho aktivit. Aha,“ dodal jsem. „Pokusila by se zprostředkovaně snížit moje pravomoci s poukazem na to, že se o firmu dostatečně nestarám, když jsem neudržel ani tak staré rodinné kontrakty. Předpokládám, že by prostřednictvím svého maličkého podílu v SI udělala v představenstvu velké nepříjemnosti.“

„Ano,“ řekla Margaret.

„A vy mi to říkáte proč? Toužíte po tom, aby vás Olivia popravila za zradu?“

„Protože je to správné,“ řekla Margaret a najednou tím omládla o další hromadu let. Taková naivita byla až dojemná. Pokud to nebyla rafinovanost na druhou. Jestli skutečně o ten sňatek stála, muselo jí být jasné, že všechny tyhle věci postupem času zjistím, a že by to klidu manželského krbu neprospělo. Možná jenom hrála hodného policajta. „Moje ideální představa je,“ pokračovala Margaret, „že si dovedete všechno zařídit i bez... no, beze mě.“ Což bych možná dovedl, ale dalo by to zatraceně hodně práce, jestli už je Olivia tak daleko. A já jel na plný úvazek mnohem víc v Avengers, než ve Stark industry. „Přeci jen, jsem jen mladá dívka,“ dodala ironicky. „Bylo by pěkné, kdyby mě někdo chtěl jen pro mě samotnou! Určitě na tom něco musí být, píšou to v každém časopise.“

„Po vás by bylo snadné zatoužit,“ pronesl jsem spontánně. Situace vypadala jasně. Buď se oženit a tím si ušetřit opravdu velkou spoustu práce a ještě přijít k překrásné a inteligentní ženě. Nebo hodně rychle zjistit, co je na narážkách, které přede mnou prohodila, a pokusit se ustát situaci ve firmě i navzdory Oliviiným snahám, což bych díky oněm zmíněným narážkám možná i zvládnul, ale možná taky ne.

Jenže nebylo mi přáno dlouho dumat nad tak přízemními a pozemskými záležitostmi.

"Poklekněte, nevěřící, sice temnota padne na vaše duše!"

Trhli jsme sebou oba. Ona nepochybně proto, že ten hlas byl vážně děsivý, já proto, že patřil Lokimu a byl v něm podobný závan smrtícího chladu, jako v té podivné chvíli u snídaně. Přicházel k nám skoro přes dvě poschodí a to v mém dobře izolovaném mrakodrapu znamenalo, že i v oboru hlasivek jsou asgarďané proti lidstvu dost napřed.

"Tony, možná bys měl přijít," zazněl mi ve vysílačce znepokojený Natashin hlas. 

"Omluvte mě, dámy," uklonil jsem se mírně oběma naráz. "Musím vyřídit jednu neodkladnou záležitost. Za okamžik budu zpátky." Nečekal jsem na odpověď a neměl jsem trpělivost čekat na výtah, ostatně byla to jen dvě patra a vylétl jsem je jako blesk. V kuchyni stál Loki s Natashou a nasupeně na sebe hleděli.

"Nevím, o čem mluvíte," odsekl právě Loki a už se obracel k odchodu.

"Loki," vykřikla Natasha skoro, "to vážně není - Tony, také jsi to slyšel?"

"Ten hlas? Jo," přikývl jsem. "Byls to přeci ty?"

"Nesmysl," zavrčel Loki. Zlostně sevřel pěsti a v očích mu rudě problesklo. "Nevím, co má tahle vaše hra znamenat, ale nesnažte se mne učinit její součástí."

"Tony, možná bys měl přijít," ozval se mi ve vysílačce v uchu pro změnu Clint. On nezněl jenom trochu znepokojeně, něco ho vážně nepříjemně zaskočilo. Začínal jsem cítit silné podezření, že tím, kdo se tu má nachytat na nějaký nejapný vtípek, nemá být Loki, ale já. Tohle už bylo daleko za hranicemi jasného spiknutí.

"Co se děje?" zeptal jsem se a nerozhodně se pootočil ke dveřím.

"Doufejme, že mám halucinace," řekl Clint. "Protože jestli ne, jsme v ultra betálním průšvihu. Pojď sem sakra! Do velína."

"Nezlobte tu," houkl jsem na Lokiho s Natashou a uháněl za Clintem.

"Anthony Starku!" zarezonoval tetin hlas dlouhou chodbou.

"Později!"

Už ve tři ráno nestál tenhle den za nic, proč jsem vlastně doufal, že se to zlepší?










7 komentářů:

  1. Chudáček Tony. Vzdálení příbuzní, vdavekchtivá ženská, schizofrenický Loki, naštvaná Nataša a vyděšený Clint. Do party nám už jen chybí opilý Hulk nebo hůř opilý Thor. :-D
    A blížící se katastrofa! Možná jenom Clint snědl něco špatného a vidí růžové jednorožce... (Jenom poznámka na okraj: cliffhangery nemá nikdo rád)

    OdpovědětVymazat
  2. Ajaaaj, už som si myslela, že je to príliš pekné a musí sa to skomplikovať. Dúfam ale, že sa Tony nenechá obalamutiť čarom tej ženskej a budeme mať viac scénok s Lokim a Tonym. ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Catrina: promiň, ale někde se to seknout muselo, no :-D (A když už má Tony hodnou "tchýni", musí ji nahradit alespoň tetička, ne? :-D)

    Natália: Lokiho bude brzy víc, než by kdokoli rád. :-D

    OdpovědětVymazat
  4. Aj, takový cliffhanger, co mi to děláš! :D

    Mám takové podezření, že se tam bude vyskytovat více Loki-ů (jak to sakra vyskloňovat?), to by ovšem byla zapeklitá situace, ovšem slibující mnoho a mnoho napětí i zábavy :)

    OdpovědětVymazat
  5. Loki bojuje proti konkurenci velmi originálním způsobem. Hodlá ji vyděsit k smrti. :-D Boží, jdu rovnou na další!

    OdpovědětVymazat
  6. Boží, tohle je boží! Každé povídce prospěje, když se tam vrzne manipulativní teta s krásnou a kultivovanou vnučkou, obzvlášť když je to ve spojení se Starkem. No a ten konec, ano, bavím jsem a jsem zvědavá :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Bože, manipulativní tetička. Šílenost! Doufám, že to Tony ustojí, i když se mu vzdálená příbuzná líbí. Pantomima ala Banner, fakt se bavím :-)
    A co to Loki zase provádí? Že by metoda, jak odradit příbuzenstvo? Ale zase, když je Clintasha nervózní, to je divné. Ty nic nerozhází.

    OdpovědětVymazat